{"id":10478,"date":"2010-10-09T18:30:00","date_gmt":"2010-10-09T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10452"},"modified":"2010-10-09T18:30:00","modified_gmt":"2010-10-09T17:30:00","slug":"lace-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/09\/lace-15\/","title":{"rendered":"Lace 15."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\n<\/div>\n
\"414\"<\/div>\n
<\/div>\n
Cesta ke dve\u0159\u00edm m\u011bla daleko do nad\u0161en\u00ed nebo radosti, Bill si ji ud\u011blal po\u0159\u00e1dn\u011b stra\u0161livou a plnou deprese. Dokonce i slunce mu p\u0159i\u0161lo pon\u011bkud potemn\u011bl\u00e9, te\u010f kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee byl naprosto s\u00e1m, to slunce, kter\u00e9 kdysi oza\u0159ovalo Toma sv\u00fdmi jasn\u00fdmi zlat\u00fdmi paprsky.<\/div>\n
P\u0159ipadal si divn\u011b, jednodu\u0161e ve\u0161el do ciz\u00ed dom\u00e1cnosti, v\u00edtav\u00e9 \u00fasm\u011bvy a jednoduch\u00e9 m\u00e1vnut\u00ed rukou mu sice n\u011bjak\u00e9 strachy vymazaly, ale ne v\u0161echny. Gustav uk\u00e1zal na pr\u00e1zdnou \u017eidli v j\u00eddeln\u011b u stolu a Bill se nepohodln\u011b posadil.<\/p>\n<\/div>\n
„K tvoj\u00ed v\u00fdplat\u011b,“ za\u010dal Gustav, najednou jako by se z n\u011bj stal profesion\u00e1l. „Budu ti platit jednou t\u00fddn\u011b, a nebudu po tob\u011b cht\u00edt, abys n\u00e1m platil za to, \u017ee tu bydl\u00ed\u0161. Co ty na to?“<\/div>\n
„To je b\u00e1je\u010dn\u00e9, d\u011bkuji.“ Bill c\u00edtil, jak ho zaplavila panika, ale ode\u0161la tak rychle, jak p\u0159i\u0161la. Tohle byl te\u010f jeho domov.<\/div>\n
„Ale pros\u00edm, bude\u0161 si muset va\u0159it a j\u00eddlo sh\u00e1n\u011bt s\u00e1m.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvnul, c\u00edtil se t\u00edm pon\u011bkud zasko\u010den\u00fd. Absolutn\u011b netu\u0161il, jak to chod\u00ed s n\u00e1kupy na trhu. Ano, samoz\u0159ejm\u011b, hodn\u011b kr\u00e1t doprov\u00e1zel slu\u017eky do m\u011bsta, ale v\u017edycky ho rozptylovaly ty v\u011bci, co vid\u011bl, a ty zvuky zam\u011bstnan\u00e9ho venkovn\u00edho sv\u011bta, ne\u017e aby d\u00e1val pozor, jak nakupovat. Jen dal\u0161\u00ed p\u0159ipom\u00ednka toho, jak daleko byl od domova.<\/div>\n
\n
„To je b\u00e1je\u010dn\u00e9 a st\u00e1le moc laskav\u00e9.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e, p\u0159ipadalo mu t\u011b\u017ek\u00e9 mluvit hlub\u0161\u00edm t\u00f3nem hlasu, ne\u017e jak byl v\u017edycky zvykl\u00fd.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee se dohodneme.“ Usm\u00e1l se Gustav, a n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jeho d\u011btsk\u00fd \u00fasm\u011bv odleh\u010dil Billovo srdce. Georg, kter\u00fd m\u011bl tak\u00e9 mil\u00fd \u00fasm\u011bv, zauj\u00edmal te\u010f pon\u011bkud v\u00e1\u017enou pozici, a to Billa moc neuklid\u0148ovalo. M\u011bl rozum\u011bt, \u017ee je tohle obchod a \u017ee nejsp\u00ed\u0161 proto se tv\u00e1\u0159il v\u00e1\u017en\u011b, ale st\u00e1le si tak uv\u011bdomoval, \u017ee on je tu te\u010f jen v\u00fdpomoc.<\/div>\n
„Gustav a j\u00e1 jsme \u0159e\u0161ili, jak se bude bydlet a j\u00e1 a on spolu r\u00e1di budeme v jednom pokoji, jestli to tak pro tebe bude p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. Jak v\u00ed\u0161, v\u00e1\u017en\u011b tu pomoc pot\u0159ebujeme a j\u00e1 bych moc nerad, abys byl ne\u0161\u0165astn\u00fd z toho, \u017ee jsi v pokoji, kde je a\u017e moc lid\u00ed.“<\/div>\n
„Vy dva toho pro m\u011b tolik d\u011bl\u00e1te, jsem v\u00e1m opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd. Opravdu.“<\/p>\n<\/div>\n
Byla to pravda, brat\u0159i pro Billa opravdu d\u011blali hodn\u011b. Nech\u00e1vali ho \u017e\u00edt v dom\u011b, zadarmo, a ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bli, ubytov\u00e1vali uprchl\u00edka. Bill m\u011b sto chut\u00ed si napsat na \u010delo ‚uprchl\u00edk‘. Nen\u00e1vid\u011bl to, \u017ee pokud by ho tu n\u011bkdo na\u0161el, Georg a Gustav by byli v po\u0159\u00e1dn\u00e9m pr\u016f\u0161vihu a nen\u00e1vid\u011bl my\u0161lenku na to, co by jim asi ud\u011blal jeho otec. Ale i p\u0159es tohle v\u0161echno, po\u0159\u00e1d si d\u011blal v\u011bt\u0161\u00ed starosti o Toma.<\/div>\n
Tom byl a\u017e moc lehk\u00fd ter\u010d. Ne \u017ee by byl slab\u00fd, Bill ho vid\u011bl opravdu rozzloben\u00e9ho, p\u0159edt\u00edm, ale nikdo nevypadal jako on, a to bylo \u0161patn\u00e9, kdy\u017e ho tucty mu\u017e\u016f hledaly. Vina, kterou Bill c\u00edtil, ho mu\u010dila, u\u017e takhle mu stahovala krk; p\u0159iv\u00e1d\u011bla mu klaustrofobick\u00fd pocit.<\/div>\n
„No, ty toho bude\u0161 hodn\u011b d\u011blat pro n\u00e1s,“ promluvil Gustav.<\/div>\n
„Ano. Pot\u0159ebovali jsme tu decentn\u00ed pomoc u\u017e dlouho a ty se zd\u00e1\u0161 celkem nedo\u010dkav\u00fd. Za\u010dne\u0161 z\u00edtra r\u00e1no. Uk\u00e1\u017eu ti, kde co jak d\u011blat, a\u017e se probud\u00ed\u0161. Z\u00edtra bude j\u00eddlo na n\u00e1s, ale potom, bude\u0161 si muset chodit nakupovat s\u00e1m.“ Dodal Georg a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. To je to posledn\u00ed co pro v\u00e1s m\u016f\u017eu ud\u011blat, kdy\u017e mi tolik pom\u00e1h\u00e1te.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak,“ za\u010dal Gustav. „Jestli se m\u016f\u017eu zeptat. Co t\u011b sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed? Tv\u016fj bratr \u0159\u00edkal, \u017ee se vrac\u00ed zp\u00e1tky do va\u0161eho domovsk\u00e9ho m\u011bsta. Co t\u011b sem dostalo?“<\/div>\n
„No, vlastn\u011b,“ zakoktal se Bill, tohle ne\u010dekal. „No, on a j\u00e1 jsme \u017eili o samot\u011b, rodi\u010de um\u0159eli, a jeliko\u017e je \u010derstv\u011b \u017eenat\u00fd, myslel jsem si, \u017ee nech\u00e1m jemu a jeho \u017een\u011b n\u00e1\u0161 d\u016fm, \u017ee to bude dobr\u00fd d\u00e1rek pro n\u011b a jejich budouc\u00ed rodinu.“<\/div>\n
„To je od tebe celkem u\u0161lechtil\u00e9,“ okomentoval Georg. „Jste si bl\u00edzc\u00ed?“<\/div>\n
„Oh, moc bl\u00edzc\u00ed. Vlastn\u011b tohle je nejdel\u0161\u00ed doba, co jsme byli do sebe, od t\u00e9 doby, co jsme se potkali.“ Vykulil Bill o\u010di. „Kdy\u017e jsem se narodil, samoz\u0159ejm\u011b.“ Opravil se. „Tak\u017ee, um, ano, dok\u00e1\u017eete si p\u0159edstavit, jak je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee j\u00e1 bych si bez Gustiho u\u017e\u00edval,“ za\u017eertoval Georg, znovu se za\u010dal sm\u00e1t; jen tentokr\u00e1t uhodil do ruky Gustava, to se Billovi ulevilo. „No nic, Gustave, kdybys za\u010dal s ve\u010de\u0159\u00ed, j\u00e1 pom\u016f\u017eu Billovi s jeho v\u011bcmi.“<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ \u0158ekl Bill ti\u0161e, vydal se za mnohem svalnat\u011bj\u0161\u00edm mu\u017eem, co \u0161el p\u0159ed n\u00edm.  <\/div>\n
D\u016fm byl celkem hezk\u00fd a nebylo divu, \u017ee brat\u0159i d\u0159eli, aby ho udr\u017eeli pohromad\u011b. Stropy praskaly, sv\u00e1ry praskaly v polovin\u011b, prkna v podlaze byla rozkl\u00ed\u017een\u00e1, om\u00edtka oml\u00e1cen\u00e1, ale i tak byl d\u016fm dech berouc\u00ed. Prostorn\u00fd, rozlehl\u00fd, jasn\u00fd a k\u0159ehce vypadaj\u00edc\u00ed po t\u011bch letech, co se na n\u011bm z\u0159ejm\u011b nepracovalo. Podlaha nevrzala, kdy\u017e jste p\u0159es ni \u0161li, v\u0161iml si Bill. \u0158\u00edkal si, \u017ee d\u0159evo asi u\u017e vzdalo sv\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed, po tom, co pro\u017eilo tak moc.<\/div>\n
Georg otev\u0159el dve\u0159e do Billova nov\u00e9ho pokoje, ve vrchn\u00edm pat\u0159e a a\u017e na konci chodby. Nebyl zdaleka tak extravagantn\u011b vyzdoben\u00fd jako zbytek domu, a Bill z toho m\u011bl dojem, \u017ee Gustav je celkem jednoduch\u00e1 a neslo\u017eit\u00e1 osobnost. Samoz\u0159ejm\u011b, d\u016fm v\u016fbec nekorespondoval s bohatstv\u00edm, na kter\u00e9 byl Bill zvykl\u00fd, ale byl stejn\u011b okouzluj\u00edc\u00ed. M\u011bl v sob\u011b n\u00e1dech \u0161\u0165astn\u00fdch vzpom\u00ednek, jak\u00e9si teplo, kter\u00e9 dok\u00e1\u017ee vytvo\u0159it jen miluj\u00edc\u00ed rodina. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nemohl sv\u016fj domov srovn\u00e1vat s t\u00edmto; jeho d\u016fm byl chladn\u00fd a mrtv\u00fd a v\u017edycky takov\u00fd bude; kaln\u00e9 stigma chamtivosti a beznad\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si opatrn\u011b zaznamen\u00e1val sv\u016fj nov\u00fd pokoj, jednodu\u0161e si ho mapoval, zat\u00edmco ho Georg nechal o samot\u011b, aby si vybalil sv\u00e9 v\u011bci a dal si je do velmi elegantn\u00ed komody; kr\u00e9mov\u011b nat\u0159en\u00e9 se st\u0159\u00edbrn\u00fdmi dr\u017e\u00e1tky a hn\u011bd\u00fdm malov\u00e1n\u00edm v kraj\u00edch d\u0159eva. Bill nepochyboval o tom, \u017ee matka musela tohle namalovat p\u0159\u00edmo pro sv\u00e9 d\u00edt\u011b, dr\u017eelo to v sob\u011b mate\u0159skou l\u00e1sku a teplo.  <\/div>\n
Mal\u00e1 jednol\u016f\u017ekov\u00e1 postel st\u00e1la u zdi pokoje, ze\u010f byla schov\u00e1na pod kr\u00e9movou a ka\u0161m\u00edrovou tapetou, kter\u00e1 se za\u010d\u00ednala odlupovat a odkr\u00fdvat ze\u010f u stropu. Vypadalo to a\u017e \u017eensky, dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d si Bill myslel, \u017ee tenhle pokoj pro sv\u00e9ho syna vyrobila matka sama; dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d si Bill byl jist\u00fd, \u017ee si v\u0161ichni v t\u00e9to rodin\u011b jsou a byli bl\u00edzc\u00ed.<\/div>\n
D\u016fm ukazoval v\u0161echny slzy, kter\u00e9 zde byly prolity, i jeho starobylost, je\u017e byla zachov\u00e1na. Do\u0161lo mu, \u017ee brat\u0159i se zab\u00fdvali vzpom\u00ednkami, jak jen mohli, a ta my\u0161lenka ho za\u010dala p\u00e1lit v hrudn\u00edku. Jedin\u00e9 vzpom\u00ednky, na kter\u00e9 se toti\u017e mohl up\u00ednat, kter\u00e9 m\u011bl materi\u00e1ln\u011b u sebe, bylo Tomovo oble\u010den\u00ed a mal\u00fd vzkaz v jeho \u0159et\u00edzku. P\u0159\u00edv\u011b\u0161ek, kter\u00fd Bill tak moc cht\u011bl sundat ze sv\u00e9ho krku a p\u0159e\u010d\u00edst si ho, ale odm\u00edtal. Nemyslel si sice, \u017ee se mu bude po Tomovi st\u00fdskat je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e se mu st\u00fdsk\u00e1 te\u010f, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se to stane. Tak\u017ee by m\u011bl na ten moment vy\u010dkat.  <\/div>\n
Vyt\u00e1hl svoje zavazadlo na malou postel s potrhanou, ale stejn\u011b milovanou pro\u0161\u00edvanou p\u0159ikr\u00fdvkou, Bill se prohrabal mal\u00fdm mno\u017estv\u00edm oble\u010den\u00ed a za\u010dal je skl\u00e1dat. Dal trika do bundi\u010dek, spodn\u00ed pr\u00e1dlo do kalhot a pono\u017eky do kapes. Odm\u00edtal, aby se Tomova v\u016fn\u011b rozplynula a nahradila ji v\u016fn\u011b z domu Listingov\u00fdch; a tak zabalil oble\u010den\u00ed do sebe a dal je do jednoho ze \u0161upl\u00edk\u016f. \u0160upl\u00edku, kter\u00fd zabednil jedn\u00edm z oble\u010den\u00ed na span\u00ed, aby zabr\u00e1nil \u00faniku v\u016fn\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee jednou zmiz\u00ed jako v\u0161echno, co kdy miloval, ale pro te\u010f se pot\u0159eboval dr\u017eet t\u00e9 my\u0161lenky, \u017ee si dok\u00e1\u017ee udr\u017eet Tomovu v\u016fni napo\u0159\u00e1d. Bez v\u00edry toti\u017e nem\u011bl nic.   <\/div>\n
Nic v jeho nov\u00e9m pokoji mu nep\u0159ipom\u00ednalo Toma a on za\u010dal litovat v\u0161echen \u010das, kdy nad\u00e1val ohledn\u011b omezen\u00e9ho m\u00edsta v ko\u010d\u00e1\u0159e. Te\u010f, kdy\u017e o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, mu to vlastn\u011b bylo jedno. Alespo\u0148 v tom mal\u00e9m m\u00edst\u011b s n\u00edm byl Tom. Mohl se s n\u00edm mazlit a dr\u017eet za ruce a l\u00edbat jeho jemnou k\u016f\u017ei, zabo\u0159it si obli\u010dej do Tomov\u00fdch t\u011b\u017ek\u00fdch dred\u016f a zmizet od sv\u011bta alespo\u0148 na malou chv\u00edli. Jedin\u00e9, co m\u011bl tady, byla v\u016fn\u011b jeho kr\u00e1sn\u00e9ho, siln\u00e9ho bratra a t\u011b\u017ek\u00e9 srdce.<\/div>\n
Billovi stra\u0161liv\u011b zakru\u010delo v b\u0159i\u0161e, z t\u011bch dn\u016f, kdy jedl jen tak m\u00e1lo j\u00eddla, m\u011bl hlad. Zoufale doufal, \u017ee byl Gustav dobr\u00fd kucha\u0159, modlil se, aby m\u011bli dostatek pen\u011bz na to, aby mohli uspokojit jeho b\u0159\u00ed\u0161ko. S pln\u00fdm \u017ealudkem se mu spalo mnohem l\u00edp, to v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e. A tak, se Bill rozhodl, \u017ee se p\u016fjde pod\u00edvat. Ti\u0161e se\u0161el dol\u016f schody, tak plach\u00fd a ustra\u0161en\u00fd ohledn\u011b chozen\u00ed po dom\u011b ciz\u00edch lid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, zrovna jsem pro tebe cht\u011bl doj\u00edt.“ \u0158ekl Georg nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Oh, opravdu?“<\/div>\n
„Ano. Gustava zaj\u00edmalo, jestli ti je z n\u011bjak\u00e9ho j\u00eddla nevolno. Nechceme na tebe ud\u011blat \u0161patn\u00fd prvn\u00ed dojem, u\u017e jen proto, \u017ee on je hrozn\u00fd kucha\u0159.“<\/div>\n
„K \u010dertu s tebou, Georgu.“ Zak\u0159i\u010del Gustav z vedlej\u0161\u00edho pokoje a Bill se usm\u00e1l nad t\u00edm, jak roztomil\u00ed brat\u0159i byli. Jen brat\u0159i a nic v\u00edc, dva brat\u0159i \u017eij\u00edc\u00ed o samot\u011b, \u0161\u0165astn\u011b. Osud, o kter\u00e9m si Bill byl jist\u00fd, \u017ee nikdy nebude m\u00edt, a\u0165 se sna\u017eil s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit jakkoliv.<\/div>\n
„Ne, ne, j\u00edm v\u0161echno, opravdu. Nebudu vyb\u00edrav\u00fd k m\u00fdm pohostinn\u00fdm zam\u011bstnavatel\u016fm.“ Bill se c\u00edtil, jako by flirtoval a ost\u00fdchal se, v\u011bc, kterou se nau\u010dil u\u017e jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak mu\u017ei d\u011bkuj\u00ed nebo d\u00e1vaj\u00ed komplimenty jin\u00fdm mu\u017e\u016fm, a tak za\u010dal trochu panika\u0159it.<\/p>\n<\/div>\n
„Oh, dob\u0159e. Gustav je no\u010dn\u00ed m\u016fra, co se t\u00fd\u010de j\u00eddla. Nen\u00ed to pravda, mali\u010dk\u00fd?“ zasm\u00e1l se hlasit\u011b Georg a Bill se tak\u00e9 nejist\u011b zasm\u00e1l. Gustav na Georga v\u00fdhru\u017en\u011b uk\u00e1zal va\u0159e\u010dkou, st\u00e1le se sna\u017eil m\u00edchat to, co va\u0159il na kotl\u00edku zav\u011b\u0161en\u00e9m nad ohn\u011bm.<\/div>\n
„Bude to ode m\u011b neslu\u0161n\u00e9, kdy\u017e p\u016fjdu hned po ve\u010de\u0159i do postele? Jen, byla to hrozn\u011b dlouh\u00e1 cesta a j\u00e1 jsem celkem unaven\u00fd a-„<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161. M\u016f\u017eu se zeptat; pro\u010d jste jeli tak daleko?“ polo\u017eil Georg st\u0159\u00edbro na st\u016fl a uk\u00e1zal Billovi, aby se posadil.<\/div>\n
„J\u00e1,“ Bill se sna\u017eil sebrat, sna\u017eil se lh\u00e1t stejn\u011b lehce jako Tom. „No, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdyby mezi mnou a Tomem nebyla dostate\u010dn\u00e1 vzd\u00e1lenost, utekl bych dom\u016f a zni\u010dil tak d\u00e1rek, kter\u00fd jsem jemu a jeho \u017een\u011b dal.“ Bill z\u00edral na svoje ruce, modlil se, aby to m\u011bli v genech.<\/div>\n
„Pochopiteln\u00e9. Jste si dost bl\u00edzc\u00ed, ale mus\u00edm se zeptat. Kdy\u017e jste si tak bl\u00edzc\u00ed, pro\u010d t\u011b vzal tak daleko a nechal t\u011b tady?“<\/div>\n
„Georgu, pt\u00e1\u0161 se a\u017e moc. Ztichni a p\u0159iprav st\u016fl.“ Ok\u0159ikl ho Gustav.<\/div>\n
„St\u016fl je p\u0159ipraven\u00fd, ty idiote, jsem jen zv\u011bdav\u00fd.“<\/div>\n
„Bille, nemus\u00ed\u0161 odpov\u00eddat, jestli nechce\u0161.“ \u0158ekl mu Gustav a Georg proto\u010dil o\u010di. <\/div>\n
„Oh, ne, to je v po\u0159\u00e1dku,“ dal si Bill ubrousek p\u0159es kl\u00edn, vyslou\u017eil si od t\u011bch dvou zv\u011bdav\u00fd pohled. „V\u00ed, \u017ee v\u00edm, co je pro n\u00e1s nejlep\u0161\u00ed.“ Nebyla to le\u017e. „A tohle je to jedin\u00e9.“<\/div>\n
„Co je dobr\u00e9 pro tebe, mo\u017en\u00e1 nen\u00ed dobr\u00e9 pro ostatn\u00ed.“ \u0158ekl Gustav monot\u00f3nn\u011b a dal na st\u016fl n\u00e1dob\u00ed z \u010d\u00ednsk\u00e9ho porcel\u00e1nu, na ka\u017ed\u00e9m z nich byla va\u0159en\u00e1 zelenina. „To si zapamatuj.“  <\/div>\n
Bill o Gustavov\u011b v\u00fdroku za\u010dal t\u011b\u017ece p\u0159em\u00fd\u0161let, ignoroval rozhovor, kter\u00fd se odehr\u00e1val mezi Georgem a Gustavem, a nen\u00e1vist star\u0161\u00edho z bratr\u016f v\u016f\u010di tu\u0159\u00edn\u016fm. Bill si myslel, \u017ee to, co \u0159ekl Tomovi, aby ud\u011blal, bylo spr\u00e1vn\u00e9, ale mo\u017en\u00e1 to nebyla odpov\u011b\u010f. Nebo to mo\u017en\u00e1 nebylo spr\u00e1vn\u00e9 pro jejich matku, i kdyby vskutku byla v probl\u00e9mech. Nebo mo\u017en\u00e1 to, co bylo dobr\u00e9 pro Billa s Tomem, nebylo dobr\u00e9 pro nikoho dal\u0161\u00edho; t\u0159eba jako jejich l\u00e1ska.<\/div>\n
Slova a n\u00e1pady a stra\u0161n\u00e9, srdce drt\u00edc\u00ed my\u0161lenky, za\u010daly l\u00edtat Billovou hlavou jako tlukot jeho srdcem, ten rytmus bu\u0161en\u00ed mu tloukl p\u0159\u00edmo za u\u0161ima, zat\u00edmco mu p\u0159ed jeho t\u011b\u017ek\u00fdma o\u010dima prob\u00edhaly obr\u00e1zky. Slova a bubnov\u00e1n\u00ed byly \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm hlasit\u011bj\u0161\u00ed, odlepovalo ho to a ohlu\u0161ovalo, dokud jeho srdce nedo\u0161lo pomalu a\u017e na sam\u00fd pokraj.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Gustav ustaran\u011b, vytrhl Billa zp\u00e1tky do d\u011bn\u00ed v m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Och, och,“ rozhl\u00e9dl se Bill rychle, zaznamenal v\u0161echno, co ho obklopovalo, a polo\u017eil ubrousek, kter\u00fd \u017emoulal v ruk\u00e1ch, na st\u016fl. „Jsem jen hrozn\u011b unaven\u00fd.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d nejde\u0161 do postele? R\u00e1no ti p\u0159inesu sn\u00eddani a pak se mnou m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt na trh a nakoupit si pro sebe j\u00eddlo, je to tak v po\u0159\u00e1dku?“ nab\u00eddl Gustav a Bill unaven\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„A-Ano, mysl\u00edm, \u017ee to je to, co pot\u0159ebuju. Dobr\u00fd sp\u00e1nek. Cestovali jsme dny, uvnit\u0159 a venku, r\u016fzn\u00e9 hotely.“<\/div>\n
„Tak to mus\u00ed\u0161 b\u00fdt p\u011bkn\u011b rozl\u00e1man\u00fd. Jdi se vyspat, kluku.“ Zamumlal Georg mezi sousty. „Vzbud\u00edme t\u011b, kdy\u017e se bude n\u011bco vzru\u0161uj\u00edc\u00edho d\u00edt.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji, v\u00edte, za v\u0161echno.“ Vydrmolil Bill, p\u0159ipadal si hrozn\u011b.  <\/div>\n
\u0160vihnul sebou na svou novou postel a zabo\u0159il si obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Bylo to \u0161patn\u011b, v\u0161echno bylo \u00fapln\u011b \u0161patn\u011b. Bydlel se dv\u011bma mu\u017ei. Dv\u011bma divn\u00fdmi mu\u017ei, se kter\u00fdmi nem\u011bl d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed styk. Ten obraz byl \u0161patn\u00fd. Byl Tom\u016fv, ne t\u011bchto cizinc\u016f. Bill n\u00e1le\u017eel do Tomova n\u00e1ru\u010d\u00ed, m\u011bl se dot\u00fdkat jeho majetku, sed\u011bt v jeho \u017eidl\u00edch, va\u0159it mu j\u00eddla; jen tohle d\u00e1valo smysl, \u017ee? Dokud si Bill neuv\u011bdomil, \u017ee u\u017e nen\u00ed \u017eenou. Tohle ur\u010dit\u011b pro mu\u017ee bylo v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku, aby \u017eili s jin\u00fdmi mu\u017ei kv\u016fli pr\u00e1ci. Tohle byla jejich spole\u010dnost, to bylo soci\u00e1ln\u011b p\u0159ijateln\u00e9 a on ze sebe st\u00e1le p\u0159eci jenom nemohl set\u0159\u00e1st t\u011bch osmn\u00e1ct let \u017eivota v jin\u00e9m pohlav\u00ed. S\u00e1m sebe pova\u017eoval za \u017eenu, nebo ne?  <\/div>\n
Hlasit\u011b za\u00fap\u011bl tak nahlas, jak mohl, ani\u017e by ho dva brat\u0159i dole sly\u0161eli, pak vzlyknul. P\u0159ipadal si tak zmaten\u00fd a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ka\u017edi\u010dk\u00e1 v\u011bc v jeho \u017eivot\u011b a\u017e do chv\u00edle, kdy potkal Toma, byla le\u017e nebo ne, co kdy\u017e Tom byl tak\u00e9 le\u017e? Necht\u011bl dvakr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co c\u00edtil, nepopsatelnou l\u00e1sku, ale co kdy\u017e ho Tom doopravdy nemiloval? Co kdy\u017e Tom Billa t\u00edmhle v\u0161\u00edm nech\u00e1val proj\u00edt jen proto, aby p\u0159i\u0161el na to, kdo je? Ten jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, ve kter\u00e9m Bill shled\u00e1val d\u016fv\u011bru a l\u00e1sku, a on si j\u00edm te\u010f nebyl jist\u00fd.  <\/div>\n
Bill se na Georga s Gustavem koukal jako na bratry, ne milence. Nem\u011bli by na tom on s Tomem b\u00fdt stejn\u011b? Nem\u011bl by c\u00edtit jen bratrskou l\u00e1sku a nic v\u00edc? Mo\u017en\u00e1 to bylo v\u0161echno, co c\u00edtil, mo\u017en\u00e1 Tom byl jen jeho bratr. P\u0159eci jen, Bill nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil romantickou l\u00e1sku nebo sourozeneckou l\u00e1sku. Mo\u017en\u00e1 byl jen zmaten\u00fd. Necht\u011bl b\u00fdt, byl si skoro jist\u00fd, \u017ee je zamilovan\u00fd; ladilo to s ka\u017edou poh\u00e1dkou, kterou mu Lucia kdy pov\u00eddala, a tady byl, bre\u010del v ciz\u00ed posteli, a p\u0159\u00e1l si, aby o v\u0161ech v\u011bcech v\u011bd\u011bl mnohem v\u00edc.<\/div>\n
Schoulil se do klub\u00ed\u010dka a nechal sv\u00e9 my\u0161lenky b\u011b\u017eet, dokud tlak jeho pocit\u016f nezav\u0159el jeho v\u00ed\u010dka; v\u0161echny my\u0161lenky se r\u00e1zem zastavily a zablokovaly jak\u00fdkoliv sen o Tomovi, kter\u00fd by snil, kdyby nebyl tak psychicky vy\u010derpan\u00fd. Jedin\u00e9, v co doufal, bylo, \u017ee a\u017e p\u0159ijde r\u00e1no, on u\u017e nebude zpochyb\u0148ovat Tomovu l\u00e1sku; doufal, \u017ee se p\u0159estane c\u00edtit, jako by ho Tom opustil. P\u0159eci jen, bylo to naprosto vz\u00e1jemn\u00e9, jejich konec.  <\/p>\n

<\/div>\n

Bill se probudil, kdy\u017e Gustav polo\u017eil mal\u00fd t\u00e1cek s j\u00eddlem vedle postele na p\u0159ekr\u00e1snou komodu s oble\u010den\u00edm, kterou Bill p\u0159ede\u0161l\u00e9ho ve\u010dera zkoumal. Tak n\u011bjak byl r\u00e1d, \u017ee to byl Gustav a ne Georg, kdo ho probudil. Georg byl hodn\u00fd, ale byl si jist\u00fd, \u017ee star\u0161\u00ed z bratr\u016f by s n\u00edm t\u0159\u00e1sl, aby se probudil nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, nebo \u017ee by ho n\u011bjak vyd\u011bsil. Byl to prost\u011b Georg\u016fv smysl pro humor a Billa sv\u00fdm zp\u016fsobem d\u011bsil; nel\u00edbila se mu my\u0161lenka, \u017ee se ho mu\u017ei dot\u00fdkaj\u00ed; obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e ho Georg pra\u0161til, i kdy\u017e to bylo jen ze srandy.<\/div>\n
„Najez se a pak p\u016fjdeme na trh.“ \u0158ekl Gustav s velmi h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill mu \u00fasm\u011bv automaticky oplatil.<\/div>\n
Gustav byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Byl to naprost\u00fd Bill\u016fv opak, a i p\u0159esto se Bill v jeho p\u0159\u00edtomnosti c\u00edtil skoro v bezpe\u010d\u00ed, a\u017e na to, \u017ee ho v\u016fbec neznal. Zd\u00e1lo se, \u017ee je hodn\u00fd a klidn\u00fd, \u017ee se o nic moc nestar\u00e1 a Bill si u\u017e\u00edval, \u017ee si to nech\u00e1val pro sebe. Nebylo to tak, \u017ee by Georgovo neust\u00e1l\u00e9 hlu\u010den\u00ed nebo to, co vid\u011bl, bylo obt\u011b\u017euj\u00edc\u00ed, on se jen sna\u017eil b\u00fdt p\u0159\u00edv\u011btiv\u00fd, ale to Bill nepot\u0159eboval, on pot\u0159eboval prostor p\u0159em\u00fd\u0161let a samotu, aby tak mohl \u010dinit.<\/div>\n
„D\u011bkuju, nedok\u00e1\u017eu to vyj\u00e1d\u0159it l\u00e9pe.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill, nat\u00e1hnul se pro j\u00eddlo a prvn\u00ed v\u011bc, po kter\u00e9 s\u00e1hnul, si dal do pusy. Um\u00edral hlady.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161, \u017ee ti dobr\u00e9 j\u00eddlo p\u0159ijde vhod. V\u010dera jsi moc nejedl a jsi moc huben\u00fd. Posp\u011b\u0161 si a p\u016fjdeme.“  <\/div>\n
Gustav bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed ode\u0161el z pokoje a Bill jedl, jak nejrychleji mohl; ne proto\u017ee ho o to poprosil Gustav, ale proto, \u017ee jeho b\u0159\u00ed\u0161ko za\u010dalo kontrolovat jeho pohyby. Byl a\u017e moc hladov\u00fd na to, aby nejedl, jak nejrychleji mohl. Sn\u00eddan\u011b do postele nebyla pro Billa nov\u00e1 v\u011bc, ale tohle j\u00eddlo bylo tak osobn\u00ed; jako by ho Gustav naaran\u017eoval jen a jen pro n\u011bj. V jeho b\u00fdval\u00e9m domov\u011b kucha\u0159i d\u011blali j\u00eddlo pro tolik lid\u00ed, \u017ee jste dostali, co jste dostali a nesm\u011bli jste si st\u011b\u017eovat, tady Gustav va\u0159il pro t\u0159i lidi a bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Bill na sebe nandal kalhoty a ko\u0161ili, zatahal si za l\u00edme\u010dek a nadechl Tomovu v\u016fni. Kleslo mu srdce, v\u0161echen strach a my\u0161lenky a l\u00edtost z odlou\u010den\u00ed. Slun\u00ed\u010dko, kter\u00e9 sv\u00edtilo skrz okno, ho neuklid\u0148ovalo tak, jak to d\u011blalo v minulosti. V\u0161echno mu st\u00e1le p\u0159ipadalo tak temn\u00e9 a zakalen\u00e9, tak bez \u0161t\u011bst\u00ed, oproti tomu slunci, kter\u00e9 vid\u011bl s Tomem; ty v\u00fdchody slunce, kter\u00e9 spolu str\u00e1vili ve voze, byly tak tepl\u00e9 a tich\u00e9. Motala se mu hlava.<\/div>\n
O\u010di mu zt\u011b\u017ekly t\u00edm stresem a \u00fanavou, byly unaven\u00e9 od pl\u00e1\u010de v temnot\u011b na ciz\u00edm m\u00edst\u011b. Sv\u011btlo jako by ho p\u00e1lilo a nohy ho necht\u011bly dov\u00e9st dol\u016f do patra. Byl nerv\u00f3zn\u00ed troska nejistoty a strachu a jednodu\u0161e se cht\u011bl vypa\u0159it, schovat se s Tomem a \u017e\u00edt \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti; ale tyto \u0161\u0165astn\u00e9 konce byly jen v poh\u00e1dk\u00e1ch.<\/div>\n
Kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b povedlo sej\u00edt schody, bylo mu \u0161patn\u011b v\u00edc a v\u00edc, s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem, Gustav si ti\u0161e s\u00e1m pro sebe broukal a chodil po dom\u011b. K\u00fdvl rychle na Billa a vykol\u00e9bal se z domu, Bill \u0161el za n\u00edm.  <\/div>\n
„Vyspal ses dob\u0159e?“ zeptal se Gustav, kter\u00fd \u0161el vedle Billa, skoro jako by se styd\u011bl. Gustav nevypadal jako moc spole\u010densk\u00fd \u010dlov\u011bk. Bill si odvodil, \u017ee Gustav se choval tak nad\u0161en\u011b a p\u0159\u00e1telsky, kdy\u017e se poprv\u00e9 potkali, proto\u017ee n\u011bkoho sehnal okam\u017eit\u011b po tom, co pov\u011bsil ceduli, aby pro n\u011bj pracoval. Te\u010f byl tich\u00fd a rezervovan\u00fd, to se Billovi l\u00edbilo. M\u011bl r\u00e1d klidn\u00e9 lidi.<\/div>\n
„Moc dob\u0159e ne.“ Odpov\u011bd\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b mlad\u0161\u00ed z chlapc\u016f a Gustav p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pochopiteln\u00e9, opravdu. Jsem si jist\u00fd, \u017ee dneska to bude lep\u0161\u00ed. A\u017e si zvykne\u0161, \u017ee jsi od sv\u00e9ho bratra pry\u010d, v\u011bci se zlep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Nep\u0159ipom\u00ednej mi to.“ Zabru\u010del Bill, kdy\u017e jeho maska necitlivosti za\u010d\u00ednala opadat.  <\/div>\n
Bill sledoval Gustava jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, proch\u00e1zeli skrz davy lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si u\u017e stav\u011bli st\u00e1nky na tr\u017ei\u0161ti nebo cht\u011bli nakoupit. Gustav m\u011bl p\u0159es z\u00e1da velk\u00fd pytel pln\u00fd zbo\u017e\u00ed k prodeji, jak Bill usoudil. Doufal, \u017ee na farmu nebude muset j\u00edt s\u00e1m, i kdy\u017e m\u011bl Gustav nejsp\u00ed\u0161 v pl\u00e1nu prod\u00e1vat cel\u00fd den.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee sis zapamatoval, kudy se sem jde,“ poznamenal Gustav a Bill se zastavil, v panice. „Bude\u0161 si sem muset chodit kupovat j\u00eddlo, pamatuj.“<\/div>\n
„A-Ano, d\u00e1val jsem pozor,“ vykoktal Bill.  <\/div>\n
Gustav jednodu\u0161e znovu p\u0159ik\u00fdvl a na\u0161el si m\u00edsto vedle mu\u017ee, co prod\u00e1val zbo\u017e\u00ed, za\u010dal si vybalovat v\u011bci. Bill st\u00e1l vedle stolu, nerv\u00f3zn\u011b si protahoval ruce. Bylo to tu tak hlasit\u00e9 a v\u0161echno rychl\u00e9, byl v\u0161em na o\u010d\u00edch a nem\u011bl tu nikoho, kdo by ho ochra\u0148oval. Byl zajist\u00e9 lehk\u00fd c\u00edl, kdyby ho n\u011bkdo hledal. B\u00edl\u00fd jako sn\u00edh, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se ve slune\u010dn\u00edch paprsc\u00edch. Kdokoliv ho mohl uvid\u011bt mezi v\u0161emi t\u011bmi op\u00e1len\u00fdmi lidmi okolo n\u011bj, jeho k\u016f\u017ee byla jedn\u00edm z nejv\u011bt\u0161\u00edch faktor\u016f, faktor\u016f toho, aby si lid\u00e9 mysleli, \u017ee je bohat\u00fd; Nebo \u017ee bohat\u00fd byl. Jasn\u00e9 znamen\u00ed, \u017ee nikdy nepracoval na slunci. S Tomem si starosti ned\u011blal, ale kdy\u017e byl s Tomem, byl \u017eenou. Te\u010f tu st\u00e1l jako mu\u017e, st\u00e1l bled\u00fd, jako v den, kdy se narodil, oproti v\u0161em pracovn\u00edk\u016fm. Zvedal se mu \u017ealudek.  <\/div>\n
„Klidn\u011b si n\u011bco kup ode m\u011b,“ zasm\u00e1l se Gustav sv\u00fdm tich\u00fdm nesm\u011bl\u00fdm sm\u00edchem a Billovi se ud\u011blalo trochu l\u00edp. Pro Billa byl Gustav \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk. Nebyl jako Tom, nebyl jako Georg, nebyl ani jako on s\u00e1m, ale byl n\u011bco. M\u011bl sv\u016fj osobn\u00ed chlapeck\u00fd \u0161arm, a n\u011bco jakoby otcovsk\u00e9ho. Bill z Gustava nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00e9 nebezpe\u010d\u00ed, to byl pocit, kter\u00fd m\u011bl tak moc r\u00e1d.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano.“ Usm\u00e1l se Bill a vyndal n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, kter\u00e9 mu Tom nechal. Jeliko\u017e je\u0161t\u011b pro Listingovy nepracoval, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 finan\u010dn\u00ed zaopat\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e si kupoval od Gustava, Bill se nemusel sna\u017eit p\u0159ij\u00edt na to, jak se stoj\u00ed ve front\u011b, jak se smlouv\u00e1, nebo jak se d\u011bl\u00e1 cokoliv jin\u00e9ho, proto\u017ee Gustav se prost\u011b jen zeptal, co cht\u011bl a ud\u011blal obchod. Bill si trochu oddychnul, \u017ee narazil pr\u00e1v\u011b na Listingovy, a ta my\u0161lenka mu znovu zvedla n\u00e1ladu. Samoz\u0159ejm\u011b, d\u011blo se toho tolik \u0161patn\u00e9ho a v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, co asi te\u010f d\u011bl\u00e1 Tom, ale pro n\u011bj se v\u011bci lep\u0161ily.<\/p>\n<\/div>\n
Alespo\u0148 do t\u00e9 doby, ne\u017e uvid\u011bl velmi zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej.  <\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Cesta ke dve\u0159\u00edm m\u011bla daleko do nad\u0161en\u00ed nebo radosti, Bill si ji ud\u011blal po\u0159\u00e1dn\u011b stra\u0161livou a plnou deprese. Dokonce i slunce mu p\u0159i\u0161lo pon\u011bkud potemn\u011bl\u00e9, te\u010f kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee byl naprosto s\u00e1m, to slunce, kter\u00e9 kdysi oza\u0159ovalo Toma sv\u00fdmi jasn\u00fdmi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[335],"tags":[],"class_list":["post-10478","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10478","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10478"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10478\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10478"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10478"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10478"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}