{"id":10497,"date":"2010-10-07T17:00:00","date_gmt":"2010-10-07T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10471"},"modified":"2010-10-07T17:00:00","modified_gmt":"2010-10-07T16:00:00","slug":"probuzeni-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/07\/probuzeni-2\/","title":{"rendered":"Probuzen\u00ed 2."},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"451\"<\/div>\n
Ani nev\u00edm pokolik\u00e1t\u00e9  u\u017e p\u0159e\u0161l\u00e1pnu z jedn\u00e9 strany na druhou a usrknu posledn\u00ed zbytek hork\u00e9ho kafe z poma\u010dkan\u00e9ho plastov\u00e9ho kel\u00edmku. Zhoupnu se na \u0161pi\u010dky bot a p\u0159esn\u00fdm hodem tref\u00edm opr\u00fdskan\u00fd ko\u0161 na odpadky rovnou za t\u0159i body. Bill v\u017edycky tvrdil, \u017ee si m\u011b cen\u00ed za to, jak jsem rozhodn\u00fd a jak jsi jdu za sv\u00fdm c\u00edlem, za to, \u017ee nikdy nepolevuji, i kdy\u017e jde jen o hloup\u00e9 cvi\u010den\u00ed na kytaru. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee v na\u0161em pracovn\u00edm \u017eivot\u011b vl\u00e1dl naprost\u00fd shon a zmatek, jsem cht\u011bl m\u00edt ve sv\u00e9m volnu ur\u010ditou pravidelnost a \u0159\u00e1d. Ale v lec\u010dems se m\u00fdlil.  <\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy by se mi rozhodnost hodila v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho, jsem tu dobrou hodinu civ\u011bl s despektem na \u0161irok\u00e9 prosklen\u00e9 dve\u0159e, ale j\u00edt dovnit\u0159 jsem se nedonutil. Znovu vyhrnu ruk\u00e1v b\u00edl\u00e9 mikiny a na displeji hodinek sv\u011bt\u00e9lkuje jeden\u00e1ctka. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d je to dopoledne.<\/em> Konej\u0161\u00edm se v duchu, ale ve skute\u010dnosti se za\u010d\u00edn\u00e1m strachovat o to, abych domluvenou sch\u016fzku v\u016fbec stihl. V kapse kalhot p\u0159evaluji ve zpocen\u00e9 dlani ulepen\u00fd mobiln\u00ed telefon, a kone\u010dn\u011b se donut\u00edm k tomu, abych vy\u0165ukal telefonn\u00ed \u010d\u00edslo do hotelu, kde byli u\u017e p\u00e1r dn\u00ed ubytovan\u00ed rodi\u010de. Samoz\u0159ejm\u011b, mohl jsem jim nab\u00eddnout pokoj ve sv\u00e9m byt\u011b, ale ten jsem ze zvl\u00e1\u0161tn\u00edho zvyku nech\u00e1val voln\u00fd pr\u00e1v\u011b pro bratra. Necht\u011bl jsem to m\u011bnit ani te\u010f, kdy\u017e jsem s jistotou v\u011bd\u011bl, \u017ee nezazvon\u00ed. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„A v\u00fdborn\u011b, kone\u010dn\u011b se n\u00e1m poda\u0159ilo zastihnout v are\u00e1lu nemocnice n\u011bkoho, kdo je p\u0159\u00edmo u zdroje. Marku, napo\u010d\u00edtej do dvaceti a spus\u0165 kameru, jasn\u00fd?“ Vylekan\u011b couvnu o p\u00e1r krok\u016f zp\u011bt, kdy\u017e se na m\u011b z nemocnice vy\u0159\u00edd\u00ed banda report\u00e9r\u016f z m\u00edstn\u00ed televize. Rychlost\u00ed blesku zasunu telefon zp\u00e1tky do kapsy a zmiz\u00edm za roh budovy, p\u0159ece tu mus\u00ed b\u00fdt n\u011bjak\u00fd vedlej\u0161\u00ed vchod! Absolutn\u011b te\u010f nem\u00e1m n\u00e1ladu na to, abych bratr\u016fv stav rozeb\u00edral s n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm, nato\u017e pak s tou nep\u0159\u00edjemnou afektovanou kr\u00e1vou z region\u016f. Nev\u00edm, o co j\u00ed p\u0159esn\u011b jde, m\u011bl jsem s n\u00ed tu \u010dest jen p\u00e1rkr\u00e1t, ale \u0159ekl bych, \u017ee si na m\u011b vylo\u017een\u011b zasedla.  <\/div>\n
„Tom! T\u00e1mhle je Tom!“ Perfektn\u00ed.<\/em> Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee kdy\u017e fanou\u0161ky vyhod\u00ed od hlavn\u00edho vchodu, ut\u00e1bo\u0159\u00ed se pr\u00e1v\u011b tady. Docela solidn\u00ed za\u0161\u00edv\u00e1rna. Nen\u00ed jich tu nijak moc, mal\u00fd hlou\u010dek holek o dost mlad\u0161\u00edch ne\u017e j\u00e1, tohle snad zvl\u00e1dnu i bez pomoci bodyguarda. „Tome, pros\u00edm t\u011b mohl by ses s n\u00e1ma vyfotit?“<\/div>\n
„Hej Tome, podpis!“ P\u0159ek\u0159ikuj\u00ed se jedna p\u0159es druhou, ale i tak si v\u0161imnu, \u017ee jedna z nich ur\u010dit\u011b nen\u00ed N\u011bmka, m\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd p\u0159\u00edzvuk. Jak typick\u00e9. \u010clov\u011bk by \u010dekal, \u017ee se budou zaj\u00edmat o Bill\u016fv zdravotn\u00ed stav, m\u00edsto toho se staraj\u00ed o to, aby vyu\u017eily situaci a vyt\u0159\u00edskaly z toho co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc.  <\/div>\n
Strategicky se hrnu k postrann\u00edmu vchodu, vyp\u016fj\u010denou propiskou stihnu narychlo pod\u0161kr\u00e1bnout dva podstr\u010den\u00e9 c\u00e1ry barevn\u00e9ho pap\u00edru. Dokonce se nech\u00e1m p\u00e1rkr\u00e1t dost nep\u0159\u00edjemn\u011b obejmout, nem\u00e1m chu\u0165 se tu s nimi te\u010f p\u0159etahovat, televizn\u00ed \u0161t\u00e1b je jen p\u00e1r metr\u016f od n\u00e1s, nechci si k psychick\u00e9mu kolapsu vykoledovat je\u0161t\u011b agresivn\u00ed p\u0159\u00edstup k fanou\u0161k\u016fm. P\u0159es sklo dve\u0159\u00ed na m\u011b m\u00e1v\u00e1 jak\u00e1si drobn\u00e1 postava, bezpe\u010dn\u011b v n\u00ed pozn\u00e1m medi\u010dku, kter\u00e1 m\u011b tu p\u0159ed p\u00e1r dny k\u0159\u00edsila.<\/div>\n
„Tak sakra, kam jde? J\u00e1 chci je\u0161t\u011b tu fotku!“ \u0158ve na m\u011b u\u017e dost vyto\u010den\u00e1 bruneta s v\u00fdst\u0159ihem skoro a\u017e u pupku, m\u00e1 sm\u016flu, dneska na m\u011b tohle ur\u010dit\u011b fungovat nebude. \u0160ikovn\u00e1 doktorka jim dve\u0159ma pr\u00e1skne p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem, div jim tam ty zv\u011bdav\u00fd \u010dum\u00e1ky nep\u0159iv\u0159e. A\u017e uvnit\u0159 si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee mi chyb\u00ed ko\u017een\u00e9 hodinky. Sakra!<\/em> Bill\u016fv d\u00e1rek za n\u011bkolik tis\u00edc je v tahu.  <\/div>\n
„Ztratil jste n\u011bco, pane Kaulitzi?“ Zept\u00e1 se opatrn\u011b, kdy\u017e vid\u00ed, kolikr\u00e1t jsem se za tu kr\u00e1tkou chv\u00edli stihl pro\u0161acovat. Nikde nic. Fanou\u0161ci se na malou chv\u00edli odlep\u00ed od \u0161pinav\u00e9ho ohmatan\u00e9ho skla. Hladov\u00e9 televizn\u00ed kamery si \u017e\u00e1daj\u00ed jejich pozornost a takov\u00e1 \u0161ance se p\u0159ece neodm\u00edt\u00e1. V\u0161imnu si jedn\u00fd hol\u010diny, kter\u00e1 n\u011b\u010d\u00edm v\u00edt\u011bzoslavn\u011b to\u010d\u00ed nad hlavou, ale nev\u00ed, \u017ee ud\u011blala velkou chybu. Zbytek hlou\u010dku se na ni vrhne, kamar\u00e1dstv\u00ed nekamar\u00e1dstv\u00ed a u\u017e se o ty nek\u0159es\u0165ansky drah\u00e9 hodinky perou. Dob\u0159e jim tak<\/em>.  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b zaregistruji drobnou brunetu, kter\u00e1 vedle m\u011b celou dobu dost nejist\u011b  p\u0159e\u0161lapuje. Nejsp\u00ed\u0161 se m\u011b oslovit na podruh\u00e9 boj\u00ed, minule jsem k n\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 zdvo\u0159il\u00fd nebyl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e nem\u00e1 cenu, abych to hledal. Zd\u00e1 se, \u017ee fanou\u0161ci p\u0159e\u0161li od st\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed vlas\u016f k pon\u011bkud cenn\u011bj\u0161\u00edm trofej\u00edm.“ Kr\u00e1tk\u00fdm pohledem prolet\u00edm vizitku, kter\u00e1 j\u00ed vis\u00ed dost nak\u0159ivo jen kousek od prav\u00e9ho prsa. „S\u00e1ro?,“ Oslov\u00edm ji ti\u0161e, po\u0159\u00e1d m\u00e1m pocit, jako by n\u00e1s ti zv\u011bdavci venku za sklem mohli p\u0159ece jen sly\u0161et. Nezvedne ke mn\u011b hlavu hned, vid\u00edm jak se \u010derven\u00e1, nejsp\u00ed\u0161 si vzpomn\u011bla stejn\u011b jako j\u00e1. „Cht\u011bl jsem se v\u00e1m omluvit za to, jak jsem se k v\u00e1m minule choval, asi je to zbyte\u010dn\u00fd, ale cht\u011bl jsem v\u00e1m to \u0159\u00edct. Ch\u00e1pu, \u017ee to, jak jsem byl sprostej, se omluvit ned\u00e1, ale chci se o to alespo\u0148 pokusit.“ Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu na m\u00edst\u011b, po st\u011bn\u00e1ch hled\u00e1m hodiny, ale nikde nic. Co kdy\u017e u\u017e nen\u00ed dopoledne?<\/em>  <\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, pane Kaulitzi, m\u00e1lokdo by na va\u0161em m\u00edst\u011b reagoval jinak.“ P\u00edpne polohlasem a \u010dervenat se nep\u0159est\u00e1v\u00e1. Mus\u00edm uznat, \u017ee vypad\u00e1 roztomile. P\u0159ekvap\u00ed m\u011b, kdy\u017e se vz\u00e1p\u011bt\u00ed narovn\u00e1 a jej\u00ed hlas u\u017e zn\u00ed naprosto profesion\u00e1ln\u011b a klidn\u011b, stejn\u011b, jako kdy\u017e m\u011b tenkr\u00e1t uklid\u0148ovala. „\u010cekali jsme v\u00e1s trochu d\u0159\u00edv, dokto\u0159i m\u011b stav\u011bli do lat\u011b u\u017e od \u0161esti r\u00e1na, kdybyste p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edmi hodinami.“ Trochu se zastyd\u00edm, ur\u010dit\u011b te\u010f vypad\u00e1m jako n\u011bkdo, kdo na sv\u00fdho bratra ka\u0161le. „Ale dobrou p\u016fl hodinu jsem v\u00e1s p\u0159es vestibul pozorovala jak stoj\u00edte p\u0159ed nemocnic\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 jste si to v\u0161echno pot\u0159eboval ujasnit a naj\u00edt trochu odvahy. Proto jsem sem stihla dob\u011bhnout a otev\u0159\u00edt v\u00e1m. Jinak by byl postran\u00ed vchod zam\u010den\u00fd. Fanou\u0161ci n\u00e1m tady bu\u0161\u00ed u\u017e od v\u010derej\u0161\u00ed p\u016flnoci a dost ru\u0161\u00ed pacienty.“ Trochu nerv\u00f3zn\u011b se o\u0161iju, r\u00e1d bych se j\u00ed zeptal na jej\u00ed aprobaci, jestli nen\u00ed n\u00e1hodou psycholog se z\u00e1jmem v telepatii, \u0161lo by j\u00ed to docela dob\u0159e. „Tak poj\u010fme nebo to opravdu nestihnete. Dostala jsem na starost p\u00e9\u010di o va\u0161eho bratra, doprovod\u00edm v\u00e1s na pokoj.“ Nasouk\u00e1m se za n\u00ed do mal\u00e9ho v\u00fdtahu a roz\u010d\u00edlen\u00edm zrudnu.  <\/div>\n
„Tak pro\u010d okoun\u00edte tady, kdy\u017e m\u00e1te b\u00fdt u n\u011bj a kontrolovat, jestli n\u011bco nepot\u0159ebuje? T\u0159eba se zrovna probral\u2026“ Vydechnu zni\u010den\u011b a z panova\u010dn\u00e9ho t\u00f3nu zbude jen tich\u00e9 za\u0161um\u011bn\u00ed. Starostliv\u011b se na m\u011b usm\u011bje a z velk\u00e9 kapsy b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b vyt\u00e1hne \u010dernou krabi\u010dku. „Kdyby se n\u011bco takov\u00e9ho stalo, hned m\u011b na to upozorn\u00ed pager, vid\u00edte?“ Nehtem zavad\u00ed o \u010derven\u00e9 kontrolky, v\u016fbec nic se ned\u011bje. „Mimo to je pokoj va\u0161eho bratra kontrolov\u00e1n n\u011bkolika zdravotn\u00edmi sestrami v pravideln\u00fdch intervalech, nemus\u00edte m\u00edt strach. V r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed, kter\u00e9 m\u00e1me, je o n\u011bj postar\u00e1no nadstandardn\u00edm zp\u016fsobem.“ Znovu se c\u00edt\u00edm naprosto nemo\u017en\u011b, ale i tentokr\u00e1t mou omluvu p\u0159\u00edjme s naprostou samoz\u0159ejmost\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 je i p\u0159i sv\u00e9 k\u0159ehk\u00e9 viz\u00e1\u017ei na vulg\u00e1rn\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9 zvykl\u00e1.  <\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e projdeme a\u017e do p\u0159eds\u00edn\u011b pokoje 483, kde byl Bill Kaulitz um\u00edst\u011bn. Veden\u00ed  nemocnice se to zd\u00e1lo jako dobr\u00fd n\u00e1pad, podle m\u011b to byla naprosto nevhodn\u00e1 kravina. Tom v\u0161ak \u010d\u00edslo zaregistruje jen letmo, v\u0161imla jsem si, \u017ee u\u017e se mu zase t\u0159esou ruce. Kdy\u017e mi dokto\u0159i zap\u00edpali p\u0159ed p\u00e1r dny na pager, myslela jsem, \u017ee mi kone\u010dn\u011b daj\u00ed \u0161anci a pust\u00ed m\u011b k n\u011b\u010demu v\u011bt\u0161\u00edmu na s\u00e1l. Nam\u00edsto toho jsem m\u011bla k\u0159\u00edsit ne\u0161\u0165astnou hrom\u00e1dku s uslzen\u00fdm obli\u010dejem. Dalo mi pr\u00e1ci, abych nezkolabovala taky, kdy\u017e jsem zjistila, o koho se jedn\u00e1. Ne, \u017ee bych byla n\u011bjakou skaln\u00ed fanynkou Tokio Hotel a jejich hudby, ale p\u0159esto jsem informace o nich vyhled\u00e1vala r\u00e1da. Tom mi u\u010daroval hned od prvn\u00edho okam\u017eiku, tedy sp\u00ed\u0161 obr\u00e1zku, kter\u00fd jsem vid\u011bla. Jako bych v n\u011bm na\u0161la v\u0161echno, co jsem doposud marn\u011b hledala, a\u0165 u\u017e v del\u0161\u00edch vztaz\u00edch nebo v rom\u00e1nc\u00edch na jednu noc. A najednou byl tady. Netvrd\u00edm, \u017ee m\u011b p\u0159i my\u0161lence, \u017ee tady le\u017e\u00ed jeho bratr a j\u00e1 ho m\u00e1m na starost, nenapadlo, \u017ee se s n\u00edm setk\u00e1m, ale \u017ee to bude takhle brzy jsem opravdu ne\u010dekala.  <\/div>\n
P\u0159ekvapilo m\u011b, jak jsem byla vyd\u011b\u0161en\u00e1, kdy\u017e jsem ho uvid\u011bla v tomhle stavu, ve\u0161ker\u00e1 tvrd\u011b nad\u0159en\u00e1 profesionalita byla pry\u010d a j\u00e1 jen doufala, \u017ee si zbyl\u00ed dva kluci z kapely nev\u0161imnou jak se cel\u00e1 klepu. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161e dopadlo docela dob\u0159e. A ta jeho dne\u0161n\u00ed omluva, to bylo n\u011bco, co jsem v\u00e1\u017en\u011b ne\u010dekala. Utvrdilo m\u011b to v tom, \u017ee je mu\u017e s velk\u00fdm M.<\/div>\n
„Tady si mus\u00edte obl\u00e9ct ochrann\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165, pro jistotu i rou\u0161ku, a na nohy nazout ochrann\u00e9 n\u00e1vleky.“ Opakuji mu to u\u017e pot\u0159et\u00ed, ale on st\u00e1le p\u0159es sklo vyhl\u00ed\u017e\u00ed postel sv\u00e9ho bratra. „Tady va\u0161eho bratra neuvid\u00edte, mus\u00edme proj\u00edt je\u0161t\u011b d\u00e1l, to je pan Weber, ten je na tom hodn\u011b zle.“ Tom se na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b oto\u010d\u00ed, jist\u011b ho vylekalo, \u017ee je jeho bratr v bl\u00edzkosti takov\u00fdch pacient\u016f, ale je to bohu\u017eel tak. I on je na tom st\u00e1le velmi kriticky. „Tak poj\u010fte, pane Kaulitzi, oble\u010dte si ochrann\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. Dnes si mus\u00edte nasadit tak\u00e9 rou\u0161ku, za p\u00e1r dn\u00ed ji snad nebudete pot\u0159ebovat, a nezapome\u0148te na n\u00e1vleky na boty.“ Kone\u010dn\u011b m\u011b poslechne a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e po\u010dkat, a\u017e to v\u0161echno vst\u0159eb\u00e1 a my se dostaneme k Billovu pokoji.  <\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia Ani nev\u00edm pokolik\u00e1t\u00e9  u\u017e p\u0159e\u0161l\u00e1pnu z jedn\u00e9 strany na druhou a usrknu posledn\u00ed zbytek hork\u00e9ho kafe z poma\u010dkan\u00e9ho plastov\u00e9ho kel\u00edmku. Zhoupnu se na \u0161pi\u010dky bot a p\u0159esn\u00fdm hodem tref\u00edm opr\u00fdskan\u00fd ko\u0161 na odpadky rovnou za t\u0159i body. Bill v\u017edycky tvrdil, \u017ee si m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[367],"tags":[],"class_list":["post-10497","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-probuzeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10497","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10497"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10497\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10497"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10497"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10497"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}