{"id":105,"date":"2019-06-08T16:00:00","date_gmt":"2019-06-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=100"},"modified":"2019-06-08T16:00:00","modified_gmt":"2019-06-08T15:00:00","slug":"in-my-eyes-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/06\/08\/in-my-eyes-11\/","title":{"rendered":"In My Eyes 11."},"content":{"rendered":"
autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vstupn\u00ed dve\u0159e se s tich\u00fdm kliknut\u00edm zav\u0159ely, kdy\u017e Tom z\u016fstal st\u00e1t hned za nimi a naslouchal hudb\u011b linouc\u00ed se z Billova studia. Byl si prohl\u00e9dnout pl\u00e1ny baru a prozat\u00edm \u0161lo v\u0161e dob\u0159e a bez nav\u00fd\u0161en\u00ed rozpo\u010dtu. Najal si \u010dlov\u011bka na kontrolu mal\u00fdch detail\u016f, kter\u00e9 se objev\u00ed, aby mohl nasm\u011brovat soust\u0159ed\u011bn\u00ed na men\u0161\u00ed detaily ve sv\u00e9m sou\u010dasn\u00e9m \u017eivot\u011b. S \u00fasm\u011bvem n\u00e1sledoval hudbu k otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm Billova studia, co\u017e bylo znamen\u00ed, \u017ee je Bill s\u00e1m. Kdy\u017e se zav\u0159ely dve\u0159e, studio bylo zvukot\u011bsn\u00e9, a stejn\u011b jako Gustavova pracovna bylo dostate\u010dn\u011b velk\u00e9, aby se do n\u011bj ve\u0161lo piano, sestava bubn\u016f, n\u011bkolik kytar a cosi, co vypadalo jako kompletn\u00ed nahr\u00e1vac\u00ed studio. Kdy\u017e jej Bill po byt\u011b poprv\u00e9 provedl, Tomovi tolikr\u00e1t poklesla \u010delist nad v\u0161emi t\u011bmi zar\u00e1movan\u00fdmi deskami a ocen\u011bn\u00edmi na st\u011bn\u00e1ch, a\u017e se Bill rozz\u00e1\u0159il, a pak se Tomov\u011b reakci pot\u011b\u0161en\u011b rozesm\u00e1l. Bylo to poprv\u00e9, co Billa vid\u011bl se takhle skute\u010dn\u011b usm\u00edvat, a Tom byl, pro nedostatek lep\u0161\u00edch slov, naprosto okouzlen\u00fd.<\/div>\n
\n

Na rozd\u00edl od Gustavovy zdi, ta Billova se roz\u0161\u00ed\u0159ila pouze v posledn\u00edch pades\u00e1ti letech a byly na n\u00ed r\u016fzn\u00e9 p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 napsal. V\u00edce ne\u017e polovinu z nich Tom pozn\u00e1val jako p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 bu\u010f milovali jeho rodi\u010de, nebo na kter\u00fdch on a jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 vyr\u016fstali, a n\u011bkolik z nich byly genera\u010dn\u00edmi p\u00edsn\u011bmi. V\u0161echny byly naps\u00e1ny pro jin\u00e9 hudebn\u00edky, ale u v\u0161ech byly z\u00e1sluhy p\u0159ipisov\u00e1ny Billovi v r\u016fzn\u00fdch variac\u00edch jeho jm\u00e9na.<\/p><\/div>\n

\n

„Ahoj, poj\u010f d\u00e1l, pro dne\u0161ek u\u017e jsem skoro hotov\u00fd.“ Bill se pousm\u00e1l, zat\u00edmco se zastavil, aby si napsal do not n\u011bjakou pozn\u00e1mku, ne\u017e pokra\u010doval. Dlouh\u00e9 p\u016fvabn\u00e9 prsty se plynule pohybovaly po klapk\u00e1ch a Bill se d\u00edval kamsi nad piano s pohledem nam\u00ed\u0159en\u00fdm do nezn\u00e1ma. Vzdychl a usm\u00e1l se na Toma. „Hotovo, pro te\u010f.“<\/p><\/div>\n

„Zn\u00ed to dob\u0159e, nov\u00e1 p\u00edse\u0148? Pro koho to je?“ Tom byl zv\u011bdav\u00fd, odstr\u010dil se od zdi, o kterou se op\u00edral, aby nakoukl do Billovy pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Ach, v tuhle chv\u00edli je tady n\u011bkolik um\u011blc\u016f, pro kter\u00e9 p\u00ed\u0161u hudbu, ale ano, je to nov\u00e9. Tahle je pro jednu n\u011bmeckou kapelu,“ Bill se na sv\u00e9 \u017eidli oto\u010dil, aby Tomovi uk\u00e1zal obr\u00e1zek na obrazovce po\u010d\u00edta\u010de. „Mo\u017en\u00e1 jsi o nich sly\u0161el?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, ohromen\u00fd, jak lehce rozpoznal mladou \u010dtve\u0159ici jako hv\u011bzdy mezin\u00e1rodn\u00ed hudebn\u00ed sc\u00e9ny. „Ale ned\u011bl\u00e1\u0161 i svou vlastn\u00ed hudbu?“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m, ale ne moc \u010dasto, a nemohl bych s n\u00ed skute\u010dn\u011b vystupovat,“ pokr\u010dil Bill rameny. „Je to p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed, abychom se j\u00e1 a Gustav tolik vystavovali, a bylo by a\u017e moc pracn\u00e9 fingovat ka\u017ed\u00fdch n\u011bkolik desetilet\u00ed svou vlastn\u00ed smrt. Krom\u011b toho, pova\u017euju tohle v\u0161echno i tak za svou vlastn\u00ed hudbu,“ m\u00e1vl Bill rukou k v\u00fdstavce na zdi a na notov\u00e9 z\u00e1pisy rozh\u00e1zen\u00e9 v\u0161ude kolem. „Je to m\u016fj zp\u016fsob, jak z\u016fstat ve spojen\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Tom to ch\u00e1pal, a kdy\u017e se Bill pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00e1l, p\u0159i\u0161la mu na mysl dal\u0161\u00ed my\u0161lenka. „Kdy\u017e u\u017e mluv\u00edme o spojen\u00ed\u2026 co v\u00ed\u0161 o, v\u0161ak v\u00ed\u0161, o tom dni?“<\/div>\n
Bill zamrkal, jak se oto\u010dil, aby zav\u0159el piano. „Mysl\u00ed\u0161, kdy\u017e jsme uvid\u011bli jeden druh\u00e9ho?“<\/div>\n
„Jo. Pod\u00edvali jsme se na sebe a n\u011bco se stalo.“ Tom se Billovi pod\u00edval do o\u010d\u00ed, poc\u00edtil uvnit\u0159 stejn\u00e9 chv\u011bn\u00ed a uva\u017eoval, jestli takhle n\u011bjak vypad\u00e1 l\u00e1ska na prvn\u00ed pohled.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd,“ \u0159ekl Bill, a pak sp\u011b\u0161n\u011b dodal, \u017ee jej to nutilo c\u00edtit se nad Tomem ochran\u00e1\u0159sky.<\/div>\n
Tom v\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, co t\u00edm Bill myslel, proto\u017ee to c\u00edtil stejn\u011b, ale nemohl si pomoct, aby jej trochu nepo\u0161k\u00e1dlil. „Mysl\u00ed\u0161 jako bratr nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, Tome, ne jako bratr,“ odv\u011btil Bill a pozvedl tmav\u00e9 obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale ochran\u00e1\u0159sky, \u017ee?“ Tom si zamy\u0161len\u011b ol\u00edzl krou\u017eek ve rtu a v\u0161iml si, jak rychle Bill ten pohyb sledoval jako ko\u010dka.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsem to \u0159ekl\u2026“<\/div>\n
„Jo, tak\u017ee by pro tebe bylo t\u011b\u017ek\u00e9 m\u011b od sebe odehnat, \u017ee?“ Tom p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, nohou \u0161\u0165ouchl do Billov\u00fdch kolen a sledoval, jak Bill sklopil pohled dol\u016f a pot\u00e9 zp\u00e1tky vzh\u016fru s n\u00e1hl\u00fdm uv\u011bdom\u011bn\u00edm v jeho tmavnouc\u00edch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
\n

Tom to p\u0159ijal jako pokyn a naklonil se kup\u0159edu, jednou nohou poklekl na lavi\u010dku vedle Billova boku, druhou vklouzl mezi jeho kolena. P\u0159ejel rukou p\u0159es Billova ramena, dol\u016f po jeho pa\u017e\u00edch v \u010dern\u00e9 hedv\u00e1bn\u00e9 ko\u0161ili, a zp\u00e1tky vzh\u016fru. Jeho o\u010di opustily Billovy, jen aby pohl\u00e9dl na jeho \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 kalhoty a na to, jak jej obep\u00ednaly. Ol\u00edzl si rty, pak n\u00e1hle ustoupil a rukou Billa vyt\u00e1hl do stoje. „Nebo ne?“ Tom\u016fv hlas byl hlub\u0161\u00ed, do\u017eaduj\u00edc\u00ed se.<\/p><\/div>\n

Bill vydal z hrdla tich\u00fd zvuk, omotal pa\u017ee kolem Tomova t\u011bla a Tom si jej p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. „Tak<\/em> t\u011b\u017ek\u00e9,“ zamumlal Bill, p\u0159ipraven\u00fd o dech, kdy\u017e se Tomova \u00fasta uzav\u0159ela nad t\u011bmi jeho, odd\u00e1lila se a p\u0159i\u0161la zp\u00e1tky, jazyk vklouz\u00e1vaj\u00edc\u00ed lahodn\u011b mezi jeho rty, ne\u017e naplno pronikl dovnit\u0159.<\/div>\n
Vynahrazoval si to za v\u0161echny ty zatracen\u00e9 mal\u00e9 polibky. Bill u\u017e te\u010f d\u011blal neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 z\u00e1sahy do jeho libida s t\u011bmi jeho mal\u00fdmi, tich\u00fdmi steny, jeho dlan\u011b jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po Tomov\u00fdch z\u00e1dech. Jak\u00e1koliv my\u0161lenka, kterou Tom m\u011bl, ohledn\u011b pomal\u00e9ho za\u010d\u00e1tku l\u00edb\u00e1n\u00ed, byla ztracen\u00e1 ve vte\u0159in\u011b, kdy se Bill otev\u0159el jeho jazyku. Jeho prsty se napjaly, jak uchopil Billovu \u010delist, ne\u017e naklonil jeho tv\u00e1\u0159 a vyhled\u00e1val lep\u0161\u00ed \u00fahel. Pak se Bill\u016fv jazyk setkal s t\u00edm jeho a Tom\u016fv sten byl cel\u00fd spolknut, jakmile jeden druh\u00e9ho ochutnali.<\/div>\n
\n

Bill chutnal sv\u011b\u017ee s podt\u00f3nem sladkosti, kter\u00e1, jak si Tom uv\u011bdomil, nebyla v\u016fbec krev, ale prost\u011b jen samotn\u00fd Bill. Nebylo to \u00fapln\u011b to, co o\u010dek\u00e1val, ale zase, v\u0161echno na Billovi bylo doposud ne\u010dekan\u00e9, a ta my\u0161lenka jej nutila se proti Billov\u00fdm \u00fast\u016fm pousm\u00e1t. Rukama sjel n\u00ed\u017e, aby jemn\u011b zatahal za \u010dern\u00e9 hedv\u00e1b\u00ed a vyt\u00e1hl ho z ko\u017een\u00fdch kalhot, ne\u017e se mohl dotknout chladn\u00e9 k\u016f\u017ee na Billov\u00fdch z\u00e1dech. P\u0159it\u00e1hl si jej je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, srovnal k sob\u011b jejich t\u011bla, a pak u\u017e byly Billovy ruce pod jeho tri\u010dkem a hladily jej s rozpa\u010ditou sladkost\u00ed, zat\u00edmco vyd\u00e1val tou\u017eebn\u00e9 zvuky proti Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm, kdy\u017e vtom najednou ztuhnul.<\/p><\/div>\n

„Co, ne, Bille\u2026“ Zast\u00e9nal Tom na protest, kdy\u017e se Bill za\u010dal odtahovat, hru\u010f se mu prudce zvedala.<\/div>\n
„Gustav je zp\u00e1tky,“ za\u0161eptal Bill. „Usly\u0161\u00ed n\u00e1s.“<\/div>\n
No a?<\/em> cht\u011bl \u0159\u00edct Tom. Tohle byl jejich prvn\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00fd polibek a pro Toma i jejich prvn\u00ed skute\u010dn\u00fd moment vz\u00e1jemn\u00e9 intimity, a to se jen sotva jeden druh\u00e9ho dotkli. Dr\u017eel Billa voln\u011b kolem pasu a potla\u010doval svou frustraci. „M\u016f\u017eeme zav\u0159\u00edt dve\u0159e.“<\/div>\n
\n

Ale Bill zavrt\u011bl hlavou a pohnul se, jako by cht\u011bl poodstoupit, ov\u0161em zastavil se, kdy\u017e Tom zpevnil sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed a naklonil se, aby p\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 k jeho krku, kde vs\u00e1l jeho k\u016f\u017ei mezi tepl\u00e9 rty. Bill zalapal po dechu a na chv\u00edli se do toho doteku op\u0159el. Musel to zarazit, ne\u017e ztrat\u00ed kontrolu. „Tome, ne\u2026“<\/p><\/div>\n

Tom p\u0159estal a jednodu\u0161e se op\u0159el hlavou o Bill\u016fv krk s rukama po obou stran\u00e1ch Billova pasu. Nerozum\u011bl Billov\u011b neochot\u011b. Bill nebyl stydliv\u00fd, ale bylo tam n\u011bco, co jej dr\u017eelo zp\u00e1tky, jako by Bill byl ten, kdo m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee ne\u017e Tom p\u0159ijmout spojen\u00ed mezi nimi. Byla to dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka na Tom\u016fv seznam.<\/div>\n
Omluvn\u011b Billa pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159, ne\u017e se odt\u00e1hnul. „Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl v tu samou chv\u00edli jako Bill. Oba se zasm\u00e1li, a Bill na Toma vzhl\u00e9dl zpod sv\u00fdch \u0159as. „Hej, p\u016fjde\u0161 se se mnou proj\u00edt ven? Je\u0161t\u011b jsme nebyli a je hezk\u00e1 noc,“ \u0159ekl l\u00e1kav\u011b a usm\u00e1l se, kdy\u017e Bill p\u0159ik\u00fdvl a vzal jej za ruku.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

B\u011bhem n\u011bkolika n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch t\u00fddn\u016f byl Tom\u016fv nov\u00fd byznys p\u0159ipraven\u00fd ke znovuotev\u0159en\u00ed. Bude m\u00edt otev\u0159eno od ob\u011bda a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 do sv\u00edt\u00e1n\u00ed s podporou r\u016fzn\u00fdch m\u00edstn\u00edch hudebn\u00edk\u016f. Jeho pr\u00e1vn\u00edk Jan mu domluvil skv\u011bl\u00fd kousek s popul\u00e1rn\u00ed m\u00edstn\u00ed kapelou, a slovo se rychle \u0161\u00ed\u0159ilo a zajistilo tak velmi dobr\u00fd otev\u00edrac\u00ed ve\u010der.<\/p><\/div>\n

K Tomovu p\u0159ekvapen\u00ed a pot\u011b\u0161en\u00ed se Bill, Gustav i Georg uk\u00e1zali po p\u016flnoci, a on se zazubil nad jejich kontrastn\u00edmi styly. Gustav t\u00e9m\u011b\u0159 ladil s Georgem oble\u010den\u00fdm v tri\u010dku s n\u00e1pisem \u00b4cocaine cowboy\u00b4 a \u010dern\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch, a Bill t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny p\u0159evy\u0161oval v t\u011bsn\u00e9 \u010dern\u00e9 ko\u0161ili, tmav\u00fdch, Japonskem inspirovan\u00fdch kalhot\u00e1ch, neza\u0161n\u011brovan\u00fdch vojensk\u00fdch bot\u00e1ch a i pouhou p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/div>\n
\n

Cel\u00e9 trio z\u016fstalo po v\u011bt\u0161inu no\u010dn\u00edch vystoupen\u00ed usazen\u00e9 u jednoho ze stol\u016f. Dokonce i kdy\u017e na sebe nijak neupozor\u0148ovali, lid\u00e9 si nedok\u00e1zali pomoct, aby se na Billa ned\u00edvali, jak si Tom v\u0161iml. Napl\u0148ovalo jej to podivnou hrdost\u00ed. Podivnou, proto\u017ee mezi nimi st\u00e1le nebylo nic ofici\u00e1ln\u011b stanoveno, o ni\u010dem spolu nemluvili, a p\u0159esto, dle s\u00edly jejich spojen\u00ed, byli spolu. A Tom na\u0161el s\u00e1m sebe, jak to dokonale ujas\u0148uje n\u011bkolika \u017een\u00e1m a jednomu mu\u017ei, kte\u0159\u00ed se pokusili k Billovi p\u0159ibl\u00ed\u017eit, dokud si kone\u010dn\u011b nesedl vedle n\u011bj s rukou p\u0159ehozenou p\u0159es op\u011bradlo \u017eidle a se zamra\u010den\u00edm, ne\u017e mu Bill pod stolem polo\u017eil ruku na stehno a poslal mu \u00fasm\u011bv jen pro n\u011bj.<\/p><\/div>\n

Toma to nutilo cht\u00edt br\u00e1t Billa ven \u010dast\u011bji, pochlubit se s n\u00edm, p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bli, \u017ee to nen\u00ed tak \u00fapln\u011b mo\u017en\u00e9, a tak ud\u011blali kompromis. Tom bude Billa br\u00e1t na klidn\u00e1 m\u00edsta, kde se budou moct proch\u00e1zet v soukrom\u00ed, a na m\u00e9n\u011b soukrom\u00e9, k Billovu pot\u011b\u0161en\u00ed, m\u00f3dn\u00ed p\u0159ehl\u00eddky; byl to dobr\u00fd kompromis.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee\u2026 u\u017e je to n\u011bjakou dobu,“ \u0159ekl Georg, kdy\u017e p\u0159inesl ke stolu dv\u011b piva a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, ne\u017e se posadil.<\/p><\/div>\n

„Ano, no, m\u00e1me v na\u0161em \u0161\u0165astn\u00e9m domov\u011b p\u0159\u00edr\u016fstek,“ p\u0159ik\u00fdvl Gustav.<\/div>\n
Georg se u\u0161kl\u00edbl. „Tak na tvoje a Billovo nov\u00e9 miminko,“ naklonil svou lahev ke Gustavov\u011b na p\u0159\u00edpitek a usrkl. „Jak to jde?“<\/div>\n
„A\u017e na ty jeho ot\u00e1zky je to lep\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekal,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav, Georg se v\u011bdoucn\u011b rozesm\u00e1l. „Jejich spojen\u00ed je siln\u00e9.“<\/div>\n
„Tom se zd\u00e1 b\u00fdt okay, tak trochu\u2026 velmi odli\u0161n\u00fd od Billa,“ poznamenal Georg.<\/div>\n
„To je, ale maj\u00ed podobn\u00fd temperament. Mysl\u00edm, \u017ee se budou vz\u00e1jemn\u011b dob\u0159e dopl\u0148ovat tak jako my,“ dodal Gustav a usm\u00e1l se do Georgov\u00fdch zelen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl, pot\u011b\u0161en\u00fd jak tou p\u0159ipom\u00ednkou, tak i Gustavov\u00fdmi novinkami. S v\u00fdjimkou jeho samotn\u00e9ho nikdy nepoznal nikoho, koho by Bill s Gustavem p\u0159ijali do sv\u00fdch \u017eivot\u016f, nebo dokonce do jejich domova, a to z dobr\u00e9ho d\u016fvodu. A on a Tom byli tak\u00e9 jedin\u00ed, kdo o Billovi a Gustavovi v\u011bd\u011bli.<\/div>\n
\n

Gustava znal u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 deset let. Kdy\u017e se poprv\u00e9 setkali, Georgovi bylo teprve \u0161estn\u00e1ct a n\u00e1hodou se zrovna nach\u00e1zel doma. Jeho otec, policejn\u00ed d\u016fstojn\u00edk, mluvil s mu\u017eem s kr\u00e1tk\u00fdmi blond vlasy, kdy\u017e Georg zrovna se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b. Zamumlal cosi na pozdrav, st\u0159elil pohledem po n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edkovi, kter\u00fd zrovna vzhl\u00e9dl, a Georg v tu chv\u00edli m\u00e1lem zakopl. Pak se rychle vzpamatoval a ode\u0161el, jen aby se znova oto\u010dil a z\u00edral na blon\u010fat\u00e9ho mu\u017ee.<\/p><\/div>\n

Pot\u00e9 se zd\u00e1la b\u00fdt Gustavova p\u0159\u00edtomnost v Georgov\u011b \u017eivot\u011b pravideln\u011bj\u0161\u00ed a z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu to vypadalo, jako by Georg v\u017edycky p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kdy byl blon\u010fat\u00fd doktor pobl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tak\u017ee to schvaluje\u0161,“ po\u0161k\u00e1dlil jej Georg lehce.<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
Georg v\u011bnoval Gustavovi zva\u017euj\u00edc\u00ed pohled. V Gustavov\u011b odpov\u011bdi nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 pochyby, ale Georg je c\u00edtil jako v\u017edy. „A jak\u00fd je Bill k Tomovi?“ Zeptal se Georg a \u0161ikovn\u011b tak tu ot\u00e1zku p\u0159em\u011bnil. „Mus\u00ed to sta\u010dit, abys souhlasil, \u017ee se se mnou sejde\u0161.“<\/div>\n
\n

Gustav necht\u011bl nechat Billa s Tomem o samot\u011b, ne\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee Tom m\u016f\u017ee b\u00fdt alespo\u0148 vzd\u00e1len\u011b d\u016fv\u011bryhodn\u00fd, spojen\u00ed nebo ne. Byla to nevy\u0159\u010den\u00e1 dohoda mezi dv\u011bma p\u0159\u00e1teli u\u017e celou v\u011b\u010dnost, a Gustav si nikdy nemusel d\u011blat obavy, jestli to Georg pochop\u00ed. Georgovu otci i d\u011bde\u010dkovi to trvalo trochu d\u00e9le, ale nakonec to pochopili tak\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Sta\u010d\u00ed to, ale\u2026 u\u017e jednou ode\u0161el, i kdy\u017e to bylo na Bill\u016fv popud, a Tom si to tak vybral\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to mohli zvl\u00e1dnout l\u00e9pe? Jako my dva?“ Georg se pousm\u00e1l Gustavovu lehk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed. „Brzy to vy\u0159e\u0161\u00ed, p\u0159esta\u0148 si d\u011blat starosti, bude\u0161 m\u00edt vr\u00e1sky. A u\u017e dost \u0159e\u010d\u00ed o nich, chyb\u011bl jsi mi, Gusi.“<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky.“<\/div>\n
Pokra\u010dovali v rozhovoru, doh\u00e1n\u011bli novinky a jednodu\u0161e byli spolu. P\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b se Georg rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti, jako by se cht\u011bl ujistit, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Bylo to riziko jeho pr\u00e1ce, a Gustav byl pot\u011b\u0161en, kdy\u017e se Georg vydal na soukromou vy\u0161et\u0159ovatelskou dr\u00e1hu.<\/div>\n
\n

„N\u011bco t\u011b znepokojuje v\u00edc ne\u017e obvykle, Georgu. Co je to?“ Zeptal se Gustav, z\u00e1m\u011brn\u011b udr\u017eoval t\u00f3n hlasu lehk\u00fd.<\/p><\/div>\n

Georg se naklonil kup\u0159edu, vlasy mu spadly do obli\u010deje a u\u0161kl\u00edbl se, i kdy\u017e se mu cht\u011blo sp\u00ed\u0161e zast\u00e9nat. Doufal, \u017ee si toho Gustav nev\u0161imne. „Okay, ale ne tady. U m\u011b. Jdeme,“ utrousil, vstal a Gustav byl okam\u017eit\u011b po jeho boku. Oba mu\u017ei ne\u0159ekli ani slovo a dv\u011bma r\u016fzn\u00fdmi auty se dopravili do Georgova bytu.<\/div>\n
Bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed Georg rozsv\u00edtil a vyt\u00e1hl slo\u017eku. „Tohle je p\u0159\u00edpad, na kter\u00e9m pracuju. Vid\u011bl jsi to v novin\u00e1ch?“ Georg rozd\u011blil \u00fast\u0159i\u017eky z n\u011bkolika novin.<\/div>\n
„To je ten, kter\u00e9mu \u0159\u00edkaj\u00ed \u00b4Van Helsing\u00b4?“ Zeptal se Gustav. To byla ned\u00e1vn\u00e1 nov\u00e1 p\u0159ezd\u00edvka vytvo\u0159ena m\u00e9dii, k nelibosti v\u00fd\u0161e postaven\u00fdch, d\u00edky t\u011bm n\u011bkolika stop\u00e1m, kter\u00e9 pronikly na ve\u0159ejnost. Jedna z ob\u011bt\u00ed byla nalezena s d\u0159ev\u011bn\u00fdm \u0161\u00edpem v srdci. Dal\u0161\u00ed byla zabita za bl\u00ed\u017ee neur\u010den\u00fdch okolnost\u00ed, ale ob\u011b\u0165 byla nalezena s vyp\u00e1len\u00fdm k\u0159\u00ed\u017eem na hrudi.<\/div>\n
„Policie dost\u00e1v\u00e1 denn\u011b asi pades\u00e1t hovor\u016f od lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tvrd\u00ed, \u017ee vid\u011bli pachatele. Jedin\u00fd sv\u011bdek, kter\u00e9ho m\u00e1me, je p\u0159\u00edli\u0161 vyd\u011b\u0161en\u00fd na to, aby vy\u0161el ven, ale nebyl a\u017e tak zasran\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, aby nemohl \u0159\u00edct report\u00e9rovi, \u017ee to byl b\u00edl\u00fd mu\u017e ve tv\u00eddov\u00e9 \u010depici. „V\u00ed\u0161, kolik tv\u00eddov\u00fdch \u010depic se od t\u00e9 doby prodalo?“<\/div>\n
\n

Gustav se pod\u00edval na Georga, jeho ostr\u00fdm o\u010d\u00edm nic neuniklo. Brunetovy zelen\u00e9 o\u010di se st\u00e1hly, kdy\u017e k nim p\u0159it\u00e1hl mapu. Byla slo\u017een\u00e1 do velk\u00e9ho \u010dtverce s velk\u00fdmi o\u010d\u00edslovan\u00fdmi te\u010dkami ozna\u010duj\u00edc\u00edmi dv\u011b \u010d\u00e1sti m\u011bsta. Georg prstem nazna\u010doval oblasti. „Tady byly v\u0161echny ty ob\u011bti nalezeny. A tohle,“ uk\u00e1zal dva p\u0159ekr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se nakreslen\u00e9 kruhy, „ukazuje oblast, na kterou se podle v\u0161eho soust\u0159ed\u00ed.“<\/p><\/div>\n

Gustav se pod\u00edval na te\u010dky a pochopil Georgovo znepokojen\u00ed, posledn\u00ed se toti\u017e objevily pobl\u00ed\u017e Ottensenu.<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se o m\u011b a o Billa,“ vzdychl. „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017eeme pomoct.“<\/div>\n
„Ne, rozhodn\u011b ne,“ Georg\u016fv hlas nedovoloval \u017e\u00e1dn\u00fd argument, co\u017e u n\u011bj Gustav sly\u0161el jen z\u0159\u00eddka. „M\u00e1m n\u011bkolik zdroj\u016f, kter\u00e9 mi pom\u00e1haj\u00ed d\u00e1vat na toho \u010dlov\u011bka pozor, a jsme si jist\u00ed, \u017ee pracuje s\u00e1m. Mus\u00edte se od toho dr\u017eet d\u00e1l. Neztrat\u00edm t\u011b, ani jednoho z v\u00e1s. V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b.“ Gustav si hezk\u00e9ho bruneta ti\u0161e prohl\u00ed\u017eel, a pak nat\u00e1hl ruku, aby jej p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. Georg se br\u00e1nil. „Neztrat\u00edm t\u011b, tak mi to slib! Slib mi to, Gusi,“ \u0159ekl Georg a jeho hlas byl pln\u00fd emoc\u00ed.<\/div>\n
„Jestli se dostane p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko, tak ti to sl\u00edbit nem\u016f\u017eu. Ale do t\u00e9 doby pro to ud\u011bl\u00e1me maximum,“ \u0159ekl Gustav. „Te\u010f n\u011bco slib ty mn\u011b.“<\/div>\n
„A co?“<\/div>\n
„Poj\u010f kone\u010dn\u011b b\u00fdt se mnou. Je tam m\u00edsto, dokonce i te\u010f, s Tomem,“ Gustav se pousm\u00e1l.<\/div>\n
Georg p\u0159ik\u00fdvl. „Promluv\u00edme si o tom, a\u017e bude tenhle p\u0159\u00edpad uzav\u0159en. To ti m\u016f\u017eu sl\u00edbit,“ p\u0159ipustil.<\/div>\n
Gustav p\u0159ik\u00fdvl a vyt\u00e1hl sv\u016fj telefon, na kter\u00e9m stiskl n\u011bkolik tla\u010d\u00edtek. „Pak m\u016f\u017eu z\u016fstat p\u0159es noc a ten slib zape\u010detit,“ odlo\u017eil telefon a p\u0159it\u00e1hl si neodporuj\u00edc\u00edho Georga k sob\u011b.<\/p>\n

autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SunlovestheMoon Vstupn\u00ed dve\u0159e se s tich\u00fdm kliknut\u00edm zav\u0159ely, kdy\u017e Tom z\u016fstal st\u00e1t hned za nimi a naslouchal hudb\u011b linouc\u00ed se z Billova studia. Byl si prohl\u00e9dnout pl\u00e1ny baru a prozat\u00edm \u0161lo v\u0161e dob\u0159e a bez nav\u00fd\u0161en\u00ed rozpo\u010dtu. Najal si \u010dlov\u011bka na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[714],"tags":[],"class_list":["post-105","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-in-my-eyes"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/105","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=105"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/105\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=105"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=105"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=105"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}