{"id":10507,"date":"2010-10-06T17:00:00","date_gmt":"2010-10-06T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10481"},"modified":"2010-10-06T17:00:00","modified_gmt":"2010-10-06T16:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-18-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/06\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-18-konec\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 18. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Druh\u00fd den od toho momentu, kdy se Bill na p\u00e1r chvil probral, se na dve\u0159e jeho komnat, kam jsme ho p\u0159em\u00edstili, ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed. Po m\u00e9m svolen\u00ed ke vstupu do m\u00edstnosti ve\u0161el Tatsuya a v rukou t\u0159\u00edmal docela objemnou hrom\u00e1dku n\u011bjak\u00e9 korespondence. Pohledem jsem p\u0159ekontroloval Billa, kter\u00fd op\u011bt spal, zvedl jsem se od jeho l\u016f\u017eka a p\u0159e\u0161el k chlapci.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil m\u011b polohlasem. Nejsp\u00ed\u0161 se choval tak ti\u0161e d\u00edky tomu, \u017ee jeho c\u00edsa\u0159 spal, j\u00e1 si ale nemyslel, \u017ee by ho dok\u00e1zalo v jeho stavu jen tak n\u011bco probudit.<\/div>\n
„P\u011bkn\u00fd den i tob\u011b,“ promluvil jsem norm\u00e1ln\u011b, bez \u0161ept\u00e1n\u00ed. „Co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1,“ odml\u010del se a zrak sklopil k dopis\u016fm, kter\u00e9 p\u0159istr\u010dil bl\u00ed\u017ee ke mn\u011b. „Byl jsem se pod\u00edvat v b\u00fdval\u00fdch komnat\u00e1ch Xanira. J\u00e1\u2026 vlastn\u011b ani nev\u00edm, pro\u010d jsem tam chodil\u2026 jen\u2026“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, nemus\u00ed\u0161 to vysv\u011btlovat.“ Ujistil jsem ho, \u017ee m\u011b jeho pohnutky nezaj\u00edmaj\u00ed, a nem\u00edn\u00edm z jeho \u010dinu ani nic vyvozovat. „Pokra\u010duj,“ vyb\u00eddl jsem ho.<\/div>\n
„Na\u0161el jsem tam tyhle dopisy. Jsou od princezny Amayi, v\u0161echny adresovan\u00e9 c\u00edsa\u0159i, ale \u0159ekl bych, \u017ee k n\u011bmu se nedostal ani jeden.“ Zatnul jsem prsty v p\u011bst. Ti b\u00edd\u00e1ci m\u011bli o\u0161et\u0159eno v\u0161echno. Ani kontakt se setrou mu nebyl umo\u017en\u011bn, aby to snad neodvracelo Billovu pozornost od \u0161og\u00fana.<\/div>\n
„\u010cetl jsi to?“<\/div>\n
„Ne, to bych neud\u011blal.“<\/div>\n
„To bys ale m\u011bl.“ Vyvedl jsem ho z omylu.<\/div>\n
\n
„Pros\u00edm?“ Tatsuya nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pozvedl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pochop, nemysl\u00edm to n\u011bjak \u0161patn\u011b. Snad jen, \u017ee princezna jist\u011b o\u010dek\u00e1vala odpov\u011b\u010f a mus\u00ed b\u00fdt znepokojena pokud j\u00ed nedostala Nem\u00e1m v \u00famyslu to \u010d\u00edst v\u0161echno, jsou ur\u010deny Benjirovi a j\u00e1 nehodl\u00e1m naru\u0161ovat jeho soukrom\u00ed. Otev\u0159eme jen ten, co p\u0159i\u0161el jako posledn\u00ed, a tebe \u017e\u00e1d\u00e1m o pomoc, proto\u017ee, jak jist\u011b v\u00ed\u0161, j\u00e1 to va\u0161e p\u00edsmo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 neovl\u00e1d\u00e1m.<\/div>\n
„Tohle bych mohl,“ souhlasil a na\u0161el v hrom\u00e1dce ob\u00e1lku, kter\u00e1 byla nejmlad\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Benjiro, m\u016fj drah\u00fd brat\u0159e,“<\/em> za\u010dal Tatsuya zvolna s p\u0159ed\u010d\u00edt\u00e1n\u00edm. „Tak \u010dasto ti p\u00ed\u0161i a odpov\u011b\u010f st\u00e1le nep\u0159ich\u00e1z\u00ed\u2026“<\/em> Bylo to p\u0159esn\u011b to, co jsem o\u010dek\u00e1val. Podivovala se nad Billov\u00fdm ml\u010den\u00edm a \u017e\u00e1dala alespo\u0148 o svolen\u00ed p\u0159ijet, aby se s n\u00edm mohla vid\u011bt, kdy\u017e se c\u00edsa\u0159i necht\u011blo na jej\u00ed korespondenci reagovat. Byla z toho docela zdrcen\u00e1, a dokonce vyj\u00e1d\u0159ila obavu, zda na ni tak rychle zapomn\u011bl, a u\u017e v\u016fbec mu nechyb\u00ed, proto\u017ee ona si, a\u010d m\u011bla spokojen\u00e9 man\u017eelstv\u00ed a \u010dekala d\u011b\u0165\u00e1tko, po n\u011bm st\u00fdskala velmi. Bylo mi j\u00ed l\u00edto. Nejsp\u00ed\u0161 se k n\u00ed nedonesly v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 zv\u011bsti o tom, co se tu d\u011bje, a tak se myln\u011b domn\u00edvala, \u017ee o ni bratr nestoj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Pom\u016f\u017ee\u0161 mi pro ni napsat odpov\u011b\u010f?“<\/div>\n
„Jist\u011b.“ Tatsuya se usadil k mal\u00e9mu stolku, vzal si list pap\u00edru a brk, a \u010dekal, a\u017e za\u010dnu diktovat. Ujistil jsem Amayu, \u017ee na ni bratr rozhodn\u011b nezanev\u0159el a v kr\u00e1tkosti j\u00ed vyl\u00ed\u010dil to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed z ud\u00e1lost\u00ed dn\u016f uplynul\u00fdch. Na z\u00e1v\u011br dopisu jsem ji vyb\u00eddl k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, pokud man\u017eel nebude m\u00edt nic proti, proto\u017ee jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost tady by jist\u011b p\u0159isp\u011bla k tomu, aby se Benjirovi ud\u011blalo rychleji l\u00e9pe.<\/div>\n
„Za\u0159\u00edd\u00edm, aby posel s tou zpr\u00e1vou odjel co nejd\u0159\u00edve.“ Ujistil m\u011b Tatsuya a ode\u0161el z pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem si p\u0159isedl k Billovi. M\u011bl jsem vypozorovan\u00e9, \u017ee jeho sp\u00e1nek je klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e m\u011b c\u00edt\u00ed u sebe. Ale jinak pokroky v jeho uzdravov\u00e1n\u00ed byly velice pomal\u00e9, ov\u0161em sna\u017eil se. Po mal\u00fdch d\u00e1vk\u00e1ch za\u010dal pravideln\u011b j\u00edst, i kdy\u017e se v za\u010d\u00e1tc\u00edch \u010dastokr\u00e1t st\u00e1valo, \u017ee p\u0159ijatou potravu v sob\u011b neudr\u017eel. Fyzick\u00e9 r\u00e1ny se ale hojily rychle a neb\u00fdt \u010dast\u00fdch no\u010dn\u00edch m\u016fr, kter\u00e9 ho vytrh\u00e1valy z blahod\u00e1rn\u00e9ho sp\u00e1nku, jen\u017e by jinak pomohl k rychlej\u0161\u00edmu zotaven\u00ed, bylo by v\u0161echno mnohem snaz\u0161\u00ed a optimisti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed. A pr\u00e1v\u011b poran\u011bn\u00ed jeho du\u0161e jsem se ob\u00e1val nejv\u00edce. M\u011bl jsem hr\u016fzu z toho, \u017ee z\u016fstane zlomen\u00fd, \u017ee nav\u017edy vyhasnou jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed a radosti z jeho o\u010d\u00ed. Zat\u00edm tomu mnoh\u00e9 nasv\u011bd\u010dovalo. V momentech, kdy byl vzh\u016fru, byl podivn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec se mnou nemluvil a p\u0159ed m\u00fdmi snahami dot\u00fdkat se ho a pe\u010dovat o n\u011bj sice neuh\u00fdbal, ale nikterak se je nesna\u017eil op\u011btovat. A mo\u017en\u00e1 jsem jen vid\u011bl probl\u00e9m tam, kde nebyl. P\u0159eci jen, st\u00e1le mu bylo hodn\u011b \u0161patn\u011b, co\u017e mohl b\u00fdt ten d\u016fvod jeho nete\u010dnosti.<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo t\u00e9m\u011b\u0159 dal\u0161\u00edch 14 dn\u00ed. Mezit\u00edm stihla p\u0159ij\u00edt nov\u00e1 zpr\u00e1va od Amayi. Chystala se na cestu. Cht\u011bla p\u0159ijet co nejd\u0159\u00edve, dokud jej\u00ed b\u0159icho nebude p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9, aby j\u00ed p\u0159i cestov\u00e1n\u00ed nep\u0159ek\u00e1\u017eelo. Byl jsem r\u00e1d. Toti\u017e nejen Bill, ale i j\u00e1 ji moc r\u00e1d uvid\u00edm.  <\/div>\n
St\u00e1l jsem u okna a d\u00edval se do zahrad, kde za\u010d\u00ednal pozvolna odt\u00e1vat sn\u00edh. Jaro se bl\u00ed\u017eilo a s n\u00edm p\u0159ich\u00e1zelo i mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed slunce, kter\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u011b proh\u0159\u00edvalo pal\u00e1c a zal\u00edvalo ho zlatavou z\u00e1\u0159\u00ed. V\u0161e bylo najednou veselej\u0161\u00ed, jen pro m\u011b slunce st\u00e1le z\u016fst\u00e1valo vyhasl\u00e9. Bill se v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch zavrt\u011bl a j\u00e1 se ihned pohotov\u011b oto\u010dil, abych ho zkontroloval. Reagoval jsem tak za tu dobu na jak\u00fdkoli jeho pohyb nebo zvuk. N\u011bco si zamumlal a po p\u00e1r pokusech otev\u0159el dlouh\u00fdm sp\u00e1nkem zt\u011b\u017ekl\u00e1 a slepen\u00e1 v\u00ed\u010dka. Nep\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu tak jako obvykle, jen jsem ho z\u016fstal ti\u0161e sledovat. Rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, a kdy\u017e jeho pohled spo\u010dinul na mn\u011b, p\u0159ekr\u00e1sn\u011b se usm\u00e1l. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee se mi snad zastavilo srdce, hned po tom, co ud\u011blalo spla\u0161en\u00fd kotrmelec. Ani jsem si nevzpom\u00ednal, kdy naposledy jsem ten z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv vid\u011bl,, a p\u0159edev\u0161\u00edm jsem se posledn\u00ed dny b\u00e1l, \u017ee u\u017e ho ani nikdy neuvid\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161, jak dlouho jsem spal?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt a ta projasn\u011bnost se z jeho tv\u00e1\u0159e nevytr\u00e1cela. Donutil jsem sv\u00e9 ohromen\u00edm ztuhl\u00e9 t\u011blo rozpohybovat a p\u0159isedl jsem si k n\u011bmu. Pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i, odhrnuj\u00edc tak p\u00e1r pramen\u016f vlas\u016f, kter\u00e9 mu p\u0159ekr\u00fdvaly obli\u010dej, a teprve potom jsem odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Moc dlouho. Tedy alespo\u0148 mn\u011b to p\u0159ipadalo jako ta nejdel\u0161\u00ed v\u011b\u010dnost.“<\/div>\n
„Tak to abych ti vynahradil ten ztracen\u00fd \u010das.“ Zavrn\u011bl a svou ru\u010dkou, do kter\u00e1 se pomalinku vracela s\u00edla, si m\u011b za ko\u0161ili p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e a vtiskl mi lehk\u00fd  polibek.<\/p>\n<\/div>\n
Skute\u010dn\u011b  jsem m\u011bl pocit, \u017ee teprve dnes, v tento okam\u017eik, jsem se doopravdy probudil. Sice jsem si vybavoval, \u017ee ji\u017e p\u0159ed t\u00edm jsem byl p\u0159i v\u011bdom\u00ed, Tom m\u011b krmil a staral se o mn\u011b, ale to cel\u00e9 se mi moment\u00e1ln\u011b zd\u00e1lo jen jako sen, kter\u00fd se vzdaloval v ml\u017en\u00e9m oparu \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, jak jsem nyn\u00ed procital. V\u0161ak tohle bylo tak\u00e9 poprv\u00e9, kdy mi bylo tak, \u017ee jsem si nemyslel, \u017ee ka\u017edou chv\u00edli nejsp\u00ed\u0161 um\u0159u. \u017d\u00e1dn\u00e9 k\u0159e\u010de v \u017ealudku, pocit na omdlen\u00ed nebo zvracen\u00ed, bolest hlavy, to v\u0161echno bylo t\u00e9m\u011b\u0159 pry\u010d. C\u00edtil jsem se jen trochu unaven\u00fd a zesl\u00e1bl\u00fd, ale poprv\u00e9 tak\u00e9 \u0161\u0165astn\u00fd. Kone\u010dn\u011b mnou naplno prostoupila radost, \u017ee n\u00e1s Tom dok\u00e1zal osvobodit od Toriovy tyranie a m\u00e9 srdce p\u0159et\u00e9kalo l\u00e1skou k m\u00e9mu zachr\u00e1nci.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Z cel\u00e9ho srdce r\u00e1d do\u017eenu ten ztracen\u00fd \u010das,“ vydechl Tom cel\u00fd dojat\u00fd a sev\u0159el m\u011b do n\u00e1ru\u010de. Dr\u017eel m\u011b tak je\u0161t\u011b notnou chv\u00edli, a kdyby nebral ohledy na m\u016fj zdravotn\u00ed stav, nepochyboval jsem, \u017ee by m\u011b sv\u00edral mnohem pevn\u011bji.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych se postavit a zkusit trochu chodit,“ \u017e\u00e1dal jsem, kdy\u017e jsem si i j\u00e1 dostate\u010dn\u011b u\u017eil jeho h\u0159ejiv\u00e9ho objet\u00ed a drobn\u00fdch n\u011b\u017enost\u00ed, kdy m\u011b hladil ve vlasech a na \u010delo tisknul mot\u00fdl\u00ed polibky. Byl jsem toti\u017e p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee za moji rozl\u00e1manost velkou m\u011brou m\u016f\u017ee i skute\u010dnost, \u017ee jsem del\u0161\u00ed dobu pouze le\u017eel v posteli. „A pak bych si dal horkou koupel a taky m\u00e1m hlad.“ Dodal jsem a Tom se jen pobaven\u011b zasm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak moc r\u00e1d tohle v\u0161echno sly\u0161\u00edm. Vydr\u017e, dojdu za\u0159\u00eddit tu vanu a pak ti pom\u016f\u017eu vst\u00e1t.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom plnil v\u0161echna m\u00e1  p\u0159\u00e1n\u00ed snad je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e  jsem je st\u00edhal vyslovovat, staral se o m\u011b jako o tu nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed kv\u011btinku a v jeho p\u00e9\u010di mi od t\u00e9 chv\u00edle bylo hodinu od hodiny l\u00e9pe. Sta\u010dilo p\u00e1r dn\u00ed a dok\u00e1zal jsem v\u0161e bez pomoci, a kdy\u017e potom na n\u00e1dvo\u0159\u00ed p\u0159ijel ko\u010d\u00e1r s dru\u017einou, ze kter\u00e9ho vystoupila m\u00e1 sestra, nechyb\u011blo mi ji\u017e k naprost\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed v\u016fbec nic.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Amayo, v\u00edtej. Tolik se mi st\u00fdskalo,“ s v\u0159elost\u00ed jsem ji objal a bylo mi jedno, \u017ee ji dr\u017e\u00edm nejsp\u00ed\u0161 d\u00e9le, ne\u017e bylo u n\u00e1s zvykem. Nehodlal jsem sv\u00e9 pocity v sob\u011b dusit a cht\u011bl jsem si pln\u011b u\u017e\u00edt svou radost.<\/em><\/div>\n
„To mn\u011b taky, brat\u0159\u00ed\u010dku. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee u\u017e jsi v po\u0159\u00e1dku. Tom\u016fv dopis zn\u011bl toti\u017e dost hrozn\u011b.“ S men\u0161\u00ed v\u00fdtkou se mi koukla za rameno, kde jmenovan\u00fd post\u00e1val. V\u0161ude m\u011b nyn\u00ed doprov\u00e1zel, a tak nemohl chyb\u011bt ani u Amayina p\u0159\u00edjezdu.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, jestli jsem t\u011b vyd\u011bsil, ale p\u0159ed p\u00e1r dny na tom je\u0161t\u011b skute\u010dn\u011b nebyl moc dob\u0159e.“<\/em><\/div>\n
„Nezlob\u00edm se,“ m\u00e1vla nad t\u00edm sestra rukou a mile se na Toma usm\u00e1la. „A nyn\u00ed je u\u017e \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptala se ho a j\u00e1 m\u011bl najednou pocit, jako bych se vr\u00e1til v \u010dase do dob, kdy ti dva byli jedna ruka a bavili se p\u0159ede mnou o mn\u011b, jako bych byl snad mal\u00e9 d\u00edt\u011b a neum\u011bl na ot\u00e1zky odpov\u00eddat s\u00e1m. Tenkr\u00e1t m\u011b to zlobilo, ale nyn\u00ed mi to jen vykouzlilo na tv\u00e1\u0159i pousm\u00e1n\u00ed. Byla to toti\u017e zn\u00e1m\u00e1 doba bezpe\u010d\u00ed a klidu a j\u00e1 rozhodn\u011b nem\u011bl nic proti tomu, aby se n\u011bco m\u00e1lo z toho vr\u00e1tilo.<\/em><\/div>\n
„Ano, je. Jen si mus\u00ed j\u00edt je\u0161t\u011b odpo\u010dinou i b\u011bhem dne a pot\u0159eboval by nabrat p\u00e1r kilo, ale jinak je mu dob\u0159e,“ ubezpe\u010dil Amayu o m\u00e9m v\u00fdborn\u00e9m zdravotn\u00edm stavu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A jak se vede tob\u011b, sest\u0159i\u010dko?“ Cht\u011bl jsem na opl\u00e1tku v\u011bd\u011bt j\u00e1. Z jej\u00edch dopis\u016f, kter\u00e9 jsem si kone\u010dn\u011b p\u0159e\u010detl, kdy\u017e se mi ud\u011blalo l\u00e9pe, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je v po\u017eehnan\u00e9m stavu. A bylo to ji\u017e dokonce trochu vid\u011bt. „A mal\u00e9mu,“ dodal jsem a pohladil ji po vypoukl\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/em><\/div>\n
„Oh, m\u00e1me se v\u00fdte\u010dn\u011b. U\u017e za\u010dal i kopat, dareba.“ Zasm\u00e1la se.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010der jsem sed\u011bl, dnes u\u017e ve spole\u010dn\u00fdch komnat\u00e1ch m\u011b a Toma, u okna a zamy\u0161len\u00fd jsem pozoroval ztmavlou zahradu, \u010dekaj\u00edc a\u017e Tom dokon\u010d\u00ed koupel a p\u0159ijde za mnou. Tak jsem se zabral do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee jsem ho v\u016fbec nesly\u0161el p\u0159ich\u00e1zet. A\u017e kdy\u017e kolem m\u011b zezadu ovinul je\u0161t\u011b vlhk\u00e9 a olejem provon\u011bn\u00e9 pa\u017ee a l\u00edbnul m\u011b kamsi na ucho, zaregistroval jsem jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/em><\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ \u0160eptnul polohlasem a nepou\u0161t\u011bl m\u011b ze sv\u00e9ho objet\u00ed. V\u00edce jsem se z\u00e1dy op\u0159el o jeho pevn\u00e9 t\u011blo a hlavu si polo\u017eil na jeho rameno.<\/em><\/div>\n
„O v\u0161em\u2026 o n\u00e1s, o Japonsku, o tom, jak to bude d\u00e1l.“ Neuniklo mi jeho p\u0159ekvapen\u00e9 vydechnut\u00ed.<\/em><\/div>\n
„A jak to tedy bude d\u00e1l,“ zeptal se po hodn\u00e9 chv\u00edli. Nejsp\u00ed\u0161 byl p\u0159ekvapen\u00fd. U m\u011b nebylo zvykem, abych uva\u017eoval t\u00edmto sm\u011brem. D\u0159\u00edv jsem existoval jen j\u00e1, moje z\u00e1bava a vrtochy. Co se kolem m\u011b d\u011blo, nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. O to m\u00ed\u0148, kdy\u017e se to m\u011blo t\u00fdkat cel\u00e9 zem\u011b.<\/em><\/div>\n
„Hodn\u011b se zm\u011bnilo t\u00edm, \u017ee je Torio pry\u010d. Japonsko z\u016fstalo bez pevn\u00e9 ruky, kter\u00e1 by ho vedla, a tak to nem\u016f\u017ee z\u016fstat dlouho. Za chv\u00edli by vypukly nepokoje. Rozhodl jsem se na m\u00edsto \u0161og\u00fana jmenovat velitele m\u00e9 osobn\u00ed str\u00e1\u017ee. Tomu mu\u017ei pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159uji a je schopn\u00fd. Ov\u0161em s t\u00edm, \u017ee bude m\u00edt pravomoci jen nad vojensk\u00fdmi slo\u017ekami zem\u011b, pokud n\u00e1m bude hrozit n\u011bjak\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00fd konflikt, a v\u0161echna jeho rozhodnut\u00ed budou proch\u00e1zet p\u0159ese m\u011b.“<\/em><\/div>\n
„P\u0159es tebe?“ Tom se podivil je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em><\/div>\n
„Ano, chci za\u010d\u00edt fungovat jako skute\u010dn\u00fd c\u00edsa\u0159. Budu se muset mnoh\u00e9mu nau\u010dit, ale je to moje povinnost v\u016f\u010di lidu. A tebe bych cht\u011bl m\u00edt po sv\u00e9m boku nejen jako partnera, ale tak\u00e9 jako hlavn\u00edho r\u00e1dce. Co tomu \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Ptal jsem se na jeho souhlas.<\/em><\/div>\n
„Och,“ byla prvn\u00ed jeho reakce. Pustil m\u011b a obe\u0161el m\u011b, aby se mi mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „Samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ vtiskl mi na \u00fasta dlouh\u00fd proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek, a kdy\u017e se odt\u00e1hl, dodal: „Nyn\u00ed ses stal skute\u010dn\u011b velik\u00fdm mu\u017eem.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l jsem vedle c\u00edsa\u0159sk\u00e9ho tr\u016fnu, v s\u00e1le se t\u00edsnila spousta lid\u00ed a v\u0161ichni sledovali mlad\u00e9ho panovn\u00edka, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b jmenoval nov\u00e9ho \u0161og\u00fana. I j\u00e1 j\u00edm byl naprosto ohromen. P\u016fsobil tak suver\u00e9nn\u011b, elegantn\u011b a majest\u00e1tn\u011b. Byl na hony vzd\u00e1len\u00fd t\u00e9 loutce, kterou jsem ve stejn\u00e9m s\u00e1le poznal p\u0159ed \u010dasem, a kterou vylo\u017een\u011b obt\u011b\u017eovalo tu sed\u011bt a p\u0159ij\u00edmat audienci cizinc\u016f odkudsi z Holandska. D\u0159\u00edv byl pouze kr\u00e1sn\u00fd nud\u00edc\u00ed se aristokrat, ale dnes z n\u011bj byl p\u016fvabn\u00fd odu\u0161evn\u011bl\u00fd mlad\u00fd mu\u017e. Ta cesta sem byla dlouh\u00e1, st\u00e1la mnoho utrpen\u00ed a zkou\u0161ek, ale on z nich nakonec vy\u0161el jako v\u00edt\u011bz. Poznamenalo ho p\u00e1r nehezk\u00fdch vzpom\u00ednek, ale t\u011bm dok\u00e1zal \u010delit. Nezlomil se, ale postavil se pevn\u011b na nohy a stal se t\u00edm, pro co se narodil – opravdov\u00fdm c\u00edsa\u0159em pln\u00fdm moudrosti, dobra a pochopen\u00edm pro sv\u016fj lid. Od vzd\u011blan\u00fdch jsme se u\u010dili spole\u010dn\u011b, jak pe\u010dovat o zemi a v\u00e9st ji. On se v tom ale dok\u00e1zal pohybovat naprosto p\u0159irozen\u011b. Sta\u010dilo p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a p\u0159esv\u011bd\u010dil o sv\u00e9 zp\u016fsobilosti v\u0161echny, kdo v zemi n\u011bco znamenali a v\u011bt\u0161ina z nich se mu stala naprosto oddan\u00fdch.<\/p>\n<\/div>\n
A j\u00e1? P\u0159ipadal jsem si jako v poh\u00e1dce. Byl jsem obklopen\u00fd \u010darokr\u00e1sn\u00fdm sv\u011btem pln\u00fdm barev a ko\u0159en\u011bn\u00fdch v\u016fn\u00ed, a teprve nyn\u00ed jsem to dok\u00e1zal v\u0161e naplno vn\u00edmat a zamilovat si to. Holandsko se stalo pouhou vzd\u00e1lenou vzpom\u00ednkou a j\u00e1 u\u017e si ani nedovedl p\u0159edstavit, \u017ee bych se m\u011bl snad n\u011bkdy vr\u00e1tit. Byl bych tam cizincem. To tato zem\u011b se stala m\u00fdm domovem, v jeho\u017e n\u00e1ru\u010di jsem se c\u00edtil dob\u0159e. A co bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed – miloval jsem a byl milov\u00e1n. Nebylo nic n\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no probouzet vedle Billa, b\u00fdt v jeho p\u0159\u00edtomnosti, dokud slunko nezapadlo, a ve\u010der us\u00ednat a c\u00edtit teplo jeho h\u0159ejiv\u00e9ho t\u011bla. Byl jsem pln\u00fd l\u00e1sky k n\u011bmu a mohl jsem bez p\u0159\u00edkras \u0159\u00edci, \u017ee jsem se stal t\u00edm nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm mu\u017eem pod sluncem.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong>  <\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Druh\u00fd den od toho momentu, kdy se Bill na p\u00e1r chvil probral, se na dve\u0159e jeho komnat, kam jsme ho p\u0159em\u00edstili, ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed. Po m\u00e9m svolen\u00ed ke vstupu do m\u00edstnosti ve\u0161el Tatsuya a v rukou t\u0159\u00edmal docela objemnou hrom\u00e1dku n\u011bjak\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-10507","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10507","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10507"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10507\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10507"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10507"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10507"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}