{"id":1051,"date":"2017-08-29T15:00:00","date_gmt":"2017-08-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1045"},"modified":"2017-08-29T15:00:00","modified_gmt":"2017-08-29T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/08\/29\/vampire-sunrise-14\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 14."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
„Je skv\u011bl\u00fd m\u00edt t\u011b zp\u00e1tky, chlape,“ popl\u00e1cal mi Andreas rukou po rameni a j\u00e1 sebou trhnul. V r\u00e1n\u011b na krku mi p\u0159i tom zatepalo bolest\u00ed. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee u\u017e ub\u011bhlo tolik dn\u016f od chv\u00edle, kdy m\u011b Bill pokousal, a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se zcela nezahojila. Pro jistotu jsem si p\u0159it\u00e1hl mikinu p\u0159es n\u00e1plast, aby Andreas nepojal podez\u0159en\u00ed. To by mi tak po v\u0161em tom zmatku sch\u00e1zelo, aby mu do\u0161lo, \u017ee jsem celou tu dobu str\u00e1vil s jeho \u00fahlavn\u00edmi nep\u0159\u00e1teli.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e jsem utekl ze z\u00e1mku, netu\u0161il jsem, kam m\u00e1m j\u00edt. Vr\u00e1tit se do bytu za Andreasem byla jen z nouze cnost. Jakmile jsem p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h dvoupokojov\u00e9ho bytu, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee tady z\u016fstat nem\u016f\u017eu. V\u0161echny ty zbran\u011b, kter\u00e9 tu m\u011bl Andy vystaven\u00e9, m\u011b najednou k smrti d\u011bsily. Kdy\u017e jsem na n\u011bjakou pohl\u00e9dl, z n\u011bjak\u00e9ho nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu jsem vid\u011bl Billa.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee tu nez\u016fst\u00e1v\u00e1m. Sbal\u00edm si svoje v\u011bci a vypadnu,“ nam\u00edtl jsem, ale kamar\u00e1d m\u011b necht\u011bl poslouchat.<\/em><\/div>\n
„No tak nebl\u00e1zni. Kam jinam bys \u0161el? N\u011bjakou dobu sis potrucoval a te\u010f se m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit zp\u00e1tky k n\u00e1m. Kluci t\u011b ur\u010dit\u011b r\u00e1di uvid\u00ed. My jsme tvoje rodina,“ nevzd\u00e1val se. Rozepnul jsem si zip na batohu a oto\u010dil se \u010delem k n\u011bmu. St\u00e1l op\u0159en\u00fd o pr\u00e1deln\u00edk a t\u011blem mi br\u00e1nil v jeho otev\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl i skute\u010dnou rodinu, kdyby mu ji n\u011bkdo nevzal,“ ozval se ledov\u00fd hlas, p\u0159i kter\u00e9m m\u011b na z\u00e1tylku zamrazilo, a z\u00e1rove\u0148 bodlo n\u011bkde u pup\u00edku. V otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch do bytu st\u00e1l Bill a le\u017e\u00e9rn\u011b se op\u00edral o r\u00e1m dve\u0159\u00ed, jako by nebylo nic p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e b\u00fdt v Andreasov\u011b byt\u011b.<\/em><\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyhrkl jsem a st\u0159elil pohledem po Andym. Doufal jsem, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm Bill neprozrad\u00ed. Posledn\u00ed, co jsem cht\u011bl, bylo, aby se ti dva do sebe pustili.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ \u0159ekl a hodil po mn\u011b n\u011bco mal\u00e9ho, \u010dern\u00e9ho a plastov\u00e9ho. Tak tak jsem let\u00edc\u00ed p\u0159edm\u011bt zachytil \u0161pi\u010dkami prst\u016f na lev\u00e9 ruce a pohl\u00e9dl na n\u011bj. Byla to flashka.<\/em><\/div>\n
„Co je to?“ zeptal jsem se znovu, i kdy\u017e bych ho nejrad\u0161i vyprovodil ven. Musel jsem se chovat obez\u0159etn\u011b, aby m\u016fj b\u00fdval\u00fd kolega nepojal podez\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Kdo jsi?“ zeptal se, kdy\u017e se vzpamatoval z p\u0159ekvapen\u00ed. Asi mu vrtalo hlavou, jak se tomu vyt\u00e1hl\u00e9mu klukovi v \u010dern\u00e9m povedlo otev\u0159\u00edt dve\u0159e, ani\u017e bychom si toho v\u0161imli.<\/em><\/div>\n
„To nen\u00ed podstatn\u00e9,“ m\u00e1vl Bill rukou ve vzduchu v ledabyl\u00e9m gestu. „Podstatn\u00e9 je, co je na t\u00e9 flashce. Mysl\u00edm, \u017ee by sis to m\u011bl okam\u017eit\u011b pustit.“ P\u0159e\u0161el k oknu a posadil se na parapet, jako by to u\u017e takhle ud\u011blal tis\u00edckr\u00e1t. „No, do toho,“ popohnal m\u011b znovu.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom si m\u011bli promluvit venku,“ navrhl jsem, ale Bill\u016fv tvrd\u00fd v\u00fdraz mi dal okam\u017eit\u011b najevo, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu. Zalo\u017eil si ruce na prsou a povzdechl si. Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e vyt\u00e1hnout z batohu sv\u016fj notebook a rozlo\u017eit ho na kuchy\u0148sk\u00fd st\u016fl. Okam\u017eit\u011b o\u017eil i p\u0159esto, \u017ee jsem ho te\u010f p\u00e1r t\u00fddn\u016f nepou\u017e\u00edval. Byl jsem za to vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee tenhle sta\u0159e\u010dek u\u017e m\u011bl n\u011bco za sebou.<\/em><\/div>\n
Rozklikl jsem slo\u017eku s Billov\u00fdm souborem a zjistil, \u017ee v jedin\u00e9 slo\u017ece, kter\u00e1 na flashce byla, je jen jedno video.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

„Bille, co tohle je?“ zkusil jsem to znovu.<\/em><\/div>\n
„Spus\u0165 to,“ p\u0159ik\u00e1zal mi a v jeho tv\u00e1\u0159i se nezra\u010dila ani jedin\u00e1 emoce. Byl tvrd\u00fd a chladn\u00fd jako ten prvn\u00ed ve\u010der, co jsem se s n\u00edm st\u0159etl. Kdyby tu nebyl Andreas, necht\u011bl bych s n\u00edm v\u016fbec mluvit, jen\u017ee kdybych mu za\u010dal te\u010f odporovat, mohli bychom se poh\u00e1dat, a pokud by do\u0161lo i k rva\u010dce, Andy by rychle prokoukl, kdo Bill vlastn\u011b je, a nepochybn\u011b by se ho pokusil zne\u0161kodnit. Byl jsem na\u0161tvan\u00fd, \u017ee Bill\u016fv bratr zabil toho m\u00e9ho, ale to je\u0161t\u011b neznamenalo, \u017ee jsem cht\u011bl, aby byl taky mrtv\u00fd. Nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e dvojklikem spustit ono video, a\u0165 u\u017e na n\u011bm bylo cokoliv.<\/em><\/div>\n
Trvalo p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee se d\u00edv\u00e1m na z\u00e1b\u011br z jak\u00e9si bezpe\u010dnostn\u00ed kamery. Byla nam\u00ed\u0159ena na st\u0159echu domu a podle okol\u00ed jsem poznal, \u017ee je to ten, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00edme.<\/em><\/div>\n
„To je tahle budova. Pro\u010d se na to m\u00e1m d\u00edvat?“ nech\u00e1pal jsem, ale i tak jsem po\u0159\u00e1d dr\u017eel o\u010di na obrazovce.<\/em><\/div>\n
„Bu\u010f trp\u011bliv\u00fd,“ nab\u00e1dal m\u011b Bill. Andreas se mezi t\u00edm p\u0159esunul vedle m\u011b a nahl\u00ed\u017eel mi p\u0159es rameno. C\u00edtil jsem, jak ka\u017edou chvilku ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b st\u0159elil pohledem po Billovi.<\/em><\/div>\n
Najednou se otev\u0159ely dve\u0159e na st\u0159echu a ve\u0161ly dv\u011b postavy v \u010dern\u00fdch mikin\u00e1ch, podobn\u00fdch t\u011bm, kter\u00e9 jsme nosili, kdy\u017e jsme vyr\u00e1\u017eeli lovit up\u00edry.<\/em><\/div>\n
„To je p\u0159ece Tyler,“ vydechl jsem, kdy\u017e jsem rozeznal obli\u010dej sv\u00e9ho bratra. „Ur\u010dit\u011b to je on.“ Dychtiv\u011b jsem hled\u011bl na monitor, tak\u017ee jsem nejd\u0159\u00edv nepost\u0159ehl, jak se za mnou Andreas napjal.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„To bych ned\u011blal,“ sly\u0161el jsem \u0159\u00edct Billa, ale tak jsem se soust\u0159edil na d\u011bn\u00ed na st\u0159e\u0161e, \u017ee jsem se t\u00edm nezab\u00fdval. Dychtiv\u011b jsem chytnul okraje notebooku a p\u0159isunul si ho bl\u00ed\u017e, jako bych tak mohl vid\u011bt l\u00e9pe. Tyler mluvil na druh\u00e9ho mu\u017ee a hodn\u011b u toho gestikuloval, rozhazoval rukama a p\u0159ech\u00e1zel sem a tam. Bylo tak skv\u011bl\u00e9 zase vid\u011bt bratra. Na\u0161i p\u011bstouni n\u00e1s nikdy nefotili ani nenat\u00e1\u010deli, tak\u017ee jsem na n\u011bj nem\u011bl jedinou hmatatelnou vzpom\u00ednku. Jen\u017ee za okam\u017eik mi do\u0161lo, co je to za video, a u\u017e jsem tolik netou\u017eil po tom vid\u011bt ho do konce. Za chvilku uvid\u00edm, jak Marcus Tylera shod\u00ed ze st\u0159echy.<\/em><\/div>\n

„Pro\u010d chce\u0161, abych to vid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di? Je u\u017e tak dost stra\u0161n\u00e9, \u017ee tv\u016fj bratr zabil m\u00e9ho,“ vyhrkl jsem a c\u00edtil jsem, jak se mi \u017ealude\u010dn\u00ed \u0161\u0165\u00e1vy v b\u0159i\u0161e vzp\u00edraj\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bratr?“ vydechl Andreas a mn\u011b do\u0161lo, jakou pod\u011blanou chybu jsem pr\u00e1v\u011b ud\u011blal. „Marcus je tv\u016fj bratr? To znamen\u00e1, \u017ee ty jsi..?“<\/em><\/div>\n
„Up\u00edr,“ sko\u010dil mu do toho nevzru\u0161en\u011b Bill. „Ned\u011blej z toho drama.“<\/em><\/div>\n
„Tome, vypni to. Nemus\u00ed\u0161 se na to d\u00edvat,“ pronesl zni\u010dehonic Andy, ale v jeho hlase zazn\u011bl podivn\u00fd t\u0159as. Oto\u010dil jsem se na n\u011bj a vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch strach. N\u011bco tady kurevsky nehr\u00e1lo.<\/em><\/div>\n
„Jen se na to dod\u00edvej,“ oponoval mu Bill a m\u011b\u0159il si m\u00e9ho kamar\u00e1da ostra\u017eit\u00fdm pohledem. Bylo zn\u00e1t, \u017ee si hl\u00edd\u00e1 ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. Byl jsem z toho tot\u00e1ln\u011b zmaten\u00fd. Ob\u00e1val jsem se, \u017ee jakmile se oto\u010d\u00edm zp\u011bt k notebooku, ti dva po sob\u011b sko\u010d\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b zv\u011bdavost byla siln\u011bj\u0161\u00ed. D\u011bj se posunul dop\u0159edu, tak\u017ee u\u017e te\u010f na st\u0159e\u0161e rozhazovali rukama oba mu\u017ei. Na Tylera jsem vid\u011bl dokonale, a\u010dkoliv byl z\u00e1dy ke kame\u0159e. Druh\u00fd mu\u017e v\u0161ak z\u016fst\u00e1val ve st\u00ednu. I tak jsem, ale poznal, \u017ee m\u00e1 postavu mnohem vy\u0161\u0161\u00ed a vysportovan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Bill\u016fv bratr. Pokud to byla opravdu noc, kdy m\u016fj bratr zem\u0159el, nebyl to Marcus, kdo ho zabil. Jen\u017ee, kdo teda?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Toho bude\u0161 litovat,“ zasy\u010del Andreas. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli to pat\u0159ilo mn\u011b nebo Billovi, proto\u017ee jsem se neoto\u010dil. Mu\u017ei se te\u010f za\u010dali po\u0161\u0165uchovat a vypadalo to, \u017ee se schyluje ke rva\u010dce. Jejich pohyby najednou byly nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 a mnohem agresivn\u011bj\u0161\u00ed. A pak cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt z\u010dernal a propadnul se do pekel. Druh\u00fd mu\u017e vykro\u010dil ze st\u00ednu a j\u00e1 v n\u011bm poznal \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mi byl po Tylerovi nejbli\u017e\u0161\u00ed. Kamar\u00e1d, co m\u011b vzal pod sv\u00e1 k\u0159\u00eddla a byl pro m\u011b opravdovou oporou v t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch. D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem toto pozn\u00e1n\u00ed stihl n\u011bjak zpracovat nebo na n\u011bj zareagovat, vid\u011bl jsem, jak m\u016fj bratr pad\u00e1 p\u0159es okraj \u0159\u00edmsy a pad\u00e1 dol\u016f, a\u017e se ztratil z dosahu kamery. Nahr\u00e1vka skon\u010dila a video se vypnulo. N\u011bkolik vte\u0159in se ani jeden z n\u00e1s nepohnul. Nakonec jsem v sob\u011b na\u0161el aspo\u0148 \u0161peti\u010dku s\u00edly a v\u016fle, a oto\u010dil se na \u017eidli doleva.<\/em><\/div>\n

„Andreasi,“ pronesl jsem hlasem, kter\u00fd mi byl naprosto ciz\u00ed. „Cos to ud\u011blal?“ M\u016fj b\u00fdval\u00fd kamar\u00e1d se p\u0159\u00edmo t\u0159\u00e1sl zlost\u00ed, p\u011bsti sv\u00edral tak, a\u017e mu b\u011blely klouby. Vstal jsem, abych se na n\u011bj mohl d\u00edvat zp\u0159\u00edma, tak\u017ee jsem te\u010f st\u00e1l mezi n\u00edm a Billem a dostal ze sebe jen jedin\u00e9 slovo: „Pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Ty se pt\u00e1\u0161 pro\u010d?“ odfrkl si posm\u011b\u0161n\u011b a ani trochu se nepodobal tomu \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho jsem znal. „Proto\u017ee je tv\u016fj posran\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek \u00fapln\u011b stejn\u00fd jako ty. Najednou mu loven\u00ed up\u00edr\u016f nebylo dost dobr\u00e9, a tak se rozhodl, \u017ee s t\u00edm sekne. To bych je\u0161t\u011b p\u0159e\u017eil, jen\u017ee ten idiot za\u010dal p\u0159emlouvat i ostatn\u00ed. Nemohl jsem si dovolit p\u0159ij\u00edt o celou vycvi\u010denou skupinu. Necht\u011bl jsem ho zab\u00edt. Doufal jsem, \u017ee mu vtlu\u010du do hlavy trochu rozumu, jen\u017ee on si necht\u011bl nechat \u0159\u00edct. Byla to jeho chyba,“ pokr\u010dil ledabyle rameny.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Krev mi v \u017eil\u00e1ch jen v\u0159ela. Bill to o\u010dividn\u011b vyc\u00edtil, tak\u017ee vstal a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b. „A tak se rozhodl hodit to na prvn\u00edho up\u00edra, jeho\u017e jm\u00e9no ti p\u0159i\u0161lo na mysl?“<\/em><\/div>\n

„Jo, policajt\u016fm jsem \u0159ekl, \u017ee jsem to v\u0161echno vid\u011bl. Donutil jsem kluky, aby m\u011b podpo\u0159ili, tak\u017ee se v tom nikdo moc ne\u0161\u0165oural,“ pokr\u010dil ledabyle rameny.<\/em><\/div>\n
„Odkud v\u016fbec Marcuse zn\u00e1\u0161?“ vypt\u00e1val se Bill.<\/em><\/div>\n
„Jednou jsem o n\u011bm \u010detl v novin\u00e1ch. Psalo se tam n\u011bco o up\u00edrsk\u00e9 \u0161lecht\u011b a tohle jm\u00e9no mi utkv\u011blo.“<\/em><\/div>\n
Zni\u010dehonic jsem se c\u00edtil \u00fapln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd. To, v co jsem n\u011bkolik let v\u011b\u0159il, byla naprost\u00e1 le\u017e. Spal jsem v jedn\u00e9 m\u00edstnosti s vrahem m\u00e9ho bratra. Jestli jsem se c\u00edtil hloup\u011b, kdy\u017e jsem zjistil Marcusovo prav\u00e9 jm\u00e9no, te\u010f jsem si p\u0159ipadal jako tot\u00e1ln\u00ed kret\u00e9n. Nechal jsem se obelh\u00e1vat n\u011bkolik let a pova\u017eoval Andrease ze p\u0159\u00edtele. Najednou m\u011b ovl\u00e1dl prudk\u00fd vztek a vykro\u010dil jsem sm\u011brem k n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
„Ty hajzle,“ \u0161tekl jsem, ale d\u0159\u00edv ne\u017e jsem se ho stihl dotknout, Andreas vyt\u00e1hl z ruk\u00e1vu n\u016f\u017e.<\/em><\/div>\n
„Ani to nezkou\u0161ej,“ pohrozil mi. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm okam\u017eiku vrhnul n\u016f\u017e dop\u0159edu, ale nem\u00ed\u0159il na m\u011b, n\u00fdbr\u017e na Billa. Ten n\u016f\u017e pohotov\u011b chytil je\u0161t\u011b v letu, d\u0159\u00edv ne\u017e se mu stihl zap\u00edchnout do oka.<\/em><\/div>\n
„Dobr\u00fd pokus,“ uculil se a hodil ho zp\u00e1tky. Tentokr\u00e1t na\u0161el sv\u016fj c\u00edl a zabodl se do Andreasova lev\u00e9ho ramena. Ten ho se za\u0159v\u00e1n\u00edm vy\u0161kubnul, i kdy\u017e ho to muselo \u0161\u00edlen\u011b bolet. Netu\u0161il jsem, co te\u010f d\u011blat. Andreas m\u011bl v\u00fdhodu dom\u00e1c\u00edho pole, tak\u017ee p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kde se nach\u00e1zej\u00ed v\u0161echny zbran\u011b. Br\u00e1nil jsem Billovi ve v\u00fdhledu, tak\u017ee nestihl pat\u0159i\u010dn\u011b rychle zareagovat, kdy\u017e se Andy vrhl k posteli a zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e vyt\u00e1hl st\u0159\u00edbrnou pistoli.<\/em><\/div>\n
„Oba ruce nahoru,“ p\u0159ik\u00e1zal a nam\u00ed\u0159il ji Billovi na hlavu. „Nechci t\u011b zab\u00edt, Trumpere, tak\u017ee ustup, abych se mohl vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edmhle.“<\/em><\/div>\n
„Ne,“ pronesl jsem rozhodn\u011b. Nikdo by m\u011b nedonutil ustoupit mu z cesty, aby se mohl dostat k \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho jsem miloval nejv\u00edc.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Jak je libo. Za\u0159vete oba,“ \u0159ekl posm\u011b\u0161n\u011b a sklonil zbra\u0148 n\u00ed\u017e, do m\u00edst, kde mi tlouklo srdce. V jedin\u00e9 vte\u0159in\u011b se odehr\u00e1lo n\u011bkolik v\u011bc\u00ed najednou. Andreas zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165, a\u017e to hlasit\u011b pr\u00e1sklo. Z\u00e1rove\u0148 m\u011b Bill zezadu popadl za ramena a \u0161kubnul mnou do boku, tak\u017ee m\u011b odstr\u010dil z dr\u00e1hy let\u00edc\u00ed kulky. Bohu\u017eel u\u017e v\u0161ak nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd \u010das na to, aby j\u00ed uhnul on s\u00e1m, tak\u017ee ho zas\u00e1hla do hrudn\u00edku. Upadl jsem na zem a hned se na n\u011bj oto\u010dil. St\u0159ela prol\u00e9tla skrz a vysklila okno za n\u00edm.<\/em><\/div>\n

„Tak\u017ee p\u0159ece jen p\u016fjde\u0161 prvn\u00ed,“ za\u0161klebil se Andreas. Bill mocn\u011b lapal po dechu. Kulka pravd\u011bpodobn\u011b zas\u00e1hla jeho pl\u00edci.<\/em><\/div>\n
„Ty hajzle,“ dostal ze sebe zt\u011b\u017eka.<\/em><\/div>\n
„Ano, poznal jsi to spr\u00e1vn\u011b. Jsou st\u0159\u00edbrn\u00e9,“ rozt\u00e1hl Andy rty v \u0161irok\u00e9m \u00fa\u0161klebku. „Z toho se tak snadno nevyl\u00ed\u017ee\u0161.“<\/em><\/div>\n
A ne\u017e jsem se stihl jen pohnout, zm\u00e1\u010dkl spou\u0161\u0165 znovu a jednu po druh\u00e9 s\u00e1zel kulky do Billova t\u011bla. Ten tlakem st\u0159el ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vzad, a\u017e se ocitl p\u0159\u00edmo u okna. Kdy\u017e zazn\u011bl posledn\u00ed v\u00fdst\u0159el, Billovo t\u011blo se napjalo a s podivnou ladnost\u00ed propadlo pr\u00e1zdn\u00fdm prostorem. Na moment jsem si p\u0159ipadal jako ve zpomalen\u00e9m filmu, kdy\u017e jsem sledoval, jak \u010dernovl\u00e1sek let\u00ed vzduchem ven a miz\u00ed ve tm\u011b.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f se seber a vypadni,“ \u0161t\u011bkl Andreas. \u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl, \u017ee je v m\u00edstnosti je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se mnou. Bez jedin\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed jsem prolet\u011bl bytem a ut\u00edkal chodbami. Nem\u011bl jsem nervy \u010dekat na v\u00fdtah, tak\u017ee jsem to vzal po schodech. Ka\u017ed\u00e9 patro mi bolestn\u011b p\u0159ipom\u00ednalo, z jak velk\u00e9 v\u00fd\u0161ky Bill padal. Tohle nemohl p\u0159e\u017e\u00edt.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e jsem rozrazil vstupn\u00ed dve\u0159e, na chodn\u00edku jsem uvid\u011bl jen \u00falomky skla, ale po Billovi ani vidu ani slechu. Jak vlastn\u011b um\u00edraj\u00ed up\u00ed\u0159\u00ed? Prom\u011bn\u00ed se v obl\u00e1\u010dek popela jako ve filmech? Pro\u010d jsem se t\u00edmhle nikdy nezab\u00fdval? Dob\u011bhl jsem a\u017e k m\u00edstu, kde by m\u011bl le\u017eet, a se sm\u011bsic\u00ed \u00falevy i zd\u011b\u0161en\u00ed uvid\u011bl krvavou skvrnu, kter\u00e1 se t\u00e1hla po chodn\u00edku a mizela za rohem. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebylo \u00fapln\u011b pozd\u011b. Rozb\u011bhl jsem se a ocitl se v uli\u010dce, kter\u00e1 a\u017e d\u011bsiv\u011b p\u0159ipom\u00ednala tu, ve kter\u00e9 jsme s Billem poprv\u00e9 skute\u010dn\u011b mluvili. Na\u0161el jsem ho le\u017eet za hromadou kartonov\u00fdch krabic. Sed\u011bl, nap\u016fl se op\u00edral o ze\u010f a vypadal p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Roztrhl si mikinu a tri\u010dko a j\u00e1 m\u011bl mo\u017enost vid\u011bt n\u011bkolik \u010derven\u00fdch hoj\u00edc\u00edch se flek\u016f. T\u0159i z kulek mu le\u017eely u nohou. Nepochyboval jsem, \u017ee si je vyndal s\u00e1m.<\/em><\/div>\n

„Je tam je\u0161t\u011b jedna,“ zas\u00edpal a pod\u00e1val mi kr\u00e1tk\u00fd no\u017e\u00edk. Jeho poko\u017eka m\u011bla \u0161edav\u00fd odst\u00edn. „Mus\u00ed\u0161 mi ji vyt\u00e1hnout. Nedos\u00e1hnu tam.“<\/em><\/div>\n
Adrenalin proud\u00edc\u00ed m\u00fdm t\u011blem mi nedovolil ani na vte\u0159inu zav\u00e1hat. Kleknul jsem si k n\u011bmu a nechal se nav\u00e9st na m\u00edsto, kde zb\u00fdvala posledn\u00ed st\u0159ela. Moc jsem se nezaob\u00edral t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1m ud\u011blat a zajel no\u017eem do masa. P\u0159ekvapilo m\u011b, jak snadno to \u0161lo. Vegetari\u00e1n ve mn\u011b se do\u017eadoval pozornosti a cht\u011bl si kleknout na zem a nez\u0159\u00edzen\u011b zvracet. Zatla\u010dil jsem tyhle my\u0161lenky do pozad\u00ed a prost\u011b se soust\u0159edil jen na to, co d\u011blaj\u00ed moje ruce.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 tam str\u010dit prsty a vyt\u00e1hnout ji,“ instruoval m\u011b Bill. Usyk\u00e1val bolest\u00ed, kdy\u017e jsem ho porcoval jako kus hov\u011bz\u00edho, ale ani se nepohnul. Ud\u011blal jsem, co mi radil, a za chvilku u\u017e jsem narazil na tvrd\u00fd kov. Pomohl jsem si no\u017e\u00edkem a tu posledn\u00ed kuli\u010dku vyt\u00e1hl ven.<\/em><\/div>\n
„D\u00edky,“ vydechl Bill vd\u011b\u010dn\u011b. R\u00e1na se okam\u017eit\u011b za\u010dala hojit, ale jeho obli\u010dej nevypadal ani o trochu l\u00edp. Naopak mu v\u0161ude na k\u016f\u017ei za\u010daly vystupovat \u017e\u00edly a m\u011bly podivn\u011b \u0161edost\u0159\u00edbrnou barvu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Co se to d\u011bje?“ hladil jsem ho po \u010dele, jako bych mu je snad mohl dotykem vy\u017eehlit.<\/em><\/div>\n

„St\u0159\u00edbro,“ dostal ze sebe a zaka\u0161lal, a\u017e mu bradu zbarvily drobn\u00e9 kapi\u010dky krve. „Proud\u00ed mi v t\u011ble a roze\u017e\u00edr\u00e1 m\u011b zevnit\u0159.“<\/em><\/div>\n
„Za jak dlouho to p\u0159estane?“ ptal jsem se vyd\u011b\u0161en\u011b a tu\u0161il, \u017ee odpov\u011b\u010f se mi nebude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159estane. Je ho hrozn\u011b moc.“<\/em><\/div>\n
„Co m\u016f\u017eu ud\u011blat? Co pot\u0159ebuje\u0161?“ O slovo se hl\u00e1sila panika, jen\u017ee Bill m\u011b te\u010f pot\u0159eboval.<\/em><\/div>\n
„Krev,“ zaka\u0161lal znovu. \u010cerven\u00e9 stru\u017eky mu za\u010daly vyt\u00e9kat i z nosu a z u\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tak t\u011b vezmu do nemocnice. Tam ti daj\u00ed krev a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“ Musel jsem naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. P\u0159ece ho nenech\u00e1m vykrv\u00e1cet v temn\u00e9 uli\u010dce.<\/em><\/div>\n
„Je to daleko a j\u00e1 to dneska bohu\u017eel vzal p\u011b\u0161ky,“ pousm\u00e1l se, ale nic vesel\u00e9ho na tom nebylo. „Nav\u00edc se bl\u00ed\u017e\u00ed sv\u00edt\u00e1n\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Tak se napij ze m\u011b,“ nab\u00eddl jsem okam\u017eit\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tome, pot\u0159ebuju hodn\u011b krve. Prost\u011b tu jen bu\u010f se mnou,“ zaka\u0161lal a sesunul se po zdi n\u00ed\u017e, tak\u017ee u\u017e skoro le\u017eel. Hlavou mi b\u011b\u017eela spousta v\u011bc\u00ed. Na chvilku jsem zva\u017eoval my\u0161lenku, \u017ee sem dot\u00e1hnu n\u011bkoho z ulice a donut\u00edm Billa, aby se napil z n\u011bj, kdy\u017e byl tak tvrdohlav\u00fd a necht\u011bl m\u011b prom\u011bnit. Jen\u017ee k \u010demu by to bylo? On necht\u011bl prom\u011bnit nikoho. A ani j\u00e1 jsem nem\u011bl v \u00famyslu m\u00edt na krku prom\u011bnu n\u011bkoho nezn\u00e1m\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Pohled mi padl na no\u017e\u00edk, kter\u00fd jsem p\u0159edt\u00edm zahodil. St\u0159elil jsem pohledem po Billovi, kter\u00fd vypadal, \u017ee u\u017e sotva vn\u00edm\u00e1, co se kolem n\u011bj d\u011bje. Byl t\u00e9m\u011b\u0159 b\u00edl\u00fd a mrkal velmi pomalu.<\/em><\/div>\n

„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b to v\u0161echno mrz\u00ed,“ \u0161eptal. „Miluju t\u011b.“<\/em><\/div>\n
Nepot\u0159eboval jsem dal\u0161\u00ed pob\u00edzen\u00ed. Popadl jsem do ruky n\u016f\u017e a jedin\u00fdm prudk\u00fdm tahem jsem si protnul z\u00e1p\u011bst\u00ed na zdrav\u00e9 ruce. P\u0159ekvapilo m\u011b, s jakou intenzitou krev vyst\u0159\u00edkla, ale nem\u011bl jsem \u010das na to, abych to zkoumal. Billovy o\u010di se najednou otev\u0159ely do \u0161iroka, jak uc\u00edtil z\u00e1van m\u00e9 krve.<\/em><\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zamumlal, kdy\u017e jsem mu z\u00e1p\u011bst\u00ed p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm a rozmaz\u00e1val jsem mu krev v\u0161ude po brad\u011b. Dr\u017eel \u010delisti pevn\u011b stisknut\u00e9 a za \u017e\u00e1dnou cenu necht\u011bl povolit.<\/em><\/div>\n
„No tak, Bille, napij se,“ p\u0159ikazoval jsem mu. P\u0159elezl jsem mu nad t\u011blo a obkro\u010dmo se na n\u011bm usadil. Nemotorn\u011b ho chytil za z\u00e1tylek a n\u00e1siln\u011b mu cpal z\u00e1p\u011bst\u00ed do pusy.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ oto\u010dil hlavu bokem. „Nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat.“<\/em><\/div>\n
„Na tom mi v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ \u0159ekl jsem a kousek se odt\u00e1hnul, aby mohl mluvit. „Chci b\u00fdt s tebou. Pokud se nenapije\u0161, um\u0159e\u0161 v t\u00e9hle uli\u010dce a j\u00e1 hned na to vykrv\u00e1c\u00edm. Tak\u017ee n\u00e1m prok\u00e1\u017ee\u0161 velkou laskavost, kdy\u017e otev\u0159e\u0161 tu zatracenou hubu a napije\u0161 se. Nejsem Alexis, nestane se mi to, co jemu. Tam naho\u0159e jsi m\u011b zachr\u00e1nil. Dovol mi ti to oplatit. Nech m\u011b to ud\u011blat.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch se prom\u00edtlo jak\u00e9si pochopen\u00ed. Pevn\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka a za\u0161eptal: „Ta proklat\u00e1 \u017eensk\u00e1 to v\u011bd\u011bla.“ Netu\u0161il jsem, o \u010dem to mluv\u00ed, a bylo mi to jedno. Znovu jsem mu p\u0159ilo\u017eil z\u00e1p\u011bst\u00ed k puse. Za\u010dal jsem poci\u0165ovat slabost. Nebylo divu, z r\u00e1ny mi cr\u010dela krev.<\/em><\/div>\n

„Nechej ho to ud\u011blat,“ zamumlal Bill a pak kone\u010dn\u011b rozev\u0159el rty a za\u010dal p\u00edt. Nejd\u0159\u00edv jen opatrn\u011b a pomalu, jako by cht\u011bl jen ochutnat. Postupn\u011b za\u010dal p\u0159id\u00e1vat na intenzit\u011b a za okam\u017eik mou krev u\u017e p\u0159\u00edmo chlemtal. Za\u010dal jsem to vn\u00edmat v kone\u010dc\u00edch prst\u016f a rychle se to \u0161\u00ed\u0159ilo cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem. Byly to ty stejn\u00e9 pocity, kter\u00e9 jsem za\u017e\u00edval, kdy\u017e m\u011b kousnul posledn\u011b. Nemohl jsem si pomoct a c\u00edtil, jak za\u010d\u00edn\u00e1m v d\u017e\u00edn\u00e1ch tvrdnout. Bill\u016fv jed p\u016fsobil jako balz\u00e1m a j\u00e1 u\u017e nec\u00edtil bolest v tepaj\u00edc\u00edm z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n
Dal se do kupy natolik, \u017ee se dok\u00e1zal posadit a vyt\u00e1hnout si m\u011b do pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohy. P\u0159es mlhu jsem se zahled\u011bl do jeho hladov\u00fdch modr\u00fdch o\u010d\u00ed a podb\u0159i\u0161ek se mi st\u00e1hnul cht\u00ed\u010dem. V\u00edm, \u017ee to bylo absurdn\u00ed. Oba jsme prakticky um\u00edrali, ale j\u00e1 c\u00edtil jen vzru\u0161en\u00ed. Kdy\u017e mi nohy vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a j\u00e1 se posadil Billovi do kl\u00edna, zjistil jsem, \u017ee je na tom podobn\u011b.<\/em><\/div>\n
Jeho pohyby dostaly dravost a jedn\u00edm trhnut\u00edm mi st\u00e1hnul z ramene mikinu. Dal\u0161\u00edm \u0161kubnut\u00edm mi strhl n\u00e1plast, a\u017e se objevily dv\u011b te\u010dky po jeho zubech. Naklonil se ke mn\u011b a na krku m\u011b polechtal jeho dech. Jedn\u00edm tahem m\u011b ol\u00edzl a pak u\u017e mi zabo\u0159il \u0161pi\u010d\u00e1ky do krku p\u0159\u00edmo do tepny, kter\u00e1 mu pumpovala krev do \u00fast. Sna\u017eil jsem se udr\u017eet v\u011bdom\u00ed, ale temnota m\u011b pohlcovala. A pak u\u017e jsem se tomu nedok\u00e1zal d\u00e1l br\u00e1nit. V\u0161echna ta slast a bolest se slila do jednoho neur\u010dit\u00e9ho pocitu a j\u00e1 omdlel.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Je skv\u011bl\u00fd m\u00edt t\u011b zp\u00e1tky, chlape,“ popl\u00e1cal mi Andreas rukou po rameni a j\u00e1 sebou trhnul. V r\u00e1n\u011b na krku mi p\u0159i tom zatepalo bolest\u00ed. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee u\u017e ub\u011bhlo tolik dn\u016f od chv\u00edle, kdy m\u011b Bill pokousal, a je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1051","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1051","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1051"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1051\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1051"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1051"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1051"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}