{"id":10510,"date":"2010-10-06T15:30:00","date_gmt":"2010-10-06T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10484"},"modified":"2010-10-06T15:30:00","modified_gmt":"2010-10-06T14:30:00","slug":"pribeh-nesmeleho-chlapce","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/06\/pribeh-nesmeleho-chlapce\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edb\u011bh nesm\u011bl\u00e9ho chlapce"},"content":{"rendered":"
autor: Nicol-Dream<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nikdy jsem se nikomu nesv\u011b\u0159oval. Ani m\u00e1m\u011b. A t\u00e1tovi, to m\u011b ani ve snu nenapadlo se sv\u011b\u0159it. Ale u\u017e mus\u00edm s pravdou ven. Mus\u00edm u\u017e n\u011bjak ventilovat svoje pocity, a proto to v\u0161echno pov\u00edm v\u00e1m! Budeme n\u011bco jako m\u016fj tajn\u00fd den\u00ed\u010dek.  <\/div>\n
Je\u0161t\u011b ne\u017e ale za\u010dneme, pov\u00edm v\u00e1m n\u011bco o mn\u011b. Jmenuju se Bill. Je mi 17 let. Za dva m\u011bs\u00edce u\u017e mi kone\u010dn\u011b bude 18. Bydl\u00edm s rodi\u010di ve velk\u00e9 vile uprost\u0159ed Berl\u00edna. Studuji na zdej\u0161\u00edm gymn\u00e1ziu. Jsem jedin\u00e1\u010dek. A ani mi to n\u011bjak nevad\u00ed. Rodi\u010de m\u011b zahrnuj\u00ed svoj\u00ed l\u00e1skou a hrozn\u011b r\u00e1di m\u011b rozmazluj\u00ed. Moc kamar\u00e1d\u016f nem\u00e1m, vlastn\u011b jen jednoho, jsem toti\u017e stra\u0161n\u011b nesm\u011bl\u00fd. T\u00edm jedin\u00fdm kamar\u00e1dem je m\u016fj pes. Je to \u010dern\u00fd labrador. Jednou jsem \u0161el kolem zverimexu, a on tam byl zav\u0159en\u00fd jako posledn\u00ed v takov\u00e9 speci\u00e1ln\u00ed kleci. Bylo mi ho l\u00edto a tak jsem si ho prost\u011b vzal dom\u016f. Po\u0159\u00e1dn\u011b ani nev\u00edm, jestli si jsou rodi\u010de v\u011bdomi toho, \u017ee m\u00e1m psa. Moc to ale ne\u0159e\u0161\u00edm. Hlavn\u00ed je, \u017ee je n\u011bkdo, kdo mi nikdy neubl\u00ed\u017e\u00ed. Ani jemu, i p\u0159es jeho n\u011bmou tv\u00e1\u0159, jsem nikdy ne\u0159ekl to, co \u0159eknu v\u00e1m.  <\/div>\n
Zamiloval jsem se. To asi nen\u00ed tak hrozn\u00fd, pomysl\u00edte si. U m\u011b je ale k\u00e1men \u00farazu osoba, do kter\u00e9 jsem se zamiloval. Je to jeden kluk od n\u00e1s ze \u0161koly. Hraje v na\u0161\u00ed \u0161koln\u00ed kapele. Nen\u00ed to ale takov\u00e1 ta oby\u010dejn\u00e1 kapela, kter\u00e1 hraje na \u0161koln\u00edch akc\u00edch. Tohle je rockov\u00e1 kapela a on v n\u00ed hraje na kytaru. Dokonce i trochu zp\u00edv\u00e1. V\u017edy kdy\u017e ho vid\u00edm, c\u00edt\u00edm v b\u0159i\u0161e tis\u00edce mot\u00fdlk\u016f. Je tak kr\u00e1sn\u00fd. Jsem jako v transu, v\u017edy kdy\u017e ho pozoruju p\u0159i jeho s\u00f3lu. Jeho jm\u00e9no je stejn\u011b kr\u00e1sn\u00e9 jako zvuk jeho kytary, kter\u00fd vych\u00e1z\u00ed z toho kusu d\u0159eva pod jeho \u0161ikovn\u00fdmi prsty.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Jmenuje se Tom. Ob\u010das kdy\u017e takhle sed\u00edm na \u017eidli v na\u0161\u00ed \u0161koln\u00ed kav\u00e1rn\u011b a poslouch\u00e1m, jak hraje, p\u0159edstavuju si, jak\u00e9 by to bylo, kdyby i on miloval mne. M\u00e1m spoustu r\u016fzn\u00fdch verz\u00ed, kdy za mnou p\u0159ijde a \u0159ekne mi, \u017ee se mu l\u00edb\u00edm. U\u017e \u010dastokr\u00e1t jsem si myslel, \u017ee se m\u016fj sen stane skute\u010dnost\u00ed, proto\u017ee Tom \u0161el zrovna z p\u00f3dia rovnou ke mn\u011b. M\u011b v\u0161ak minul a pokra\u010doval k dal\u0161\u00edmu stolu, u kter\u00e9ho sed\u011blo n\u011bkolik fiflen od n\u00e1s ze t\u0159\u00eddy. Zaj\u00edmalo by mne, co ony maj\u00ed a j\u00e1 ne.  <\/div>\n
V\u00ed\u010dko jim zdob\u00ed \u010dern\u00e9 st\u00edny, pod okem je \u010dern\u00e1 linka. \u0158asy jsou proslou\u017een\u00e9 \u010dernou \u0159asenkou. I to m\u00e1m j\u00e1. N\u011bkte\u0159\u00ed m\u011b kv\u016fli tomu pova\u017euj\u00ed za d\u00edvku. Mo\u017en\u00e1 i kv\u016fli m\u00fdm nalakovan\u00fdm neht\u016fm. Asi jemu jen vad\u00ed to, \u017ee jsem kluk. On vlastn\u011b ani nev\u00ed, \u017ee tu jsem. Nev\u00ed, \u017ee existuju. K\u00e9\u017e by si m\u011b n\u011bkdy v\u0161iml. Ale on kolem mne v\u017edy projde, jako kdyby byla \u017eidle pr\u00e1zdn\u00e1. Kdybych nebyl takov\u00fd srab, mohl jsem ho u\u017e d\u00e1vno oslovit se z\u00e1minkou, jestli by mne nenau\u010dil na kytaru.  <\/div>\n
U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t jsem ho i sledoval a\u017e k domu, kde bydl\u00ed. Myslel jsem si, \u017ee kdy\u017e u n\u011bho zazvon\u00edm a on otev\u0159e, tak u\u017e nebude tak slo\u017eit\u00e9 ho oslovit. Poka\u017ed\u00e9 to ale bylo stejn\u00e9, sebev\u011bdom\u011b jsem p\u0159istoupil k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, na kter\u00fdch bylo jeho jm\u00e9no, a zm\u00e1\u010dkl zvonek, ale ve chv\u00edli, kdy jsem usly\u0161el, jak sch\u00e1z\u00ed po schodech ke dve\u0159\u00edm, jsem zbab\u011ble utekl a schoval se. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l nabrat co nejv\u00edce odvahy a z\u016fstat u t\u011bch dve\u0159\u00ed st\u00e1t, kdy\u017e otev\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Dnes to zkus\u00edm znovu. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee dnes to zvl\u00e1dnu. S odvahou dojdu p\u0159ed jeho dve\u0159e. Jeho jm\u00e9no se leskne na slunci tak jako v\u017edy. Kr\u00e1sn\u011b odr\u00e1\u017e\u00ed paprsky. P\u0159ejedu p\u0159es n\u011bj m\u00fdm \u010dern\u00fdm nehtem. Pot\u00e9 p\u0159esunu prst na zvonek a zm\u00e1\u010dknu ho. Cel\u00fdm jeho domem se rozlehne ten zn\u00e1m\u00fd zvuk. Sna\u017e\u00edm se myslet na n\u011bco jin\u00e9ho, abych zase nezpanika\u0159il a neutekl. Moc mi to ale nejde. Tohle nezvl\u00e1dnu, prost\u011b ne. Za\u010dnu pomalu couvat po dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 cest\u011b. U\u017e jsem skoro pry\u010d z t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 cesty, co vede k jeho domu, kdy\u017e v tom do n\u011bkoho naraz\u00edm. Polekan\u011b se oto\u010d\u00edm. Za mnou stoj\u00ed Tom a z\u00e1\u0159iv\u011b se na m\u011b usm\u00edv\u00e1.  <\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b. J\u00e1 ale ze sebe nemohu vypravit ani jedno slov\u00ed\u010dko. Ani p\u00edsmenko nevyslov\u00edm, jen stoj\u00edm v n\u011bm\u00e9m \u00fadivu a pozoruju jeho dokonalou tv\u00e1\u0159. My\u0161lenky se te\u010f to\u010d\u00ed jen kolem jednoho faktu. On m\u011b vid\u00ed, on v\u00ed, \u017ee tu stoj\u00edm, mluvil na m\u011b. Kouk\u00e1m se do jeho o\u010d\u00ed. St\u00e9le se na m\u011b usm\u00edv\u00e1 a jako by se i jeho o\u010di usm\u00edvaly. Dokonce mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee m\u00e1 v o\u010d\u00edch mal\u00e1 slun\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Halo je tam n\u011bkdo?“  \u0159ekne mi se sm\u00edchem, a jedn\u00edm prstem mi lehce poklepe na \u010delo. Panebo\u017ee, on se mne i dotknul. Prob\u011bhne mi hlavou a omdl\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se probud\u00edm, le\u017e\u00edm v Tomov\u011b kr\u00e1sn\u00e9m ob\u00fdvac\u00edm pokoji na sametov\u00e9 pohovce. Cel\u00fd pokoj byl slad\u011bn do smetanov\u00e9 barvy. U pohovky byl st\u016fl se sklen\u011bnou deskou a za n\u00edm le\u017eel u velk\u00e9ho honosn\u00e9ho krbu persk\u00fd koberec. Postav\u00edm se a chci rychle odej\u00edt, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed Tom zp\u011bt. Zamot\u00e1 se mi ale hlava a j\u00e1 pad\u00e1m dozadu. P\u0159ipravuju se na r\u00e1nu, ale nic takov\u00e9ho se nestane. M\u00edsto toho m\u011b zachyt\u00ed dv\u011b svalnat\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 opatrn\u011b.“ S t\u011bmito slovy m\u011b m\u016fj idol posad\u00ed na pohovku a do ruky mi d\u00e1 skleni\u010dku s d\u017eusem. „Po\u0159\u00e1dn\u011b se napij,“ dod\u00e1, a obejde pohovku. Cht\u011bl jsem se oto\u010dit a pod\u00edvat se, co d\u011bl\u00e1, kdy\u017e vtom mi p\u0159ilo\u017e\u00ed zezadu na hlavu pytl\u00edk s ledem.<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u2026“ zak\u0159i\u010d\u00edm, proto\u017ee uc\u00edt\u00edm bolest.<\/div>\n
„Klid, to je jen z toho, jak jsi omdlel. Asi to bude\u0161 m\u00edt z toho po\u010das\u00ed, co je venku,“ uklidn\u00ed m\u011b a led polo\u017e\u00ed p\u0159ede mne na stolek. Sedne si vedle m\u011b a zad\u00edv\u00e1 se na mne t\u011bma sv\u00fdma \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima. Ut\u00e1p\u00edm se v nich. Takov\u00e9 jako on nikdo nem\u00e1.  <\/div>\n
Chv\u00edli takhle sed\u00edme a ani jeden nic ne\u0159\u00edk\u00e1me. Tom se ale po chvili\u010dce nadechuje, \u017ee mi je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159ekne, kdy\u017e vtom n\u011bkdo zazvon\u00ed. Oba se trochu lekneme, a Tom rychle jde ke dve\u0159\u00edm se pod\u00edvat, kdo za n\u00edm p\u0159i\u0161el. J\u00e1 se mezit\u00edm pomalu zvednu, hlava u\u017e se mi nemot\u00e1. Pomalu dojdu k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm a vykouknu na chodbu. Nevid\u00edm, kdo p\u0159i\u0161el, proto\u017ee vchodov\u00e9 dve\u0159e nejsou zcela otev\u0159en\u00e9. A osoba za nimi ani nem\u00e1 podle mne v pl\u00e1nu j\u00edt d\u00e1l. Po asi p\u011bti minut\u00e1ch Tom dve\u0159e zav\u00edr\u00e1. Rychle dojdu zp\u011bt k pohovce a sednu si. Kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed m\u016fj hostitel zp\u011bt, u\u017e nem\u00e1 na tv\u00e1\u0159i ten z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Nyn\u00ed je jeho tv\u00e1\u0159 zamy\u0161len\u00e1. Jen co si ale sedne na pohovku zvonu, vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv a pod\u00edv\u00e1 se na mne.  <\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d jsi mi ne\u0159ekl, pro\u010d jsi za mnou p\u0159i\u0161el,“ zept\u00e1 se mne a up\u0159e na mne ty svoje hn\u011bd\u00fd o\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1,“ \u0159eknu s rozpaky, „cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat, jestli bys mne nau\u010dil na kytaru,“ vyprav\u00edm ze sebe zt\u011b\u017eka a \u010dek\u00e1m na jeho reakci. Jeho \u00fasm\u011bv tro\u0161ku ochabne. Jako kdyby \u010dekal jinou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Jist\u011b. J\u00e1 si p\u0159inesu kytaru, tak chvilku po\u010dkej,“ \u0159ekne tro\u0161ku posmutn\u011ble a odejde z m\u00edstnosti.  <\/div>\n
Cht\u011bl bych mu vid\u011bt do hlavy a v\u011bd\u011bt pro\u010d posmutn\u011bl. Kdy\u017e v\u0161ak ve\u0161el do m\u00edstnosti, znovu m\u011bl na tv\u00e1\u0159i ten z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, jako by tu smutn\u011bj\u0161\u00ed  \u010d\u00e1st nechal v m\u00edstnosti, kam p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ode\u0161el pro svoji kytaru. Sedl si do k\u0159esla, tak\u017ee te\u010f sed\u011bl po m\u00e9 lev\u00e9 ruce. Kytaru si polo\u017eil do kl\u00edna a pod\u00edval se na ni, jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„J\u00e1 nikdy jsem nikoho na kytaru neu\u010dil hr\u00e1t, ale tak snad to zvl\u00e1dnu ti to po\u0159\u00e1dn\u011b vysv\u011btlit a pokus\u00edm se t\u011b to i nau\u010dit,“ \u0159ekl a s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i se na mne pod\u00edval. Potom mi podal kytaru a klekl si p\u0159ede mne. Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat a tak jsem si ji do kl\u00edna polo\u017eil stejn\u011b jako on p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Za\u010dal mi vysv\u011btlovat, co kter\u00e1 struna hraje. Jak\u00fd t\u00f3n. Jak se na ni spr\u00e1vn\u011b hraje a v\u0161e okolo toho.<\/div>\n
J\u00e1 ho u\u017e ale d\u00e1vno nevn\u00edmal. Jen jsem tak sed\u011bl a u\u017e\u00edval si toho, \u017ee se mi v\u011bnuje. Nesm\u011bje se s \u017e\u00e1dnou z t\u011bch blb\u00fdch slepic ze \u0161koly. Jeho \u00fasm\u011bv te\u010f pat\u0159il jen mn\u011b. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se z\u00e1minkou nau\u010dit se hr\u00e1t na kytaru nebudu moc chodit dlouho. Ale cht\u011bl jsem si u\u017e\u00edt aspo\u0148 t\u011bch p\u00e1r chvil, co jsem m\u011bl.  <\/div>\n
„Tak pochopil jsi to?“  touto ot\u00e1zkou m\u011b vytrhl z tup\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na jeho tv\u00e1\u0159 a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed o tom, jak si co nejl\u00edp u\u017e\u00edt to, \u017ee ho m\u00e1m jen pro sebe.<\/div>\n
„Ano,“ hlesl jsem, aby nebyl smutn\u00fd, \u017ee jsem ho v\u016fbec neposlouchal. K\u00fdvl tedy a nazna\u010dil mi, abych zkusil n\u011bco zahr\u00e1t. Pod\u00edval jsem se na kytaru na m\u00e9m kl\u00edn\u011b a na sucho polkl. Chv\u00edli jsem ji je\u0161t\u011b jen pozoroval, kdy\u017e jsem usly\u0161el Tom\u016fv povzdech. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj, on mi chytl ruce a polo\u017eil mi je na spr\u00e1vn\u00e1 m\u00edsta. Potom mi uk\u00e1zal, kde m\u00e1m m\u00edt prsty a pob\u00eddl m\u011b, abych p\u0159ejel lehce nehty p\u0159es struny. Z d\u0159ev\u011bn\u00e9ho n\u00e1stroje nevy\u0161la \u017e\u00e1dn\u00e1 kr\u00e1sn\u00e1 hudba, jen prazvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuk, kter\u00fd jsem nedok\u00e1zal identifikovat. Po p\u00e1r marn\u00fdch pokusech jsem mu kytaru vr\u00e1til a na\u0161tvan\u011b mu odsekl, \u017ee hran\u00ed na kytaru je pitom\u00e9.  <\/div>\n
„Stejn\u011b jsem nikdy hr\u00e1t necht\u011bl.“ Pronesl jsem, kdy\u017e odch\u00e1zel uklidit znovu kytaru. Domn\u00edval jsem se, \u017ee m\u011b nesly\u0161el. Necht\u011bl jsem \u010dekat na to, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Vstal jsem a vydal se ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Potichounku je otev\u0159el, ne moc, jen natolik, abych pro\u0161el ven.<\/div>\n
„Ty u\u017e odch\u00e1z\u00ed\u0161?“ usly\u0161el jsem Tom\u016fv hlas. Oto\u010dil jsem se a vid\u011bl ho sch\u00e1zet dol\u016f ze schod\u016f. Nic jsem mu na to neodpov\u011bd\u011bl, jen ho sledoval, jak se ke mn\u011b p\u0159ibli\u017euje. „\u0160koda, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el jen kv\u016fli tomu hran\u00ed.“ Cht\u011bl jsem mu \u0159\u00edct, pro\u010d jsem p\u0159i\u0161el, ale copak to \u0161lo? V\u017edy\u0165 by se mi vysm\u00e1l a z\u00edtra by to v\u011bd\u011bla cel\u00e1 \u0161kola. St\u00e1le jsem nic ne\u0159\u00edkal, jen pomalu couval na cestu vedouc\u00ed na ulici. „Tak sbohem.“ \u0158ekl nakonec a zav\u0159el velk\u00e9 dve\u0159e.  <\/div>\n
Do\u0161el jsem a\u017e na konec cesty a je\u0161t\u011b se oto\u010dil. Cel\u00fd jeho d\u016fm byl potm\u011b. Jen v horn\u00edm pokoji se sv\u00edtilo. Okno bylo otev\u0159en\u00e9 a j\u00e1 sly\u0161el, jak hraje na kytaru n\u011bjakou smutnou a pomalou melodii. Zd\u00e1 se mi to, nebo je smutn\u00fd, \u017ee jdu pry\u010d. Mus\u00edm se ho zeptat, pro\u010d je tak moc smutn\u00fd. Pro\u010d to vypadalo, jako kdyby necht\u011bl, abych ode\u0161el pry\u010d. Ur\u010dit\u011b si to nalh\u00e1v\u00e1m, jen cht\u011bl b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd. Zajist\u00e9 se m\u00fdl\u00edm, jako kdy\u017e kolem m\u011b chodil k dal\u0161\u00edmu stolu a j\u00e1 si naivn\u011b myslel, \u017ee jde za mnou. Tentokr\u00e1t jsem byl ale p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee se nem\u00fdl\u00edm. Se\u0161el jsem z cesty na tr\u00e1vn\u00edk, co jej lemoval, necht\u011bl jsem, aby sly\u0161el, jak jdu po kamenn\u00fdch kostk\u00e1ch, a pomalu \u0161el zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm. Do\u0161el jsem a\u017e k nim, opatrn\u011b vzal za kliku a otev\u0159el je. Stejn\u011b potichu je za sebou zav\u0159el. Boty jsem si nechal polo\u017een\u00e9 vedle botn\u00edku a jako my\u0161ka se vydal nahoru po schodech.  <\/div>\n
Vystoupal jsem do prvn\u00edho patra. M\u00edstnost, ve kter\u00e9 byl Tom, nem\u011bla zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e \u00fapln\u011b, a malou \u0161kv\u00edrou pronikalo sv\u011btlo sv\u00ed\u010dky, kterou m\u011bl zap\u00e1lenou, ven. Sledoval jsem jej tou \u0161kv\u00edrou a naslouchal t\u00e9 hudb\u011b. \u0160patn\u011b jsem ale vid\u011bl, a tak jsem p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm trochu bl\u00ed\u017e. Pod nohama mi ale najednou n\u011bco prob\u011bhlo a j\u00e1 se op\u0159el do dve\u0159\u00ed, ty se otev\u0159ely a j\u00e1 spadl do m\u00edstnosti. Tom udiven\u011b zvedl hlavu od kytary a sledoval mne. J\u00e1 se zvedal z podlahy a c\u00edtil, jak za\u010d\u00edn\u00e1m \u010dervenat. Pohled jsem zvedl ze zem\u011b a pod\u00edval se na n\u011bho. Sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu pod oknem a p\u0159ed sebou m\u011bl malou sv\u00ed\u010dku. V jeho pohledu bylo p\u0159ekvapen\u00ed, ale jako bych tam vid\u011bl i radost. Nic ne\u0159\u00edkal, jen mne sledoval a \u010dekal, a\u017e mu to vysv\u011btl\u00edm.  <\/div>\n
„Promi\u0148. J\u00e1… sly\u0161el jsem, jak hraje\u0161 tu smutnou p\u00edsni\u010dku a cht\u011bl se t\u011b zeptat, pro\u010d smutn\u011b.“ Vychrlil jsem nar\u00e1z a vy\u010dk\u00e1val, jak mi odpov\u00ed.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el za mnou z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Kdy\u017e jsem t\u011b poka\u017ed\u00e9 vid\u011bl v kav\u00e1rn\u011b, jak se na mne usm\u00edv\u00e1\u0161, myslel jsem, \u017ee\u2026“ zasekl se a zad\u00edval se mi hluboce do o\u010d\u00ed. N\u00e1hle jsem v sob\u011b na\u0161el mal\u00fd kousek odvahy.<\/div>\n
„Myslel jsi, \u017ee co?“ nal\u00e9hal jsem. Tou\u017eil jsem v\u011bd\u011bt, co mi cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/div>\n
„\u017de se ti l\u00edb\u00edm,“ do\u0159ekl, co na\u010dal a sklopil zrak. Tohle jsem ne\u010dekal. Nejen, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se na n\u011bho chod\u00edm d\u00edvat, on doufal, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Chodil jsem tam jen kv\u016fli tob\u011b,“ \u0159ekl jsem mu. Zvedl ke mn\u011b sv\u016fj pohled. Znovu se na m\u011b usm\u00e1l. Jeho tv\u00e1\u0159 se svitu sv\u00ed\u010dky vypadala kr\u00e1sn\u011b. Po \u010dty\u0159ech jsem do\u0161el p\u0159ed n\u011bj a sedl si tak\u00e9 do tureck\u00e9ho sedu. „L\u00edb\u00ed\u0161 se mi,“ dodal jsem a koukal se mu p\u0159i tom do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty mn\u011b tak\u00e9, Bille.“ Odpov\u011bd\u011bl mi na to. On v\u00ed, jak se jmenuji. To bylo prvn\u00ed, co mne napadlo. Po\u010dkat, v\u017edy\u0165 on \u0159ekl, \u017ee se mu taky l\u00edb\u00edm. Moje o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily, tohle je m\u016fj sen.  <\/div>\n
„Nechce\u0161 je\u0161t\u011b zkusit hran\u00ed na kytaru? Jsi moc \u0161ikovn\u00fd, sta\u010d\u00ed tro\u0161ku trp\u011blivosti a brzo bude\u0161 hr\u00e1t l\u00e9pe ne\u017e-li j\u00e1.“ Vytrhne mne z m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„A ty m\u00e1\u0161 dost trp\u011blivosti, abys mne to nau\u010dil?“ zept\u00e1m se ho a on jen p\u0159ik\u00fdvne. Vezme sv\u00ed\u010dku a d\u00e1 ji trochu na stranu. Nohy si t\u00e1hne voln\u011b p\u0159ed sebe na zem a jednu lehce pokr\u010d\u00ed. Kytaru polo\u017e\u00ed vedle sebe a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku. Nesm\u011ble se j\u00ed chytnu a nech\u00e1m ho, aby si mne posadil mezi nohy z\u00e1dy k sob\u011b. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1 v pl\u00e1nu. Po chvili\u010dce mi polo\u017eil kytaru do kl\u00edna, chytl mne za ruce a pomohl mi hr\u00e1t. Bylo kr\u00e1sn\u00e9 b\u00fdt s n\u00edm takhle.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych t\u011b v\u00edc poznat,“ za\u0161eptal mi do ucha.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ za\u0161eptal jsem a nechal ho, aby mi na kytaru zahr\u00e1l p\u00edsni\u010dku. Pomal\u00e1, podle m\u011b asi zamilovan\u00e1 p\u00edsni\u010dka, m\u011b ukol\u00e9bala a j\u00e1 se pono\u0159il do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f s my\u0161lenkami na Toma. S nad\u011bj\u00ed, \u017ee jednou z n\u00e1s bude p\u00e1r.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nicol-Dream<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nicol-Dream Nikdy jsem se nikomu nesv\u011b\u0159oval. Ani m\u00e1m\u011b. A t\u00e1tovi, to m\u011b ani ve snu nenapadlo se sv\u011b\u0159it. Ale u\u017e mus\u00edm s pravdou ven. Mus\u00edm u\u017e n\u011bjak ventilovat svoje pocity, a proto to v\u0161echno pov\u00edm v\u00e1m! Budeme n\u011bco jako m\u016fj tajn\u00fd den\u00ed\u010dek.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10510","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10510","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10510"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10510\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10510"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10510"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10510"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}