{"id":10550,"date":"2010-10-01T18:30:00","date_gmt":"2010-10-01T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10524"},"modified":"2010-10-01T18:30:00","modified_gmt":"2010-10-01T17:30:00","slug":"only-for-you-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/10\/01\/only-for-you-39\/","title":{"rendered":"Only for you 39."},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
St\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 kapky de\u0161t\u011b zvolna dopadaj\u00ed na parapet pootev\u0159en\u00e9ho okna a m\u011bn\u00ed se v pouhou p\u0159\u00edtomnost vlhkosti. Tenkou vrstvu zanech\u00e1vaj\u00edc\u00ed jen ledov\u00fd pocit po doteku. Jejich nepatrn\u00fd cinkot, opakuj\u00edc\u00ed se v tich\u00fdch intervalech jako tlumen\u00e9 \u00fadery kosteln\u00edch zvon\u016f, mu ustavi\u010dn\u011b klepe do sp\u00e1nk\u016f a ru\u0161\u00ed ji\u017e tak jemn\u00fd klid. Pal\u010divou bolest, kterou t\u00edm probouz\u00ed, nelze d\u00e9le sn\u00e1\u0161et.<\/div>\n
<\/div>\n
Otev\u0159e dve\u0159e. Kroky jej pov\u011bdom\u011b nesou prostorem. V\u017edy sta\u010d\u00ed mali\u010dk\u00fd a on se na moment zastav\u00ed ztracen v kol\u00e9bav\u00e9m tanci. Zachyt\u00ed se st\u011bny. Rozespal\u00e1 zmatenost zm\u00edt\u00e1 jeho mysl\u00ed a on nenach\u00e1z\u00ed cestu z labyrintu my\u0161lenek. Zvuky k n\u011bmu dol\u00e9haj\u00ed v podivn\u011b oslaben\u00fdch frekvenc\u00edch. Nikdy nedolet\u00ed a\u017e k n\u011bmu, av\u0161ak odraz\u00ed se od domn\u011bl\u00e9ho skla, je\u017e ho uv\u011bznilo ve sv\u00e9m nitru. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e se ov\u0161em ocit\u00e1 t\u011bm ot\u0159es\u016fm, t\u00e9m\u011b\u0159 n\u011bm\u00fdm hlas\u016fm a vlezl\u00e9mu n\u00e1\u0159ku n\u00e1dob\u00ed, t\u00edm v\u00edc se ona neprostupn\u00e1 bari\u00e9ra zachv\u00edv\u00e1 pod t\u00edhou tlakov\u00e9 vlny n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed po explozi. Hlava t\u0159e\u0161t\u00ed, zm\u00edt\u00e1 se v agonii a jindy jasn\u00e9 v\u011bdom\u00ed zd\u00e1 se zast\u0159en\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka se nadechne a vstoup\u00ed do m\u00edstnosti. Do \u00fatrob se mu zanese pov\u011bdom\u00e1 v\u016fn\u011b om\u00e1\u010dky. Kombinace listov\u00e9ho \u0161pen\u00e1tu, raj\u010dat a smetany se \u0161petkou ko\u0159en\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 poledne, ospal\u010de.“ Usm\u011bje se jeho matka a opatrn\u011b, tak aby se neopa\u0159ila, sced\u00ed pr\u00e1v\u011b dova\u0159en\u00e9 t\u011bstoviny.<\/div>\n
„Dobr\u00e9.“ Odv\u011bt\u00ed Tom, popojde t\u011bch n\u011bkolik m\u00e1lo metr\u016f k lince a nat\u00e1hne se pro polopr\u00e1zdnou konvici blahod\u00e1rn\u00e9ho lektvaru. Mezi prsty pevn\u011b zachyt\u00ed p\u0159edem p\u0159ipraven\u00fd hrn\u00ed\u010dek se sv\u00fdm jm\u00e9nem. Temn\u011b hn\u011bd\u00e1 tekutina pln\u00ed dno a na hladin\u011b tvo\u0159\u00ed drobn\u00fd v\u00edr. Pod sklesl\u00fdmi v\u00ed\u010dky se mu op\u011btovn\u011b vybav\u00ed obr\u00e1zek rudovlas\u00e9ho chlapce. Ze zvl\u00e1\u0161tn\u00edho popudu se donut\u00ed zamrkat. Ona z\u00e1\u0159 divok\u00fdch plamen\u016f, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se v jeho pramenech, jej i v pouh\u00e9 vzpom\u00ednce<\/em> p\u00e1l\u00ed do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Kde by te\u010f asi skon\u010dil, neb\u00fdt jeho existence. Mo\u017en\u00e1 i z ne\u0161t\u011bst\u00ed a ztr\u00e1t mimo \u010das a prostor. Mo\u017en\u00e1 v posteli s br\u00e1\u0161kovou poskvrn\u011bnou du\u0161\u00ed, po\u0161pin\u011bn\u00fdm t\u011blem; alkohol dovoluje cokoliv – br\u00e1t si v\u0161e, po \u010dem \u010dlov\u011bk tou\u017e\u00ed, a nehled\u011bt na nic. Nevracet zp\u011bt. Mo\u017en\u00e1 mohl zni\u010dit i tu posledn\u00ed \u0161petku nad\u011bje. Mo\u017en\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Necht\u011bl v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
Realita byla a bude jenom jedin\u00e1, a\u010d t\u0159eba sebehor\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Sv\u00edraj\u00edc pevn\u011b drahocennou k\u00e1vu, dosedne za st\u016fl. Jeho pohled se zastav\u00ed. Okoln\u00ed h\u0159mot a pohyb se st\u00e1vaj\u00ed n\u00e1hle nepodstatn\u00fdmi. V\u0161echny ostatn\u00ed kontury zmiz\u00ed v \u0161eru a z\u016fstane jen on<\/em>. Nehybn\u00e1 socha – zt\u011blesn\u011bn\u00ed um\u011blcovy vize dokonalosti.<\/div>\n
St\u00e1le je\u0161t\u011b nezaregistroval Tomovu p\u0159\u00edtomnost. S hlavou op\u0159enou o dlan\u011b bloudil ml\u017enou krajinou a poslouchal d\u00e9\u0161\u0165. Ten skute\u010dn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, jen\u017e nad r\u00e1nem spat\u0159ila mra\u010dna p\u0159i sv\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 pouti nebesy. Jemn\u011b se usm\u00edval. Nedok\u00e1zal se naba\u017eit toho kouzeln\u00e9ho pocitu, kdy\u017e se p\u0159ed v\u00edce ne\u017e hodinou probudil v bratrov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zbavit se vzpom\u00ednek na l\u00e1skypln\u00e9 polibky, co ope\u010dov\u00e1valy jeho hladkou k\u016f\u017ei jak mot\u00fdl k\u0159\u00eddly svou kv\u011btinu. Doteky, pod nimi\u017e si myslel, \u017ee uho\u0159\u00ed v ohni rozko\u0161e.<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011btlovlas\u00e9ho chlapce nad tou scen\u00e9ri\u00ed p\u00edchlo u srdce. P\u0159esn\u011b tak se Bill tv\u00e1\u0159il po jejich prvn\u00edm, v\u00edce ne\u017e sourozeneck\u00e9m polibku. Se stejnou nezi\u0161tnou nevinnost\u00ed m\u00edjel sv\u011bt a \u017eil jen v tom okam\u017eiku. Dokud ho Tom nezavedl vst\u0159\u00edc dal\u0161\u00edmu.<\/div>\n
I p\u0159es sametov\u00e9 prameny z\u0159eteln\u011b vid\u011bl onu nepopsatelnou z\u00e1\u0159, zrozenou v jeho nitru. Klid. Ml\u010denlivou euforii \u0161eptaj\u00edc\u00ed t\u011blem beze slov. \u0160t\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Sou\u017eilo ho to. O to v\u00edc, \u017ee toho nebyl str\u016fjcem. P\u0159em\u00edtal, obracel jednotliv\u00e9 listy na seznamu obli\u010dej\u016f, je\u017e br\u00e1\u0161kova prod\u011brav\u011bl\u00e1 pam\u011b\u0165 ji\u017e pozn\u00e1v\u00e1. Av\u0161ak nena\u0161el nic. Nikoho, kdo by toho byl v takov\u00e9 m\u00ed\u0159e schopen.<\/div>\n
Pouze sebe.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Jak nemo\u017en\u00e9!<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zoufale tou\u017eil vyzvat na souboj onu bytost beze jm\u00e9na. Toho opov\u00e1\u017eliv\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se odv\u00e1\u017eil by\u0165 jen dotknout Billovy alabastrov\u00e9 poko\u017eky a probudit tak slunce ve zmaten\u00e9 du\u0161i.<\/div>\n
Ano, m\u011bl by b\u00fdt tomu r\u00e1d, p\u0159\u00e1t t\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 zm\u011bn\u011b; rozum mu ta slova sna\u017e\u00ed se vtlouct, ale v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho osobnosti, ta, kter\u00e1 st\u00e1la pod z\u00e1\u0161titou srdce, si podobnou mo\u017enost odm\u00edtala p\u0159ipustit.<\/div>\n
Choval se majetnicky<\/em>.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl to.<\/div>\n
(- Stejn\u011b tak, jako \u017ee po noci nast\u00e1v\u00e1 den. -)<\/div>\n
A prost\u011b za \u017e\u00e1dnou cenu necht\u011bl p\u0159ij\u00edt o sv\u016fj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed dar. P\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak mu ho s v\u00fdsm\u011bchem krade n\u011bkdo mezi prsty.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Bill pat\u0159il jemu. On pat\u0159il Billovi.<\/em>     <\/div>\n
Spolu tvo\u0159ili p\u00e1r. Dvojici zapov\u011bzen\u00fdch milenc\u016f.<\/div>\n
Tajemstv\u00ed.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Tomovy \u00favahy se sto\u010dily do nebezpe\u010dn\u00e9ho koloto\u010de a on ho neum\u011bl zastavit, \u010di upravit sm\u011br. A tak jenom v tichosti prosil o vytrhnut\u00ed, z\u00e1chranu. Jakoukoliv.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159i\u0161la vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Simone.<\/em> Se sv\u00fdm v\u00fdborn\u00fdm kucha\u0159sk\u00fdm umem, j\u00edm\u017e ve vte\u0159in\u011b dok\u00e1zala probudit v\u0161echny bu\u0148ky v t\u011ble, a dv\u011bma pln\u00fdmi tal\u00ed\u0159i. \u017daludek se mu zhoupl v nad\u011bjn\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee sv\u00e9 posledn\u00ed skute\u010dn\u00e9 j\u00eddlo sn\u011bdl n\u011bkdy na p\u0159elomu v\u010derej\u0161\u00edho poledne. Hladov\u011b se na n\u011bj vrhl a po prvn\u00edm soustu bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di a spokojen\u011b zamlaskal.<\/div>\n
P\u0159es z\u00e1voj \u0159as se zahled\u011bl na \u010dernovl\u00e1ska. Znovu.
Ten apaticky napichoval jednotliv\u00e9 kous\u00ed\u010dky t\u011bstovin, nestaraj\u00edc se o to, zda na nich ulp\u011bla alespo\u0148 stopa om\u00e1\u010dky, a m\u00ed\u0159il s nimi k \u00fast\u016fm. St\u00e1le ztracen ve sv\u00e9m probd\u011bl\u00e9m snu.<\/div>\n
Tom zachmu\u0159en\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Tahle ignorace jej frustrovala.<\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
D\u011bsila.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bez vlastn\u00edho v\u011bdom\u00ed pokr\u010dil pravou nohu v kolenou a zu\u0159iv\u011b pod stolem kopnul do prot\u011bj\u0161\u00ed \u017eidle. Zabolelo to, ov\u0161em v tuhletu chv\u00edli mu na tom nez\u00e1le\u017eelo. Pot\u0159eboval vyb\u00edt sv\u016fj vztek, ten skryt\u00fd strach na dn\u011b ho\u0159k\u00e9 \u010d\u00ed\u0161e nen\u00e1visti.<\/div>\n
Jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka se lekl a za\u010dal ka\u0161lat. Kousal pomalu, av\u0161ak ani to nezabr\u00e1nilo tomu, aby mu jeden v\u011bt\u0161\u00ed kus \u00falekem z ne\u010dekan\u00e9ho n\u00e1razu neuv\u00edzl v krku a on se neza\u010dal d\u00e1vit. Urychlen\u011b se nat\u00e1hl pro nab\u00edzenou skleni\u010dku s vodou, nevj\u00edmaje, kdo mu ji pod\u00e1v\u00e1, a napil se. Spokojen\u011b vydechl. Ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit odplul spolu s chladiv\u00fdm proudem ihned, jak se s n\u00edm st\u0159etl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ usly\u0161\u00ed Bill vystra\u0161en\u00e9 unisono a pod\u00edv\u00e1 se p\u0159ekvapen\u011b p\u0159ed sebe. Jeho zrak se setk\u00e1 se sladk\u00fdm karamelem s m\u00edsty zlatav\u00fdmi odlesky. Jen utonout v tom pohledu, nav\u011bky chytat st\u0159\u00edpky drah\u00e9ho kovu a chovat si je v pam\u011bti i p\u0159es ve\u0161ker\u00e1 zapomn\u011bn\u00ed. Plam\u00ednky citu.<\/div>\n
„Bille?!“ zkus\u00ed to znovu star\u0161\u00ed dvoj\u010de a jemn\u011b polo\u017e\u00ed svou horkou dla\u0148 na tu bratrovu voln\u011b polo\u017eenou na stole a nen\u00e1padn\u011b jej pohlad\u00ed ve vst\u0159\u00edcn\u00e9m gestu.<\/div>\n
<\/div>\n
Vyd\u011b\u0161en\u011b ucukne a loktem zavad\u00ed o pr\u00e1zdnou sklenici. T\u0159eba\u017ee se jednalo o letm\u00fd dotyk, na n\u011bj p\u016fsob\u00ed jako vich\u0159\u00edce l\u00edbaj\u00edc\u00ed rud\u00e9 jazyky lesn\u00edho po\u017e\u00e1ru. Uvnit\u0159 jej to spaluje, je\u0161t\u011b moment a p\u0159ekro\u010d\u00ed to stanovenou hranici. Vybrou\u0161en\u00e9 sklo se kut\u00e1l\u00ed vst\u0159\u00edc smrti v rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bnosti. Na samotn\u00e9 hran\u011b d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky ho v\u0161ak zachyt\u00ed Tomova ruka.<\/div>\n
<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zkus\u00ed to znovu sv\u011btlovlas\u00fd, kdy\u017e zjist\u00ed, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 kone\u010dn\u011b z\u00edskal sourozencovu plnou pozornost. Emoce uzamyk\u00e1 pevn\u011b ve sv\u00e9m nitru, nesm\u00ed dopustit jejich dost\u00e1n\u00ed se na povrch. Najednou t\u00e1pe.<\/div>\n
Na\u010d p\u0159esn\u011b se vlastn\u011b pt\u00e1?<\/em><\/div>\n
– Bratrovu fantazii, \u010di ten zoufal\u00fd strach z doteku?<\/div>\n
Netu\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ \u0161pitne. Nenach\u00e1z\u00ed slov a mysl se uzamkla v p\u0159edstav\u00e1ch.<\/div>\n
„Jsi \u00fapln\u011b mimo, nevn\u00edm\u00e1\u0161. Nechov\u00e1\u0161 se norm\u00e1ln\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si nam\u00edsto odpov\u011bdi rad\u011bji svla\u017e\u00ed rty vychladl\u00fdm \u010dajem. \u017d\u00edze\u0148 netr\u00e1pila, jen ta \u0161\u00edlen\u00e1 neschopnost mluvit. Jeho \u00fasta on\u011bm\u011bla studem, pa\u017e\u00ed se zmocnil slab\u00fd t\u0159es a na l\u00edc\u00edch c\u00edtil horkost. \u010cervenal se. Nervozitou zp\u016fsobenou Tomovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal. V\u0161echno, co se pr\u00e1v\u011b te\u010f mezi nimi d\u011blo, bylo tak nezn\u00e1m\u00e9 a ciz\u00ed. Ka\u017ed\u00fd pohyb, vysloven\u00e1 v\u011bta se najednou m\u016f\u017ee ch\u00e1pat jako dvojsmysl, mileneck\u00e9 \u0161k\u00e1dlen\u00ed. Tajn\u00fd k\u00f3d, d\u00edky n\u011bmu\u017e poci\u0165ujete prapodivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed v b\u0159i\u0161e, hejno pestrobarevn\u00fdch mot\u00fdlk\u016f nar\u00e1\u017eej\u00edc\u00edch do st\u011bn.<\/div>\n
V\u00ed to, chov\u00e1 se jako \u0161kol\u00e1\u010dek. Chlapec stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed svou vysn\u011bnou l\u00e1skou po jejich prvn\u00edm spole\u010dn\u00e9m polibku, kdy byly obna\u017eeny city a zmizely v\u0161echny klamy, l\u017ei a zap\u00edr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Av\u0161ak nemohl jinak. Jeho znovu nalezen\u00e9 srdce se chovalo napospas rozumu. Zbrkle. Neuv\u00e1\u017een\u011b. Nech\u00e1valo se po v\u0161ech pro\u017eit\u00fdch \u00fatrap\u00e1ch konej\u0161it ve vln\u00e1ch vn\u011bj\u0161\u00edch vjem\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
„A jak se chov\u00e1m, kdy\u017e se chov\u00e1m norm\u00e1ln\u011b?“ rozhodl se nakonec p\u0159eci jenom zareagovat a jemn\u011b naklonil hlavu v cudn\u00e9m posunku. D\u00edt\u011b, co opatrn\u011b vyb\u00edz\u00ed k odpov\u011bdi, a\u010d po n\u00ed prahne celou svou du\u0161\u00ed. Zamrk\u00e1.<\/div>\n
„Nev\u00edm\u2026 Prost\u011b jinak. Je t\u011b\u017ek\u00e9 to popsat.“ Pokr\u010d\u00ed Tom rameny a nejist\u011b se o\u0161ije. P\u016fvodn\u00ed nevra\u017eivost a \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e1 \u017e\u00e1rlivost se st\u00e1vaj\u00ed v\u00fd\u010ditkami.<\/div>\n
Jak mohl\u2026<\/em><\/div>\n
„A jak jinak? Po to v\u0161em, co se v\u010dera stalo\u2026“ mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat se pov\u011bdom\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed p\u0159es st\u016fl o kousek bl\u00ed\u017e. Snad cht\u011blo \u010d\u00edst z bled\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f, \u010di v\u011b\u0161tit z t\u00e9 roztomil\u00e9 kovov\u00e9 ozd\u016fbky, kter\u00e1 jej zbavovala dechu a bezosty\u0161n\u011b kradla posledn\u00ed kapky jeho rozvahy.<\/div>\n
Pot\u0159eboval se toho zbavit. T\u00e9 touhy. Alespo\u0148 na chv\u00edli ochutnat to opojen\u00ed. Pot\u0159eboval, pot\u0159eboval – pot\u0159eboval pochopit s\u00e1m sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed.“
Tomovo sv\u011bdom\u00ed hlasit\u011b na\u0161ept\u00e1v\u00e1 my\u0161lenk\u00e1m, ba t\u00e9m\u011b\u0159 k\u0159i\u010d\u00ed. M\u00e1 tendenci si zacpat u\u0161i, a\u010dkoli si je p\u0159edem v\u011bdom toho, jak je to marn\u00e9. Vp\u00edj\u00ed se do t\u011bch ho\u0159kosladk\u00fdch hlubin zapomn\u011bn\u00ed a sna\u017e\u00ed se naj\u00edt by\u0165 jedin\u00fd n\u00e1znak v\u00fdtky, opovr\u017een\u00ed. Ov\u0161em odr\u00e1\u017e\u00ed se v nich pouze nekone\u010dn\u00e1 bratrsk\u00e1<\/em> oddanost. Co\u017e jej vnit\u0159n\u011b ub\u00edj\u00ed mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edc. Kdyby jen je\u010del, vy\u010d\u00edtal, dokonce se t\u0159eba i znovu pral, av\u0161ak nemiloval. Tak nevinn\u011b.<\/div>\n
Poru\u0161il slib.<\/em><\/div>\n
Znovu.<\/em><\/strong><\/div>\n
Nechal ho samotn\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
Znovu.<\/em><\/strong><\/div>\n
S n\u011bm\u00fdmi slovy.<\/em><\/div>\n
Znovu. Znovu. Znovu.<\/em><\/strong><\/div>\n
DOST!<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Musel pry\u010d, co nejd\u00e1l odtud. P\u0159inejmen\u0161\u00edm se skr\u00fdt za uzav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a podvolit se slz\u00e1m. Na okam\u017eik se zm\u011bnit na mu\u010dedn\u00edka a trp\u011bliv\u011b n\u00e9st sv\u016fj proh\u0159e\u0161ek. Vykoupat se v t\u00e9 bolesti. Zmizet z dosahu temn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mus\u00edm\u2026“ nedopov\u011bd\u011bl. P\u0159ekotn\u011b vstal, div nep\u0159evr\u00e1til \u017eidli, a svi\u017enou ch\u016fz\u00ed ode\u0161el z kuchyn\u011b sm\u011brem ke sv\u00e9mu pokoji. S pon\u011bkud hlasitou r\u00e1nou zabouchl a svalil se zp\u011bt na je\u0161t\u011b neustlanou postel. Sklopil v\u00ed\u010dka a propadl se do tmy. Onen popudliv\u00fd org\u00e1n, kter\u00fd netrp\u011bliv\u011b klepal do hrudn\u00edho ko\u0161e, se pozvolna uklid\u0148oval, \u010di lhal a um\u00edral.<\/div>\n
<\/div>\n
Zavrznut\u00ed. Hebk\u00e9 na\u0161lapov\u00e1n\u00ed po mraziv\u00e9 podlaze. Nepatrn\u00e9 \u0161elest\u011bn\u00ed vzduchu. Madrace se zhoupne, kdy\u017e na ni n\u011bkdo dosedne. Bill. Ve\u0161ker\u00e9 bu\u0148ky se upnuly k t\u00e9 z\u010dernal\u00e9 postav\u011b, jej\u00ed\u017e tolik zn\u00e1m\u00e9 linie vid\u011bl p\u0159es rou\u0161ku sv\u00fdch \u0159as. Nasl\u00e1dl\u00e9 aroma se zvl\u00e1\u0161t\u011b ko\u0159en\u011bn\u00fdm n\u00e1dechem – te\u010dkou na prahu bezchybnosti.<\/div>\n
„Tomi, sp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tomi.<\/em> P\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy ho mal\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko naposledy oslovilo takhle; nen\u00e1vid\u011bn\u00fdm pojmenov\u00e1n\u00edm, na n\u011bj\u017e v\u0161ak jeho sourozenec m\u011bl ji\u017e n\u011bjak\u00fd ten rok v\u00fdhradn\u00ed privilegium. Asi p\u0159ed tou zatracenou<\/em> autonehodou. Hav\u00e1ri\u00ed, kter\u00e1 prost\u011b p\u0159i\u0161la, bez jak\u00fdchkoliv p\u0159ede\u0161l\u00fdch varov\u00e1n\u00ed, a p\u0159evr\u00e1tila jim jejich vysn\u011bn\u00fd \u017eivot naruby.<\/div>\n
Nebylo to v\u016f\u010di nim f\u00e9r\u2026<\/em><\/div>\n
Le\u010d Bohu, stejn\u011b jako darovan\u00e9mu \u017eivot, jest \u010destnost ciz\u00ed.<\/em><\/div>\n
Vy\u017eadoval Billa, cel\u00e9 jeho byt\u00ed prahlo po sourozencov\u011b pozornosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne.“
Pousm\u011bje se. I p\u0159es u\u010din\u011bn\u00e1 rozhodnut\u00ed, sv\u011bdom\u00ed zoufale nut\u00ed jej k \u0159e\u010di. Napov\u00edd\u00e1 b\u00e1snick\u00e9 obraty, tis\u00edce zp\u016fsob\u016f, jak se omluvit.<\/div>\n
„Ty se na m\u011b zlob\u00ed\u0161? Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b?“ zept\u00e1 se sklesle Bill. Znovu c\u00edt\u00ed ten kradm\u00fd t\u0159es. Aby ho zamaskoval, za\u010dne si pohr\u00e1vat mezi prsty s lemem Tomovy pe\u0159iny. Vytv\u00e1\u0159\u00ed hory a \u00fadol\u00ed, zmuchlan\u00e9 kv\u011btiny postr\u00e1daj\u00edc\u00ed svou o\u00e1zu ve vyprahl\u00e9 pou\u0161ti z barevn\u00e9ho textilu.<\/div>\n
„Ne, jist\u011b, \u017ee ne! To sp\u00ed\u0161 j\u00e1!“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ \u010dernovl\u00e1sek se nejist\u011b zavrt\u00ed. Nebo\u0165 jej op\u011bt sv\u00edr\u00e1 pocit, \u017ee n\u011b\u010demu opravdu nerozum\u00ed nebo mo\u017en\u00e1 ani nechce rozum\u011bt. P\u0159ipad\u00e1 si nep\u0159\u00edjemn\u011b. Jako osam\u011bl\u00fd jezdec, poutn\u00edk, cestuj\u00edc\u00ed nezn\u00e1mou krajinou.<\/div>\n
„Bille, omlouv\u00e1m se. A ne, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b, pros\u00edm. Je\u0161t\u011b ne.“
Zbrkl\u00e1 ozna\u010den\u00ed abstrakce \u0159inou se ze rt\u016f jak vodop\u00e1d. Z obav, \u017ee proud vyprahne a kask\u00e1da zm\u011bn\u00ed se v pouhou sk\u00e1lu. „J\u00e1\u2026 stra\u0161n\u011b moc se omlouv\u00e1m. To, co se mezi n\u00e1mi v\u010dera stalo, byla chyba.“<\/div>\n
„Chyba?“ hoch\u016fv hlas povysko\u010d\u00ed rozru\u0161en\u00edm. V dlan\u00edch zoufale tiskne kus l\u00e1tky, jako by se jednalo o jedinou v\u011bc, kter\u00e1 jej je\u0161t\u011b dr\u017e\u00ed pohromad\u011b.<\/div>\n
„Jo. Ano. Nechci se zavazovat p\u0159\u00edsahou, proto\u017ee u\u017e odm\u00edt\u00e1m zklamat. Ale tenkr\u00e1t jsem ti sl\u00edbil, \u017ee to bylo naposledy a op\u011btovn\u011b to poru\u0161il, nezlob se.“<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
U\u017e t\u011b nezklamu. Nikdy t\u011b nenech\u00e1m samotn\u00e9ho\u2026<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Pozvedne tv\u00e1\u0159, le\u010d nam\u00edsto o\u010dek\u00e1van\u00e9ho, vid\u00ed opositum. V t\u011bch milovan\u00fdch, tolik skvostn\u00fdch obrazech du\u0161e, skv\u00ed se diamanty. Z\u00e1\u0159\u00ed ve sv\u011btle. A ve chv\u00edli, kdy nabudou tvaru, roztan\u010d\u00ed se po l\u00edci. V p\u0159\u00edm\u00e9m sm\u011bru.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 se t\u011b, Bille,<\/em><\/div>\n
prost\u011b nem\u016f\u017eu vzd\u00e1t!<\/em><\/div>\n
Miluju t\u011b!<\/em><\/strong><\/div>\n
Ch\u00e1pe\u0161 to?“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
~*~<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Nat\u00e1hne ruku, aby se dotknul bled\u00e9 k\u016f\u017ee a smazal z n\u00ed \u010dirou krev z psychick\u00fdch ran, je\u017e zp\u016fsobila jeho nerozv\u00e1\u017enost. On<\/em> ov\u0161em ucukne do strany a setk\u00e1n\u00ed se neuskute\u010dn\u00ed.<\/div>\n
Dech se vytrat\u00ed. Kaj\u00edcnost tepaj\u00edc\u00ed v bolesti prom\u011bn\u00ed se v bolest ryz\u00ed. B\u00edl\u00e1 r\u016f\u017ee nevinnosti se zbarv\u00ed doruda slzami srdce a do jej\u00edho v\u00ednku p\u0159id\u00e1 se zloba.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Opovr\u017een\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Nen\u00e1vist vep\u00ed\u0161e do obli\u010deje nepopsan\u00fd \u0159\u00e1dek. Na jeho konci skv\u00ed se zdobn\u00e1 te\u010dka z kousku kovu, uzav\u00edraj\u00edc\u00ed prozat\u00edm ona nevy\u0159\u010den\u00e1 slova. Hn\u011bd\u00e9 o\u010di, zaslepen\u00e9 n\u00e1hodn\u011b spat\u0159en\u00fdm usv\u011bd\u010duj\u00edc\u00edm d\u016fkazem, panicky ztmavnou v onyxov\u00fd k\u00e1men.<\/div>\n
Na tom citliv\u00e9m m\u00edste\u010dku, kter\u00e9 nes\u010detn\u011bkr\u00e1t h\u00fd\u010dkal sv\u00fdmi rty, skv\u00ed se zna\u010dka. \u010cist\u00e1, precizn\u00ed pr\u00e1ce. Na bled\u00e9 k\u016f\u017ei hl\u00e1s\u00e1 stejnou sn\u016f\u0161ku proh\u0159e\u0161k\u016f a odsouzen\u00ed jak \u0161arlatov\u00e9 p\u00edsmeno.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, pro\u010d se takhle d\u00edv\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se Bill a nejist\u011b se o\u0161ije. Ten pohled v n\u011bm vyvol\u00e1v\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity. D\u011bs\u00ed. Vy\u0161tvan\u00fd zrak na pokraji besti\u00e1ln\u00ed \u0161\u00edlenosti.<\/div>\n
„Ty se je\u0161t\u011b pt\u00e1\u0161?“ Hlas vetkan\u00fd v postupn\u00e9m akordu p\u0159esko\u010d\u00ed n\u011bkolik okt\u00e1v. Nen\u00ed vlastn\u00ed, zn\u00ed cize. Ve sv\u00e9 osobit\u00e9 mollov\u00e9 t\u00f3nin\u011b na rozlad\u011bn\u00e9 klaviatu\u0159e vyb\u00edz\u00ed k obav\u00e1m a strachu.<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek v\u0161ak nedb\u00e1 rad ani varov\u00e1n\u00ed. Ve sv\u00e9 nevinn\u00e9 nev\u011bdomosti kr\u00e1\u010d\u00ed bos loukou ku sv\u00e9mu slunci na obzoru, zat\u00edmco had \u010d\u00edh\u00e1 opod\u00e1l.<\/div>\n
Posledn\u00ed krok.<\/div>\n
„Jist\u011b, \u017ee se pt\u00e1m. Nerozum\u00edm ti.“<\/div>\n
Trhan\u011b se nadechne.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
A za\u00fato\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u2026 ty n<\/em><\/strong>er<\/strong>oz<\/strong>um<\/strong>\u00ed\u0161<\/strong><\/em>.<\/strong>“ Zn\u00ed to a\u017e pla\u010dtiv\u011b. Hystericky. „Celou tu dobu se sna\u017e\u00edm nevn\u00edmat t\u011b.
Po\u0159\u00e1d dokola si opakuju, \u017ee pro te\u010f nejsi ten star\u00fd Bill, ale n\u011bkdo jin\u00fd. Iluzivn\u00ed dokonal\u00e1 sko\u0159\u00e1pka n\u011bkoho bl\u00edzk\u00e9ho, koho jsem se kv\u016fli nep\u0159\u00edzni osudu byl nucen vzd\u00e1t. Sko\u0159\u00e1pka s pouhou pustinou bez vzpom\u00ednek. N\u011bkde tam, uvnit\u0159 tebe.<\/div>\n
Celou tu dobu v tv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti bojuju s\u00e1m se sebou. A ve chv\u00edli, kdy to jednodu\u0161e p\u0159estanu zvl\u00e1dat a nech\u00e1m t\u011b samotn\u00e9ho uprost\u0159ed ulice\u2026<\/div>\n
Bo\u017ee a j\u00e1 hlup\u00e1k se ti tu za to je\u0161t\u011b omlouv\u00e1m!                   <\/div>\n
…si za m\u011b ihned najde\u0161 n\u00e1hradu.“ Slova se chv\u011bj\u00ed jak pod silou hurik\u00e1nu. Sp\u011bchaj\u00ed, neb sama nemohou popadnout dech.<\/div>\n
„N\u00e1hradu?“ Mlad\u0161\u00ed z dvoj\u010dat si ono spojen\u00ed slabik nejist\u011b p\u0159evaluje na jazyku, jako by jejich chu\u0165 okou\u0161elo \u00fapln\u011b poprv\u00e9.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Copak ztratil s pam\u011bt\u00ed i schopnost rozpoznat spr\u00e1vn\u00fd smysl?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Hled\u00ed do t\u011bch jantarov\u00fdch o\u010d\u00ed, hledaj\u00edc stopy nepoveden\u00e9ho vtipu v h\u00e1vu p\u0159etv\u00e1\u0159ky, nicm\u00e9n\u011b nach\u00e1z\u00ed jen zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, je\u0161t\u011b nevid\u011bnou, sm\u011bsici bolesti s esenc\u00ed v\u0161ech zp\u016fsob\u016f nen\u00e1visti a zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„\u0158ekni, l\u00e1sko<\/em>, je to n\u011bkdo, koho zn\u00e1m?“ sykne Tom ti\u0161e a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se o dal\u0161\u00ed kousek bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Duhovky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed kone\u010dn\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm, le\u010d i p\u0159esto nechce uv\u011b\u0159it. Pravda p\u0159\u00edli\u0161 zra\u0148uje.<\/div>\n
„Ty\u2026 si to nepamatuje\u0161?“<\/em> Bled\u00e1 \u00fasta se t\u0159esou v lehk\u00e9m rytmu b\u00e1zn\u011b, j\u00ed\u017e p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed sebou n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed okam\u017eik.<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cas se nept\u00e1, zda m\u00e1 zastavit, vesele si kr\u00e1\u010d\u00ed d\u00e1l. Nevn\u00edm\u00e1 onu tragikomedii osudu, je\u017e ji\u017e v\u010derej\u0161\u00ed noc\u00ed m\u011bla skon\u010dit ve \u0161\u0165astn\u00e9m objet\u00ed. Ne, v\u00ednov\u011b rud\u00e1 opona je\u0161t\u011b neklesla k zemi. St\u00e1le se vzn\u00e1\u0161\u00ed nad jevi\u0161t\u011bm, na kter\u00e9m jsou oni dva nuceni hr\u00e1t hlavn\u00ed role.<\/div>\n
<\/div>\n
Nesly\u0161\u00ed –<\/div>\n
Pros\u00edm, a\u0165 u\u017e je konec!<\/em><\/div>\n
– je hluch\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co bych si m\u011bl pamatovat, mil\u00e1\u010dku<\/em>.“ Za\u0161evel\u00ed kytarista s ironick\u00fdm d\u016frazem na sladk\u00e9 osloven\u00ed a zru\u0161\u00ed posledn\u00ed vzd\u00e1lenost, je\u017e je doposud odd\u011blovala. „Kombinaci tajn\u00fdch gest? Zr\u00e1dce z \u0159ad vlastn\u00edch p\u0159\u00e1tel? Nebo…“ odml\u010d\u00ed se, „jsi prost\u011b vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitosti a nab\u00eddl se prvn\u00edmu kolemjdouc\u00edmu jako n\u011bjak\u00e1 lacin\u00e1 d\u011bvka<\/em>?“<\/div>\n
Rozbo\u0159enou krv\u00ed proud\u00ed mraziv\u00fd chlad a na l\u00edc\u00edch lp\u00ed \u010dern\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 v dokonal\u00e9m kontrastu s mrtvoln\u011b bledou tv\u00e1\u0159\u00ed. Billova rozru\u0161en\u00e1 mysl se marn\u011b sna\u017e\u00ed zachytit slova do duchapln\u00fdch v\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
Le\u010d odpov\u011b\u010f setrv\u00e1v\u00e1 i nad\u00e1le n\u011bm\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu pozvedne pr\u00e1zdnou dla\u0148.<\/div>\n
<\/div>\n
Vy\u010dk\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ zept\u00e1 se p\u0159ekvapen\u011b Tom a vr\u00e1t\u00ed se zp\u011bt k zrcadlov\u00fdm t\u016fn\u00edm.<\/div>\n
Jeho pohled spaluje a \u010dernovl\u00e1sek si pod jeho tlakem nerv\u00f3zn\u011b skousne rty. Nejrad\u011bji by ruku st\u00e1hnul zp\u011bt. Ov\u0161em je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
– Neb jednou se u\u017e rozhodl.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka se nadechne.<\/div>\n
„Svou v\u00fdplatu. A\u0165 ti nep\u0159ipad\u00e1m tak lacin\u00fd.“<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ed sv\u011btlovlas\u00fdm chlapcem se v jedinou chv\u00edli p\u0159eto\u010d\u00ed sv\u011bt. Tvary se zbarv\u00ed do pouh\u00e9 patlanice barev. Neschopen se nadechnout, z n\u00e1hl\u00e9 nevolnosti, se zvr\u00e1t\u00ed dozadu a poklesne na postel. V\u00ed\u010dka mu podivn\u011b t\u011b\u017eknou a zvuky ulice se m\u011bn\u00ed v jednotv\u00e1rn\u00fd \u0161um.<\/div>\n
Nutn\u011b se pot\u0159ebuje n\u011b\u010deho zachytit, ale jeho rozost\u0159en\u00fd zrak nenal\u00e9z\u00e1 dostate\u010dn\u011b pevn\u00fd bod. Pln nejistoty pooto\u010d\u00ed hlavu, aby se setkal s ho\u0159ce \u010dokol\u00e1dovou polevou se stejnou d\u00e1vkou krajn\u00edho zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edstnost v\u0161ak zeje ji\u017e pr\u00e1zdnotou.<\/div>\n
<\/div>\n
Jako jeho nitro.<\/div>\n
<\/div>\n
Z\u016fstal s\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera St\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 kapky de\u0161t\u011b zvolna dopadaj\u00ed na parapet pootev\u0159en\u00e9ho okna a m\u011bn\u00ed se v pouhou p\u0159\u00edtomnost vlhkosti. Tenkou vrstvu zanech\u00e1vaj\u00edc\u00ed jen ledov\u00fd pocit po doteku. Jejich nepatrn\u00fd cinkot, opakuj\u00edc\u00ed se v tich\u00fdch intervalech jako tlumen\u00e9 \u00fadery kosteln\u00edch zvon\u016f, mu ustavi\u010dn\u011b klepe do sp\u00e1nk\u016f<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-10550","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10550","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10550"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10550\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10550"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10550"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10550"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}