{"id":10566,"date":"2010-09-30T15:00:00","date_gmt":"2010-09-30T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10540"},"modified":"2010-09-30T15:00:00","modified_gmt":"2010-09-30T14:00:00","slug":"remorse-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/30\/remorse-3\/","title":{"rendered":"Remorse 3."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e posledn\u00ed paprsky slunce za\u0161ly za vrcholky strom\u016f a na sv\u011bt dopadla tma, nemohl jsem usnout, p\u0159esn\u011b jak jsem o\u010dek\u00e1val. Prospal jsem skoro cel\u00fd  den, bylo samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee zase budu vzh\u016fru dlouho do noci. Sed\u011bl jsem na posteli, hlavu op\u0159enou o ze\u010f a sledoval jsem, jak postupn\u011b vych\u00e1zely hv\u011bzdy na temn\u011b modrou oblohu. Tenk\u00fd srpek m\u011bs\u00edce se objevil je\u0161t\u011b p\u0159ed z\u00e1padem slunce a a\u017e te\u010f se rozz\u00e1\u0159il v kup\u011b mal\u00fdch sv\u011btl\u00fdch te\u010dek.<\/div>\n
P\u0159imhou\u0159il jsem na chv\u00edli o\u010di a koutky se mi zvedly v letm\u00e9m \u00fasm\u011bvu. Nevzpom\u00edn\u00e1m si, kdy jsem m\u011bl naposledy \u010das se d\u00edvat na hv\u011bzdy a p\u0159em\u00fd\u0161let o nich jako o posledn\u00edch z\u00e1chrann\u00fdch bodech v naprost\u00e9 tm\u011b. B\u011bhem n\u011bkolika minut jich na nebi bylo tolik, jako kdyby se s nimi roztrhl pytel. Vsad\u00edm se, \u017ee kdybych cht\u011bl a kdybych se mohl dotknout nebe, jednu bych z n\u011bho snesl.  <\/div>\n
Op\u0159el jsem se lokty o okenn\u00ed  r\u00e1m a pod\u00edval se dol\u016f do houstnouc\u00ed tmy. L\u00edstky strom\u016f  se lehce oklep\u00e1valy v posledn\u00edch z\u00e1vanech v\u011btru. A pak jsem najednou uvid\u011bl pohyb. N\u011bkdo vy\u0161el z chaty. Tom. Poznal jsem ho, venku je\u0161t\u011b nebyla takov\u00e1 tma. Mezi rty dr\u017eel cigaretu, jej\u00ed\u017e konec se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pot\u00e1hnut\u00ed nikotinu a dehtu rozz\u00e1\u0159il oran\u017eov\u00fdm sv\u011btlem. Potom se rozhl\u00e9dl. Chv\u00edli se d\u00edval do pr\u00e1zdn\u00e9 zarostl\u00e9 krajiny kolem sebe a pak se jeho o\u010di pod\u00edvaly m\u00fdm sm\u011brem. Musel si m\u011b v\u0161imnout, proto\u017ee pohledem neuh\u00fdbal. Nebyl jsem tak vysoko, abych nevid\u011bl, \u017ee mi m\u016fj pohled opl\u00e1c\u00ed. Po chv\u00edli d\u00edv\u00e1n\u00ed se do m\u00e9ho okna se oto\u010dil a \u0161el zp\u00e1tky dovnit\u0159.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Sedl jsem si zp\u00e1tky ke zdi a lehce pokr\u010dil nohy. Svaly m\u011b bolely, jako kdybych ub\u011bhl marat\u00f3n, ale byl to jenom klam. Mus\u00edm se h\u00fdbat, abych k t\u00e9hle zatracen\u00e9 posteli nep\u0159irostl. Jen\u017ee na pohyb jsem byl unaven\u00fd, tak\u017ee jsem se zdr\u017eoval v bezpe\u010d\u00ed matrace, pokud se to bezpe\u010d\u00edm dalo nazvat.<\/div>\n
Kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku se tich\u00fdm rachotem oto\u010dil a klika cvakla. Dve\u0159e se pomalu otev\u0159ely a za vch\u00e1zej\u00edc\u00ed osobou se zase zav\u0159ely. Pozoroval jsem Toma stoj\u00edc\u00edho u dve\u0159\u00ed a k vlastn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed jsem ani nem\u011bl pot\u0159ebu se p\u0159ed n\u00edm schoulit do malink\u00e9ho klub\u00ed\u010dka a p\u0159\u00e1t si neb\u00fdt na tomhle m\u00edst\u011b. Ani jsem se nepohnul, jen jsem se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
Tom ke mn\u011b ud\u011blal r\u00e1zn\u00fd  krok. Ztuhnul jsem, ale neud\u011blal jsem \u017e\u00e1dn\u00fd pohyb. Nem\u00e1m se \u010deho b\u00e1t, Tom nen\u00ed ten, kdo by mi s chut\u00ed ubl\u00ed\u017eil. Takov\u00fdhle podraz m\u016f\u017eu \u010dekat od BJe, M\u00e4xe a mo\u017en\u00e1 i od toho posledn\u00edho bezejmenn\u00e9ho \u00fa\u010dastn\u00edka, ale ne od Toma. Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u00e1m zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, \u017ee Tomovi m\u016f\u017eu v jist\u00fdch mez\u00edch v\u011b\u0159it.  <\/div>\n
„Zase nesp\u00ed\u0161, Bille?“ zeptal se m\u011b a n\u011bco polo\u017eil na no\u010dn\u00ed stolek. N\u011bco k j\u00eddlu a k pit\u00ed. Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee jsem cel\u00fd den nejedl. V\u011bt\u0161inu dne jsem prospal.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu usnout,“ odv\u011btil jsem potichu.<\/div>\n
Povzdechl si a posadil se na \u017eidli. „Jsi klidn\u011bj\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Zvedl jsem obo\u010d\u00ed, proto\u017ee jsem si nebyl jist\u00fd, o \u010dem p\u0159esn\u011b to mluv\u00ed. A na druhou stranu jsem se ho cht\u011bl zeptat, jak m\u016f\u017eu b\u00fdt klidn\u00fd, kdy\u017e se kolem m\u011b d\u011bj\u00ed tyhle v\u011bci, kter\u00e9 se sp\u00ed\u0161 zdaj\u00ed b\u00fdt no\u010dn\u00ed m\u016frou.<\/div>\n
Tom sklopil hlavu. „Odpoledne jsem t\u011b sly\u0161el, kdy\u017e jsi bre\u010del.“<\/div>\n
Polkl jsem dost hlasit\u011b  na to, aby to Tom sly\u0161el. Byl jsem lehce p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee zrovna on m\u011b poslouchal. Pochopil bych to od kohokoliv jin\u00e9ho, ale ne od n\u011bj. Mo\u017en\u00e1, \u017ee m\u011bl o m\u011b strach. Mo\u017en\u00e1\u2026 Ne, to je hloupost. Pro\u010d by ho m\u011blo zaj\u00edmat, jestli jsem v po\u0159\u00e1dku?<\/div>\n
„Bille, nikdo ti tu neubl\u00ed\u017e\u00ed,“  \u0159ekl najednou a p\u0159\u00edli\u0161 potichu, jako kdyby to ani \u0159\u00edct necht\u011bl.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem se ovl\u00e1dnout a u\u0161kl\u00edbl jsem se.<\/div>\n
„BJ ano.“<\/div>\n
„BJovi sta\u010d\u00ed jenom mal\u00e1 z\u00e1minka, aby t\u011b zml\u00e1til do n\u011bmoty,“ p\u0159itakal. „Kdy\u017e ho nebude\u0161 provokovat, neubl\u00ed\u017e\u00ed ti.“<\/div>\n
„Pozd\u011b,“ odv\u011btil jsem.<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou. „Nedovol\u00edm mu, aby ti ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee mi nejde o to, aby t\u011b n\u011bkdo zabil,“ odsekl. Zn\u011blo to odta\u017eit\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 ta slova m\u011bla jistou hloubku, do kter\u00e9 jsem cht\u011bl nahl\u00e9dnout. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj, ale pochybuju, \u017ee to v t\u00e9 tm\u011b post\u0159ehl. A mo\u017en\u00e1, \u017ee to taky vid\u011bl. Najednou se zvedl a posadil se na postel, nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b bl\u00edzko ke mn\u011b. St\u00e1hnul jsem ramena k sob\u011b. A neodv\u00e1\u017eil jsem se ani mrknout. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem Tomovi v\u011b\u0159il, ale to neznamenalo, \u017ee mi nemohl ubl\u00ed\u017eit.<\/p>\n<\/div>\n
„Pod\u00edvej se,“ nadechl se pomalu. „J\u00e1 pot\u0159ebuju jen ty pen\u00edze. A\u017e je dostaneme, p\u016fjde\u0161 si zase po sv\u00fdch.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e v\u00e1s chytnou?“ zeptal jsem se opatrn\u011b.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t se usm\u00e1l a ten \u00fasm\u011bv vypov\u00eddal o jedin\u00e9m – \u017ee si p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161  v\u011b\u0159\u00ed, co\u017e byla chyba. „Neboj se, nechytnou. A kdy\u017e, jsme p\u0159ece poji\u0161t\u011bn\u00ed, ne?“<\/div>\n
Tentokr\u00e1t mi srdce sko\u010dilo a\u017e do krku. „\u010c\u00edm?“<\/div>\n
„Tebou, Bille,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
D\u00edval jsem se mu zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed a v t\u00e9 tm\u011b jsem vid\u011bl jenom dv\u011b \u010dern\u00e9 t\u016fn\u011b bez cit\u016f. Najednou, jakoby tu sed\u011bl n\u011bkdo jin\u00fd a ne Tom. M\u011blo mi to doj\u00edt d\u0159\u00edv. A\u0165 se chov\u00e1, jak chce, po\u0159\u00e1d je to jeden z t\u011bch, co mi tu d\u011blaj\u00ed ze \u017eivota no\u010dn\u00ed m\u016fru. Nem\u016f\u017eu mu v\u011b\u0159it. A\u0165 \u0159ekne cokoliv, nikdy to nebude pravda.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal si, \u017ee bys m\u011b nezabil,“ \u0161pitl jsem potichu a hlas se mi sly\u0161iteln\u011b t\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„J\u00e1 ne,“ zakroutil hlavou. „Ale n\u011bkdo jin\u00fd bez v\u00fd\u010ditek.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159edstavil jsem si ten okam\u017eik, kdy m\u011b BJ vle\u010de za sebou p\u0159ed policejn\u00ed eskortou, kter\u00e1  se mi sna\u017eila pomoci, pistoli u hlavy. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u011b  jsem si dok\u00e1zal p\u0159edstavit v\u00fdst\u0159el ze zbran\u011b a kulku let\u00edc\u00ed  rychlost\u00ed sv\u011btla. Nestihl bych se ani nadechnout a byl bych mrtv\u00fd. Znovu p\u0159i\u0161el ten stra\u0161n\u00fd pocit t\u00edsn\u011b a bezmoci. P\u0159it\u00e1hl jsem si nohy k t\u011blu a necht\u011bl jsem b\u00fdt nik\u00fdm spat\u0159en.<\/div>\n
„Uklidni se, Bille,“  \u0159ekl najednou Tom a chytil m\u011b za loket.<\/div>\n
\u0160kubnul jsem sebou, jako by m\u011b jeho dotek zabolel a ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee se t\u0159esu po cel\u00e9m t\u011ble. Strach byl dobrou motivac\u00ed k slz\u00e1m. C\u00edtil jsem, jak se mi slan\u00e9 vodop\u00e1dy tla\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed. N\u011bkolik slz se mi svezlo po tv\u00e1\u0159i a zanechalo za sebou mokrou stopu. Pod\u00edval jsem se na Toma. V m\u00e9m pohledu musel vid\u011bt n\u011bco jako prosbu o pomoc, ale pochybuju, \u017ee ji vyc\u00edt\u00ed. Kdy\u017e na m\u011b promluvil, jeho hlas jsem sly\u0161el tlumen\u011b a vzd\u00e1len\u011b, jako pod vodou. Nadechl jsem se a zatnul jsem zuby. Musel jsem se uklidnit. Byla to jenom zbloudil\u00e1 my\u0161lenka, kter\u00e1 vyvolala tuhle panickou reakci. My\u0161lenka, kter\u00e1 se klidn\u011b mohla st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed. Znovu jsem se rozt\u0159esen\u011b nadechl, kdy\u017e v tom mi p\u0159ilet\u011bla bolestiv\u00e1 facka. Cel\u00e1 lev\u00e1 tv\u00e1\u0159 m\u011b rozbolela, ale vr\u00e1til jsem se zp\u00e1tky do p\u0159\u00edtomnosti. S vlhk\u00fdma o\u010dima jsem se na n\u011bho pod\u00edval.  <\/div>\n
„Poslouchej m\u011b, kruci, kdy\u017e s tebou mluv\u00edm,“ zavr\u010del na m\u011b. „Nic se ti nestane, jasn\u00e9? U\u017e jsem ti to p\u0159ece \u0159ekl. Nedovol\u00edm to.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Co pro\u010d?“<\/div>\n
„Pro\u010d bys to nedovolil?“ zeptal jsem se na hranici sly\u0161itelnosti.<\/div>\n
„Proto\u017ee nechci m\u00edt na rukou tvoji krev,“ \u0159ekl a jeho hlas se v jist\u00e9m m\u00edst\u011b zat\u0159\u00e1sl jako l\u00edstky tam venku ve v\u011btru. Napadlo m\u011b, \u017ee z tohohle v\u0161eho m\u00e1 stejn\u00fd strach jako j\u00e1. Nen\u00ed to tak drsn\u00fd, jak hraje. Tom m\u00e1 srdce, jen ho n\u011bkdo mus\u00ed naj\u00edt a otev\u0159\u00edt. Jen\u017ee to se zd\u00e1lo b\u00fdt t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e donutit k\u00e1men, aby nebyl tak tvrd\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tom vstal jedin\u00fdm plynul\u00fdm pohybem. Sledoval jsem ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. P\u0159e\u0161el na druhou stranu pokoje a oto\u010dil se. Z\u00e1dy se op\u0159el o ze\u010f a vydechl, jako kdyby ho n\u011bco unavovalo, nebo vy\u010derp\u00e1valo. Vypadal zni\u010den\u011b. N\u011bco ho tr\u00e1pilo a j\u00e1 nev\u011bd\u011bl co. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ho s\u017e\u00edralo to, co ud\u011blal. To, kv\u016fli \u010demu jsem tady. A mo\u017en\u00e1, \u017ee to ani ned\u011blal dobrovoln\u011b. Proto ho BJ nedok\u00e1zal vyst\u00e1t, kdy\u017e m\u011b br\u00e1nil.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 to, proto\u017ee chce\u0161?“ odv\u00e1\u017eil jsem se zeptat.<\/div>\n
Pod\u00edval se na m\u011b a ani jeden jsme nemuseli toho druh\u00e9ho vid\u011bt. Jeho pohled jsem c\u00edtil na k\u016f\u017ei. D\u00edval se mi do obli\u010deje.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee ned\u011bl\u00e1m?“ odpov\u011bd\u011bl ot\u00e1zkou.<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny. „Nev\u00edm. Ale pochybuju, \u017ee ano, proto\u017ee ty nejsi jako oni.“<\/div>\n
Zasm\u00e1l se, ost\u0159e a trhan\u011b. Sp\u00ed\u0161 to zn\u011blo, jako kdyby se dusil. „Bille, ty nic nev\u00ed\u0161,“  zavr\u010del a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Najednou byl na\u0161tvan\u00fd, jako kdybych \u0159ekl n\u011bco, co se ho dotklo. Ale j\u00e1 jsem si nebyl v\u011bdom ni\u010deho, co by ho m\u011blo n\u011bjak ranit nebo na\u0161tvat. Pomalu jsem vstal. Po dvou dnech jsem zase st\u00e1l na nohou a nebylo to zrovna jist\u00e9 st\u00e1n\u00ed. M\u011bl jsem pocit, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli zhrout\u00edm. A Tom mi pomohl. Surov\u011b do m\u011b str\u010dil a j\u00e1 skon\u010dil zase na matraci, hlavou jsem narazil do zdi. P\u0159ed o\u010dima se mi roztan\u010dily barven\u00e9 skvrny. Jenom jsem bolest\u00ed zasy\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
„Ani se nehni, Bille.“<\/div>\n
Dr\u017eel jsem se za temeno hlavy, kdy\u017e jsem na n\u011bho promluvil. „Pro\u010d?“ V m\u00e9m hlase byla c\u00edtit bolest od n\u00e1razu. A dal\u0161\u00ed vlna slzav\u00e9ho p\u0159\u00edlivu.<\/div>\n
„Rad\u00edm ti dob\u0159e –  u\u017e rad\u0161i dr\u017e jazyk za zuby, nebo \u0161patn\u011b skon\u010d\u00ed\u0161,“ zavr\u010del Tom a ode\u0161el. Nezapomn\u011bl za sebou po\u0159\u00e1dn\u011b pr\u00e1sknout dve\u0159mi a zamknout. Zn\u00e1mka toho, \u017ee Tom nezapom\u00edn\u00e1, \u017ee jsem jeho rukojm\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli jsem se vzpamatov\u00e1val z toho, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1lo. \u0158ekl jsem snad n\u011bco, co jsem nem\u011bl? Pro\u010d se najednou tak rozzu\u0159il? Tyhle ot\u00e1zky mi vrtaly hlavou. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm, ale najednou jsem byl zase tak vystra\u0161en\u00fd jako minulou noc. Tom st\u00e1l najednou proti mn\u011b a ne se mnou. Narazil jsem snad na citlivou str\u00e1nku jeho tvrd\u00e9ho ega? J\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, ale nechci kv\u016fli tomu trp\u011bt.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na no\u010dn\u00ed  stolek. St\u00e1la tam sklenice ml\u00e9ka a n\u011bkolik kousk\u016f pe\u010diva se s\u00fdrem. A\u010dkoliv jsem m\u011bl hlad, odvr\u00e1til jsem od toho o\u010di. M\u016fj pohled vyl\u00e9tl ven oknem. Pozoroval jsem no\u010dn\u00ed oblohu a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kde se stala chyba. Znovu jsem nemohl usnout, proto\u017ee m\u011b d\u011bsilo nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed r\u00e1no. M\u00e1m takov\u00e9 neblah\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee tentokr\u00e1t to nebude Tom, kdo m\u011b p\u0159ijde zkontrolovat, jestli jsem v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n
Schoulil jsem se do klub\u00ed\u010dka a zav\u0159el o\u010di. Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se trochu prosp\u00edm. R\u00e1no nebude tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, abych si mohl dovolit b\u00fdt unaven\u00fd. Naposledy jsem se zhluboka nadechl a s d\u011bsiv\u00fdm obrazem za v\u00ed\u010dky jsem se sna\u017eil p\u0159estat vn\u00edmat \u010das\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Kdy\u017e posledn\u00ed paprsky slunce za\u0161ly za vrcholky strom\u016f a na sv\u011bt dopadla tma, nemohl jsem usnout, p\u0159esn\u011b jak jsem o\u010dek\u00e1val. Prospal jsem skoro cel\u00fd  den, bylo samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee zase budu vzh\u016fru dlouho do noci. Sed\u011bl jsem na posteli, hlavu op\u0159enou o ze\u010f a sledoval jsem,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-10566","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10566","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10566"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10566\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10566"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10566"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10566"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}