{"id":10569,"date":"2010-09-29T18:00:00","date_gmt":"2010-09-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10543"},"modified":"2010-09-29T18:00:00","modified_gmt":"2010-09-29T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/29\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-17\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 17."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dr\u017eel jsem se sv\u00e9ho pl\u00e1nu a druh\u00fd den jsem st\u00e1l na noh\u00e1ch je\u0161t\u011b p\u0159ed rozedn\u011bn\u00edm. Tentokr\u00e1t jsem se obl\u00e9kl do sv\u00fdch \u0161at\u016f, ve kter\u00fdch jsem se c\u00edtil pohodln\u011bji, jen jsem si vzal vyp\u016fj\u010den\u00fd kab\u00e1t a klobouk, abych nebudil p\u0159\u00edli\u0161 pozornosti. Schoval jsem pod n\u011bj je\u0161t\u011b me\u010d, kter\u00fd mi kdysi darovala Amaya, kdy\u017e jsme spolu za\u010dali \u0161ermovat, do kapsy schoval mal\u00e9 zrc\u00e1tko a takto vybaven jsem mohl vyrazit. \u010cty\u0159noh\u00fd p\u0159\u00edtel se ke mn\u011b ihned pohotov\u011b p\u0159ipojil a tlumen\u011b zak\u0148u\u010del. Hned jak jsem r\u00e1no vstal, byl malinko neklidn\u00fd, nebo to byla mo\u017en\u00e1 jen ostra\u017eitost, jako kdyby snad v\u011bd\u011bl, co n\u00e1s dnes \u010dek\u00e1, i kdy\u017e se je\u0161t\u011b nem\u011blo rozhodnout, i tak to bylo dost nebezpe\u010dn\u00e9. Cokoli se mohlo toti\u017e zvrtnout. Kdykoli jsme mohli b\u00fdt prozrazeni nebo dokonce odhaleni samotn\u00fdm Toriem a j\u00e1 cht\u011bl prozat\u00edm jen odhadnout svoje \u0161ance, n\u011bco o n\u011bm zjistit, o tom, co d\u011bl\u00e1 a p\u0159\u00edpadn\u011b si v\u0161imnout n\u011bjak\u00e9 mali\u010dkosti, kter\u00e1 by mi pomohla dostat se mu na kobylku.<\/p>\n<\/div>\n
Vydal jsem se sm\u011brem k pal\u00e1ci. Ji\u017e zd\u00e1lky jsem vid\u011bl podivn\u00fd p\u0159\u00edrodn\u00ed \u00fatvar, kter\u00fd p\u016fsobil vylo\u017een\u011b zlov\u011bstn\u011b. Nad \u0161pi\u010dat\u00fdmi st\u0159echami se do kruhu honily velk\u00e9 \u010dern\u00e9 mraky, jejich\u017e rotace se ob\u010das zpomalila, a nebo naopak zrychlila. Nikdy jsem nic takov\u00e9ho nevid\u011bl. Z\u00edral jsem v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu na to divadlo, dokud ke mn\u011b nep\u0159i\u0161el n\u011bjak\u00fd mu\u017e a nevyru\u0161il m\u011b. Trhl jsem sebou, kdy\u017e jsem usly\u0161el jeho hlas.<\/div>\n
\n
„D\u011bje se to od t\u00e9 doby, co c\u00edsa\u0159 ochurav\u011bl. Nikdo nev\u00ed, co to s sebou p\u0159inese. Hr\u016fza!“ Tak vida, nemoc\u00ed c\u00edsa\u0159e vysv\u011btlil ten padouch Benjirovo v\u011bzn\u011bn\u00ed, aby nikomu jeho nep\u0159\u00edtomnost nebyla divn\u00e1. Jen jsem na mu\u017eova slova p\u0159ik\u00fdvl a rad\u011bji pokra\u010doval v ch\u016fzi, aby m\u011b zbyte\u010dn\u011b nezdr\u017eoval del\u0161\u00edm rozhovorem.  <\/div>\n
Zbytek cesty k zadn\u00edm bran\u00e1m pal\u00e1ce jsem se sna\u017eil zahnat my\u0161lenky a p\u0159edstavy toho, jak nejsp\u00ed\u0161 mus\u00ed moje l\u00e1ska trp\u011bt. Prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed svit se objevil na nebi, proto jsem rad\u011bji p\u0159idal do kroku. P\u00e1r des\u00edtek metr\u016f od br\u00e1ny, kter\u00e1 se akor\u00e1t otev\u00edrala, jsem se ukryl do hust\u00e9ho hou\u0161t\u00ed, na kter\u00e9m byla nahrnuta je\u0161t\u011b spousta sn\u011bhu a prst si p\u0159itiskl na \u00fasta, d\u00e1vaje tak najevo sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi, aby mn\u011b napodobil a setrval v naprost\u00e9 tichosti, abychom nebyli spat\u0159eni.<\/p>\n<\/div>\n
O p\u00e1r chvilek pozd\u011bji odtamtud vyjel na \u010dern\u00e9m koni ten, kter\u00e9ho jsem vyhl\u00ed\u017eel. Nyn\u00ed jsem m\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost vyu\u017e\u00edt toho, co mi radila Benjirova matka, jak moci spat\u0159it jeho pravou podobu, a j\u00e1 rozhodn\u011b cht\u011bl v\u011bd\u011bt, s k\u00fdm budu m\u00edt vlastn\u011b tu \u010dest. Ze sv\u00e9ho \u00fakrytu jsem jen opatrn\u011b vystr\u010dil zrc\u00e1tko a pohl\u00e9dl, co odr\u00e1\u017eelo. Spat\u0159il jsem odporn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed \u010derven\u00e9 barvy s n\u011bkolika rukama a nohama, podivn\u011b se krout\u00edc\u00ed. T\u011blo bylo pokryto vystoupl\u00fdmi \u0161upinami, chum\u00e1\u010de vlas\u016f byly \u017elut\u00e9 a o\u010di zelen\u011b \u017ehnuly. Zachv\u011bl jsem se odporem, av\u0161ak d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem zrc\u00e1tko st\u00e1hnul, v\u0161imnul jsem si, \u017ee na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b hrudn\u00edku, ne\u017e m\u00e1me my lid\u00e9 srdce, m\u011bl nevelk\u00e9 kruhov\u00e9 m\u00edsto sv\u011btlej\u0161\u00ed barvy, a dokonce bych \u0159ekl, \u017ee na n\u011bm nebyly ony odporn\u00e9 \u0161upiny. Tohle bylo mo\u017en\u00e1 u\u017eite\u010dn\u00e9 v\u011bd\u011bt, proto\u017ee to vypadalo jako zraniteln\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, ne\u017e zbytek jeho t\u011bla, kter\u00e9 p\u016fsobilo jako tvrd\u00fd krun\u00fd\u0159, kter\u00fd by dle m\u00e9ho odhadu v\u016fbec ne\u0161lo prorazit. Tam tedy rozhodn\u011b zkus\u00edm v\u00e9st v\u0161echny svoje \u00fatoky.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b v\u00edce jsem se p\u0159ikr\u010dil, kdy\u017e proj\u00ed\u017ed\u011bl pom\u011brn\u011b bl\u00edzko m\u00e9ho \u00fakrytu. Snad jsem i zatajil dech a nadechl se teprve, a\u017e se jeho z\u00e1da ztratila za ohybem prvn\u00ed zat\u00e1\u010dky. V t\u00e9 chv\u00edli jsem se vymr\u0161til a neohro\u017een\u011b se dal do pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed. Nemohl jsem se za n\u00edm hn\u00e1t tak, abych ho m\u011bl na dohled, to by mohl spat\u0159it i on m\u011b. Za pomoci psa jsem tedy sledoval jen stopy kopyt ve sn\u011bhu a poslouchal ob\u010dasn\u00e9 zar\u017e\u00e1n\u00ed kon\u011b.  Po chv\u00edli odbo\u010dil z lesn\u00ed cesty a stopy kli\u010dkovaly mezi stromy st\u00e1le hust\u0161\u00edho lesa. Nebylo divu, \u017ee m\u00edsto, kam Torio jezd\u00edval, nebylo v \u0161irok\u00e9m pov\u011bdom\u00ed. Kdybych mu nebyl v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu, ztratil bych se tu, a to m\u00edsto s\u00e1m nikdy nena\u0161el. Kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee d\u00edky vcelku rychl\u00e9mu b\u011bhu asi vyplivnu pl\u00edce, rozprost\u0159ela se p\u0159ed n\u00e1mi m\u00fdtina, uprost\u0159ed kter\u00e9 st\u00e1l nevelk\u00fd chr\u00e1m. Zpomalil jsem a o\u010dima mapoval ter\u00e9n, hledaj\u00edc vhodn\u00e9 m\u00edsto, kter\u00e9 by m\u011b skrylo, a j\u00e1 tak mohl z relativn\u011b bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti ur\u010dit, zda by bylo mo\u017en\u00e9 p\u0159ibl\u00ed\u017eit se a\u017e k budov\u011b, pop\u0159\u00edpad\u011b se dostat i dovnit\u0159. Stoupl jsem si za \u0161irok\u00fd kmen jednoho star\u00e9ho stromu a pes se p\u0159ikr\u010dil ve vysok\u00e9m sn\u011bhu. Vid\u011bl jsem jen Toriova kon\u011b, kter\u00fd byl za uzdu p\u0159iv\u00e1zan\u00fd bl\u00edzko vstupu do toho doup\u011bte.<\/p>\n<\/div>\n
Strnul jsem \u00falekem, kdy\u017e  jsem za sebou zaslechl bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky. Cht\u011bl jsem se za\u010d\u00edt uklid\u0148ovat t\u00edm, \u017ee se mi to nejsp\u00ed\u0161 zd\u00e1lo, to jen les na\u0159\u00edkal pod t\u011b\u017ekou p\u0159ikr\u00fdvkou sn\u011bhu, ale fale\u0161n\u00e9 sebe chl\u00e1cholen\u00ed mi vydr\u017eelo asi setinu sekundy, proto\u017ee m\u016fj spole\u010dn\u00edk vysko\u010dil na nohy a zu\u0159iv\u011b se roz\u0161t\u011bkal na p\u0159\u00edchoz\u00edho. Prudce jsem se oto\u010dil a v prvn\u00ed chv\u00edli z\u016fstal jen strnule z\u00edrat.<\/div>\n
„Tak kone\u010dn\u011b ses p\u0159estal schov\u00e1vat? \u010cekal jsem t\u011b.“ U\u0161kl\u00edbl se k\u0159iv\u011b Torio a nejsp\u00ed\u0161 se dob\u0159e bavil mou vyd\u011b\u0161enost\u00ed. „Myslel sis, \u017ee zrovinka ty m\u011b dok\u00e1\u017ee\u0161 nepozorovan\u011b sledovat? To tvoje fun\u011bn\u00ed by probralo i mrtvolu.“ Mluvil na m\u011b, zat\u00edmco kolem m\u011b krou\u017eil. Nespou\u0161t\u011bl jsem z n\u011bj o\u010di, stejn\u011b jako pes ostra\u017eit\u011b vy\u010dk\u00e1val, kdy d\u00e1m povel k \u00fatoku, a abych ho nijak nevyprovokoval prudk\u00fdmi neuv\u00e1\u017een\u00fdmi pohyby, zvolna jsem si rozep\u00ednal knofl\u00edky kab\u00e1tu, pod kter\u00fdm jsem m\u011bl ukryt\u00fd sv\u016fj me\u010d. Z\u0159ejm\u011b mu m\u00e9 po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed nep\u0159ipadalo nikterak podez\u0159el\u00e9, proto\u017ee d\u00e1l zaujat\u011b pokra\u010doval v t\u00e9 sv\u00e9 posm\u011b\u0161n\u00e9 \u0159e\u010di. „P\u0159i\u0161el jsi, abys m\u011b zni\u010dil? Jsi sm\u011b\u0161n\u00fd. Nade mnou nikdy nem\u016f\u017ee\u0161 vyhr\u00e1t, ani za pomoci toho vychrtl\u00e9ho chud\u00e1\u010dka.“ Uk\u00e1zal na psa. „M\u011bl jsi odjet, dokud byl \u010das, aby sis alespo\u0148 zachr\u00e1nil svoji pra\u0161ivou k\u016f\u017ei. C\u00edsa\u0159 bude m\u016fj. Ji\u017e brzy mu budu schopn\u00fd zajistit nesmrtelnost a pak spolu budeme obcovat po tis\u00edce let.“ Po t\u00e9hle pozn\u00e1mce jsem jen zask\u0159\u00edpal zuby, s\u00e1hl pod kab\u00e1t a pevn\u011b uchopil rukoje\u0165 katanu.  <\/div>\n
M\u00e1 nejistota a vypla\u0161enost byla pry\u010d, kdy\u017e si dovolil zm\u00ednit Billa, a to, jak\u00fd osud mu chystal. To jsem nehodlal dopustit. Vzedmula se ve mn\u011b vlna zu\u0159ivosti a bojovnosti, a s v\u00fdk\u0159ikem jsem proti n\u011bmu tasil. Hlasit\u011b se zachechtal, ale sv\u016fj me\u010d vyt\u00e1hl tak\u00e9. Prvn\u00ed moje v\u00fdpady pohotov\u011b odrazil.<\/div>\n
„Chce\u0161 bojovat? Tak tedy dobr\u00e1. I bez m\u00e9 magie bude pro m\u011b hra\u010dka t\u011b vy\u0159\u00eddit.“ Z\u0159ejm\u011b ne\u010dekal, \u017ee by se mohl m\u00fdlit. V \u010destn\u00e9m souboji jsem mu byl rovnocenn\u00fdm partnerem a troufl bych si \u0159\u00edct, \u017ee i dokonce lep\u0161\u00edm, proto\u017ee Torio se po p\u00e1r marn\u00fdch snah\u00e1ch u\u0161t\u011bd\u0159it mi smrt\u00edc\u00ed r\u00e1nu, uch\u00fdlil k t\u011bm sv\u00fdm trik\u016fm. Z rukou mu vy\u0161lehl proud energie, kter\u00fdm se m\u011b pokusil zas\u00e1hnout, ale m\u016fj \u010dty\u0159noh\u00fd p\u0159\u00edtel sko\u010dil p\u0159ede m\u011b a jakoby vytvo\u0159il neviditeln\u00fd \u0161t\u00edt, energie se od n\u011bj odrazila a zas\u00e1hla strom opod\u00e1l, kter\u00fd rozl\u00e1mala na t\u0159\u00edsky. „K \u010dertu s t\u00edm psem!“ Zaklela vztekle ta p\u0159\u00ed\u0161era a na chv\u00edli se mi ztratila z o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tohle byl tedy ten hlavn\u00ed  trumf, kter\u00fd psi proti tomuhle d\u00e9monovi m\u011bli. Dok\u00e1zali zne\u0161kodnit jeho kouzla, ani\u017e by jim ubl\u00ed\u017eila.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to u m\u011b, kamar\u00e1de.“ Sehnul jsem se k n\u011bmu a kr\u00e1tce ho podrbal za u\u0161ima, ov\u0161em neopom\u00edjel jsem se rozhl\u00ed\u017eet kolem. Torio se jen kamsi st\u00e1hl a dal\u0161\u00ed jeho mo\u017en\u00fd \u00fatok mohl p\u0159ij\u00edt odkudkoli.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bco prol\u00e9tlo kolem m\u011b  a z\u016fstalo st\u00e1t n\u011bkde za mnou. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee je tu, ale kdy\u017e jsem se oto\u010dil, proti mn\u011b st\u00e1la moje mrtv\u00e1  \u017eena. Zm\u00e1tlo m\u011b to, v\u016fbec jsem nech\u00e1pal. V\u017edy\u0165 j\u00e1  ji p\u0159eci poh\u0159bil. S pohledem do jej\u00ed tv\u00e1\u0159e se vr\u00e1tily v\u0161echny bolestn\u00e9 vzpom\u00ednky, a\u017e se mi z toho rozt\u0159\u00e1sly ruce. Hlavn\u011b neupustit me\u010d, b\u011b\u017eelo mi hlavou. Cht\u011bl jsem na ni promluvit, pt\u00e1t se, co tu d\u011bl\u00e1, ne\u017e jsem tak ale stihl u\u010dinit, pes se proti n\u00ed s vr\u010den\u00edm rozeb\u011bhl a ona p\u0159ed n\u00edm couvla, a pak proti n\u011bmu nam\u00ed\u0159ila me\u010d. Zv\u00ed\u0159e v\u011bd\u011blo, \u017ee tomuhle se na rozd\u00edl od kouzla neubr\u00e1n\u00ed, proto z\u016fstalo st\u00e1t. To bylo podez\u0159el\u00e9, moje b\u00fdval\u00e1 man\u017eelka milovala psy, rozhodn\u011b se jich neb\u00e1la. To m\u011b donutilo uv\u011bdomit si, \u017ee je to jen klam. \u017d\u00e1dn\u00e1 moje \u017eena, ten padouch si dovolil na sebe jen vz\u00edt jej\u00ed podobu. Nev\u00e1hal jsem a pustil se znovu do boje. On u\u017e mi ale nehodlal poskytnout sebemen\u0161\u00ed \u0161anci. Za\u010dal se pohybovat tak rychle, \u017ee to m\u00e9 oko sotva sta\u010dilo zachytit. Jen v\u00fdpady me\u010dem nebyly zrychlen\u00e9 a na to, kde se vyno\u0159\u00ed, m\u011b spolehliv\u011b sta\u010dil upozor\u0148ovat pes. Nejsp\u00ed\u0161 dok\u00e1zal p\u0159edv\u00eddat, kam se Torio p\u0159em\u00edst\u00ed. Netu\u0161il jsem ale, jak dlouho n\u00e1m tahle taktika vydr\u017e\u00ed. Nav\u00edc neust\u00e1le m\u011bnil podoby. Snad \u010detl v m\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch. Kdy\u017e nezabrala moje \u017eena, tak m\u011b chv\u00edli nutil bojovat s moj\u00ed matkou a dcerkou, i Amaya na m\u011b v jednu chv\u00edli \u00fato\u010dila. Za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat \u00fanavu.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem v\u00e1m pomoci,“ n\u00e1hle st\u00e1l vedle m\u011b Tatsuya. Na zlomek vte\u0159iny jsem se t\u00edm nechal zm\u00e1st, ale zarazily m\u011b o\u010di, ve kter\u00fdch se zelen\u011b zabl\u00fdsklo. Couvl jsem. M\u00e1chl jsem proti n\u011bmu me\u010dem, ale Torio se op\u011bt st\u00e1hl a kamsi zmizel. Zbab\u011blec! Prol\u00e9tlo mi hlavou. To jeho zdr\u017eov\u00e1n\u00ed bylo k vzteku, cht\u011bl jsem to ji\u017e skoncovat a on to jen protahoval.  <\/div>\n
„Uka\u017e se a bojuj! Nebo se m\u011b snad boj\u00ed\u0161?“ K\u0159i\u010del jsem a ot\u00e1\u010del se kolem sv\u00e9 osy, aby mi neunikl jedin\u00fd pohyb, kter\u00fd by zachytilo moje oko. Mezi stromy se zavlnilo n\u011bco \u010derven\u00e9ho a zvolna se to p\u0159ibli\u017eovalo. „Bille,“ vydechl jsem om\u00e1men\u011b, kdy\u017e jsem ho poznal, jak ladnou ch\u016fz\u00ed ke mn\u011b p\u0159ich\u00e1z\u00ed, zahalen\u00fd v rud\u00e9m hedv\u00e1b\u00ed. Vypadal tak sv\u016fdn\u011b a l\u00e1kav\u011b. Ruk\u00e1v se mu svezl kousek dol\u016f a odhalil sn\u011b\u017en\u011b b\u00edl\u00e9 rameno. S jeho dlouh\u00fdmi vlasy si pohr\u00e1val v\u00edtr a rty l\u00e1kaly k polibku.<\/div>\n
„Tome, l\u00e1sko… poj\u010f ke mn\u011b.“ Za\u0161evelil a rozt\u00e1hl n\u00e1ru\u010d. Ud\u011blal jsem p\u00e1r krok\u016f. Byl jsem tak bl\u00edzko. Sta\u010dilo m\u00e1lo a mohl jsem ho obejmout, av\u0161ak probralo m\u011b ps\u00ed za\u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed. Nazna\u010dil jsem tak\u00e9 objet\u00ed, ale t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem vpadl do sp\u00e1r\u016f toho d\u00e9mona, probodl jsem pravou stranu Benjirova hrudn\u00edku. P\u0159esn\u011b jsem zas\u00e1hl ono m\u00edsto, kter\u00e9 jsem spat\u0159il v zrc\u00e1tku, a nem\u00fdlil jsem se. Me\u010d t\u00edm bodem bez probl\u00e9m\u016f projel a v tom okam\u017eiku se Bill vytratil a na zem padl d\u00e9mon ve sv\u00e9 prav\u00e9 podob\u011b. Nestv\u016fra se sv\u00edjela a svou \u010dernou krv\u00ed t\u0159\u00edsnila b\u011blostn\u00fd sn\u00edh ve sv\u00e9m dosahu. Pohlcovala ji nicota a za p\u00e1r chvil po n\u00ed z\u016fstal jen po\u0161pin\u011bn\u00fd flek. T\u011blo se kamsi vypa\u0159ilo.  <\/div>\n
Je\u0161t\u011b notn\u00fdch p\u00e1r chvil jsem tam st\u00e1l a zvolna vst\u0159eb\u00e1val fakt, \u017ee jsem vyhr\u00e1l. Dok\u00e1zal jsem to, porazil ho. Bylo to skoro a\u017e k nev\u00ed\u0159e. Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b Torio podcenil. Domn\u00edval se, \u017ee bude hra\u010dka m\u011b porazit, a d\u00edky t\u00e9hle sv\u00e9 namy\u0161lenosti a pocitu vlastn\u00ed neohro\u017eenosti nevyu\u017eil naplno sv\u00e9 ni\u010div\u00e9 s\u00edly. Takhle jsem si tedy ten sv\u016fj \u00fasp\u011bch vysv\u011btloval.  <\/div>\n
Pes m\u011b zatahal za nohavici. Pravd\u011bpodobn\u011b se do\u017eadoval odchodu dom\u016f. Kleknul jsem si p\u0159ed n\u011bj a s radostn\u00fdm sm\u00edchem jsem ho objal, drbaj\u00edc ho na z\u00e1dech.<\/div>\n
„My to zvl\u00e1dli, ch\u00e1pe\u0161? V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. A tys byl \u00fa\u017easn\u00fd. Moc ti d\u011bkuji, Daisuke*.“ Oslovil jsem ho spont\u00e1nn\u011b. „A te\u010f honem za Billem,“ vyb\u00eddl jsem ho a vy\u0161vihl se na Toriova kon\u011b. Takhle bude cesta zp\u011bt do pal\u00e1ce mnohem snaz\u0161\u00ed a rychlej\u0161\u00ed.  <\/div>\n
Nebe se rozjasnilo a ten tmav\u00fd v\u00edr, kter\u00fd jsem vid\u011bl dnes, byl pry\u010d. I atmosf\u00e9ra na dvo\u0159e mi p\u0159i\u0161la jin\u00e1 ne\u017e d\u0159\u00edv. \u017d\u00e1dn\u00e1 nep\u0159\u00e1telskost. O\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee nebude jednoduch\u00e9 dostat se dovnit\u0159 a str\u00e1\u017e mi bude br\u00e1nit, jist\u011b m\u011bli takov\u00e9 rozkazy od Toria. Pokud tomu tak ale bylo, tak se z mysl\u00ed v\u0161ech s d\u00e9monovou smrt\u00ed vytratily, a j\u00e1 nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m vej\u00edt do c\u00edsa\u0159sk\u00fdch komnat. Ty byly ale pr\u00e1zdn\u00e9. Dr\u017eel ho tedy n\u011bkde jinde.<\/div>\n
„Kde je c\u00edsa\u0159?“ Zastavil jsem na chodb\u011b jednu ze slou\u017e\u00edc\u00edch. Nemusela ani odpov\u011bd\u011bt, ji\u017e z jej\u00edho pohledu jsem poznal, \u017ee netu\u0161\u00ed. „Najdu si ho s\u00e1m, \u017eensk\u00e1.“ Odstr\u010dil jsem ji nerv\u00f3zn\u011b stranou a pokra\u010doval v hled\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ usly\u0161el jsem zn\u00e1m\u00fd hlas. Byla to Miyu oble\u010den\u00e1 do stejnokroje, kter\u00fd tu nosilo slu\u017eebnictvo. „Je v Toriov\u00fdch komnat\u00e1ch. Ty jsou na druh\u00e9 stran\u011b pal\u00e1ce. Poj\u010fte, zavedu v\u00e1s tam.“ Posp\u00edchal jsem za n\u00ed a dve\u0159e dovnit\u0159 jsem doslova vyrazil. Kdy\u017e ze m\u011b toti\u017e opadl strach z Toriovy hrozby, zmocnily se m\u011b obavy, v jak\u00e9m stavu Billa najdu, a hlavn\u011b nep\u0159ich\u00e1z\u00edm-li pozd\u011b. M\u00edstnost byla potemn\u011bn\u00e1, ve\u0161ker\u00e1 okna halily \u010dern\u00e9 nepropustn\u00e9 z\u00e1v\u011bsy. Jen v bl\u00edzkosti l\u016f\u017eka pl\u00e1lo mal\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko a vytv\u00e1\u0159elo tak po st\u011bn\u00e1ch zlov\u011bstn\u00e9 st\u00edny.  <\/div>\n
Vrhnul jsem se k posteli, zat\u00edmco Miyu se postarala o to, aby sem vniklo trochu slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f. Poodhrnul jsem p\u0159ikr\u00fdvku a zaj\u00edkl jsem se vlastn\u00edm vzduchem, jak se mi n\u00e1dech zadrhnul n\u011bkde v hrdle. Ne\u010dekal jsem, \u017ee ho tu najdu tak zb\u00edda\u010den\u00e9ho, v tak \u0161\u00edlen\u011b \u017ealostn\u00e9m stavu. Jdu pozd\u011b. Leknut\u00edm se mi m\u00e1lem zastavilo srdce, kdy\u017e v\u016fbec nezareagoval na m\u016fj hlas ani dotek. Le\u017eel na b\u0159i\u0161e a vypadal jako mrtv\u00fd. \u017de tomu tak nen\u00ed, jsem zjistil, kdy\u017e jsem se k n\u011bmu sklonil a na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil velimi slab\u00fd z\u00e1van jeho dechu. Byl na tom moc \u0161patn\u011b a bylo pot\u0159eba za\u010d\u00edt co nejrychleji jednat.<\/p>\n<\/div>\n
„Miyu, pot\u0159ebuji horkou vodu, n\u011bjak\u00e9 obvazy, hojiv\u00e9 masti a n\u011bco, \u010d\u00edm bych vy\u010distil r\u00e1ny.“ Instruoval jsem d\u00edvku.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 teplej\u0161\u00ed deky,“ dodal jsem, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee je pom\u011brn\u011b prok\u0159ehl\u00fd. Nebylo divu, takto zmu\u010den\u00e9 t\u011blo si svou teplotu udr\u017eovalo jen velice st\u011b\u017e\u00ed. S tou nejv\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed jsem ho p\u0159eto\u010dil na z\u00e1da a chlup\u00e1\u010d si k n\u011bmu z druh\u00e9 strany p\u0159ilehl. Nat\u011bsnal se a\u017e k jeho t\u011blu, jako by se snad pokou\u0161el ho zah\u0159\u00edvat.<\/div>\n
„Hodn\u00fd,“ pochv\u00e1lil jsem ho a Billovi jsem n\u011b\u017en\u011b shrnul z obli\u010deje p\u00e1r slepen\u00fdch pramen\u016f vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Miyu pracovala neuv\u011b\u0159iteln\u011b  rychle. Zalarmovala je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed slou\u017e\u00edc\u00ed  a b\u011bhem p\u00e1r minutek jsem tu m\u011bl v\u0161e, co jsem po\u017eadoval. Pe\u010dliv\u011b jsem se jal nejd\u0159\u00edve z n\u011bj sm\u00fdvat zaschlou krev a zji\u0161\u0165oval jsem, \u017ee pod n\u00ed spolu se \u0161p\u00ednou zase tolik povrchov\u00fdch zran\u011bn\u00ed na\u0161t\u011bst\u00ed nem\u00e1 a v\u011bt\u0161ina z nich se ji\u017e za\u010dala hojit. P\u0159esto jsem ale ka\u017edou ranku vy\u010distil a n\u011bkter\u00e9 z t\u011bch v\u011bt\u0161\u00edch obv\u00e1zal, aby se do nich nedostaly znovu ne\u010distoty.  <\/div>\n
Dorazil i Tatsuya, kter\u00fd  pr\u00fd do pal\u00e1ce posp\u00edchal hned, jak vid\u011bl, \u017ee \u010dern\u00e9 mra\u010dno je pry\u010d. Za jeho pomoci jsme Billa podlo\u017eili ko\u017ee\u0161inami, a pot\u00e9 ho zabalili do tepl\u00fdch hu\u0148at\u00fdch dek, pod kter\u00e9 jsme je\u0161t\u011b polo\u017eili oh\u0159\u00edvadlo. Za celou tu dobu, co jsme o n\u011bj pe\u010dovali, se neprobral. Jen ob\u010das mu mezi rty uniklo sotva znateln\u00e9 zak\u0148our\u00e1n\u00ed, ale to bylo v\u0161echno. Hrozn\u011b jsem se b\u00e1l, aby na\u0161e p\u00e9\u010de byla n\u011bco platn\u00e1.<\/div>\n
„Pro\u010d se jenom neprobouz\u00ed? Pot\u0159eboval by se naj\u00edst. Jak se m\u00e1 probudit, kdy\u017e je tak moc zesl\u00e1bl\u00fd.“ Vyslovil jsem svoje obavy nahlas. V o\u010d\u00edch se mi zat\u0159pytily slzy zoufalosti.<\/div>\n
„Nebojte se. Mus\u00ed se zah\u0159\u00e1t, odpo\u010dinout si a pak se jist\u011b vzbud\u00ed.“ Chl\u00e1cholila m\u011b Miyu. „Nav\u00edc te\u010f jste u n\u011bj a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1s c\u00edt\u00ed, to je o to v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fvod, aby bojoval a uzdravil se. Bu\u010fte mu co nejbl\u00ed\u017ee a nep\u0159est\u00e1vejte v\u011b\u0159it.“ Smutn\u011b se na m\u011b pousm\u00e1la. „Nech\u00e1me v\u00e1s o samot\u011b, ale budeme pobl\u00ed\u017e. Nev\u00e1hejte n\u00e1s zavolat, pokud byste cokoli pot\u0159eboval.“<\/div>\n
„D\u011bkuji.“<\/p>\n<\/div>\n
Osam\u011bli jsme a j\u00e1 si v\u0161iml, \u017ee pes u\u017e op\u011bt le\u017e\u00ed vedle Billa, alespo\u0148 na p\u0159ikr\u00fdvce, kdy\u017e nemohl a\u017e k n\u011bmu. Ud\u011blal jsem to sam\u00e9. P\u0159i\u0161oupl jsem se z druh\u00e9 strany, tak bl\u00edzko, jak jen to \u0161lo, podep\u0159el jsem si hlavu loktem a druhou rukou jsem ho hladil po tv\u00e1\u0159i. Ob\u010das jsem se k n\u011bmu sehnul, abych mu vtiskl drobn\u00fd polibek na obli\u010dej.<\/div>\n
„Nevzd\u00e1vej to, l\u00e1sko, vra\u0165 se mi,“ \u0161eptal jsem. „Miluju t\u011b a nechci bez tebe b\u00fdt. Sly\u0161\u00ed\u0161? U\u017e n\u00e1m nic nehroz\u00ed, jsme v bezpe\u010d\u00ed a m\u016f\u017eeme b\u00fdt kone\u010dn\u011b spolu.“<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se mu alespo\u0148  dopl\u0148ovat tekutiny. Vlh\u010den\u00fdm had\u0159\u00edkem jsem mu po kapk\u00e1ch vodu vpravoval p\u0159\u00edmo do krku, p\u0159esto trvalo t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd dal\u0161\u00ed den, ne\u017e se jeho stav zlep\u0161il. Mezit\u00edm si pro\u0161el zimnic\u00ed a vysokou hore\u010dkou, ze kter\u00e9 blouznil. Plakal a n\u011bco vyk\u0159ikoval. Nerozum\u011bl jsem slov\u016fm, mohl jsem ho jen ti\u0161it, zah\u0159\u00edvat ho, a nebo naopak chladit a st\u00edrat mu pot, kter\u00fd se \u0159inul z cel\u00e9ho jeho rozp\u00e1len\u00e9ho t\u011bla. Nad r\u00e1nem druh\u00e9ho dne, kdy u\u017e j\u00e1 s\u00e1m za\u010dal podl\u00e9hat \u00fanav\u011b z probd\u011bl\u00e9 noci, m\u011b z m\u00e9ho klimb\u00e1n\u00ed probralo tenk\u00e9 zvol\u00e1n\u00ed m\u00e9ho jm\u00e9na.<\/div>\n
„Tomi, Tomi\u2026“ opakovalo se. Zvedl jsem hlavu z pol\u0161t\u00e1\u0159e. To Billovy rty \u0161evelily a opuchl\u00e1 v\u00ed\u010dka se jen velice t\u011b\u017ece a nam\u00e1hav\u011b otev\u00edrala.<\/div>\n
„L\u00e1sko, Bille, jsem u tebe.“ Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi rozkut\u00e1lely slzy dojet\u00ed a nep\u0159edstaviteln\u00e9 radosti. L\u00edbal jsem ho na \u010delo, nos, bradu a l\u00edce, dokud jsem v jeho o\u010d\u00edch nespat\u0159il pln\u00e9 uv\u011bdom\u011bn\u00ed si toho, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd p\u0159elud, ale kone\u010dn\u011b jsme se setkali. M\u00e9 srdce zaplesalo, kdy\u017e i on vtiskl droboulink\u00fd polibek mn\u011b a jeho rty se zvlnily v m\u00edrn\u00e9m pousm\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
____________________<\/div>\n
*Daisuke – velk\u00e1 pomoc<\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread:<\/strong> Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Dr\u017eel jsem se sv\u00e9ho pl\u00e1nu a druh\u00fd den jsem st\u00e1l na noh\u00e1ch je\u0161t\u011b p\u0159ed rozedn\u011bn\u00edm. Tentokr\u00e1t jsem se obl\u00e9kl do sv\u00fdch \u0161at\u016f, ve kter\u00fdch jsem se c\u00edtil pohodln\u011bji, jen jsem si vzal vyp\u016fj\u010den\u00fd kab\u00e1t a klobouk, abych nebudil p\u0159\u00edli\u0161 pozornosti.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-10569","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10569","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10569"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10569\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10569"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10569"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10569"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}