{"id":10575,"date":"2010-09-29T15:00:00","date_gmt":"2010-09-29T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10549"},"modified":"2010-09-29T15:00:00","modified_gmt":"2010-09-29T14:00:00","slug":"tajemstvi-osmnactych-narozenin","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/29\/tajemstvi-osmnactych-narozenin\/","title":{"rendered":"Tajemstv\u00ed osmn\u00e1ct\u00fdch narozenin"},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Nicol-Dream<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bud\u00edte se n\u011bkdy s pocitem, kter\u00fd v\u00e1s spaluje u\u017e od va\u0161eho narozen\u00ed? J\u00e1 ano, tedy nejen j\u00e1. Je n\u00e1s mnoho. Nikdo o n\u00e1s ale nev\u00ed. Ti, co to v\u011bd\u011bli, to nesta\u010dili \u0159\u00edct d\u00e1l. Nem\u011bli mo\u017enost. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s se s t\u00edmto pocitem narod\u00ed, a kdy\u017e se ho po letech zbav\u00ed, tak to netrv\u00e1 dlouho. Po kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b se mu vr\u00e1t\u00ed. A on se znovu r\u00e1no bud\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u00fdchodem slunce a d\u00e1le ho to spaluje.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no sleduju, jak se slunce ospale vyhoupne nad stromy a za\u010d\u00edn\u00e1 budit celou p\u0159\u00edrodu. Poka\u017ed\u00e9 je to stejn\u00e9. Vysok\u00e1, hn\u011bdovlas\u00e1, \u017eena si jde zab\u011bhat. U rybn\u00ed\u010dku se minou se star\u00fdm mu\u017eem, kter\u00fd ven\u010d\u00ed sv\u00e9ho psa, a pozdrav\u00ed ho. Po ulici jde p\u00e1r \u0161kol\u00e1k\u016f. Mezi nimi i on. Vede sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku do \u0161koly. Ach, je tak bl\u00edzko. U\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed a nastane to. Den, kdy se zbav\u00edm toho hrozn\u00e9ho pocitu. Kdy\u017e na to mysl\u00edm, je to kr\u00e1sn\u00e9, ale nejde to. Ty jeho o\u010di mi to nedovoluj\u00ed ud\u011blat. Tak moc se chci zbavit toho ukrutn\u00e9ho pocitu, ale copak m\u016f\u017eu? On je tak nevinn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ ozve se ode dve\u0159\u00ed m\u00e9ho pokoje a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee za mnou p\u0159i\u0161el on. Tak jako to d\u011bl\u00e1 ka\u017ed\u00fd den u\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f. Tolik jsem se t\u011b\u0161il na den, kdy ho objev\u00edm a zbav\u00edm se d\u00edky n\u011bmu toho pocitu. A te\u010f? M\u00e1m ho u sebe. Mohu to ud\u011blat kdykoliv. Ale nemohu. „Jak ses m\u011bl?“ zept\u00e1 se m\u011b a obejme mne. St\u00e1le stoj\u00edm u okna a pozoruji d\u011bn\u00ed venku.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ hlesnu smutn\u00fdm hlasem a ot\u00e1\u010d\u00edm se na n\u011bj. Jeho jsou pln\u00e9 \u017eivota. <\/div>\n
\n
Asi se pt\u00e1te, co se m\u00e1 st\u00e1t. Kdo jsem. Jsem temn\u00fd and\u011bl smrti. Ale ne jen tak oby\u010dejn\u00fd. Ka\u017ed\u00fd se pod t\u00edmto pojmem p\u0159edstav\u00ed and\u011bla s \u010dern\u00fdmi k\u0159\u00eddly. To my ale nejsme. K\u0159\u00eddla sice m\u00e1me, ale nejsme doslova and\u011bl\u00e9. K\u0159\u00eddla, kter\u00e1 nos\u00edme v noci na sv\u00fdch z\u00e1dech, jsou k\u0159\u00eddla havran\u00ed. O\u010di m\u00e1me zbarveny do temn\u00e9 \u010dern\u00e9 barvy. V noci je n\u00e1\u0161 zrak vynikaj\u00edc\u00ed a dok\u00e1\u017eeme s n\u00edm pozorovat ka\u017ed\u00e9ho na m\u00edle vzd\u00e1len\u00e9ho. Na rukou m\u00e1me ostr\u00e9 dr\u00e1py, a na\u0161e zuby se protahuj\u00ed a jsou do \u0161pi\u010dky, tak\u017ee p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed zuby up\u00edr\u016f. M\u00e1me dokonce i ocas. N\u00e1\u0161 sluch je vynikaj\u00edc\u00ed. N\u011bkte\u0159\u00ed n\u00e1s pova\u017euj\u00ed za \u0161elmy pekel. My ale nejsme ani z pekla ani z nebe. P\u0159i\u0161li jsme odjinud. Nikdo u\u017e p\u0159esn\u011b nev\u00ed, odkud jsme. Posledn\u00ed z rady Star\u0161\u00ed, co toto v\u0161echno sepisoval, zem\u0159el d\u0159\u00edve, ne\u017e sta\u010dil sepsat n\u00e1\u0161 p\u016fvod.  <\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e vid\u00ed v m\u00fdch o\u010d\u00edch nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„Ne, nic se ned\u011bje,“ odpov\u00edm mu a znovu pohl\u00e9dnu z okna. \u010cas ub\u00edh\u00e1 hrozn\u011b rychle. Slunce u\u017e pomalu zal\u00e9z\u00e1 zp\u011bt za stromy.<\/div>\n
„U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm na z\u00edtra. Kone\u010dn\u011b mi bude osmn\u00e1ct,“ \u0159ekne mi p\u0159i odchodu a lehce m\u011b pol\u00edb\u00ed na tv\u00e1\u0159. Lehce se na n\u011bj usm\u011bju, a pevn\u011b ho obejmu. Tak moc bych cht\u011bl zapomenout na to, co mus\u00edm ud\u011blat. U\u017e z\u00edtra m\u00e1 m\u00edt tu oslavu. Mus\u00edm odej\u00edt. Kdy\u017e tu z\u016fstanu, nedopadne to dob\u0159e.<\/div>\n
Byt jsem nechal odem\u010den\u00fd. U\u017e se tam nechci vr\u00e1tit. U\u017e nikdy. V\u00edm, \u017ee m\u011b najde. Sednu si na okraj rokliny a kouk\u00e1m dol\u016f. Je docela hlubok\u00e1. Za p\u00e1r hodin bude znovu v\u00fdchod slunce a pak u\u017e nebude cesty zp\u011bt. Nastane to, na co ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s \u010dek\u00e1 cel\u00fdch osmn\u00e1ct let. To je den, kdy ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s ukon\u010d\u00ed spaluj\u00edc\u00ed pocit, kter\u00fd ho cel\u00fdch osmn\u00e1ct let prov\u00e1z\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm cel\u00e9 hodiny. Nevn\u00edm\u00e1m \u010das, a\u017e se mi najednou do o\u010d\u00ed cpou slune\u010dn\u00ed paprsky. A je tu v\u00fdchod slunce. „U\u017e nen\u00ed cesta zp\u011bt.“ \u0159eknu si pro sebe.  <\/div>\n
„Ty jsi to neud\u011blal, \u017ee?“ ozve se mi za z\u00e1dy. Oto\u010d\u00edm se po hlase. Mezi stromy rozezn\u00e1v\u00e1m Johnovu postavu.<\/div>\n
„To nejde, kdy\u017e ho vid\u00edm, nem\u016f\u017eu to ud\u011blat,“ \u0159eknu t\u011b\u017ece. Jen co to \u0159eknu, vyc\u00edt\u00edm jeho p\u0159\u00edtomnost. Na\u0161el mne. Prost\u011b ho to ke mn\u011b t\u00e1hlo. Tak jako mne to cel\u00fd \u017eivot t\u00e1hlo k n\u011bmu. Vy\u0161el ze st\u00edn\u016f strom\u016f a vystra\u0161en\u011b na m\u011b koukal.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee to mus\u00ed ud\u011blat, Tome,“ \u0159ekne John. Sklop\u00edm pohled. Nechci to ud\u011blat.<\/div>\n
„Co mus\u00edm ud\u011blat, Tom\u00ed?“ zept\u00e1 se mne Bill.<\/div>\n
„On to nev\u00ed?“ koukne na mne John. „U\u017e jen z jeho pohledu pozn\u00e1m, \u017ee chce v\u011bd\u011bt, co nev\u00ed.“ „J\u00e1\u2026 nena\u0161el jsem t\u011b jen tak bezd\u016fvodn\u011b. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsem do tebe vrazil, nebylo to n\u00e1hodou. Od sv\u00e9ho narozen\u00ed jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b mus\u00edm naj\u00edt. A zab\u00edt,“ vydechnu zt\u011b\u017eka. „Jsem \u010dern\u00fd and\u011bl. A ty, a\u017e nastane hodina, kdy ses narodil, uc\u00edt\u00ed\u0161 nutk\u00e1n\u00ed mi n\u011bco ud\u011blat. Stane se z tebe m\u016fj nep\u0159\u00edtel. A proto jsem m\u011bl za \u00fakol t\u011b zab\u00edt. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s to takhle d\u011bl\u00e1. Ale j\u00e1 prost\u011b nemohl. Ale a\u017e zakokrh\u00e1 kohout, tak bude m\u00e9 temn\u00e9 j\u00e1 siln\u011bj\u0161\u00ed, a i kdy\u017e nechci, zabiju t\u011b.“<\/div>\n
„To p\u0159eci nen\u00ed mo\u017en\u00e9, to ne. To bys p\u0159eci neud\u011blal. J\u00e1 bych ti nikdy necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit,“ \u0159ekne mi vyd\u011b\u0161en\u011b. Smutn\u011b se na n\u011bho pod\u00edv\u00e1m a najednou usly\u0161\u00edm kokrh\u00e1n\u00ed. Nyn\u00ed za\u010d\u00edn\u00e1 boj o p\u0159e\u017eit\u00ed.  <\/div>\n
Bill vid\u011bl, jak se mu Tom p\u0159ed o\u010dima m\u011bn\u00ed v n\u011bco naprosto odli\u0161n\u00e9ho od norm\u00e1ln\u00edho sv\u011bta. Cht\u011bl z\u016fstat, ale strach byl siln\u011bj\u0161\u00ed, a on se rad\u011bji dal na \u00fat\u011bk. Rozb\u011bhl se nezn\u00e1mo kam. Stromy kolem n\u011bho jako by byly st\u00e1le v\u011bt\u0161\u00ed, a les st\u00e1le temn\u011bj\u0161\u00ed. Neodva\u017eoval se ohl\u00e9dnout a zjistit, jestli ho Tom sleduje. Uvid\u011bl p\u0159evis sk\u00e1ly a schoval se tam. Op\u0159el se o chladn\u00fd k\u00e1men a sna\u017eil se zklidnit sv\u016fj dech. Byl hrozn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd a nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Pomalu se p\u0159esunul ke kraji p\u0159evisu a pod\u00edval se, jestli Toma zahl\u00e9dne. Nikde ho nevid\u011bl. Oto\u010dil se zp\u00e1tky a dal se znovu do b\u011bhu. Necht\u011bl \u010dekat na to, a\u017e ho najde. Netu\u0161il kam b\u011b\u017e\u00ed.  <\/div>\n
Dob\u011bhl a\u017e k velk\u00e9 polorozpadl\u00e9 budov\u011b. Vyb\u011bhl rychle zch\u00e1tral\u00e9 schody a zatla\u010dil do zpuch\u0159el\u00fdch dve\u0159\u00ed. Dve\u0159e po chv\u00edli povolily a on se dostal dovnit\u0159, z ramen si opr\u00e1\u0161il kousky ztrouchniv\u011bl\u00e9ho d\u0159eva a roze\u0161el se velkou halou ke schod\u016fm vedouc\u00edch do prvn\u00edho patra. V\u0161ude byla tma, do\u0161el k velk\u00e9mu oknu, kter\u00e9 bylo zahaleno potrhan\u00fdm \u010dern\u00fdm z\u00e1v\u011bsem, a jednou d\u00edrou se koukl ven. Byl tam klid. B\u00e1l se, \u017ee ho Tom najde. Tu\u0161il, \u017ee ho jednou najde, tu\u0161il, \u017ee to nebude trvat dlouho a on se bude p\u0159ed n\u00edm muset d\u00e1t znovu na \u00fat\u011bk. Zat\u00edm byl ale v bezpe\u010d\u00ed, a proto nehodlal vych\u00e1zet ven, i kdy\u017e to tu p\u00e1chlo.  <\/div>\n
Cht\u011bl se pod\u00edvat, jestli horn\u00ed patro nevypad\u00e1 l\u00edp. Vy\u0161el tedy po schodech do prvn\u00edho patra a vydal se dlouhou chodbou a\u017e k mal\u00e9mu ok\u00e9nku na jej\u00edm konci. Stoupl si na \u0161pi\u010dky a koukl ven. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli odtud Toma neuvid\u00ed, byl toti\u017e na druh\u00e9 stran\u011b domu. Modlil se, aby ho nezahl\u00e1dl. Proto\u017ee to by znamenalo, \u017ee je ve velk\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed. Nikde nikdo, v\u0161ude klid. Jeho strach u\u017e nebyl tak moc velk\u00fd. Trochu se uklidnil z toho \u0161oku a oto\u010dil se zp\u011bt sm\u011brem do chodby. Byly tam asi desatery dve\u0159e. Bill ve\u0161el do t\u011bch, co byly nejbl\u00ed\u017ee. Vypadaly jinak ne\u017e ty ostatn\u00ed. Byly i p\u0159es jejich st\u00e1\u0159\u00ed po\u0159\u00e1d sv\u011btl\u00e9. Kdy\u017e je za sebou zav\u0159el, rozhl\u00eddl se po mal\u00e9, ale \u00fatuln\u00e9 m\u00edstnosti. Byl to hol\u010di\u010d\u00ed pokoj. Postel vypadala, jako by na n\u00ed ka\u017ed\u00fd den n\u011bkdo spal. Povle\u010den\u00ed bylo nov\u00e9 a kr\u00e1sn\u011b von\u011blo. Na zdech bylo spousty obr\u00e1zk\u016f. Vypadalo to, jako by n\u011bkdo chodil po lese a maloval to, co vid\u011bl. Okno bylo kr\u00e1sn\u011b \u010dist\u00e9. Bill byl po b\u011bh\u00e1n\u00ed unaven\u00fd, a tak si na postel lehl. Cht\u011bl jen chv\u00edli odpo\u010d\u00edvat a z pokoje odej\u00edt, ale jeho t\u011blo m\u011blo v pl\u00e1nu n\u011bco jin\u00e9ho a on po chv\u00edli usnul.<\/p>\n<\/div>\n
Mezit\u00edm Tom l\u00e9tal nad n\u011bkolik\u00e1t\u00fdm lesem a hledal Billa. \u010cern\u00e9 o\u010di bloumaly po korun\u00e1ch strom\u016f. Z t\u00e9to v\u00fd\u0161ky toho moc nevid\u011bl, a proto sl\u00e9tl na zem a rozhodl se hledat ho takto. P\u0159eci jenom s jeho huben\u00fdmi no\u017ekami daleko neutekl. Kv\u016fli sv\u00e9 dezorientovanosti po prom\u011bn\u011b mu utekl. Velmi se p\u0159ed Johnem styd\u011bl, \u017ee ho nechal takhle ut\u00e9ct. Znal tento les velmi dob\u0159e, a tak v\u011bd\u011bl u\u017e n\u011bkolik m\u00edst, kde mohl b\u00fdt schovan\u00fd. Do\u0161el a\u017e k velk\u00e9mu jezeru. Klekl si na jeho b\u0159eh a sledoval jeho klidnou hladinu. Z jedn\u00e9 strany jezero obklopoval les a z druh\u00e9 strany st\u00e1l u jezera velk\u00fd star\u00fd d\u016fm. Tom, a\u010d se sna\u017eil sebev\u00edc, nemohl Billa vyc\u00edtit. Norm\u00e1ln\u011b hned v\u011bd\u011bl, kde je a co d\u011bl\u00e1. Ale v tomto lese nec\u00edtil nic. Rozhodl se prozkoumat m\u00edsta, kde se mohla jeho budouc\u00ed ob\u011b\u0165 schov\u00e1vat. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud ho nezabije do z\u00e1padu slunce, m\u016f\u017ee zem\u0159\u00edt. \u010c\u00edm v\u00edce o tom ale uva\u017eoval, cht\u011bl se ob\u011btovat kv\u016fli n\u011bmu. Za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f se do n\u011bho zamiloval. Ob\u010das ho i sledoval, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu nic nestane, ne\u017e dojde k n\u011bmu. A te\u010f ho m\u011bl zab\u00edt. Necht\u011bl, ale tolik se b\u00e1l smrti. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed na svou vlastn\u00ed smrt mu jeho zl\u00e1 str\u00e1nka zatemnila mysl a on znovu nemyslel na nic jin\u00e9ho ne\u017e na Billovu smrt. Postavil se, rozt\u00e1hl k\u0159\u00eddla a znovu se vznesl na oblohu.  <\/div>\n
Bill se probudil, kdy\u017e  mal\u00fd pokoj, ve kter\u00e9m usnul, zahalil st\u00edn. Vysko\u010dil z postele a p\u0159eb\u011bhl k oknu. Na obloze uvid\u011bl jeho. Let\u011bl jin\u00fdm sm\u011brem. Let\u011bl od n\u011bho. Bill jako by se radoval, ale z\u00e1rove\u0148 byl smutn\u00fd, \u017ee ho nena\u0161el. M\u011bl ho r\u00e1d, a \u010d\u00edm v\u00edc byl s n\u00edm za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce, t\u00edm v\u00edc si uv\u011bdomoval, \u017ee ho asi miluje. A te\u010f se p\u0159ed n\u00edm musel schov\u00e1vat. Rozhodl se, \u017ee on najde jeho. Nebude to p\u0159eci tak t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e v\u00ed, kam let\u00ed a uvid\u00ed ho na nebi. Vy\u0161el z pokoje a vydal se ke schodi\u0161ti. Sch\u00e1zel dol\u016f, kdy\u017e v tom najednou se pod n\u00edm schody propadly a on spadl kamsi do star\u00e9ho ponur\u00e9ho sklepa. Spadl na z\u00e1da, bouchl se do hlavy o studenou podlahu a omdlel.<\/p>\n<\/div>\n
Let\u011bl jsem ke star\u00e9mu dolu, kdy\u017e jsem usly\u0161el r\u00e1nu. Nebyla hlasit\u00e1, ale sly\u0161el jsem ji. Jako by n\u011bkdo byl v tom star\u00e9m dom\u011b u jezera. Rychle jsem se oto\u010dil a let\u011bl zp\u011bt. Let trval p\u00e1r minut. Pro n\u011bkoho zbyte\u010dn\u00fd \u010das. Pro m\u011b zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010das m\u00e9ho \u017eivota. Slunce u\u017e se p\u0159ibli\u017eovalo ke korun\u00e1m vysok\u00fdch strom\u016f a j\u00e1 ho st\u00e1le nena\u0161el. Po tom, co jsem dolet\u011bl k domu, jsem se chv\u00edli rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed, jestli nezahl\u00e9dnu n\u011bkoho potulovat se kolem. Nikoho jsem nevid\u011bl. Rozhodl jsem se tedy, \u017ee se pod\u00edv\u00e1m do domu. \u010cekal jsem, \u017ee dve\u0159e p\u016fjdou zt\u011b\u017eka otev\u0159\u00edt, a tak jsem se do nich op\u0159el v\u00edc, ne\u017e jsem m\u011bl, a skrz dve\u0159e propadl do haly. Rychle jsem vstal na nohy a ot\u0159epal se. Smrd\u011blo to tu zatuchlinou.  <\/div>\n
Jak se rozhl\u00ed\u017eel po hale, pohled mu padl na schodi\u0161t\u011b. P\u0159e\u0161el k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a v\u0161iml si velk\u00e9 d\u00edry. Opatrn\u011b vystoupal po schodech a\u017e k d\u00ed\u0159e a koukl se do n\u00ed. Nikde nikdo. Myslel, \u017ee tu n\u011bkdo bude, \u017ee n\u011bkdo propadl star\u00fdmi schody dol\u016f, ale m\u00fdlil se. Nehodlal riskovat, \u017ee se pod n\u00edm propadnou schody a on skon\u010d\u00ed ve stejn\u00e9 d\u00ed\u0159e, jako u\u017e tam byla. Vylet\u011bl tedy a\u017e nahoru do patra a za\u010dal si prohl\u00ed\u017eet pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill probudil, hrozn\u011b ho bolela z\u00e1da a hlava. Chvilku m\u017eoural do tmy kolem sebe, a kdy\u017e se vzpamatoval, koukl se nad sebe. Nahoru se dostat nemohl, bylo to p\u0159\u00edli\u0161 vysoko. D\u00edval se tedy, kudy by se mohl dostat ven. Vypadalo to na sklep, v\u0161ude byly zapr\u00e1\u0161en\u00e9 sklenice. Musel tady b\u00fdt n\u011bjak\u00fd v\u00fdchod. V\u0161ude ale byla tma, proto musel j\u00edt ke st\u011bn\u011b a po hmatu naj\u00edt dve\u0159e pry\u010d. Dlouho mu to netrvalo, proto\u017ee m\u00edstnost, kde se nach\u00e1zel, nebyla velk\u00e1. Pomalu je otev\u0159el. Za dve\u0159mi bylo schodi\u0161t\u011b. Schody byly kluzk\u00e9, a proto se Bill musel dr\u017eet, kdy\u017e \u0161el nahoru. Stoupal po tom hnusn\u00e9m slizu a\u017e ke dv\u00ed\u0159k\u016fm v podlaze. Musel sebrat v\u0161echny s\u00edly a pokusil se je otev\u0159\u00edt. Po n\u011bkolika marn\u00fdch pokusech to u\u017e cht\u011bl vzd\u00e1t. Ale je\u0161t\u011b jednou to zkusil a dv\u00ed\u0159ka se s hlasit\u00fdm zavrz\u00e1n\u00edm otev\u0159ela.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom proch\u00e1zel chodbou v prvn\u00edm pat\u0159e, kdy\u017e narazil na jedny dve\u0159e li\u0161\u00edc\u00ed se od t\u011bch ostatn\u00edch. U\u017e se chystal otev\u0159\u00edt, kdy\u017e v tom usly\u0161el zavrz\u00e1n\u00ed. Prob\u011bhl chodbou zp\u011bt ke schodi\u0161ti. Kone\u010dn\u011b ho na\u0161el. Vyl\u00e9zal z otvoru na podlaze.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b.“ \u0159ekl a sl\u00e9tl pod schody. Jen co se dotkl nohama podlahy rozlehl\u00e9 haly, uc\u00edtil ostrou bolest u srdce. Spadl na kolena a zasku\u010del bolest\u00ed. Bill se ho lekl a cht\u011bl ut\u00e9ct, ale kdy\u017e vid\u011bl, jak bolest\u011b vypad\u00e1 Tom, nemohl. V\u011bd\u011bl, \u017ee ho to bude nejsp\u00ed\u0161 st\u00e1t \u017eivot. Pomalu do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a klekl si vedle n\u011bho. U\u017e to nebyla ta bytost, co ho cht\u011bla zab\u00edt. U\u017e to byl zase ten Tom, kter\u00e9ho m\u011bl r\u00e1d. Kter\u00e9ho miloval. Polo\u017eil mu ruku na rameno a soucitn\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. Tom zvedl hlavu a jejich pohledy se setkaly.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl Tom a upadl na zem. Bill ho polo\u017eil na z\u00e1da a jeho hlavu si dal do kl\u00edna.<\/div>\n
„To nic, Tomi,“ odpov\u011bd\u011bl mu, a p\u0159itom se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed. Najednou z Tomovy pusy vylet\u011bl plam\u00ednek, kter\u00fd celou m\u00edstnost oz\u00e1\u0159il modr\u00fdm sv\u011btlem, kter\u00fd je oba na chv\u00edli oslepil. Kdy\u017e byla z\u00e1\u0159e pry\u010d, pod\u00edval se Bill znovu na Toma. Nehybn\u011b le\u017eel se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Bill ho pohladil po tv\u00e1\u0159i a on je otev\u0159el. M\u011bl je tak kr\u00e1sn\u00e9. Je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Pomalu si sedl a oto\u010dil se na Billa. P\u0159it\u00e1hl si ho za t\u00fdl a pol\u00edbil ho.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak je to mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem na\u017eivu, a nehodl\u00e1m to zji\u0161\u0165ovat. Jen si chci u\u017e\u00edt toho, \u017ee t\u011b m\u00e1m.“<\/div>\n
Bill pomohl Tomovi na nohy. Spole\u010dn\u011b vy\u0161li ven, vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu dnu. Mohli za\u010d\u00edt znovu, spolu.  <\/div>\n
autor: Nicol-Dream<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nicol-Dream Bud\u00edte se n\u011bkdy s pocitem, kter\u00fd v\u00e1s spaluje u\u017e od va\u0161eho narozen\u00ed? J\u00e1 ano, tedy nejen j\u00e1. Je n\u00e1s mnoho. Nikdo o n\u00e1s ale nev\u00ed. Ti, co to v\u011bd\u011bli, to nesta\u010dili \u0159\u00edct d\u00e1l. Nem\u011bli mo\u017enost. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s se s t\u00edmto pocitem narod\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10575","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10575","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10575"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10575\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10575"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10575"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10575"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}