{"id":10581,"date":"2010-09-28T16:30:00","date_gmt":"2010-09-28T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10555"},"modified":"2010-09-28T16:30:00","modified_gmt":"2010-09-28T15:30:00","slug":"lutte-pour-l-amour-39","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/28\/lutte-pour-l-amour-39\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 39."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to jen na t\u00fdden. Zat\u00edm.“ Dod\u00e1m a p\u0159ipoj\u00edm \u00fasm\u011bv. Nech\u00e1pu, na co Bill pot\u0159ebuje tolik v\u011bc\u00ed. U\u017e se mi poda\u0159ilo vymluvit mu p\u00e1r zbyte\u010dnost\u00ed, ale te\u010f po\u017eaduje dal\u0161\u00ed. Kdybych se na t\u00fdden balil n\u011bkam j\u00e1, sta\u010dila by mi jedna men\u0161\u00ed ta\u0161ka. Do n\u00ed bych naskl\u00e1dal t\u0159i trika, dvoje kalhoty, n\u011bjak\u00e9 mikiny, spodn\u00ed pr\u00e1dlo, pono\u017eky a kart\u00e1\u010dek na zuby. Jen\u017ee j\u00e1 nejsem Bill. Ten pot\u0159ebuje x dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, bez kter\u00fdch by z\u0159ejm\u011b nemohl fungovat. Oble\u010den\u00ed, tedy to nejhor\u0161\u00ed, m\u00e1me na\u0161t\u011bst\u00ed sbaleno. S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se mi zada\u0159ilo nama\u010dkat je do jedn\u00e9 obrovsk\u00e9 ta\u0161ky.<\/div>\n
„Tomi, zapomn\u011bl jsi na skic\u00e1k a uhly.“ Upozorn\u00ed m\u011b, kdy\u017e zv\u00edt\u011bz\u00edm nad zipem a zav\u0159u i tu druhou, o n\u011bco men\u0161\u00ed ta\u0161ku.<\/div>\n
„Ty bude\u0161 kreslit?“ Podiv\u00edm se. Myslel jsem, \u017ee chce tr\u00e1vit \u010das se mnou a ne si \u010dm\u00e1rat po pap\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„No, kdy\u017e bude\u0161  n\u011bco d\u011blat\u2026“ <\/div>\n
„Dob\u0159e, ale m\u00e1m jednu podm\u00ednku.“<\/div>\n
„A tou je?“<\/div>\n
„Nakresl\u00ed\u0161 n\u011bco pro m\u011b, hm?“ Mrknu na n\u011bj. Bill na znamen\u00ed souhlasu k\u00fdvne a zvoniv\u011b se zasm\u011bje. Jeho sm\u00edch je l\u00e9kem na moji rozervanou du\u0161i. Jakmile jsem s n\u00edm, nep\u0159ipad\u00e1m si tolik jako hajzl. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto vyhled\u00e1v\u00e1m jeho bl\u00edzkost po\u0159\u00e1d. Dokonce jsem se u\u017e i nap\u016fl p\u0159est\u011bhoval zp\u00e1tky dom\u016f.<\/div>\n
\n
M\u00e1ma se sice divila, \u017ee se syn\u00e1\u010dek vrac\u00ed do jej\u00ed n\u00e1ru\u010de, ale kdy\u017e vid\u011bla, jak je jej\u00ed mlad\u0161\u00ed d\u00edtko r\u00e1do, \u017ee jsem zase s nimi, p\u0159estala vyzv\u00eddat, co m\u011b k tomu vedlo. Kdyby v\u011bd\u011bla, \u010deho jsem se dopustil, zabila by m\u011b. Kdyby jen tu\u0161ila, \u017ee Billova radost pramen\u00ed z toho, \u017ee jsem na sebe p\u0159evzal roli jeho milence, ze\u0161\u00edlela by. Mus\u00edme si p\u0159ed n\u00ed d\u00e1vat sakra velk\u00fdho majzla, aby nic nepoznala. V n\u00e1\u0161 prosp\u011bch hraje to, \u017ee jako mlad\u0161\u00ed jsme si byli podstatn\u011b bli\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e obvykle sourozenci b\u00fdvaj\u00ed. Tak\u017ee se nijak moc nepozastavuje nad t\u00edm, \u017ee m\u011b Bill dr\u017e\u00ed za ruku a nebo se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed p\u0159i sledov\u00e1n\u00ed televize. Ale vid\u011bt n\u00e1s jak se l\u00edb\u00e1me, m\u00e1m na sv\u011bdom\u00ed jej\u00ed smrt. \u0160ok byl, kdy\u017e jsem u n\u011bj v pokoji usnul a r\u00e1no se m\u00e1ma zjevila ve dve\u0159\u00edch. Na chvilku se mi zastavilo srdce a \u010dekal jsem v\u00fdslech, co tam d\u011bl\u00e1m. M\u00edsto toho za\u010dala vtipkovat, \u017ee bez sebe nevydr\u017e\u00edme ani minutu.  <\/div>\n
„Byl to super n\u00e1pad. Aspo\u0148 n\u00e1s nebude po\u0159\u00e1d hl\u00eddat.“ Pronese Bill a vr\u00e1t\u00ed m\u011b z m\u00e9ho my\u0161lenkov\u00e9ho sv\u011bta do toho re\u00e1ln\u00e9ho.<\/div>\n
„Kdo?“<\/div>\n
„M\u00e1ma, ne?“ Vykul\u00ed  na m\u011b o\u010di a zavrt\u00ed hlavou. O kom jin\u00e9m by asi mluvil. Jsem blbec. V podstat\u011b to byl jeho n\u00e1pad, s\u00e1m se ke mn\u011b  nep\u0159\u00edmo pozval. Zat\u00edm jen na t\u00fdden, ale tak n\u011bjak tu\u0161\u00edm, \u017ee by byl r\u00e1d, kdyby to \u0161lo napo\u0159\u00e1d. Sice bych to v prvn\u00ed chv\u00edli cht\u011bl zavrhnout, ale nedok\u00e1\u017eu mu nic odm\u00edtnout, tak\u017ee bych nakonec souhlasil. Den ode dne moje ochota ud\u011blat v\u0161e, co mu na o\u010d\u00edch vid\u00edm, vzr\u016fst\u00e1. U\u017e d\u0159\u00edv jsem se mohl p\u0159etrhnout, ov\u0161em te\u010f u\u017e je to extr\u00e9mn\u00ed. I kdyby po mn\u011b po\u017eadoval modr\u00e9 z nebe, jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee bych ud\u011blal cokoli, \u0161el kamkoli, podstoupil v\u0161echna rizika jen proto, abych splnil jeho p\u0159\u00e1n\u00ed a vykouzlil na jeho rtech \u00fasm\u011bv. A vyslov\u00ed-li sebev\u011bt\u0161\u00ed pitomost, se kterou by ho ostatn\u00ed poslali do h\u00e1je, j\u00e1 vstanu a jdu ji ud\u011blat. Myslel jsem, \u017ee takov\u00fdch v\u011bc\u00ed je \u010dlov\u011bk schopen, jen kdy\u017e je zamilovan\u00fd, proto\u017ee mu L\u00e1ska nasad\u00ed br\u00fdle, d\u00edky nim\u017e oslepne a vid\u00ed v\u0161echno hez\u010d\u00ed. Asi jsem se m\u00fdlil. Pro \u017e\u00e1dnou \u017eenskou na sv\u011bt\u011b, i kdyby byla sebedokonalej\u0161\u00ed, bych neu\u010dinil to co pro Billa. Nikdy.  <\/div>\n
„Hele, poslouchej m\u011b, kdy\u017e s tebou mluv\u00edm.“ Napomene m\u011b a na\u0161pul\u00ed  rty. A pak \u017ee nikdo nen\u00ed dokonal\u00fd! Ten, kdo to \u0159ekl, p\u011bkn\u011b  kecal a nebo sp\u00ed\u0161 nem\u011bl tu \u010dest s m\u00fdm bratrem. Kdyby ho znal, nevypustil by z \u00fast takovou le\u017e.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b p\u0159ece poslouch\u00e1m.“ Nam\u00edtnu a v duchu poznamen\u00e1m, aby se m\u011b hlavn\u011b  neptal, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, proto\u017ee bych byl namydlenej. Zat\u00edmco si tu vedl sv\u016fj monolog, uva\u017eoval jsem o jeho bezchybnosti.<\/div>\n
„To jsem si v\u0161iml. Kouk\u00e1\u0161 na m\u011b jak na svatej obr\u00e1zek a cul\u00ed\u0161 se jak pako.“ Pl\u00e1cne se do stehen. V\u017edy, kdy\u017e tohle ud\u011bl\u00e1, p\u0159it\u00e1hne moji pozornost ke sv\u00fdm nehybn\u00fdm kon\u010detin\u00e1m. Nejednou jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e9  by to bylo, kdyby Bill norm\u00e1ln\u011b chodil, kdyby se nic z toho nestalo. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jak by to s n\u00e1mi bylo… Mo\u017en\u00e1 bychom si za\u010dali zase rozum\u011bt a byli bychom super br\u00e1chov\u00e9, ale t\u0159eba taky ne.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 b\u00fdt tak kr\u00e1sn\u00fd.“ Odv\u011bt\u00edm mu s \u00fasm\u011bvem a kone\u010dn\u011b nacpu do ta\u0161ky i jeho skic\u00e1k s uhly. Snad je to v\u0161echno a nevzpomene si na dal\u0161\u00ed nezbytn\u011b nutn\u00e9 v\u011bci. Neujde mi, \u017ee mu p\u0159i komplimentu, jen\u017e jsem mu pr\u00e1v\u011b slo\u017eil, zrudnou tv\u00e1\u0159e. \u010clov\u011bk by \u0159ekl, \u017ee si za tu dobu u\u017e zvyknul, ale on ne. Poka\u017ed\u00e9 se za\u010dne \u010dervenat, upozorn\u00edm-li na n\u011bco, co se mi na n\u011bm l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Ty jsi mnohem hez\u010d\u00ed.“ Po chv\u00edli se mi rozhodne oponovat. Tak to bych se h\u00e1dal. Netvrd\u00edm, \u017ee se s\u00e1m sob\u011b nel\u00edb\u00edm, jsem se sebou a\u017e na p\u00e1r drobnost\u00ed spokojen, ale nezn\u00e1m hez\u010d\u00ed bytost, ne\u017e je Bill. Jsem oby\u010dejn\u00fd, on v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Postr\u00e1d\u00e1m n\u011bco, \u010deho on m\u00e1 na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. Neum\u00edm z\u00e1\u0159it jako on. Je slunce, slunce m\u00e9ho \u017eivota a zah\u0159\u00edv\u00e1 a proza\u0159uje moje dny. Jeho \u00fasm\u011bv je jako h\u0159ejiv\u00e9 letn\u00ed paprsky.  <\/div>\n
„Ty se chce\u0161 dohadovat?“<\/div>\n
„Nen\u00ed pro\u010d. Ty jsi kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a konec debaty.“ A je to zpe\u010det\u011bno. Bill n\u00e1\u0161 spor rozsoudil. Stejn\u011b si ale mysl\u00edm svoje. Jsme oba stejn\u00ed a p\u0159esto tak odli\u0161n\u00ed. Jeden bez druh\u00e9ho jsme ale ne\u00fapln\u00ed, pouze spole\u010dn\u011b tvo\u0159\u00edme celek. Jsme jako jin a jang, harmonie.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme vyrazit. J\u00e1  jsem hotov.“ Zavel\u00edm, ale nevypad\u00e1 to, \u017ee bych se n\u011bjak chystal k odchodu. Posad\u00edm se toti\u017e na postel a cvrnknu Billa do nosu. Zaprsk\u00e1 a zamra\u010d\u00ed se. Nad\u00e1v\u00e1 mi, \u017ee to nem\u00e1m d\u011blat, proto\u017ee mu t\u00edm p\u0159ipom\u00edn\u00e1m babi\u010dku. D\u011bl\u00e1m to hlavn\u011b, proto\u017ee se mi l\u00edb\u00ed, jak se st\u0159ap\u010d\u00ed. Je \u00fa\u017easn\u011b roztomil\u00fd. Snad ani neexistuje situace, v n\u00ed\u017e by se mi nel\u00edbil. Je kr\u00e1sn\u00fd nep\u0159etr\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Rozlou\u010d\u00edm se s m\u00e1mou a pojedeme.“<\/div>\n
„Nech\u00e1\u0161 to!“ Ok\u0159iknu jej ze srandy, kdy\u017e se k n\u011bmu naklon\u00edm a on chytne jeden z m\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, zatah\u00e1 za n\u011bj a za\u010dne si jej omot\u00e1vat kolem prstu. Neomot\u00e1v\u00e1 si jen moji ozd\u016fbku, ale i m\u011b. Sv\u00fdm kouzlem osobnosti si dok\u00e1\u017ee podmanit ka\u017ed\u00e9ho.<\/div>\n
„Nenech\u00e1m.“ Vypl\u00e1zne na m\u011b jazyk a znovu m\u011b zatah\u00e1. \u010cernovlas\u00fd \u010f\u00e1bel, tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed se jako and\u011bl, to je p\u0159esn\u011b Bill. S\u00e1hnout mi na cop\u00e1nky n\u011bkdo jin\u00fd, zl\u00e1mu mu ruce. On ale sm\u00ed v\u0161echno.<\/div>\n
„Nenech\u00e1\u0161?“ Za\u0161eptaj\u00ed  moje rty a za\u010dnou se p\u0159ibli\u017eovat k t\u011bm jeho. Skoro neznateln\u011b  zavrt\u00ed hlavou a o n\u011bco zkr\u00e1t\u00ed vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 n\u00e1s d\u011bl\u00ed. Dlan\u011b mu p\u0159ilo\u017e\u00edm na z\u00e1da, pohlad\u00edm jej po nich a pomalu se na n\u011bj pokl\u00e1d\u00e1m. Kdy\u017e se ot\u0159u rty o jeho, rozlet\u00ed se dve\u0159e.  <\/div>\n
„Tady jste!“ Odsko\u010d\u00edme od sebe a oba t\u0159e\u0161t\u00edme o\u010di na m\u00e1mu. Sna\u017e\u00edm se \u010d\u00edst v jej\u00ed  tv\u00e1\u0159i, zda se j\u00ed zd\u00e1 n\u011bco divn\u00e9 nebo si ni\u010deho nev\u0161imla. Kdy\u017e ale pokra\u010duje d\u00e1l, jako by se nechumelilo, odval\u00ed se mi ze srdce obrovsk\u00fd balvan. Nevid\u011bla n\u00e1s.<\/div>\n
„Vi\u010f?“ \u017d\u010fuchne do m\u011b Bill loktem a pohledem m\u011b pob\u00edz\u00ed, abych k\u00fdvnul.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Potvrd\u00edm a ani nev\u00edm co. Vzpamatov\u00e1val jsem se ze \u0161oku, kter\u00fd n\u00e1m na\u0161e rodi\u010dka zp\u016fsobila sv\u00fdm ne\u010dekan\u00fdm vp\u00e1dem, nebyl jsem s to vn\u00edmat, o \u010dem se bavili.<\/div>\n
„Hlavn\u011b na sebe\u2026“ za\u010dne m\u00e1ma typickou v\u011btou, kterou za ni s radost\u00ed dokon\u010d\u00edm.<\/div>\n
„\u2026d\u00e1vejte pozor. Neboj, dohl\u00eddnu, aby si Bill nebral bonbony od ciz\u00edch lid\u00ed.“ Proto\u010d\u00edm o\u010di a znenad\u00e1n\u00ed schyt\u00e1m pohlavek. Ne, od mamky, ale od br\u00e1chy. Asi jsem se jej dotknul.<\/div>\n
„Pitome\u010dku.“ Zaksicht\u00ed  se na m\u011b a k tomu do m\u011b str\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jak mal\u00ed.“ I mam\u010diny rty se zvln\u00ed do \u00fasm\u011bvu. Bill je \u0161\u0165astn\u00fd, ona taky, a kdy\u017e pominu ob\u010dasn\u00e9 v\u00fd\u010ditky, kter\u00e9 se mi v\u0161ak da\u0159\u00ed \u010d\u00edm d\u00e1l l\u00e9pe potla\u010dovat, jsem i j\u00e1.<\/div>\n
„On je jak malej.“ \u0160t\u00edhl\u00fd prst m\u00e9ho dvoj\u010dete se zabodne do m\u00e9 hrudi. Nezm\u011bnil se. Kdykoli n\u00e1s za n\u011bco napomenula, ud\u011blal ze sebe nevi\u0148\u00e1tko a tv\u00e1\u0159il se tak, \u017ee jsem i j\u00e1 s\u00e1m nabyl dojmu, \u017ee nek\u00e1r\u00e1 n\u00e1s, ale jen m\u011b.<\/div>\n
„To si s tebou vy\u0159\u00edd\u00edm pozd\u011bji.“ Proced\u00edm skrze zuby a vstanu. Popadnu ob\u011b dv\u011b  ta\u0161ky a nech\u00e1m je o samot\u011b, d\u00e1vaj\u00edc jim tak prostor, aby se na t\u00fdden rozlou\u010dili.  <\/p>\n

<\/div>\n

..::Bill::..<\/em><\/strong>  <\/div>\n
M\u00e9 o\u010di doprov\u00e1zej\u00ed  Toma ke dve\u0159\u00edm a teprve a\u017e za sebou zav\u0159e, aby odnesl moje ta\u0161ky do auta, jsem schopen vn\u00edmat p\u0159\u00edtomnost m\u00e1my. I kdyby kolem m\u011b byly des\u00edtky t\u011bch nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed, byl by to Tom, kdo by na sebe strhl moji pozornost. M\u016fj sv\u011bt je on. Nepot\u0159ebuji v\u00edc. On a jeho l\u00e1ska m\u011b napl\u0148uj\u00ed pocitem \u0161t\u011bst\u00ed a naprost\u00e9 spokojenosti. A a\u010d jsem zbo\u017e\u0148oval bratrskou p\u00e9\u010di, s n\u00ed\u017e se o m\u011b staral, tahle podoba je hez\u010d\u00ed.<\/div>\n
Jen jedna v\u011bc m\u011b nut\u00ed  m\u00edt strach. P\u0159ed ned\u00e1vnem Tom p\u0159espal u m\u011b v pokoji, co\u017e  se stalo u\u017e pravidlem. Ve sv\u00e9 posteli v\u016fbec nesp\u00e1v\u00e1, rad\u011bji se ma\u010dk\u00e1 se mnou na moj\u00ed. Obj\u00edmal m\u011b, l\u00edbal a hladil, ale kdy\u017e jsem c\u00edtil, jak se jeho hork\u00e1 dla\u0148 posunuje n\u00ed\u017e, zpanika\u0159il jsem a mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 surov\u011b jsem jej odstr\u010dil. P\u0159irozen\u011b netu\u0161il, co ud\u011blal \u0161patn\u011b. I tak se mi ale za\u010dal omlouvat. Kdy\u017e se takto dot\u00fdk\u00e1m j\u00e1 jeho, nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m. Jen\u017ee jakmile se na\u0161e role prohod\u00ed, za\u010dnu vy\u0161ilovat. Sice jsem si stra\u0161n\u011b p\u0159\u00e1l, aby p\u0159estal b\u00fdt pasivn\u00ed a moje lask\u00e1n\u00ed mi oplatil, ale jakmile to kone\u010dn\u011b ud\u011blal a odhodlal se k tomu, zablokoval jsem se. Boj\u00edm se. Ne jeho, nem\u00e1m strach, \u017ee by mi ubl\u00ed\u017eil. Sp\u00ed\u0161 toho, \u017ee to nep\u016fjde a \u017ee se p\u0159ed n\u00edm znemo\u017en\u00edm a on si bude myslet, \u017ee m\u011b nevzru\u0161uje. Budu nebo sp\u00ed\u0161 budeme ten blok uvnit\u0159 m\u011b muset n\u011bjak odbourat.  <\/div>\n
„M\u016f\u017eeme?“ Zat\u0159epu hlavou a p\u0159estanu si p\u0159ehr\u00e1vat, co se d\u011blo a jak se Tom tv\u00e1\u0159il, kdy\u017e jsem jej odm\u00edtl. Te\u010f tu p\u0159ede mnou stoj\u00ed, po\u0161klebuje se, co\u017e je pro n\u011bj typick\u00e9, a mn\u011b tak p\u0159ipad\u00e1 neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00fd. I kdy\u017e… Kdy m\u011b nep\u0159itahuje? V\u017edycky mi p\u0159ipad\u00e1 sexy.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme.“ K\u00fdvnu a rozhl\u00e9dnu se po pokoji. Voz\u00edk nikde. Ani jsem nezaregistroval, \u017ee ho odnesl. Musel jsem b\u00fdt asi hodn\u011b mimo. M\u00e1ma si m\u011b k sob\u011b p\u0159ivine, a\u017e zalapu po dechu. Takhle k sob\u011b tiskne jen m\u011b. Boj\u00ed se. Od moj\u00ed autonehody jej\u00ed strach je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostl a nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by m\u011b pustila s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm ne\u017e s Tomem. Vlastn\u011b ano, s Wee. Ta si z\u00edskala jej\u00ed d\u016fv\u011bru b\u011bhem chvilky. Kdyby jen v\u011bd\u011bla, jak je mi po n\u00ed smutno. Sice m\u00e1m toho, koho jsem v\u017edycky cht\u011bl m\u00edt, a dokonce ho m\u00e1m i tak, jak jsem snil, ale\u2026 Sch\u00e1z\u00ed mi na\u0161e debatov\u00e1n\u00ed o um\u011bn\u00ed, jej\u00ed post\u0159ehy v\u016f\u010di okol\u00ed, vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o tom, co za\u017eila. Chyb\u00ed mi den ode dne v\u00edc. Kdy\u017e se mi Tom p\u0159iznal, co ke mn\u011b c\u00edt\u00ed, zaslepila m\u011b l\u00e1ska natolik, \u017ee mi zas tak moc nevadilo, \u017ee mi Wee neodpov\u00edd\u00e1. Mrzelo m\u011b to, nech\u00e1pal jsem, pro\u010d se to stalo, ale teprve te\u010f si pln\u011b uv\u011bdomuji, co pro m\u011b doopravdy znamenala. Ale to je tak v\u017edy. Teprve, kdy\u017e n\u011bco nebo n\u011bkoho ztrat\u00edme, uv\u011bdom\u00edme si skute\u010dnou hodnotu, ji\u017e dan\u00e1 v\u011bc \u010di \u010dlov\u011bk pro n\u00e1s m\u011bli. Budu ale optimista, budu v\u011b\u0159it, \u017ee se to urovn\u00e1. Optimismu jsem se nau\u010dil d\u00edk Tomovi. Zm\u011bnil m\u016fj pohled na sv\u011bt. Co bylo d\u0159\u00edv jen \u010dern\u00e9 a b\u00edl\u00e9, m\u00e1 najednou tolik r\u016fzn\u00fdch barev. Co zn\u011blo monot\u00f3nn\u011b, vyd\u00e1v\u00e1 te\u010f nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed t\u00f3ny.  <\/div>\n
„Tak poj\u010f, bra\u0161ule.“ Zvedne m\u011b do n\u00e1ru\u010de, kdy\u017e se ode m\u011b mamka odt\u00e1hne a propust\u00ed m\u011b ze sv\u00e9ho objet\u00ed. Moje pa\u017ee se ovinou kolem jeho krku a m\u00e1m chu\u0165 spo\u010dinout hlavou na jeho rameni, ale tuhle touhu potla\u010d\u00edm. Jeho bl\u00edzkosti si u\u017eiji za ten t\u00fdden po\u017eehnan\u011b.<\/div>\n
„D\u00edk.“ V\u011bnuje na\u0161\u00ed mamin\u011b \u00fasm\u011bv, kdy\u017e mu otev\u0159e nejprve domovn\u00ed dve\u0159e a pak i dv\u00ed\u0159ka od auta. Tom zabouchne a ob\u011bhne auto. Pousm\u011bji se, kdy\u017e vid\u00edm, jak jeho cop\u00e1nky tan\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zam\u00e1vej mamince, proto\u017ee odte\u010f pat\u0159\u00ed\u0161 jen mn\u011b.“ Pob\u00eddne m\u011b a s\u00e1m zvedne ruku. Napodob\u00edm ho a se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem zam\u00e1v\u00e1m na rozlou\u010denou. M\u00e1m p\u0159ed sebou dal\u0161\u00ed \u00fa\u017easn\u00fd t\u00fdden, kter\u00fd  bude pat\u0159it jen mn\u011b a Tomovi. \u010clov\u011bk se sice nem\u00e1 moc t\u011b\u0161it, proto\u017ee ho pak pr\u00fd \u010dek\u00e1 ho\u0159k\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, ale co by se mohlo st\u00e1t? Budeme spolu, sami a nikdo a nic n\u00e1m n\u00e1\u0161 t\u00fdden nezkaz\u00ed. Ani j\u00e1 a ani Tom to nep\u0159ipust\u00edme.<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Je to jen na t\u00fdden. Zat\u00edm.“ Dod\u00e1m a p\u0159ipoj\u00edm \u00fasm\u011bv. Nech\u00e1pu, na co Bill pot\u0159ebuje tolik v\u011bc\u00ed. U\u017e se mi poda\u0159ilo vymluvit mu p\u00e1r zbyte\u010dnost\u00ed, ale te\u010f po\u017eaduje dal\u0161\u00ed. Kdybych se na t\u00fdden balil n\u011bkam j\u00e1, sta\u010dila by mi jedna men\u0161\u00ed ta\u0161ka. Do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-10581","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10581","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10581"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10581\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10581"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10581"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10581"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}