{"id":10621,"date":"2010-09-23T18:30:00","date_gmt":"2010-09-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10595"},"modified":"2010-09-23T18:30:00","modified_gmt":"2010-09-23T17:30:00","slug":"me-myself-and-romeo-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/23\/me-myself-and-romeo-13\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 13."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"420\"<\/div>\n
O dal\u0161\u00ed  t\u00fdden pozd\u011bji<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Kde jsi byl?!“ sjedu Toma, hned co se zjev\u00ed mezi dve\u0159mi. Celou dobu mu vol\u00e1m, sh\u00e1n\u00edm ho po v\u0161ech \u010dertech, ale m\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek nen\u00ed nikde k zasti\u017een\u00ed. „Za p\u00e1r hodin to za\u010dne.“<\/div>\n
„To st\u00edh\u00e1me a uklidni se.“ Poklepe mi na rameno. „Dopadne to v\u00fdborn\u011b.“ Jeho klid bych cht\u011bl m\u00edt. P\u0159ed \u017e\u00e1dnou z p\u0159edchoz\u00edch p\u0159ehl\u00eddek jsem nebyl nerv\u00f3zn\u00ed tolik jako p\u0159ed touhle. Jen\u017ee p\u0159ed \u017e\u00e1dnou jsem se nedozv\u011bd\u011bl, \u017ee se dostav\u00ed nejhor\u0161\u00ed kritik, co chod\u00ed po t\u00e9hle planet\u011b. Blackwell\u2026 Dokonce p\u0159ilet\u00ed z Brit\u00e1nie, aby m\u011b mohl rozcupovat na kous\u00ed\u010dky. Ten chl\u00e1pek si serv\u00edtky rozhodn\u011b nebere, nikdy o nikom nenapsal nic dobr\u00e9ho a i moje kolegy, kte\u0159\u00ed jsou v m\u00f3dn\u00ed bran\u017ei n\u011bjakej ten p\u00e1tek, zkritizoval tak, \u017ee po p\u0159e\u010dten\u00ed \u010dl\u00e1nku \u010dlov\u011bk nabyl dojmu, \u017ee se nejednalo o m\u00f3dn\u00ed show \u0161pi\u010dkov\u00e9ho n\u00e1vrh\u00e1\u0159e, ale sp\u00ed\u0161e o n\u011bjakou \u0161koln\u00ed sout\u011b\u017e mezi zelen\u00e1\u010di. Co m\u00e1 ze m\u011b? O man\u017eelce prince Charlese jednou prohl\u00e1sil, \u017ee je stra\u0161idlo. N\u011bjak\u00fd Kaulitz je pro n\u011bj nicka, kterou si hodl\u00e1 vychutnat.<\/p>\n<\/div>\n
Od r\u00e1na je mi na zvracen\u00ed, nebyl jsem schopn\u00fd poz\u0159\u00edt jedin\u00e9 sousto. P\u0159i \u017eivot\u011b m\u011b udr\u017euje jen kafe, ze kter\u00e9ho se mi v tuhle chv\u00edli zved\u00e1 \u017ealudek, jen kdy\u017e si na n\u011b vzpomenu. Tom je op\u011bt nad v\u011bc\u00ed. Ov\u0161em\u2026 Jeho se to p\u0159ece net\u00fdk\u00e1. Toma nebudou prob\u00edrat nikde v bulv\u00e1ru, to na m\u011b si v p\u0159\u00edpad\u011b fiaska smlsnou\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Boj\u00edm se.“ Hlesnu.<\/div>\n
„Ty?! Ale pros\u00edm t\u011b.“ <\/div>\n
„Jo, co kdy\u017e se n\u011bco stane?“ <\/div>\n
„Nic se nestane a p\u0159esta\u0148. Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 stresovat i m\u011b. Kde m\u00e1m ty hadry?“ rozhl\u00e9dne se kolem sebe.<\/div>\n
„Na v\u011b\u0161\u00e1ku za tebou\u2026“<\/div>\n
„Tady ale nic nen\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ Vysko\u010d\u00edm na nohy, dob\u011bhnu k v\u011b\u0161\u00e1ku a opravdu. Nic tam nen\u00ed. „Panebo\u017ee, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se n\u011bco stane. Oni to ztratili! Co budeme d\u011blat? Tome, co te\u010f?“ 
„Bille? Sklapni!“ ok\u0159ikne m\u011b. „N\u011bkde to tu bude. Sedni si na zadek, d\u00fdchej a j\u00e1 to najdu. Pete nevolal?“ Zkus\u00ed moji pozornost od „ztracen\u00e9ho“ oble\u010den\u00ed odv\u00e9st jinam. Pete nebyla zrovna nejlep\u0161\u00ed volba. Sice mi n\u011bkolikr\u00e1t od doby, co odjel, volal, ale n\u011bjak nem\u00e1m n\u00e1ladu mluvit s n\u00edm a poslouchat jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, jak je ta pr\u00e1ce \u00fa\u017easn\u00e1, a jak si to tam u\u017e\u00edv\u00e1. M\u011bl by b\u00fdt tady se mnou a podporovat m\u011b, a ne se fl\u00e1kat mezi velbloudy.<\/div>\n
„Jo, poslal mi SMSku.“ Odpov\u00edm a zad\u00edv\u00e1m se na sv\u016fj odraz v zrcadle. Vypad\u00e1m p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d by bylo lep\u0161\u00ed se tu zahrabat a ani nevystr\u010dit nos.<\/div>\n
 „M\u00e1m je!“ ozn\u00e1m\u00ed  mi triumf\u00e1ln\u011b Tom. „Hod\u00edm to na sebe, dej mi p\u011bt minut.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jak to tak vypad\u00e1, tak na velk\u00e9ho m\u00f3dn\u00edho n\u00e1vrh\u00e1\u0159e to dolehlo. Dostal tr\u00e9mu. Vy\u0161iluje a p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed to i na m\u011b. Kdyby bylo po m\u00fdm, vzal bych nohy na ramena, ale nem\u016f\u017eu ho tu takhle nechat. Vypad\u00e1 jak hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Kdybych ode\u0161el, asi by se \u00fapln\u011b nervov\u011b sesypal. Panebo\u017ee, co m\u00e1 z n\u011bjak\u00e9ho chlapa?! D\u011bdek skoro nad hrobem a bude ostatn\u00edm radit. Pokud Billa zkritizuje tak jedin\u011b, proto\u017ee je mlad\u00fd a kr\u00e1sn\u00fd, co\u017e m\u00e1 starou\u0161 Richie u\u017e za sebou. Nev\u00edm\u2026 Od m\u00f3dn\u00edho kritika bych \u010dekal, \u017ee bude oble\u010den\u00fd podle posledn\u00edch trend\u016f, ale toho chl\u00e1pka jsem vid\u011bl na netu jen v kv\u00e1dru. Na tom se ned\u00e1 nic zkazit, maxim\u00e1ln\u011b si \u010dlov\u011bk vezme blbou kravatu. A\u0165 zkus\u00ed o Billovi napsat, \u017ee je hastro\u0161. J\u00e1 mu to hned vysv\u011btl\u00edm!<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ <\/div>\n
„Jo, u\u017e jdu.“ Hod\u00edm si na sebe je\u0161t\u011b bundu. Mus\u00edm uznat, \u017ee m\u011b br\u00e1cha p\u0159ekvapil. Ne\u010dekal jsem, \u017ee dok\u00e1\u017ee navrhnout i norm\u00e1ln\u00ed hadry. Domn\u00edval jsem se, \u017ee nic jin\u00e9ho ne\u017e ty h\u00e1bity nesvede. Spletl jsem se. Bill pro m\u011b nechal u\u0161\u00edt d\u017e\u00edny, triko a sako, nebo jak to m\u00e1m nazvat, p\u0159esn\u011b na m\u00edru. Te\u010f je ze m\u011b n\u011bco jako chod\u00edc\u00ed reklama m\u00e9ho dvoj\u010dete. Na z\u00e1dech i na hrudi m\u00e1m jeho zna\u010dku. No, ono je to vlastn\u011b v\u0161ude\u2026 Na zadn\u00ed kapse d\u017e\u00edn, na tri\u010dku\u2026 Zkr\u00e1tka budu propagovat Billa na ka\u017ed\u00e9m kroku. To ale nem\u011bn\u00ed nic na tom, \u017ee vypad\u00e1m dost dob\u0159e, a \u017ee ty hadry jsou sakra cool. Douf\u00e1m, \u017ee nebude skrblit a nebude je po p\u0159ehl\u00eddce cht\u00edt vr\u00e1tit.<\/div>\n
„Jak mi to slu\u0161\u00ed?“ <\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 \u00fa\u017easn\u011b.“ Slab\u011b se pousm\u011bje. „Na rozd\u00edl\u2026“<\/div>\n
„Jsi perfektn\u00ed!“ Sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di. Nev\u00edm, co se mu na sob\u011b nel\u00edb\u00ed. Slu\u0161\u00ed mu to jako v\u017edycky. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee dnes je v\u00fdjime\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00fd. „Bille, klid. Padnou z tebe na zadek, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ Po\u0159\u00e1d pochybuje. Mus\u00edm ho toho zbavit. Bill dneska mus\u00ed za ka\u017edou cenu sr\u0161et sebev\u011bdom\u00edm, tenhle ustra\u0161en\u00fd kluk se p\u0159ed novin\u00e1\u0159i, fotografy a dal\u0161\u00edmi supy nem\u016f\u017ee objevit, rozs\u00e1pali by ho.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm, v\u00edm. M\u00e1m o\u010di, ne?“ mrknu na n\u011bj. „Nikdo se ti dnes nevyrovn\u00e1, to ty jsi hv\u011bzda dne\u0161n\u00edho ve\u010dera. Zaz\u00e1\u0159\u00ed\u0161 a osln\u00ed\u0161 v\u0161echny ty pis\u00e1lky!“<\/div>\n
„Kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“ <\/div>\n
„Tak to bude pravda!“ Stisknu mu ruku. D\u00edk tomuto gestu si vyslou\u017e\u00edm d\u011bkovn\u00fd \u00fasm\u011bv, z n\u011bho\u017e se mi podlamuj\u00ed kolena. Atmosf\u00e9ra, kter\u00e1 tu je, mi malinko p\u0159ipom\u00edn\u00e1 tu, kter\u00e1 panovala v na\u0161\u00ed \u0161atn\u011b p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm koncertem. Jeden druh\u00e9ho jsme uklid\u0148ovali, vz\u00e1jemn\u011b se podporovali. Jen tu nejsou G\u00e9\u010dka, ale pouze my dva.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bco\u2026 To, co m\u00e1m na sob\u011b, je jeden z model\u016f t\u00e9hle kolekce. Budu uzav\u00edrat p\u0159ehl\u00eddku.“ Bill mluv\u00ed pomalu a ka\u017ed\u00e9 slovo vyslovuje s p\u0159ehnanou pe\u010dlivost\u00ed. Nev\u00edm, pro\u010d mi to opakuje znovu. O tom jsme mluvili asi p\u0159ed dv\u011bma dny.<\/div>\n
„V\u00edm. U\u017e jsi mi to \u0159\u00edkal\u2026“ Chyst\u00e1m se posadit na \u017eidli, kterou jsem si p\u0159esunul naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 v\u00edm. Ale na n\u011bco jsem zapomn\u011bl. T\u00fdk\u00e1 se to tebe\u2026“ Opatrn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a nevinn\u011b se usm\u011bje. Douf\u00e1m, \u017ee to, co m\u011b napadlo v tenhle okam\u017eik, nep\u0159ipadlo na mysl i m\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/div>\n
„Bille? Na molo m\u011b nedostane\u0161! To vypus\u0165 okam\u017eit\u011b z hlavy!“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Zabiju t\u011b!“ syknu, kdy\u017e na molo vejdou posledn\u00ed dva modelov\u00e9, pak jsme na \u0159ad\u011b my. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee a\u017e tohle skon\u010d\u00ed, tak t\u011b zabiju, Kaulitzi.“<\/div>\n
„Tome, uvolni se.“ Zazub\u00ed se na m\u011b Bill. Op\u011bt sr\u0161\u00ed sebev\u011bdom\u00edm a \u0161armem. Tr\u00e9ma je fu\u010d. Za to j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee sebou co nevid\u011bt seknu a u\u017e se nezvednu. Jak jsem se k tomuhle mohl nechat ukecat?! Sem p\u0159ece nepat\u0159\u00edm!<\/div>\n
„Uvolni se?! Jak asi?! Bille, nejsem model, ale oby\u010dejnej kytarista.“ P\u0159esn\u011b tohle jsem mu opakoval, kdy\u017e se mnou v \u0161atn\u011b tr\u00e9noval ch\u016fzi a ukazoval, jak se oto\u010dit, kam se v kter\u00fd moment pod\u00edvat. Sice mi to jak\u017e tak\u017e \u0161lo, ale mnohem l\u00e9pe bych se c\u00edtil mezi div\u00e1ky.<\/div>\n
„Co jsem ti \u0159\u00edkal? Soust\u0159e\u010f se jen na hudbu. Jdi v jej\u00edm rytmu a v m\u00e9m tempu. Bude to v pohod\u011b, neboj!“<\/p>\n<\/div>\n
„Jestli spadnu nebo se jinak znemo\u017en\u00edm\u2026“ Pohrozit mu znovu smrt\u00ed u\u017e nestihnu. Z reproduktor\u016f se ozve nejprve Billovo jm\u00e9no, a hned na to i moje. Br\u00e1cha na m\u011b mrkne a za bou\u0159liv\u00e9ho potlesku vejdeme na molo. Sly\u0161\u00edm jen tleskan\u00ed, cvak\u00e1n\u00ed fotoapar\u00e1t\u016f. Na\u0161t\u011bst\u00ed nevid\u00edm tv\u00e1\u0159e lid\u00ed, co sed\u00ed kolem, osl\u0148uj\u00ed m\u011b reflektory a blesky.<\/div>\n
Klid, Tome, tohle je n\u011bco jak \u010dervenej koberec, to zm\u00e1kne\u0161 a pak brat\u0159\u00ed\u010dkovi zakrout\u00ed\u0161 t\u00edm jeho kr\u010dkem. M\u016f\u017eu vlastn\u011b d\u011bkovat Bohu, \u017ee m\u011b nestr\u010dil na molo a nenechal m\u011b promen\u00e1dovat se samotn\u00e9ho. Bill na m\u011b nen\u00e1padn\u011b mrkne a spole\u010dn\u011b vykro\u010d\u00edme. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm krokem ze m\u011b nervozita opad\u00e1v\u00e1. Mo\u017en\u00e1 je to i bratrem, kr\u00e1\u010d\u00edc\u00edm po m\u00e9m boku. Kdy\u017e je u m\u011b, c\u00edt\u00edm se mnohem l\u00edp. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsem jednou jel na p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed cen bez n\u011bj, jen s G\u00e9\u010dkama, a byl jsem \u00fapln\u011b nemo\u017enej. S n\u00edm je to snadn\u011bj\u0161\u00ed a m\u00e1m i pocit, \u017ee nejsem zas tak hroznej. Jedin\u00fdm pohledem m\u011b dok\u00e1\u017ee nakopnout v\u00edc, ne\u017e ostatn\u00ed tis\u00edci slovy chv\u00e1ly.  <\/div>\n
Na konci mola se zastav\u00edme a uklon\u00edme se na v\u0161echny strany. Fo\u0165\u00e1ky cvakaj\u00ed a docela se mi to l\u00edb\u00ed. Po dlouh\u00e9 dob\u011b stoj\u00edm ve sv\u011btle reflektor\u016f a zase se m\u016f\u017eu \u0161klebit do objektiv\u016f. Jak mi ten pocit sch\u00e1z\u00ed! Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee zrovna tohle mi bude chyb\u011bt\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e se oto\u010d\u00edme, Bill mi v\u011bnuje \u00fasm\u011bv. Beru to jako v\u00fdraz, \u017ee mi to docela jde a dmu se p\u00fdchou. Nejsem py\u0161n\u00fd na sebe, ale na n\u011bj. Dnes snad v\u00edce ne\u017e kdy jindy jsem hrd\u00fd na to, \u017ee jsem jeho bratrem. Naposledy se oto\u010d\u00edme, Bill chyt\u00ed mou dla\u0148 a spole\u010dn\u011b se hluboce uklon\u00edme. Lidi tleskaj\u00ed a my za jej\u00edch ovac\u00ed zmiz\u00edme do z\u00e1kulis\u00ed.  <\/div>\n
Chyst\u00e1m se mu sd\u011blit, jak py\u0161n\u00fd na n\u011bj jsem, ale \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159ito\u010d\u00ed, mi tu mo\u017enost sebere. N\u011bco na Billa chrl\u00ed a t\u00e1hne jej pry\u010d. Zavol\u00e1m na n\u011bj, \u017ee se uvid\u00edme pozd\u011bji, na\u010de\u017e k\u00fdvne a zmiz\u00ed. D\u0159epnu si a op\u0159u se o st\u011bnu. Po\u0159\u00e1d se mi t\u0159esou kolena. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, zda je to ustupuj\u00ed tr\u00e9mou, \u00falevou \u017ee jsem to nezkazil, a nebo vzru\u0161en\u00edm, \u017ee jsem znovu mohl vystoupit p\u0159ed tolika lidmi. Sice ne jako muzikant, ale st\u00e1l jsem p\u0159ed novin\u00e1\u0159i a d\u00edk Billovi si mohl u\u017e\u00edt p\u00e1r vte\u0159in sl\u00e1vy. V\u011bt\u0161ina p\u0159irozen\u011b pat\u0159ila br\u00e1chovi, ale i tak jsem r\u00e1d, \u017ee jsem nezdrhnul a na to molo vlezl. Docela dobr\u00e1 zku\u0161enost.  <\/div>\n
M\u011bl bych se j\u00edt kouknout, kam mi br\u00e1\u0161ku odt\u00e1hli. Asi se na n\u011bj sesypali ti novin\u00e1\u0159\u0161t\u00ed  supi a chrl\u00ed na n\u011bj jeden dotaz za druh\u00fdm. Vstanu a za\u010dnu se rozhl\u00ed\u017eet kolem sebe. Kdybych si aspo\u0148 vzpomn\u011bl, kudy jsme sem p\u0159i\u0161li. Z t\u00e9hle nebo z t\u00e9hle strany?<\/div>\n
„Doleva.“ N\u011b\u010d\u00ed ruka mi dopadne na rameno, d\u00edk \u010demu\u017e vyjeknu. Kdy\u017e se oto\u010d\u00edm, spat\u0159\u00edm za sebou st\u00e1t Billova star\u00e9ho k\u00e1mo\u0161e Karla. Kde ten se tady vzal? Nem\u011bl by sed\u011bt mezi hosty? Vypad\u00e1 po\u0159\u00e1d stejn\u011b, p\u0159esn\u011b takov\u00e9ho, jak\u00fd je dnes, si jej pamatuji. B\u00edl\u00e9 vlasy, dob\u0159e padnouc\u00ed oblek a nezbytn\u00e9 \u010dern\u00e9 br\u00fdle. \u0158ekl bych, \u017ee jsem ho snad nikdy bez nich nevid\u011bl.<\/div>\n
„Karl Lagerfeld?“ Mus\u00edm vypadat asi hodn\u011b divn\u011b, proto\u017ee na rtech starou\u0161e Karla se mihne \u00fasm\u011bv. Ale nic ne\u0159ekne a zachov\u00e1 si sv\u016fj noblesn\u00ed postoj.<\/div>\n
„Zdrav\u00edm v\u00e1s, Tome.“ K\u00fdvne na m\u011b a mn\u011b spadne \u010delist. Nenapadlo by m\u011b, \u017ee si starou\u0161ek zapamatoval moje jm\u00e9no. I kdy\u017e\u2026 To moje po\u0161klebovan\u00ed se a p\u0159ipom\u00ednky k t\u00e9 „n\u00e1dhe\u0159e“, kterou narazil na hlavu m\u00e9ho dvoj\u010dete, se asi zapomenout nedaj\u00ed. „Za Billem doleva. Pravd\u011bpodobn\u011b bude pod palbou dotaz\u016f.“<\/p>\n<\/div>\n
„Jak\u00fd je v\u00e1\u0161 n\u00e1zor na Billovu kolekci?“ Zept\u00e1m se konverza\u010dn\u011b, kdy\u017e vykro\u010d\u00edme sm\u011brem, o n\u011bm\u017e mi prozradil, \u017ee m\u011b dovede k bratrovi.<\/div>\n
„Bill je neuv\u011b\u0159iteln\u011b talentovan\u00fd. Dne\u0161kem mi to jen potvrdil. Zpo\u010d\u00e1tku jsem jeho n\u00e1pad pova\u017eoval za dost riskantn\u00ed, \u0159ekn\u011bme a\u017e bl\u00e1zniv\u00fd, ale znovu mi dok\u00e1zal, \u017ee nem\u00e1 konkurenci.“ No hezky o n\u011bm mluv\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee podobn\u011b bude mluvit, a\u017e se ho zept\u00e1 n\u011bjakej pis\u00e1lek. „Ostatn\u011b to m\u00e1te v rodin\u011b. Abych pravdu \u0159ekl, kdy\u017e mi Bill \u0159ekl, \u017ee v\u00e1s hodl\u00e1 vz\u00edt na molo, docela jsem se zaleknul. Pamatuji si v\u00e1s z \u010derven\u00fdch koberc\u016f a neberte to, pros\u00edm, osobn\u011b, Tome, ale va\u0161e ch\u016fze mi sp\u00ed\u0161e p\u0159ipom\u00ednala \u0161lap\u00e1n\u00ed zel\u00ed ne\u017e ch\u016fzi modela. Ov\u0161em to, co jste p\u0159edvedl dnes? Je\u0161t\u011b to tro\u0161ku dopilujte a vzh\u016fru na molo.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jednou mi to sta\u010dilo.“ Zasm\u011bji se. „Ale d\u011bkuji. Od v\u00e1s m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d. T\u00e1mhle je na\u0161e hv\u011bzda.“ Hlavou nazna\u010d\u00ed sm\u011br. Okam\u017eit\u011b se oto\u010d\u00edm a uvid\u00edm Billa, jak se usm\u00edv\u00e1 do fotoapar\u00e1t\u016f a odpov\u00edd\u00e1 na zv\u011bdav\u00e9 ot\u00e1zky. Kdy\u017e si m\u011b v\u0161imne, ud\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00fd pohyb rukou, kter\u00fd si bohu\u017eel nedovedu spr\u00e1vn\u011b vylo\u017eit.<\/div>\n
„Chce, abyste \u0161el za n\u00edm.“ Zd\u00e1 se, \u017ee Karl Billa pochopil. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. V\u00e1h\u00e1m. Nev\u00edm, co bych tam asi hledal? „Tome, Bill v\u00e1s k sob\u011b volal, m\u011bl byste za n\u00edm j\u00edt. Uvid\u00edme se na p\u00e1rty.“ Chyst\u00e1m se mu n\u011bco odpov\u011bd\u011bt, jen\u017ee n\u011bjakej novin\u00e1\u0159 si v\u0161imnul velk\u00e9ho Lagerfelda, nab\u011bhnul k n\u011bmu, a u\u017e se ho vypt\u00e1v\u00e1 na jeho n\u00e1zor na dne\u0161n\u00ed m\u00f3dn\u00ed show. Zhluboka se nadechnu a vykro\u010d\u00edm k Billovi.  <\/div>\n
„Ud\u011blejte m\u00edsto.“ N\u011bjakej vysokej chl\u00e1pek v kv\u00e1dru s visa\u010dkou SECURITY odstr\u010d\u00ed fotografy a vytvo\u0159\u00ed mi mezi nimi uli\u010dku, abych se dostal k dvoj\u010deti.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b.“ \u0160eptne Bill a p\u0159ito\u010d\u00ed se ke mn\u011b. „Usm\u00edvej se.“<\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b volal?“ Zept\u00e1m se polohlasem. Ne\u017e mi odpov\u00ed, zazub\u00ed se do dal\u0161\u00edho objektivu.<\/div>\n
„Ptali se na tebe.“<\/div>\n
„Co jsi jim \u0159ekl?“ Pod\u00edv\u00e1m se na fotografa, kter\u00fd vyk\u0159iknul moje jm\u00e9no. Docela m\u011b p\u0159ekvapil. Myslel jsem, \u017ee na m\u011b v\u0161ichni zapomn\u011bli a \u017ee u\u017e nikdo ani nev\u00ed, kdo Tom Kaulitz je.<\/div>\n
„\u017de m\u00e1m nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edho bratra na sv\u011bt\u011b.“ Billova dla\u0148 spo\u010dine na m\u00fdch z\u00e1dech, po nich\u017e m\u011b pohlad\u00ed. Naposledy se usm\u011bje do objektivu a k\u00fdvne na toho hromotluka, co mi pomohl dostat se k n\u011bmu. Znovu odstr\u010d\u00ed ty hyeny, abychom mohli proj\u00edt. Bill jde p\u0159ede mnou, sna\u017e\u00edm se ho dr\u017eet, jen\u017ee mi n\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1 sko\u010d\u00ed do cesty.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, dovolte mi ot\u00e1ze\u010dku. Dlouho jsme o v\u00e1s nesly\u0161eli. Kde jste byl?“<\/div>\n
„D\u011bkuji, bez koment\u00e1\u0159e.“ Zopakuji fr\u00e1zi, kterou n\u00e1m vtloukal do hlavy David, n\u00e1\u0161 b\u00fdval\u00fd mana\u017eer, pro p\u0159\u00edpad, \u017ee bychom na n\u011bco necht\u011bli odpov\u00eddat. Usm\u011bji se p\u0159esn\u011b tak, jak n\u00e1m to p\u0159edv\u00e1d\u011bl, a pokus\u00edm se kolem n\u00ed proj\u00edt a dohnat dvoj\u010de, kter\u00e9 se mi dost vzd\u00e1lilo.<\/div>\n
„Sna\u017e\u00ed se pan Kaulitz stylizovat s\u00e1m sebe do role zachr\u00e1nce vlastn\u00edho dvoj\u010dete, jemu\u017e pomohl zbavit se z\u00e1vislosti na alkoholu a nyn\u00ed ho znovu tla\u010d\u00ed do podv\u011bdom\u00ed ve\u0159ejnosti? Byl tento comeback m\u011bs\u00edce pl\u00e1novan\u00fd a je zcela v re\u017eii va\u0161eho pana bratra? M\u00e1 mu slou\u017eit jako reklama?“ Jedna ot\u00e1zka st\u0159\u00edd\u00e1 druhou. Oslepuje m\u011b blesk fotoapar\u00e1tu, a najednou m\u011b p\u0159epadne neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 \u00fazkost. Polev\u00e1 m\u011b hork\u00fd pot, nem\u016f\u017eu d\u00fdchat a cel\u00fd se t\u0159esu. K novin\u00e1\u0159ce se p\u0159id\u00e1vaj\u00ed dal\u0161\u00ed, co \u010dekaj\u00ed na moji odpov\u011b\u010f. Co jim m\u00e1m sakra \u0159\u00edct? Pro\u010d mi nedaj\u00ed pokoj?<\/div>\n
„D\u011bkujeme v\u00e1m.“ Vedle m\u011b se objev\u00ed zni\u010dehonic Bill, uchop\u00ed m\u011b za ruku a sna\u017e\u00ed se m\u011b odsud dostat.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, vysv\u011btlete n\u00e1m to\u2026 V\u00e1\u0161 bratr byl dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce v pozad\u00ed. Pro\u010d se skr\u00fdval? Byl to v\u00e1\u0161 n\u00e1pad, nebo je za t\u00edm n\u011bco jin\u00e9ho?“<\/div>\n
„Bez koment\u00e1\u0159e.“ Proced\u00ed Bill mezi zuby. Vid\u00edm na n\u011bm, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd, ale sna\u017e\u00ed se chovat slu\u0161n\u011b. A\u010dkoli by je v\u0161echny nejrad\u011bji poslal, slu\u0161n\u011b \u0159e\u010deno, do h\u00e1je. „Te\u010f n\u00e1s omluvte.“<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to.“ Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se jich kone\u010dn\u011b zbav\u00edme a ocitneme se v bezpe\u010d\u00ed. „Hyeny! Jak ti je?“<\/div>\n
„V pohod\u011b\u2026“ hlesnu. Bill by musel b\u00fdt slepej, kdyby nepoznal, \u017ee kec\u00e1m. Docela m\u011b to vzalo. Nev\u00edm, jestli mi ubl\u00ed\u017eil fakt, \u017ee se na moje alkoholov\u00e9 estr\u00e1dy je\u0161t\u011b nezapomn\u011blo, nebo \u017ee maj\u00ed Billa za odpornou bestii, kter\u00e1 se moji slabost sna\u017e\u00ed vyu\u017e\u00edt ve sv\u016fj prosp\u011bch.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to. Jsem blbec! V\u016fbec jsem t\u011b mezi n\u011b nem\u011bl tahat! Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee se na tebe takhle sesypou. M\u011bl jsem tohle v\u0161echno p\u0159edv\u00eddat\u2026“<\/div>\n
„Bille, to je dobr\u00fd. Ot\u0159epu se z toho.“ P\u0159eru\u0161\u00edm vodop\u00e1d jeho slov a polo\u017e\u00edm mu ruku na rameno. Bill si m\u011b prohl\u00eddne, n\u011bkolik vte\u0159in dopodrobna zkoum\u00e1 moji tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e usoud\u00ed, \u017ee jsem jak\u017e tak\u017e v po\u0159\u00e1dku a nic mi nesch\u00e1z\u00ed, znovu se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, tys byl\u2026 byl jsi\u2026 naprosto \u00fa\u017easn\u00fd!“ vysouk\u00e1 ze sebe. Asi je mimo dimenzi, jinak by tohle nikdy ne\u0159ekl. Ne \u017ee by m\u011b nechv\u00e1lil u\u017e p\u0159edt\u00edm, v\u0161ak bylo i za co. Jen\u017ee za posledn\u00ed t\u00fddny, co jsem m\u011bl mo\u017enost str\u00e1vit v jeho bl\u00edzkosti, jsem nabyl dojmu, \u017ee se zm\u011bnil. Po\u0159\u00e1d je to m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka, ale p\u0159esto je jin\u00fd. Nic ne\u0159ekne jen tak, ob\u010das je dokonce i skoup\u00fd na slovo, co\u017e jsem za\u017eil p\u0159i n\u011bjak\u00e9 jejich porad\u011b, nebo co to m\u011blo b\u00fdt. Bill ne\u0159ekl na \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1vrh ani slovo, jen nakl\u00e1n\u011bl hlavu ze strany na stranu. Jen dv\u011b gesta jsem pochopil spr\u00e1vn\u011b. Prvn\u00ed bylo, kdy\u017e se zhluboka nadechnul a zad\u00edval se na svoje nehty, zat\u00edmco jeden z jeho poskok\u016f p\u0159edn\u00e1\u0161el sv\u016fj n\u00e1pad. Tohle gesto dokazovalo jeho jasn\u00fd nez\u00e1jem a\u017e znud\u011bnost. Naopak to druh\u00e9, kdy\u017e se lokty op\u0159el o st\u016fl a bradu si op\u0159el o dlan\u011b s propleten\u00fdmi prsty, sv\u011bd\u010dilo o jeho z\u00e1jmu a zal\u00edben\u00ed v n\u00e1vrhu dan\u00e9 osoby. Tu\u0161\u00edm, \u017ee se ten \u010dlov\u011bk, jemu\u017e se dostalo t\u00e9to pocty, jmenoval Max\u2026 Slovy chv\u00e1ly tedy Bill rozhodn\u011b \u0161et\u0159\u00ed, ke v\u0161em i k sob\u011b je a\u017e p\u0159ehnan\u011b kritick\u00fd a vztahuje se to i na m\u011b. Kdy\u017e mi te\u010f ale radost\u00ed sko\u010d\u00ed kolem krku, dojde mi, \u017ee to z\u0159ejm\u011b myslel v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Bille?“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvne, co\u017e si p\u0159eberu jako pob\u00eddnut\u00ed, abych pokra\u010doval. V\u00e1h\u00e1m, jak v\u011btu zformulovat, aby nevyzn\u011bla jako lacin\u00e1 ohran\u00e1 fr\u00e1ze, ale nakonec to \u0159eknu t\u00edm nejjednodu\u0161\u0161\u00edm, ale zato nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. „Jsem na tebe tak stra\u0161n\u011b hrdej!“<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay O dal\u0161\u00ed  t\u00fdden pozd\u011bji „Kde jsi byl?!“ sjedu Toma, hned co se zjev\u00ed mezi dve\u0159mi. Celou dobu mu vol\u00e1m, sh\u00e1n\u00edm ho po v\u0161ech \u010dertech, ale m\u016fj brat\u0159\u00ed\u010dek nen\u00ed nikde k zasti\u017een\u00ed. „Za p\u00e1r hodin to za\u010dne.“ „To st\u00edh\u00e1me a uklidni<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-10621","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10621","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10621"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10621\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10621"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10621"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10621"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}