{"id":10633,"date":"2010-09-22T17:00:00","date_gmt":"2010-09-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10607"},"modified":"2010-09-22T17:00:00","modified_gmt":"2010-09-22T16:00:00","slug":"remorse-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/22\/remorse-2\/","title":{"rendered":"Remorse 2."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nespal jsem. A\u017e do rozedn\u011bn\u00ed  jsem kle\u010del na posteli a d\u00edval jsem se z okna na hv\u011bzdy. M\u011bl jsem strach a celou noc jsem provzlykal. O\u010di m\u011b p\u00e1lily od neust\u00e1l\u00fdch p\u0159\u00edval\u016f slz. A a\u017e kdy\u017e se nad obzor vyhouply prvn\u00ed paprsky slunce, kter\u00e9 oz\u00e1\u0159ily sl\u00e1bnouc\u00ed temnotu prvn\u00edmi jasn\u00fdmi odst\u00edny oran\u017eov\u00e9, \u010derven\u00e9 a \u017elut\u00e9, lehl jsem si na postel a stulil se do klub\u00ed\u010dka. P\u0159esto, \u017ee jsem byl vzh\u016fru p\u0159es dvacet hodin, nemohl jsem usnout. B\u00e1l jsem se, \u017ee kdybych jen na chv\u00edli usnul, oni by mi n\u011bco provedli.<\/div>\n
Zase jsem si sedl a zaposlouchal se do ticha domu. Nebylo sly\u0161et v\u016fbec nic. Bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161  brzo, ne\u017e aby byl n\u011bkdo vzh\u016fru. D\u016fm byl z\u0159ejm\u011b do \u00fapln\u00e9ho v\u00fdchodu slunce mrtv\u00fd. Vsad\u00edm se, \u017ee kdybych upustil \u0161pendl\u00edk na podlahu, zn\u011blo by to jako hlasit\u00fd v\u00fdst\u0159el.  <\/div>\n
Na no\u010dn\u00edm stolku vedle postele bylo po\u0159\u00e1d j\u00eddlo ze v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera a j\u00e1 si najednou uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1m hlad. A pokud si dob\u0159e vzpom\u00edn\u00e1m, nemus\u00edm m\u00edt strach, \u017ee by v j\u00eddle n\u011bco bylo. Vzal jsem si do ruky toast. Od v\u010derej\u0161ka byl chleba trochu okoral\u00fd, ale stejn\u011b mi p\u0159i\u0161el k chuti. Pomalu jsem ho sn\u011bdl a dopil i zbytek vody ze sklenice. Bylo mi o trochu l\u00e9pe, ale ne dost na to, abych byl klidn\u011bj\u0161\u00ed. Lehl jsem si zp\u00e1tky na postel a z\u016fstal jsem se d\u00edvat na dve\u0159e. \u010cekal jsem, kdy se zase otev\u0159ou a kdo se v nich objev\u00ed. A jenom moje my\u0161lenka dozn\u011bla, cvakl kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku, jak s n\u00edm n\u011bkdo oto\u010dil, ale klika se nepohnula hned. Trvalo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e se dve\u0159e pootev\u0159ely. V tu chv\u00edli jsem sed\u011bl skr\u010den\u00fd v kout\u011b a rukama jsem si obj\u00edmal kolena. Do m\u00edstnosti nakoukla Tomova hlava. Vypadal, \u017ee je vzh\u016fru u\u017e dlouho, \u017e\u00e1dn\u00e1 rozespalost ani kruhy pod o\u010dima. <\/div>\n
\n
„Myslel jsem, \u017ee na\u0161e hv\u011bzda bude je\u0161t\u011b sp\u00e1t,“ \u0159ekl potichu a vstoupil. Dve\u0159e za sebou zav\u0159el, jako kdyby se b\u00e1l, \u017ee mu snad ute\u010du. Pravda, na vte\u0159inu m\u011b to napadlo, ale jak\u00e1 je \u0161ance, \u017ee bych se dostal z domu, ve kter\u00e9m jsou t\u0159i dal\u0161\u00ed, kte\u0159\u00ed by po mn\u011b \u0161li jako hladov\u00e9 \u0161elmy po ko\u0159isti? \u017d\u00e1dn\u00e1.<\/div>\n
Tom si m\u011b chv\u00edli pozorn\u011b  prohl\u00ed\u017eel. „Spal jsi v noci v\u016fbec?“<\/div>\n
Sklopil jsem o\u010di a zavrt\u011bl hlavou. Tom hlasit\u011b vydechl a zn\u011blo to trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. \u010cekal jsem, \u017ee ke mn\u011b zase bude hrub\u00fd a tentokr\u00e1t m\u011b bude nutit do sp\u00e1nku. Ale on ml\u010del, jen se pohnul ode dve\u0159\u00ed k no\u010dn\u00edmu stolku. Pod\u00edval se na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
„No,“ podotknul. „Alespo\u0148 jsi n\u011bco sn\u011bdl.“<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bho. I on na m\u011b up\u0159el t\u00edhu sv\u00e9ho \u010dokol\u00e1dov\u00e9ho pohledu a snad \u010dekal, \u017ee mu n\u011bco \u0159eknu. J\u00e1 jsem ml\u010del. Nem\u011bl jsem odvahu se ho na cokoliv zeptat, nebo mu cokoliv \u0159\u00edct, proto\u017ee jeho postoj po\u0159\u00e1d vyjad\u0159oval druh n\u011bkoho, kdo je jist\u00fdm zp\u016fsobem nebezpe\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„Je je\u0161t\u011b brzo, Bille. Vyspi se,“ sebral tal\u00ed\u0159 a sklenici a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Pozoroval jsem jeho lehce houpavou ch\u016fzi, jak se ztratila za dve\u0159mi. Zabouchl za sebou a cvaknut\u00ed z\u00e1mku m\u011b ujistilo v tom, \u017ee se odtud jen tak nedostanu. Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e si lehnout a pokusit se na chv\u00edli sp\u00e1t. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt unaven\u00fd. Zav\u0159el jsem o\u010di a spal jsem t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Probud\u00edme ho,“ sly\u0161el jsem kousek od sebe BJ\u016fv hlas.<\/div>\n
„Ne, nech ho sp\u00e1t. Celou noc byl vzh\u016fru,“ zavr\u010del na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„No a co? M\u00edsto span\u00ed byl celou noc vzh\u016fru a k\u0148oural. Jeho probl\u00e9m. J\u00e1 chci, aby byl vzh\u016fru. V\u016fbec si neu\u017e\u00edv\u00e1m, \u017ee jsme ho unesli.“<\/div>\n
Tom si odfrkl. „A co chce\u0161  d\u011blat, a\u017e se probere? Hr\u00e1t s n\u00edm slovn\u00ed fotbal?“ zeptal se a zn\u011bl na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Ha, ha,“ odsekl BJ. „J\u00e1 mu chci uk\u00e1zat, \u017ee tohle rozhodn\u011b nebude p\u0159\u00edjemn\u00e1 dovolen\u00e1.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem jasn\u011b \u0159ekl, \u017ee se mu neubl\u00ed\u017e\u00ed. Nikdo z v\u00e1s na n\u011bj ani nes\u00e1hne.“<\/div>\n
„Tome, nen\u00ed to jenom tvoje hra\u010dka, jedeme v tom v\u0161ichni,“ promluvil t\u0159et\u00ed hlas, kter\u00fd jsem si pamatoval ze v\u010derej\u0161ka, ale nedok\u00e1zal jsem k n\u011bmu p\u0159i\u0159adit jm\u00e9no.<\/div>\n
„Tak hele, M\u00e4xi“ zv\u00fd\u0161il Tom hlas. „Chce\u0161 p\u016fl mili\u00f3nu euro, nebo dvacet let za m\u0159\u00ed\u017eema za \u00fanos a ubl\u00ed\u017een\u00ed na zdrav\u00ed?“<\/div>\n
„Kdo \u0159ekl, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00edme? Kdy\u017e n\u00e1s p\u0159estane bavit, rovnou se ho zbav\u00edme, ne?“ pronesl BJ a zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, a\u017e dostaneme prachy,“ dodal M\u00e4x.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni byli se mnou v m\u00edstnosti a j\u00e1 jsem sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 slovo rozhovoru. Nel\u00edbilo se mi, kam se jejich \u0159e\u010d st\u00e1\u010d\u00ed. Probral jsem se tak rychle, jak mi m\u016fj unaven\u00fd mozek dovolil a sednul jsem si. P\u0159ikr\u010dil jsem se v koutku postele a po\u0159\u00e1d trochu ospale jsem m\u017eoural kolem sebe. Tom sed\u011bl na posteli kousek ode m\u011b, BJ na \u017eidli vedle no\u010dn\u00edho stolku, a ostatn\u00ed dva se op\u00edrali o sk\u0159\u00ed\u0148. Jeden z nich, jak jsem zaslechl, byl M\u00e4x a posledn\u00ed jm\u00e9no jsem je\u0161t\u011b ani neznal. A nebyl jsem si ani jist\u00fd, jestli ho chci zn\u00e1t.<\/div>\n
„Aaa, Sn\u011bhurka se n\u00e1m probrala ze stolet\u00e9ho sp\u00e1nku,“ u\u0161kl\u00edbl se BJ a up\u0159el na m\u011b temn\u011b zelen\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„To byla \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka,“ odv\u011btil jsem potichu.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, zat\u00edmco BJ st\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „Cos to \u0159ekl?“<\/div>\n
„\u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka spala stolet\u00fdm sp\u00e1nkem a ne Sn\u011bhurka,“ zopakoval jsem mu.<\/div>\n
BJ nabral v obli\u010deji vztekle rudou barvu. Z\u0159ejm\u011b nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e si z n\u011bho n\u011bkdo d\u011blal legraci. A nav\u00edc, j\u00e1 jsem nevtipkoval, jen jsem ho opravil. A to se mu nejsp\u00ed\u0161 taky nel\u00edbilo. Prudce vstal a vyrazil ke mn\u011b. Cestu mu p\u0159ede mnou zastoupil Tom. J\u00e1 jsem se za nimi je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ikr\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
„Varuju t\u011b – ani na n\u011bj nes\u00e1hne\u0161, pokud nechce\u0161, abych ti ubl\u00ed\u017eil.“ Tom\u016fv hlas zn\u011bl klidn\u011b, ale z o\u010d\u00ed mu \u0161lehaly blesky.<\/div>\n
Oproti n\u011bmu BJ na\u0161tvan\u00fd  byl a nesna\u017eil se to skr\u00fdvat ani v obli\u010deji a ani v hlase. „Nem\u016f\u017ee\u0161 ho hl\u00eddat po\u0159\u00e1d, Tome. Nejede\u0161 v tom s\u00e1m, jsme v tom v\u0161ichni a nikdo z n\u00e1s nebude d\u011blat to, co ty \u0159ekne\u0161.“<\/div>\n
Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Vysv\u011btli mi, BJi, jak ho tu chce\u0161 udr\u017eet \u017eiv\u00fdho, kdy\u017e ho chce\u0161 p\u0159izab\u00edt u\u017e druh\u00fd den?“<\/div>\n
BJ se na m\u011b pod\u00edval. Pohled jsem mu opl\u00e1cel, ale ruce se mi znateln\u011b t\u0159\u00e1sly. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by bylo lep\u0161\u00ed, kdybych dr\u017eel pusu, jenom\u017ee te\u010f bylo pozd\u011b n\u011b\u010deho litovat. Pro p\u0159\u00ed\u0161t\u011b v\u00edm, na co si d\u00e1t pozor. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b na jazyk. Sklopil jsem provinile o\u010di a hryzl se do rtu. Nevydr\u017eel jsem n\u00e1por jeho vztekl\u00e9ho pohledu. A u\u017e v\u016fbec jsem necht\u011bl, abych ho vyprovokoval k n\u011b\u010demu hor\u0161\u00edmu, ne\u017e se doposud stalo. Mohlo by to sko\u010dit mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e jenom nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b si odfrkl a ode\u0161el. M\u00e4x s t\u00edm druh\u00fdm klukem ho n\u00e1sledovali, o\u010dima se p\u0159i odchodu op\u00edrali do Toma, jako kdyby ud\u011blal n\u011bco b\u016fh v\u00ed jak \u0161patn\u00e9ho. On m\u011b jenom br\u00e1nil. Jemu jde o pen\u00edze, ne o to, aby m\u011b zmrza\u010dil, nebo dokonce zabil, zat\u00edmco na ostatn\u00edch bylo vid\u011bt, \u017ee je jim ukraden\u00e9, jak se mnou bude nalo\u017eeno.<\/div>\n
Kdy\u017e se za nimi hlasit\u011b  zabouchly dve\u0159e, Tom se na m\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi vysv\u011btlit, pro\u010d si nedr\u017eel jazyk za zuby?“ zavr\u010del na m\u011b. „BJ nen\u00ed zrovna ten, z koho by sis m\u011bl d\u011blat srandu.“<\/div>\n
„Ned\u011blal jsem si srandu,“ \u0161pitl jsem potichu.<\/div>\n
„T\u00edm h\u016f\u0159 pro tebe, Bille. Copak jsem ti v\u010dera ne\u0159ekl jasn\u011b, jak se m\u00e1\u0161 chovat? Chce\u0161, aby t\u011b n\u011bkdo z nich zml\u00e1til do bezv\u011bdom\u00ed? V\u011b\u0159 mi, \u017ee oni by toho schopn\u00ed byli,“ varoval m\u011b.<\/div>\n
Zvedl jsem k n\u011bmu pomalu o\u010di. „A ty ne?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
Zamra\u010dil se. „Sakra, Bille, nehraj si s n\u00e1mi, pokud nechce\u0161 skon\u010dit pod drnem.“ Sedl si zp\u00e1tky ke mn\u011b na postel. „Chci, aby ses vr\u00e1til dom\u016f v po\u0159\u00e1dku, ale ty si to moc neuleh\u010duje\u0161.“<\/div>\n
Pohled jsem znovu sklopil do sv\u00e9ho kl\u00edna. „Omlouv\u00e1m se.“ Nev\u00edm, jestli m\u011b sly\u0161el, proto\u017ee jsem to \u0159ekl na hranici sly\u0161itelnosti.<\/div>\n
Tom vstal. „Na to u\u017e  je te\u010f trochu pozd\u011b,“ odsekl a ode\u0161el. Nezapomn\u011bl za sebou pr\u00e1sknout dve\u0159mi a zamknout. Znamenalo to, \u017ee se zlob\u00ed, a stejn\u011b tak to znamenalo, \u017ee moji omluvu sly\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem se rozplakal. BJ byl na m\u011b na\u0161tvan\u00fd a j\u00e1 jsem v\u011b\u0159il, \u017ee mi te\u010f  ud\u011bl\u00e1 ze \u017eivota peklo, a dokonce ani Tom u\u017e ho nezastav\u00ed. M\u00e4x a jeho kamar\u00e1d beze jm\u00e9na mu v tom jist\u011b r\u00e1di pom\u016f\u017eou, jen aby m\u011b shodili na \u00fapln\u00e9 dno. Toma jsem se ob\u00e1val, ale z BJe jsem m\u011bl strach jako je\u0161t\u011b nikdy z nikoho. Dok\u00e1zal jsem si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u017eiv\u011b p\u0159edstavit, jak z m\u00e9ho obli\u010deje ud\u011bl\u00e1 sv\u00fdmi p\u011bstmi krvavou masku. A ta p\u0159edstava byla na mou slabou povahu moc. Prudce jsem se oto\u010dil a znovu jsem zkusil kli\u010dku na okn\u011b. Trhal jsem za n\u00ed v\u0161\u00ed silou, aby se otev\u0159ela, ale bylo to k ni\u010demu. Odtud se prost\u011b nedostanu, dokud m\u011b oni sami nepust\u00ed. Mohlo by to trvat v\u011b\u010dnost.<\/div>\n
Vstal jsem a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Taky byly zam\u010den\u00e9. Nebylo odtud kudy ani kam ut\u00e9ct. Venku za okny se rozkl\u00e1dal les. Netu\u0161il jsem, kde jsem, ani jak jsem se sem dostal. Kdyby se mi p\u0159ece jenom poda\u0159ilo ut\u00e9ct z domu, ztratil bych se venku. Bylo to oboj\u00ed stejn\u011b nesmysln\u00e9, a tud\u00ed\u017e mi nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e sed\u011bt a \u010dekat na z\u00e1zrak.  <\/div>\n
Lehl jsem si zp\u00e1tky na postel a hlasit\u011b jsem se rozvzlykal. Slzy se mi kut\u00e1lely z o\u010d\u00ed jako mal\u00e9 pr\u016fsvitn\u00e9 perli\u010dky a m\u011bkce dopadaly na moje popraskan\u00e9 rty. T\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble, bolestiv\u00e9 k\u0159e\u010de mi stahovaly svaly. Srdce se mi freneticky rozkmitalo. Tep mi dun\u011bl v u\u0161\u00edch a c\u00edtil jsem ho i vzadu na jazyku, mohl bych ho v puse p\u0159evalovat jako ho\u0159k\u00fd bonb\u00f3n. Strach m\u011b pomysln\u011b bodal v hlav\u011b. Plakal jsem tak dlouho, dokud jsem m\u011bl slzy. A kdy\u017e oschly, le\u017eel jsem na matraci, skoro jsem ned\u00fdchal a d\u00edval se do pr\u00e1zdna. Nikdy v \u017eivot\u011b jsem si tolik nep\u0159\u00e1l b\u00fdt doma, u sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, u sv\u00e9ho psa a u sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Dokonce i sv\u00e9ho mana\u017eera, kter\u00e9ho jsem nem\u011bl dvakr\u00e1t v l\u00e1sce, bych te\u010f vid\u011bl r\u00e1d. Cel\u00fd m\u016fj \u017eivot, a\u010d byl n\u00e1ro\u010dn\u00fd a strm\u00fd, byl lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt tady.  <\/div>\n
Klekl jsem si a posadil se na paty. Pod\u00edval jsem se ven z okna. Stromy tu byly kolem dokola a do jejich v\u011btv\u00ed se op\u00edral slab\u00fd v\u00edtr. Nebyla tu \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u0159\u00edjezdov\u00e1 cesta. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak jsme se sem vlastn\u011b dostali. Autem? Nev\u00edm. Dokonce si ani nepamatuju, \u017ee bych BJ, Toma, M\u00e4xe a toho \u010dtvrt\u00e9ho potkal v noci venku a \u017ee by m\u011b p\u0159epadli. Nejsp\u00ed\u0161 jsem od nich dostal takovou r\u00e1nu do hlavy, \u017ee ani nev\u00edm, co jsem ten den m\u011bl k ob\u011bdu.<\/div>\n
Povzdychl jsem si a pod\u00edval se nad obzor. Slunce se pomalu ch\u00fdlilo k z\u00e1padu. Cel\u00fd den jsem prospal, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee v noci zase nebudu moci usnout. T\u0159eba ani nebudu muset. T\u0159eba p\u0159ijde BJ a zml\u00e1t\u00ed m\u011b do bezv\u011bdom\u00ed za tu mou drzou pozn\u00e1mku. A t\u0159eba p\u0159ijde Tom a bude mi do r\u00e1na vy\u010d\u00edtat, jak si s\u00e1m d\u011bl\u00e1m ze \u017eivota peklo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to jsem si p\u0159\u00e1l v\u00edc. Aby p\u0159i\u0161el Tom, proto\u017ee on mi nikdy nevyhro\u017eoval, \u017ee m\u011b zbije. Bylo to jako rozhodnut\u00ed mezi kobrou a hladov\u00fdm vlkem. Pokud m\u00e1m na v\u00fdb\u011br, vol\u00edm kobru. Pokud neud\u011bl\u00e1te \u017e\u00e1dn\u00fd prudk\u00fd pohyb, kobra v\u00e1m neubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Nespal jsem. A\u017e do rozedn\u011bn\u00ed  jsem kle\u010del na posteli a d\u00edval jsem se z okna na hv\u011bzdy. M\u011bl jsem strach a celou noc jsem provzlykal. O\u010di m\u011b p\u00e1lily od neust\u00e1l\u00fdch p\u0159\u00edval\u016f slz. A a\u017e kdy\u017e se nad obzor vyhouply prvn\u00ed paprsky slunce,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-10633","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10633","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10633"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10633\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10633"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10633"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10633"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}