{"id":1066,"date":"2017-08-21T16:00:00","date_gmt":"2017-08-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1060"},"modified":"2017-08-21T16:00:00","modified_gmt":"2017-08-21T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/08\/21\/berlin-anonymous-9\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 9."},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ty mus\u00ed\u0161 zachr\u00e1nit m\u011b, pokud j\u00e1 zachr\u00e1n\u00edm tebe<\/strong><\/div>\n
\n

P\u00e1tek, 17. Prosince 2010<\/p><\/div>\n

07:19<\/div>\n
Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxw89@yahoo.de<\/div>\n
<\/p>\n

Dneska jsem v naprosto fantastick\u00e9 n\u00e1lad\u011b, poj\u010fme se s t\u00edm prost\u011b te\u010f vypo\u0159\u00e1dat. A pro\u010d? J\u00e1 nev\u00edm, ale \u017eivot se zd\u00e1 b\u00fdt najednou o mnoho jasn\u011bj\u0161\u00ed, alespo\u0148 prozat\u00edm. Jsem tot\u00e1ln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, dneska se d\u011bje n\u011bco \u00b4velk\u00e9ho\u00b4 a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se nic nepokaz\u00ed. (Proto jsem taky vzh\u016fru u\u017e za \u00fasvitu, uf)<\/em><\/div>\n

Jde\u0161 dneska ve\u010der na festival v Mitte? Sly\u0161el jsem, \u017ee tam bude dokonce pr\u016fvod a v\u0161echno! Nen\u00ed nic lep\u0161\u00edho ne\u017e koncentrace obtloustl\u00fdch chlap\u016f ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku v r\u016fzn\u00fdch odst\u00ednech \u010derven\u00fdch Santovsk\u00fdch oble\u010dk\u016f, kte\u0159\u00ed rozd\u00e1vaj\u00ed bonbony a cht\u011bj\u00ed od d\u011bt\u00ed, aby jim sed\u011bly na kl\u00edn\u011b a vrt\u011bly se. Je to tak rozko\u0161n\u00e9.<\/em><\/div>\n
Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, dej mi v\u011bd\u011bt, pokud p\u016fjde\u0161. Nikdy nev\u00ed\u0161, kdo tam v tom davu bude, \u017ee. \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

No, mluvil jsem s velk\u00fdm hlavounem a je\u0161t\u011b mi nedal v\u011bd\u011bt nic nazp\u00e1tek, ale douf\u00e1m, \u017ee to znamen\u00e1, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed o n\u00e1padech, kter\u00e9 jsem mu navrhnul. Uvid\u00edme, co se stane, ale d\u00edky, \u017ees to se mnou prodiskutoval a tak. Nejsem si jist\u00fd, jestli jsem a\u017e tak ochotn\u00fd je za\u010d\u00edt j\u00edt \u0161pehovat, ale jestli m\u011b dostate\u010dn\u011b na\u0161tvou, pak t\u011b mo\u017en\u00e1 vezmu za slovo. Mohl bys b\u00fdt m\u016fj zachr\u00e1nce, kamar\u00e1de.<\/em><\/div>\n

Kdybych byl hororov\u00fd film, nejsp\u00ed\u0161 bych byl\u2026 No\u010dn\u00ed m\u016fra v Elm Street. J\u00e1 \u017eiju ve snech lid\u00ed.<\/em><\/div>\n
A\u010dkoliv v jejich dobr\u00fdch snech, aspo\u0148 mysl\u00edm. No, vezmi prvky p\u0159ekvapen\u00ed a nap\u011bt\u00ed, propoj je se stylov\u00fdm \u0161atn\u00edkem a pokrop je trochou krveprolit\u00ed a mohl bys \u0159\u00edct, \u017ee ten film je na mn\u011b prakticky zalo\u017een. (Origin\u00e1ln\u00ed verze byla nato\u010dena d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se narodil, ale poj\u010fme tento mal\u00fd detail ignorovat.) Abstraktn\u00ed, teoretick\u00e9, j\u00e1 se obl\u00e9k\u00e1m mnohem l\u00e9pe ne\u017e Freddy. Nech\u00e1m to na tob\u011b, a\u0165 u\u017e si p\u0159edstavuje\u0161 m\u016fj obli\u010dej jako p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b znetvo\u0159en\u00fd, anebo jako tv\u00e1\u0159 and\u011bla.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bkoho nen\u00e1vid\u00ed\u0161 ze \u017e\u00e1rlivosti, pokud m\u016f\u017ee\u0161 naj\u00edt ne vadu, ale n\u011bco, co ta osoba m\u00e1 a ty to opravdu, opravdu chce\u0161. Jasn\u00e9 jako den, \u017ee? Ztr\u00e1c\u00ed\u0161 sv\u016fj styl, TD. Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 b\u00fdt na mn\u011b n\u011bjak z\u00e1visl\u00fd, ne? Hej. J\u00e1 ti nerad\u00edm, aby ses dostal do p\u011bstn\u00edho souboje kv\u016fli oby\u010dejn\u00e9 p\u0159edtu\u0161e, to prost\u011b nestoj\u00ed za to. Zn\u00ed to cel\u00e9 hip\u00eds\u00e1cky, ale kdy\u017e se ti to vyvede, po\u0161le t\u011b to rovnou p\u0159enocovat do m\u00edstnosti, kde bude\u0161 muset jedinou noc str\u00e1vit ve spole\u010dn\u00e9 posteli s velk\u00fdm chl\u00e1pkem jm\u00e9nem Paulie, a to nen\u00ed ta odpov\u011b\u010f, kterou hled\u00e1\u0161.<\/em><\/div>\n

Pokud m\u016f\u017ee\u0161, tak se t\u00e9 osob\u011b vyhni, a pokud nem\u016f\u017ee\u0161, pracuj na dosa\u017een\u00ed toho, co ta osoba m\u00e1, nebo v\u00edce. Nejlep\u0161\u00ed pomsta je v\u017edy dostat to, co v \u017eivot\u011b chce\u0161, a ne se prost\u011b jen sou\u017eit a nic pro to ned\u011blat, jako v\u011bt\u0161ina lid\u00ed. N\u011bkdo mi te\u010f ned\u00e1vno \u0159ekl, \u017ee v\u011bt\u0161ina lid\u00ed v sob\u011b nem\u00e1 tu s\u00edlu, aby \u0161li za t\u00edm, co cht\u011bj\u00ed, a \u017ee j\u00e1 ji v sob\u011b m\u00e1m. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee to byl ten nejv\u011bt\u0161\u00ed kompliment, kter\u00fd jsem dostal za hodn\u011b dlouhou dobu. P\u0159ed\u00e1m ho tob\u011b, a mo\u017en\u00e1 pro to najde\u0161 n\u011bjak\u00e9 vyu\u017eit\u00ed; jdi do toho a nedej se, tyg\u0159e.<\/em><\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

„No, v\u0161echno se zd\u00e1 b\u00fdt pod kontrolou. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1m sv\u00e9 pochybnosti s v\u00e1mi dv\u011bma v t\u011bch nejlep\u0161\u00edch dnech – ale tentokr\u00e1t m\u00e1te m\u00e9 uzn\u00e1n\u00ed. Dobr\u00e1 pr\u00e1ce, kluci.“ Brauer ztuhle p\u0159e\u0161l\u00e1pl a poslal jim ten nejv\u00e1gn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, ne\u017e se nat\u00e1hl ke klice na dve\u0159\u00edch u\u010debny.<\/p><\/div>\n

„Nem\u011bl byste si d\u011blat takov\u00e9 starosti, pane – Gustav a j\u00e1 si v\u017edy zachov\u00e1v\u00e1me nadhled nad v\u011bc\u00ed.“ Bill st\u0159elil po sv\u00e9m \u0161\u00e9fovi megawattov\u00fdm \u00fasm\u011bvem a \u0161\u0165ouchl loktem sv\u00e9ho spolupracovn\u00edka, kter\u00fd energicky souhlasn\u011b p\u0159ikyvoval.<\/div>\n
Brauer nevypadal zcela p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b. Nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli mohl vid\u011bt skrz jejich pr\u016fhledn\u00e9 \u00fasm\u011bvy, ale nic ne\u0159ekl.<\/div>\n
„Pamatujete si, o \u010dem jsme spolu mluvili, \u017ee?“ Zeptal se Bill rychle, ne\u017e mohl mu\u017e zmizet ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Ano, ano, o tom budeme v\u00e9st dal\u0161\u00ed diskuzi z\u00edtra, pane Tr\u00fcmpere; ned\u011blal bych si velk\u00e9 nad\u011bje. P\u0159eji hezk\u00fd den.“ Oto\u010dil se na pat\u011b a otev\u0159el dve\u0159e, opatrn\u011b pohl\u00e9dl na maniak\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bvy obou mlad\u00fdch mu\u017e\u016f, ne\u017e na oba dva k\u00fdvl a pevn\u011b za sebou zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
Bill se ti\u0161e u\u0161kl\u00edbl na zadn\u00ed stranu jeho ple\u0161at\u00edc\u00ed hlavy a Gustav \u0161ilhav\u011b p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil o\u010di. Buben\u00edk si zvedl ruce a\u017e k hrudi a zkroutil je, jeho silueta tak dokonale p\u0159edv\u00e1d\u011bla zmen\u0161en\u00e9ho tyranosaura Rexe. Bill zahu\u010del ve \u0161patn\u011b potla\u010den\u00e9m sm\u00edchu.<\/div>\n
\n

Jakmile byl jejich \u0161\u00e9f mimo dohled a jejich chechot umlkl, Bill prapodivn\u011b ztichl. N\u00e1sledoval svou rutinu v \u00faklidu nepo\u0159\u00e1dku, kter\u00fd za sebou zanechaly d\u011bti, ut\u00edral tabuli a balil si svou ta\u0161ku. U\u017e se nemohl c\u00edtit v\u00edce uklidn\u011bn\u011b nebo provinile za to, \u017ee jim Tom ne\u00famysln\u011b zachr\u00e1nil zadek.<\/p><\/div>\n

On a Gustav jen sotva p\u0159e\u017eili jejich pravidelnou \u010dtrn\u00e1ctidenn\u00ed prohl\u00eddku, a Brauer rozhodn\u011b provedl d\u016fkladnou inspekci. Norm\u00e1ln\u011b klidn\u00fd a vyrovnan\u00fd Gustav m\u00e1lem zakopl o svou vlastn\u00ed nohu, aby zabr\u00e1nil sv\u00e9mu \u0161\u00e9fovi v p\u0159\u00edstupu do komory, a Bill jej musel od dve\u0159\u00ed v klidu odlepit s nevysloven\u00fdm uji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee jejich pozad\u00ed jsou, n\u00e1hodou, kryt\u00e1.<\/div>\n
„St\u00e1le rozru\u0161en\u00fd kv\u016fli t\u00e9 n\u00e1st\u011bnn\u00e9 malb\u011b?“ Zeptal se Gustav po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, posb\u00edral si v\u011bci a nasadil si sv\u016fj \u010dokol\u00e1dov\u011b zbarven\u00fd kab\u00e1t.<\/div>\n
„No jo, ale t\u00edm to nen\u00ed.“<\/div>\n
„Oh? Je tady dal\u0161\u00ed \u017eivot ohro\u017euj\u00edc\u00ed dilema, kter\u00e9mu na\u0161e hrdinka mus\u00ed \u010delit? Pov\u00eddej.“<\/div>\n
„Jdi do prdele,“ zavr\u010del Bill, ale usm\u00e1l se, kdy\u017e Gustav instinktivn\u011b uhnul. Popadl sv\u016fj vlastn\u00ed kab\u00e1t a ledabyle si ho nasadil, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval se v\u0161emi knofl\u00edky. „Mysl\u00edm, \u017ee se c\u00edt\u00edm\u2026 provinile? A\u0165 je to cokoliv, nejsem na to zvykl\u00fd.“<\/div>\n
„Tomu v\u011b\u0159\u00edm,“ nab\u00eddl blon\u010f\u00e1k a trp\u011bliv\u011b poklep\u00e1val nohou, zat\u00edmco jeho spolupracovn\u00edk zvedl svou ta\u0161ku. „A \u010demu vd\u011b\u010d\u00edme za tyto vz\u00e1cn\u00e9 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed?“<\/div>\n
\n

Mlad\u0161\u00ed z nich si vcucnul tv\u00e1\u0159e do \u00fast, jak se pomalu pohyboval po m\u00edstnosti. „Tom je ten, kdo opravil tu kytaru,“ promluvil vokalista ti\u0161e a povzdechl si.<\/p><\/div>\n

„No do prdele, v\u00e1\u017en\u011b? Je hv\u011bzda! J\u00e1 myslel, \u017ee vyprdnu \u0161roubek, kdy\u017e n\u00e1m Brauer \u0159ekl, \u017ee provede inspekci a bude v\u0161echno po\u010d\u00edtat.“ Gustav si projel rukou skrz vlasy a znovu pro\u017e\u00edval tu \u00falevu, kterou c\u00edtil, kdy\u017e jejich \u0161\u00e9f nepronesl ani jedinou st\u00ed\u017enost. „J\u00e1 nev\u00edm, pro\u010d toho kluka tak moc nem\u00e1\u0161 r\u00e1d. Up\u0159\u00edmn\u011b, vypad\u00e1 jako dobr\u00fd kluk.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a pracn\u011b vydechl nosem. „Je to\u2026 to je fuk. Je v pohod\u011b.“<\/div>\n
Bill se nat\u00e1hl pro svou ta\u0161ku a t\u00e1hl ji za sebou, ani\u017e by se staral, \u017ee mu nar\u00e1\u017e\u00ed do pat. Spole\u010dn\u011b se vydali ke dve\u0159\u00edm a Gustav je prudce otev\u0159el a t\u00e9m\u011b\u0159 tak b\u011bhem toho procesu zplacatil Tom\u016fv nos.<\/div>\n
„Tome!“ Vyk\u0159ikl blon\u010f\u00e1k, jakmile rozpoznal v tom bolestn\u00e9m zavyt\u00ed nov\u00fd p\u0159\u00edr\u016fstek jejich person\u00e1lu, a rovnou mu sko\u010dil do n\u00e1ru\u010de. „Tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d t\u011b vid\u00edm, chlape!“<\/div>\n
„H-hej, ahoj, Gustave. J\u00e1 t\u011b\u2026 taky r\u00e1d vid\u00edm?“ Zamumlal Tom popleten\u011b. Gustav se od n\u011bj odt\u00e1hl a popl\u00e1cal vy\u0161\u0161\u00edho mlad\u00edka po rameni. Tom poslal opatrn\u00fd pohled po Billovi, kter\u00fdm jako by se ptal \u00b4Jak dlouho jsem byl pry\u010d<\/em>?\u00b4<\/div>\n
„Jde\u0161 se mnou a s princeznou na kafe, jasn\u00e9? Nebo na frapp\u00e9, na \u010daj, nebo na koblihu, ze kter\u00e9 zprost\u0159edka tr\u010d\u00ed br\u010dko tam, kde je \u017eel\u00e9 – cokoliv chce\u0161. Je to na m\u011b, jdeme!“<\/div>\n
\n

Bill pozvedl obo\u010d\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 tak p\u0159ekvapen\u00fd jako Tom, ale nem\u011bl \u010das cokoliv dodat, kdy\u017e vid\u011bl, jak jeho podivn\u011b se chovaj\u00edc\u00ed kamar\u00e1d t\u00e1hne kytaristu chodbou za popruh od kytarov\u00e9ho pouzdra, kter\u00e9 m\u011bl Tom na z\u00e1dech. Tom zakop\u00e1val, p\u0159i sv\u00e9 snaze j\u00edt pozp\u00e1tku, Gustav mu toti\u017e ned\u00e1val mo\u017enost se oto\u010dit, a Bill se slab\u011b pousm\u00e1l a zav\u0159el za sebou dve\u0159e od t\u0159\u00eddy.<\/p><\/div>\n

Tom na n\u011bj v\u00e1hav\u011b zam\u00e1val a zubil se z druh\u00e9ho konce chodby. „Ahoj Bille!“<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, jeho \u00fasm\u011bv se prom\u011bnil v n\u011bco \u0161ir\u0161\u00edho a up\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00edho, kdy\u017e se roze\u0161el chodbou za ob\u011bma mu\u017ei.<\/div>\n
„Rad\u011bji bys m\u011bl j\u00edt taky, ve skute\u010dnosti se trochu za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00e1t,“ zavolal Tom, kdy\u017e byly hlavn\u00ed dve\u0159e od centra otev\u0159eny a on byl vyta\u017een ven.<\/div>\n
„Jo, jo, j\u00e1 jdu,“ za\u0161eptal si Bill s\u00e1m pro sebe srde\u010dn\u011b. Dal si na \u010das, ne\u017e se dostal ke dve\u0159\u00edm, zapnul si spr\u00e1vn\u011b kab\u00e1t a roztr\u017eit\u011b si upravil vlasy. Dokonce si spr\u00e1vn\u011b nasadil svou ta\u0161ku p\u0159es rameno a narovnal postoj, to v\u0161e, ne\u017e se p\u0159ipojil k ostatn\u00edm venku. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, uv\u011bdomil si. Kdy to za\u010dalo?<\/div>\n
\n

„Bille, tady jsi!“ Vyk\u0159ikl Alfons a p\u0159it\u00e1hl si sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele do n\u00e1ru\u010de v okam\u017eiku, kdy mlad\u00fd u\u010ditel vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed. Gustav s Tomem st\u00e1li nedaleko, mimo cestu mnoha proch\u00e1zej\u00edc\u00edch lid\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, Alfonsi,“ Bill svra\u0161til obo\u010d\u00ed a sev\u0159el rty do pevn\u00e9, \u00fazk\u00e9 linky, kdy\u017e se z toho pevn\u00e9ho objet\u00ed vyt\u00e1hl.<\/div>\n
„V\u017edycky to vypad\u00e1, \u017ee pro\u0161vihne \u00faklid a objev\u00ed se pr\u00e1v\u011b v\u010das na k\u00e1vu. Podez\u0159el\u00e9, \u017ee jo?“ Gustav nesouhlasn\u011b zamlaskal a zastr\u010dil si ruku do kapsy.<\/div>\n
Alfons zavr\u010del a vrhnul se na buben\u00edka, aby sev\u0159el jeho hlavu do kravaty.<\/div>\n
Bill impulsivn\u011b pohl\u00e9dl na Toma. Vypadalo to, \u017ee star\u0161\u00ed mlad\u00edk m\u011bl podobn\u00e9 z\u00e1m\u011bry, proto\u017ee ve stejn\u00e9m okam\u017eiku vrhnul sv\u016fj pohled na Billa a spole\u010dn\u011b sd\u00edleli letm\u00fd, pr\u00e1zdn\u00fd pohled n\u00e1sledovan\u00fd frustrac\u00ed, kdy\u017e ani jeden z nich nedok\u00e1zal ur\u010dit, co si ten druh\u00fd mysl\u00ed.<\/div>\n
Bill p\u0159esunul sv\u00e9 soust\u0159ed\u011bn\u00ed k hlasit\u00e9mu vyjeknut\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu z druh\u00e9 strany chodn\u00edku, a lehce pobaven\u011b sledoval, jak se Gustav rozb\u011bhl ulic\u00ed s Alfonsem v pat\u00e1ch. Perifern\u00edm pohledem mohl vid\u011bt, jak Tom ob\u011bma rukama pevn\u011b uchopil popruh sv\u00e9ho kytarov\u00e9ho pouzdra a oto\u010dil se, aby n\u00e1sledoval oba bojovn\u00edky dlouhou ulic\u00ed p\u0159ed sebou.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Alfons se p\u0159itiskl k Billovi ve st\u00edsn\u011bn\u00e9m boxu a ochran\u00e1\u0159sky mu hodil ruku kolem ramen. Gustav vklouzl na prot\u011bj\u0161\u00ed stranu jako prvn\u00ed a Toma nechal sednout vedle sebe, jakmile si kytarista op\u0159el sv\u016fj n\u00e1stroj o d\u0159ev\u011bn\u00fd r\u00e1m sedadla. Rohov\u00e1 kav\u00e1rna byla pln\u00e1 \u017eivota, vzduch byl napln\u011bn sladk\u00fdmi v\u016fn\u011bmi s lehk\u00fdm sez\u00f3nn\u00edm podt\u00f3nem, kter\u00fd obohacoval ka\u017edou p\u0159\u00edchu\u0165. Z reproduktor\u016f se oz\u00fdvaly vesel\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed melodie a napl\u0148ovaly m\u00edstnost v\u00e1no\u010dn\u00edm duchem.<\/p><\/div>\n

Gustav si str\u010dil br\u010dko do sv\u00e9ho ledov\u00e9ho k\u00e1vov\u00e9ho smoothie sou\u010dasn\u011b s Tomem, kter\u00fd nap\u00edchnul svou pocukrovanou malinovou koblihu s \u017eel\u00e9 n\u00e1pln\u00ed.<\/div>\n
„Za jeden\u00e1ct dn\u00ed jsou V\u00e1noce a ty po\u0159\u00e1d trv\u00e1\u0161 na pit\u00ed mra\u017een\u00fdch n\u00e1poj\u016f; tv\u016fj mozek mus\u00ed b\u00fdt usma\u017een\u00fd,“ zak\u0148u\u010del Bill Gustavov\u00fdm sm\u011brem, zat\u00edmco p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem po okraji sv\u00e9ho kou\u0159\u00edc\u00edho hrn\u00ed\u010dku s \u010dernou k\u00e1vou.<\/div>\n
„Ne, je zmrzl\u00fd. To je ta pointa,“ informoval ho Tom, ani\u017e by se staral o pohledy, kter\u00e9 dost\u00e1val, kdy\u017e sev\u0159el rty kolem ohnut\u00e9ho br\u010dka a nas\u00e1l. Bill ho pobaven\u011b sledoval, zat\u00edmco si dal poklidn\u00fd mal\u00fd dou\u0161ek sv\u00e9 karamelov\u00e9 k\u00e1vy, a maskoval \u00fa\u0161klebek nad t\u00edm bl\u00e1zniv\u00fdm kytaristou. Byl tak naprosto soust\u0159ed\u011bn\u00fd, a\u017e nebyl p\u0159\u00edli\u0161 opatrn\u00fd.<\/div>\n
„Auuuu,“ zast\u00e9nal, polo\u017eil sv\u016fj hrnek a vystr\u010dil ven bolav\u00fd jazyk.<\/div>\n
„Tv\u016fj jazyk je usma\u017een\u00fd,“ vysm\u00edval se mu Gustav a dal si extra dlouh\u00fd dou\u0161ek frappuccina. Za p\u00e1r vte\u0159in m\u011bl ob\u011b ruce na sp\u00e1nc\u00edch, t\u0159el si je a \u0161klebil se bolest\u00ed. „Zmrazen\u00ed mozku,“ \u0159ekl p\u0159i\u0161krcen\u011b.<\/div>\n
„Khar-ma,“ odpov\u011bd\u011bl Bill triumf\u00e1ln\u011b a jeho z\u010dervenal\u00fd jazyk mu st\u00e1le visel z \u00fast.<\/div>\n
\n

Tom je pobaven\u011b sledoval, na\u0161pulil rty, kdy\u017e pustil br\u010dko, proto\u017ee v\u0161echno \u017eel\u00e9 v jeho koblize do\u0161lo. Jeho o\u010di byly p\u0159ilepen\u00e9 na Billov\u011b jazyku, barevn\u00fd kor\u00e1lek zdob\u00edc\u00ed st\u0159ed svalu se pod kav\u00e1rensk\u00fdm osv\u011btlen\u00edm kr\u00e1sn\u011b leskl. Byl si dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee Bill m\u00e1 piercing, ale nikdy nem\u011bl skute\u010dn\u00fd \u010das na n\u011bjak\u00e9 p\u0159ijateln\u00e9 prohl\u00e9dnut\u00ed. V minulosti u\u017e m\u011bl n\u011bkolik d\u00edvek, kter\u00e9 m\u011bly tyto ozdobn\u00e9 kuli\u010dky, ale tohle bylo poprv\u00e9, co to vid\u011bl na mu\u017ei. M\u011blo to velmi daleko k tomu, aby to vypadalo stra\u0161n\u011b; ve skute\u010dnosti to mo\u017en\u00e1 bylo je\u0161t\u011b atraktivn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„M\u016f\u017eu to pol\u00edbit, aby se to rychleji uzdravilo,“ nab\u00eddl Alfons drze a polo\u017eil na st\u016fl svoje latt\u00e9. Bill naklonil hlavu sm\u011brem k um\u011blci a usm\u00edval se kolem sv\u00e9ho jazyka, zat\u00edmco Gustav za\u010dal hlasit\u011b p\u0159edst\u00edrat zvracen\u00ed a \u0161\u0165ouchal do Toma, aby se zapojil. Tomovy o\u010di se zv\u011bt\u0161ily, jakmile za\u010dal d\u00e1vat pozor, a st\u0159\u00edlel pohledy mezi buben\u00edkem a t\u011bmi dv\u011bma reprezentanty nechutnosti.<\/p><\/div>\n

„B\u00fdt tebou, tak bych to ned\u011blal,“ varoval lehce, utrhl si kousek koblihy a hodil si ho do \u00fast.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b, kdy\u017e sv\u016fj jazyk op\u011bt zat\u00e1hl, podr\u00e1\u017ed\u011bnost v jeho t\u00f3nu nebyla nikde k nalezen\u00ed.<\/div>\n
Alfons se od Billa oto\u010dil, znovu zvedl sv\u00e9 latt\u00e9 a pod\u00edval se na Toma s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Mm, pro\u010d?“<\/div>\n
„Ehm, no, je to,“ Tom se na sv\u00e9m sedadle op\u0159el a jeho mysl plnou rychlost\u00ed hledala n\u011bco nepravdiv\u00e9ho a uv\u011b\u0159iteln\u00e9ho. „Mohlo by to podr\u00e1\u017edit pop\u00e1leninu. Sliny-na-sliny, ne, ne-e, to je naprosto \u0161patn\u011b. Pot\u0159ebuje ledovou vodu. Chce\u0161 n\u011bjakou? J\u00e1 ti n\u011bjakou p\u0159inesu.“ Upravil si svou b\u00edlou \u010depici a cht\u011bl vst\u00e1t, ale Bill na n\u011bj m\u00e1vl rukou.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, u\u017e to ani nebol\u00ed. Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Gustav v\u011bnoval Tomovi ostra\u017eit\u00fd bo\u010dn\u00ed pohled, a pak se vr\u00e1til k pop\u00edjen\u00ed frappuccina.<\/div>\n
„Ale d\u00edky,“ \u0159ekl Bill a znovu zvedl svou k\u00e1vu.<\/p>\n

Tom nenucen\u011b k\u00fdvl a vr\u00e1til se ke sv\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd trval je\u0161t\u011b po dlouhou chv\u00edli b\u011bhem jejich p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9ho rozhovoru. Alfons zam\u011bstnal \u00fasta n\u00e1pojem po nejdel\u0161\u00ed dobu, zat\u00edmco pochybova\u010dn\u011b pohyboval pohledem mezi ob\u011bma mlad\u00edky.<\/div>\n

„Tak\u017ee, Tome,“ za\u010dal nejstar\u0161\u00ed z nich po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, oto\u010dil svou pozornost k Tomovi pot\u00e9, co rozhovor zesl\u00e1bl a on tak dostal \u0161anci. „Ty te\u010f pracuje\u0161 v centru, hm? Cos d\u011blal p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ses p\u0159ipojil k t\u00fdmu? Byl jsi v kapele, ne? Pokud si dob\u0159e pamatuju.“<\/div>\n
Tom nastra\u017eil u\u0161i, zvedl hlavu od kytarov\u00fdch not, kter\u00e9 si polo\u017eil na st\u016fl vedle koblihy. Nebyl v konverzaci p\u0159\u00edli\u0161 aktivn\u00ed, proto\u017ee n\u011bjak nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edkat, a necht\u011bl, aby p\u0159es st\u016fl prob\u00edhala jak\u00e1koliv sou\u010d\u00e1st nestydat\u00e9ho flirtov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„No, byl jsem tak r\u016fzn\u011b kolem. Zn\u00e1\u0161 to,“ \u0159ekl Tom, slo\u017eil si ruce p\u0159ed sebe na st\u016fl a narovnal se v ramenou. „R\u016fzn\u011b jsem cestoval po St\u00e1tech a ji\u017en\u00ed Kanad\u011b, nav\u0161t\u011bvoval jsem \u0160kolu \u017eivota a hostil vrstevn\u00edky sv\u00fdm hudebn\u00edm g\u00e9niem. Minul\u00fd m\u011bs\u00edc jsem se usadil zp\u00e1tky v Berl\u00edn\u011b, tak\u017ee tady jen tak odpo\u010d\u00edv\u00e1m a u\u017e\u00edv\u00e1m si chv\u00edle mimo davy.“<\/div>\n
„Aha, ch\u00e1pu. \u00b4\u0160kola \u017eivota\u00b4, kam v\u0161ichni jdou, kdy\u017e nemohou b\u00fdt p\u0159ijati jinde,“ konstatoval Alfons kategoricky a dlouze se napil k\u00e1vy. Gustav si zdvo\u0159ile odka\u0161lal a Bill jednodu\u0161e z\u00edral na st\u016fl a prstem bezmy\u0161lenkovit\u011b obkresloval vzorek na ubrousku.<\/div>\n
Tom svra\u0161til obo\u010d\u00ed a otev\u0159el \u00fasta, n\u00e1hle p\u0159ipraven toho chlapa se\u0159vat, ale Alfons zvedl ruku, jakmile odlo\u017eil sv\u016fj hrnek. „D\u011bl\u00e1m si srandu, d\u011bl\u00e1m si z tebe srandu, m\u016fj p\u0159\u00edteli. Cel\u00e9 to zn\u00ed opravdu velmi zaj\u00edmav\u011b. Jsi velmi talentovan\u00fd, pokud se d\u00e1 soudit podle toho ve\u010d\u00edrku. To bylo opravdu n\u011bco, \u017ee, Bille?“ Um\u011blec se zasm\u00e1l a stiskl svou \u0161irokou ruku kolem Billova ramene.<\/div>\n
„Jo,“ souhlasil Bill ti\u0161e a vzhl\u00e9dl od stolu. „Bylo to opravdu \u00fa\u017easn\u00e9, nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee hraje\u0161 tak dob\u0159e.“ Promluvil hlasit\u011bji, a nakonec nav\u00e1zal o\u010dn\u00ed kontakt. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem byl docela ohromen, Tome.“<\/p>\n

<\/div>\n

„A j\u00e1 mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee od tebe to n\u011bco znamen\u00e1, T\u00fcmpere.“ Tom si lehce odfrkl a str\u010dil si posledn\u00ed kus cukrovan\u00e9 koblihy do \u00fast najednou. Cvrnknul do br\u010dka pokryt\u00e9ho \u017eel\u00e9 a poslal ho p\u0159es st\u016fl, ani\u017e by nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ude\u0159ilo Alfonse p\u0159\u00edmo mezi o\u010di, ne\u017e mu sklouzlo na jeho b\u00edlou poloko\u0161ili. V\u0161em t\u0159em mlad\u0161\u00edm mu\u017e\u016fm kolem stolu \u0161okovan\u011b poklesla brada, a\u017e Bill p\u0159eru\u0161il to napjat\u00e9 ticho n\u00e1hl\u00fdm vzdu\u0161n\u00fdm z\u00e1chvatem sm\u00edchu.<\/div>\n
„J\u00e1-uh, omlouv\u00e1m se, chlape, to jsem necht\u011bl,“ \u0159ekl Tom a hodil Alfonsov\u00fdm sm\u011brem ubrousek, zat\u00edmco potla\u010doval \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Alfons jen zavr\u010del, kvapn\u011b popadl ubrousek a poklep\u00e1val si na kousky \u017eel\u00e9 na \u010dele. Oto\u010dil se a v\u011bnoval Billovi tvrd\u00fd pohled, na kter\u00fd u\u010ditel odpov\u011bd\u011bl nevinn\u00fdm p\u0159ipl\u00e1cnut\u00edm si ruky p\u0159es pusu, zat\u00edmco ramena se mu st\u00e1le ot\u0159\u00e1sala.<\/div>\n
„Bude\u0161 mi muset n\u011bkdy zahr\u00e1t, Kaulitzi,“ \u0159ekl Gustav po chv\u00edli a hodil sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek p\u0159\u00edmo nad Tomovou hlavou a rovnou do odpadkov\u00e9ho ko\u0161e, s prapodivnou mu\u0161kou jako obvykle. „Napi\u0161 mi t\u0159eba milostnou p\u00edse\u0148,“ dokon\u010dil pisklav\u00fdm hlasem, kter\u00fd zp\u016fsobil, \u017ee cel\u00fd st\u016fl vybuchl sm\u00edchy.<\/div>\n
„V\u00edtej v klubu, G. Na ten den jsem \u010dekal, up\u0159\u00edmn\u011b ano,“ zahih\u0148al se Bill. „Slavnostn\u00ed zasv\u011bcen\u00ed se skl\u00e1d\u00e1 pouze z nanesen\u00ed nadm\u011brn\u00e9ho mno\u017estv\u00ed t\u011blesn\u00fdch t\u0159pytek a pot\u00e9 ze sledov\u00e1n\u00ed minim\u00e1ln\u011b 25 hodin \u00b4Sexu ve m\u011bst\u011b\u00b4 se sv\u00fdmi povrchn\u00edmi kamar\u00e1dkami, zat\u00edmco budete pop\u00edjet Appeltini a prob\u00edrat drby – to v\u0161e m\u00e1m ulo\u017een\u00e9 u sebe doma, v\u010detn\u011b nafukovac\u00edch blond\u00fdnek-„<\/div>\n
„Ned\u011blej si nad\u011bje, v\u00edlo,“ vlo\u017eil se do toho Gustav, proto\u010dil o\u010di a Tom zbledl, co\u017e jen zp\u016fsobilo, \u017ee se ostatn\u00ed rozesm\u00e1li je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Nenech se p\u0159ipravit o koule, kluku, Bill sp\u00e1lil kopii Feliciina prvn\u00edho filmu sv\u00fdm zapalova\u010dem.“ Alfons se u\u0161kl\u00edbl a pou\u017eit\u00fd ubrousek stiskl do kuli\u010dky.<\/div>\n
„Stereotyp jej\u00edho b\u00fdval\u00e9ho m\u011b dostal,“ doplnil Bill a popl\u00e1cal se po z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„A co se t\u00fdk\u00e1 t\u011bch t\u0159pytek\u2026“<\/div>\n
„Ne!“ Vyk\u0159ikl zp\u011bv\u00e1k hlasit\u011b a zvedl ruku. „To bylo jednou, JEN JEDNOU<\/em>.“<\/div>\n
\n

I p\u0159es sv\u016fj po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed \u0161ok p\u0159istihl Tom s\u00e1m sebe, jak se rozesm\u00e1l, pobaven\u00fd n\u00e1hle \u017eiv\u00fdm Billem a \u010dervenou barvou, kter\u00e1 z rozpak\u016f zdobila jeho tv\u00e1\u0159e. Jeho chechot byl n\u00e1hle p\u0159eru\u0161en hlasit\u00fdm k\u00fdchnut\u00edm, kter\u00e9 mu m\u00e1lem poslalo hlavu p\u0159\u00edmo do stolu.<\/p><\/div>\n

„Na zdrav\u00ed,“ zasm\u00e1l se Gustav a pl\u00e1cl jej rukou po z\u00e1dech.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekl Tom a trochu popot\u00e1hl, jak zvedl hlavu. Unaven\u011b si prot\u0159el hru\u010f, ne\u017e znovu n\u00e1siln\u011b k\u00fdchl. „Takhle u\u017e to je cel\u00e9 r\u00e1no. Myslel jsem, \u017ee to p\u0159e\u0161lo, ale vypad\u00e1 to, \u017ee ne.“<\/div>\n
„Gustave, tys ho nakazil, to se ti teda povedlo!“ St\u011b\u017eoval si Bill a naklonil se kup\u0159edu, aby sv\u00e9ho kamar\u00e1da pl\u00e1cl po hlav\u011b.<\/div>\n
„Nenakazil! Jen sotva jsem byl pobl\u00ed\u017e,“ br\u00e1nil se Gustav a \u0161\u0165ouchl do Toma, aby vstal a vy\u0161el z boxu, jakmile pohl\u00e9dl na sv\u00e9 hodinky. „No tak, Tom u\u017e mus\u00ed j\u00edt do t\u0159\u00eddy a j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
\n<\/div>\n
V\u0161ichni vy\u0161li ven z kav\u00e1rny a Gustav str\u010dil polopr\u00e1zdn\u00fd bal\u00ed\u010dek bonb\u00f3n\u016f proti ka\u0161li do rukou popotahuj\u00edc\u00edho mu\u017ee. „Jen pro p\u0159\u00edpad, i kdy\u017e jsem to nebyl j\u00e1, kdo t\u011b nakazil.“ Prohl\u00e1sil Gustav a stiskl Tomovo rameno.<\/div>\n
„No, j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu taky. M\u016fj bratranec je ve m\u011bst\u011b kv\u016fli tomu v\u00e1no\u010dn\u00edmu festivalu tenhle p\u00e1tek a j\u00e1 jsem sl\u00edbil, \u017ee mu dnes ve\u010der pom\u016f\u017eu s m\u00fdm seniln\u00edm str\u00fdcem. Bille, jde\u0161? Rich um\u00edr\u00e1 touhou t\u011b vid\u011bt.“<\/div>\n
Bill zkroutil rty do lehk\u00e9ho zamra\u010den\u00ed, proto\u017ee se ob\u00e1val s t\u00edm mu\u017eem znovu setkat. Rich byl v\u00fdst\u0159edn\u00ed magor s hlubokou fascinac\u00ed pro hmyz\u00ed kr\u00e1lovstv\u00ed a s posedlost\u00ed pou\u010dovat Billa o mnoha zp\u016fsobech, jak jsou lid\u00e9 oproti t\u011bm mal\u00fdm bytostem neschopn\u00ed. Bill musel p\u0159i jeho posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b p\u0159edst\u00edrat z\u00e1n\u011bt slep\u00e9ho st\u0159eva.<\/div>\n
„Vlastn\u011b,“ prot\u00e1hl pomalu, jak se chystal p\u0159ij\u00edt s v\u00fdmluvou. „Zapomn\u011bl jsem n\u011bjak\u00e9 dokumenty v centru. Myslel jsem, \u017ee bych doprovodil Toma zp\u00e1tky a vyzvedl je, a pak se mus\u00edm stavit do obchodu na ten pohovor v \u0161est hodin, bohu\u017eel.“ Lhal, je\u0161t\u011b ani neposlal sv\u016fj \u017eivotopis. Tom p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, vyh\u00fdbal se tomu spaluj\u00edc\u00edmu pohledu, kter\u00fd dost\u00e1val od vysok\u00e9ho um\u011blce.<\/div>\n
„Bille, co jsem ti \u0159\u00edkal o-„<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, nem\u011bl bych sni\u017eovat sv\u00e9 standardy, ani bych se nem\u011bl p\u0159epracov\u00e1vat, j\u00e1 v\u00edm – co kdybychom si o tom promluvili pozd\u011bji, okay, Ali?“ Bill p\u0159isko\u010dil k Alfonsovi, naklonil se pro polibek na rozlou\u010denou a um\u011blec se kone\u010dn\u011b pousm\u00e1l a vklouzl mu rukou kolem pasu, aby si p\u0159it\u00e1hl mlad\u0161\u00edho mu\u017ee bl\u00ed\u017e. V tu chv\u00edli Tom \u0161vihnul hlavou do nucen\u00e9ho z\u00e1chvatu v k\u00fdch\u00e1n\u00ed, narazil p\u0159itom do Billa a hlasit\u011b u toho reptal.<\/div>\n
„Oh kurva, omlouv\u00e1m se, Bille,“ \u0159ekl, ustoupil a ot\u0159el si nos do ruk\u00e1vu. „Zatracen\u00fd Gustav. To on by se m\u011bl omlouvat.“<\/div>\n
\n

„Te\u010f u\u017e ur\u010dit\u011b budu nemocn\u00fd,“ zak\u0148oural Bill a s na\u0161pulen\u00fdmi rty si z ramene opr\u00e1\u0161il pomysln\u00fd prach. „Nech si sv\u00e9 bakterie pro sebe, Tome.“ Oto\u010dil se, aby dal Alfonsovi pusu na tv\u00e1\u0159 a ustoupil, upravil si ta\u0161ku na rameni a zam\u00e1val. „Jen pro p\u0159\u00edpad, \u017ee je naka\u017eliv\u00fd. Byl jsem kolem n\u011bj v\u00edc; nikdy nev\u00ed\u0161, jestli to m\u00e1m taky, nebo ne. \u010cau, Gustave! Ali, \u0159ekni Richovi, \u017ee ho pozdravuju a \u017ee se uvid\u00edme pozd\u011bji!“ Mnohem, mnohem pozd\u011bji<\/em>.<\/div>\n

Gustav se rozlou\u010dil a rozb\u011bhl se ulic\u00ed k nejbli\u017e\u0161\u00ed autobusov\u00e9 zast\u00e1vce, a Alfons v\u00e1hav\u011b zam\u00e1val Tomov\u00fdm a Billov\u00fdm sm\u011brem, ne\u017e se neochotn\u011b oto\u010dil opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem. Tom se t\u00e9m\u011b\u0159 c\u00edtil py\u0161n\u00fd; na co, to si nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed pracovn\u00ed pohovor, jo?“ Zauva\u017eoval nahlas Tom a nadhodil si na z\u00e1dech kytarov\u00e9 pouzdro, kdy\u017e odbo\u010dili za roh.<\/div>\n
Bill s n\u00edm srovnal krok a odvr\u00e1til hlavu, viditeln\u011b vydechl do chladn\u00e9ho okoln\u00edho vzduchu. „No, nikdy ses s t\u00edm chl\u00e1pkem nesetkal. Je zatracen\u011b d\u011bsiv\u00fd.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ bylo v\u0161e, co Tom nab\u00eddl, v\u011bdoucn\u011b se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ty jsi na tom seznamu naho\u0159e,“ \u0159ekl mu Bill a nesouhlasn\u011b nakr\u010dil nos. „A j\u00e1 si opravdu mus\u00edm ze t\u0159\u00eddy n\u011bco vz\u00edt.“<\/div>\n
„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, nemus\u00ed\u0161 mi nic dokazovat,“ \u0159ekl Tom a pokr\u010dil rameny, kdy\u017e odbo\u010dili k centru. Tom Billovi podr\u017eel dve\u0159e, a jakmile vstoupili, oba si t\u0159eli ruce, aby se pokusili zah\u0159\u00e1t sv\u00e9 zmrzl\u00e9 prsty, ne\u017e se vydali k u\u010debn\u011b.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Bill si t\u011b\u017ece povzdechl, jakmile ve\u0161el do u\u010debny, o\u010di mu s l\u00edtost\u00ed padly na podivnou n\u00e1st\u011bnnou malbu. Sev\u0159el rty a mal\u00e1tn\u011b otev\u0159el \u0161upl\u00edk u psac\u00edho stolu pro sv\u00e9 chyb\u011bj\u00edc\u00ed dokumenty, a kdy\u017e je na\u0161el, bez dlouh\u00fdch cavyk\u016f si je nacpal do ta\u0161ky. Jeho mysl zm\u011bnila sm\u011br od hrozn\u00e9ho obrazu k jeho neschopnosti d\u00e1t Tomovi najevo svou vd\u011b\u010dnost, a t\u011b\u017ece vydechl, kdy\u017e t\u00e1hl sv\u00e9 nohy zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
Tom si toho v\u00e1\u017en\u00e9ho mlad\u00edka tajn\u011b prohl\u00ed\u017eel, zat\u00edmco si na st\u016fl pokl\u00e1dal sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u011bci, a zamy\u0161len\u011b se kousal do vnit\u0159ku tv\u00e1\u0159e. O\u010di se mu rozsv\u00edtily s n\u00e1hlou inspirac\u00ed, zazubil se na mlad\u00e9ho u\u010ditele a otev\u0159el pusu, aby mu navrhl \u0159e\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1-„<\/div>\n
„Poslouchej, Tr\u00fcmpere, z\u00edtra sem p\u0159ijdu, abych pomohl n\u011bkter\u00fdm z dramatick\u00fdch u\u010ditel\u016f,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom, a Bill zvedl obo\u010d\u00ed a v\u011bnoval kytaristovi nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled. „Ne, nechyst\u00e1m se nat\u0159\u00e1sat na p\u00f3diu, tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 zavrhnout sv\u00e9 l\u00edbiv\u00e9 pl\u00e1ny, jak si ze m\u011b utahovat,“ varoval ho Tom, kdy\u017e si v\u0161iml, jak se za Billov\u00fdma o\u010dima prot\u00e1\u010dej\u00ed kole\u010dka. „Byl jsem po\u017e\u00e1d\u00e1n, jestli bych jim pomohl s n\u00e1cvikem t\u00edm, \u017ee zasko\u010d\u00edm za jejich nemocn\u00e9ho klav\u00edristu. Prost\u011b budu hr\u00e1t jednoduchou melodii na kytaru a vyd\u011bl\u00e1m si trochu pen\u011bz nav\u00edc, pokud jsi cht\u011bl vysv\u011btlen\u00ed.“<\/div>\n
„To je velmi zaj\u00edmav\u00e9, Tome,“ u\u0161kl\u00edbl se Bill a op\u0159el se o r\u00e1m dve\u0159\u00ed se zalo\u017een\u00fdma rukama.<\/div>\n
„To je! Ale to nen\u00ed to, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct.“ Tom uk\u00e1zal na velkou, zpola dokon\u010denou malbu op\u0159enou o vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f a Bill se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval. „Poj\u010fme nechodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e; nen\u00e1vid\u00ed\u0161 tu v\u011bc, a j\u00e1 to ch\u00e1pu. Co kdybych ti \u0159ekl, \u017ee bych t\u011b z\u00edtra pozd\u011b odpoledne mohl dostat do centra a sehnal ti nov\u00e9 pl\u00e1tno?“<\/div>\n
Bill spustil ruce a narovnal se, p\u0159imhou\u0159il o\u010di, zat\u00edmco tu nab\u00eddku zpracov\u00e1val. „To\u2026 bys ud\u011blal?“ Zeptal se slab\u00fdm hlasem, z jeho o\u010d\u00ed se staly velk\u00e9, obdivn\u00e9 kruhy.<\/div>\n
„Jasn\u011b. J\u00e1 tady budu a\u017e b\u016fhv\u00ed do kdy, a vych\u00e1z\u00edm dob\u0159e s jednou u\u010ditelkou um\u011bn\u00ed,“ Tom si samolib\u011b p\u0159ejel jazykem p\u0159es piercing ve rtu, vklouzl na \u017eidli a spojil si ruce za hlavou.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di, ale mnohem v\u00edce se zaj\u00edmal o Tom\u016fv n\u00e1vrh, aby se sem propl\u00ed\u017eil po zav\u00edrac\u00edch hodin\u00e1ch, a znovu ud\u011blal to, co tak zoufale cht\u011bl opravit. Ta my\u0161lenka byla z 20 procent mrchoidn\u00ed (pokud \u0161lo o Alfonse) a z 80 procent uspokojuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Hej,“ \u0159ekl Bill po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli zva\u017eov\u00e1n\u00ed, p\u0159ehodil si p\u0159es rameno jeden dred, kdy\u017e se nato\u010dil k odchodu. Oto\u010dil se, aby se p\u0159es rameno pod\u00edval na toho dom\u00fd\u0161liv\u00e9ho kluka a v\u011bnoval mu polovi\u010dn\u00ed \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco pozvedl sv\u00e9 prop\u00edchnut\u00e9 obo\u010d\u00ed. „Nejsi tak \u0161patn\u00fd.“<\/div>\n
„Ne, ve skute\u010dnosti jsem dokonal\u00fd and\u011bl, jakmile m\u011b jednou pozn\u00e1\u0161.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Tom padl do sedadla v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti autobusu, s o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma ke sv\u00e9mu zbrusu nov\u00e9mu mobiln\u00edmu telefonu. Byl p\u011bkn\u00fd, to ano, elegantn\u00ed \u010dern\u00fd r\u00e1me\u010dek a fantastick\u00e1 kl\u00e1vesnice – ale to nebylo to, co Toma tr\u00e1pilo.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Jelena\u2026 ta nov\u00e1 pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it.<\/em><\/div>\n

\n

Nacpal si telefon do kapsy a povzdechl si se sm\u011bsic\u00ed emoc\u00ed, kter\u00e9 nedok\u00e1zal rozeznat. P\u0159ed necelou p\u016flhodinou telefonoval se svou nevlastn\u00ed matkou, kterou nikdy nepotkal, a kr\u00e1tce mluvil o v\u011bcech, o kter\u00fdch ho nikdy ani nenapadlo, \u017ee by o nich mluvil, a byl naprosto r\u00e1d, kdy\u017e ten rozhovor v tu pravou chv\u00edli skon\u010dil.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Sly\u0161ela jsem o tob\u011b v\u0161echno, Thomasi, nemysli si, \u017ee o tob\u011b tv\u016fj otec nikdy nemluvil. M\u011bl t\u011b r\u00e1d, m\u011bl t\u011b r\u00e1d a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc – a tys mu ubl\u00ed\u017eil. B\u016fh m\u011b zatra\u0165, jestli ten n\u00e1dhern\u00fd domov padne do tv\u00fdch nevd\u011b\u010dn\u00fdch, chamtiv\u00fdch, \u0161pinav\u00fdch mal\u00fdch pracek.“<\/em><\/div>\n

\n

Srdce se mu siln\u011b st\u00e1hlo, \u010d\u00edm v\u00edc uva\u017eoval nad t\u011bmi slovy, poka\u017ed\u00e9 bolestiv\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Te\u010f u\u017e nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 pochybnosti o tom, \u017ee jeho otec m\u011bl v \u00famyslu zanechat mu to, co zanechal, a byl zaplaven spoustou v\u00fd\u010ditek i hrdost\u00ed, a p\u0159esto se c\u00edtil vztekle, a dokonce i skl\u00ed\u010den\u011b, jakmile t\u00e9 zlov\u011bstn\u00e9 \u017een\u011b zav\u011bsil. Soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed bylo za dva dny a on uva\u017eoval, jak\u00e9 p\u0159esn\u011b byly jej\u00ed motivy, aby mu zavolala, pokud ne jen ty, aby jej rozervala nap\u016fl a bre\u010dela mu do ucha.<\/p><\/div>\n

Polkl t\u011b\u017ek\u00e9 v\u00fd\u010ditky a se ztuhl\u00fdma nohama t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u011b vystoupil z autobusu, o\u010di m\u011bl zam\u011b\u0159en\u00e9 na dve\u0159e do centra, zat\u00edmco pro sv\u00e9 vlastn\u00ed dobro prom\u011bnil svou mysl v pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill se ve st\u0159edu ve\u010der \u0161oural k centru s rukama zabo\u0159en\u00fdma v kaps\u00e1ch. Na jedn\u00e9 stran\u011b ulice byla \u010derno\u010dern\u00e1 tma, v\u0161e bylo v t\u00e9to oblasti v noci uzav\u0159en\u00e9. V\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee o p\u00e1r blok\u016f v\u00fdchodn\u011bji z\u00e1\u0159ilo Sterne Musik spolu s ostatn\u00edmi podniky, a malovaly svou z\u00e1\u0159\u00ed ulici do zlatova.<\/p><\/div>\n

Vklouzl do centra, p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee v tuto hodinu byly hlavn\u00ed dve\u0159e otev\u0159en\u00e9, a p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee tam nikdo nen\u00ed, zadr\u017eel dech, jak po \u0161pi\u010dk\u00e1ch zam\u00ed\u0159il chodbou do t\u0159\u00eddy.<\/div>\n
Kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e, tak\u00e9 odem\u010den\u00e9, byl p\u0159ekvapen, kdy\u017e na\u0161el pouze jednu rozsv\u00edcenou lampu bl\u00edzko stolu.<\/div>\n
„Tome\u2026?“ Za\u0161eptal hlasit\u011b, nafoukl tv\u00e1\u0159e a sna\u017eil se z\u00edskat dobr\u00fd pohled na celou u\u010debnu.<\/div>\n
Dopl\u00ed\u017eil se ke stolu, str\u010dil do nepo\u0159\u00e1dku z pap\u00edr\u016f rozprost\u0159en\u00fdch po cel\u00e9m povrchu a hloubav\u011b uva\u017eoval, kam se ta drz\u00e1 osina v zadku pod\u011bla. Obli\u010dej mu povadl p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee se Tom a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 sbl\u00ed\u017eil s mladou u\u010ditelkou um\u011bn\u00ed, a a\u017e v tu chv\u00edli se pokou\u0161el ve sv\u00e9 mysli vyvolat v\u0161echny pracovn\u00edky z dramatick\u00e9ho odd\u011blen\u00ed – s nad\u011bj\u00ed, \u017ee ka\u017ed\u00fd obli\u010dej, kter\u00fd si dok\u00e1\u017ee vybavit, bude star\u00fd, neatraktivn\u00ed a zku\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Ud\u011blal krok vzad a nato\u010dil se, aby se posadil na \u017eidli, kdy\u017e mu ruka zatla\u010dila na nohu, aby mu zabr\u00e1nila v p\u0159epadnut\u00ed.<\/div>\n
Bill zaje\u010del a zacouval, dopadl na zem naproti \u017eidli a vedle p\u0159ikr\u010den\u00e9 postavy. Rukama si zakryl tv\u00e1\u0159 a pohl\u00e9dl mezi prsty, aby z\u00edskal lep\u0161\u00ed pohled, srdce mu siln\u011b bu\u0161ilo.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026“<\/div>\n
„T-Tome?“ Bill spustil ruce a pod\u00edval se v tlumen\u00e9m sv\u011btle na kytaristu, kter\u00fd m\u011bl sv\u00e9 dlouh\u00e9 ruce omotan\u00e9 kolem sv\u00fdch pytlovit\u00fdch kalhot. Bill se p\u0159iplazil bl\u00ed\u017e, zv\u011bdav\u00fd, pro\u010d je Tom schovan\u00fd za stolem. „M\u00e1lem jsi mi p\u0159ivodil srde\u010dn\u00ed z\u00e1stavu, kret\u00e9ne. Co to ku- ty\u2026 bre\u010d\u00ed\u0161?“<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong>original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Ty mus\u00ed\u0161 zachr\u00e1nit m\u011b, pokud j\u00e1 zachr\u00e1n\u00edm tebe P\u00e1tek, 17. Prosince 2010 07:19 Odesl\u00e1no na adresu: TDeluxw89@yahoo.de Dneska jsem v naprosto fantastick\u00e9 n\u00e1lad\u011b, poj\u010fme se s t\u00edm prost\u011b te\u010f vypo\u0159\u00e1dat. A pro\u010d? J\u00e1 nev\u00edm, ale \u017eivot se zd\u00e1 b\u00fdt najednou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1066","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1066","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1066"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1066\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1066"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1066"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1066"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}