{"id":10687,"date":"2010-09-16T17:00:00","date_gmt":"2010-09-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10661"},"modified":"2010-09-16T17:00:00","modified_gmt":"2010-09-16T16:00:00","slug":"na-ctyrech-kolech-4-4-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/16\/na-ctyrech-kolech-4-4-1\/","title":{"rendered":"Na \u010dty\u0159ech kolech 4\/4\/1"},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e. \u0158eknu ti to,“ p\u0159ipustil jsem a za\u010dal jsem vypr\u00e1v\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
***flash back***<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e to bylo t\u00fdden od m\u00e9ho v\u00edt\u011bzn\u00e9ho z\u00e1vodu se Schwarzem. Tehdy jsem byl u sebe doma a d\u00edval jsem se na televizi, kdy\u017e n\u011bkdo zazvonil. Netu\u0161il jsem, kdo by to mohl b\u00fdt, bylo u\u017e dost pozd\u011b. Ale p\u0159ece jen jsem \u0161el otev\u0159\u00edt. Zmocnil se m\u011b vztek, kdy\u017e jsem za dve\u0159mi uvid\u011bl toho hajzla.<\/div>\n
„Co tu chce\u0161?“ procedil jsem skrze zuby. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych mu jednu nevrazil.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem si… s tebou promluvit, Bille,“ \u0159ekl klidn\u00fdm v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fdm hlasem a v o\u010d\u00edch se mu zabl\u00fdsklo. V t\u011bch modr\u00fdch duhovk\u00e1ch jsem spat\u0159il podivn\u00fd cht\u00ed\u010d. P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di.<\/div>\n
„Tak mluv,“ vyprskl jsem na n\u011bj, \u010delist za\u0165atou.<\/div>\n
„Ani m\u011b nepozve\u0161  d\u00e1l?“ zeptal se provokativn\u011b. Chv\u00edli jsem na n\u011bj vra\u017eedn\u011b z\u00edral a potom jsem ustoupil ze dve\u0159\u00ed. Pomalu ve\u0161el dovnit\u0159 a nam\u00ed\u0159il si to p\u0159\u00edmo ke mn\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku. Nasupen\u011b jsem ho n\u00e1sledoval. „No, m\u00e1\u0161 to tu hezk\u00fd, Bille,“ konstatoval, pobaven m\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Mluv k v\u011bci!“ \u0159ekl jsem r\u00e1zn\u011b a odvr\u00e1til jsem od n\u011bj pohled. Hnusil se mi.<\/div>\n
„Tak fajn. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to tvoje v\u00edt\u011bzstv\u00ed m\u011b moc nepot\u011b\u0161ilo. Ale taky v\u00ed\u0161…“ odml\u010del se a ud\u011blal krok ke mn\u011b, „…\u017ee jsem t\u011b poslechl a vypadnul jsem, jak jsi cht\u011bl.“<\/div>\n
St\u0159elil jsem po n\u011bm pohledem. Nel\u00edbilo se mi, jak\u00fdm t\u00f3nem hlasu se mnou mluvil, a taky se mi nel\u00edbilo, \u017ee te\u010f ode m\u011b st\u00e1l sotva p\u00e1r krok\u016f.  <\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, rozhodl jsem se, \u017ee to tak nenech\u00e1m,“ \u0159ekl a po tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u00fasm\u011bv, z kter\u00e9ho m\u011b mrazilo v z\u00e1dech.<\/div>\n
„A co jako? Jestli chce\u0161  z\u00edskat \u00fazem\u00ed zp\u00e1tky, mus\u00ed\u0161 nade mnou vyhr\u00e1t,“ \u0159ekl jsem je\u0161t\u011b st\u00e1le pevn\u00fdm hlasem. Kr\u00e1tce se zasm\u00e1l.<\/div>\n
\n
„Ne, Bille, j\u00e1 nemluv\u00edm o m\u00e9 proh\u0159e. J\u00e1 mluv\u00edm o tom, \u017ee jsi m\u011b pon\u00ed\u017eil. A to ti te\u010f chci vr\u00e1tit,“ \u0161eptl. Potom u\u017e to \u0161lo r\u00e1z na r\u00e1z. Ne\u017e jsem v\u016fbec sta\u010dil zaregistrovat, co chce ud\u011blat, podrazil mi nohy a j\u00e1 skon\u010dil na zemi. P\u0159itiskl m\u011b k podlaze, p\u0159i\u010dem\u017e mi ruce zkroutil za z\u00e1da. Vte\u0159inu na to mi na nich zaklapla pouta. Do pusy mi nacpal \u0161\u00e1tek, kter\u00fd zav\u00e1zal vzadu na m\u00e9 hlav\u011b. Sna\u017eil jsem se je\u0161t\u011b kopat, ale nebylo mi to nic platn\u00e9.  <\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, ne\u0161kubej sebou tolik. Stejn\u011b ti to je k ni\u010demu, jak vid\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l se \u0161kodolib\u011b. Pak m\u011b zvedl ze zem\u011b a t\u00e1hl m\u011b ke dve\u0159\u00edm. Zkusil jsem k\u0159i\u010det, ale v\u0161echnu mou snahu hatil ten pitomej \u0161\u00e1tek. Schwarz m\u011b vyt\u00e1hl na nohy a donutil m\u011b vyj\u00edt p\u0159ed d\u016fm. D\u016fkladn\u011b se rozhl\u00e9dl, jestli je ulice pr\u00e1zdn\u00e1, ale na ne\u0161t\u011bst\u00ed pro m\u011b tudy zrovna nikdo ne\u0161el. Surov\u011b m\u011b postr\u010dil vp\u0159ed, a\u017e jsem skoro upadl. Pevn\u011b m\u011b chytl za loket a n\u00e1sil\u00edm m\u011b odvedl ke st\u0159\u00edbrn\u00e9 Alf\u011b Bre\u0159e. Tohle auto jsem u n\u011bj nikdy nevid\u011bl. Z kapsy vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de od auta, kter\u00e9 se s p\u00edpnut\u00edm odemklo. Otev\u0159el dve\u0159e a hodil m\u011b na zadn\u00ed seda\u010dky. Za okam\u017eik byl na sedadle \u0159idi\u010de a startoval auto. U\u017e jsem nem\u011bl \u0161anci se odtud dostat. „V\u00edtej v m\u00e9m nov\u00e9m aut\u011b, Bille. P\u0159eju ti p\u0159\u00edjemnou j\u00edzdu,“ \u0159ekl a u\u0161kl\u00edbl se. Zav\u0159el jsem o\u010di, ale i p\u0159es to mi zpod v\u00ed\u010dek vyt\u00e9kaly slzy. Nev\u011bd\u011bl jsem, co se mnou chce ud\u011blat, ale jedno bylo jist\u00e9. Nebude to nic p\u011bkn\u00e9ho.  <\/div>\n
<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se uva\u017eovat \u010dist\u011b  logicky, ale bylo to k ni\u010demu. Strach, kter\u00fd sv\u00edral cel\u00e9  m\u00e9 t\u011blo, mi zatemnil mozek a ten odm\u00edtal pracovat. P\u0159\u00e1l jsem si jen jedno. Aby mi n\u011bkdo pomohl. N\u00e1hle jsem uc\u00edtil, \u017ee auto smykem zabrzdilo. Na mal\u00fd okam\u017eik mi svitla nad\u011bje. \u017de by Schwarz nezvl\u00e1dl \u0159\u00edzen\u00ed a naboural? Bohu\u017eel moje nad\u011bje zase hezky rychle pohasla, kdy\u017e Schwarz vystoupil a otev\u0159el zadn\u00ed dve\u0159e. Dovnit\u0159 do auta za\u010dal proudit studen\u00fd no\u010dn\u00ed vzduch, ze kter\u00e9ho mi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. To u\u017e m\u011b ale Schwarz vyt\u00e1hl z auta a postavil m\u011b na nohy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak jdeme, Bille,“ \u0161eptl mi t\u011bsn\u011b u ucha a \u0161kodolib\u011b se zachechtal. Stisknut\u00edm tla\u010d\u00edtka na kl\u00ed\u010di zamknul auto a postrkoval m\u011b kup\u0159edu, sm\u011brem k velik\u00e9mu domu. Vzp\u00edral jsem se, ale on byl siln\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159es \u0161\u00e1tek jsem skoro nemohl d\u00fdchat. Schwarz m\u011b odvedl do jeho domu. Dovedl m\u011b do pokoje a hodil m\u011b na postel. „Tak a te\u010f se trochu pobav\u00edme,“ uchechtl se a naklonil se nade m\u011b. Vzal moje ruce a pouta p\u0159ipnul k pelesti postele. Nov\u00fd p\u0159\u00edval slz se vy\u0159inul z m\u00fdch o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, u\u017e  od t\u00e9 doby, kdy jsem t\u011b poprv\u00e9 uvid\u011bl, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee si s tebou u\u017eiju. No a te\u010f je to tady. Tak si to hodl\u00e1m n\u00e1le\u017eit\u011b vychutnat,“ \u0161eptl mi do ucha a p\u0159is\u00e1l se na m\u016fj krk. Surov\u011b m\u011b l\u00edbal a p\u0159i tom ze m\u011b strh\u00e1val oble\u010den\u00ed, a\u017e jsem byl \u00fapln\u011b nah\u00fd. Vzp\u00edral jsem se, ale on byl siln\u011bj\u0161\u00ed, tud\u00ed\u017e mi to nebylo nic platn\u00e9. „Tvoje t\u011blo je v\u00e1\u017en\u011b dost sexy. R\u00e1d bych se kochal, ale bohu\u017eel nem\u00e1m moc \u010dasu a m\u016fj „k\u00e1mo\u0161“ u\u017e se t\u011b\u0161\u00ed,“ \u0159ekl a p\u0159i tom se za\u010dal svl\u00e9kat. „No tak, rozt\u00e1hni nohy, Bille, kdy\u017e bude\u0161 spolupracovat, nebude t\u011b to tolik bolet. Tak d\u011blej!“ tu posledn\u00ed v\u011btu skoro zak\u0159i\u010del. Trhl jsem sebou p\u0159i t\u011bch slovech a z m\u00e9ho hrdla se vydral p\u0159idu\u0161en\u00fd vzlyk. „No, jak chce\u0161,“ \u0159ekl a proti m\u00e9 v\u016fli mi rozt\u00e1hl nohy od sebe. Na okam\u017eik sjel cel\u00e9 moje nah\u00e9 t\u011blo hladov\u00fdm pohledem, a potom do m\u011b na jedin\u00fd prudk\u00fd a bolestiv\u00fd p\u0159\u00edraz pronikl. Vyk\u0159ikl jsem bolest\u00ed, ale p\u0159es \u0161\u00e1tek v m\u00fdch \u00fastech to zn\u011blo jen jako n\u011bjak\u00fd p\u0159i\u0161krcen\u00fd zvuk. Ohromn\u00e1 bolest se \u0161\u00ed\u0159ila cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem a znemo\u017e\u0148ovala mi vn\u00edmat cokoliv jin\u00e9ho. V tu chv\u00edli jsem nemyslel v\u016fbec na nic. K\u0159e\u010dovit\u011b jsem zat\u00ednal ruce v p\u011bsti ve snaze n\u011bjak ventilovat v\u0161echnu tu bolest a zoufalstv\u00ed, co se mi hromadily v t\u011ble. Za moment u\u017e jsem nevn\u00edmal skoro nic. Nevn\u00edmal jsem prudk\u00e9 p\u0159\u00edrazy, nevn\u00edmal jsem ani jeho slastn\u00e9 steny, jen jsem se v duchu modlil, aby u\u017e byl konec.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, prober se, ty kurvo!“ prolomil moji ochrannou schr\u00e1nku nev\u011bdom\u00ed jeho hlas. Pomalu jsem otev\u0159el o\u010di a zjistil, \u017ee je po v\u0161em. Jeho obli\u010dej se nade mnou skl\u00e1n\u011bl a mn\u011b pomalu ale jist\u011b za\u010dalo doch\u00e1zet, co se vlastn\u011b stalo. Co mi to vlastn\u011b ud\u011blal. On m\u011b zn\u00e1silnil. Ne\u017e jsem ale sta\u010dil jakkoliv zareagovat, jeho ruce m\u011b odpoutaly od postele a hodily po mn\u011b m\u00e9 nap\u016fl roztrhan\u00e9 oble\u010den\u00ed. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e nem\u00e1m v puse \u0161\u00e1tek. Moje t\u011blo se za\u010dalo t\u0159\u00e1st zimou a j\u00e1 op\u011bt za\u010dal bre\u010det. „Obl\u00edkni se a vypadni, ty d\u011bvko. Jo a docela t\u011b lituju. Vlastn\u011b to ani nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct f\u00edzl\u016fm, tak\u017ee se\u0161 docela chud\u00e1k,“ \u0159ekl a pak ode\u0161el z m\u00edstnosti. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem sed\u011bl na poseli a d\u00edval se do pr\u00e1zdna. Potom jsem se opatrn\u011b obl\u00e9kl a potichu jsem opustil jeho ztemn\u011bl\u00fd d\u016fm.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem kam j\u00edt, ale hned jak jsem se ocitl na ulici, moje nohy se samy rozb\u011bhly pry\u010d. Co nejd\u00e1l od toho m\u00edsta. Nevn\u00edmal jsem, kam to b\u011b\u017e\u00edm, prost\u011b jsem b\u011b\u017eel. A\u017e kdy\u017e mi nohy vypov\u011bd\u011bly slu\u017ebu a pl\u00edce m\u011b neskute\u010dn\u011b p\u00e1lily, zastavil jsem. Byl jsem p\u0159ed n\u011bjak\u00fdm no\u010dn\u00edm klubem, ale tam jsem j\u00edt rozhodn\u011b nehodlal. Kousek odsud byla stanice metra. Se\u0161el jsem tedy do podzem\u00ed. Bylo to tam naprosto ot\u0159esn\u00fd. V\u0161ude se povalovaly odpadky, nedopalky od cigaret a \u0161pinav\u00e9 fe\u0165\u00e1ck\u00e9 jehly. Z\u00e1\u0159ivka na strop\u011b ani moc nesv\u00edtila, sp\u00ed\u0161 jenom blikala. Zvedal se mi z toho v\u0161eho \u017ealudek. Rychle jsem odb\u011bhl na ve\u0159ejn\u00e9 z\u00e1chodky, kter\u00e9 byly je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Vrhl jsem se k jedn\u00e9 z m\u00eds a vyzvracel cel\u00fd obsah m\u00e9ho \u017ealudku. Kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b p\u0159estal d\u00e1vit, ode\u0161el jsem zp\u00e1tky na n\u00e1stupi\u0161t\u011b. Zrovna p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl jeden vlak. Rychle jsem nastoupil do skoro pr\u00e1zdn\u00e9ho vagonu a posadil jsem se \u00fapln\u011b do zadu. Bolelo to. Zatracen\u011b to bolelo.<\/p>\n<\/div>\n
Vystoupil jsem a\u017e na zast\u00e1vce, kter\u00e1 byla nejbl\u00ed\u017e \u010dtvrti, kde jsem bydlel. Za chvilku jsem do\u0161el k sob\u011b dom\u016f. Pod\u00edval jsem se na hodiny. Bylo p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 r\u00e1no. Rychle jsem b\u011b\u017eel do koupelny, kde jsem ze sebe shodil v\u0161echno oble\u010den\u00ed. C\u00edtil jsem se \u0161pinav\u00fd. Byl jsem \u0161pinav\u00fd. \u0160pinav\u00fd a pon\u00ed\u017een\u00fd. Po\u0159\u00e1dn\u011b jsem se osprchoval a smyl jsem ze sebe v\u0161echny jeho doteky. Potom jsem si vzal \u010dist\u00e9 oble\u010den\u00ed a lehl jsem si do postele. Okam\u017eit\u011b jsem usnul hlubok\u00fdm a bezesn\u00fdm sp\u00e1nkem a hodlal jsem sp\u00e1t je\u0161t\u011b hodn\u011b hodn\u011b dlouho. A to se mi taky poda\u0159ilo. Kdy\u017e jsem se probudil byl \u010dtvrtek r\u00e1no, tak\u017ee jsem spal dva dny. Pod\u00edval jsem se na mobil. M\u011bl jsem dvan\u00e1ct nep\u0159ijat\u00fdch hovor\u016f od Andrease. Nejsp\u00ed\u0161 si o m\u011b d\u011blal starosti. Ale j\u00e1 jsem s nik\u00fdm mluvit necht\u011bl. P\u0159\u00e1l jsem si jen jedinou v\u011bc. Um\u0159\u00edt…  <\/div>\n
***konec flash backu***<\/p>\n<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
Soucitn\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval a nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edct. To, co mi tu te\u010f pov\u011bd\u011bl, ve mn\u011b zanechalo obrovsk\u00fd pocit viny. Mrzelo m\u011b, \u017ee jsem na n\u011bj po\u0159\u00e1d tla\u010dil, aby mi o tom \u0159ekl. Te\u010f u\u017e jsem ch\u00e1pal, pro\u010d s t\u00edm tolik ot\u00e1lel. Muselo pro n\u011bj b\u00fdt stra\u0161n\u00e9, vracet se k takov\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m.<\/div>\n
„To… je mi to l\u00edto, Bill\u00ed,“ \u0161eptl jsem. Jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To nic. U\u017e je to pry\u010d. Vyrovnal jsem se s t\u00edm a u\u017e se o tom nechci bavit,“ \u0159ekl klidn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/p>\n<\/div>\n
Zbytek dne jsme oba str\u00e1vili v nemocni\u010dn\u00edm pokoji, a\u010dkoliv jsem Billa nes\u010detn\u011bkr\u00e1t prosil, aby \u0161el dom\u016f a odpo\u010dinul si. On m\u00e9 prosby samoz\u0159ejm\u011b obratem odm\u00edtal s t\u00edm, \u017ee ve\u010der dom\u016f opravdu pojede. U\u017e jsme se o tom, co mi dneska \u0159ekl, v\u016fbec nebavili. Ba pr\u00e1v\u011b naopak. Mluvili jsme o r\u016fzn\u00fdch jin\u00fdch v\u011bcech, o tom, jak vylep\u0161\u00edme na\u0161e auta, co v\u0161echno spolu podnikneme a kam se pod\u00edv\u00e1me. Cel\u00fd den mi s Billem tak rychle utekl, \u017ee jsem si ani neuv\u011bdomil, \u017ee u\u017e je ve\u010der. A\u017e kdy\u017e p\u0159i\u0161la sestra a ozn\u00e1mila mi ve\u010dern\u00ed pod\u00e1v\u00e1n\u00ed l\u00e9k\u016f, v\u0161iml jsem si, kolik je hodin.<\/div>\n
„Bille, m\u011bl u\u017e  bys j\u00edt. Je\u010f dom\u016f a po\u0159\u00e1dn\u011b si odpo\u010di\u0148. Nav\u00edc jsi p\u0159ece sly\u0161el sestru. Z\u00edtra u\u017e by m\u011b mohli pustit,“ \u0159ekl jsem mu. Jen n\u011bco nesouhlasn\u011b zabru\u010del, ale opravdu se zvedl z m\u00e9 postele. Unaven\u011b se prot\u00e1hl a dlouze z\u00edvl.<\/div>\n
„Nechce se mi t\u011b  opou\u0161t\u011bt,“ zak\u0148u\u010del a sedl si zp\u00e1tky ke mn\u011b. Jednou rukou jsem si ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b tak, \u017ee mi v polole\u017ee spo\u010d\u00edval na hrudn\u00edku.<\/div>\n
„No tak, Bill\u00ed, j\u00e1  to zvl\u00e1dnu, l\u00e1sko. A z\u00edtra u\u017e si m\u011b p\u0159eci odveze\u0161  dom\u016f,“ \u0161eptl jsem a pol\u00edbil ho do vlas\u016f.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ \u0159ekl sm\u00ed\u0159liv\u011b, vstal, naklonil se ke mn\u011b a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na m\u00e1 bolav\u00e1 \u00fasta. Zachv\u011bl jsem se bolest\u00ed, ale nahlas jsem ne\u0159ekl nic. Po chvilce Bill rozpojil n\u00e1\u0161 polibek. „Tak dobrou zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekl, je\u0161t\u011b m\u011b na mal\u00fd okam\u017eik pol\u00edbil na \u010delo a ode\u0161el.<\/div>\n
„Dobrou, l\u00e1sko,“ \u0161eptl jsem, ale to u\u017e nemohl sly\u0161et. Najednou tu bylo tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b pr\u00e1zdno a jedin\u00e1 moje nad\u011bje byla ta, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee se Bill z\u00edtra vr\u00e1t\u00ed. Jinak u\u017e bych se tu asi zbl\u00e1znil.<\/p>\n<\/div>\n
A\u017e te\u010f jsem za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak se asi musel c\u00edtit po tom, co mu ta svin\u011b  ud\u011blala. Kdy\u017e jsem si na to vzpomn\u011bl, v o\u010d\u00edch m\u011b za\u010daly p\u00e1lit slzy a j\u00e1 m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed dostat se k n\u011bmu a za\u010d\u00edt ho ut\u011b\u0161ovat. Rychle jsem ho potla\u010dil. \u00dat\u011bk z nemocnice by mi asi moc nep\u0159idal. Rezignovan\u011b jsem si povzdechl. Prost\u011b budu muset vydr\u017eet do z\u00edt\u0159ka, a\u0165 chci nebo ne. S dal\u0161\u00edm povzdechem jsem se oto\u010dil na bok a zav\u0159el jsem o\u010di. Doufal jsem, \u017ee mi sp\u00e1nek pom\u016f\u017ee p\u0159e\u010dkat tu hroznou noc bez Billa.<\/p>\n<\/div>\n
Bill:<\/div>\n
Smutn\u011b jsem usedl za volant sv\u00e9ho Lamborghini a notnou chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se p\u0159ece jen nem\u00e1m vr\u00e1tit za Tomem. U\u017e te\u010f mi stra\u0161liv\u011b moc chyb\u011bl a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee dal\u0161\u00ed minutu bez n\u011bj u\u017e nep\u0159e\u017eiju. Nakonec jsem ale usoudil, \u017ee si stejn\u011b pot\u0159ebuje odpo\u010dinout od m\u00e9ho \u017evan\u011bn\u00ed a j\u00e1 bych mu tam ur\u010dit\u011b jenom p\u0159ek\u00e1\u017eel. Oto\u010dil jsem tedy kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed a odjel jsem z nemocni\u010dn\u00edho parkovi\u0161t\u011b. Jel jsem pomalu m\u011bstem a sledoval jsem d\u011bn\u00ed okolo. Proj\u00ed\u017ed\u011bl jsem m\u011bstsk\u00fdmi \u010dtvrt\u011bmi a sna\u017eil jsem se nep\u0159itahovat pozornost f\u00edzl\u016f. Ani jsem si to neuv\u011bdomil, ale za chvilku jsem st\u00e1l p\u0159ed Tomov\u00fdm domem. Vystoupil jsem z auta a zamkl ho. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem. Bylo tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ticho. Takov\u00fd nezvykl\u00fd klid. A potom jsem si v\u0161iml, \u017ee u prot\u011bj\u0161\u00edho chodn\u00edku je zaparkovan\u00e1 st\u0159\u00edbrn\u00e1 Alfa Brera. C\u00edtil jsem, \u017ee se moje t\u011blo napnulo a dech se mi zrychlil. Jestli je to ten parchant, tak si to s n\u00edm osobn\u011b vy\u0159\u00edd\u00edm.  <\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1zn\u00fdm krokem jsem vykro\u010dil k st\u0159\u00edbrn\u00e9mu autu. P\u0159es tmav\u00e1 skla nebylo vid\u011bt, kdo sed\u00ed  za volantem. Zastavil jsem se asi dva metry od auta, proto\u017ee dve\u0159e na stran\u011b \u0159idi\u010de se za\u010daly otev\u00edrat. Ze st\u0159\u00edbrn\u00e9 Alfy Brery vystoupil n\u011bkdo, koho bych tu ani v nejmen\u0161\u00edm ne\u010dekal. Byla to Yoko. P\u0159ekvapen\u011b jsem se na ni zad\u00edval. Jej\u00ed v\u00fdraz nevypadal bojovn\u011b, sp\u00ed\u0161 se v n\u011bm m\u00edsila l\u00edtost s obavami.  <\/div>\n
„Co tu chce\u0161, Yoko?!“ vyprskl jsem na ni.<\/div>\n
„Hele v klidu, Bille, chci si s tebou promluvit,“ \u0159ekla. Uchechtl jsem se a pod\u00edval jsem se jinam. Jej\u00ed drzost m\u011b zar\u00e1\u017eela.<\/div>\n
„Fajn,“ povzdech jsem si a \u0161el jsem ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm na\u0161eho domu. Ti\u0161e m\u011b n\u00e1sledovala. Odemkl jsem a zam\u00ed\u0159il jsem do ob\u00fdv\u00e1ku. Televize st\u00e1le b\u011b\u017eela. Ani nev\u00edm, jak dlouho u\u017e ji nikdo nevypnul. S povzdechem jsem zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na d\u00e1lkov\u00e9m ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed a televize zmlkla. Pl\u00e1cl jsem sebou na gau\u010d a Yoko si sedla naproti mn\u011b do k\u0159esla.  <\/div>\n
„Tak co chce\u0161?“ zeptal jsem se. \u00danava m\u011b zm\u00e1hala a j\u00e1 jsem sotva dr\u017eel o\u010di otev\u0159en\u00e9. <\/div>\n
„J\u00e1… cht\u011bla jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee je mi l\u00edto, co ud\u011blal Adam. Cht\u011bla jsem tomu zabr\u00e1nit, ale… ale nemohla jsem. Ne\u0161lo to. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem nikdy nebyla proti tob\u011b,“ tu posledn\u00ed v\u011btu skoro za\u0161eptala.<\/div>\n
„Tak pro\u010d si teda v jeho part\u011b?“ M\u016fj hlas zn\u011bl pochybova\u010dn\u011b a v\u00fdsm\u011b\u0161n\u011b  z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„J\u00e1… nikdy jsem mu to nedok\u00e1zala \u0159\u00edct. Nikdy jsem nedok\u00e1zala odej\u00edt. B\u00e1la jsem se. A boj\u00edm se i d\u00e1l,“ hlesla.<\/div>\n
„Yoko, j\u00e1… j\u00e1 nev\u00edm, jestli ti m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it. Pod\u00edvej se na Tobiase. Taky jsme mu v\u011b\u0159ili a jak to dopadlo,“ sna\u017eil jsem se j\u00ed to vysv\u011btlit.<\/div>\n
„A bude\u0161 mi v\u011b\u0159it, kdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee Adam chyst\u00e1 pomstu? Chce t\u011b porazit na silnici. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty to neodm\u00edtne\u0161. Napl\u00e1noval si trasu v ka\u0148onu. Je to ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed, ta co se tu jezd\u00ed ze v\u0161ech nejm\u00ed\u0148 a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty tu trasu zvl\u00e1d\u00e1\u0161 dob\u0159e. To jsem mu samoz\u0159ejm\u011b ne\u0159ekla. Bille…“ odml\u010dela se a zad\u00edvala se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, „…j\u00e1 nechci, aby vyhr\u00e1l.“  <\/div>\n
Na o\u010d\u00edch jsem j\u00ed vid\u011bl, \u017ee mi nel\u017ee. Sp\u00ed\u0161 z n\u00ed \u010di\u0161ela zoufalost, jak se sna\u017eila jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem oprostit od Adama Schwarze.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn. D\u00edky, Yoko. J\u00e1… budu ti v\u011b\u0159it. A neboj se, j\u00e1 ho vyhr\u00e1t nenech\u00e1m,“ sl\u00edbil jsem j\u00ed. Pok\u00fdvala hlavou a vstala. Potom ke mn\u011b p\u0159i\u0161la, z kapsy vyt\u00e1hla l\u00edstek pap\u00edru a podala mi ho. Nech\u00e1pav\u011b jsem si ho od n\u00ed vzal a pod\u00edval se na n\u011bj. Bylo na n\u011bm napsan\u00e9 telefonn\u00ed \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„To je moje \u010d\u00edslo. Kdyby se n\u011bco d\u011blo, zavolej mi,“ \u0159ekla a chystala se odej\u00edt.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Yoko!“ zastavil jsem ji. Popadl jsem prvn\u00ed \u010dasopis, kter\u00fd le\u017eel na stolku, utrhl jsem z n\u011bho kus jedn\u00e9 str\u00e1nky a rychle jsem na n\u011bj na\u010dm\u00e1ral svoje \u010d\u00edslo. Ml\u010dky jsem ho podal \u010dernovlas\u00e9 d\u00edvce. Usm\u00e1la se na m\u011b a potom ode\u0161la. Nep\u0159\u00edtomn\u011b jsem se zad\u00edval zp\u00e1tky na stolek… a s hr\u016fzou jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je to nejnov\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00edslo Tomova magaz\u00ednu o autech. „Do prdele,“ zanad\u00e1val jsem. Budu mu muset koupit novej, jinak m\u011b zabije. S t\u00edm u\u017e jsem si ale te\u010f nehodlal d\u011blat starosti.  <\/div>\n
<\/div>\n
Byl jsem dost unavenej, a tak jsem se pomalu odebral do sprchy. Hork\u00e1 voda, kter\u00e1 mi st\u00e9kala po t\u011ble, m\u011bla \u00fa\u017easn\u011b relaxuj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinky. St\u00e1l jsem pod sprchou nejm\u00ed\u0148 p\u016fl hodiny a u\u017e\u00edval si p\u0159\u00edjemnou v\u016fni sprchov\u00e9ho gelu m\u00eds\u00edc\u00ed se s p\u00e1rou, kter\u00e1 zapl\u0148oval ka\u017ed\u00fd kout velk\u00e9 koupelny. Kdy\u017e u\u017e jsem byl tak ospal\u00fd, \u017ee jsem skoro us\u00ednal ve stoje, vypnul jsem vodu a zabalil se do velik\u00e9 b\u00edl\u00e9 osu\u0161ky. Pomalu jsem se od\u0161oural do lo\u017enice, kter\u00e1 mi bez Toma p\u0159i\u0161la \u017ealostn\u011b pr\u00e1zdn\u00e1. Povzdechl jsem si, jako u\u017e dneska tolikr\u00e1t, a osu\u0161ku jsem shodil na zem. Na sebe jsem si obl\u00e9kl \u010dist\u00e9 boxerky a Tomovo tri\u010dko, kter\u00e9 bylo pohozen\u00e9 na posteli. Usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem uc\u00edtil jeho v\u016fni, kter\u00e1 z trika je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevyprchala. Dlouze jsem z\u00edvl a zachumlal se do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in. Zav\u0159el jsem o\u010di a myslel na Toma. Kone\u010dn\u011b, po t\u011bch n\u011bkolika dlouh\u00fdch chaotick\u00fdch dnech, jsem c\u00edtil, \u017ee v\u0161echno bude zase dobr\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b probudilo ostr\u00e9  sv\u011btlo, kter\u00e9 pronikalo skrz jedin\u00e9 okno nemocni\u010dn\u00edho pokoje. Prot\u00e1hl jsem se a ospale rozlepil v\u00ed\u010dka. S p\u0159\u00edjemn\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm jsem si uv\u011bdomil, \u017ee otravn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroje ustalo. Nejsp\u00ed\u0161 ho n\u011bkdo kone\u010dn\u011b vypnul, co\u017e se jevilo jako velmi dobr\u00fd n\u00e1pad. Chvilku jsem jen tak le\u017eel a koukal do pr\u00e1zdna, kdy\u017e najednou do m\u00e9ho pokoje vrazila ta ukecan\u00e1 sestra v doprovodu l\u00e9ka\u0159e. Ten p\u0159i\u0161el k m\u00e9 posteli a chv\u00edli se na m\u011b jen d\u00edval.<\/div>\n
„No, Tome, tak jak se c\u00edt\u00edme?“ zeptal se zvesela.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ jen jsem pokr\u010dil rameny. Moc v pohod\u011b to teda nebylo, proto\u017ee mi tu chyb\u011bl Bill, ale to jsem mu samoz\u0159ejm\u011b \u0159\u00edct nemohl.<\/div>\n
„No, Tome…“ za\u010dal znovu \u00fapln\u011b stejn\u011b, „…pokud je v\u00e1m dob\u0159e a nic u\u017e v\u00e1s nebol\u00ed, mohl byste u\u017e dnes jet dom\u016f. Ale jen pod podm\u00ednkou, \u017ee si v\u00e1s n\u011bkdo vyzvedne.“<\/div>\n
„Fajn, to si za\u0159\u00edd\u00edm. D\u00edky, doktore,“ \u0159ekl jsem a oplatil jsem mu \u00fasm\u011bv, kter\u00fdm m\u011b obda\u0159il.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Tak a my p\u016fjdeme d\u00e1l,“ mrkl doktor na sestru. Ta se jen zachichotala a n\u00e1sledovala ho ven na chodbu. Znovu jsem v pokoji osam\u011bl. Neskute\u010dn\u011b se mi st\u00fdskalo po Billovi a u\u017e jsem se nemohl do\u010dkat, a\u017e p\u0159ijede. Jen jsem doufal, \u017ee to bude co nejd\u0159\u00edve.<\/p>\n<\/div>\n
Bill:<\/div>\n
Byl jsem je\u0161t\u011b v polosp\u00e1nku, kdy\u017e se ode dve\u0159\u00ed ozvalo drn\u010den\u00ed zvonku. Zast\u00e9nal jsem a p\u0159et\u00e1hl jsem si pol\u0161t\u00e1\u0159 p\u0159es hlavu v domn\u011bn\u00ed, \u017ee by to mohlo p\u0159estat. Bohu\u017eel jsem se m\u00fdlil.<\/div>\n
„Proboha,“ zaklel jsem a vyhrabal jsem se z pe\u0159in. Pomalu jsem se loudal domem sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, ve snaze odd\u00e1lit setk\u00e1n\u00ed s t\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd m\u011b te\u010f otravuje. Cestou jsem se pod\u00edval do zrcadla, kter\u00e9 viselo v chodb\u011b. Zd\u011bsil jsem se. Vypadal jsem absolutn\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Vlasy jsem m\u011bl rozcuchan\u00e9 tak, \u017ee mi tr\u010dely na v\u0161echny strany, nebyl jsem nal\u00ed\u010den\u00fd a Tomovo tri\u010dko na m\u011b viselo jak n\u011bjak\u00fd stan. M\u00e1vl jsem nad t\u00edm rukou a kone\u010dn\u011b jsem otev\u0159el. M\u016fj pohled se st\u0159etl s p\u00e1rem z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00fdch o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„Yoko, pro\u010d m\u011b  bud\u00ed\u0161 takhle \u010dasn\u011b r\u00e1no?“ zeptal jsem se a po\u0161kr\u00e1bal se na hlav\u011b. <\/div>\n
„Sorry, Bille, ale m\u00e1m novinky. Adam dneska projedn\u00e1val, kdy ten z\u00e1vod chce jet. Nem\u016f\u017eu se zdr\u017eet dlouho, vymluvila jsem se na to, \u017ee si mus\u00edm n\u011bco za\u0159\u00eddit. Ale zp\u00e1tky k v\u011bci. Ten z\u00e1vod se pojede u\u017e z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed noc. \u0158\u00edkal, \u017ee t\u011b kontaktuje, ale nev\u00edm jak. Prost\u011b se od n\u011bj dozv\u00ed\u0161 podrobnosti. Jo a m\u00e1lem bych zapomn\u011bla. On bude podv\u00e1d\u011bt, ale je\u0161t\u011b nev\u00edm jak. Pr\u00fd m\u00e1 n\u011bjak\u00fd pl\u00e1n a chce nasadit dv\u011b auta. On nepojede s\u00e1m. Bude m\u00edt par\u0165\u00e1ka. On chce za ka\u017edou cenu vyhr\u00e1t. No nic, u\u017e mus\u00edm j\u00edt. Kdybych cokoliv zjistila, zavol\u00e1m ti.“ Celou dobu jsem jen ml\u010dky poslouchal a sna\u017eil se vst\u0159ebat to mno\u017estv\u00ed informac\u00ed, co na m\u011b zrovna vychrlila.<\/div>\n
„D\u00edky, Yoko,“ k\u00fdvl jsem na ni.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d. Jo a Bille, tohle nevypad\u00e1 jako tvoje triko,“ poznamenala a prstem uk\u00e1zala na moje oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ne… toti\u017e, je… je Tomovo,“ vykoktal jsem, tv\u00e1\u0159e \u00fapln\u011b rud\u00e9.<\/div>\n
„Tak\u017ee vy… vy jste… s t\u00edm t\u00fdpkem…“<\/div>\n
„Jo… jsme spolu,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem d\u00edvaj\u00edc do zem\u011b. Jen se usm\u00e1la.<\/div>\n
„Tak fajn. U\u017e opravdu mus\u00edm. Tak ahoj, Bille,“ \u0159ekla a zmizela. Zavrt\u011bl jsem hlavou a ode\u0161el zp\u00e1tky do lo\u017enice. A\u017e za n\u011bjakou dobu mi do\u0161lo, \u017ee dneska mus\u00edm vyzvednout Toma z nemocnice.  <\/div>\n
„Sakra,“ usykl jsem a za\u010dal jsem se rychle obl\u00e9kat. Za p\u00e1r minut u\u017e jsem sed\u011bl v aut\u011b a uh\u00e1n\u011bl po hlavn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b sm\u011brem k nemocnici. Bleskov\u011b jsem zaparkoval a rozb\u011bhl se k \u0161ediv\u00e9 budov\u011b s velk\u00fdm modr\u00fdm n\u00e1pisem: NEMOCNICE. K recepci jsem dob\u011bhl zatracen\u011b ud\u00fdchan\u00fd.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, co si p\u0159ejete?“ uv\u00edtala m\u011b sestra za pultem svou nau\u010denou fr\u00e1z\u00ed. <\/div>\n
„Dobr\u00fd den, jsem tu pro Toma Kaulitze,“ ohl\u00e1sil jsem se. \u017dena chvilku n\u011bco hledala ve stohu pap\u00edr\u016f a potom \u0159ekla.<\/div>\n
„Hned pro n\u011bj po\u0161lu, t\u00e1mhle si pros\u00edm po\u010dkejte,“ uk\u00e1zala na \u0159adu \u017eidl\u00ed, kter\u00e1 st\u00e1la u st\u011bny. Pomalu jsem k nim do\u0161el a svalil jsem se na jednu z nich. A \u010dekal jsem a \u010dekal jsem a \u010dekal jsem…  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
<\/div>\n
Le\u017eel jsem v posteli a zrovna se chystal zavolat Billovi, kdy\u017e se rozrazily dve\u0159e a dovnit\u0159 vpochodovala sestra.<\/div>\n
„P\u0159ijel pro v\u00e1s n\u011bjak\u00fd  chlapec, Tome, tak\u017ee se oble\u010dte, sbalte si v\u011bci a m\u016f\u017eete j\u00edt. Jen mi mus\u00edte je\u0161t\u011b tohle podepsat,“ \u0159ekla a pod nos mi str\u010dila n\u011bjak\u00fd pap\u00edr a tu\u017eku. Ud\u011blal jsem tedy, co mi \u0159ekla, a ona potom hned ode\u0161la pry\u010d. Zmaten\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe a potom mi to docvaklo. Bill m\u011b p\u0159ijel vyzvednout. Rychle jsem vysko\u010dil z postele, svl\u00e9kl jsem ze sebe ty p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd nemocni\u010dn\u00ed hadry a vzal si na sebe svoje norm\u00e1ln\u00ed oble\u010den\u00ed. V n\u011bm jsem se c\u00edtil nad m\u00edru spokojen\u011b. Rychle jsem nastrkal do ta\u0161ky v\u0161echny v\u011bci, co mi sem Bill p\u0159inesl, a ode\u0161el jsem z pokoje. Na recepci u\u017e na m\u011b \u010dekal Bill. Vypadal n\u00e1dhern\u011b, i kdy\u017e nebyl namalovan\u00fd. Kdy\u017e m\u011b spat\u0159il, rozb\u011bhl se ke mn\u011b a sko\u010dil mi do n\u00e1ru\u010de, nehled\u011b na to, \u017ee po n\u00e1s z\u00edraly sestry, dokto\u0159i i pacienti.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, l\u00e1sko,“ \u0161eptl mi do ucha a dal mi pusu na krk. Dlouze jsem ho tiskl v n\u00e1ru\u010di a u\u017e jsem ho nikdy necht\u011bl pustit.<\/div>\n
„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekl jsem a usm\u00e1l se na n\u011bj. A\u017e pak jsem ho pustil z n\u00e1ru\u010de. „Tak poj\u010f, Bill\u00ed, u\u017e chci jet dom\u016f,“ pob\u00eddl jsem ho a on ochotn\u011b p\u0159ik\u00fdvl, na\u010de\u017e jsme oba rychle vy\u0161li z budovy nemocnice. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, slunce sv\u00edtilo a p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011b h\u0159\u00e1lo na tv\u00e1\u0159i. Pevn\u011b jsem chytil Billa za ruku a spole\u010dn\u011b jsme do\u0161li k jeho autu. Hodil jsem si ta\u0161ku do kufru a sedl si na sedadlo spolujezdce. \u0158\u00eddit by m\u011b Bill ur\u010dit\u011b nenechal.  <\/div>\n
„Tak co, jak se m\u011bl m\u016fj pacient?“ zeptal se m\u011b Bill a p\u0159i tom na m\u011b \u0161i\u0161lal, jak na mal\u00fd d\u011bcko. Musel jsem se tomu zasm\u00e1t.<\/div>\n
„M\u011bl jsem se naprosto stra\u0161n\u011b, proto\u017ee mi chyb\u011bl m\u016fj \u010dernovlas\u00fd and\u00edlek,“ post\u011b\u017eoval jsem si.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se m\u011bl taky hrozn\u011b, proto\u017ee mi chyb\u011blo moje cop\u00e1nkat\u00fd zlat\u00ed\u010dko,“ \u0159ekl Bill a oba jsme se rozesm\u00e1li. Celou cestu jsme si spolu pov\u00eddali a ani jsme si nev\u0161imli, \u017ee u\u017e d\u00e1vno stoj\u00edme p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Vystoupili jsme z auta a ve\u0161li jsme do domu. Odvedl jsem si Billa do ob\u00fdv\u00e1ku, sedl jsem si na pohovku a st\u00e1hl jsem si ho na kl\u00edn.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak stra\u0161n\u011b  jsi mi chyb\u011bl?“ zeptal jsem se hlasem prosycen\u00fdm v\u00e1\u0161n\u00ed. <\/div>\n
„Hmm… to nev\u00edm. Jak moc?“ zeptal se Bill provokativn\u011b a zhoupl se na m\u00e9m rozkroku. Zast\u00e9nal jsem, p\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b a hladov\u011b jsem se mu vpil do \u00fast. Bylo to tak dobr\u00e9, c\u00edtit znovu tu sladkou chu\u0165 jeho rt\u016f. V\u00e1\u0161e\u0148 mi za\u010d\u00ednala zatem\u0148ovat mozek a j\u00e1 se p\u0159est\u00e1val ovl\u00e1dat.<\/p>\n<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka „Dob\u0159e. \u0158eknu ti to,“ p\u0159ipustil jsem a za\u010dal jsem vypr\u00e1v\u011bt. ***flash back*** U\u017e to bylo t\u00fdden od m\u00e9ho v\u00edt\u011bzn\u00e9ho z\u00e1vodu se Schwarzem. Tehdy jsem byl u sebe doma a d\u00edval jsem se na televizi, kdy\u017e n\u011bkdo zazvonil. Netu\u0161il jsem, kdo by to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10687","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10687","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10687"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10687\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10687"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10687"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10687"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}