{"id":10690,"date":"2010-09-16T15:30:00","date_gmt":"2010-09-16T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10664"},"modified":"2010-09-16T15:30:00","modified_gmt":"2010-09-16T14:30:00","slug":"love-death-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/16\/love-death-6\/","title":{"rendered":"Love & Death 6."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tom:<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Nepatrn\u011b zamrk\u00e1m v\u00ed\u010dky a op\u011bt up\u0159u sv\u016fj pohled na m\u00e1mu, kter\u00e1 jen sed\u00ed a p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem t\u011bk\u00e1 ze m\u011b na Caroline a zp\u011bt. Na o\u010d\u00edch j\u00ed vid\u00edm, \u017ee hled\u00e1 ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, mil\u00fd \u00fasm\u011bv, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i v\u0161ak dovede leccos prozradit.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Usm\u011bje se a pomalu p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b a ke Caroline.<\/span><\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Caroline, j\u00e1 jsem Simone, Tomova m\u00e1ma,“ usm\u011bje se a j\u00e1 jen z povzd\u00e1l\u00ed pozoruji, jak j\u00ed Caroline pod\u00e1v\u00e1 ruku a taky se p\u0159edstavuje. Tro\u0161ku zamrk\u00e1m, kdy\u017e se na m\u011b up\u0159ou jejich pohledy\u2026 a a\u017e s mam\u010din\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavou n\u011bkam za m\u011b mi dojde, \u017ee jsem zapomn\u011bl je\u0161t\u011b na n\u011bkoho.<\/span><\/div>\n
„A tohle je m\u00e9 dvoj\u010de Bill,“ dod\u00e1m rychle a oto\u010d\u00edm se \u010delem k Billovi stejn\u011b, jako i m\u00e1ma s Caroline.<\/span><\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Bille, jsem r\u00e1da, \u017ee t\u011b kone\u010dn\u011b pozn\u00e1v\u00e1m. Tom mi toho o tob\u011b moc vypr\u00e1v\u011bl,“ Caroline se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u011bje na m\u00e9ho mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku, kter\u00fd jen nesly\u0161n\u011b n\u011bco zamuml\u00e1 a stiskne jej\u00ed nata\u017eenou ruku. Takov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed ur\u010dit\u011b ne\u010dekal a m\u00e1ma taky ne. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vid\u00edm ten \u00fa\u017eas v jej\u00edch o\u010d\u00edch, kdy\u017e se k n\u00e1m pooto\u010d\u00ed a usm\u011bje se.<\/span><\/div>\n
„Tak mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli ochutnat tu Tomovu specialitu d\u0159\u00edv, ne\u017e n\u00e1m vystydne,“ poznamen\u00e1 a vyb\u00eddne n\u00e1s tak ke stolu. Jej\u00ed slova v\u0161ak vyvolaj\u00ed v o\u010d\u00edch m\u00e9 l\u00e1sky neskr\u00fdvan\u00fd \u00fa\u017eas.<\/span><\/div>\n
„To jsi opravdu va\u0159il ty s\u00e1m, Tome?“ opt\u00e1 se p\u0159ekvapen\u011b, to u\u017e j\u00ed v\u0161ak gentlemantsky odsunuji \u017eidli vedle t\u00e9 sv\u00e9 a pom\u00e1h\u00e1m j\u00ed se posadit.<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, kdo jin\u00fd. V tomto dom\u011b va\u0159\u00edm nejl\u00edp jenom j\u00e1,“ odv\u011bt\u00edm sebejist\u011b a odezvou je mi mam\u010din ironick\u00fd pohled. Proto\u010d\u00ed o\u010dima nad m\u00fdm, ne zrovna p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fdm, sebev\u011bdom\u00edm a nato se rozhl\u00e9dne po stole.<\/span><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u0159inesu ko\u0159en\u00ed,“ dod\u00e1 a nato rychle zmiz\u00ed v kuchyni.<\/span><\/div>\n
\n

<\/span><\/div>\n
Vyu\u017eiju chvilky jej\u00ed nep\u0159\u00edtomnosti a zad\u00edv\u00e1m se na moji l\u00e1sku, sed\u00edc\u00ed po m\u00e9m boku. Neust\u00e1le se zv\u011bdav\u011b rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem\u2026 netrv\u00e1 v\u0161ak dlouho a jej\u00ed rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di se st\u0159etnou s t\u011bmi m\u00fdmi hned, jakmile uc\u00edt\u00ed na sv\u00e9 ruce n\u011b\u017en\u00fd dotyk m\u00e9 tepl\u00e9 dlan\u011b.<\/span><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem ti ne\u0159ekl, \u017ee ti to dnes moc slu\u0161\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m a pousm\u011bji se, kdy\u017e mi pohlazen\u00ed dlan\u011b oplat\u00ed. Na\u0161e rty se setkaj\u00ed v mal\u00e9m, nevinn\u00e9m polibku\u2026 ov\u0161em a\u017e do chv\u00edle, ne\u017e se k na\u0161im u\u0161\u00edm dolinou m\u00e1miny kroky…<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a jen velmi pomalu si vychutn\u00e1v\u00e1m tu jedine\u010dnou chu\u0165, kter\u00e1 se mi pomalu rozpou\u0161t\u00ed na jazyku a h\u00fd\u010dk\u00e1 m\u00e9 chu\u0165ov\u00e9 bu\u0148ky, kter\u00e9 po n\u00ed prahly u\u017e od poledne. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee uva\u0159\u00edm dob\u0159e, nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd antitalent, kter\u00fd nezvl\u00e1dne tak jednoduch\u00e9 j\u00eddlo. Jedin\u00fd pohled na ostatn\u00ed u stolu m\u011b jen jasn\u011b ujist\u00ed v tom, \u017ee nejsem jedin\u00fd, komu m\u00e9 kulin\u00e1\u0159sk\u00e9 um\u011bn\u00ed chutn\u00e1, a pozvedne m\u00e9 sebev\u011bdom\u00ed. U stolu nen\u00ed ani na okam\u017eik ticho, bu\u010f mluv\u00ed m\u00e1ma, Caroline nebo j\u00e1. Jsem r\u00e1d, \u017ee si u\u017e p\u0159i prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed tak dob\u0159e rozum\u00ed. Popravd\u011b jsem se b\u00e1l a nebyl si jist\u00fd, jakou reakci m\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed vyvol\u00e1, te\u010f v\u0161ak vid\u00edm, \u017ee jsem se b\u00e1l \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. Ticho jak v kostele tu rozhodn\u011b nen\u00ed, u stolu panuje pohodov\u00e1 atmosf\u00e9ra a zd\u00e1 se, \u017ee v\u0161echno b\u011b\u017e\u00ed jako na dr\u00e1tk\u00e1ch.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Jak jste se s Tomem vlastn\u011b poznali, Caroline? Nevad\u00ed douf\u00e1m, \u017ee ti tyk\u00e1m?“ mam\u010dina ot\u00e1zka m\u011b vytrhne z m\u00fdch spokojen\u00fdch my\u0161lenek a p\u0159inut\u00ed tak m\u011b i Caroline pozvednout k n\u00ed pohled. To jsem opravdu zv\u011bdav\u00fd, jestli si to Caroline je\u0161t\u011b pamatuje.<\/span><\/div>\n
„Ne, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi to nevad\u00ed. S Tomem jsme se poznali na jedn\u00e9 p\u00e1rty, v Americe. Poch\u00e1z\u00edm z N\u011bmecka a bydl\u00edm tu s na\u0161ima, ned\u00e1vno jsme se p\u0159est\u011bhovali sem do Berl\u00edna. V Americe m\u00e1me vzd\u00e1len\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9, u kter\u00fdch jsem \u017eila dva roky. D\u011blala jsem babysitting n\u011bkolika rodin\u00e1m, starala se o d\u011bti, dom\u00e1cnost a tak podobn\u011b. A\u017e po tom, co jsem poznala Toma, jsem se rozhodla vr\u00e1tit se dom\u016f. Jsem tady sotva dva t\u00fddny, p\u0159ilet\u011bla jsem d\u0159\u00edv ne\u017e on,“ dod\u00e1 a sv\u00fdmi slovy nev\u011bdomky vykouzl\u00ed na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. P\u0159eci jen si na\u0161e prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed na jedn\u00e9 z mnoha p\u00e1rty pamatuje.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Opravdu ti nen\u00ed zima? P\u016fj\u010d\u00edm ti svou ko\u0161ili, jestli chce\u0161,“ zimom\u0159iv\u011b se ot\u0159esu a stisknu Caroline jej\u00ed ruku, kter\u00e1 v\u0161ak p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159eje tu mou. I p\u0159esto, \u017ee z\u00e1\u0159ijov\u00e9 po\u010das\u00ed a teploty se obvykle je\u0161t\u011b podobaj\u00ed t\u011bm letn\u00edm, nezd\u00e1 se mi, \u017ee by dnes bylo n\u011bjak extr\u00e9mn\u011b teplo. I kdy\u017e je mi zima jenom z\u0159\u00eddkakdy, nepohrdl bych te\u010f teplou mikinou, zvl\u00e1\u0161t\u011b ne te\u010f ve\u010der.<\/span><\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a starostliv\u00fdm pohledem se zad\u00edv\u00e1m na Caroline. P\u0159i pohledu na jej\u00ed tenk\u00fd, kr\u00e1tk\u00fd svet\u0159\u00edk, p\u0159ehozen\u00fd p\u0159es ramena, pod kter\u00fdm m\u00e1 jen letn\u00ed, kr\u00e1tk\u00e9 \u0161aty na ram\u00ednka, je mi je\u0161t\u011b v\u00edc zima. Ze m\u011b by u\u017e d\u00e1vno byla kostka ledu.<\/span><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Tommy, nen\u00ed mi zima,“ h\u0159ejiv\u011b se na m\u011b pousm\u011bje, p\u0159esto\u017ee j\u00ed nev\u011b\u0159\u00edm ani za m\u00e1k. Nab\u00eddl jsem se, \u017ee ji doprovod\u00edm alespo\u0148 k tramvaji, aby nemusela j\u00edt od n\u00e1s sama. Bydl\u00ed tu v Berl\u00edn\u011b ani ne dva t\u00fddny, nechci, aby se mi tady n\u011bkde ztratila. P\u0159i\u0161el bych o n\u011bco velmi kr\u00e1sn\u00e9ho a v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho, a to nechci. Takhle to bude jist\u011bj\u0161\u00ed. M\u00e1 to odtud jen p\u00e1r zast\u00e1vek a tramvaj ji zaveze prakticky p\u0159ed d\u016fm.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Pomalu se zastav\u00edm pod rozsv\u00edcenou lampou a stisknu jej\u00ed dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Jsem si o tolik jist\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e c\u00edt\u00edm jej\u00ed teplo a m\u00e1m ji u sebe.<\/span><\/div>\n
„D\u011bkuju ti za ten dne\u0161n\u00ed ve\u010der. Ani nev\u00ed\u0161, jak moc jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la,“ za\u0161ept\u00e1m a palcem n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejedu po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i, kterou zdob\u00ed jemn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u00edm, \u017ee pat\u0159\u00ed jenom mn\u011b. V tom jasn\u00e9m sv\u011btle lampy vypad\u00e1 je\u0161t\u011b n\u00e1dhern\u011bji ne\u017e obvykle.<\/span><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat, Tome, j\u00e1 ti d\u011bkuju za to, \u017ee jsem mohla poznat tvoji rodinu. Jen\u2026“ odml\u010d\u00ed se a jej\u00ed pohled se up\u0159e n\u011bkam do nezn\u00e1ma, \u010d\u00edm\u017e ve mn\u011b probud\u00ed zv\u011bdavost.<\/span><\/div>\n
„Jen co?“ za\u0161ept\u00e1m nal\u00e9hav\u011b a odpov\u011bd\u00ed je mi jej\u00ed pohled, kter\u00fd se vpije do toho m\u00e9ho. Pomalu zavrt\u00ed hlavou.<\/span><\/div>\n
„Nic, jen\u2026 v\u00ed\u0161, zd\u00e1lo se mi, jako kdyby byl Bill moc zamlkl\u00fd nebo zak\u0159iknut\u00fd. Skoro v\u016fbec si s nik\u00fdm nepov\u00eddal, v\u0161iml sis? Nev\u00edm, jestli jsem na n\u011bj ud\u011blala zrovna ten nejlep\u0161\u00ed dojem,“ za\u0161ept\u00e1 a sklop\u00ed pohled p\u0159ed t\u00edm m\u00fdm. V duchu jsem tak trochu o\u010dek\u00e1val, \u017ee se m\u011b na Billa zept\u00e1. A ani se jej\u00edmu podez\u0159en\u00ed nediv\u00edm. L\u00ed\u010dil jsem j\u00ed ho toti\u017e jako nenapraviteln\u00e9ho ukec\u00e1lka, kter\u00fd nikoho nepust\u00ed ke slovu. Jen\u017ee po v\u010derej\u0161ku a dne\u0161ku za\u010d\u00edn\u00e1m i j\u00e1 nab\u00fdvat dojmu, \u017ee se s Billem n\u011bco d\u011bje. V\u017edycky se stranil lid\u00ed a nemluvil, kdy\u017e n\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Ne, chyba ur\u010dit\u011b nen\u00ed v tob\u011b. V\u00ed\u0161, Bill te\u010f p\u0159estoupil na v\u00fd\u0161ku, m\u00e1 plnou hlavu starost\u00ed a mus\u00ed si zvykat na nov\u00e9 lidi a na nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed, zn\u00e1\u0161 to. Mysl\u00edm, \u017ee za p\u00e1r dn\u016f bude zase v\u0161echno p\u0159i star\u00e9m, a\u017e se rozkouk\u00e1,“ povzbudiv\u011b se pousm\u011bju a sv\u00fdmi slovy se sna\u017e\u00edm p\u0159esv\u011bd\u010dit i s\u00e1m sebe. I p\u0159esto, \u017ee se pro tuto chv\u00edli sna\u017e\u00edm na Billa zapomenout, my\u0161lenka na n\u011bj m\u011b bude pron\u00e1sledovat je\u0161t\u011b dlouho, t\u00edm jsem si jist\u00fd.<\/span><\/div>\n
Z\u00e1m\u011brn\u011b proto sto\u010d\u00edm \u0159e\u010d na jin\u00e9 t\u00e9ma.<\/span><\/div>\n
„Cht\u011bl jsem se ti omluvit za m\u00e1mu, ur\u010dit\u011b sis musela p\u0159ipadat jako n\u011bkde u v\u00fdslechu. M\u00e1ma je d\u011bsn\u011b zv\u011bdav\u00e1, a kdy\u017e p\u0159ijde na ot\u00e1zky, nev\u00ed kdy p\u0159estat,“ nerv\u00f3zn\u011b si promnu ruce, Caroline v\u0161ak m\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed okam\u017eit\u011b vyvr\u00e1t\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se za nic omlouvat, Tommy, to je v po\u0159\u00e1dku. Naopak, bavilo m\u011b si pov\u00eddat s tvou mamkou. Je moc laskav\u00e1 a p\u0159\u00edjemn\u00e1. D\u011bkuji ti za to, \u017ee jsem se s n\u00ed mohla poznat,“ za\u0161ept\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a dlan\u00ed n\u011b\u017en\u011b spo\u010dine na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Podv\u011bdom\u011b se op\u0159u do jej\u00edho m\u011bkk\u00e9ho pohlazen\u00ed a na okam\u017eik se vpiji sv\u00fdm pohledem do t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch, rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jen nesm\u011ble vzhl\u00ed\u017eej\u00ed k t\u011bm m\u00fdm. Je\u0161t\u011b nikdy jsem takov\u00e9 o\u010di nevid\u011bl. \u010cokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9, kr\u00e1sn\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00e9 a podmaniv\u011b hlubok\u00e9. I m\u011b si podmanily\u2026 a dok\u00e1zaly mi u\u010darovat hned v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b, co jsem se do nich poprv\u00e9 zad\u00edval. Dok\u00e1zal bych se v jejich hloubce ut\u00e1p\u011bt cel\u00e9 hodiny a nikdy nep\u0159estat, obdivovat jejich kr\u00e1su a z\u00e1\u0159i a hledat v nich ty mal\u00e9, rozz\u00e1\u0159en\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 na nich tolik miluji. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho jsem je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„U\u017e ti n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee jsi neuv\u011b\u0159iteln\u00e1?“ za\u0161ept\u00e1m do ve\u010dern\u00edho ticha, kter\u00e9 te\u010f nenaru\u0161uje nic, jen na\u0161e tich\u00e9 v\u00fddechy a m\u016fj, t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00fd \u0161epot. D\u00edv\u00e1m se na ten n\u00e1dhern\u00fd pohled p\u0159ede mnou, kter\u00fd mi za chvili\u010dku zmiz\u00ed, a c\u00edt\u00edm, jak se mi taj\u00ed dech. Odpov\u011bd\u00ed mi je v\u0161ak jen mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/span><\/div>\n
„Dneska ne,“ usm\u011bje se a zad\u00edv\u00e1 se do m\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 te\u010f ur\u010dit\u011b z\u00e1\u0159\u00ed stejn\u011b jako ty jej\u00ed. Nedok\u00e1\u017eu skr\u00fdvat sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 te\u010f c\u00edt\u00edm stejn\u011b, jako p\u0159\u00edjemn\u00fd h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd ve mn\u011b probouz\u00ed v\u017edy jen jej\u00ed bl\u00edzkost, jen jej\u00ed \u00fasm\u011bv, o\u010di, doteky\u2026 a rty, kter\u00e9 se pomalu setkaj\u00ed s t\u011bmi m\u00fdmi v dlouh\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku. Nem\u016f\u017eu ani d\u00fdchat, ani norm\u00e1ln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let, kdy\u017e je l\u00edb\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 jsem bl\u00e1zen, ale najednou netou\u017e\u00edm po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e b\u00fdt s n\u00ed. Asi jsem se opravdu zamiloval\u2026<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zvuk bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se tramvaje p\u0159eru\u0161\u00ed n\u00e1\u0161 dlouh\u00fd polibek a p\u0159inut\u00ed m\u011b se odpojit od t\u011bch dokonal\u00fdch, nab\u011bhl\u00fdch rt\u016f. Popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1m, zat\u00edmco si v hlav\u011b rychle d\u00e1v\u00e1m v\u0161echny my\u0161lenky dohromady.<\/span><\/div>\n
„Kdy t\u011b zase uvid\u00edm? M\u00e1ma jede z\u00edtra r\u00e1no na slu\u017eebn\u00ed cestu do Hamburku a vrac\u00ed se a\u017e v sobotu ve\u010der, mohli bychom spolu n\u011bkam vyrazit. Je\u0161t\u011b ti z\u00edtra zavol\u00e1m,“ odv\u011bt\u00edm rychle a m\u016f\u017eu vid\u011bt \u00fasm\u011bv, kter\u00fd rozjasn\u00ed Carolininu tv\u00e1\u0159. Nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvne a nato v\u011bnuje m\u00fdm rt\u016fm posledn\u00ed, v\u00e1\u0161niv\u00fd polibek.<\/span><\/div>\n
„Dobrou noc, Tommy. Uvid\u00edme se z\u00edtra,“ za\u0161ept\u00e1 a naposled pohlad\u00ed moji tv\u00e1\u0159.<\/span><\/div>\n
„Pa, l\u00e1sko,“ za\u0161ept\u00e1m, naposled stisknu jej\u00ed ruku a nato s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i zam\u00ed\u0159\u00edm zn\u00e1mou cestou k na\u0161emu domu.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Rachel<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Clarrkys<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom: Nepatrn\u011b zamrk\u00e1m v\u00ed\u010dky a op\u011bt up\u0159u sv\u016fj pohled na m\u00e1mu, kter\u00e1 jen sed\u00ed a p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem t\u011bk\u00e1 ze m\u011b na Caroline a zp\u011bt. Na o\u010d\u00edch j\u00ed vid\u00edm, \u017ee hled\u00e1 ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, mil\u00fd \u00fasm\u011bv, rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10690","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10690","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10690"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10690\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10690"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10690"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10690"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}