{"id":10699,"date":"2010-09-15T16:00:00","date_gmt":"2010-09-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10673"},"modified":"2010-09-15T16:00:00","modified_gmt":"2010-09-15T15:00:00","slug":"remorse-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/15\/remorse-1\/","title":{"rendered":"Remorse 1."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dostali jsme ho, p\u00e1nov\u00e9.“<\/div>\n
„A bylo to snaz\u0161\u00ed, ne\u017e jsme \u010dekali. Te\u010f na n\u00e1s \u010dek\u00e1 u\u017e jen tu\u010dn\u00e1 odm\u011bna.“<\/div>\n
„P\u016fl mili\u00f3nu euro. P\u0159edstavte si, jak v\u00e1m ty barevn\u00e9 bankovky prot\u00e9kaj\u00ed mezi prsty.“<\/div>\n
„Neradujte se p\u0159ed\u010dasn\u011b, kluci. Jsme teprve na za\u010d\u00e1tku! Je\u0161t\u011b se ani neprobudil.“<\/div>\n
„Nebu\u010f takov\u00fd cynik, Tome!“<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010dal jsem pomalu p\u0159ich\u00e1zet k sob\u011b. Tup\u00e1 bolest m\u011b bodala vzadu na temeni hlavy. I za zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky jsem vn\u00edmal m\u017eitky v\u0161ech odst\u00edn\u016f od \u017elut\u00e9 a\u017e po nachov\u011b fialovou. P\u0159ipadal jsem si rozl\u00e1man\u00fd a stra\u0161n\u011b unaven\u00fd jako po celono\u010dn\u00edm fl\u00e1mu, jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee te\u010f jsem nem\u011bl kocovinu po n\u011bkolika skleni\u010dk\u00e1ch v\u00edna. Kde to vlastn\u011b jsem? A co se v\u016fbec stalo? My\u0161lenky jsem m\u011bl rozh\u00e1zen\u00e9 a nebyl jsme schopn\u00fd d\u00e1t dohromady jedin\u00fd souvisl\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh z v\u010derej\u0161\u00ed noci.<\/div>\n
Jedin\u00e9, co jsem vn\u00edmal \u00fapln\u011b  jasn\u011b, byly \u010dty\u0159i r\u016fzn\u00e9 hlasy, pat\u0159\u00edc\u00ed \u010dty\u0159em r\u016fzn\u00fdm osob\u00e1m kolem m\u011b. A rozhodn\u011b mi nebyly nijak pov\u011bdom\u00e9. Ztuhnul jsem. Za\u010dal jsem pomalu otev\u00edrat o\u010di. Chv\u00edli jsem vid\u011bl jenom jednu rozmazanou \u0161mouhu v\u0161em mo\u017en\u00fdch barev a chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem za\u010dal rozezn\u00e1vat nezn\u00e1m\u00fd pokoj kolem sebe. Vyd\u011bsilo m\u011b to. Prudce jsem se posadil a cel\u00fd pokoj se nep\u0159\u00edjemn\u011b zhoupl. Cht\u011bl jsem si p\u0159ilo\u017eit dlan\u011b na obli\u010dej, ale z\u00e1p\u011bst\u00ed jsem m\u011bl omotan\u00e9 pr\u00e1deln\u00ed \u0161\u0148\u016frou, kter\u00e1 m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0159ezala do k\u016f\u017ee na z\u00e1p\u011bst\u00edch.  <\/div>\n
„\u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenka se n\u00e1m probudila,“ zasm\u00e1l se jeden z t\u011bch hlas\u016f.<\/div>\n
Prudce jsem zvedl hlavu a d\u00edval se do t\u0159\u00ed ciz\u00edch tv\u00e1\u0159\u00ed. \u010ctvrt\u00e1, stejn\u011b nezn\u00e1m\u00e1, sed\u011bla kousek ode m\u011b a se z\u00e1jmem si m\u011b prohl\u00ed\u017eela. Chv\u00edli jsem op\u011btoval pohled do \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a pak jsem se znovu pod\u00edval na ostatn\u00ed v m\u00edstnosti. Ruce se mi rozt\u0159\u00e1sly a z\u0159ejm\u011b to bylo patrn\u00e9.<\/div>\n
\n
„Kde to jsem?“ zeptal jsem se. \u0160patn\u011b se mi mluvilo. V krku jsem m\u011bl knedl\u00edk, jako kdy\u017e spolknete velkou tabletu, a srdce mi spla\u0161en\u011b tlouklo.<\/div>\n
„Na nepl\u00e1novan\u00e9 dovolen\u00e9,“ ozval se kluk vedle m\u011b, ani\u017e by ze m\u011b spustil o\u010di.<\/div>\n
„Co po mn\u011b chcete?“ Dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka z m\u00fdch \u00fast vyl\u00e9tla skoro sama.<\/div>\n
„Po tob\u011b konkr\u00e9tn\u011b nic,“ promluvil druh\u00fd z nich. „Ale lidi, co t\u011b obskakujou, za tebe dob\u0159e zaplat\u00ed.“<\/div>\n
Nahlas jsem polkl. D\u00edval jsem se z jedn\u00e9 tv\u00e1\u0159e do druh\u00e9 a sna\u017eil jsem se naj\u00edt alespo\u0148 n\u00e1znak toho, \u017ee tohle je \u0161patn\u00fd vtip nebo jenom no\u010dn\u00ed m\u016fra. Ale ani jeden z nich se neusm\u00e1l, neu\u0161kl\u00edbl. D\u00edvali se na m\u011b jako na ko\u0159ist a mo\u017en\u00e1 \u010dekali, jak se zachov\u00e1m.<\/div>\n
Na rtech jsem m\u011bl dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku.  <\/div>\n
„P-pro\u010d zrovna j\u00e1?“ B\u00e1l jsem se zeptat, proto\u017ee m\u011b d\u011bsila odpov\u011b\u010f, ale musel jsem to v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
V\u0161ichni \u010dty\u0159i se zasm\u00e1li, jako kdyby odpov\u011b\u010f byla samoz\u0159ejm\u00e1. „A pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Jde v\u00e1m jenom o pen\u00edze. Mohl to b\u00fdt kdokoliv,“ odv\u011btil jsem t\u0159esouc\u00edm se hlasem.<\/div>\n
Ten, kter\u00fd sed\u011bl kousek ode m\u011b, se ke mn\u011b naklonil a zavrn\u011bl mi p\u0159\u00edmo do ucha: „A kdo \u0159ekl, \u017ee jde jenom<\/em> o pen\u00edze?“<\/div>\n
Cukl jsem sebou a st\u00e1hl ramena k sob\u011b. Po t\u011bch slovech jsem c\u00edtil mrazen\u00ed v z\u00e1dech a chloupky vzadu na krku se mi je\u017eily. Strach se mi usadil hluboko v \u017ealudku. Srdce jsem c\u00edtil a\u017e v krku a vlastn\u00ed tep mi bu\u0161il v u\u0161\u00edch, zat\u00edmco se ostatn\u00ed bavili m\u00fdm zd\u011b\u0161en\u00edm.  <\/div>\n
„Tome, odnes tu hrom\u00e1dku ne\u0161t\u011bst\u00ed do pokoje, a\u0165 se n\u00e1m tu nerozsype,“ zasm\u00e1l se jeden z nich, zat\u00edmco m\u011b osloven\u00fd Tom, ten kter\u00fd mi byl nejbl\u00ed\u017e, popadl nad loktem a hrub\u011b m\u011b zvedl z pohovky. Zak\u0148u\u010del jsem bolest\u00ed, kdy\u017e se mi provizorn\u00ed provaz ot\u0159el o zarudlou k\u016f\u017ei. Pro\u0161li jsme malou chodbou ke schodi\u0161ti, kter\u00e9 vedlo do patra. Tom m\u011b t\u00e1hl jako kus hadru, \u017e\u00e1dn\u00e9 slitov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„To bol\u00ed,“ ozval jsem se, kdy\u017e m\u011b za sebou vlekl do schod\u016f.<\/div>\n
V prvn\u00edm pokoji mnou hodil na postel a op\u0159el se o futra dve\u0159\u00ed. Se slzami v o\u010d\u00edch jsem se na n\u011bj pod\u00edval. On si m\u00fdch slz v\u0161iml a u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Ne\u0159vi, nejsi \u017e\u00e1dn\u00fd mimino,“ odsekl ost\u0159e. „A dob\u0159e m\u011b poslouchej. V t\u00fdhle chv\u00edli existuje jenom jedno pravidlo – chovej se tak, jak se ti \u0159ekne, a nic se ti nestane. Je to jasn\u00fd?“ Pou\u010dil m\u011b o stru\u010dnosti pravidel, rozv\u00e1zal mi provaz na rukou a sledoval, jak si mnu od\u0159enou k\u016f\u017ei. „P\u0159inesu ti n\u011bco k j\u00eddlu,“ dodal a ode\u0161el. Kl\u00ed\u010d, kter\u00fd byl zvenku, cvakl v z\u00e1mku a pak bylo ticho.  <\/div>\n
N\u011bkolik minut mi trvalo, ne\u017e  jsem se vzpamatoval z prvotn\u00edho \u0161oku. Pomalu ale jist\u011b jsem si uv\u011bdomil, co se vlastn\u011b stalo. Unesli m\u011b kv\u016fli p\u00e1r tis\u00edcovk\u00e1m. A mo\u017en\u00e1 nejen kv\u016fli tomu. Byl jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd. Co m\u011b, ksakru, \u010dek\u00e1 v tomhle d\u0159ev\u011bn\u00fdm srubu uprost\u0159ed ni\u010deho?<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl jsem se kolem sebe. Pokoj m\u011bl t\u0159ikr\u00e1t t\u0159i metry. D\u0159ev\u011bn\u00e1 podlaha byla zapr\u00e1\u0161en\u00e1. Byla tu jenom postel, \u017eidle a no\u010dn\u00ed stolek. A vysok\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148. Pokoj dokonale stvo\u0159en\u00fd k tomu, aby tu n\u011bkoho dr\u017eeli proti jeho v\u016fli. P\u0159\u00edmo nade mnou bylo okno. Nat\u00e1hl jsem ruku, zkusmo jsem zatahal za kli\u010dku a sna\u017eil se ho otev\u0159\u00edt. Ne\u0161lo to, bylo zaji\u0161t\u011bn\u00e9. Ut\u0159el jsem si uslzen\u00e9 o\u010di a pomalu jsem vydechl. Doufal jsem, \u017ee tohle v\u0161echno je jenom sen. Sta\u010d\u00ed se jenom vzbudit. Dlouh\u00fdmi nehty jsem se \u0161t\u00edpl do ruky, ale jenom to nep\u0159\u00edjemn\u011b zabolelo. Po\u0159\u00e1d jsem sed\u011bl na star\u00e9 posteli a po\u0159\u00e1d jsem byl na m\u00edst\u011b, o kter\u00e9m jsem ani nev\u011bd\u011bl, jestli se v\u016fbec nach\u00e1z\u00ed na map\u011b sv\u011bta. Strachy se mi sev\u0159elo b\u0159icho. Objal jsem se rukama kolem pasu a sklopil jsem hlavu.  <\/div>\n
Z\u00e1mek cvakl znovu a dve\u0159e se otev\u0159ely. Prudce jsem se narovnal a p\u0159it\u00e1hl si nohy k t\u011blu. Tom ve\u0161el do m\u00edstnosti, v ruce tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem a n\u011bco k pit\u00ed. A nebyl s\u00e1m. Za n\u00edm p\u0159i\u0161el druh\u00fd z \u00fanosc\u016f. Ramenem se op\u0159el o sk\u0159\u00ed\u0148 a se zlomysln\u00fdm \u00fasm\u011bvem m\u011b sledoval.<\/div>\n
„Sn\u011bz to, bude ti l\u00edp,“ poru\u010dil mi Tom a sedl si na \u017eidli vedle no\u010dn\u00edho stolku. Oba dva se na m\u011b d\u00edvali a \u010dekali.<\/div>\n
Zakroutil jsem hlavou. „Nem\u00e1m hlad.“<\/div>\n
„M\u00e1me tu tvrdohlavou primadonu,“ zasm\u00e1l se ten u dve\u0159\u00ed. „To se bude v\u00e1\u017en\u011b kr\u00e1sn\u011b krotit,“ dodal a kmitl si jazykem po rtech.<\/div>\n
„BJi,“ pok\u00e1ral ho Tom pohledem. „Je\u0161t\u011b ho ned\u011bs. Na to bude\u0161 m\u00edt dost \u010dasu potom.“<\/div>\n
P\u0159ikr\u010dil jsem se na posteli do kouta a st\u00e1hnul hlavu mezi ramena jako \u017eelva. Jejich slova se mi nel\u00edbila. V moj\u00ed hlav\u011b se rozlehl pomysln\u00fd panick\u00fd v\u00fdk\u0159ik. „Jak dlouho m\u011b tu budete dr\u017eet?“ zeptal jsem se na hranici sly\u0161itelnosti.<\/div>\n
„Dokud uzn\u00e1me za vhodn\u00e9,“ odv\u011btil Tom. „A dokud n\u00e1s to bude bavit.“ Zvedl se ze \u017eidle a spolu s BJem ode\u0161li z m\u00edstnosti. Tom se oto\u010dil ve dve\u0159\u00edch. „Sn\u011bz to,“ uk\u00e1zal na tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem a zabouchl. Znovu jsem osam\u011bl.  <\/div>\n
Chv\u00edli jsem z\u00edral na zam\u010den\u00e9  dve\u0159e a potom se m\u016fj pohled obr\u00e1til k no\u010dn\u00edmu stolku, na kter\u00e9m byl polo\u017een\u00fd tal\u00ed\u0159 s n\u011bkolika toasty a sklenice vody. Nevypadalo to nijak pochybn\u011b nebo nebezpe\u010dn\u011b, ale stejn\u011b jsem se toho odm\u00edtal jenom dotknout. Nehodlal jsem nic riskovat. Ne te\u010f, kdy\u017e jsem ani netu\u0161il, co m\u011b \u010dek\u00e1. Na m\u011bkk\u00e9 matraci jsem se stulil do klub\u00ed\u010dka a zav\u0159el jsem o\u010di. Nep\u0159\u00e1l jsem si nic jin\u00e9ho, ne\u017e se probudit doma, v bezpe\u010d\u00ed. Netrvalo to dlouho a sp\u00e1nek se p\u0159ese m\u011b p\u0159elil jako velk\u00e1 vlna.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se probral, v m\u00edstnosti bylo \u0161ero. Venku za oknem se pomalu sn\u00e1\u0161ela tma a na nebi se objevily prvn\u00ed hv\u011bzdy. V\u00edtr potichu \u0161evelil ve v\u011btv\u00edch strom\u016f. Okno nad moj\u00ed hlavou bylo pootev\u0159en\u00e9, co\u017e m\u011b docela p\u0159ekvapilo. P\u0159ekvapen\u00ed opadlo, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee v pokoji nejsem s\u00e1m. Tom sed\u011bl na \u017eidli a pozoroval m\u011b. Posadil jsem se a pohled jsem mu opl\u00e1cel. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di te\u010f vypadaly skoro temn\u011b \u010dern\u00e9.  <\/div>\n
„Ani ses nedotkl j\u00eddla,“  \u0159ekl Tom do tmy a hlavou k\u00fdvl k tal\u00ed\u0159i.<\/div>\n
Sklopil jsem o\u010di k podlaze. „Nem\u00e1m hlad,“ zopakoval jsem potichu.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edst, jinak tady dlouho nevydr\u017e\u00ed\u0161,“ op\u0159el se z\u00e1dy o ze\u010f.<\/div>\n
Zakroutil jsem hlavou a d\u00edval se kamkoliv jinam, ne\u017e na n\u011bho. Vlastn\u011b v\u016fbec nevypadal d\u011bsiv\u011b, nem\u011bl jsem d\u016fvod z n\u011bho m\u00edt strach, ale jeho postoj vyjad\u0159oval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed respekt. A s t\u00edm jsem necht\u011bl m\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
Tom se na m\u011b chv\u00edli d\u00edval, jako kdyby hledal p\u0159\u00ed\u010dinu \u010dehosi v m\u00e9m obli\u010deji a pak se zasm\u00e1l. „Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsme do toho j\u00eddla n\u011bco dali?“ Jeliko\u017e jsem ml\u010del, pokra\u010doval. „Pros\u00edm t\u011b, Bille, tady nejsi v \u017e\u00e1dn\u00fdm seri\u00e1lu. Jsou to v\u00e1\u017en\u011b jenom toasty a voda. Nic v tom nen\u00ed.“<\/div>\n
„Pro\u010d bych ti m\u011bl v\u011b\u0159it?“ zeptal jsem se, ani\u017e bych se na n\u011bho pod\u00edval. Perifern\u00edm vid\u011bn\u00ed jsem vid\u011bl, jak pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„D\u011blej, jak mysl\u00ed\u0161,“ podotknul a vstal. “ Tady nejsi ve sv\u00fdm sv\u011bt\u011b a nikdo se t\u011b tu nebude dopro\u0161ovat. Kdy\u017e to nep\u016fjde po dobr\u00fdm, p\u016fjde to po zl\u00fdm,“ odsekl a vzal m\u011b za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych se na n\u011bj musel pod\u00edvat. „Vr\u00e1t\u00edm se za deset minut a jestli to nesn\u00ed\u0161, tak ti do krku nacpu n\u00e1sil\u00edm, jasn\u00fd?“ Pustil m\u011b a ode\u0161el.  <\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi kut\u00e1lely slzy, kdy\u017e jsem se natahoval po toastu. S prvn\u00edm vzlyknut\u00edm jsem si kousl a pomalu jsem p\u0159e\u017evykoval. \u0160patn\u011b se mi polykalo, ale nakonec se mi poda\u0159ilo sn\u00edst jeden toast se \u0161unkou a s\u00fdrem a vyp\u00edt sklenici vody alespo\u0148 do poloviny. Potom jsem se schoulil do klub\u00ed\u010dka a sna\u017eil jsem se uklidnit. Nic se mi nestalo. V j\u00eddle nebylo nic, co by mi mohlo u\u0161kodit. Tak pro\u010d m\u00e1m dojem, \u017ee m\u011b \u010dekaj\u00ed hor\u0161\u00ed v\u011bci, ne\u017e se donutit ke sn\u011bzen\u00ed n\u011bkolika soust?<\/div>\n
Tom se vr\u00e1til p\u0159esn\u011b  po deseti minut\u00e1ch. Pod\u00edval se na m\u011b a potom na tal\u00ed\u0159. Kdy\u017e  vid\u011bl, \u017ee jsem n\u011bco sn\u011bdl, pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, ani to nebolelo. To ti \u010dlov\u011bk mus\u00ed vyhro\u017eovat, abys ud\u011blal n\u011bco pro svoje dobro?“ Posadil se na kraj postele, zat\u00edmco j\u00e1 jsem se sna\u017eil b\u00fdt z jeho dosahu. Doslova jsem se odplazil na druhou stranu postele a tam jsem se skr\u010dil a sna\u017eil se b\u00fdt neviditeln\u00fd.<\/div>\n
„Mus\u00ed nebo ne?“ zeptal se m\u011b znova.<\/div>\n
Kr\u00e1tce jsem se na n\u011bj pod\u00edval. „Ne.“<\/div>\n
„Taky si mysl\u00edm, \u017ee ne,“ p\u0159itakal. „Odte\u010f poslechni hned a ned\u011blej si to hor\u0161\u00ed, ne\u017e to je.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem. On m\u011bl sv\u00fdm zp\u016fsobem pravdu, ale strach je nejlep\u0161\u00ed motivace pro neposlu\u0161nost. A po ka\u017ed\u00e9 neposlu\u0161nosti n\u00e1sleduje trest a u\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli bude \u00fam\u011brn\u00fd nebo ne\u00fam\u011brn\u00fd v\u016f\u010di neposlu\u0161nosti. Prost\u011b to takhle funguje. J\u00e1 jsem si necht\u011bl zad\u011bl\u00e1vat na probl\u00e9my. Ne te\u010f, kdy\u017e mi nikdo nem\u016f\u017ee pomoct. Kdy\u017e jsem s\u00e1m mezi ni\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Fajn. Te\u010f se po\u0159\u00e1dn\u011b vyspi. R\u00e1no ti zase p\u0159inesu n\u011bco k sn\u011bdku,“ zvedl se z postele a zav\u0159el okno nad moj\u00ed hlavou. Kdy\u017e se nade mnou sklonil, uhodila m\u011b do nosu jeho ostr\u00e1 v\u016fn\u011b. Kdy\u017e ho zav\u0159el, zase se odt\u00e1hl. „Pochybuju, \u017ee bys byl tak state\u010dn\u00fd, abys sk\u00e1kal z prvn\u00edho patra, ale pro jistotu,“ dodal a ode\u0161el. Kl\u00ed\u010d v z\u00e1mku se oto\u010dil.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly „Dostali jsme ho, p\u00e1nov\u00e9.“ „A bylo to snaz\u0161\u00ed, ne\u017e jsme \u010dekali. Te\u010f na n\u00e1s \u010dek\u00e1 u\u017e jen tu\u010dn\u00e1 odm\u011bna.“ „P\u016fl mili\u00f3nu euro. P\u0159edstavte si, jak v\u00e1m ty barevn\u00e9 bankovky prot\u00e9kaj\u00ed mezi prsty.“ „Neradujte se p\u0159ed\u010dasn\u011b, kluci. Jsme teprve na za\u010d\u00e1tku!<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[365],"tags":[],"class_list":["post-10699","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-remorse"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10699","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10699"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10699\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10699"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10699"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10699"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}