{"id":10733,"date":"2010-09-11T16:00:00","date_gmt":"2010-09-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10707"},"modified":"2010-09-11T16:00:00","modified_gmt":"2010-09-11T15:00:00","slug":"eternity-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/11\/eternity-1\/","title":{"rendered":"Eternity 1."},"content":{"rendered":"
autor: Neilinka & Cerike<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pov\u00eddku p\u00ed\u0161eme dv\u011b  autorky, ka\u017ed\u00fd d\u00edl je na st\u0159\u00edda\u010dku pohled toho druh\u00e9ho (Billa, nebo Toma). Neilinka p\u00ed\u0161e Billa, Cerike p\u00ed\u0161e Toma. D\u011bje se v jednotliv\u00fdch d\u00edlech prol\u00ednaj\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 pokra\u010duj\u00ed d\u00e1l. Douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m na\u0161e pov\u00eddka bude l\u00edbit a koment\u00e1\u0159e jsou v\u00edc ne\u017e v\u00edtan\u00e9 \ud83d\ude42 D\u011bkujeme, Neilinka & Cerike<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"444\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom – Zm\u011bna<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„N\u00e1dra\u017e\u00ed Magdeburg,“ to hl\u00e1sily v\u0161echny cedule tam, kde pr\u00e1v\u011b stav\u011bl m\u016fj vlak. Pohled z ok\u00fdnka vlaku, mne uji\u0161\u0165oval o zm\u011bn\u011b. Jedin\u00fd pohled, bylo to tu o tolik jin\u00e9 ne\u017e m\u00e9 rodn\u00e9 m\u011bsto.  <\/div>\n
T\u011b\u017ece jsem sesb\u00edral v\u0161echny m\u00e9 kufry, a dostal se na v\u00fdstupn\u00ed plochu, kde mi nevrl\u00fd pr\u016fvod\u010d\u00ed dost ost\u0159e nazna\u010doval, \u017ee mi to trv\u00e1 a vlak u\u017e tak m\u00e1 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Jako by to byla moje chyba, s\u00e1m jsem si v hlav\u011b \u0159ekl n\u011bco o posl\u00e1n\u00ed do zadn\u00edch ploch jeho t\u011bla a t\u011b\u017ece se dost\u00e1val ven z n\u00e1dra\u017e\u00ed.  <\/div>\n
M\u011bsto, ty\u010d\u00edc\u00ed se kolem m\u011b, mi nic ne\u0159\u00edkalo. Naposledy jsem zde byl p\u0159ed deseti lety a to je\u0161t\u011b autem s rodi\u010di. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak\u00fdm sm\u011brem se vydat, ale s pohledem na hodiny a zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee je teprve \u0161est r\u00e1no, jsem se rozhodl nikam nesp\u011bchat. V podchodu nedaleko od m\u00edsta, kde jsem vystoupil, jsem na\u0161el malou trafiku.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e je to dlouho, co jsem p\u0159estal kou\u0159it, ale ud\u00e1losti posledn\u00edch dn\u016f a cel\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f\u2026<\/div>\n
\n
„Jedny \u010derven\u00fd LM-ka.“ Jen co jsem to do\u0159ekl, hledal jsem po kaps\u00e1ch pen\u00edze.<\/p>\n<\/div>\n
„Bylo ti u\u017e osmn\u00e1ct?“ Prodava\u010dka stoj\u00edc\u00ed za pultem na m\u011b p\u016fsobila dost nep\u0159\u00edjemn\u011b, u\u017e od chv\u00edle, co jsem ve\u0161el do obchodu. Jej\u00ed arogantn\u00ed a v\u0161echny hl\u00eddaj\u00edc\u00ed pohled mi byl dost nep\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Bylo,“ rozhodn\u011b jsem nem\u011bl n\u00e1ladu p\u0159em\u00fd\u0161let v jak\u00fdm z m\u00fdch zavazadel se nach\u00e1z\u00ed moje ob\u010danka, a je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148 m\u011b l\u00e1kalo ji hrabat.<\/p>\n<\/div>\n
„Ob\u010danku.“ \u0158ekla, jak kdyby nade mnou vyhr\u00e1la milionovou s\u00e1zku v pokeru, a d\u00e1l sledovala chlapce vyb\u00edraj\u00edc\u00edho si \u010dasopis o autech, co kdyby se pokusil n\u011bco odcizit.<\/div>\n
Pomyslel jsem si n\u011bco o slu\u0161nosti \u017e\u00e1dosti a za\u010dal hledat pen\u011b\u017eenku, po probd\u011bl\u00e9 noci jsem p\u0159eci jen alespo\u0148 jedno cig\u00e1ro pot\u0159eboval, a b\u016fh v\u00ed  zda-li je tady je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bco otev\u0159eno. Po p\u0159edlo\u017een\u00ed  m\u00e9 ob\u010danky byla kone\u010dn\u011b ochotn\u00e1 m\u011b nechat zaplatit a dop\u0159\u00e1t mi zmizen\u00ed z jej\u00edho dosahu.  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem mohl vydechnout ten nezdrav\u00fd kou\u0159 z m\u00fdch plic a po\u0159\u00e1dn\u011b se rozhl\u00e9dnout.<\/div>\n
Nikde ani noha, tenhle pohled mi v Berl\u00edn\u011b nikdy nebyl dop\u0159\u00e1n. Bylo tam \u017eivo v jakoukoli denn\u00ed a zvl\u00e1\u0161\u0165 no\u010dn\u00ed dobu.<\/p>\n<\/div>\n
Kru\u010den\u00ed v m\u00e9m \u017ealudku m\u011b upozornilo na to, \u017ee jsem nic nejedl. M\u016fj pohled tedy padl na McCaf\u00e9. Pot\u00e9, co jsem v\u0161echny v\u011bci, co m\u00e1m s sebou, p\u0159est\u011bhoval k onomu m\u00edstu, jsem usoudil, \u017ee m\u011b tohle m\u00edsto za\u010d\u00edn\u00e1 do\u017e\u00edrat. Maj\u00ed od sedmi a hodiny uprost\u0159ed n\u00e1m\u011bst\u00ed ukazovaly teprve n\u011bco m\u00e1lo po \u010dtvrt.  <\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, \u017ee jsem na konci sv\u00fdch sil, u\u017e se odtud nehnu.<\/div>\n
Do\u0161el jsem k lavi\u010dk\u00e1m, kde jsem vykou\u0159il dal\u0161\u00ed dv\u011b cigarety, ne\u017e jsem na\u0161el \u010d\u00edslo na bratr\u00e1nka.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, to jsem j\u00e1, Tom, hele jsem v Magdeburku na n\u00e1dra\u017e\u00ed a n\u011bjak nev\u00edm jak d\u00e1l.“ Pe\u010dliv\u011b jsem ho poslouchal a pokou\u0161el se zapamatovat si, kudy d\u00e1l, nebylo to ale tak lehk\u00fd, je\u0161t\u011b od polosp\u00edc\u00edho Georga, kterej t\u0159ikr\u00e1t \u0161patn\u011b odbo\u010dil. Po chv\u00edli jsem se v tom ztratil \u00fapln\u011b, tak se rad\u011bji nab\u00eddl, \u017ee pro m\u011b p\u0159ijede autem.<\/div>\n
V dob\u011b, kdy se Georg jistojist\u011b prob\u00edral a obl\u00e9kal, jsem stihl vykou\u0159it dal\u0161\u00ed t\u0159i cigarety a je\u0161t\u011b jednou se rozhl\u00e9dnout po okol\u00ed. Najednou se to nejevilo tak stra\u0161n\u011b, byl to prost\u011b novej za\u010d\u00e1tek.  <\/div>\n
Pohledem jsem narazil znovu na McCaf\u00e9 a kino Cinemas, kde m\u011b zaujal ob\u0159\u00ed Spiderman na st\u0159e\u0161e, p\u00e1r kr\u00e1mk\u016f, trafik, proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed tramvaje a mal\u00e9 hol\u010di\u010dky s maminkou, sp\u011bchaj\u00edc\u00ed na n\u00e1dra\u017e\u00ed, kter\u00e9 uzav\u0159elo br\u00e1nu za m\u00fdm \u017eivotem. Bylo to prost\u011b klidn\u00e9 m\u011bsto, kter\u00e9 ur\u010dit\u011b skr\u00fdvalo mnoho kr\u00e1sy, kterou jsem cht\u011bl objevit.<\/p>\n<\/div>\n
Nedaleko od tramvajov\u00e9  zast\u00e1vky zastavilo \u010dern\u00e9 auto zna\u010dky Audi. Zn\u011blo to, jako by ztratilo p\u0159evodovku z\u00e1rove\u0148 s v\u00fdfukem. Bezpochyby to byl pr\u00e1v\u011b Georg.  <\/div>\n
A taky \u017ee byl. Kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl, bylo mi hned o n\u011bco l\u00e9pe, dod\u00e1valo mi to ur\u010ditou jistotu.  <\/div>\n
„Ahoj.“ Usm\u00e1l se na m\u011b a objal m\u011b. Byl z n\u011bj c\u00edtit klid, v\u016fbec se nezm\u011bnil, a to jsem ho naposledy vid\u011bl p\u0159ed deseti lety, kdy jsme je\u0161t\u011b jako mal\u00ed osmilet\u00ed kluci blbli ve skate-parku a dor\u00e1\u017eeli na star\u0161\u00ed. Pomohl mi s m\u00fdma v\u011bcma, kter\u00e9 jsme nah\u00e1zeli do kufru auta.<\/div>\n
A\u017e kdy\u017e jsem byl v aut\u011b, mi do\u0161lo, \u017ee venku bylo dost chladno a to i p\u0159esto, \u017ee kalend\u00e1\u0159 ukazoval konec \u010dervna.<\/div>\n
B\u011bhem cel\u00e9 cesty autem a\u017e k jeho bytu jsme oba ml\u010deli, jako by v\u011bd\u011bl, \u017ee se mi moc mluvit nechce, nebo snad jen tu\u0161il mou rozespalost \u010di nervozitu. V\u011bd\u011bl o m\u00e9 situaci a cht\u011bl mi pomoci. Hned pot\u00e9, co mi padlo osmn\u00e1ct a dokon\u010dil jsem t\u0159et\u00ed ro\u010dn\u00edk, jsem se cht\u011bl odst\u011bhovat.  <\/div>\n
Ihned.  <\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, co budu d\u011blat a kam p\u016fjdu. Jako by to snad v\u011bd\u011bl, nab\u00eddl mi, \u017ee m\u00e1m z\u016fstat u n\u011bj. Na jednu stranu jsem byl r\u00e1d a byl mu stra\u0161n\u011b vd\u011b\u010dnej, ale na druhou mi to bylo blb\u00fd, skoro jsme se neznali. P\u0159ijal jsem s t\u00edm, \u017ee mu v\u0161e zaplat\u00edm a hned jak bude mo\u017en\u00e9 se postavit na vlastn\u00ed nohy, se odst\u011bhuju.  <\/div>\n
Georg byl r\u00e1d, \u017ee nebude v byt\u011b s\u00e1m a s placen\u00edm nem\u011bl probl\u00e9my, stejn\u011b jako moji rodi\u010de, i ti jeho m\u011bli dostatek finan\u010dn\u00edch prost\u0159edk\u016f, kter\u00fdmi pom\u00e1hali sv\u00e9mu synovi.<\/p>\n<\/div>\n
Georg m\u011bl celkem velk\u00fd  dob\u0159e vybaven\u00fd byt, p\u0159enechal mi cel\u00fd jeden pokoj. Vd\u011b\u010dn\u011b  jsem se pod\u00edval na postel.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak ti pod\u011bkovat Geo, moc jsi mi pomohl, a pokus\u00edm se ti co nejd\u0159\u00edv to v\u0161echno vr\u00e1tit.“ P\u0159i\u0161lo mi, jako by vzduch v cel\u00e9m byt\u011b zhoustl a v\u0161ude nastalo ticho, jako by i ruch probouzej\u00edc\u00edho m\u011bsta v\u011bd\u011bl, o co jde, a tak v\u0161eho zanechal.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to te\u010f pro tebe t\u011b\u017ek\u00e9 a ch\u00e1pu to, co jsi ud\u011blal. Pamatuj si, \u017ee u m\u011b bude\u0161 m\u00edt v\u017edycky st\u0159echu nad hlavou.“ Na Georgovi bylo vid\u011bt, \u017ee po tom, co mi \u0159ekl, se chce dozv\u011bd\u011bt p\u0159esn\u011b, co se stalo, nebyl se v\u0161\u00edm \u00fapln\u011b obezn\u00e1men, ale to skoro nikdo.  <\/div>\n
Jen bl\u00edzk\u00fd okruh lid\u00ed  v\u011bd\u011bl, co se t\u00e9 noci p\u0159esn\u011b stalo. Jednou mu to \u0159eknu, ale te\u010f o tom nem\u016f\u017eu mluvit. Vymluvil jsem se na stra\u0161nou \u00fanavu a je\u0161t\u011b jednou pod\u011bkoval za jeho pomoc. Pochopil a tak bezeslova ode\u0161el. Osam\u011bl jsem.  <\/div>\n
Rozhl\u00e9dl jsem se pokojem, kter\u00fd mi byl stejn\u011b nezn\u00e1m\u00fd jako cel\u00fd Magdeburg. V\u00fdhled z okna ukazoval jak\u00fdsi kostel, chr\u00e1m? Nev\u011bd\u011bl jsem, co to je. Nedaleko bylo vid\u011bt Labe, n\u011bjak\u00e9 n\u00e1kupn\u00ed centrum a n\u011bco, co se m\u011blo vzd\u00e1len\u011b podobat pl\u00e1\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt se ozvalo kru\u010den\u00ed  v \u017ealudku. Z jedn\u00e9 z m\u00fdch ta\u0161ek jsem vyhrabal posledn\u00ed zapomenut\u00fd rohl\u00edk.  <\/div>\n
Sn\u011bdl jsem ho, napil se a polo\u017eil se do m\u011bkk\u00fdch pe\u0159in. D\u00edval jsem se bezmy\u0161lenkovit\u011b  do stropu, a p\u0159esto jsem m\u011bl v hlav\u011b miliony my\u0161lenek. Byl jsem tak unaven\u00fd, \u017ee jsem nebyl schopen ani logicky myslet. Bylo to dlouh\u00e9, ale ne dost dlouh\u00e9, abych zapomn\u011bl na minulost, ta bol\u00ed je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co v\u00e1s ude\u0159\u00ed. P\u0159ede mnou byly cel\u00e9 pr\u00e1zdniny a pak zp\u011bt do \u0161koly. Nov\u00ed lidi, nov\u00ed kamar\u00e1di, p\u0159\u00e1tel\u00e9. V\u0161echno, co jsem m\u011bl, jsem nechal daleko za sebou a snad jsem ud\u011blal dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Mus\u00edm si naj\u00edt pr\u00e1ci, na \u0161kolu budu chodit s Georgem. Chci si ud\u011blat \u0159idi\u010d\u00e1k, a\u017e na to budu m\u00edt. Te\u010f ale nechci na nic z toho myslet.<\/p>\n<\/div>\n
Z ta\u0161ek jsem vyh\u00e1zel velkou \u010d\u00e1st jejich obsahu, ne\u017e jsem na\u0161el MP3 se sluch\u00e1tkama. Vysvl\u00e9kl jsem se a znovu si lehnul. Celej jsem se zachumlal do tepl\u00fdch b\u00edl\u00fdch pe\u0159in a objal pol\u0161t\u00e1\u0159. Vn\u00edmal jsem jen hudbu, slova. B\u011bhem chv\u00edle jsem nev\u011bd\u011bl o sv\u011bt\u011b kolem mn\u011b. Zase bude dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se probudil, pohled z okna prozrazoval, \u017ee je bu\u010f pozd\u011b ve\u010der, nebo brzy r\u00e1no. Av\u0161ak televize hraj\u00edc\u00ed ve vedlej\u0161\u00edm pokoji prozrazovala mnohem v\u00edc. A\u010dkoliv jsem toho o Georgovi mnoho nev\u011bd\u011bl, jedno ano. Velice r\u00e1d spal, tak\u017ee rozhodn\u011b nebyl ten typ, kter\u00fd by v p\u011bt r\u00e1no koukal na televizi.  <\/div>\n
<\/div>\n
Poslepu jsem nahmatal m\u016fj mobil. Pot\u00e9, co jsem si \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zvykl na oslepuj\u00edc\u00ed  sv\u011btlo displeje, jsem se dozv\u011bd\u011bl \u010das. Bylo p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9. Prospal jsem cel\u00fd den a st\u00e1le jsem se c\u00edtil unaven\u00fd. V tichosti jsem do\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Georg na m\u011b jen k\u00fdvl a d\u00e1l se v\u011bnoval filmu.  <\/div>\n
Do\u0161el jsem si na WC, kter\u00e9  jsem trefil a\u017e na pot\u0159et\u00ed, p\u0159i p\u0159\u00edle\u017eitosti, \u017ee druh\u00e9 dve\u0159e, na kter\u00e9 jsem narazil, byla koupelna, jsem vyu\u017eil toho, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, kde je a rovnou jsem si dal dlouhou horkou sprchu. Bylo mi o pozn\u00e1n\u00ed l\u00e9pe, znovu jsem se najedl a zp\u00e1tky do p\u0159edeh\u0159\u00e1t\u00e9 postele.<\/div>\n
<\/div>\n
Nedalo mi to moc pr\u00e1ce a znovu jsem usnul.  <\/div>\n
Probudil jsem se a\u017e dal\u0161\u00edho dne do kr\u00e1sn\u00e9ho slune\u010dn\u00e9ho r\u00e1na. R\u00e1na, jako p\u0159edur\u010den\u00e9ho ke zkoum\u00e1n\u00ed nov\u00fdch m\u00edst. Obl\u00e9kl jsem se, Georgovi napsal vzkaz a vyrazil ven. Po chv\u00edli jsem narazil na to n\u00e1m\u011bst\u00ed\u010dko, kde jsem den p\u0159edt\u00edm str\u00e1vil dost \u010dasu. S radostn\u00fdm zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee je osm, jsem zav\u00edtal do McCaf\u00e9 na sn\u00eddani.  <\/div>\n
<\/div>\n
Dnes mi to m\u011bste\u010dko p\u0159ipadalo kouzeln\u00e9. Po \u0159\u00e1dn\u00e9 sn\u00eddani a kafi jsem kone\u010dn\u011b vyrazil na pr\u016fzkum. Nemohl jsem n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 daleko, tak jsem zkoumal jen nejbli\u017e\u0161\u00ed okol\u00ed. Ten chr\u00e1m z v\u00fdhledu okna byl Magdebursk\u00fd D\u00f3m, a ta pl\u00e1\u017e nevypadala tak hrozn\u011b jako v\u010dera. Vypadala jako skv\u011bl\u00e9 m\u00edsto na relaxaci, bohu\u017eel otev\u00edrala a\u017e pozd\u011bji, s t\u00edm se budu muset sm\u00ed\u0159it. Tady se holt v noci a r\u00e1no sp\u00ed. Oto\u010dil jsem se k odchodu a\u2026<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i promi\u0148.“  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Neilinka & Cerike<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Neilinka & Cerike Pov\u00eddku p\u00ed\u0161eme dv\u011b  autorky, ka\u017ed\u00fd d\u00edl je na st\u0159\u00edda\u010dku pohled toho druh\u00e9ho (Billa, nebo Toma). Neilinka p\u00ed\u0161e Billa, Cerike p\u00ed\u0161e Toma. D\u011bje se v jednotliv\u00fdch d\u00edlech prol\u00ednaj\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 pokra\u010duj\u00ed d\u00e1l. Douf\u00e1me, \u017ee se v\u00e1m na\u0161e pov\u00eddka bude l\u00edbit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[363],"tags":[],"class_list":["post-10733","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-eternity"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10733","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10733"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10733\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10733"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10733"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10733"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}