{"id":10775,"date":"2010-09-06T18:00:00","date_gmt":"2010-09-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10749"},"modified":"2010-09-06T18:00:00","modified_gmt":"2010-09-06T17:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/06\/me-myself-and-romeo-8\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 8."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"420\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“ Pomalu a ti\u0161e jej oslov\u00edm. P\u0159ijde mi, \u017ee je tak n\u011bjak mimo. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, jakoby zast\u0159en\u00fdm pohledem. Jako by to ani nebyl on. Jednou rukou st\u00e1le sv\u00edr\u00e1 p\u00e1s, zat\u00edmco tou druhou se dotkne m\u00e9ho ramene. Co to d\u011bl\u00e1? Zbl\u00e1znil se? V kancel\u00e1\u0159i byl odta\u017eit\u00fd, \u0161t\u011bkal po mn\u011b a najednou se m\u011b s\u00e1m od sebe dotkne. N\u011bco mi tu nehraje\u2026 A ty jeho o\u010di\u2026 Jak se mu v nich zabl\u00fdsklo\u2026 Nel\u00edb\u00ed se mi to. Uvoln\u00edm nohu, kterou jsem se\u0161l\u00e1pl brzdu a t\u00edm i zajistil, aby s p\u00e1sem ne\u0161lo h\u00fdbat.<\/div>\n
„U\u017e to jde,“ vyjeknu a s\u00e1hnu po p\u00e1su. Tom zat\u0159epe hlavou, rychle se ode m\u011b odt\u00e1hne a zabo\u0159\u00ed se do sedadla spolujezdce. Tak\u0159ka sou\u010dasn\u011b se p\u0159ipout\u00e1me a j\u00e1 kone\u010dn\u011b nastartuji. Bratr ml\u010d\u00ed. Kdykoli se po n\u011bm pokradmu pod\u00edv\u00e1m, zjist\u00edm, \u017ee m\u011b sleduje. Kdy\u017e ale zaregistruje, \u017ee na n\u011bj hled\u00edm, a pravd\u011bpodobn\u011b bych se jej mohl i na n\u011bco zeptat, naraz\u00ed si br\u00fdle, odvr\u00e1t\u00ed pohled a zahled\u00ed se ven. Tak\u017ee nem\u00e1m p\u0159\u00edle\u017eitost zjistit, co se mu stalo. Proj\u00ed\u017ed\u00edm m\u011bstem, a p\u0159esto\u017ee m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t p\u00e1l\u00ed na jazyku ot\u00e1zka, na co by m\u011bl Tom chu\u0165, poka\u017ed\u00e9 ji spolknu. Restauraci zkr\u00e1tka vyberu s\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Tome,“ promluv\u00edm po v\u00edc jak \u010dtvrthodin\u011b tich\u00e9 j\u00edzdy. Bratr se na m\u011b oto\u010d\u00ed, a kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee otv\u00edr\u00e1m dve\u0159e, napodob\u00ed m\u011b a vystoup\u00ed taky. Stisknu tla\u010d\u00edtko a z\u00e1mek auta cvakne. Kl\u00ed\u010dky hod\u00edm do ta\u0161ky, kterou si p\u0159ehod\u00edm p\u0159es rameno, je\u0161t\u011b si pouprav\u00edm slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a oto\u010d\u00edm se na Toma. Ten stoj\u00ed opod\u00e1l, slune\u010dn\u00ed br\u00fdle na o\u010d\u00edch a nerv\u00f3zn\u011b potahuje s cigarety. P\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a zlehka se dotknu jeho ramene, na\u010de\u017e se po mn\u011b o\u017eene, a\u017e o krok couvnu, proto\u017ee m\u00e1m strach, aby mi jedna nep\u0159ilet\u011bla.<\/div>\n
 „P\u016fjdeme dovnit\u0159?“  hlesnu. Op\u011bt \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Tom jen zahod\u00ed nedopalek, \u0161l\u00e1pne na n\u011bj a vykro\u010d\u00ed vp\u0159ed. Jemu fakt p\u0159esko\u010dilo. V tom aut\u011b m\u011bl pravd\u011bpodobn\u011b jen slabou chvilku. Sice se mi moc nezamlouvalo, jak se na m\u011b d\u00edval, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e na m\u011b vr\u010d\u00ed, nebo m\u011b, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f, ignoruje. P\u00e1r krok\u016f od restaurace se zastav\u00ed a oto\u010d\u00ed se na pat\u011b.<\/div>\n
„Tam nejdeme,“ ozn\u00e1m\u00ed mi.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Proto\u017ee chci norm\u00e1ln\u00ed j\u00eddlo.“ To by m\u011b zaj\u00edmalo, co Tom pova\u017euje za „norm\u00e1ln\u00ed“ j\u00eddlo. N\u011bjak nev\u00edm, co si pod t\u00edm pojmem m\u00e1m p\u0159edstavit. No, tahat ho tam nem\u016f\u017eu, h\u00e1dat se s n\u00edm taky nehodl\u00e1m. Kolem n\u00e1s je moc lid\u00ed a te\u010f nem\u016f\u017eu riskovat, skand\u00e1l p\u0159ed p\u0159ehl\u00eddkou by mi dvakr\u00e1t nepomohl. Bulv\u00e1r by z toho ud\u011blal af\u00e9ru, z Toma-bratra by byl Tom-milenec a jen horko t\u011b\u017eko bych jim vysv\u011btloval, \u017ee to tak nen\u00ed. \u017de se jen moje pali\u010dat\u00e9 jednovaje\u010dn\u00e9 dvoj\u010de rozhodlo d\u011blat mi naschv\u00e1ly.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn. Kam teda p\u016fjdeme?“ rozhl\u00e9dnu se kolem sebe a \u010dek\u00e1m na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ drcne do m\u011b loktem, kdy\u017e kolem m\u011b proch\u00e1z\u00ed. Ani se neohl\u00eddne, jestli ho n\u00e1sleduji, a vykra\u010duje si po chodn\u00edku. Na rozd\u00edl ode m\u011b nikomu neuh\u00fdb\u00e1, jde rovnou za nosem. Sp\u00ed\u0161 jemu lidi uskakuj\u00ed z cesty, zat\u00edmco do m\u011b u\u017e minim\u00e1ln\u011b t\u0159i vrazili. Tom jde moc rychle, nesta\u010d\u00edm mu. U\u017e se na n\u011bj chyst\u00e1m zavolat, ale on je rychlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, Bille, nemotej se a pohni si\u2026“  <\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ty nem\u00e1\u0161 hlad nebo co?“ mrknu na n\u011bj p\u0159es st\u016fl a vid\u00edm, jak se vidli\u010dkou vrt\u00e1 v sal\u00e1tu, co si objednal. Jestli m\u011b chce roz\u010dilovat, tak a\u0165 v tom pokra\u010duje. Za to jeho nimr\u00e1n\u00ed bych mu jednu s chut\u00ed plesknul. Nap\u00edchne kousek zeleniny na vidli\u010dku a zase jej set\u0159ese dol\u016f.<\/div>\n
„Ani ne\u2026“ zamru\u010d\u00ed a odsune misku stranou. Do m\u011b jako by uhodilo. Sice jsem p\u0159\u00edsahal, \u017ee se o n\u011bj nebudu starat, ale tohle trp\u011bt nehodl\u00e1m. Je nechutn\u011b vychrtlej a je\u0161t\u011b odm\u00edt\u00e1 j\u00edst.<\/div>\n
„Nechce\u0161 kousek?“ nab\u00eddnu mu pizzu. T\u0159eba je ten sal\u00e1t jen hnusnej. Abych pravdu \u0159ekl, nedivil bych se. Je to sam\u00e1 zelenina, brr!<\/div>\n
„Ne, d\u00edky. Sn\u011bz si to s\u00e1m.“ Odm\u00edtne m\u011b a p\u0159ilo\u017e\u00ed si k \u00fast\u016fm sklenici. Ztuhnu a s vidli\u010dkou u pusy sleduji, jak smo\u010d\u00ed \u00fasta v tekutin\u011b, pot\u00e9 sklenici odd\u00e1l\u00ed a jazykem si p\u0159ejede po rtech. Bill se rozhl\u00e9dne kolem, okam\u017eik z\u00edr\u00e1 na mlad\u00fd p\u00e1r, ale pak se oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky na m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co \u0161t\u011bn\u011b?“ op\u0159e se lokty o st\u016fl a p\u0159edklon\u00ed se. Do\u017ev\u00fdk\u00e1m mezi t\u00edm posledn\u00ed kousek pizzy, pomalu polknu a zapiji jej colou. „Jak se vlastn\u011b jmenuje?“<\/div>\n
„Absinth, ale \u0159\u00edk\u00e1m mu Absi.“ <\/div>\n
„To je hezk\u00fd. Nezlob\u00ed, \u017ee ne?“ uji\u0161\u0165uje se.<\/div>\n
„Ne, jak by mohl. On je toti\u017e jako ty.“ Za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj. Jo, ten pes je celej po n\u011bm. Taky takov\u00e1 chod\u00edc\u00ed pohroma. Ale \u010dlov\u011bk se na n\u011bj, kdy\u017e n\u011bco provede, nedok\u00e1\u017ee moc dlouho zlobit. Kdy\u017e toti\u017e sed\u00ed a hled\u00ed na v\u00e1s t\u011bma sv\u00fdma ps\u00edma o\u010dima, vztek v\u00e1s hned opust\u00ed. Zrovna jako u m\u00e9ho bratra\u2026 Bill si poposune br\u00fdle, se zalo\u017een\u00fdma rukama se op\u0159e a po chvilce, kdy mu pravd\u011bpodobn\u011b dojde, jak jsem svoji pozn\u00e1mku myslel, se zept\u00e1: „Po\u010dkej, jak jako j\u00e1? Co t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„Nic, jen \u017ee mi t\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1.“ Znovu se u\u0161kl\u00edbnu a po jeho vzoru se op\u0159u. Bill si odka\u0161le. Z\u0159ejm\u011b se chyst\u00e1 za\u010d\u00edt se mnou konverzovat. Douf\u00e1m, \u017ee se hodl\u00e1 bavit jen o pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Tome?“ Opatrn\u011b m\u011b oslov\u00ed a vy\u010dk\u00e1, ne\u017e se k n\u011bmu oto\u010d\u00edm. „Pov\u00eddej mi o n\u011bco sob\u011b.“<\/div>\n
„A co bys asi tak cht\u011bl sly\u0161et?“ zept\u00e1m se ho znud\u011bn\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„T\u0159eba to, kde jsi byl celou tu dobu\u2026“ D\u011bl\u00e1 si srandu? Tak na to a\u0165 zapomene. Budu se s n\u00edm bavit o v\u0161em, ale nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed chu\u0165 mu l\u00ed\u010dit, jak jsem se d\u00edk n\u011bmu l\u00e9\u010dil ze z\u00e1vislosti na chlastu.  <\/div>\n
 „O tom mluvit nechci a nebudu. Sorry!“ odp\u00e1lkuju ho a znovu se pod\u00edv\u00e1m na sp\u00edc\u00ed d\u00edt\u011b v ko\u010d\u00e1rku kousek od n\u00e1s.<\/div>\n
„Aha, promi\u0148.“ Bill okam\u017eik ml\u010d\u00ed, ale pak znovu prolom\u00ed ticho. Tentokr\u00e1t ne dal\u0161\u00ed ot\u00e1zkou, asi mu do\u0161lo, \u017ee v\u00fdslech moj\u00ed osoby nebude to prav\u00e9 o\u0159echov\u00e9. „M\u00e1ma m\u00e1 narozky. Nev\u00edm, co j\u00ed koupit\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed to jedno? Zn\u00e1\u0161 ji, bude m\u00edt radost ze v\u0161eho.“ D\u011bl\u00e1, jako by to byla n\u011bjak\u00e1 v\u011bda. I kdybychom j\u00ed dali \u00faplnou mali\u010dkost, radovala by se, jako by to byl kdov\u00edjak\u00e1 vz\u00e1cnost. Za ta l\u00e9ta by to Bill u\u017e mohl v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
 „V\u00edm. Ale napadlo m\u011b\u2026 Necht\u011bl bys mi t\u0159eba pomoct n\u011bco vybrat?“ Nevinn\u011b se m\u011b opt\u00e1. Tak\u017ee odtud v\u00edtr vane. „Teda jestli n\u011bjak moc nesp\u011bch\u00e1\u0161\u2026 Nerad bych t\u011b zdr\u017eoval.“<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na hodinky, okam\u017eik p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Nem\u016f\u017eu mu to okam\u017eit\u011b odk\u00fdvat. Moc by si o sob\u011b myslel. „No, chvilku bych si mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b  na\u0161el\u2026“ P\u016fjdu s n\u00edm. Mus\u00edm si zvykat na jeho bl\u00edzkost. V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dnech ho budu v\u00eddat prakticky po\u0159\u00e1d, n\u011bjak za\u010d\u00edt mus\u00edme\u2026<\/div>\n
„Super!“ zaraduje se. „Zaplat\u00edm a vyraz\u00edme, ano?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ty se mi snad jenom zd\u00e1\u0161!“ odfrknu si, kdy\u017e dosednu zp\u011bt do auta a p\u0159ipout\u00e1m se. Hodiny m\u011b nech\u00e1 l\u00edtat po obchodech, nad v\u0161\u00edm ohrnuje nos, a nakonec m\u011b donut\u00ed se vr\u00e1tit do \u00fapln\u011b prvn\u00edho pro n\u00e1ramek, kter\u00fd se mu v\u016fbec nel\u00edbil, a na kter\u00fd se \u0161klebil, kdy\u017e jsem mu ho ukazoval. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee mi na m\u016fj n\u00e1vrh k\u00fdvl, ale po chvilce jsem m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed p\u0159et\u00e1hnout ho tou ta\u0161kou p\u0159es hlavu.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsi m\u011b nutit, abych s tebou \u0161el.“ Za\u0161kleb\u00ed se na m\u011b, p\u0159ipout\u00e1 se a klepe si rukou do stehna. Zhluboka se nadechnu. M\u016fj bratr je opravdu d\u00e1rek k nezaplacen\u00ed. Sice jsem \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee tu zase je, \u017ee se vr\u00e1til a m\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm, ale ob\u010das mi dok\u00e1\u017ee hnout \u017elu\u010d\u00ed jako nikdo jin\u00fd. J\u00e1 \u017ee jsem ho nutil? J\u00e1 jeho? \u0160el se mnou dobrovoln\u011b, tak a\u0165 nemele. Spolknu nad\u00e1vku, kterou jsem se mu chystal vp\u00e1lit do obli\u010deje a str\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dky do zapalov\u00e1n\u00ed. Nastartuji, auto zasku\u010d\u00ed a vedle m\u011b se ozve za\u00fap\u011bn\u00ed.  <\/div>\n
„Co je? Rozjet se na trojku je taky um\u011bn\u00ed.“ Prsknu a sna\u017e\u00edm se soust\u0159edit na \u0159\u00edzen\u00ed. Jen\u017ee ze sedadla spolujezdce se oz\u00fdv\u00e1 p\u0159idu\u0161en\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd m\u011b jednak ru\u0161\u00ed a jednak roz\u010diluje. Tohle teda ne, posm\u00edvat se mi nebude. A\u0165 se p\u0159edvede s\u00e1m, mistr! Zastav\u00edm, odepnu si p\u00e1s a vystoup\u00edm. Obejdu auto kolem dokola a otev\u0159u dve\u0159e na Tomov\u011b stran\u011b. „V\u00edte co, pane Neomyln\u00fd a Dokonal\u00fd, \u0159i\u010fte si s\u00e1m. Pros\u00edm!“ Tom na m\u011b chvilku civ\u00ed, ale p\u0159ece jen vyleze ven, v\u011bnuje mi drz\u00fd \u00fasm\u011bv a zasedne za volant. Po\u010dk\u00e1, a\u017e si sednu vedle n\u011bj. \u010cek\u00e1m, \u017ee vyjedeme, ale nic. Tom sed\u00ed a \u010du\u010d\u00ed na m\u011b.<\/div>\n
„Na co civ\u00ed\u0161? Jedeme!“  \u0161t\u011bknu. Za dne\u0161n\u00ed odpoledne u\u017e ho m\u00e1m akor\u00e1t tak dost.<\/div>\n
„M\u011bl by ses vztekat \u010dast\u011bji.“ Zase ten pohled! Chyst\u00e1m se ho zeptat, pro\u010d bych m\u011bl riskovat svoje nervy a roz\u010dilovat se, ale ned\u00e1 mi k tomu p\u0159\u00edle\u017eitost. Nasad\u00ed si br\u00fdle, nastartuje a auto se odlep\u00ed z m\u00edsta. Tom jednou rukou ot\u00e1\u010d\u00ed volantem a druhou si vyklep\u00e1v\u00e1 rytmus p\u00edsni\u010dky, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b hraje v r\u00e1diu. „Kam m\u00e1m jet? Zp\u00e1tky?“<\/div>\n
„Ne, ke mn\u011b dom\u016f.“ Zavel\u00edm a op\u0159u se do seda\u010dky. Odte\u010f s n\u00edm nepromluv\u00edm ani slovo. A\u0165 si d\u011bl\u00e1, co chce. Po\u0159\u00e1d se chlubil, jak je nejlep\u0161\u00ed, \u017ee v\u0161echno v\u00ed, v\u0161echno zn\u00e1, te\u010f m\u00e1 mo\u017enost to dok\u00e1zat.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
My dva si jsme souzeni. To \u010dlov\u011bk vyc\u00edt\u00ed hned p\u0159i prvn\u00edm doteku. Sta\u010dil mi krati\u010dk\u00fd okam\u017eik, aby mi do\u0161lo, \u017ee jsme stvo\u0159eni jeden pro druh\u00e9ho. Byli bychom perfektn\u00ed dvojka! Jak spokojen\u011b vrn\u00ed pod m\u00fdma rukama, slast pro moje u\u0161i. To auto je prost\u011b dokonal\u00fd a slu\u0161elo by n\u00e1m to spolu. Jen\u017ee to by mi ho N\u011aKDO nesm\u011bl vyfouknout\u2026<\/div>\n
„Jsme na m\u00edst\u011b,“ ozn\u00e1m\u00edm a vypnu motor. Nejrad\u011bji bych v tom mil\u00e1\u010dkovi n\u011bkam je\u0161t\u011b zajel. Bill se kolem sebe rozhl\u00e9dne a nech\u00e1pav\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Asi mu \u0161rotuje v hlavince, jak jsem sem trefil bez navigace a bez jeho rad. „Jsem prost\u011b schopnej! A ty se u\u017e ne\u010derti.“ Cvrknu ho do nosu, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee to nesn\u00e1\u0161\u00ed. Kdy\u017e na m\u011b na\u0161tvan\u011b na\u0161pul\u00ed pusu, zazub\u00edm se a vystoup\u00edm. Teda, to je bar\u00e1k! \u010cekal jsem n\u011bco luxusn\u00edho, ale tohle p\u0159ed\u010dilo v\u0161echny moje p\u0159edstavy.<\/div>\n
„Ty, Tome, necht\u011bl bys j\u00edt na chvilku d\u00e1l?“ ozve se za m\u00fdmi z\u00e1dy. Zav\u0159u pusu, kterou jsem v \u00fa\u017easu nad br\u00e1chov\u00fdm s\u00eddlem otev\u0159el a oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. V prvn\u00edm momentu jsem op\u011bt rozhodnut r\u00e1zn\u011b jeho pozv\u00e1n\u00ed odm\u00edtnout, ale kdy\u017e p\u0159ede mnou stoj\u00ed a jeho rty se na m\u011b sm\u011bj\u00ed, nedok\u00e1\u017eu to. Sice nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed, co bych tam s n\u00edm d\u011blal, ale na skok bych tam mohl. Aspo\u0148 bych si to jeho p\u0159epychov\u00fd hn\u00edzde\u010dko prohl\u00eddl i zevnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, l\u00e1sko?“ usly\u0161\u00edm dal\u0161\u00ed hlas a zaseknu se. Je mi n\u011bjak\u00fd pov\u011bdom\u00fd, ur\u010dit\u011b jsem ho u\u017e n\u011bkde sly\u0161el. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee to nen\u00ed zas tak d\u00e1vno. Oto\u010d\u00edm se sm\u011brem, odkud se ozval a nev\u011b\u0159\u00edm sv\u00fdm o\u010d\u00edm. Co ten tu pohled\u00e1v\u00e1 a komu tu jako \u0159\u00edk\u00e1 „l\u00e1sko“? J\u00e1 pro n\u011bj\u2026 S hr\u016fzou v o\u010d\u00edch se pod\u00edv\u00e1m na Billa, kter\u00fd se na pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edho z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Ahoj, Pete,“ pol\u00edb\u00ed ho p\u0159ede mnou na rty. V tu chv\u00edli se mi zvedne \u017ealudek a n\u00e1sledn\u011b se mi zatm\u00ed p\u0159ed o\u010dima. Tohle ne! „Pr\u00e1v\u011b se s Tomem chyst\u00e1me dovnit\u0159. Byli jsme na ob\u011bd\u011b, nakupovat\u2026“ Bill\u016fv hlas se mi vte\u0159inu od vte\u0159iny v\u00edc a v\u00edc vzdaluje. Tohle nen\u00ed pravda, tohle je jen zatracen\u011b hnusnej sen!<\/div>\n
„Tome, kam jde\u0161? Tome!!!“ k\u0159i\u010d\u00ed za mnou Bill. Neoto\u010d\u00edm se, nem\u016f\u017eu se d\u00edvat, jak se ten otrapa dot\u00fdk\u00e1 sv\u00fdma prackama jeho t\u011bla! Panebo\u017ee!!! Nevn\u00edm\u00e1m, kudy jdu, koho m\u00edj\u00edm, p\u0159es slzy skoro v\u016fbec nevid\u00edm. Chvilku b\u011b\u017e\u00edm, pak zase jdu pomalu. V hlav\u011b se mi po\u0159\u00e1d dokola p\u0159ehr\u00e1v\u00e1 to sam\u00e9. St\u00e1le sly\u0161\u00edm to „l\u00e1sko“. St\u0159\u00edd\u00e1 se to s obrazem Billa l\u00edbaj\u00edc\u00edho toho chc\u00edp\u00e1ka. Dokonce se mi v mysli objev\u00ed obraz toho sy\u010d\u00e1ka, jak pronik\u00e1 do Billova t\u011bla a st\u00e9n\u00e1 rozko\u0161\u00ed. S hlasit\u00fdm vzlykem se zhrout\u00edm na chodn\u00edk. P\u0159it\u00e1hnu si kolena k t\u011blu a sna\u017e\u00edm se aspo\u0148 tro\u0161ku uklidnit. Nejde to! Ten z\u00e1\u017eitek m\u011b hluboce ranil! Jede to st\u00e1le dokola! A\u0165 to p\u0159estane! Proboha, a\u0165 to p\u0159estane!! Cel\u00fd se t\u0159esu. Vztekem, zoufalstv\u00edm i \u017ealem z\u00e1rove\u0148. Zvednu uslzenou tv\u00e1\u0159 a v tom m\u011b „to“ ude\u0159\u00ed do o\u010d\u00ed. Pomalu s pohledem up\u0159en\u00fdm na druhou stranu silnice ji p\u0159ejdu a kr\u00e1\u010d\u00edm vst\u0159\u00edc tomu, co by mi mohlo d\u00e1t zapomenout\u2026 Aspo\u0148 na okam\u017eik zapomenout\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Tome?“ Pomalu a ti\u0161e jej oslov\u00edm. P\u0159ijde mi, \u017ee je tak n\u011bjak mimo. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, jakoby zast\u0159en\u00fdm pohledem. Jako by to ani nebyl on. Jednou rukou st\u00e1le sv\u00edr\u00e1 p\u00e1s, zat\u00edmco tou druhou se dotkne m\u00e9ho ramene.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-10775","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10775","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10775"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10775\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10775"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10775"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10775"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}