{"id":10799,"date":"2010-09-04T14:30:00","date_gmt":"2010-09-04T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10772"},"modified":"2010-09-04T14:30:00","modified_gmt":"2010-09-04T13:30:00","slug":"love-death-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/04\/love-death-2\/","title":{"rendered":"Love & Death 2."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom:  <\/div>\n
„Mami,“ ti\u0161e vydechnu osloven\u00ed, kter\u00e9 mi tak dlouho chyb\u011blo a pohledem sklouznu na osobu p\u0159ed sebou, stoj\u00edc\u00ed ke mn\u011b z\u00e1dy. Rychle si sund\u00e1m z o\u010d\u00ed mu\u0161\u00ed slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, abych se ujistil, \u017ee se nem\u00fdl\u00edm… odpov\u011bdi se mi v\u0161ak dostane b\u011bhem jedin\u00e9ho okam\u017eiku.<\/div>\n
„Tome, kone\u010dn\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 mamka a \u0161\u0165astn\u011b si m\u011b stul\u00ed do sv\u00e9ho objet\u00ed. Pousm\u011bji se, kdy\u017e na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i uc\u00edt\u00edm p\u00e1r polibk\u016f a objet\u00ed j\u00ed op\u011btuji.<\/div>\n
Tak dlouho jsem na tuhle chv\u00edli \u010dekal… a te\u010f, kdy\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161la, nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee ji opravdu pro\u017e\u00edv\u00e1m. \u017de opravdu obj\u00edm\u00e1m mou nejlep\u0161\u00ed maminku ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. I p\u0159es v\u0161echen ten pocit \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd m\u011b s na\u0161\u00edm objet\u00edm napl\u0148uje ka\u017edou vte\u0159inou v\u00edc a v\u00edc, v\u0161ak st\u00e1le c\u00edt\u00edm, \u017ee nejsem \u00fapln\u00fd, \u017ee moje \u0161t\u011bst\u00ed a radost nen\u00ed \u00fapln\u00e1. Chyb\u00ed mi tu to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Kde je Bill?“ nedo\u010dkav\u011b  vyslov\u00edm prvn\u00ed zv\u011bdavou ot\u00e1zku, kter\u00e1 mi p\u0159il\u00e9tla na jazyk a odt\u00e1hnu se od mamky, kter\u00e1 si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Odpov\u011bd\u00ed  mi je v\u0161ak jen jej\u00ed p\u0159ekvapen\u00fd pohled… a mlad\u00edk, stoj\u00edc\u00ed  kousek opod\u00e1l, kter\u00fd te\u010f popojde o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
M\u016fj pohled vzhl\u00e9dne k porcel\u00e1nov\u011b  b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i a zastav\u00ed se u dvou pov\u011bdom\u00fdch, \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. O\u010dima p\u0159el\u00e9tnu celou tu jemnou, a\u017e d\u00edv\u010d\u00ed tv\u00e1\u0159 a nato pohledem sklouznu na celou tu vysokou, \u0161t\u00edhlou postavu… a na huben\u00e9 no\u017ei\u010dky, kter\u00e9 bych poznal mezi tis\u00edci. Ne, to p\u0159eci nem\u016f\u017ee b\u00fdt…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko,“ vydechnu ti\u0161e a na m\u00fdch rtech se rozlije \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se pozorn\u011bji zad\u00edv\u00e1m do dvou mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm m\u00fdm, kter\u00e9  mi m\u016fj pohled oplat\u00ed. Jen chvili\u010dka n\u00e1s d\u011bl\u00ed od spole\u010dn\u00e9ho objet\u00ed… a j\u00e1 jsem se rozhodl ji zkr\u00e1tit.<\/div>\n
Netrv\u00e1 to ani zlomek vte\u0159iny a j\u00e1 k sob\u011b tisknu m\u00e9 dvoj\u010de, m\u00e9ho Billa, kter\u00fd mi objet\u00ed jen b\u016fhv\u00ed pro\u010d zara\u017een\u011b  op\u011btuje. Mo\u017en\u00e1 za to m\u016f\u017ee jen moje a\u017e p\u0159\u00edli\u0161  pevn\u00e9 objet\u00ed, kter\u00e9 okam\u017eit\u011b rad\u011bji povol\u00edm. Je\u0161t\u011b  bych zlomil nebo uma\u010dkal to k\u0159ehk\u00e9, huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, kter\u00e9 za t\u011bch dvan\u00e1ct m\u011bs\u00edc\u016f nep\u0159ibralo ani gram, t\u00edm jsem si jist\u00fd. Po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee Bill m\u011bl jet do Ameriky se mnou. Sta\u010dila by n\u00e1v\u0161t\u011bva p\u00e1r fastfood\u016f a McDonald\u016f a jeho a\u017e moc \u0161t\u00edhl\u00e9 postavy by byl konec.  <\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu se od n\u011bj odt\u00e1hnu a s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i v\u011bnuji pohled nejd\u0159\u00edve jemu… a a\u017e  pak m\u00e1m\u011b, kter\u00e1 si m\u011b st\u00e1le bez mrknut\u00ed oka prohl\u00ed\u017e\u00ed. Jej\u00ed pohled m\u011b donut\u00ed p\u0159ekvapen\u011b svra\u0161tit obo\u010d\u00ed a zamyslet se… dokud mi nedojde ta zv\u011bdavost a p\u0159ekvapen\u00ed, se kterou se na m\u011b up\u00edr\u00e1.<\/div>\n
\u00dapln\u011b jsem toti\u017e zapomn\u011bl, \u017ee mamka nem\u00e1 o zm\u011bn\u011b m\u00e9ho vzhledu ani potuchy a mo\u017en\u00e1 proto na m\u011b te\u010f beze slova z\u00edr\u00e1, jako by m\u011b vid\u011bla poprv\u00e9. A vlastn\u011b m\u011b tak doopravdy vid\u00ed. Poprv\u00e9 bez m\u00fdch milovan\u00fdch had\u00edch oc\u00e1sk\u016f, kter\u00e9 m\u011b zkr\u00e1\u0161lovaly cel\u00fdch dlouh\u00fdch sedm let.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ost\u0159\u00edhan\u00e9  dredy,“ nam\u00edtne ti\u0161e a najde tak prvn\u00ed rozd\u00edl mezi star\u00fdm Tomem a t\u00edm nov\u00fdm, kter\u00e9ho si te\u010f bedliv\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed  a ur\u010dit\u011b v hlav\u011b srovn\u00e1v\u00e1 s t\u00edm sedmn\u00e1ctilet\u00fdm mamin\u010din\u00fdm Tom\u00e1nkem.<\/div>\n
„Jo. Jeden k\u00e1mo\u0161  mi je ost\u0159\u00edhal,“ odv\u011bt\u00edm a nech\u00e1m ji, aby se prsty dotkla m\u00e9ho nov\u00e9ho \u00fa\u010desu. Ve\u0161ker\u00fd strach a obavy z jej\u00ed reakce ze m\u011b spadnou v okam\u017eiku, kdy jej\u00ed, a\u017e dote\u010f p\u0159ekvapenou tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159\u00ed \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nechal sis prop\u00edchnout u\u0161i,“ dod\u00e1 a cel\u00e9ho si m\u011b znovu prohl\u00eddne od hlavy a\u017e k pat\u011b. Souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, promnu si u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek s \u010dernou n\u00e1u\u0161nic\u00ed a pouprav\u00edm si lem m\u00e9 zelen\u00e9 ko\u0161ile. Na o\u010d\u00edch mamce vid\u00edm, \u017ee se j\u00ed to l\u00edb\u00ed – stejn\u011b jako mn\u011b. Dlan\u00ed m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i a sev\u0159e moji ruku v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee t\u011b zase vid\u00edm, Tome. Poj\u010f, pojedeme dom\u016f, ur\u010dit\u011b jsi z cesty unaven\u00fd. M\u00e1me pro tebe s Billem p\u0159ekvapen\u00ed. Mus\u00ed\u0161 n\u00e1m v\u0161echno povypr\u00e1v\u011bt,“ dod\u00e1 nedo\u010dkav\u011b a j\u00e1 j\u00ed jen ochotn\u011b p\u0159itak\u00e1m. S\u00e1m se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e budu kone\u010dn\u011b doma. Zb\u00fdv\u00e1 u\u017e jen nalo\u017eit do auta v\u0161echna moje zavazadla…  <\/div>\n
<\/div>\n
Ti\u0161e sed\u00edm na zadn\u00ed  seda\u010dce v aut\u011b a jen zv\u011bdav\u011b z ok\u00fdnka pozoruji to, co mi tolik dlouho chyb\u011blo. Stra\u0161n\u011b moc lid\u00ed, kter\u00e9 zn\u00e1m i nezn\u00e1m, pova\u017euje sv\u016fj domov za n\u011bco automatick\u00e9ho, za n\u011bco oby\u010dejn\u00e9ho a v\u0161edn\u00edho, co m\u00e1 \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd. Jen\u017ee domov nen\u00ed jen d\u016fm se v\u0161\u00edm modern\u00edm vybaven\u00edm, baz\u00e9nem a zahradou, ve kter\u00e9m \u010dlov\u011bk j\u00ed a sp\u00ed a kouk\u00e1 na televizi. Je to n\u011bco mnohem v\u00edc, m\u00edsto, kam se m\u00e1 \u010dlov\u011bk vracet a kter\u00e9 by nevym\u011bnil za \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 na sv\u011bt\u011b pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee pro n\u011bj znamen\u00e1 spoustu vzpom\u00ednek a kr\u00e1sn\u00fdch chvil a je jeho nejmilovan\u011bj\u0161\u00edm.<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b to si lidi uv\u011bdom\u00ed, a\u017e kdy\u017e jsou od toho m\u00edsta daleko… a o to v\u00edc se na n\u011bj t\u011b\u0161\u00ed. Dokonce i j\u00e1 jsem se t\u011b\u0161il, tak stra\u0161n\u011b  moc, \u017ee jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na m\u016fj strach z letadel a v\u0161eho, co se l\u00edt\u00e1n\u00ed t\u00fd\u010de. Jen jsem sed\u011bl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a nedo\u010dkav\u011b odpo\u010d\u00edt\u00e1val v\u0161echny minuty a vte\u0159iny, kter\u00e9 m\u011b od m\u00e9ho domova d\u011blily…<\/div>\n
<\/div>\n
A p\u0159esto, \u017ee uplynula u\u017e  alespo\u0148 p\u016flhodina od p\u0159ist\u00e1n\u00ed, po\u0159\u00e1d si n\u011bjak nem\u016f\u017eu uv\u011bdomit, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b doma. Ml\u010dky, bez jedin\u00e9ho hnut\u00ed, sed\u00edm v m\u00e1min\u011b aut\u011b a jen vyjeven\u011b civ\u00edm ven z ok\u00fdnka, jako bych tu byl poprv\u00e9.<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky vn\u00edm\u00e1m v\u016fni, kter\u00e1 se ke mn\u011b line u\u017e p\u011bknou chvilku. Je to zn\u00e1m\u00e1 v\u016fn\u011b, a i p\u0159esto, \u017ee jsem ji nec\u00edtil tak dlouho, moc dob\u0159e ji pozn\u00e1v\u00e1m hned p\u0159i prvn\u00edm nadechnut\u00ed. Je to p\u0159esn\u011b ta v\u016fn\u011b, kterou nenajdu nikde, ani v Americe, ani v New Yorku a ani na \u017e\u00e1dn\u00e9m jin\u00e9m m\u00edst\u011b na sv\u011bt\u011b. Tahle toti\u017e pat\u0159\u00ed jen berl\u00ednsk\u00fdm ulic\u00edm, Alexandrovu n\u00e1m\u011bst\u00ed, Braniborsk\u00e9 br\u00e1n\u011b… a na\u0161emu domu, do kter\u00e9ho o n\u011bkolik minut pozd\u011bji pracn\u011b dovle\u010du v\u0161echny moje kufry a zavazadla. Takhle prost\u011b von\u00ed jenom m\u016fj domov.  <\/div>\n
<\/div>\n
Posledn\u00ed kufr odlo\u017e\u00edm stranou a usyknu, kdy\u017e si ho nev\u011bdomky polo\u017e\u00edm na nohu s cel\u00fdm jeho, snad tunov\u00fdm obsahem. V\u0161echny ty boty mi za to ale stoj\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee budu v pokoji pot\u0159ebovat je\u0161t\u011b jednu velkou sk\u0159\u00ed\u0148… proto\u017ee ta polovina americk\u00fdch Reebok obchod\u016f stoprocentn\u011b nem\u00e1 \u0161anci vl\u00e9zt se do na\u0161eho mini botn\u00ed\u010dku, obsahuj\u00edc\u00edho m\u00e1miny lodi\u010dky a Billovy \u017eabi\u010dky.<\/div>\n
Popojdu o p\u00e1r krok\u016f  do p\u0159eds\u00edn\u011b a zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dnu kolem. V\u0161e je nabl\u00fdskan\u00e9 a \u010dist\u011b uklizen\u00e9 a od z\u00e1bradl\u00ed schodi\u0161t\u011b, a\u017e ke st\u011bn\u011b s modern\u00edmi obrazy na velk\u00e9m pap\u00edru z\u00e1\u0159\u00ed n\u00e1pis V\u00edtej doma, Tome<\/em>. Na m\u00fdch rtech se vz\u00e1p\u011bt\u00ed objev\u00ed \u00fasm\u011bv a j\u00e1 jen pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky n\u00e1sleduji Billa a m\u00e1mu do kuchyn\u011b, zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eej\u00edc kolem. P\u0159ipad\u00e1 mi to jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, kdy jsem odtud odj\u00ed\u017ed\u011bl s \u017ealudkem, sev\u0159en\u00fdm strachem, aby mi ho o n\u011bkolik hodin pozd\u011bji rozt\u00e1hly americk\u00e9 hamb\u00e1\u010de a hot dogy.  <\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si \u010daj, Tome?“ mamka m\u011b obda\u0159\u00ed z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd v\u0161ak na okam\u017eik zmiz\u00ed s m\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne, d\u00edky, sp\u00ed\u0161 kafe, mami,“ odv\u011bt\u00edm a nev\u011bnuji pozornost jej\u00edmu p\u0159ekvapen\u00e9mu pohledu, kter\u00fd do m\u011b zabodne. Star\u00fd Tom toti\u017e hrd\u011b prohla\u0161oval, \u017ee kafe je nejv\u011bt\u0161\u00ed hnus, kter\u00fd mu nikdy nikdo nenarve do krku. No jo, Am\u00edci m\u016fj n\u00e1zor malinko pozm\u011bnili.<\/div>\n
„Ty cop\u00e1nky ti taky ud\u011blal ten kamar\u00e1d?“ dal\u0161\u00ed mam\u010dina ot\u00e1zka m\u011b vytrhne z m\u00e9ho polemizov\u00e1n\u00ed o kafi a j\u00e1 jen nesouhlasn\u011b zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Jsou to cornrows, mami,“ oprav\u00edm ji a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pod\u011bkuji, kdy\u017e p\u0159ede m\u011b  postav\u00ed \u0161\u00e1lek k\u00e1vy.<\/div>\n
Trvalo to sice dlouho, ale nakonec jsem si musel zvyknout, \u017ee dredy jsou pry\u010d, z\u00e1rove\u0148  jsem se i ut\u011b\u0161oval my\u0161lenkou, \u017ee byl \u010das na zm\u011bnu. Pamatuju si, jak jsem se ale poprv\u00e9 pod\u00edval do zrcadla a nato jsem si klekl na zem a za\u010dal v\u0161echny ty ost\u0159\u00edhan\u00e9 chudinky sb\u00edrat, p\u0159i\u010dem\u017e jsem bulil jako malej kluk. Ty dredy ke mn\u011b pat\u0159ily stra\u0161n\u011b moc dlouho, byly u m\u011b po\u0159\u00e1d, kdy\u017e jsem sprejoval graffiti, kdy\u017e jsem balil svou prvn\u00ed ko\u010dku, kdy\u017e jsem m\u011bl poprv\u00e9 sex. Ok, nebylo to sice nic z\u00e1vratn\u00fdho, ale ty dredy byly prost\u011b p\u0159itom, ony tu namy\u0161lenou k\u00e1\u010du, kter\u00e1 mi pak dala kopa\u010dky, prost\u011b vid\u011bly tak jako j\u00e1. A te\u010f le\u017e\u00ed chudinky v jednom z m\u00fdch kufr\u016f a z\u00edraj\u00ed do pr\u00e1zdna. Odm\u00edtal jsem je vyhodit, to by byl ten nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u0159\u00edch. Takhle jim v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti v pokoji bude dob\u0159e. Ne ka\u017ed\u00e9mu je dovoleno hov\u011bt si v \u0161upleti Toma Kaulitze.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Moc ti to slu\u0161\u00ed, zlato. Opravdu se mi to moc l\u00edb\u00ed,“ pochv\u00e1l\u00ed m\u011b mamka a j\u00e1 se jen sebev\u011bdom\u011b usm\u011bju. Dopadlo to l\u00edp, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val. Nebyl jsem si zrovna dvakr\u00e1t jist\u00fd, jestli z toho bude nad\u0161en\u00e1. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a nato se op\u011bt vr\u00e1t\u00ed do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9  novinky? T\u0159eba tetov\u00e1n\u00ed?“ opt\u00e1 se a odpov\u011bd\u00ed je j\u00ed kone\u010dn\u011b podle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed zavrt\u011bn\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ur\u010dit\u011b  ne. Do tetov\u00e1n\u00ed jsi u n\u00e1s v rodin\u011b zat\u00edm bl\u00e1zen jenom ty, br\u00e1\u0161ko,“ usm\u011bji se na Billa, sed\u00edc\u00edho vedle m\u011b a sv\u00fdmi slovy ujist\u00edm m\u00e1mu, \u017ee tak moc mi je\u0161t\u011b nep\u0159esko\u010dilo. Dobrovoln\u011b bych do sebe p\u00edchat jehlou ur\u010dit\u011b nenechal, dokonce ani kv\u016fli n\u011bjak\u00fd \u017eensk\u00fd, a to je u m\u011b co \u0159\u00edct. Mo\u017en\u00e1, \u017ee za noc s Jessicou Albou bych to podstoupil… ale fakt jenom mo\u017en\u00e1.  <\/div>\n
„Tak pov\u00eddej, Tome, jak\u00e9  to bylo v Americe,“ vyb\u00eddne m\u011b m\u00e1ma a postav\u00ed p\u0159ede m\u011b m\u00edsu m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch chips\u016f. Tyhle ti \u0161mejdi v Ameru neprod\u00e1vali! Pokr\u010d\u00edm rameny a nat\u00e1hnu se k misce.<\/div>\n
„Nebylo to nejhor\u0161\u00ed, vlastn\u011b to bylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val. V\u0161echno jsem v\u00e1m vlastn\u011b \u0159\u00edkal do telefonu, kdy\u017e jsme si vol\u00e1vali. Se dv\u011bma k\u00e1mo\u0161ema jsme m\u011bli pronajat\u00fd byt, ale pracovali ka\u017ed\u00fd  jinde. J\u00e1 jsem si za to p\u0159ekl\u00e1d\u00e1n\u00ed u firmy vyd\u011blal z n\u00e1s t\u0159ech nejv\u00edc pen\u011bz. Sl\u00edbili mi, \u017ee je do t\u0159ech dn\u016f p\u0159evedou na m\u016fj \u00fa\u010det,“ dod\u00e1m a nat\u00e1hnu se pro dal\u0161\u00ed v\u00e1rku chips\u016f. M\u00e1ma se na m\u011b soust\u0159edn\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
„A u\u017e v\u00ed\u0161, co by sis cht\u011bl koupit?“ vyzv\u00edd\u00e1 zv\u011bdav\u011b… odpov\u011b\u010f v\u0161ak nezn\u00e1m ani j\u00e1. Nad t\u00edmto jsem je\u0161t\u011b ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale… nechci si koupit prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 se mi bude l\u00edbit, nato jsou ty pen\u00edze moc vyd\u0159en\u00e9, st\u00e1lo m\u011b to hodn\u011b \u010dasu a \u00fasil\u00ed, ne\u017e jsem je z\u00edskal, tak\u017ee si po\u0159\u00e1dn\u011b rozmysl\u00edm, ne\u017e je utrat\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee na \u00fa\u010dt\u011b se jim nic nestane,“ odv\u011bt\u00edm rozhodn\u011b sv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a setk\u00e1m se s mam\u010din\u00fdm souhlasn\u00fdm pohledem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se mnou v tomto bude souhlasit.<\/div>\n
„A co vy? Co je nov\u00e9ho?“ zept\u00e1m se zv\u011bdav\u011b a v\u011bdom\u011b tak sto\u010d\u00edm \u0159e\u010d na sv\u00e9 dvoj\u010de. Zd\u00e1 se mi to… nebo je Bill opravdu tak nezvykle zamlkl\u00fd a zak\u0159iknut\u00fd? To on byl v\u017edycky t\u00edm, kdo druh\u00e9ho nepustil ke slovu. Dokonce i te\u010f mi odpov\u00ed jen m\u00e1ma.<\/div>\n
„No… Bill nastupuje z\u00edtra r\u00e1no na vysokou,“ odv\u011bt\u00ed a sv\u00fdmi slovy u m\u011b  vyvol\u00e1 \u00fadiv. Tohle jsem opravdu ne\u010dekal.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A na jakou?“ opt\u00e1m se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mi p\u0159il\u00e9tne na jazyk, a oto\u010d\u00edm se na Billa, kter\u00fd m\u011b a\u017e dote\u010f po o\u010dku pozoroval.<\/div>\n
„No, vybral jsem si n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed, tak\u017ee budu m\u00edt kreslen\u00ed a m\u00f3du v jednom. Nav\u00edc jen na t\u0159i, maxim\u00e1ln\u011b \u010dty\u0159i dny v t\u00fddnu,“ odpov\u00ed a j\u00e1 ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdvu hlavou. Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee to bude n\u011bco takov\u00e9ho. Tohle toti\u017e Billa bavilo odjak\u017eiva.  <\/div>\n
Sv\u011bs\u00edm ramena a ti\u0161e zast\u00e9n\u00e1m, kdy\u017e p\u0159ede mnou p\u0159istane t\u00e1c p\u0159es p\u016fl stolu, pln\u00fd chleb\u00ed\u010dk\u016f  a v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mami, poj\u010f si sednout a u\u017e nic nenos. Zase budu plnej,“ ohrad\u00edm se, p\u0159esto\u017ee je mi jasn\u00e9, \u017ee se \u017e\u00e1dn\u00e9ho v\u00fdsledku nedo\u010dk\u00e1m. M\u00e1ma bude prost\u011b po kuchyni pob\u00edhat tak dlouho, dokud ten chud\u00e1k st\u016fl nebude praskat ve \u0161vech, zn\u00e1m ji. Jej\u00ed dal\u0161\u00ed slova m\u011b v tom jen utvrd\u00ed.<\/div>\n
„Ud\u011blala jsem tv\u016fj obl\u00edben\u00fd  kol\u00e1\u010d, hned bude na stole,“ ignoruje moje nam\u00edtnut\u00ed a d\u00e1l si vede svou. Tohle mi v\u00e1\u017en\u011b chyb\u011blo. Kdybych si napsal na \u010delo Nechci kol\u00e1\u010d!<\/em>, stejn\u011b ho p\u0159ede m\u011b postav\u00ed a bude m\u011b pob\u00edzet tak dlouho, dokud ten tal\u00ed\u0159ek nebude pr\u00e1zdn\u00fd. To je prost\u011b moje m\u00e1ma, po kter\u00e9 se mi cel\u00fd ten rok d\u011bsn\u011b st\u00fdskalo.  <\/div>\n
<\/div>\n
Poposednu si na \u017eidli a promnu si b\u0159icho, kter\u00e9 se rychle za\u010d\u00edn\u00e1 plnit mam\u010din\u00fdmi dobrotami, kter\u00e9 u\u017e nadobro vyst\u0159\u00eddaly \u010d\u00ednsk\u00e9 nudle a dal\u0161\u00ed nezdrav\u00e1 j\u00eddla. Pouprav\u00edm si l\u00edme\u010dek m\u00e9 zelen\u00e9, kostkovan\u00e9 ko\u0161ile… moji pozornost v\u0161ak upout\u00e1 kr\u00e1tk\u00e9 zavrn\u011bn\u00ed a rozsv\u00edcen\u00fd displej m\u00e9ho mobilu, polo\u017een\u00e9ho na stole. Nedo\u010dkav\u011b se pro n\u011bj nat\u00e1hnu a rychle odemknu z\u00e1mek kl\u00e1ves. Na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i se us\u00eddl\u00ed mal\u00fd \u00fasm\u011bv a srdce mi vynech\u00e1 jeden \u00fader… kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m na tu malou v\u011bc v m\u00e9 dlani. M\u011bl jsem strach, \u017ee se nedo\u010dk\u00e1m…  <\/div>\n
Sev\u0159u mobil v dlani, vyu\u017eiju chvilky, kdy je mamka v kuchyni a spiklenecky se naklon\u00edm bl\u00ed\u017e k Billovi, sed\u00edc\u00edmu vedle m\u011b. <\/div>\n
<\/div>\n
„Brzy… ti n\u011bkoho p\u0159edstav\u00edm. Bude se ti moc l\u00edbit,“ usm\u011bji se tajemn\u011b, a nato se s \u00fasm\u011bvem nat\u00e1hnu po mam\u010din\u011b vynikaj\u00edc\u00edm kol\u00e1\u010di.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Tom:   „Mami,“ ti\u0161e vydechnu osloven\u00ed, kter\u00e9 mi tak dlouho chyb\u011blo a pohledem sklouznu na osobu p\u0159ed sebou, stoj\u00edc\u00ed ke mn\u011b z\u00e1dy. Rychle si sund\u00e1m z o\u010d\u00ed mu\u0161\u00ed slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, abych se ujistil, \u017ee se nem\u00fdl\u00edm… odpov\u011bdi se mi v\u0161ak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[358],"tags":[],"class_list":["post-10799","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-love-death"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10799","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10799"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10799\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10799"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10799"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10799"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}