{"id":10802,"date":"2010-09-03T18:00:00","date_gmt":"2010-09-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10775"},"modified":"2010-09-03T18:00:00","modified_gmt":"2010-09-03T17:00:00","slug":"ukryty-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/03\/ukryty-21\/","title":{"rendered":"Ukryt\u00fd 21."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill siln\u011b tiskl zuby k sob\u011b a sna\u017eil se uklidnit. Byl na\u0161tvan\u00fd a zklaman\u00fd z\u00e1rove\u0148. Nejhor\u0161\u00ed kombinace. Doufal, \u017ee by mu s Tomem mohlo b\u00fdt l\u00edp. Asi se m\u00fdlil. Nech\u00e1pal, pro\u010d se Tom sna\u017e\u00ed zaob\u00edrat jeho minulost\u00ed. Kdyby mu cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, ud\u011blal by to u\u017e d\u00e1vno. M\u011bl tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e u sebe Toma m\u011bl, a nikdy nic neud\u011blal. Nic, co by Tom s\u00e1m necht\u011bl. Bill n\u011bkolikr\u00e1t polkl posledn\u00ed slzy a zvedl se. Tohle p\u0159esn\u011b byly ty d\u016fvody, pro\u010d \u017eil jen se psem a lidem se vyh\u00fdbal. Ka\u017ed\u00fd v n\u011bm jen hledal minulost a odpov\u011b\u010f. Odpov\u011b\u010f, kterou si stejn\u011b ka\u017ed\u00fd p\u0159edem \u0159ekl s\u00e1m.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom se \u0161oural ulicemi od Billova domu. Hlasit\u011b popotahoval a v duchu si nad\u00e1val, \u017ee se neudr\u017eel na uzd\u011b. Byl zmaten\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, co si m\u00e1 myslet. Na jednu stranu se uklid\u0148oval, \u017ee mu na Billov\u011b minulosti nez\u00e1le\u017e\u00ed, ale na druhou stranu se j\u00ed d\u011bsil. Byl si skoro jist\u00fd, \u017ee to Bill ud\u011blal. V\u0161echny \u010dl\u00e1nky, kter\u00e9 kdy p\u0159e\u010detl, mluvily jen proti Billovi. A\u017e na ten posledn\u00ed, kde byl vynesen rozsudek. A Bill s\u00e1m o tomhle nemluvil. Z\u00e1m\u011brn\u011b se t\u00e9matu vyh\u00fdbal. Copak by se takhle choval nevinn\u00fd \u010dlov\u011bk?  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom si ot\u0159el o\u010di do ruk\u00e1vu a nezapomn\u011bl zakopnout, kdy\u017e na chv\u00edli ztratil p\u0159ehled o cest\u011b  pod nohama. Dom\u016f se mu necht\u011blo. Jeho m\u00e1ma by se po n\u00e1vratu z pr\u00e1ce neodbytn\u011b vypt\u00e1vala, co se d\u011bje, a Tom opravdu nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed na n\u011bjak\u00e9 v\u00fdmluvy. S\u00e1m ale tak\u00e9 b\u00fdt necht\u011bl. Zm\u011bnil sv\u016fj sm\u011br a zastavil p\u0159ed Andreasov\u00fdm domem. Nikdo jin\u00fd ho nenapadal. A Andy byl jedin\u00fd, kdo v\u011bd\u011bl celou pravdu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tome\u2026 co se stalo?“ Nakr\u010dil Andy obo\u010d\u00ed hned jak otev\u0159el vchodov\u00e9 dve\u0159e. Tom nebyl zkr\u00e1tka schopn\u00fd zadr\u017eet jednotliv\u00e9 slzy. I kdy\u017e se sna\u017eil.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 asi jsem to posral.“ Vzdychl Tom a Andy se zatv\u00e1\u0159il nech\u00e1pav\u011b. Ustoupil ode dve\u0159\u00ed a nechal Toma vej\u00edt.<\/div>\n
„Jako co?“ Zav\u0159el za n\u00edm a vedl ho do pokoje. Tom ml\u010del, a\u017e dokud se nezav\u0159ely dve\u0159e Andreasova pokoje.<\/div>\n
„Bill.“ Skl\u00ed\u010den\u011b dosedl na postel.<\/div>\n
„Ach tak.“ Sv\u011bsil Andy ramena a sedl si vedle n\u011bj. Ne \u017ee by mu bylo zrovna p\u0159\u00edjemn\u00e9 o tomhle mluvit. T\u00e9ma Bill pro n\u011bj bylo n\u011bco, \u010demu by se nejrad\u011bji vyh\u00fdbal, ale jen tak Toma odp\u00e1lkovat zkr\u00e1tka nemohl.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je s n\u00edm?“ Projevil z\u00e1jem. Tomovi bylo jasn\u00e9, \u017ee to je jen z\u00e1jem nucen\u00fd, ale i tak byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Pot\u0159eboval s n\u011bk\u00fdm mluvit.<\/div>\n
„Vyhodil m\u011b. J\u00e1\u2026 na\u0161el jsem u n\u011bj star\u00e9 noviny s t\u00edm p\u0159\u00edpadem a on\u2026 vid\u011bl m\u011b a na\u0161tval se.“ Popot\u00e1hl tom a ruce si slo\u017eil do kl\u00edna jako poslu\u0161n\u00fd prv\u0148\u00e1\u010dek v p\u0159edn\u00ed lavici. Andy nev\u011bd\u011bl, co na to m\u00e1 \u0159\u00edct. Lhal by, kdyby tvrdil, \u017ee ho tato informace jaksi nepot\u011b\u0161ila. Ale z\u00e1rove\u0148 v n\u011bm bylo cosi, co Toma litovalo a p\u0159\u00e1lo mu vztah s Billem.<\/div>\n
„Jsem v\u016fl, v\u00edm to. Kdy\u017e j\u00e1\u2026 j\u00e1 si nemohl pomoct. Najednou jsem cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jestli to ud\u011blal nebo ne, a \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc jsem si byl jist\u00fd, \u017ee ano.“ Svalil se Tom na z\u00e1da a dlan\u011b si p\u0159itiskl k obli\u010deji.<\/div>\n
„A jestli ud\u011blal? Zm\u011bnilo by se t\u00edm n\u011bco?“ Pokr\u010dil Andy rameny a na Toma se moc ned\u00edval. Tom zakroutil pusou.<\/div>\n
„Ne. Asi ne.“ P\u0159ipustil a hned si na z\u00e1klad\u011b toho v duchu nafackoval. Jednal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 impulzivn\u011b, na to, aby si uv\u011bdomil, \u017ee mu na tom vlastn\u011b nesejde. \u017de by ho milovat nep\u0159estal.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome\u2026 mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1, \u017ee to je tak lep\u0161\u00ed.“ Oto\u010dil se na n\u011bj opatrn\u011b Andy. Tom jen nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed?“<\/div>\n
„Jo.“ P\u0159ik\u00fdvl Andy. „V\u00ed\u0161\u2026 je p\u0159ece o dost star\u0161\u00ed ne\u017e ty. Prost\u011b\u2026 stejn\u011b by v\u00e1m to nevydr\u017eelo.“ Andy se v\u00e1\u017en\u011b sna\u017eil mluvit taktn\u00edm t\u00f3nem, ale tohle opravdu nebylo to, co Tom cht\u011bl sly\u0161et.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt.“ Odseknul Tom. „Jsem prost\u011b kokot.“ Vyhoupl se zp\u00e1tky do sedu, a\u017e se mu zamotala hlava.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, Tome\u2026 nech to te\u010f bejt. U\u017e to stejn\u011b nevy\u0159e\u0161\u00ed\u0161.“ Andyho spokojenost, prost\u011b musela jednou vyj\u00edt na povrch. Tom mu ale v tomhle musel d\u00e1t za pravdu. Nevy\u0159e\u0161\u00ed to.  <\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva t\u00fddny byly pro Toma nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9. Ka\u017ed\u00fd jednotliv\u00fd  den se vlekl a Tom byl absolutn\u011b bez chuti do \u010dehokoliv. Simone to op\u011bt tr\u00e1pilo, jeliko\u017e Tomova n\u00e1lada se podepisovala i na vztahu mezi nimi. Jako by se Tom vr\u00e1til do star\u00fdch kolej\u00ed. Necht\u011bl s n\u00ed mluvit, a kdy\u017e u\u017e to bylo nevyhnuteln\u00e9, d\u00e1val j\u00ed jasn\u011b najevo, \u017ee o to nestoj\u00ed. Simone bylo jasn\u00e9, \u017ee v tom n\u011bco bude. Ale a\u0165 se sna\u017eila, jak cht\u011bla, Tom se j\u00ed nesv\u011b\u0159il.  <\/div>\n
„Hele, Tome, tak co? Co ta tvoje narozeninov\u00e1 p\u00e1rty?“ Drcnul do n\u011bj Georg jednou po \u0161kole p\u0159i obvykl\u00e9 zast\u00e1vce v parku. Tom jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Co s n\u00ed?“<\/div>\n
„No co asi? Jestli u\u017e to je jako jist\u00fd. Jestli to fakt bude a bez dozoru.“ Proto\u010dil o\u010di Gustav a notn\u011b si pot\u00e1hl z cigarety. Tom nem\u011bl n\u00e1ladu dokonce ani na tohle. P\u0159esto, \u017ee je\u0161t\u011b ned\u00e1vno se t\u011b\u0161il. Jeho m\u00e1ma mu sl\u00edbila oslavu bez dosp\u011bl\u00fdch. Cel\u00fd d\u016fm m\u011bl Tom pro sebe a svoje kamar\u00e1dy. P\u016fvodn\u011b se sna\u017eila Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby oslavu ud\u011blal o v\u00edkend p\u0159edem, ale Tom to zam\u00edtnul. Simone nakonec slevila. I kdy\u017e se j\u00ed zrovna nezamlouvalo, nechat kluky samotn\u00e9 celou noc, kdy\u017e m\u00e1 b\u00fdt v pr\u00e1ci. Byla by klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby je m\u011bla pod kontrolou. Nakonec ale rezignovala. Tom otr\u00e1ven\u011b zamlaskal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo bude to tak, jak jsem \u0159\u00edkal. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed v\u00edkend a bez m\u00e1my.“ Odpov\u011bd\u011bl skoro bez z\u00e1jmu a z kapsy vyt\u00e1hl mobiln\u00ed telefon. Chv\u00edli jen ml\u010dky koukal na display ne\u017e poode\u0161el stranou a vyto\u010dil jedno z \u010d\u00edsel ze seznamu.  <\/div>\n
„Zvedni to pros\u00edm.“ \u017dbrblal Tom a p\u0159ech\u00e1zel sem a tam. Po\u010d\u00edtal jednotliv\u00e9 t\u00f3ny ohla\u0161uj\u00edc\u00ed vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„5\u2026 6\u2026 sakra.“ Zaklel a mobil str\u010dil zp\u011bt do kapsy. Jeho hovor byl odm\u00edtnut. Volal Billovi. U\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 to zkou\u0161el. Cht\u011bl se omluvit. Ka\u017ed\u00fdm dnem litoval v\u00edc a v\u00edc toho, co ud\u011blal. Jeho zoufal\u00e9 vyt\u00e1\u010den\u00ed Billova \u010d\u00edsla ale nikdy nem\u011blo \u00fasp\u011bch. Bill mu hovory odm\u00edtal.  <\/div>\n
„Kam vol\u00e1\u0161?“ Pod\u00edval se na n\u011bj se z\u00e1jmem Georg, kdy\u017e se Tom vr\u00e1til do hlou\u010dku.<\/div>\n
„Nikam.“ Pokr\u010dil Tom ledabyle rameny. Tyhle vt\u00edrav\u00e9 ot\u00e1zky nesn\u00e1\u0161el. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e se jednalo o tohle. Jedin\u00fd, komu to bylo jasn\u00e9, byl Andy. Za cel\u00e9 dva t\u00fddny se k tomu rad\u011bji nijak nevyjad\u0159oval, ale dopalovalo ho to. \u017d\u00e1rlil. I kdy\u017e Tom s Billem nebyl, Andy si nemohl pomoct. \u017d\u00e1rlil u\u017e jen pro to, jak se Tom sna\u017e\u00ed. Jak na n\u011bj mysl\u00ed. Byl r\u00e1d, \u017ee Bill Tomovu snahu odm\u00edt\u00e1, a u\u017e jen doufal, \u017ee to Toma brzy p\u0159estane bavit. Byl ale natolik taktn\u00ed, aby svoje pocity ned\u00e1val najevo. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si to tak u Toma jenom v\u00edc rozh\u00e1zel a o to opravdu nest\u00e1l. Byl odhodlan\u00fd po\u010dkat, a pak Toma m\u00edt. V\u011b\u0159il, \u017ee to je jen ot\u00e1zka \u010dasu.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Oh bo\u017ee, dneska je s v\u00e1ma z\u00e1bava jak v m\u00e1rnici. Jdu dom\u016f.“ Rozhodl se Tom. Sp\u00ed\u0161e se cht\u011bl vyhnout dal\u0161\u00edm ot\u00e1zk\u00e1m od Georga.<\/div>\n
„Jdu s tebou.“ Zvedl se Andy z lavi\u010dky. Tom nic nenam\u00edtal, ale ani nesk\u00e1kal radost\u00ed. Rozlou\u010dil se a s Andym po boku se l\u00edn\u011b dal na cestu k domu.<\/div>\n
„Pro\u010d to po\u0159\u00e1d zkou\u0161\u00ed\u0161?“ Promluvil Andy s o\u010dima zabodnut\u00fdma pod nohy. Tom nespokojen\u011b mlaskl. Necht\u011bl se o tom bavit. A u\u017e v\u016fbec ne s Andym.<\/div>\n
„Pro\u010d asi mysl\u00ed\u0161?“ Neodpustil si \u0161petku ironie.<\/div>\n
„Jo j\u00e1 vim, ale\u2026 nenapadlo t\u011b, \u017ee on t\u011b prost\u011b opravdu jen vyu\u017eil. Kdy\u017e nen\u00ed ani schopn\u00fd ti vz\u00edt telefon?“ Zabo\u0159il blon\u010f\u00e1k ruce hloub\u011bji do kapes.<\/div>\n
„Ne, nevyu\u017eil. K \u010demu by vlastn\u011b m\u011bl? Ani jsem s n\u00edm nic nem\u011bl.“ Odsekl Tom a zrychlil krok. O tomhle se opravu bavit necht\u011bl, a u\u017e v\u016fbec tohle necht\u011bl poslouchat.<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej. Omlouv\u00e1m se.“ Dob\u011bhl ho Andy a chytil ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby mu zabr\u00e1nil v dal\u0161\u00edm \u00faniku. Strhnul ho na sebe a se smutn\u00fdm v\u00fdrazem na n\u011bj koukal.<\/div>\n
„J\u00e1 bych to neud\u011blal. Nechoval bych se k tob\u011b takhle.“ Vydechl Tomovi do tv\u00e1\u0159e a Tom znejist\u011bl. Andy byl bl\u00ed\u017e ne\u017e kdy jindy. Tedy od doby Tomova odm\u00edtnut\u00ed. Znerv\u00f3z\u0148ovalo ho to, a z\u00e1rove\u0148 blon\u010f\u00e1ka litoval.<\/div>\n
„J\u00e1 vim, Andy. Ty ne.“ Pousm\u00e1l se Tom a opatrn\u011b se sna\u017eil vykroutit z Andyho stisku. Andy ho nepou\u0161t\u011bl. D\u00edval se na n\u011bj a jeho tv\u00e1\u0159 se p\u0159ibli\u017eovala. Tom ztuhnul.<\/div>\n
„Andy\u2026 j\u00e1 nem\u016f\u017eu.“ Uhnul hlavou a Andy ho kone\u010dn\u011b pustil.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161\u2026 jen nechce\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Bill siln\u011b tiskl zuby k sob\u011b a sna\u017eil se uklidnit. Byl na\u0161tvan\u00fd a zklaman\u00fd z\u00e1rove\u0148. Nejhor\u0161\u00ed kombinace. Doufal, \u017ee by mu s Tomem mohlo b\u00fdt l\u00edp. Asi se m\u00fdlil. Nech\u00e1pal, pro\u010d se Tom sna\u017e\u00ed zaob\u00edrat jeho minulost\u00ed. Kdyby mu cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, ud\u011blal by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[324],"tags":[],"class_list":["post-10802","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ukryty"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10802","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10802"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10802\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10802"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10802"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10802"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}