{"id":10818,"date":"2010-09-01T18:30:00","date_gmt":"2010-09-01T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10791"},"modified":"2010-09-01T18:30:00","modified_gmt":"2010-09-01T17:30:00","slug":"only-for-you-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/09\/01\/only-for-you-37\/","title":{"rendered":"Only for you 37."},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Miluju, a z\u00e1rove\u0148 nen\u00e1vid\u00edm konec tohoto d\u00edlu. Jednu chv\u00edli jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee tak to m\u00e1 b\u00fdt, ale potom… M\u00e1m zahodit z\u00e1v\u011br, kv\u016fli n\u011bmu\u017e tahle pov\u00eddka vznikla jen pro pouh\u00fd konec – to posledn\u00ed, nevratn\u00e9 a d\u011bsiv\u00e9 slovo vypr\u00e1v\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu? V\u0161echno zm\u011bnit a zapomenout na Bill\u016fv budouc\u00ed \u010din? Smazat ho z jeho knihy osudu a popoj\u00edt zase o kousek d\u00e1l?<\/em><\/div>\n
Jednu chv\u00edli jsem fakt cht\u011bla, aby to u\u017e skon\u010dilo.<\/em><\/div>\n
Ale nem\u016f\u017eu… Bylo by to jako odkopnout sv\u00e9 milovan\u00e9 d\u00edt\u011b. A to nechci.<\/em><\/div>\n
Proto, pros\u00edm, m\u011bjte s nimi i se mnou je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu strpen\u00ed…<\/em><\/div>\n
A abych nezapomn\u011bla, cht\u011bla bych v\u0161em mocinky moc pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e. H\u0159ej\u00ed u srdce.<\/em><\/div>\n
Cera<\/em><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Slova a zase jen slova. Plytk\u00e1 a beztvar\u00e1 cosi, co sna\u017e\u00ed se d\u00e1t podobu abstrakci. Nedaj\u00ed se chytit. Nedaj\u00ed se uzamknout. Dokonce se jich ned\u00e1 ani dotknout. A i p\u0159esto jim byla sv\u011b\u0159ena do v\u00ednku takov\u00e1<\/em> moc. Dok\u00e1\u017eou popsat rozespal\u00e9 slunce klubaj\u00edc\u00ed se r\u00e1no z vyh\u0159\u00e1t\u00fdch pe\u0159in utkan\u00fdch ze zlata, ukryt\u00fdch za horizontem, kr\u016fp\u011bje rosy lesknouc\u00ed se v paprsc\u00edch barvami duhy, kv\u011bty sn\u011b\u017eek rod\u00edc\u00ed se z chom\u00e1\u010dk\u016f ledov\u00e9 krajky, v\u00edtr proh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se po nekone\u010dn\u00fdch pl\u00e1n\u00edch \u010di tan\u010d\u00edc\u00ed na hladin\u011b. Prvn\u00ed n\u00e1dech, v\u00fdk\u0159ik d\u00edt\u011bte. Drobn\u00e9 esence zvuk\u016f vibruj\u00edc\u00edch tichem – tikot hodin pokra\u010duj\u00edc\u00edch do v\u011b\u010dnosti, t\u00e1hl\u00e9 zask\u0159\u00edp\u011bn\u00ed star\u00fdch zd\u00ed rodinn\u00e9ho domku, jen\u017e se ob\u00e1v\u00e1, \u017ee pokud ono mrtvo v n\u011bm p\u0159eb\u00fdvaj\u00edc\u00ed co nejd\u0159\u00edv neprobud\u00ed, zabij\u00ed ho. Prom\u011bn\u00ed v trosky.<\/div>\n
Slova dovedou v \u010dlov\u011bku probudit neskonal\u00e9 mno\u017estv\u00ed r\u016fzn\u00fdch pocit\u016f. Vykouzl\u00ed na rtech \u00fasm\u011bv, v srdci rozho\u0159\u00ed jisk\u0159i\u010dku radosti, v \u017eil\u00e1ch rozproud\u00ed krev. Av\u0161ak s razanc\u00ed s jakou daruj\u00ed, s tou samou i kradou zp\u011bt.<\/div>\n
Rozpl\u00e1\u010dou, tr\u00fdzn\u00ed, zbavuj\u00ed n\u00e1dechu, loup\u00ed nad\u011bji, rozmaz\u00e1vaj\u00ed iluze, zlamuj\u00ed.<\/div>\n
Hub\u00ed srdce.<\/div>\n
Ni\u010d\u00ed du\u0161i.<\/div>\n
Ubli\u017euj\u00ed.<\/em><\/div>\n
On<\/em> to v\u011bd\u011bl. Sv\u011btlovlas\u00fd chlapec si byl moc dob\u0159e v\u011bdom t\u00e9 odv\u011bk\u00e9 pravdy vepsan\u00e9 do k\u0159ivek rt\u016f. Dvou sv\u011bt\u016f, mezi nimi\u017e vis\u00ed na neviditeln\u00fdch provazech \u010darod\u011bjn\u00e9 zrcadlo a ka\u017ed\u00e9 v\u011bci se v n\u011bm odr\u00e1\u017e\u00ed jej\u00ed dokonal\u00fd protiklad. Nau\u010dil se s t\u00edm \u017e\u00edt. Vyu\u017e\u00edvat to ku sv\u00e9mu prosp\u011bchu. Av\u0161ak dnes – te\u010f<\/em> – c\u00edt\u00ed, \u017ee i jemu mince chvilku balancuje na hran\u011b, ne\u017e se s hlasit\u00fdm cinknut\u00edm op\u011bt p\u0159evr\u00e1t\u00ed na stranu utrpen\u00ed a ztr\u00e1t.<\/div>\n
\n

<\/em><\/div>\n
„A co Lola?“<\/em> Sn\u016f\u0161ka p\u00edsmen poskl\u00e1dan\u00fdch do smyslu. S had\u00ed smy\u010dkou na konci. Tak zl\u00e1. Jen pootev\u0159\u00edt \u00fasta a kousnout. V\u017edy\u0165 sta\u010d\u00ed tro\u0161ku. Jed s\u00e1m si najde cestu, aby mohl splnit sv\u016fj \u00fad\u011bl a p\u0159in\u00e9st smrt. A kdy\u017e ne tu, tak alespo\u0148 ochromen\u00ed.<\/div>\n
S d\u011bsem hled\u00ed do t\u011bch studn\u00ed bolesti, neschopen n\u00e1dechu. Brzy utone. A i p\u0159esto se zu\u0159iv\u011b rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem, m\u00e1ch\u00e1 rukama, sna\u017e\u00edc se udr\u017eet nad hladinou, lap\u00e1 po kapce kysl\u00edku. Marn\u011b. Nen\u00ed tomu \u00faniku.<\/div>\n
„Nemiluju ji.“ Odpov\u00ed Tom pla\u0161e, a\u010d s\u00e1m v\u00ed, \u017ee pouh\u00e1 hol\u00e1 v\u011bta o dvou, v tomto p\u0159\u00edpad\u011b, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch sl\u016fvk\u00e1ch, znamen\u00e1 velmi m\u00e1lo. Nesta\u010d\u00ed. Pouze prohlubuje ji\u017e tak hlubok\u00e9 r\u00e1ny zp\u016fsoben\u00e9 ml\u010den\u00edm.<\/div>\n
„Ale byl jsi s n\u00ed.“ Nam\u00edtne \u010dernovlas\u00fd chlapec. V bratrov\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch, v t\u00e9 bezedn\u00e9 knize pocit\u016f, se \u010dte odpov\u011b\u010f snadno. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e je lehce zakryje v\u011bj\u00ed\u0159 sv\u011btl\u00fdch \u0159as a ony uhnou do strany. Do srdce se mu ten obr\u00e1zek zaryje jak st\u0159\u00edbrn\u00e1 d\u00fdka, jej\u00ed\u017e rukoje\u0165 z\u00e1\u0159\u00ed rud\u00fdm sv\u011btlem rub\u00ednu. Bol\u00ed to, ov\u0161em pokou\u0161\u00ed se to skr\u00fdt pod masku odta\u017eitosti. Pouh\u00e9ho konstatov\u00e1n\u00ed. Za rezignaci.<\/div>\n
Tom se opatrn\u011b sval\u00ed na bok a pomalu se postav\u00ed na zk\u0159ehl\u00e9 nohy. Pro Billa jako by se jednalo o dal\u0161\u00ed nenad\u00e1l\u00fd, p\u0159\u00edm\u00fd z\u00e1sah \u010depel\u00ed.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Pros\u00edm, dr\u017e m\u011b je\u0161t\u011b jednou – pevn\u011b.<\/em><\/div>\n
Nepou\u0161t\u011bj m\u011b.<\/em><\/div>\n
Dr\u017e m\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
Jinak se utop\u00edm!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1le le\u017e\u00edc na mraziv\u00e9 zemi bez h\u0159ejiv\u00fdch dotek\u016f koberce, pohledem n\u00e1sleduje jeho z\u010dernalou siluetu, ml\u010dky poslouchaj\u00edc tich\u00e9 kroky sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed ke k\u0159eslu. Stejn\u011b zmaten\u00e9, toulav\u00e9 bez jasn\u00e9ho sm\u011bru, bez roviny. Nam\u00edsto k opu\u0161t\u011bn\u00e9mu kousku n\u00e1bytku se ale jeho star\u0161\u00ed dvoj\u010de sto\u010d\u00ed k oknu a \u010delem se op\u0159e o chladn\u00e9 sklo. Snad v opileck\u00e9 v\u00ed\u0159e, \u017ee uti\u0161\u00ed tu protivnou strast a sma\u017ee my\u0161lenky na bl\u00edzkou minulost.<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Hebk\u00e9 doteky prst\u016f se hrav\u011b pohybuj\u00ed sm\u011brem vzh\u016fru, nech\u00e1vaj\u00edc za sebou ho\u0159\u00edc\u00ed pl\u00e1\u0148, dokonale kontrastuj\u00edc\u00ed s chladem, kter\u00fd se rozprost\u00edr\u00e1 v\u0161ude kolem nich. Hork\u00e1 \u00fasta na k\u016f\u017ei si ml\u010dky raz\u00ed cestu p\u0159es jeho l\u00edcn\u00ed kost a\u017e ke rt\u016fm, kde se spoj\u00ed v jednom \u017e\u00e1dostiv\u00e9m polibku…Lehce pije dou\u0161ky z onoho trpk\u00e9ho poh\u00e1ru poku\u0161en\u00ed a p\u0159est\u00e1v\u00e1 sly\u0161et tlukot vlastn\u00edho srdce za branou zatracen\u00ed.<\/em><\/div>\n
A zat\u00edmco kroky si to m\u00ed\u0159\u00ed ke st\u0159edu m\u00edstnosti, ledov\u00e9 ruce postupn\u011b p\u0159ekon\u00e1vaj\u00ed hranice jednotliv\u00fdch vrstev oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 ho d\u011bl\u00ed od dotek\u016f t\u00e9 nazl\u00e1tl\u00e9 k\u016f\u017ee, vystaven\u00e9 dlouh\u00e9 hodiny slunci, co tolik tou\u017e\u00ed ochutnat.<\/em><\/div>\n
Sv\u011bdom\u00ed pobou\u0159en\u011b k\u0159i\u010d\u00ed, on jej v\u0161ak nesly\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Nem\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n
Vlastn\u011b ani nechce.<\/em><\/div>\n
Nech\u00e1v\u00e1 se st\u00e1hnout do rozestlan\u00fdch pe\u0159in, ani na moment neopou\u0161t\u011bj\u00edc sv\u00fdmi dlan\u011bmi to poddajn\u00e9 t\u011blo, je\u017e slastn\u011b vzdych\u00e1 pod jeho nyn\u00ed ji\u017e v\u00e1\u0161niv\u00fdmi dotyky\u2026<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Zdr\u00e1h\u00e1 se zeptat. Gilotina se leskne v paprsc\u00edch slunce, poprav\u010d\u00ed u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 natahuje ruce a jedin\u00e9, co zb\u00fdv\u00e1, je ud\u011blat t\u011bch n\u011bkolik kr\u016f\u010dk\u016f po d\u0159ev\u011bn\u00fdch schodech nahoru, pokleknout a sm\u00e1\u010det bled\u00e9 ost\u0159\u00ed temn\u011b rudou. Jde. Za ramena jej chytnou dv\u011b siln\u00e9 pa\u017ee a nasm\u011bruj\u00ed k jejich konci, a\u010dkoli od nov\u00e9ho po\u010d\u00e1tku neub\u011bhlo je\u0161t\u011b skoro nic. Nadechne se, mus\u00ed to v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Spali jste spolu?“<\/div>\n
Tomova dla\u0148 samovoln\u011b sjede z onoho \u010dir\u00e9ho ledu, jen\u017e postr\u00e1dal vodu, a stiskne se v p\u011bst. Neodpov\u00edd\u00e1, zp\u016fsobilost mluvit se vytratila. Bez dal\u0161\u00edho projevu emoc\u00ed pozoruje pr\u00e1zdnost ulice.<\/div>\n
„Tak\u017ee ano.“ Zamuml\u00e1 Bill a nejist\u011b se odpout\u00e1 od mraziv\u00e9 zem\u011b. Snad zapomn\u011bl, jak\u00e9 to je v\u016fbec st\u00e1t.<\/div>\n
O\u010dek\u00e1val to. M\u011bl. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty si uprav\u00ed tri\u010dko, sna\u017e\u00edc se zastavit nezadr\u017eiteln\u00e9 slzy, kter\u00e9 se mu derou do o\u010d\u00ed, a zam\u00ed\u0159\u00ed ke dve\u0159\u00edm. Chce jimi prost\u011b jen proj\u00edt, symbolicky uzav\u0159\u00edt tuhle zma\u0159enou kapitolu sv\u00e9ho \u017eivota a zahodit kl\u00ed\u010d. A mo\u017en\u00e1 i schopnost milovat.<\/div>\n
Takhle ses tehdy c\u00edtil?<\/em><\/div>\n
Tak zrazen\u00fd?<\/em><\/strong><\/div>\n
Neot\u00e1\u010d\u00ed se, odm\u00edt\u00e1 se vracet k bran\u00e1m utrpen\u00ed, ov\u0161em n\u011bco ho zastav\u00ed. S\u00edla, co nespat\u0159\u00ed\u0161. Sl\u016fvko.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nev\u00edm.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Co nev\u00ed\u0161?“ odv\u011bt\u00ed \u010dernovlas\u00fd chlapec a i p\u0159es sv\u00e1 p\u0159edsevzet\u00ed se obr\u00e1t\u00ed zp\u011bt na dvoj\u010de. Ni\u010demu nerozum\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co to bylo\u2026“ za\u010dne \u0161eptat Tom. Je uv\u011bzn\u011bn v prostoru vlastn\u00ed mysli, sp\u00ed\u0161 mluv\u00ed s\u00e1m k sob\u011b, ne\u017e-li k mlad\u0161\u00edmu bratrovi.<\/div>\n
„Ty nev\u00ed\u0161, jest-li jsi s n\u00ed m\u011bl sex?“ Nev\u011b\u0159\u00edcnost. Pocity bou\u0159\u00edc\u00ed se v Billov\u011b nitru m\u011bn\u00ed se jak po\u010das\u00ed. Op\u011bt se v n\u011bm zdvih\u00e1 hn\u011bv. Copak dnes nastalo z\u00fa\u010dtov\u00e1n\u00ed a Tom se rozhodl mu vr\u00e1tit v\u0161echny ty ztracen\u00e9 dny od jeho nehody, v\u0161echno to utrpen\u00ed i s \u00faroky?<\/div>\n
„T\u0159eba se jednalo o pouh\u00e9 pomaten\u00ed smysl\u016f. P\u0159i\u0161la za mnou. Dot\u00fdkala se m\u011b, l\u00edbala a j\u00e1 l\u00edbal ji. Najednou jsme le\u017eeli v posteli a samotn\u00e1 Venu\u0161e, Afrodita, ta sladk\u00e1 rozechv\u011bl\u00e1 Lola le\u017eela pode mnou. Nevid\u011bl jsem ji\u2026 A kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di, zam\u00ed\u0159il jsem\u2026“<\/div>\n
„Sem? \u0158ekl sis, \u017ee by bylo fajn si d\u00e1t je\u0161t\u011b repete se sv\u00fdm mal\u00fdm, hloup\u00fdm brat\u0159\u00ed\u010dkem? Za\u0161ukat si se sv\u00fdm poslu\u0161n\u00fdm dom\u00e1c\u00edm mazl\u00ed\u010dkem? V\u017edy\u0165 on si nic nepamatuje, m\u016f\u017ee se mu namluvit cokoliv. O na\u0161\u00ed nehynouc\u00ed l\u00e1sce, spole\u010dn\u00e9 nekone\u010dnosti\u2026“ Bill se zoufale rozk\u0159i\u010del, nez\u00e1le\u017eelo mu na matce sp\u00edc\u00ed ve vedlej\u0161\u00edm pokoji, u\u017e nez\u00e1le\u017eelo, \u017ee jej usly\u0161\u00ed. Rozzu\u0159en\u011b se rozm\u00e1chne k \u00faderu, ov\u0161em je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm jej do obli\u010deje uhod\u00ed Tomova dla\u0148.<\/div>\n
<\/div>\n
Ihned nato je str\u017een do nerozestlan\u00fdch pe\u0159in a zavalen druh\u00fdm t\u011blem. P\u0159est\u0159elil, a nyn\u00ed ho \u010dekal zaslou\u017een\u00fd trest. Se strachem v o\u010d\u00edch vzhl\u00ed\u017eel k sv\u00e9mu star\u0161\u00edmu sourozenci, jen\u017e se rozkro\u010dmo us\u00eddlil na jeho noh\u00e1ch a se zaujet\u00edm a lehce naklon\u011bnou hlavou ho pozoroval.<\/div>\n
„Ty si to v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed\u0161, \u017ee?“ ot\u00e1zal se Tom. V ka\u017ed\u00e9 slabice jako by se skr\u00fdvalo tis\u00edc neprolit\u00fdch slz. Smutek.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t neodpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek. Jenom podhledem visel na rtech, kter\u00e9 v t\u00e9 tm\u011b pos\u00edlen\u00e9 vzd\u00e1lenost\u00ed nedok\u00e1zal spat\u0159it, a chytal jednotliv\u00e1 slova do s\u00edt\u00ed s nad\u011bj\u00ed, \u017ee jednou se mezi nimi t\u0159eba objev\u00ed i zlat\u00e1 rybka, a on bude zachr\u00e1n\u011bn.<\/div>\n
„Popravd\u011b ses ani moc nezm\u00fdlil, pouze ti uniklo p\u00e1r z t\u011bch d\u016fle\u017eit\u00fdch detail\u016f.“ Pousm\u00e1l se sv\u011btlovlas\u00fd chlapec, a\u010d sp\u00ed\u0161 se to dalo p\u0159ipodobnit ho\u0159k\u00e9mu \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
„Detail\u016f?“<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem ji l\u00edbal, p\u0159edstavoval jsem si, jak l\u00edb\u00e1m n\u011bkoho jin\u00e9ho. Kdy\u017e jsem se dot\u00fdkal jej\u00ed k\u016f\u017ee, dot\u00fdkal jsem se hedv\u00e1bn\u00e9 poko\u017eky t\u00e9\u017e n\u011bkoho jin\u00e9ho\u2026<\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Tebe.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
A potom – potom jsem procitnul a uvid\u011bl\u2026 Lolu<\/em>. Tu Lolu, kter\u00e1 n\u00e1s, i po tolika letech, znovu dok\u00e1zala rozd\u011blit. Pochopil jsem, \u017ee to nechci. Nic z toho, co mi nab\u00edzela.
Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee ona nebyla a nikdy nebude ty. \u017de \u017e\u00e1dn\u00fd sex s n\u00ed mi nedok\u00e1\u017ee nahradit to rozko\u0161nick\u00e9 milov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 jsem za\u017e\u00edval s tebou p\u0159ed tou autonehodou. Na\u0161e rozhovory do pozdn\u00edch rann\u00edch hodin, tv\u016fj \u00fasm\u011bv, v\u016fni, bla\u017een\u00fd v\u00fdraz, o n\u011bm\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ho na sv\u011bdom\u00ed m\u00e1m pouze j\u00e1\u2026<\/div>\n
Nechal jsem ji v t\u00e9 posteli a bez vysv\u011btlen\u00ed ode\u0161el. A zam\u00ed\u0159il do baru.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00e1l jsem si na v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9 s tebou zapomenout. T\u0159eba jen na vte\u0159inu zapomenout na celou tvou existenci a vzpomenout si, jak jednoduch\u00e9 je \u017e\u00edt, ani\u017e bych t\u011b miloval. Neb\u00fdt toho \u010d\u00ed\u0161n\u00edka, co mi odm\u00edtal don\u00e1\u0161et skleni\u010dku za skleni\u010dkou, sed\u011bl bych tam je\u0161t\u011b te\u010f. Dokud by se mi to nepoda\u0159ilo.<\/div>\n
Cestou dom\u016f jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, za\u010dal se n\u011bjak skute\u010dn\u011b smi\u0159ovat s t\u00edm, \u017ee u\u017e nikdy nebude\u0161 m\u016fj. P\u0159inejmen\u0161\u00edm v dohledn\u00e9 dob\u011b.<\/div>\n
Ale pak jsi sed\u011bl v m\u00e9m k\u0159esle, v m\u00e9m pokoji. \u010cekal na mou p\u0159\u00edtomnost a vy\u010d\u00edtal mi Markovu sestru. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd. V\u0161echen tv\u016fj vztek, dokonce i zran\u011bn\u00ed, jsem s radost\u00ed p\u0159ij\u00edmal jako d\u016fkazy tv\u00e9 \u017e\u00e1rlivosti. Doufaje, \u017ee za v\u0161emi t\u011bmi nen\u00e1vistn\u00fdmi v\u011btami se schov\u00e1v\u00e1 n\u011bco tis\u00edckr\u00e1t kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho. L\u00e1ska, t\u0159eba\u017ee incestn\u00ed a zak\u00e1zan\u00e1. Proto\u017ee j\u00e1\u2026 se t\u011b, Bille, prost\u011b nem\u016f\u017eu vzd\u00e1t! Miluju t\u011b! Ch\u00e1pe\u0161 to?“ star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat zakon\u010dilo sv\u016fj dlouh\u00fd monolog, s\u00e1m sebe p\u0159ekvapuj\u00edc. S tolika<\/em> promile v krvi se mu povedlo poskl\u00e1dat tolik<\/em> v\u011bt! Dokonce i s tak d\u016fle\u017eit\u00fdm smyslem.<\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b se tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed k t\u00e9 \u010dernovl\u00e1skov\u011b. Ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hv\u011bzdy, jim\u017e se nevyrovn\u00e1 ani samotn\u00fd svit Ve\u010dernice, z\u00e1\u0159\u00ed v podivn\u011b matn\u00e9m sv\u011btle. Jeho dech pluje v nepravideln\u00fdch tenz\u00edch prostorem a s ka\u017edou dal\u0161\u00ed chv\u00edl\u00ed zd\u00e1 se krat\u0161\u00ed a krat\u0161\u00ed. Utajen\u00e9 vzlyky.<\/div>\n
„B\u2026“ nevysloven\u00e9 jm\u00e9no, zaml\u010den\u00e9 v polibku. Jeho br\u00e1\u0161ka jako by do n\u011bj vepisoval sv\u00e9 ver\u0161e v tich\u00e9 omluv\u011b, kterou pr\u00e1v\u011b nen\u00ed schopen \u0159\u00edct, ale chce si na ni jednou prov\u017edy zanechat vzpom\u00ednku. Opravdu nez\u00e1le\u017eelo na \u017e\u00e1dn\u00e9 Kr\u00e1se, Markovi, matce, co se p\u0159ed p\u00e1r momenty probudila z neklidn\u00e9ho snu, slibech z minulosti, \u010di pochybn\u00e9 budoucnosti.<\/div>\n
Byli jenom oni dva.<\/div>\n
Dva.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Odpus\u0165, Tomi\u2026<\/em><\/div>\n
M\u011bl jsem si uv\u011bdomit d\u0159\u00edv, \u017ee\u2026<\/em><\/div>\n
Netou\u017e\u00edm po na\u0161em posledn\u00edm<\/strong> polibku.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Star\u0161\u00ed ze sourozenc\u016f se um\u00edval do vlas\u016f z havran\u00edho pe\u0159\u00ed a pro\u010des\u00e1val je jemn\u011b sv\u00fdmi prsty. Nechal se kol\u00e9bat t\u00edm perfektn\u00edm okam\u017eikem, po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edc, \u017ee se jedn\u00e1 o skute\u010dnost. Snad se stal vyvolen\u00fdm kouzeln\u00edka, kter\u00fd mu podstr\u010dil lektvar p\u0159\u00e1n\u00ed, \u010di se pouze st\u00e1le nach\u00e1z\u00ed v tom baru, a onen \u010d\u00ed\u0161n\u00edk mu nepodal kafe k alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9mu probuzen\u00ed ospal\u00e9 mysli, n\u00fdbr\u017e p\u0159esn\u00fd opak. Propad do sn\u016f.<\/div>\n
A on v t\u00e9 prav\u00e9 realit\u011b vysp\u00e1v\u00e1 na kulat\u00e9 \u017eidli\u010dce s hlavou polo\u017eenou na stole a rukou v n\u011bjak\u00e9 prapodivn\u00e9 s\u00edle setrva\u010dnosti sv\u00edr\u00e1 skleni\u010dku s posledn\u00edm rumem, nam\u00edsto sv\u00e9 \u017eivotn\u00ed l\u00e1sky. \u017divotn\u00ed l\u00e1ska. Zn\u011blo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 sladce s p\u0159\u00edchut\u00ed t\u011bch nerealistick\u00fdch americk\u00fdch komedi\u00ed s v\u00fdrazn\u00fdmi prvky romance pro dlouh\u00e9 a hlavn\u011b osam\u011bl\u00e9 ve\u010dery.<\/div>\n
K\u00e9\u017e by tento sen nikdy nedo\u0161el k r\u00e1nu.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Sm\u011bl bych tu z\u016fstat?“ zept\u00e1 se Bill, nenaru\u0161uj\u00edc v\u0161ak tak m\u00edrumilovn\u00fd pokoj, a pozvedne tv\u00e1\u0159, aby sv\u00fdm pohledem dos\u00e1hl do propasti karamelov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty sm\u00ed\u0161 v\u017edycky.“ Odpov\u00ed Tom a jemn\u011b zachytne jeden z t\u00e9 spousty neposedn\u00fdch pramen\u016f a zastr\u010d\u00ed ho zp\u011bt k ostatn\u00edm. Kdyby mohl, kochal by se tou and\u011blskou kr\u00e1sou, poskvrn\u011bnou nevinnost\u00ed \u010dasem nap\u0159\u00ed\u010d v\u011bky. Pro jejich spole\u010dnou existenci.<\/div>\n
Ov\u0161em v\u00ed\u010dka zr\u00e1dn\u011b t\u011b\u017ekou, a on nen\u00ed sto je udr\u017eet. Pocit bezpe\u010d\u00ed a spokojenosti. Uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. Po dnech bolesti zd\u00e1 se ne\u010dekan\u011b v\u0161e op\u011bt tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. Spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
Nav\u017edy spolu.<\/em><\/div>\n
Jen\u017ee.<\/div>\n
Ale.<\/div>\n
V\u0161ak.<\/div>\n
Le\u010d.<\/div>\n
– Ta proklet\u00e1 slova!<\/div>\n
S moc\u00ed, co s\u00e1m \u010f\u00e1bel vytvo\u0159il.<\/div>\n
Co m\u011bla zahynout ve vte\u0159in\u011b vzniku a v\u0161e ma\u0159\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
Na\u010d jsou?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u00edt\u00e1n\u00ed krade<\/div>\n
posledn\u00ed n\u00e1dech<\/div>\n
blednouc\u00ed noci.<\/div>\n
Po dne\u0161n\u00edm rozb\u0159esku,<\/div>\n
tom kradm\u00e9m probuzen\u00ed,<\/div>\n
Ostatn\u011b pochop\u00ed\u0161,<\/div>\n
Jak\u00e9 aroma m\u00e1 –<\/div>\n
Zapomn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera Miluju, a z\u00e1rove\u0148 nen\u00e1vid\u00edm konec tohoto d\u00edlu. Jednu chv\u00edli jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee tak to m\u00e1 b\u00fdt, ale potom… M\u00e1m zahodit z\u00e1v\u011br, kv\u016fli n\u011bmu\u017e tahle pov\u00eddka vznikla jen pro pouh\u00fd konec – to posledn\u00ed, nevratn\u00e9 a d\u011bsiv\u00e9 slovo vypr\u00e1v\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu?<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-10818","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10818","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10818"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10818\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10818"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10818"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10818"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}