{"id":1082,"date":"2017-08-14T16:00:00","date_gmt":"2017-08-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1075"},"modified":"2017-08-14T16:00:00","modified_gmt":"2017-08-14T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-8-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/08\/14\/berlin-anonymous-8-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 8. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Situace se oto\u010dila a te\u010f bylo brouk\u00e1n\u00ed tou posledn\u00ed v\u011bc\u00ed na Billov\u011b mysli.<\/div>\n
Nyn\u00ed vedl jejich cestu Tom, kter\u00fd se c\u00edtil naprosto pohodln\u011b v tom zanedban\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Bill mu \u0161el hned za patami a n\u011bkolikr\u00e1t jej m\u00e1lem p\u0159i\u0161l\u00e1pl sv\u00fdmi botami od chv\u00edle, kdy se p\u0159ed nimi objevila zch\u00e1tral\u00e1 hospoda.<\/div>\n
Ve velmi podobn\u00e9 situaci jako d\u0159\u00edve toho ve\u010dera byli odvedeni k jejich stolu – tentokr\u00e1t tam v\u0161ak nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 mramorov\u00e1 schodi\u0161t\u011b, prostorn\u00e9 j\u00eddelny, nebo dokonce bratranci a sest\u0159enice Billryby a Tomryby.<\/div>\n
Vzduch byl prosycen kou\u0159em, a pokud jste se opravdu, opravdu sna\u017eili, mohli jste zachytit i z\u00e1van mastnoty a alkoholu. Pod nohama jim hlasit\u011b k\u0159upaly bur\u00e1kov\u00e9 sko\u0159\u00e1pky, na vis\u00edc\u00edch televizn\u00edch obrazovk\u00e1ch b\u011b\u017eel nejnov\u011bj\u0161\u00ed fotbalov\u00fd z\u00e1pas a mu\u017ei si spolu p\u0159ip\u00edjeli sklenicemi s pivem a vedli spolu mimo\u0159\u00e1dn\u011b hlasit\u00e9 a nesmysln\u00e9 konverzace.<\/div>\n
\n

To m\u00edsto bylo pom\u011brn\u011b velk\u00e9 – ne tak \u00fapln\u011b jako ta francouzsk\u00e1 restaurace, a rozhodn\u011b tam bylo jen jedno podla\u017e\u00ed, ale nepochybn\u011b to bylo velk\u00e9.<\/p><\/div>\n

Bill se nerv\u00f3zn\u011b rozhl\u00e9dl, sna\u017eil se p\u0159izp\u016fsobit hladin\u011b hluku, kdy\u017e v tom mu padl pohled na p\u011bkn\u011b rozlehl\u00e9 p\u00f3dium p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi. Bylo zastr\u010den\u00e9 ve v\u00fdklenku u zadn\u00ed st\u011bny, osam\u011bl\u00fd mikrofon post\u00e1val uprost\u0159ed a vypadal, jako by byl bez pr\u00e1ce u\u017e dlouh\u00e9 roky. Pokou\u0161el si p\u0159edstavit, jak\u00fd typ klient\u016f u\u017e za sv\u00e9 dny vid\u011bl a jak\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy by mohl o tomto m\u00edst\u011b vypr\u00e1v\u011bt. Odvr\u00e1til pohled, kdy\u017e byli usazeni do velk\u00e9ho a \u00fatuln\u00e9ho boxu, a opot\u0159ebovan\u00e1 k\u016f\u017ee na sedadlech pod nimi zask\u0159\u00edpala.<\/div>\n
Serv\u00edrka jim podala j\u00eddeln\u00ed\u010dky a hodila si p\u0159es rameno voln\u00fd pramen vlas\u016f, ani\u017e by se ho obt\u011b\u017eovala zastr\u010dit do sv\u00e9ho rozcuchan\u00e9ho cul\u00edku. Celkem nesnesiteln\u011b p\u0159e\u017evykovala \u017ev\u00fdka\u010dku, ale \u0161iroce se na n\u011b usm\u00edvala a Bill se p\u0159inutil potla\u010dit viditeln\u00e9 ot\u0159ep\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n
„Co v\u00e1m m\u016f\u017eu p\u0159in\u00e9st\u2026 kluci?“ Zav\u00e1hala, ale tmavovlas\u00e1 dredat\u00e1 osoba neprotestovala, tak\u017ee to musela odhadnout spr\u00e1vn\u011b. „N\u011bjak\u00e9 pit\u00ed pro za\u010d\u00e1tek, p\u00e1nov\u00e9?“<\/div>\n
„Pro m\u011b pivo,“ \u0159ekl Tom a v\u011bnoval serv\u00edrce pohled, zat\u00edmco jazykem roloval se sv\u00fdm piercingem. „Pokud m\u00e1te K\u00f6stritzer, bylo by to skv\u011bl\u00e9.“ Serv\u00edrka vyfoukla malou r\u016f\u017eovou bublinu, ne\u017e se nat\u00e1hla do kapsy u z\u00e1st\u011bry pro pero a z\u00e1pisn\u00edk, zat\u00edmco se koketn\u011b usm\u00e1la. Bill zabru\u010del; ti dva se prakticky \u0161ukali o\u010dima a trvalo to u\u017e cel\u00e9 dv\u011b minuty.<\/div>\n
„Pro m\u011b taky pivo,“ ozn\u00e1mil hlasit\u011b a znovu tak p\u0159it\u00e1hl Tomovu pozornost. „Pros\u00edm. To stejn\u00e9, co m\u00e1 on.“ Obdaroval ji p\u0159eslazen\u00fdm strojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mu v\u0161ak bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed oplatila. Napsala si jejich objedn\u00e1vku a pokyvovala u toho hlavou, ne\u017e poklepala perem o st\u016fl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, zlat\u00ed\u010dka.“ Mlad\u00e1 serv\u00edrka na n\u011b mrkla a zmizela jako blesk, ne \u017ee by si na to Bill n\u011bjak st\u011b\u017eoval.<\/div>\n
\n

Tom na n\u011bj \u0161k\u00e1dliv\u011b zvedl obo\u010d\u00ed a Bill si odfrkl a co nejv\u00edce se sna\u017eil vypadat nijak nevyveden z m\u00edry. „Ned\u00edvej se na m\u011b tak. J\u00e1 taky piju, v\u00ed\u0161.“<\/p><\/div>\n

„Ach, opravdu.“<\/div>\n
„Opravdu. Dok\u00e1\u017eu zvl\u00e1dnout cokoliv, co p\u0159ede m\u011b n\u011bkdo postav\u00ed.“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny v tich\u00e9m sm\u00edchu. V\u011bd\u011bl, \u017ee vid\u011bl Billa na tom ve\u010d\u00edrku p\u00edt v\u00edno, ale dokonce u\u017e tenkr\u00e1t si uv\u011bdomil, \u017ee ten hezk\u00fd u\u010ditel o tom n\u00e1poji nev\u00ed ani \u0148. M\u011bl pocit, \u017ee Bill ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b m\u011bl s alkoholem jen sotva n\u011bjak\u00e9 zku\u0161enosti ve srovn\u00e1n\u00ed s jak\u00fdmkoliv jin\u00fdm pr\u016fm\u011brn\u00fdm mu\u017eem.<\/div>\n
Bill obr\u00e1til pozornost ke sv\u00e9mu j\u00eddeln\u00ed\u010dku a dr\u017eel ho mezi prsty, jako by to byla ta nej\u0161pinav\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jak\u00e9 se kdy dotkl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee to nen\u00ed zrovna to nejv\u00edce n\u00f3bl m\u00edsto, na kter\u00e9m jsi kdy byl,“ \u0159ekl Tom, sklopil pohled a mdle zvedl sv\u00e9 menu. „Ale v\u011b\u0159 mi, j\u00eddlo je cenov\u011b dostupn\u00e9 a taky dobr\u00e9. A person\u00e1l je taky opravdu p\u0159\u00e1telsk\u00fd.“<\/div>\n
A\u017e moc p\u0159\u00e1telsk\u00fd<\/em>. Cht\u011bl \u0159\u00edct Bill nahlas, ale ne\u0159ekl. Vzhl\u00e9dl a v\u0161iml si toho slab\u011b plach\u00e9ho v\u00fdrazu na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Ale pro\u010d jsi cht\u011bl p\u0159ij\u00edt zrovna sem?“<\/div>\n
\n

Kytarista si pohr\u00e1val se sv\u00fdm piercingem, znovu pokr\u010dil rameny a odvr\u00e1til pohled. „Bylo to prvn\u00ed m\u00edsto, kde jsme Georg a j\u00e1 hr\u00e1li \u017eiv\u011b. Tenkr\u00e1t jsme m\u011bli je\u0161t\u011b p\u00e1r kluk\u016f ze \u0161koly a v\u0161ichni jsme se tady v Berl\u00edn\u011b se\u0161li hned, jakmile mi skon\u010dila \u0161kola. Ostatn\u00ed u\u017e m\u011bli po \u0161kole.“ Tom se nad tou vzpom\u00ednkou l\u00e1skypln\u011b usm\u00e1l; z m\u00edsta, kde sed\u011bl, mohl vid\u011bt pr\u00e1v\u011b kousek p\u00f3dia v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00edstnosti. „S t\u011bmi kluky to nakonec stejn\u011b nevy\u0161lo, ale ta noc teda byla. Byl jsem tak zatracen\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, a k tomu nav\u00edc je\u0161t\u011b ten vlak\u2026“ Tom si odka\u0161lal, zvedl sv\u00e9 menu vzh\u016fru a doufal, \u017ee je dostate\u010dn\u011b \u0161irok\u00e9, aby zabr\u00e1nilo Billovi ve v\u00fdhledu na jeho obli\u010dej.<\/p><\/div>\n

Bill pootev\u0159el rty a pod\u00edval se na Toma, jako by jej vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Nikdy opravdu nev\u011bd\u011bl, kam m\u011bl Tom tu noc nam\u00ed\u0159eno; v\u011bd\u011bl jen, \u017ee m\u011bl na z\u00e1dech kytaru a ve tv\u00e1\u0159i \u00fa\u0161klebek pln\u00fd nad\u011bje. Ani jednou nez\u00edskal podez\u0159en\u00ed, \u017ee tenkr\u00e1t polykal nervy jako velk\u00e9 b\u00edl\u00e9 pilulky; prost\u011b to nebylo poznat, a proto jej to ani nenapadlo. A tak uva\u017eoval, co dal\u0161\u00edho mohl Tom s takov\u00fdm talentem je\u0161t\u011b schov\u00e1vat.<\/div>\n
\n

„Ta cesta vlakem st\u00e1la za hovno a je\u0161t\u011b ti tam po celou dobu lezl na nervy jeden otravn\u00fd blbec, \u017ee?“<\/p><\/div>\n

„Ne! Ne, ne,“ Tom hodil j\u00eddeln\u00ed\u010dkem zp\u00e1tky na st\u016fl, p\u0159ipraven\u00fd dohadovat se proti tomuto prohl\u00e1\u0161en\u00ed, ale na\u0161el Billa, jak se na n\u011bj pouze zv\u011bdav\u011b d\u00edv\u00e1. Jeho o\u010di byly nehybn\u00e9 a zd\u00e1nliv\u011b analyzovaly ka\u017ed\u00fd centimetr star\u0161\u00edho mu\u017ee s ne\u010diteln\u00fdm v\u00fdrazem. „Uh – vlastn\u011b jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee ten vlak m\u011bl ne\u010dekan\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed a j\u00e1 u\u017e tak byl dvakr\u00e1t na hran\u011b, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee to vystoupen\u00ed prop\u00e1snu a p\u0159ijdu tak o velkou \u0161anci,“ opravil se Tom a promnul si krk.<\/div>\n
Bill zvedl sv\u00e9 menu a nakoukl p\u0159es okraj na Toma, jako by s p\u0159edst\u00edran\u00fdm podez\u0159en\u00edm. Lehce se zahih\u0148al a pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Je \u010das, aby ses uklidnil, hm? D\u011blal jsem si srandu.“<\/div>\n
Tom se u\u0161kl\u00edbl a pokra\u010doval v prohl\u00ed\u017een\u00ed sv\u00e9ho vlastn\u00edho j\u00eddeln\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„Nemaj\u00ed tady \u017e\u00e1dn\u00e9 faux gras<\/em>, ale pod\u00e1vaj\u00ed dost dobr\u00e9 vegetari\u00e1nsk\u00e9 burgery, pokud m\u00e1\u0161 chu\u0165,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli, a Bill mu poslal v\u011bdouc\u00ed \u00fa\u0161klebek. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e vyleze\u0161 na p\u00f3dium a trochu zazp\u00edv\u00e1\u0161, mo\u017en\u00e1 t\u011b dokonce nechaj\u00ed j\u00edst zadarmo.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ P\u0159em\u00edtal Bill nahlas.<\/div>\n
„Chce\u0161 se vsadit?“<\/div>\n
„Tvoje pen\u011b\u017eenka nem\u00e1 takovou kapacitu.“<\/div>\n
Tom se naklonil nad st\u016fl a pl\u00e1cl dlan\u00ed do d\u0159eva. „50 dolar\u016f pro tebe nen\u00ed dostate\u010dn\u00e9 bohatstv\u00ed?“ A\u017e v tom si Bill v\u0161iml jasn\u00e9, \u0159ezn\u00e9 r\u00e1ny p\u0159es zadn\u00ed stranu Tomovy ruky, dlouh\u00e9 a \u010derven\u00e9, kter\u00e1 vypadala pom\u011brn\u011b \u010derstv\u011b.<\/div>\n
\n

Bill ignoroval Tomovy hloup\u00e9 n\u00e1vrhy, naklonil se a nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ejel prstem p\u0159es tu o\u0161klivou, tmav\u011b \u010dervenou zna\u010dku. Tom zadr\u017eel dech a udiven\u011b shl\u00e9dl dol\u016f.<\/p><\/div>\n

„Co se stalo?“ Zeptal se Bill se z\u0159eteln\u00fdm znepokojen\u00edm, kdy\u017e zkoumal jizvu opatrn\u011b sv\u00fdmi prsty. Tom pod t\u00edm dotekem prot\u00e1hl dla\u0148 a Bill sv\u00e9 prsty rychle st\u00e1hl, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co to d\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Vzpurn\u00e9 kytarov\u00e9 struny. P\u0159ed p\u00e1r dny jsem na\u0161el jednu takovou ubohou, poml\u00e1cenou starou v\u011bc vzadu v komo\u0159e, a tak jsem si ji vzal, abych ji opravil, nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. M\u011bl jsem hodn\u011b v\u011bc\u00ed na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a ned\u00e1val jsem pozor, a jo. Nic velk\u00e9ho.“ Kytarista sev\u0159el ruku v p\u011bst a znovu ji otev\u0159el, aby Billovi uk\u00e1zal, \u017ee v\u0161echno funguje tak, jak m\u00e1.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed mu\u017e se kousal do vnit\u0159ku tv\u00e1\u0159e. To byla ta kytara, kterou tak nezodpov\u011bdn\u011b rozbil, ta, kterou Gustav musel schovat, a Tom nev\u011bdomky napravil to, o co se oni m\u011bli postarat u\u017e tenkr\u00e1t.<\/div>\n
\n

„To bylo od tebe opravdu hezk\u00e9.“<\/p><\/div>\n

„V\u00e1\u017en\u011b to nic nebylo; struny bych dok\u00e1zal opravit i ve sp\u00e1nku.“ Tom zahl\u00e9dl tmavovlasou serv\u00edrku, kter\u00e1 se k nim propl\u00e9tala p\u0159epln\u011bnou m\u00edstnost\u00ed s n\u011bkolika pivy na podnose, a pokynul Billovi, aby znovu zvedl sv\u00e9 menu. „Prost\u011b si objednej cokoliv, je to na m\u011b.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 to jist\u011b?“ Popravd\u011b, Bill by nikdy nikoho nenechal, aby za n\u011bj zaplatil jeho j\u00eddlo, ale nebylo nic \u0161patn\u00e9ho na tom se t\u00e9 p\u0159edstav\u011b podvolit. „Po\u0159\u00e1d bych mohl je\u0161t\u011b vst\u00e1t a trochu zatancovat.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 se dokonce i zkusit trochu pomilovat, kdy\u017e u\u017e to chce\u0161 dnes ve\u010der po\u0159\u00e1dn\u011b rozjet.“ Bill se nat\u00e1hl pro nejbli\u017e\u0161\u00ed zbran\u011b, kter\u00e9 byly solni\u010dka, pep\u0159enka a ke\u010dup, a hodil je na cop\u00e1nkat\u00e9ho mu\u017ee v\u0161\u00ed silou, kterou v sob\u011b m\u011bl.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Tom unaven\u011b odemkl dve\u0159e, byl zni\u010den\u00fd, ale s h\u0159ejiv\u00fdm pocitem uvnit\u0159. Str\u00e1vil posledn\u00edch 45 minut p\u011b\u0161\u00ed ch\u016fz\u00ed dom\u016f v kousav\u00e9m chladu uprost\u0159ed prosince, ale nikdy d\u0159\u00edve se nec\u00edtil tak hore\u010dnat\u011b.<\/p><\/div>\n

Ten ve\u010der mohl b\u00fdt dost dob\u0159e zpe\u010det\u011bn polibkem na dobrou noc, tak ne\u010dekan\u011b dob\u0159e to \u0161lo. T\u00e9m\u011b\u0159 litoval, \u017ee nechal tu my\u0161lenku vstoupit do sv\u00e9 mysli. T\u00e9m\u011b\u0159.<\/div>\n
Ti\u0161e vstoupil do bytu; bylo po p\u016flnoci a on p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Karla u\u017e ode\u0161la do postele, nebyla z t\u011bch, co by \u010dekali, pokud neexistoval n\u011bjak\u00fd skute\u010dn\u00fd d\u016fvod. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bude r\u00e1no rozlad\u011bn\u00e1, proto\u017ee Tom \u0159ekl, \u017ee bude pry\u010d jen odpoledne, aby vy\u0159e\u0161il n\u011bjak\u00e9 v\u011bci s pr\u00e1vn\u00edkem, ale s t\u00edm se vypo\u0159\u00e1d\u00e1, a\u017e ta chv\u00edle nastane. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd motiv k tomu, aby zni\u010dil sv\u00e9 ohromuj\u00edc\u00ed nad\u0161en\u00ed – alkohol ope\u010dov\u00e1vaj\u00edc\u00ed jeho vnit\u0159nosti by jen souhlasil.<\/div>\n
\n

Rychle zav\u0159el dve\u0159e a p\u0159ikr\u010dil se nad zask\u0159\u00edp\u011bn\u00edm, kter\u00e9 vydaly. Odkopnul sv\u00e9 boty a odhodil bro\u017euru, kterou s sebou t\u00e1hnul celou noc, na kuchy\u0148sk\u00fd pult. Ale dostal se pouze k ledni\u010dce, ne\u017e se rozsv\u00edtila sv\u011btla a on zam\u017eoural. Kdy\u017e se jeho o\u010di p\u0159izp\u016fsobily krut\u00e9mu sv\u011btlu, zjevila se p\u0159ed n\u00edm jeho rozzu\u0159en\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b stoj\u00edc\u00ed v cest\u011b jeho putov\u00e1n\u00ed do lo\u017enice, a vypadala, \u017ee je v r\u00e1\u017ei. Jej\u00ed o\u010di byly nep\u0159\u00e1telsk\u00e9, uc\u00edtila svou p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/p><\/div>\n

\n

„Ahoj La, nemyslel jsem, \u017ee bude\u0161 je\u0161t\u011b vzh\u016fru. Douf\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b nevzbudil nebo tak.“ Karla netrp\u011bliv\u011b poklep\u00e1vala nohou a ruce si zabo\u0159ila do \u017eupanu, kter\u00fd m\u011bla p\u0159ehozen\u00fd p\u0159es sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo. V\u011bnovala mu nap\u016fl zmaten\u00fd, nap\u016fl rozho\u0159\u010den\u00fd pohled a on se pl\u00e1cl do \u010dela. Angli\u010dtina, angli\u010dtina, p\u0159esta\u0148 zapom\u00ednat\u2026<\/em><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se,“ prohl\u00e1sil v angli\u010dtin\u011b. „Prost\u011b jsem si nemyslel, \u017ee bude\u0161 je\u0161t\u011b vzh\u016fru.“<\/div>\n
„J\u00e1 si nemyslela, \u017ee bude\u0161 po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b venku.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, na tohle opravdu nem\u011bl n\u00e1ladu. Sundal si \u010depici a polo\u017eil ji na pult, ne\u017e ze sebe shodil bundu a odhodil ji na o\u0161unt\u011blou pohovku. „Prost\u011b jsem se zapov\u00eddal s n\u011bjak\u00fdmi star\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, v\u00ed\u0161. U\u017e jsem ti d\u0159\u00edv \u0159\u00edkal o t\u00e9 hospod\u011b, ne? Ricki tam po\u0159\u00e1d pracuje, a nev\u011b\u0159ila bys tomu, \u017ee-„<\/div>\n
„Tome. Tome – tohle mi ned\u011blej. Okay? J\u00e1 zn\u00e1m ten pohled, zn\u00e1m ten v\u00fdraz, tu v\u016fni\u2026 To\u2026 To<\/em>!“ Karlin hlas se s ka\u017ed\u00fdm slovem m\u011bnil v jekot a Tom zav\u0159el o\u010di p\u0159ed bolest\u00ed, jak se mu ty ostr\u00e9 zvuky zar\u00fdvaly do u\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n

„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ Dlouhou chv\u00edli z\u00edrali jeden na druh\u00e9ho, pouze bu\u0161en\u00ed od n\u00e1jemn\u00edk\u016f nad nimi zaplnilo tu pr\u00e1zdnotu.<\/p><\/div>\n

„Zapome\u0148 na to. Nechci to v\u011bd\u011bt,“ \u0159ekla Karla nakonec ti\u0161e. Jej\u00ed v\u00fdraz se zm\u011bnil na ubl\u00ed\u017een\u00fd, potemn\u011bl pokorou. „Nebudu \u0159\u00edkat v\u016fbec nic. Nikdy se to nestalo, nikdy se to nestalo.“ Kousla se do rtu a rychle si ot\u0159ela tv\u00e1\u0159e, a Tom si nebyl jist\u00fd, jestli je tak st\u0159\u00edzliv\u00fd, jak si myslel, \u017ee je. Zmaten\u011b na ni zamrkal, ale ona jen popot\u00e1hla a p\u0159e\u0161la k pultu, aby zvedl mal\u00fd, \u017elut\u00fd lep\u00edc\u00ed pozn\u00e1mkov\u00fd pap\u00edrek a hodila ho na n\u011bj.<\/div>\n
„Tahle \u010d\u00edsla volala, kdy\u017e jsi byl pry\u010d. Nezvedla jsem je, samoz\u0159ejm\u011b, ale stejn\u011b jsem si poznamenala jm\u00e9na. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsou d\u016fle\u017eit\u00e1, kdy\u017e v\u011bd\u00ed, kde jsi,“ \u0159ekla tich\u00fdm hlasem, a z\u00e1rove\u0148 se sna\u017eila hloub\u011bji zabalit do sv\u00e9ho \u017eupanu.<\/div>\n
Tom pohl\u00e9dl na pap\u00edrek a sna\u017eil se zam\u011b\u0159it sv\u00e9 unaven\u00e9 a m\u00edrn\u011b opil\u00e9 o\u010di na zmaten\u00e9 z\u00e1pisky.<\/div>\n
<\/p>\n

J. Revestin<\/em><\/div>\n

(030) 865 – 6654<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Sterne Musik<\/em><\/div>\n

(030) 233 – 7779<\/em><\/div>\n
\n

„Ehm, d\u00edky,“ zamumlal nep\u0159\u00edtomn\u011b, ani\u017e by byl dostate\u010dn\u011b bd\u011bl\u00fd na to, aby se p\u0159\u00edli\u0161 hluboce zaj\u00edmal o cokoliv, co n\u011bjak\u00fd z t\u011bch hovor\u016f mohl znamenat.<\/p><\/div>\n

„Jdu sp\u00e1t.“ Karla se oto\u010dila sm\u011brem k lo\u017enici a hlasit\u011b za sebou pr\u00e1skla dve\u0159mi.<\/div>\n
Tom si nebyl p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b stalo, ale byl t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee to znamenalo, \u017ee pro dne\u0161n\u00ed noc na n\u011bj z\u016fstal jen gau\u010d.<\/p>\n

autor: Estricnina<\/span><\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Situace se oto\u010dila a te\u010f bylo brouk\u00e1n\u00ed tou posledn\u00ed v\u011bc\u00ed na Billov\u011b mysli. Nyn\u00ed vedl jejich cestu Tom, kter\u00fd se c\u00edtil naprosto pohodln\u011b v tom zanedban\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Bill mu \u0161el hned za patami a n\u011bkolikr\u00e1t jej m\u00e1lem p\u0159i\u0161l\u00e1pl sv\u00fdmi botami<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1082","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1082","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1082"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1082\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1082"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1082"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1082"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}