{"id":10846,"date":"2010-08-29T18:00:00","date_gmt":"2010-08-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10819"},"modified":"2010-08-29T18:00:00","modified_gmt":"2010-08-29T17:00:00","slug":"eisamkeit","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/29\/eisamkeit\/","title":{"rendered":"Eisamkeit"},"content":{"rendered":"
autor: Gia<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pov\u00eddka napsan\u00e1 v reakci na to, \u017ee Tom snad n\u011bkde n\u011bkdy mo\u017en\u00e1 \u0159ekl, \u017ee se ve skute\u010dnosti c\u00edt\u00ed osam\u011bl\u00fd.<\/div>\n
Pozn\u00e1mka: Upozorn\u011bn\u00ed  pro ty, kte\u0159\u00ed v pov\u00eddk\u00e1ch hledaj\u00ed sexu\u00e1ln\u00ed sc\u00e9ny. Tahle pov\u00eddka je pro v\u00e1s nejsp\u00ed\u0161 ztr\u00e1ta \u010dasu.  <\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl do toho studen\u00e9ho pr\u00e1zdna okolo. P\u0159es tlust\u00e9 a t\u011b\u017ek\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e hotelov\u00e9ho pokoje ke mn\u011b jen na malou chv\u00edli dolehl d\u00edv\u010d\u00ed, docela ciz\u00ed sm\u00edch. Kra\u0165ou\u010dk\u00e9 uchichnut\u00ed a p\u00e1r v\u00e1\u0161niv\u00fdch, tlumen\u00fdch slov. Jak dlouho u\u017e je to od doby, co jsem se sm\u00e1l opravdu a od srdce, ani\u017e bych musel s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dovat o tom, \u017ee je to pro dne\u0161ek snad u\u017e naposled? Pro\u010d jsem se musel c\u00edtit takhle? Pro\u010d ta bolestiv\u011b sev\u0159en\u00e1 p\u011bst narvan\u00e1 v \u017ealudku? M\u011bl jsem od r\u00e1na za to, \u017ee je cel\u00fd den naprosto norm\u00e1ln\u00ed, v po\u0159\u00e1dku.<\/em>  <\/div>\n
Tousty byly jako v\u017edycky \u010derstv\u00e9 a k\u0159upav\u00e9, siln\u00e1  vrstva rozpatlan\u00e9ho m\u00e1sla se mi l\u00edn\u011b  rozpou\u0161t\u011bla na jazyku. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Georg si m\u011b  trochu dob\u00edral za to, \u017ee jsem vzdal no\u010dn\u00ed  tah p\u0159\u00edli\u0161 brzy, pr\u00fd  ztr\u00e1c\u00edm formu. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to nemysl\u00ed ani trochu v\u00e1\u017en\u011b. \u010casto jsem ho p\u0159istihl, jak m\u00edsto bujar\u00e9ho vesel\u00ed sed\u00ed na p\u00e1nsk\u00fdch z\u00e1chodech a sna\u017e\u00ed se, aby jeho dne\u0161n\u00ed dal\u0161\u00ed hovor s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed nesly\u0161ely \u017e\u00e1dn\u00e9 necht\u011bn\u00e9 u\u0161i. P\u0159\u00e1l si b\u00fdt \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde, jedin\u00e9 slovo v\u00fd\u010ditky od n\u011bj nebylo my\u0161leno v\u00e1\u017en\u011b.<\/em><\/div>\n
Gustav se trochu nesoust\u0159ed\u011bn\u011b p\u0159ehraboval kovovou l\u017ei\u010dkou v rozmo\u010den\u00fdch cere\u00e1li\u00edch, o\u010di zaujat\u011b klouzaly \u0159\u00e1dek po \u0159\u00e1dku v tenk\u00fdch, ohmatan\u00fdch novin\u00e1ch. Mo\u017en\u00e1 rubrika inzerce, mo\u017en\u00e1 po\u010das\u00ed. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. <\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill sed\u011bl jen kousek od m\u00e9 prav\u00e9 ruky a ml\u010del. Opuchl\u00e1 a zarudl\u00e1 v\u00ed\u010dka od necht\u011bn\u00e9ho, brzk\u00e9ho vst\u00e1v\u00e1n\u00ed skryly \u010dern\u00e9 kou\u0159ov\u00e9 br\u00fdle, kter\u00e9 mu zakr\u00fdvaly bezm\u00e1la polovinu obli\u010deje. Cigareta jen tak ledabyle zastr\u010den\u00e1 v koutku oschl\u00fdch rt\u016f. Nezap\u00e1len\u00e1. Byl to takov\u00fd jeho docela hloup\u00fd zvyk. Prost\u011b jen zkou\u0161el, jak dlouho to vydr\u017e\u00ed, ne\u017e podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b sko\u010d\u00ed po zapalova\u010di. Odmali\u010dka ho d\u011bsila p\u0159edstava, \u017ee by byl na n\u011b\u010dem nebo na n\u011bkom z\u00e1visl\u00fd, a p\u0159itom, ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, m\u011bl mnoho drobn\u00fdch lib\u016fstek, kter\u00fdm bezhlav\u011b propadal. A ani s kou\u0159en\u00edm, tak jako s ostatn\u00edm, nedok\u00e1zal p\u0159estat. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pomeran\u010dov\u00fd  d\u017eus byl p\u0159\u00edjemn\u011b vychlazen\u00fd, hltav\u011b  jsem vypil t\u0159i pln\u00e9 sklenice. Potom jsme se jako skoro ka\u017ed\u00e9  r\u00e1no automaticky zvedli a \u0161li za sv\u00fdmi povinnostmi. N\u011bkdy se v denn\u00edm programu objevilo cosi ne\u010dekan\u00e9ho, co m\u011b na malou chv\u00edli vyt\u00e1hlo z t\u00e9 podivn\u00e9 letargie, ale v\u011bt\u0161inou bylo v\u0161echno kolem a\u017e k uzouf\u00e1n\u00ed stejn\u00e9. P\u0159\u00edprava nov\u00e9 desky, focen\u00ed do n\u011bjak\u00e9ho d\u00edv\u010d\u00edho \u010dasopisu, p\u00e1r rozhovor\u016f. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Pro\u010d jsem to tedy ud\u011blal? Um\u011bl jsem se p\u0159ece v\u017edycky tak perfektn\u011b ovl\u00e1dat, ka\u017ed\u00fd m\u016fj pohyb byl nap\u016fl mechanick\u00fd, ka\u017ed\u00e1 odpov\u011b\u010f tak trochu nau\u010den\u00e1, st\u00e1valo se jen m\u00e1lokdy, aby pro m\u011b sprcha ot\u00e1zek p\u0159inesla n\u011bjakou, kterou u\u017e bych n\u011bkdy p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el a neodpov\u00eddal na ni. Bill u\u017e zase sr\u0161el energi\u00ed, Georg a Gustav ml\u010deli. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Ale pro\u010d jsem na tu ot\u00e1zku v\u016fbec zareagoval? Pro\u010d jsem nenechal bratra, aby odcitoval obvyklou fr\u00e1zi, pro\u010d jsem prost\u011b nebyl potichu?<\/em> „Posledn\u00ed dobou se c\u00edt\u00edm osam\u011bl\u00fd.“ Post\u0159ehl tu odpov\u011b\u010f v\u016fbec n\u011bkdo? Co jsem si to namlouval? Kdo proboha?! Vlastn\u011b by na tom nebylo nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/em>  <\/div>\n
K ve\u010de\u0159i t\u011bstovinov\u00fd sal\u00e1t se zeleninou a moc mi chutnalo. P\u00e1r skleni\u010dek v\u00edna na dobrou n\u00e1ladu, aby byla dal\u0161\u00ed ve\u010dern\u00ed akce o n\u011bco snesiteln\u011bj\u0161\u00ed. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Sed\u011bl jsem na m\u011bkk\u00e9m, tmav\u011b \u010derven\u00e9m koberci, zd\u00e1nliv\u011b klidn\u00fd. Cht\u011blo se mi vst\u00e1t a n\u011bkam ut\u00e9ct, jedno kam, hlavn\u011b co nejrychleji. M\u00edsto toho jsem d\u00e1l pozoroval bratra, kter\u00fd sed\u011bl p\u0159ed dlouh\u00fdm, ov\u00e1ln\u00fdm zrcadlem a soust\u0159ed\u011bn\u011b omrk\u00e1val navlh\u010denou maskaru.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„N\u011bco se s tebou tam uvnit\u0159 d\u011bje, jen nem\u016f\u017eu p\u0159ij\u00edt na to co,“ nebyla to ot\u00e1zka, sp\u00ed\u0161 starostliv\u00e9 p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 jsem nesly\u0161el poprv\u00e9. Nereagoval jsem. Jen jsem tam d\u00e1l sed\u011bl a ti\u0161e se s\u00e1m se sebou dohadoval, kter\u00e9 oko m\u00e9ho bratra vypad\u00e1 l\u00edp. Ur\u010dit\u011b to nenamalovan\u00e9, byl jsem si t\u00edm jist. „Pro\u010d mi to prost\u011b ne\u0159ekne\u0161? V\u017edycky jsme to p\u0159ece tak d\u011blali, nem\u011bl si p\u0159ede mnou jedin\u00e9 tajemstv\u00ed, vzpom\u00edn\u00e1\u0161? I to, \u017ee ses ve \u010dtrn\u00e1cti u tety na letn\u00edch pr\u00e1zdnin\u00e1ch po\u010d\u016fral strachy z t\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry jsem v\u011bd\u011bl prvn\u00ed. V\u016fbec ses p\u0159ede mnou neb\u00e1l a nestyd\u011bl. Pro\u010d tedy te\u010f ano?“ Bo\u017ee, d\u016fm tety a str\u00fdce. Mal\u00e1, nen\u00e1padn\u00e1 vesnice. V\u017edy\u0165 tam to tehdy v\u0161echno za\u010dalo.<\/em> Nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dnou p\u0159ijatelnou odpov\u011b\u010f. Ne pro n\u011bj. U\u017e zase se mi nekontrolovateln\u011b rozt\u0159\u00e1sly ruce. Pro\u010d? Horliv\u011b jsem se sna\u017eil vy\u0161krabat na nohy, m\u00e1lem jsem upadl, kdy\u017e jsem nerv\u00f3zn\u00edm pohledem hledal dve\u0159e.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Kam si mysl\u00ed\u0161, \u017ee zase jde\u0161?“ Bill u\u017e se m\u011b ani nesna\u017eil zastavit, tenhle sc\u00e9n\u00e1\u0159 se n\u011bjak podivn\u011b a \u010dasto opakoval. Jako kdy\u017e n\u011bkdo zm\u00e1\u010dkne jedin\u00e9 tla\u010d\u00edtko a p\u0159ehr\u00e1v\u00e1 si znovu a znovu obl\u00edbenou \u010d\u00e1st p\u00edsni\u010dky.<\/div>\n
„Pro\u010d mi u\u017e nev\u011b\u0159\u00ed\u0161? Nep\u0159eju si p\u0159ece nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby bylo v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Chci v\u011bd\u011bt o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, chci beze slova rozum\u011bt ka\u017ed\u00e9mu tv\u00e9mu pohledu, chci b\u00fdt s tebou, tam uvnit\u0159 ve tv\u00e9m sv\u011bt\u011b.“ Jen o mali\u010dko se ten podivn\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 toho ve\u010dera pozm\u011bnil. O jednu jedinou v\u011btu.<\/div>\n
„Pro\u010d mi tolik ubli\u017euje\u0161, Tome?“  <\/div>\n
<\/div>\n
Zarazil jsem se, zpocen\u00e1  dla\u0148 k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edrala kliku. Ka\u017ed\u00fd nerv m\u00e9ho t\u011bla se soust\u0159edil na tu vy\u010d\u00edtavou v\u011btu, na slzy, kter\u00e9 p\u00e1lily v o\u010d\u00edch, kdy\u017e jsem se k bratrovi jako ve zpomalen\u00e9m z\u00e1b\u011bru ot\u00e1\u010del. A p\u0159itom se to v\u0161echno stalo tak rychle. Ve dvou snad t\u0159ech vte\u0159in\u00e1ch? Jeho rozcuchan\u00e9 vlasy pod m\u00fdm hlazen\u00edm ne\u010dekan\u011b zjihly, ten nejjemn\u011bj\u0161\u00ed samet, kter\u00fd jsem kdy mohl hladit. Nov\u00e9 a nov\u00e9 pot\u016f\u010dky slz se mi s obludnou pravidelnost\u00ed sl\u00e9valy v jeden na \u0161pi\u010dce t\u0159esouc\u00ed se brady.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Bill v\u0161echno sleduje v zrcadle, rty pootev\u0159en\u00e9 v \u00fadivu. Bo\u017ee, jak ten mus\u00ed b\u00fdt vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, \u017ee m\u011b nech\u00e1pe; z toho, \u017ee m\u011b ani p\u0159i nejlep\u0161\u00ed v\u016fli pochopit nem\u016f\u017ee! Opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu sklonil a mokr\u00fdmi rty ho pol\u00edbil na \u010delo. Bylo poddajn\u00e9, hork\u00e9 a hladk\u00e9 bez jedin\u00e9 chybi\u010dky. Byl jsem si pevn\u011b jist, \u017ee i zbytek m\u00e9ho dokonal\u00e9ho bratra mus\u00ed b\u00fdt takov\u00fd. O p\u00e1r okam\u017eik\u016f pozd\u011bji jsem zbab\u011ble utekl do sv\u00e9ho pokoje, kter\u00fd byl hned p\u0159es chodbu. Pro jistotu jsem za sebou pe\u010dliv\u011b zamkl, a teprve pak jsem si dovolil ten p\u0159epych, abych se naprosto d\u011btsky zhroutil na podlahu a plakal nahlas. P\u0159ece jen n\u011bco toho dne bylo jinak.  <\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e  to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m nerad, dodne\u0161ka r\u00e1d vzpom\u00edn\u00e1m na v\u0161echny ty sv\u00e1tky, v\u00edkendy a pr\u00e1zdninov\u00e9 dny, kter\u00e9 jsem tr\u00e1vil s rodi\u010di a bratrem v tom obrovit\u00e9m dom\u011b na mal\u00e9 vesnici. Kdykoliv n\u00e1m matka ozn\u00e1mila, \u017ee n\u011bkolik n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dn\u00ed str\u00e1v\u00edme ve spole\u010dnosti tety, str\u00fdce a na\u0161eho poveden\u00e9ho bratrance a nem\u00e9n\u011b \u0161\u00edlen\u00fdch sest\u0159enic, ochromilo m\u011b nevysv\u011btliteln\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. Na jedn\u00e9 stran\u011b se m\u011b zmoc\u0148ovala panika z toho, co v\u0161echno si na m\u011b zase vymysl\u00ed, a j\u00e1 se nebudu schopen br\u00e1nit, na druh\u00e9 stran\u011b jsem se \u010dist\u011b z povahy d\u00edt\u011bte t\u011b\u0161il na v\u0161echna ta neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed, kter\u00e1 jsme spolu poka\u017ed\u00e9 za\u017e\u00edvali. P\u0159\u00edbuzn\u00ed \u017eij\u00edc\u00ed na vesnici, to bylo p\u0159esn\u011b to, co jsme my zh\u00fd\u010dkan\u00ed m\u011bst\u0161t\u00ed kluci pot\u0159ebovali! Nutno dodat, \u017ee to m\u016fj bratranec \u010di sest\u0159enice nikdy nemysleli doopravdy, a m\u011b i m\u00e9ho bratra m\u011bli skute\u010dn\u011b r\u00e1di. N\u011bkdy to v\u0161ak dokazovali prazvl\u00e1\u0161tn\u00edmi zp\u016fsoby. Pomohli mi v\u0161ak nal\u00e9zt jednu z nejz\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00edch odpov\u011bd\u00ed. A za to jim d\u011bkuji.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Nepamatuji si p\u0159esn\u011b, co to bylo za den, v\u00edm jen, \u017ee venku bylo natolik \u0161kared\u00e9 po\u010das\u00ed, \u017ee jsme se pro jednou ukryli naho\u0159e na p\u016fd\u011b, jak jsme to d\u011bl\u00e1vali ostatn\u011b v\u017edycky, kdy\u017e se nadalo j\u00edt ven. Nakonec i tady byla spousta zaj\u00edmav\u00fdch m\u00edst, kter\u00e1 sv\u00e1d\u011bla k prozkoum\u00e1n\u00ed, k vym\u00fd\u0161len\u00ed nov\u00fdch neokoukan\u00fdch her.<\/em>  <\/div>\n
„Tohle u\u017e j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b stra\u0161n\u00e1 nuda!“ Zakv\u00edlel na\u0161tvan\u011b Daniel a jedin\u00fdm rozezlen\u00fdm m\u00e1chnut\u00edm zhatil celou, pro m\u011b a Billa v celku dob\u0159e se odv\u00edjej\u00edc\u00ed partii \u010clov\u011b\u010de nezlob se. „Chce to rozhodn\u011b vymyslet n\u011bjakou z\u00e1bavn\u011bj\u0161\u00ed \u010dinnost.“ Dodal sv\u00fdm typicky velitelsk\u00fdm t\u00f3nem a nikdo z n\u00e1s se neodv\u00e1\u017eil mu oponovat, nakonec byl z n\u00e1s v\u0161ech nejstar\u0161\u00ed. Dob\u0159e jsme s bratrem v\u011bd\u011bli, kam m\u00ed\u0159\u00ed, a jeho pl\u00e1n s nad\u0161en\u00fdm zav\u00fdsknut\u00edm uv\u00edtaly i ob\u011b sest\u0159enice – Marie a Matylda. Hru ‚Kdo posledn\u00ed prob\u011bhne domem‘ jsme j\u00e1 a Bill moc dob\u0159e znali a p\u0159ipadala n\u00e1m naprosto hloup\u00e1, ale ti t\u0159i j\u00ed z n\u00e1m nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f a\u017e fanaticky holdovali.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u017e  jsem se sta\u010dil vzpamatovat a posb\u00edrat v\u0161echny pobit\u00e9 zelen\u00e9 pan\u00e1\u010dky ze za\u0161edl\u00e9ho koberce, st\u00e1li u\u017e d\u00e1vno na nohou, a Daniel se jako v\u017edy dohadoval s Billem. Nikdy to sice ne\u0159ekl nahlas, ale u\u017e tehdy m\u00fdm bratrem neskute\u010dn\u011b pohrdal. P\u0159ipadal mu divn\u00fd, nenorm\u00e1ln\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se ho trochu i \u0161t\u00edtil. Nem\u011bl zkr\u00e1tka pochopen\u00ed pro n\u011bkoho, kdo nebyl stejn\u011b uniformn\u00ed jako on, nezapadal mu ani do jedn\u00e9 z tabulek. Snad proto on i sest\u0159enice \u010dasto bratra doslova t\u00fdrali, a a\u017e nem\u00edstn\u011b se v tom na sv\u016fj n\u00edzk\u00fd v\u011bk vy\u017e\u00edvali. A j\u00e1 jsem jim v tom neum\u011bl zabr\u00e1nit. Nebo jsem to ani necht\u011bl? J\u00e1 p\u0159ece nem\u011bl nep\u0159\u00e1tele. J\u00e1 nebyl ten \u0384divn\u00fd\u0384, neprovokoval jsem extravagantn\u011b u\u010desan\u00fdmi vlasy a \u0161minkami. Nikdo se mi neposm\u00edval a tady na vesnici nebylo holky, kter\u00e1 by si tajn\u011b nepsala do den\u00ed\u010dku, \u017ee m\u011b asi miluje. Pro\u010d bych m\u011bl tedy n\u011bco m\u011bnit? Pro\u010d jsem byl tak zbab\u011bl\u00fd? \u00dapln\u011b stejn\u011b jako jsem zbab\u011bl\u00fd dnes. U\u017e m\u011b to jejich postrk\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159est\u00e1valo tak akor\u00e1t bavit, kdy\u017e Marie z ni\u010deho nic vyk\u0159ikla:<\/em>  <\/div>\n
„Kdo posledn\u00ed prob\u011bhne d\u016fm, pol\u00edb\u00ed Billa!“ Chv\u00edli mi trvalo, ne\u017e jsem v t\u00e9 zm\u011bti sm\u00edchu a chr\u010den\u00ed pochopil spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdznam v\u011bty, ale to u\u017e byli v\u0161ichni m\u00ed protivn\u00edci v trapu. Nech\u00e1pav\u011b jsem mrskl pohledem po Billovi a ten se naprosto s lhostejn\u00fdm obli\u010dejem uvelebil na koberci, nohy zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 p\u0159es sebe. Nejsp\u00ed\u0161 \u010dekal, \u017ee se k tomuhle nesmysln\u00e9mu z\u00e1polen\u00ed postav\u00edm podobn\u011b, ale jen j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, jak dok\u00e1\u017eou b\u00fdt sest\u0159enice, a p\u0159edev\u0161\u00edm Daniel surov\u00ed. A p\u0159edstava, \u017ee l\u00edb\u00e1m vlastn\u00edho bratra, se mnou zacloumala natolik, \u017ee jsem cht\u011b necht\u011b na vratk\u00fdch nohou vyrazil kup\u0159edu, jen se nepozvracet!<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se dohnat tu nepatrnou ztr\u00e1tu a bylo by se mi to i poda\u0159ilo, kdyby m\u011b  u sebe v pracovn\u011b nezdr\u017eel nasupen\u00fd str\u00fd\u010dek, kter\u00fd byl pono\u0159en\u00fd do n\u011bjak\u00fdch velice d\u016fle\u017eit\u00fdch pap\u00edr\u016f. Sv\u00e9 t\u0159i hul\u00e1kaj\u00edc\u00ed d\u011bti ti\u0161e strp\u011bl, ale na m\u011b u\u017e si klidn\u011b mohl schladit \u017e\u00e1hu. V\u016fbec nerespektoval to, \u017ee nejsem mal\u00fd kluk, p\u0159ece jenom u\u017e n\u00e1m bylo s bratrem t\u0159in\u00e1ct, a nevyb\u00edrav\u011b m\u011b vykr\u00e1kal za u\u0161i. Omlouval jsem se a cel\u00fd zrudl\u00fd jsem se z pracovny vy\u0161oural pozadu. Ti t\u0159i u\u017e jist\u011b byli zp\u00e1tky na p\u016fd\u011b, nem\u011blo cenu se sna\u017eit.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e  jsem se k nim p\u0159ipojil, op\u011bt jsem nesta\u010dil z\u00edrat nad jejich surovost\u00ed, kter\u00e1 se sem a tam drala na povrch, a jako by pohltila jindy docela hodn\u00e9 a m\u00edrn\u00e9 d\u011bti. Mohlo za to snad venkovsk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed? Dodne\u0161ka tyhle jejich prom\u011bny nech\u00e1pu. Danielovi se n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem poda\u0159ilo zpacifikovat Billa, a dokonce mu zav\u00e1zal ruce za z\u00e1dy kusem jak\u00e9si pevn\u00e9, \u0161pinav\u00e9 l\u00e1tky. Neurvale ho t\u00e1hl ke star\u00e9 vy\u0159azen\u00e9 matraci, kterou tu teta odlo\u017eila stejn\u011b jako v\u0161echny ostatn\u00ed v\u011bci v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se n\u011bkdy n\u011bkomu budou hodit. A vlastn\u011b jen p\u0159ek\u00e1\u017eely. Zbab\u011ble jsem se rozb\u011bhl zp\u00e1tky k padac\u00edm dve\u0159\u00edm a byl jsem zcela rozhodnut\u00fd k jednomu, \u017ealovat. Cestu mi v\u0161ak zatarasily Marie a Matylda a j\u00e1 pochopil, \u017ee nem\u00e1m kam uniknout. P\u0159esto\u017ee jim bylo pouh\u00fdch dvan\u00e1ct let, byly neuv\u011b\u0159iteln\u011b vysp\u011bl\u00e9, a mnoz\u00ed jim h\u00e1dali i \u0161estn\u00e1ct. P\u0159edev\u0161\u00edm v\u0161ak byla ka\u017ed\u00e1 z nich p\u0159inejmen\u0161\u00edm t\u0159ikr\u00e1t t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a nem\u011bly v\u016fbec v \u00famyslu se se mnou mazlit.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tak poj\u010f, ty n\u00e1\u0161 hezounku.“ Sm\u00e1la se mi t\u011bsn\u011b u ucha \u0161kodolib\u011b Matylda a j\u00e1 po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, kde se v nich bere chu\u0165 na tuhle trapnou a pokleslou z\u00e1bavu.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bli by \u0161ukat.“ Zhodnotil pak jednou pozd\u011bji Bill situaci t\u011bch t\u0159\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl pravdu. Jen k tomu nejsp\u00ed\u0161 nem\u011bli dostatek p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed, a tak n\u00e1s sprost\u011b obsadili do rol\u00ed pokusn\u00fdch my\u0161\u00ed. A v\u016fbec jim nevadilo, \u017ee tohle byl vlastn\u011b incest! Ty dv\u011b nadr\u017een\u00e9 f\u00farie m\u011b natla\u010dily na vzpouzej\u00edc\u00edho se Billa takovou silou, \u017ee se mi jeho koleno zarylo bolestiv\u011b do stehna. Tlumen\u011b jsem vyjekl a oni se mohli jako v\u017edy po\u010d\u016frat sm\u00edchy. Mysleli si, \u017ee jsem d\u00edky sv\u00e9 k\u0159ehk\u00e9 t\u011blesn\u00e9 schr\u00e1nce vhodn\u00e1 panenka na hran\u00ed, \u017ee si se mnou m\u016f\u017eou pohazovat, jak cht\u011bj\u00ed, a bohu\u017eel jsem nebyl v postaven\u00ed, kdy bych jim to mohl jakkoliv vyvr\u00e1tit. V\u0161iml jsem si t\u011bch zbo\u017en\u00fdch pohled\u016f Marie a Matyldy, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee i ony jsou do m\u011b sv\u00fdm zp\u016fsobem zamilovan\u00e9, ale proto\u017ee nebyly hloup\u00e9 a tu\u0161ily, \u017ee je p\u0159\u00edroda neobda\u0159ila kr\u00e1sou, kterou by m\u011b snad mohly upoutat, uk\u00e1jely se t\u00edmhle dost zvrhl\u00fdm zp\u016fsobem. V\u00edc u\u017e jsem o nich p\u0159em\u00fd\u0161let nedok\u00e1zal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159itla\u010dte mu tu hlavu po\u0159\u00e1dn\u011b, bo\u017ee, jak vy jste neschopn\u00e9!“ Dirigoval je Daniel rozl\u00edcen\u011b, zat\u00edmco l\u00e1doval do Billa jednu r\u00e1nu za druhou.<\/em><\/div>\n
„Na co si mysl\u00edte, \u017ee m\u00e1 asi ty dlouh\u00e9 vlasy, vy k\u00e1\u010di? Dejte mu co proto!“ C\u00edtil jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolestiv\u00e9 p\u00e1len\u00ed, jak m\u011b Marie doslova rvala dle instrukc\u00ed za vlasy, ale za\u0159ekl jsem se, \u017ee u\u017e nebudu k\u0159i\u010det. Neplakat jsem ale nedok\u00e1zal. O\u010dima jsem hledal alespo\u0148 malou \u00fat\u011bchu u m\u00e9ho bratra, v\u017edycky ji pro m\u011b m\u011bl. Z nosu mu vyt\u00e9kal pram\u00ednek hust\u00e9 krve, kter\u00fd se zastavil a\u017e na bolest\u00ed zk\u0159iven\u00fdch rtech. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee a\u017e tohle skon\u010d\u00ed, p\u016fjdu a Daniela jednodu\u0161e zabiju. Bez milosti. Bez v\u00fd\u010ditek. Na\u0161e hry v\u017edycky b\u00fdvaly takov\u00e9, absurdn\u00ed a na hranici v\u0161eho, a dokonce n\u00e1s bavily, ale tohle p\u0159ekra\u010dovalo v\u0161echny meze. Tlak seshora na m\u016fj krk zes\u00edlil a moje rty se a\u010d necht\u011bn\u011b p\u0159itiskly na ty jeho.<\/em><\/div>\n
„Chci, aby se l\u00edbali jazykama!“ Vyk\u0159ikla Marie vzru\u0161en\u011b a j\u00e1, p\u0159esto\u017ee jsem na ni nevid\u011bl, c\u00edtil jsem, \u017ee je ve stavu absolutn\u00edho vzru\u0161en\u00ed, byla v\u00e1\u017en\u011b padl\u00e1 na hlavu. V\u0161emi smysly jsem c\u00edtil nasl\u00e1dlou p\u0159\u00edchu\u0165 bratrovy krve, rty, i kdy\u017e byly nemilosrdn\u011b sta\u017een\u00e9 do tenk\u00e9, nep\u0159\u00edpustn\u00e9 \u010d\u00e1rky, byly omamn\u011b poddajn\u00e9 a m\u011bkk\u00e9. A c\u00edtil jsem mnohem v\u00edc, toti\u017e svou vlastn\u00ed erekci. No ano, tehdy to vlastn\u011b v\u0161echno za\u010dalo.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sta\u010dila jedna zd\u00e1nliv\u011b nevinn\u00e1 d\u011btsk\u00e1 hra. Kdo z n\u00e1s nebyl v d\u011btstv\u00ed pra\u0161t\u011bn\u00fd? Jen\u017ee najednou se pro m\u011b v\u0161e kolem bez varov\u00e1n\u00ed oto\u010dilo. Jako v n\u011bjak\u00e9m hodn\u011b \u0161patn\u00e9m filmu. Jen\u017ee ten m\u016f\u017eete prost\u011b vypnout a nevn\u00edmat. Bylo to po\u0159\u00e1d tak absurdn\u00ed, i po t\u011bch letech. Najednou jsem byl j\u00e1 t\u00edm divn\u00fdm a nenorm\u00e1ln\u00edm, nev\u011bd\u011bl jsem, kam vlastn\u011b pat\u0159\u00edm, \u017e\u00e1dn\u00e1 takov\u00e1 kolonka neexistovala. Kdokoliv, kdo by to jen n\u00e1znakem tu\u0161il, se mnou mohl cloumat, jak cht\u011bl. Vyd\u00edrat m\u011b a pohrdat mnou tak jako tenkr\u00e1t Daniel m\u00fdm bratrem. M\u011bl jsem v\u0161ak jednu nepatrnou v\u00fdhodu. Byl jsem mistrem p\u0159etv\u00e1\u0159ky.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Hra, kterou jsem rozehr\u00e1l s nad\u011bj\u00ed, \u017ee se mi m\u00e1 role t\u0159eba natolik vryje pod k\u016f\u017ei, \u017ee opravdu za\u010dnu b\u00fdt takov\u00fdm, alespo\u0148 trochu norm\u00e1ln\u00edm klukem. Hra na borce, kter\u00fd ohne p\u0159es st\u016fl snad ka\u017edou sukni, kter\u00e1 se kolem n\u011bj jen mihne. \u017d\u00e1dn\u00e1 nemohla odolat sebev\u011bdom\u00e9mu vystupov\u00e1n\u00ed, dokonale padnouc\u00edmu oble\u010den\u00ed a slu\u0161n\u00e9mu kapit\u00e1lu na m\u00e9m kont\u011b. Co na tom, \u017ee m\u011b ve snech noc co noc prov\u00e1zely ty hn\u011bd\u00e9 pichlav\u00e9 o\u010di a \u00fatl\u00e9 klu\u010di\u010d\u00ed boky? Co na tom, \u017ee se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no bud\u00edm s mokr\u00fdm prost\u011bradlem a nepovoluj\u00edc\u00ed erekc\u00ed? Nesta\u010d\u00ed, \u017ee mus\u00ed\u0161 b\u00fdt v\u0161ude vedle m\u011b, ned\u00e1\u0161 mi pokoj ani ve snech! Bo\u017ee, hnus\u00edm se s\u00e1m sob\u011b a nem\u00e1m zd\u00e1n\u00ed, jak to zastavit. Za co m\u011b vlastn\u011b takhle zr\u016fdn\u011b trest\u00e1\u0161? Za tu zbab\u011blost tehdy? Za to, \u017ee jsem ho neum\u011bl ochr\u00e1nit? N\u011bkdy jsem m\u011bl chu\u0165 skon\u010dit to v\u0161echno jednou pro v\u017edy. \u0158\u00edct to v\u0161echno a v\u0161em, nechat se zav\u0159\u00edt n\u011bkam pod z\u00e1mek a m\u00edt kone\u010dn\u011b klid. Ale copak jsem mu to mohl ud\u011blat?<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
Nikdy si ni\u010deho nev\u0161iml. Byl tak bezelstn\u00fd, \u017ee opravdu uv\u011b\u0159il, \u017ee z jeho citliv\u00e9ho a vlastn\u011b docela zdr\u017eenliv\u00e9ho bratra vyrostlo tohle sexu\u00e1ln\u00ed monstrum, kter\u00e9 ka\u017ed\u00e9 sv\u00e9 ob\u011bti akor\u00e1t ubli\u017euje. V\u011b\u0159il mi \u00fapln\u011b v\u0161echno. Byli jsme si p\u0159ece tak bl\u00edzc\u00ed, pro\u010d bych mu m\u011bl lh\u00e1t? Jist\u011b, byla to pr\u00e1v\u011b ta bl\u00edzkost mezi n\u00e1mi dv\u011bma, kter\u00e1 m\u011b utvrzovala v tom, \u017ee mus\u00edm vytrvat. Nemohl jsem ztratit sv\u00e9ho bratra, byl pro m\u011b jedin\u00fdm pevn\u00fdm bodem v tom v\u0161em zmatku. V\u0161echny ty bezesn\u00e9 noci, kter\u00e9 jsme tr\u00e1vili hloup\u00fdm pov\u00edd\u00e1n\u00edm, spole\u010dn\u00fd sen, kter\u00fd jsme si splnili, jeho stoprocentn\u00ed d\u016fv\u011bra a oddanost, to v\u0161echno pro m\u011b m\u011blo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 vysokou cenu.<\/em>  <\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem ani pomyslet na to, \u017ee by se m\u011b najednou za\u010dal stranit, \u017ee by se m\u011b b\u00e1l.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tak pro\u010d  ten dne\u0161n\u00ed v\u00fdstup? V\u017edy\u0165  ano, cht\u011bl jsem mu to \u0159\u00edct!! Bylo mi \u00fapln\u011b jedno jak mu to ubl\u00ed\u017e\u00ed, prost\u011b  jsem se cht\u011bl zbavit toho balvanu, t\u00e9 samoty. A to i p\u0159esto, \u017ee byl vedle mne, kdykoliv jsem ho pot\u0159eboval. V\u017edy m\u011bl n\u011bjakou radu, konej\u0161iv\u00e9 slovo nebo pohlazen\u00ed. V\u0161echno bylo m\u00e1lo. Copak by mohl jen tu\u0161it, \u017ee si s nosem zabo\u0159en\u00fdm na jeho krku p\u0159edstavuji, jak se spolu milujeme? Byl jsem vlastn\u011b cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot stra\u0161liv\u011b uboh\u00fd, uboh\u00fd a s\u00e1m.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Trochu nerv\u00f3zn\u011b  jsem si poposedl na nepohodln\u00e9  barov\u00e9 stoli\u010dce a zap\u00e1lil dal\u0161\u00ed cigaretu. O\u010dima jsem t\u011bkal po zakou\u0159en\u00e9 m\u00edstnosti sem a tam, automaticky jsem ho hledal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se mi na del\u0161\u00ed dobu ztratil z dohledu. Byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b nesv\u016fj, kdy\u017e nesed\u011bl vedle m\u011b. V\u017edycky tam p\u0159ece byl. Na malou chv\u00edli jsem se zarazil na kuri\u00f3zn\u00ed a zna\u010dn\u011b podnapil\u00e9 tane\u010dn\u00ed dvojici. Gustav a Georg, ti se v\u017edycky um\u011bli n\u011bjak zabavit, kdy\u017e se mnou nebyla \u0159e\u010d. Mohli n\u011bco tu\u0161it? V\u0161imli si, jak je Tom posledn\u00ed dobou mimo? Jsou vyd\u011b\u0161en\u00ed stejn\u011b jako j\u00e1? Nebo byli a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zahled\u011bni do sv\u00fdch vlastn\u00edch probl\u00e9m\u016f?<\/em>  <\/div>\n
Ani trochu jsem ho nech\u00e1pal. Stejn\u00e1 situace, jako kdy\u017e m\u00e1te pocit, \u017ee jste s n\u011bk\u00fdm nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 na \u017eivot a na smrt. Ned\u00e1te jeden bez druh\u00e9ho ani r\u00e1nu, m\u00e1te i podobn\u00e9 sny. A ten n\u011bkdo se najednou st\u00e1hne do ulity a \u00fapln\u011b v\u00e1s odst\u0159ihne. Postav\u00ed si hlavu a vy se k n\u011bmu nem\u016f\u017eete dostat do takov\u00e9 bl\u00edzkosti, abyste mu rozum\u011bli. M\u00e1 snad d\u016fvod k tomu, aby ve\u0159ejn\u011b prohla\u0161oval, \u017ee je osam\u011bl\u00fd? Copak si mysl\u00ed, \u017ee jsem \u00fapln\u00fd trotl a sed\u00edm si na u\u0161\u00edch? Nikdy se nem\u011bl ani na chv\u00edli c\u00edtit s\u00e1m, m\u011bli jsme p\u0159ece jeden druh\u00e9ho. Georga a Gustava. M\u011bli jsme sv\u016fj sv\u011bt.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
A pak ten podivn\u00fd  v\u00fdstup v m\u00e9m pokoji. Myslel jsem, \u017ee vysko\u010d\u00edm radost\u00ed a\u017e do stropu, kdy\u017e m\u011b z ni\u010deho nic objal. \u0158\u00edkal jsem si, \u017ee te\u010f to mus\u00ed p\u0159ij\u00edt, mus\u00ed ti \u0159\u00edct, co se to s n\u00edm tam uvnit\u0159 d\u011bje. Sna\u017eil jsem se nemyslet na to, \u017ee pl\u00e1\u010de, \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee je to mo\u017en\u00e1 dobr\u00e9 znamen\u00ed. Chce se ti s n\u011b\u010d\u00edm hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdm sv\u011b\u0159it, trp\u011blivost, Bille. Jen\u017ee ne\u0159ekl v\u016fbec nic. Ani slovo.<\/em><\/div>\n
Jen ten studen\u00fd  polibek na \u010delo. Objednal jsem si dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka a vypil ho na ex, i kdy\u017e mi ani trochu nechutnal. Co si to tu s\u00e1m sob\u011b  namlouv\u00e1\u0161? Alespo\u0148 s\u00e1m k sob\u011b bys mohl b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. Ani toho nejsi schopn\u00fd? Jen ten studen\u00fd polibek na \u010delo. Polibek, ze kter\u00e9ho mi nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee po cel\u00e9m t\u011ble, kdykoliv na n\u011bj pomysl\u00edm. Podobn\u00fdch sladk\u00fdch moment\u016f s m\u00fdm bratrem nebylo mnoho, schov\u00e1val jsem si je hluboko v pam\u011bti snad na hor\u0161\u00ed \u010dasy.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
\u010casy, kdy se mi nekontrolovateln\u011b vzdaloval a j\u00e1 jsem ho neum\u011bl zavolat zp\u011bt. N\u011bkter\u00e9 z nich jsem si dokonce nakreslil. Nikdy jsem neum\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b kreslit, ale tyhle okam\u017eiky jsem cht\u011bl m\u00edt na o\u010d\u00edch po\u0159\u00e1d a mysl\u00edm, \u017ee se mi dokonce povedly. Mohli jste z nich c\u00edtit m\u016fj panick\u00fd strach, kdy\u017e mi tenkr\u00e1t Daniel sv\u00e1zal ruce. Bolest, kterou mi zp\u016fsoboval sv\u00fdmi ranami. To, jak jsem nen\u00e1vid\u011bl Toma za to, \u017ee se nedistancoval od t\u00e9 hloup\u00e9 z\u00e1bavy. Mohl se p\u0159ece docela dob\u0159e posadit na koberec vedle m\u011b a nic by se b\u00fdvalo nestalo. Jen\u017ee se stejn\u011b jako ti t\u0159i ostatn\u00ed p\u0159\u00edmo d\u011bsil p\u0159edstavy, \u017ee by musel pol\u00edbit sv\u00e9ho z\u017een\u0161til\u00e9ho bratra, kter\u00fd byl v\u0161em okolo jen k sm\u00edchu. Nikdy to sice nedal najevo, ale byl jsem snad k sm\u00edchu i jemu? Ale kdybyste obr\u00e1zku v\u011bnovali trochu v\u00edc pozornosti, pochopili byste, co se ve mn\u011b v tu chv\u00edli, kdy m\u011b pol\u00edbil, odehr\u00e1valo.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Pocit, kter\u00fd  se vracel znovu a znovu, kdy\u017e  byl v m\u00e9 bl\u00edzkosti. A\u017e fanatick\u00e1 z\u00e1vislost na jeho h\u0159ejiv\u00e9m hlasu a naka\u017eliv\u00e9m sm\u00edchu, na tom, jak um\u011bl b\u00fdt spont\u00e1nn\u00ed a v\u017edycky mi ud\u011blal n\u011b\u010d\u00edm ne\u010dekan\u00fdm radost. Z\u00e1vislost na jeho dlouh\u00fdch, \u0161t\u00edhl\u00fdch prstech a drobn\u00fdch pih\u00e1ch v obli\u010deji. Pln\u00fdch rtech a dokonal\u00e9 pleti. Vlasech, kter\u00e9 von\u011bly he\u0159m\u00e1nkem a kter\u00fdch jsem se cht\u011bl tolikr\u00e1t bezosty\u0161n\u011b dot\u00fdkat. Tom m\u011bl ve v\u0161em, co se m\u00fdch vlastnost\u00ed t\u00fdkalo pravdu. Neum\u011bl jsem se zbavovat sv\u00fdch z\u00e1vislost\u00ed. Nem\u011bl v\u0161ak ani tu\u0161en\u00ed o m\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1vislosti, z\u00e1vislosti na n\u011bm.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pe\u0159ina se vztekl\u00fdm zavr\u010den\u00edm let\u011bla do kouta. Za n\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159 i bud\u00edk a kniha z no\u010dn\u00edho stolku. Byl jsem zoufal\u00fd a vyto\u010den\u00fd do nep\u0159\u00ed\u010detnosti. P\u0159ece mus\u00ed existovat zp\u016fsob, jak usnout. Jsem tak unaven\u00fd, a i p\u0159esto tu o p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no pro nic za nic \u010dum\u00edm do tmy. \u017d\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed noc u\u017e nebude norm\u00e1ln\u00ed? Bez t\u011bch sn\u016f o n\u011bm, bez strachu, \u017ee u\u017e se jich nikdy nezbav\u00edm, neexistoval zp\u016fsob? Us\u00ednat v\u017edycky jen na p\u00e1r okam\u017eik\u016f a hned se zase probouzet, unaven\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Jeden zp\u016fsob existoval.<\/em><\/div>\n
Pomalu a ti\u0161e jsem jen tak v pruhovan\u00e9m py\u017eamu prob\u011bhl stra\u0161idelnou neosv\u011btlenou chodbou. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee Bill u\u017e na ve\u010d\u00edrku nebude, z\u016fst\u00e1val v\u017edycky form\u00e1ln\u011b hodinu maxim\u00e1ln\u011b dv\u011b. Jen kdy\u017e jsme tam byli oba dva a dob\u0159e se bavili, z\u016fst\u00e1val d\u00e9le.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se tady nesly\u0161n\u011b pl\u00ed\u017eit, j\u00e1 stejn\u011b nem\u016f\u017eu usnout.“ Poznamenal Bill hlasit\u011b a j\u00e1 se s \u00falevou narovnal ze sv\u00e9 shrben\u00e9 p\u00f3zy. Pousm\u00e1l jsem se nad t\u00edm, jak jsme oba a\u017e \u017ealostn\u011b stejn\u00ed, Billova pe\u0159ina i pol\u0161t\u00e1\u0159 se trochu vy\u010d\u00edtav\u011b povalovaly v rohu pokoje. On sed\u011bl velitelsky uprost\u0159ed postele, n\u011bjak\u00fd skic\u00e1k pe\u010dliv\u011b slo\u017een\u00fd v kl\u00edn\u011b a p\u00e1r pastelek poh\u00e1zen\u00fdch kolem dokola. Copak on n\u011bkdy kreslil?<\/div>\n
„Co ve\u010d\u00edrek, st\u00e1lo to dneska za to?“ Byla to naprosto zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka, ale co jin\u00e9ho \u0159\u00edkat? Hryzalo m\u011b sv\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem je nechal j\u00edt samotn\u00e9, zvl\u00e1\u0161\u0165 jeho.<\/div>\n
„Bude\u0161 u\u017e kone\u010dn\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd? \u0158ekne\u0161 u\u017e kone\u010dn\u011b pravdu?“ Bill na mou ot\u00e1zku v\u016fbec nereagoval, vyp\u00e1lil to, co se mu nejsp\u00ed\u0161 celou tu dobu honilo hlavou, chud\u00e1\u010dek, v\u016fbec na to nep\u0159estal myslet?<\/div>\n
„Pro\u010d po\u0159\u00e1d l\u017ee\u0161?“ Zase ten na\u0161tvan\u00fd, ubl\u00ed\u017een\u00fd pohled. Byl si alespo\u0148 z \u010d\u00e1sti v\u011bdom toho, jak je n\u00e1dhern\u00fd?<\/div>\n
„Ta pozn\u00e1mka, \u017ee jsi osam\u011bl\u00fd, to je n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh trestu, kter\u00fdm si m\u011b dob\u00edr\u00e1\u0161? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee toho te\u010f m\u00e1me hodn\u011b a jedeme na sto dvacet procent, ale tohle jsme cht\u011bli. J\u00e1, ty, Georg a Gustav, vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b v\u016fbec? Co jin\u00e9ho jsi \u010dekal? J\u00e1 se s tebou nikdy nec\u00edt\u00edm osam\u011bl\u00fd, nech\u00e1pu t\u011b, pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Pro\u010d se takhle chov\u00e1\u0161? Ubl\u00ed\u017eil jsem ti n\u011bjak?“ Bill mluvil takovou rychlost\u00ed, \u017ee jsem sotva zachyt\u00e1val ka\u017ed\u00e9 druh\u00e9 slovo. Koktal a byl nerv\u00f3zn\u00ed, mo\u017en\u00e1 se mu cht\u011blo plakat, nev\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jsem tv\u016fj br\u00e1cha, vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b?“ Na malou chv\u00edli jsem si myslel, \u017ee je to jeho pof\u0148uk\u00e1v\u00e1n\u00ed jen takov\u00e1 strategie k tomu, aby m\u011b donutil mluvit, jen\u017ee te\u010f u\u017e se rozvzlykal naplno. Srdce se mi sev\u0159elo nad t\u00edm obr\u00e1zkem, opravdu bylo tohle to, co jsem cht\u011bl?  <\/div>\n
„Ty p\u0159ece za nic nem\u016f\u017ee\u0161,“ opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil a chytil ho za ruku, kter\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edrala \u010dervenou pastelku, „jsi m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka a v\u0161echno mezi n\u00e1mi bude zase v po\u0159\u00e1dku, dob\u0159e?“ V\u0161echno to asi zn\u011blo dost nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, proto\u017ee plakat nep\u0159est\u00e1val.<\/div>\n
„Copak nech\u00e1pe\u0161, \u017ee u\u017e nikoho jin\u00e9ho nem\u00e1m? Co mi z\u016fstane, kdy\u017e ty odejde\u0161? Vi\u010f, \u017ee nikam neodejde\u0161? Nikdy, rozum\u00ed\u0161, nikdy!“ \u0158val u\u017e jako posedl\u00fd, obli\u010dej mu \u010dervenal a drobn\u00fdmi p\u011bstmi mi bu\u0161il do hrudn\u00edku. Byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Starostliv\u011b jsem se k n\u011bmu naklonil a vzal jeho mokr\u00fd obli\u010dej do dlan\u00ed. Pol\u00edbil jsem ho do rozcuchan\u00fdch a zpocen\u00fdch vlas\u016f. Na hork\u00e9 a pulsuj\u00edc\u00ed sp\u00e1nky a \u010delo. Na mokr\u00e1 v\u00ed\u010dka, za kter\u00fdmi schov\u00e1val ten nejsmysln\u011bj\u0161\u00ed pohled na sv\u011bt\u011b. Na usoplen\u00fd nos, kdy\u017e neust\u00e1le trochu afektovan\u011b popotahoval. Na slan\u00e9 rty, do kter\u00fdch jsem jako smysl\u016f zbaven\u00fdch pronikl jazykem. Jeho p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka se prudce otev\u0159ela a smyslnost z jeho pohledu se nikam nevytr\u00e1cela. \u017d\u00e1dn\u00fd strach ani opovr\u017een\u00ed. Chutnal stejn\u011b tak, jak jsem si to p\u0159edstavoval. Nadpozemsky.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem otev\u0159el o\u010di a nemohl uklidnit spla\u0161en\u00fd dech. Jak to, \u017ee jsem zase usnul? A na jak dlouho? Pro\u010d jsem zase dovolil tyhle sny? Posadil jsem se do tureck\u00e9ho sedu a do kouta let\u011bla i mal\u00e1 sklen\u011bn\u00e1 v\u00e1zi\u010dka, kter\u00e1 se poslu\u0161n\u011b zhroutila v tis\u00edc\u00edch st\u0159epech na pe\u0159inu. Plakal jsem jako u\u017e dlouho ne. A uvnit\u0159 jsem c\u00edtil pr\u00e1zdno.<\/div>\n
Netu\u0161\u00edm, jak dlouho to trvalo, ne\u017e jsem se donutil vst\u00e1t, trochu se upravit a vyl\u00e9zt na setm\u011blou hotelovou chodbu. D\u011blal jsem to tak skoro ka\u017ed\u00fd ve\u010der, pro\u010d ne dnes? V\u011bd\u011bl jsem to p\u0159eci u\u017e d\u00e1vno. Sn\u016f o n\u011bm se zbav\u00edm jedin\u011b vedle n\u011bho.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se tady pl\u00ed\u017eit jako n\u011bjak\u00fd zlod\u011bj, j\u00e1 taky nem\u016f\u017eu sp\u00e1t.“ Poznamenal Bill do tmav\u00e9ho pokoje a rozsv\u00edtil malou stoln\u00ed lampi\u010dku. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bho a on na m\u011b, \u0159ada b\u00edl\u00fdch, dokonal\u00fdch zub\u016f jako antiperle, kter\u00e9 jsem m\u011bl tak r\u00e1d. Bill sebou rezignovan\u011b pl\u00e1cl na jednu polovinu postele a pl\u00e1cl rukou o tu druhou. „Tak poj\u010f. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee p\u0159ijde\u0161.“ Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem se definitivn\u011b ulo\u017eil k sp\u00e1nku, v\u0161iml jsem si poma\u010dkan\u00e9ho skic\u00e1ku spolu s barevn\u00fdmi pastelkami na bratrov\u011b no\u010dn\u00edm stolku. Copak on n\u011bkdy kreslil? A nevid\u011bl jsem ho u\u017e n\u011bkdy? Le\u017eeli jsme ml\u010dky vedle sebe v domn\u011bn\u00ed, \u017ee ten druh\u00fd u\u017e d\u00e1vno sp\u00ed. A p\u0159em\u00edtali uvnit\u0159 sebe sama.„Kdo z n\u00e1s dvou je v\u00edce osam\u011bl\u00fd?“<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Gia<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia Pov\u00eddka napsan\u00e1 v reakci na to, \u017ee Tom snad n\u011bkde n\u011bkdy mo\u017en\u00e1 \u0159ekl, \u017ee se ve skute\u010dnosti c\u00edt\u00ed osam\u011bl\u00fd. Pozn\u00e1mka: Upozorn\u011bn\u00ed  pro ty, kte\u0159\u00ed v pov\u00eddk\u00e1ch hledaj\u00ed sexu\u00e1ln\u00ed sc\u00e9ny. Tahle pov\u00eddka je pro v\u00e1s nejsp\u00ed\u0161 ztr\u00e1ta \u010dasu.   Zhluboka jsem se nadechl do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10846","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10846","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10846"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10846\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10846"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10846"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10846"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}