{"id":10866,"date":"2010-08-27T17:00:00","date_gmt":"2010-08-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10839"},"modified":"2010-08-27T17:00:00","modified_gmt":"2010-08-27T16:00:00","slug":"homeless-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/27\/homeless-10\/","title":{"rendered":"Homeless 10."},"content":{"rendered":"
autor: S & Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e si Bill kleknul p\u0159ed n\u011bj a bez n\u011bjak\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, aby si ho po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00eddl.
„Co tam m\u00e1m?“ ozval se zmaten\u011b Tom.
„Jsi sed\u0159en\u00fd a te\u010de ti krev,“ vysv\u011btlil Bill. R\u00e1na na Tomov\u011b \u010dele nebyla sice hlubok\u00e1, ale trochu krv\u00e1cela.
„Spadl jsi?“ naklonil Bill t\u00e1zav\u011b hlavu do strany. Za ten z\u00e1jem by si m\u011bl nafackovat. Nech\u00e1pal, co se tak star\u00e1, kdy\u017e Tom nen\u00ed na pokraji smrti.
Tom jen nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/strong><\/div>\n
\n

Bill ode\u0161el, sklepn\u00ed dve\u0159e vydaly podivn\u011b pln\u00fd zvuk d\u0159eva a v tmav\u00e9 m\u00edstnosti se rozlilo \u00fazko. \u00dazko a mal\u00fd prostor, na ne\u017e Tom nebyl zvykl\u00fd. Dva roky \u017eil ve voln\u00e9m prostranstv\u00ed, mohl se pohybovat t\u00e9m\u011b\u0159 kde cht\u011bl. \u017d\u00e1dn\u00e9 zdi, \u017e\u00e1dn\u00e9 dve\u0159e, \u017e\u00e1dn\u00fd strop ani st\u00e1l\u00e1 podlaha pod nohama. Byl sv\u00fdm zp\u016fsobem voln\u00fd jako poletuj\u00edc\u00ed pt\u00e1k po obloze. Volnost bylo jedin\u00e9, co mu na tomto zp\u016fsobu \u017eivota bezdomovce nevadilo. Tom m\u011bl jist\u00e9 n\u00e1znaky klaustrofobie, na ni\u017e zcela pozapomn\u011bl.<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
\n
P\u0159it\u00e1hl si kolena k brad\u011b a za\u010dal se nev\u011bdomky zbrkle a polekan\u011b pohupovat dop\u0159edu a dozadu. Hork\u00e1 trubka nar\u00e1\u017eela do jeho kostr\u010de.<\/em><\/div>\n
,,Nejsem zav\u0159en\u00fd, nejsem, nejsem, nejsem…“ \u0161pital si pro sebe. Nev\u011bd\u011bl to.<\/em><\/div>\n
O\u010dima zmaten\u011b l\u00edtal po tmav\u00e9m prostoru. Vid\u011bl jen obrysy jednotliv\u00fdch v\u011bc\u00ed. P\u016fsobilo to stra\u0161ideln\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eu odej\u00edt. M\u016f\u017eu.“ P\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe. Hork\u00e9 topen\u00ed ho donutilo se odd\u00e1lit a jeho t\u011blo se p\u0159edklonilo p\u0159esn\u011b jako ve skate parku. Pustil svoje kolena, a m\u00edsto toho objal svoje b\u0159icho. Pohyboval se st\u00e1le stejn\u011b, jen te\u010f hlavou nar\u00e1\u017eel o podlahu. Byla \u0161pinav\u00e1 a n\u011bkolik ostr\u00fdch kam\u00ednk\u016f mu rozed\u0159elo k\u016f\u017ei na \u010dele. Nec\u00edtil to. Ten houpav\u00fd pohyb ho postupn\u011b uklid\u0148oval. Zp\u011btn\u011b si vybavoval, kde je, a\u017e se po chv\u00edli vcelku klidn\u00fd znovu narovnal. Byl u Billa v dom\u011b. Nebyl tu zav\u0159en\u00fd. Bill mu pom\u00e1h\u00e1, a ne ubli\u017euje.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee to nesnesiteln\u00e9 \u00fazko a n\u00e1hl\u00fd pocit samoty a bezmoci byl p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd. Bu\u0161ilo mu srdce jako spla\u0161en\u00e9 a hrdlo se stahovalo. D\u011blaly se mu mdloby p\u0159ed o\u010dima. Tak moc se b\u00e1l. Kdy\u017e si to tak uv\u011bdomoval, uklidn\u011bn\u00ed z\u00e1hy zmizelo a ud\u011blalo se mu \u0161patn\u011b znova.
,,P\u0159\u00edzrak p\u0159ijde, p\u0159ijde za mnou, p\u0159ijde, p\u0159ijde…“ sehnul se op\u011bt k zemi a tvrd\u011bji ml\u00e1til hlavou o zem. Cht\u011bl znovu c\u00edtit \u00falevu. Tohle mu p\u0159ece pomohlo. Houp\u00e1n\u00ed se. „P\u0159ijde, p\u0159ijde, P\u0159\u00edzrak p\u0159ijde…“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo to jako za\u010darovan\u00fd koloto\u010d. Nov\u00e9 prost\u0159ed\u00ed nikdy nem\u011bl r\u00e1d. Kor, kdy\u017e bylo tmav\u00e9. Uklidnil se, a\u017e kdy\u017e z chodby usly\u0161el kroky. Jasn\u011b poznal, \u017ee pat\u0159\u00ed jemu. Kdo jin\u00fd by te\u010f chodil do sklepa a je\u0161t\u011b v kramflek\u00e1ch. N\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl a z\u016fstal nehybn\u011b sed\u011bt. Jen sledoval dve\u0159e, kter\u00e9 se po chv\u00edli otev\u0159ely a v nich opravdu st\u00e1l jeho P\u0159\u00edzrak.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em>*konec flashbacku*
<\/strong><\/div>\n

„Oh bo\u017ee, ty snad nejsi norm\u00e1ln\u00ed. Rad\u011bji jen se\u010f, nebo le\u017e a moc se nehejbej. Nebo se tu je\u0161t\u011b zabije\u0161,“ zalamentoval Bill a z kapsy vyt\u00e1hl balen\u00ed pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00edk\u016f. „Na… ot\u0159i si to,“ jeden mu podal a usadil se na druh\u00fd konec matrace.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1 nev\u00edm, co jsem d\u011blal, jen jsem na tebe \u010dekal a…“ p\u0159ilo\u017eil si Tom k poran\u011bn\u00e9mu \u010delu pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk a syknul bolest\u00ed. P\u00e1lilo to. „A pak… j\u00e1…“ byl zmaten\u00fd. „Nepamatuju si to. B\u00e1l jsem se. B\u00e1l jsem se stra\u0161n\u011b moc…“ zavrt\u00e1val pohled na Billovy boty a ubrousek dr\u017eel p\u0159itisknut\u00fd na r\u00e1nu. Pomalu se do n\u011bj vsakovala rud\u00e1 krev jako zahradn\u00ed r\u016f\u017ee. Stejn\u011b jej to bodalo, jako trny t\u00e9to kv\u011btiny. Mo\u017en\u00e1 \u017ee pravou p\u0159\u00ed\u010dinou nebyla od\u0159enina hlavy, ale st\u00e1le koluj\u00edc\u00ed nervozita a strach v jeho \u017eil\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„B\u00e1l? \u010ceho pros\u00edm t\u011b? Stra\u0161idla neexistujou,“ zaksichtil se Bill. Ob\u010das um\u011bl b\u00fdt opravdu netaktn\u00ed. Tom jen zakroutil hlavou.
„J\u00e1 v\u00edm… j\u00e1 jen… n\u011bkdy m\u00e1m klaustrofobick\u00fd sklony a te\u010f… nezn\u00e1m to tu. B\u00e1l jsem se \u017ee nep\u0159ijde\u0161. \u017de jsi m\u011b tu zav\u0159el,“ zahanben\u011b sklopil o\u010di k zemi a ukazov\u00e1\u010dkem si dloubal do stehna.
„Ne, nezav\u0159el… kdykoliv m\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt,“ ubezpe\u010dil ho Bill u\u017e v celku mil\u00fdm t\u00f3nem. <\/p>\n

„Najez se. Nebo probud\u00ed\u0161 sousedy, a\u017e ti bude kru\u010det v b\u0159i\u0161e,“ posunul k n\u011bmu cel\u00fd t\u00e1c a vzal jeden hrnek s \u010dajem do sv\u00fdch rukou. Tom se nenucen\u011b ti\u0161e zasm\u00e1l. Bylo mu to trochu blb\u00e9, br\u00e1t si od Billa j\u00eddlo. U\u017e tak toho ud\u011blal a\u017e dost na jeho zvyklosti. Nemohl ale pop\u0159\u00edt, \u017ee m\u011bl hlad, a ten pohled na rohl\u00edky se s\u00fdrem ho opravdu l\u00e1kal.<\/div>\n

„D\u011bkuju ti moc, Bille,“ op\u011bt ten vd\u011b\u010dn\u00fd pohled, kdy\u017e si vzal do ruky jeden z namazan\u00fdch rohl\u00edk\u016f a sh\u00fdbl se k \u0161\u00e1lku \u010daje, \u010dichaj\u00edc jeho omamn\u00e9 aroma. Slastn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di a vydechl.
„Jasm\u00ednov\u00fd…“ hodil Bill sv\u00e9ho \u00b4sv\u011b\u0159ence\u00b4do obrazu a takt\u00e9\u017e p\u0159i\u010dich\u00e1val ke sv\u00e9mu hrne\u010dku, slo\u017eil si nohy pod sebe a zah\u0159\u00edval sv\u00e9, i tak tepl\u00e9, dlan\u011b onou tekutinou. „Mohl by t\u011b uklidnit.“
„D\u011bkuju,“ \u0159ekl Tom t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se zakousl s chut\u00ed do pe\u010diva a mlaskl.
„P\u0159esta\u0148…“ uchechtl se Bill a proto\u010dil o\u010di. Sledoval Tomovy rty, jak jsou ope\u010dov\u00e1v\u00e1ny vlhk\u00fdm jazykem.
„Omlouv\u00e1m se, ale mus\u00edm ti d\u011bkovat…“<\/div>\n
„D\u011bkuje\u0161 mi po\u0159\u00e1d. U\u017e mi z toho hrabe.“ Zavrt\u011bl Bill hlavou a usrknul ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku. Bylo vcelku mil\u00e9 Toma pozorovat. Mo\u017en\u00e1 to bylo tak\u00e9 t\u00edm, \u017ee byla tma, a tud\u00ed\u017e nemohl vid\u011bt detaily Tomovy za\u0161losti.
„Kdy\u017e j\u00e1 opravdu mus\u00edm. V\u016fbec nic pro m\u011b d\u011blat nemus\u00ed\u0161 a stejn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161.“ zahuhlal Tom s plnou pusou. Bylo to sice neslu\u0161n\u00e9, ale v t\u00e9to chv\u00edli se opravdu nehodlal zat\u011b\u017eovat t\u00edm, co je nebo nen\u00ed slu\u0161n\u00e9. <\/p>\n

„Pro\u010d to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161?“ Koukl na Billa a napil se \u010daje. Usykl jak si sp\u00e1lil jazyk. Bill jen proto\u010dil o\u010di nad Tomovo ne\u0161ikovnost\u00ed.
„Dobr\u00e1 ot\u00e1zka. A\u017e na n\u00ed zjist\u00ed\u0161 odpov\u011b\u010f, tak mi to \u0159ekni.“<\/div>\n

Tom jen z\u016fstal sed\u011bt a jedl. Nev\u011bd\u011bl, co by odpov\u011bd\u011bl a podle Billovy reakce to nev\u011bd\u011bl ani samotn\u00fd P\u0159\u00edzrak. Nebo se styd\u011bl? To Tom nedok\u00e1zal posoudit.\u00a8<\/div>\n
\n

Rad\u011bji se posunul bl\u00ed\u017e k Billovi, p\u0159ece se jej dneska dot\u00fdkal, tak by ho nemusel odstr\u010dit od sebe. Zhltnul rohl\u00edk a zapil \u010dajem, hned potom odlo\u017eil hrne\u010dek na zem a zad\u00edval se na Billa.
„Slu\u0161\u00ed ti takhle rozcuchan\u00e9 vlasy…“ to byl snad prvn\u00ed p\u0159\u00edmo m\u00ed\u0159en\u00fd kompliment na Billovu osobu. Bill jen nehybn\u011b sed\u011bl. Ani se od n\u011bj neodtahoval, ale ani nem\u011bl v \u00famyslu se s n\u00edm n\u011bjak brat\u0159\u00ed\u010dkovat. U\u017e tak toho bylo dost. <\/p>\n

„Rozcuchan\u00fd?“ zd\u011b\u0161en\u011b vyjekl Bill. Ostatn\u011b to mohl \u010dekat. Zmoknul, a jeho vlasy se pak v\u017edy zvlnily a dostaly nep\u0159\u00edpustn\u00fd tvar. Prstama si chvatn\u011b pro\u010des\u00e1val jednotliv\u00e9 prameny a sna\u017eil se je nat\u00e1hnout pod\u00e9l hlavy. Jeho n\u011bkolik hodin pr\u00e1ce \u017eehlen\u00ed byly v trapu.
„Ne… v\u00e1\u017en\u011b ti to slu\u0161\u00ed.“ Zaprotestoval Tom nad Billov\u00fdm po\u010d\u00edn\u00e1n\u00edm a chytil jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, aby ho zastavil v dal\u0161\u00ed \u010dinnosti. Bill takhle vypadal p\u0159irozen\u011b. Ne tak um\u011ble. Ta nedokonalost se Tomovi prost\u011b l\u00edbila.<\/div>\n

„A vlastn\u011b jsi docela… roztomil\u00fd,“ dr\u017eel Billovu ruku v pevn\u00e9m stisku. Byla tma, ale i p\u0159es tmav\u00e9 st\u00edny bylo poznat, \u017ee Bill ztuhl a kdesi uvnit\u0159 sebe zrudl. Uc\u00edtil v b\u0159i\u0161e podivn\u00fd pocit, jak\u00fd snad ani neznal. Stejn\u011b tak tomu bylo u Toma, kdy\u017e vid\u011bl Bill\u016fv sklopen\u00fd pohled. Tom se c\u00edtil nesv\u016fj a zvl\u00e1\u0161tn\u011b. P\u0159\u00edjemn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Z ramen se mu rozlilo \u00fatuln\u00e9 teplo. Bylo mu hezky. Vzal Billovu dla\u0148 a odv\u00e1\u017eil se ji pohladit.
„Jez, ud\u011blal jsem to pro tebe. Klidn\u011b sn\u011bz v\u0161echno, kdykoliv ti m\u016f\u017eu don\u00e9st dal\u0161\u00ed j\u00eddlo, nemus\u00ed\u0161 se omezovat.“ Bill se sna\u017eil co nejrychleji zahnat tu zhoustlou atmosf\u00e9ru kolem. Opatrn\u011b vymanil svoji ruku z Tomova sev\u0159en\u00ed. Ne kv\u016fli n\u011bjak\u00fdm pocit\u016fm odporu, ale sp\u00ed\u0161 z t\u00e9 nejistoty. Necht\u011bl v sob\u011b tyhle zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. A kdy\u017e se dr\u017eel od Toma d\u00e1l, byl v pohod\u011b.
„Nem\u00e1m u\u017e hlad. Ale d\u011bkuju.“ Zakroutil Tom hlavou a trochu zklaman\u011b vr\u00e1til svoji n\u00e1hle pr\u00e1zdnou ruku do kl\u00edna. <\/p>\n

„Tak si to tu nech. Kdybys ho n\u00e1hodou dostal.“ Zvedl se Bill a opr\u00e1\u0161il si kolena.
„Ty u\u017e jde\u0161?“ zak\u0148u\u010del Tom a m\u011bl sto chut\u00ed obejmout Billovy dlouh\u00e9 nohy a nepustit ho.
„Je pozd\u011b. P\u0159ijdu r\u00e1no. Ty se vyspi a ned\u011blej moc hluk. A neboj… nejsi tu zav\u0159en\u00fd.“ Cuknul koutky do lehk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a hned nato \u010dernovl\u00e1sek opustil sklepn\u00ed prostor.<\/p>\n<\/div>\n

Bill b\u011b\u017eel po schodech honem nahoru do sv\u00e9ho bytu, nezdr\u017eoval se j\u00edzdou v\u00fdtahem, kter\u00e1 by ho jen nutila je\u0161t\u011b hloub\u011bji poci\u0165ovat ony zvl\u00e1\u0161tnosti a musel by v\u00edc p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co se dole ve sklepen\u00ed d\u011blo, a co v n\u011bm vyvol\u00e1valo. Zabouchl za sebou dve\u0159e a zbrkle zamkl. Kl\u00ed\u010de mu vypadly z rukou a Bill zaklel. Nechal je na kobere\u010dku le\u017eet a jako st\u0159ela vpadl do koupelny. Zase zamkl.
„Sakra, sakra,“ sjel z\u00e1dy pod\u00e9l dve\u0159\u00ed k zemi a usadil se na studen\u00fdch dla\u017edi\u010dk\u00e1ch karm\u00ednov\u00e9 barvy. Dlan\u011b si p\u0159itiskl na sp\u00e1nky a ze zav\u0159en\u00fdma o\u010dima n\u011bkolikr\u00e1t zabu\u0161il hlavou do dve\u0159\u00ed. Zrychlen\u011b a zhluboka d\u00fdchal. A nebylo to jen t\u00edm, \u017ee vyb\u011bhl t\u0159i patra a schody p\u0159itom bral po dvou. Za\u010d\u00ednal se ob\u00e1vat s\u00e1m sebe. Nap\u0159ed se d\u00e1 do \u0159e\u010di s bezdomovcem, pak za n\u00edm chod\u00ed, nakonec ho dot\u00e1hne a\u017e k sob\u011b do sklepa a je\u0161t\u011b k tomu se dostav\u00ed tyhle pocity. To nebyl Bill. Bill byl \u010dlov\u011bk bez emoc\u00ed a cit\u016f. Na nikom mu nez\u00e1le\u017eelo, jen na n\u011bm samotn\u00fdm. <\/p>\n

„V pohod\u011b, Bille. To byl jen n\u011bjakej zkrat. Si to p\u0159edstav, \u017ee by t\u011b takovej \u010dlov\u011bk m\u011bl…“ jen p\u0159i my\u0161lence slova l\u00edbat se ot\u0159\u00e1sl. A na tohle ksakru taky myslet nem\u011bl. Co ho to v\u016fbec napadlo… jak\u00fd l\u00edb\u00e1n\u00ed? Vy\u0161plhal se na nohy a shodil ze sebe oble\u010den\u00ed. Pot\u0159eboval sprchu. Nutn\u011b. Ta ho v\u017edy dok\u00e1zala odreagovat. <\/p>\n

„Kurva… \u017ee j\u00e1 dneska nebyl v pr\u00e1ci. Nic by se nestalo.“ Zamra\u010dil se s\u00e1m na sebe a nechal se ope\u010dov\u00e1vat kapkami vody. M\u011bl by \u00fapln\u011b jin\u00e9 starosti, ne\u017e m\u011bl te\u010f. Zab\u00fdval by se…
„Ooh, ne, ne!“ dupnul a pustil si ledovou vodu, kterou m\u011bl v \u00famyslu si chrstnout p\u0159\u00edmo do rozkroku. Bill se vzru\u0161il, jeho kl\u00edn nejednal jako mozek. Ale naopak. Z\u00e1dy mu projel studen\u00fd chlad v podob\u011b hork\u00e9ho potu a Bill\u016fv penis se vzepjal. „Pro\u010d?! Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee kurva bude\u0161 st\u00e1t?!“ Bill byl v takov\u00e9m roz\u010dilen\u00ed s\u00e1m ze sebe, \u017ee by si ho snad i useknul. Prost\u011b tohle nebylo norm\u00e1ln\u00ed. P\u0159ipadal si abnorm\u00e1ln\u011b nenorm\u00e1ln\u011b. Ale co bylo hor\u0161\u00ed, \u017ee ani ta studen\u00e1 voda nepom\u00e1hala. Nejsp\u00ed\u0161e to zap\u0159\u00ed\u010di\u0148ovaly ty my\u0161lenky, kter\u00e9 se mu neust\u00e1le motaly v hlav\u011b. <\/p>\n

„Kurva, seru na to,“ zav\u0159el Bill o\u010di a zaklonil hlavu, kdy\u017e omotal prsty kolem sv\u00e9ho penisu. Nehodlal to protahovat. Urychlen\u011b se za\u010dal uspokojovat. Ur\u010dit\u011b ho vzru\u0161ila my\u0161lenka na pr\u00e1ci… na jeho pracovn\u00edho kolegu. Ano, to bude ur\u010dit\u011b ono.
„Oh joo\u2026“ zast\u00e9nal a ol\u00edzl si vyprahl\u00e9 rty. Prsty semknul je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji a n\u011bkolika posledn\u00edmi, rychl\u00fdmi tahy vyvrcholil. \u010celo si op\u0159el o kachli\u010dky a zhluboka d\u00fdchal.
„Tak, te\u010f jsi to, Bille, kvalitn\u011b posral.“<\/p>\n<\/div>\n

Tom na druh\u00e9m konci panelov\u00e9ho domu, a \u00fapln\u011b v jin\u00e9 nadmo\u0159sk\u00e9 v\u00fd\u0161ce, potichu sed\u011bl na o\u0161mudlan\u00e9 matraci a ti\u0161e si broukal jakousi melodii. Ukol\u00e9bavka, kterou zp\u00edval mal\u00fdm d\u011btem ve \u0161kole na praxi. Pamatoval si ji moc dob\u0159e. U toho zobal jako pt\u00e1\u010dek z rohl\u00edku, odtrh\u00e1val mal\u00e9 kousky a vkl\u00e1dal si je do pusy.
„Ten Bill je opravdu hodn\u00fd, Tome, \u017ee ano? V\u011bd\u011bl jsi to, ale \u017ee by a\u017e tak moc byl hodn\u00fd… on je opravdu p\u0159\u00edzrak snesen\u00fd z nebesk\u00fdch v\u00fd\u0161in.“<\/p>\n<\/div>\n
Musel se pousm\u00edvat. Jen chv\u00edlemi se je\u0161t\u011b ot\u0159\u00e1sl z nezn\u00e1m\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, ale nebylo to tak zl\u00e9 jako ze za\u010d\u00e1tku.
„\u0158\u00edkal, \u017ee nejsi zav\u0159en\u00fd. Nelhal by ti. P\u0159\u00edzrak nel\u017ee.“ Ubezpe\u010doval s\u00e1m sebe. A sv\u00fdm slov\u016fm i v\u011b\u0159il. Odlo\u017eil nedojeden\u00fd rohl\u00edk a lehl si na starou matraci. U\u017e dlouho se mu nele\u017eelo tak pohodln\u011b. Bylo mu teplo a nic ho netla\u010dilo do zad. Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d tohle Bill pro n\u011bj ud\u011blal, ale byl za to vd\u011b\u010dn\u00fd. Sto\u010dil se do klubka a prstem \u0161\u0165ouchal do l\u00e1tky pod sebou.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e ho Bill v jeho \u00fakrytu dr\u017eel kolem ramen a obj\u00edmal jej, bylo to tak nezn\u00e1m\u00e9. Nebo ne snad nezn\u00e1m\u00e9, ale vzd\u00e1len\u00e9. U\u017e dlouho ho nikdo nem\u011bl v n\u00e1ru\u010d\u00ed a netiskl k sob\u011b. Naposledy jeho d\u00edvka. Zrovna se s n\u00edm rozch\u00e1zela a jednodu\u0161e jej obejmula.
„Bill obj\u00edm\u00e1 kr\u00e1sn\u011bji,“ \u0159ekl si s\u00e1m pro sebe, zav\u0159el o\u010di a vybavil si jeho opojnou v\u016fni. Von\u011bl tak orient\u00e1ln\u011b. Jasm\u00ednov\u011b, stejn\u011b jako onen vypit\u00fd \u010daj. Tom se s \u00fasm\u011bvem nat\u00e1hl pro hrne\u010dek, p\u0159itulil si jej k sob\u011b, stejn\u011b jako milovanou fla\u0161ku, a \u010dichal k n\u011bmu. „P\u0159\u00edzraku…“ vzdychl si.<\/div>\n
Jeho P\u0159\u00edzrak mu byl tak bl\u00edzk\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 tak moc vzd\u00e1len\u00fd. Pr\u00e1v\u011b to v Tomovi vyvol\u00e1valo ty d\u00e1vno zapomenut\u00e9 pocity.
„D\u011bkuju, P\u0159\u00edzraku,“ pousm\u00e1l se a zav\u0159el o\u010di. Om\u00e1men v\u016fn\u00ed z hrne\u010dku usnul.<\/div>\n
\n

Bill se cel\u00fd na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe vypot\u00e1cel z koupelny a dopadl do postele. N\u011bkolikr\u00e1t si promnul \u010delo.
„Te\u010f z toho ani neusnu a r\u00e1no budu m\u00edt vr\u00e1sky,“ zalo\u017eil si ruce na prsou a frustrovan\u011b \u0161pulil pusu ke stropu. Nemohl se ani po\u0159\u00e1dn\u011b uvelebit. Jako v\u017edy, kdy\u017e byl vyto\u010den\u00fd. P\u0159et\u00e1hl si pe\u0159inu a\u017e p\u0159es hlavu, a rozhodnut\u00fd se \u017e\u00e1dn\u00fdm Tomem nezab\u00fdvat, usnul.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
autor: S & Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: S & Doris Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, kdy\u017e si Bill kleknul p\u0159ed n\u011bj a bez n\u011bjak\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, aby si ho po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00eddl. „Co tam m\u00e1m?“ ozval se zmaten\u011b Tom. „Jsi sed\u0159en\u00fd a te\u010de ti krev,“ vysv\u011btlil Bill.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[343],"tags":[],"class_list":["post-10866","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-homeless"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10866","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10866"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10866\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10866"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10866"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10866"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}