{"id":10880,"date":"2010-08-25T18:30:00","date_gmt":"2010-08-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10853"},"modified":"2010-08-25T18:30:00","modified_gmt":"2010-08-25T17:30:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/25\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-15\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 15."},"content":{"rendered":"
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dopoledne druh\u00e9ho dne bylo na n\u00e1dvo\u0159\u00ed docela \u017eivo. Uprost\u0159ed prostranstv\u00ed b\u011bhem noci vyrostlo mal\u00e9 podium. Nebylo to obvykl\u00e9 m\u00edsto k vykon\u00e1v\u00e1n\u00ed trest\u016f smrti, ale byl tu dostatek prostoru, aby se sem ve\u0161li v\u0161ichni ti, co se pohybovali v pal\u00e1ci, a na druhou stranu se sem nedostali \u017e\u00e1dn\u00ed \u010dumilov\u00e9 zven\u010d\u00ed. Pro n\u011b dne\u0161n\u00ed divadlo ur\u010deno nebylo. Jen p\u00e1r \u0161lechtic\u016f, \u017eij\u00edc\u00edch mimo dv\u016fr, bylo pozvan\u00fdch nav\u00edc, proto\u017ee p\u0159edev\u0161\u00edm o\u010di t\u011bch, co n\u011bco znamenali, m\u011bly spat\u0159it um\u00edrat Toriova sekret\u00e1\u0159e, aby si dostate\u010dn\u011b vryli do pam\u011bti, \u017ee p\u0159ed \u0161og\u00fanov\u00fdm trestem je nespas\u00ed ani jejich p\u016fvod, kdyby se snad je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed cht\u011bl vzep\u0159\u00edt jeho moci, a jak\u00fdmkoli, by\u0165 jen nepatrn\u00fdm zp\u016fsobem, se protivit \u0159\u00e1du.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Byl jsem usazen pod nevelk\u00fdm stanem do k\u0159esla a Torio se posadil do druh\u00e9ho po m\u00e9m boku. V\u0161ichni ji\u017e byli zde. \u010cekalo se pouze, a\u017e bude p\u0159edveden odsouzen\u00fd. Bylo tak u\u010din\u011bno velice z\u00e1hy. Xaniro se ani nijak nevzp\u00edral. S hlavou vzty\u010denou se nechal dov\u00e9st a\u017e na podium a tam, ani\u017e by hnul brvou, si vyslechl Tori\u016fv proslov, ve kter\u00e9m pro v\u0161echny z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00e9 zopakoval \u0161og\u00fan v\u0161echny jeho proh\u0159e\u0161ky. Mluvil pom\u011brn\u011b dlouho a zap\u00e1len\u011b. Vyzdvihoval svoji neot\u0159esitelnou autoritu a bla bla. Pro m\u011b to byla jen sn\u016f\u0161ka velkohub\u00fdch \u017ev\u00e1st\u016f, kter\u00e9 jsem nikterak pozorn\u011b neposlouchal. Sp\u00ed\u0161 mi b\u011bhal nep\u0159\u00edjemn\u00fd mr\u00e1z po z\u00e1dech z toho, jak\u00fdm zp\u016fsobem si m\u011b ke konci jeho proslovu odsouzenec prohl\u00ed\u017eel. Nev\u011bstilo to nic dobr\u00e9ho a j\u00e1 se za\u010d\u00ednal b\u00e1t toho, co v\u0161echno na m\u011b Xaniro v\u011bd\u011bl. Doufal jsem jen, \u017ee u\u017e bude velmi rychle po v\u0161em, a on tak bude uti\u0161en nav\u017edy, ani\u017e by snad dostal p\u0159\u00edle\u017eitost cokoli \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
\n
Moje nad\u011bje ale uvadly velmi brzy a j\u00e1 se propadl do \u0161\u00edlen\u00e9 hr\u016fzy a pon\u00ed\u017eenosti, kdy\u017e potom, co si vy\u017e\u00e1dal svolen\u00ed naposledy promluvit, m\u011b ozna\u010dil jako d\u011bvku, co se kurv\u00ed se \u0161pinav\u00fdm ciz\u00e1kem, a \u017ee oproti m\u00e9mu, se mu jeho provin\u011bn\u00ed zd\u00e1 sm\u011b\u0161n\u00e9, a nakonec dodal, \u017ee to c\u00edsa\u0159 by m\u011bl b\u00fdt m\u00edsto n\u011bj dnes s hlavou na \u0161palku. V davu to vzru\u0161en\u011b zahu\u010delo a v\u0161echny zraky se up\u0159ely na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jak se opova\u017euje\u0161 znesv\u011btit c\u00edsa\u0159e?!“ Zabur\u00e1cel Tori\u016fv hlas p\u0159es cel\u00e9 n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Nutilo m\u011b to zacpat si u\u0161i, jak ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed to bylo, nav\u00edc zn\u011bl zp\u016fsobem, jako by snad ani nepromluvil \u010dlov\u011bk, ale n\u011bco nadp\u0159irozen\u00e9ho, co se nedalo k ni\u010demu p\u0159irovnat. Pak se mihnul tak rychle, \u017ee lidsk\u00e9 oko to sotva dok\u00e1zalo post\u0159ehnout a zru\u0161il vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 ho d\u011blila od jeho zr\u00e1dn\u00e9ho sekret\u00e1\u0159e. Se stejnou rychlost\u00ed vytasil me\u010d a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku k zemi padly jen kusy Xanirova roz\u010dtvrcen\u00e9ho t\u011bla.<\/em>  <\/div>\n
„P\u0159edstaven\u00ed skon\u010dilo. V\u0161ichni pry\u010d!“ Zah\u0159m\u011bl rozkaz a lidi ve strachu a panice se rozprchli jako hejno pt\u00e1k\u016f, kter\u00e9 vyd\u011bs\u00ed lovec. B\u011bhem p\u00e1r minut jsem tu z\u016fstal jen j\u00e1, d\u011bsem ochromen\u00fd a schoulen\u00fd v k\u0159esle, \u010dekaj\u00edc\u00ed na nevyhnuteln\u00e9 krut\u00e9 n\u00e1sledky, a on. Bylo jedno, \u017ee p\u0159ed davem zpochybnil Xanirova slova, proto\u017ee te\u010f v jeho vztekem plaj\u00edc\u00edch o\u010d\u00edch bylo veps\u00e1no proz\u0159en\u00ed. D\u00edlky skl\u00e1da\u010dky do sebe zapadly a on u\u017e v\u011bd\u011bl, co bylo se mnou celou tu dobu \u0161patn\u011b.<\/em><\/div>\n
B\u011bhem vte\u0159iny byl zp\u00e1tky u m\u011b, popadl m\u011b za pa\u017ei a vl\u00e1\u010del m\u011b za sebou n\u011bkam do pal\u00e1ce.<\/em><\/div>\n
„Pus\u0165,“ chab\u011b jsem se zm\u00edtal, ale nebylo mi to nic platn\u00e9. Z jeho \u017eelezn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed \u0161anci uniknout. „Sly\u0161\u00ed\u0161? Kam m\u011b to t\u00e1hne\u0161?! Tohle si k c\u00edsa\u0159i nem\u016f\u017ee\u0161 dovolit.“ Zkusil jsem na to j\u00edt odtud, ale s\u00e1m jsem v\u011bd\u011bl, jak uboze to vyzn\u011blo. Nebyl jsem pro n\u011bj nic. Jen loutka, kter\u00e1 slou\u017eila k jeho pot\u011b\u0161en\u00ed. „Au, to bol\u00ed.“ K\u0148oural jsem d\u00e1l, i kdy\u017e na m\u011b nijak nereagoval. Mezit\u00edm jsme do\u0161li do jeho komnat. Naposledy jsem tu byl jako d\u00edt\u011b a od t\u00e9 doby jsem se tomuto m\u00edstu vyh\u00fdbal. P\u016fsobilo to tu d\u011bsiv\u011b a temn\u011b. Zdoben\u00ed se nepodobalo ni\u010demu, co bylo k vid\u011bn\u00ed v\u0161ude jinde v pal\u00e1ci. M\u00edstnost byla ponur\u00e1, lad\u011bn\u00e1 do \u010dern\u00fdch a tmav\u011b modr\u00fdch barev.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To m\u00e1 bolet.“ Zasy\u010del a mr\u0161til se mnou na zem. Zana\u0159\u00edkal jsem, kdy\u017e jsem dopadl na tvrdou podlahu a narazil si kolena. „Jak ses v\u016fbec opov\u00e1\u017eil nab\u00eddnout se n\u011bkomu jin\u00e9mu, kdy\u017e pat\u0159\u00ed\u0161 bez v\u00fdhrad jen mn\u011b!?“ K\u0159i\u010del na m\u011b v d\u011bsupln\u00e9 monstr\u00f3znosti a vypadal podivn\u011b nelidsky. Jeho norm\u00e1ln\u011b b\u00edl\u00e1 poko\u017eka potemn\u011bla, zelen\u00e9 o\u010di se sv\u00edtiv\u011b rozz\u00e1\u0159ily a jeho vlasy se v t\u00f3nu namodralosti vlnily kolem jeho hlavy, jako kdyby si s nimi bl\u00e1zniv\u011b pohr\u00e1val v\u00edtr. Nikdy d\u0159\u00edv jsem nebyl tolik vyd\u011b\u0161en\u00fd. Byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee musely nastat moje posledn\u00ed chv\u00edle \u017eivota, a pokud tomu tak bylo, cht\u011bl jsem ho alespo\u0148 vyv\u00e9st z jeho omylu, aby v\u011bd\u011bl, koho skute\u010dn\u011b chov\u00e1m ve sv\u00e9m srdci.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda! Nepat\u0159\u00edm ti!“ Vyr\u00e1\u017eel jsem ze sebe mezi vzlyky. „Miluju jeho, sly\u0161\u00ed\u0161? A ty mi to nem\u016f\u017ee\u0161 vz\u00edt, a\u0165 u\u017e se mnou ud\u011bl\u00e1\u0161 cokoli.“<\/em><\/div>\n
„Tak to se \u0161eredn\u011b plete\u0161, ty nev\u011brn\u00e1  \u010dubko!“ Chytil m\u011b pod krkem za \u0161aty a ne\u0161etrn\u011b m\u011b vyt\u00e1hl na nohy. „Nejd\u0159\u00edv si vezmu tvoje t\u011blo, a pak ti z hlavy vy\u017eenu i tu tvoji sm\u011b\u0161nou l\u00e1sku. Moje magie je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ten v\u00e1\u0161 uboh\u00fd pozemsk\u00fd cit. Za p\u00e1r dn\u00ed si na n\u011bj ani nevzpomene\u0161.“ Nen\u00e1vistn\u011b mi prskal do obli\u010deje, a pak ze m\u011b surov\u011b za\u010dal rv\u00e1t oble\u010den\u00ed. Pokusil jsem se o \u00fat\u011bk, ale jen jsem si t\u00edm vykoledoval p\u00e1r bolestiv\u00fdch ran do obli\u010deje. Kdy\u017e m\u011b m\u011bl kone\u010dn\u011b nah\u00e9ho, odhodil m\u011b na postel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pom\u00f3\u00f3\u00f3c!“ Rozk\u0159i\u010del jsem se naplno, kdy\u017e mi p\u0159ivazoval ruce nad hlavu k \u010delu l\u016f\u017eka, ale on se mi jen vysm\u00e1l s t\u00edm, \u017ee m\u011b stejn\u011b nem\u016f\u017ee nikdo sly\u0161et. M\u011bl m\u011b tak dokonale znehybn\u011bn\u00e9ho. Ruce sv\u00e1zan\u00e9, a na stehnech mi kle\u010del on, abych ho nemohl kopnout, zat\u00edmco ze sebe stahoval svoje oble\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ale, ale, ty pl\u00e1\u010de\u0161,“ vysm\u00edval se mi. „V\u017edycky se ti to tolik l\u00edbilo. Byl jsi dokonal\u00e1 d\u011bvka, kter\u00e1 st\u00e9nala a prosila o doteky, kdykoli jsem se k n\u00ed jen p\u0159ibl\u00ed\u017eil.“ Chv\u011bl jsem se pod n\u00edm bezmoc\u00ed a potupou. Je\u0161t\u011b nikdy d\u0159\u00edv jsem nec\u00edtil tak velk\u00e9 pon\u00ed\u017een\u00ed, a d\u011blalo se mi \u0161patn\u011b od \u017ealudku z vyhl\u00eddky na to, co se chystal ud\u011blat. „\u0158ekni, d\u0159\u00edv ne\u017e t\u011b nech\u00e1m zapomenout, bylo to s n\u00edm taky tak dobr\u00e9?“ Nam\u00e1hav\u011b jsem zafun\u011bl, jak jsem se nevzd\u00e1val a neust\u00e1le jsem se sna\u017eil z ko\u017een\u00fdch \u0159em\u00ednk\u016f vyprostit ruce. Jen se mi ale o to v\u00edc utahovaly a j\u00e1 musel sp\u00ed\u0161 vypadat jako zoufal\u00e1 ryba na m\u011bl\u010din\u011b, jak jsem se pod n\u00edm neefektivn\u011b zm\u00edtal.<\/em><\/div>\n
„Byl stokr\u00e1t lep\u0161\u00ed \u00fapln\u011b ve v\u0161em. Ani zdaleka se mu nem\u016f\u017ee\u0161 rovnat a je jedno, kolik na m\u011b zkus\u00ed\u0161 toho sv\u00e9ho za\u0159\u00edk\u00e1v\u00e1n\u00ed, nikdy nezapomenu. M\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt moje t\u011blo, ale moje srdce a du\u0161e u\u017e nav\u017edycky bude pat\u0159it jen jemu.“ Po t\u011bchto slovech se mu z tv\u00e1\u0159e vytratil v\u00edt\u011bzoslavn\u00fd \u00fa\u0161klebek, kter\u00fd tam doposud m\u011bl, a tv\u00e1\u0159 se mu op\u011bt zk\u0159ivila zlost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed.“ Prsknul zlov\u011bstn\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pak slezl z m\u00fdch stehen a ne\u017e jsem se stihl pokusit vzdorovat, chytil m\u011b pod koleny a natla\u010dil mi nohy k hrudn\u00edku takovou silou, \u017ee jsem se t\u00e9m\u011b\u0159 nemohl ani nadechnout. Za\u0159val jsem ukrutnou bolest\u00ed, kdy\u017e do m\u011b bez jak\u00e9koli p\u0159\u00edpravy proniknul a za\u010dal ihned bezohledn\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eet. M\u011bl jsem pocit, \u017ee m\u011b snad rozerve vedv\u00ed a on nebral sebemen\u0161\u00ed ohledy. Za\u017e\u00edval jsem nepopsateln\u00fd pocit mu\u010div\u00e9ho utrpen\u00ed, hnusu, potupy. M\u00e9 naivn\u00ed bezstarostn\u00e9 j\u00e1 se rozpadalo na tis\u00edce mal\u00fdch st\u0159\u00edpk\u016f, o kter\u00fdch jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je nelze d\u00e1t dohromady, a j\u00e1 u\u017e nikdy nebudu stejn\u00fd. Po\u0161pinil m\u011b a dr\u00e1sal mou du\u0161i k ze\u0161\u00edlen\u00ed. P\u0159\u00e1l jsem si alespo\u0148 ztratit v\u011bdom\u00ed, abych to nemusel vn\u00edmat naplno, ale nestalo se. Byl jsem nucen to sn\u00e1\u0161et z m\u00e9ho pohledu nekone\u010dn\u011b dlouho, ne\u017e p\u0159i\u0161el konec.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odvalil se ze m\u011b  a uvolnil mi pouze jedno z\u00e1p\u011bst\u00ed. Okam\u017eit\u011b  jsem se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka. U\u017e jsem nem\u011bl ani s\u00edlu plakat. Pouze jsem zjit\u0159en\u011b vn\u00edmal, jak z m\u00e9ho rozedran\u00e9ho t\u011bla vyt\u00e9k\u00e1 krev. \u0160kr\u00e1bance na hrudi, noh\u00e1ch, rozseknut\u00fd ret a nat\u00e9kaj\u00edc\u00ed oko, nebylo nic oproti tomu, jak to vypadalo tam dole. C\u00edtil jsem pod sebou vlhko a rozhodn\u011b to nebyl n\u00e1sledek jeho vrcholu. To j\u00e1 krv\u00e1cel a v tento moment jsem si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e aby p\u0159i\u0161el konec a cel\u00e9 tohle utrpen\u00ed ode\u0161lo spolu s m\u00fdm duchem na v\u011b\u010dnost.<\/em><\/div>\n
„Nepokou\u0161ej se ut\u00e9ct!“ Zamumlal tak trochu scestn\u011b, kdy\u017e m\u011b zanech\u00e1val v pokoji samotn\u00e9ho. Jako kdybych byl snad schopn\u00fd se s\u00e1m zvednout, nato\u017epak ud\u011blat jedin\u00fd krok. Jen p\u0159ese m\u011b nedbale p\u0159ehodil p\u0159ikr\u00fdvku a se v\u0161emi m\u00fdmi otev\u0159en\u00fdmi zran\u011bn\u00edmi m\u011b nechal b\u00fdt. A\u017e sp\u00e1nek m\u011b na p\u00e1r hodin vysvobodil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010cas se vlekl a j\u00e1 myslel, \u017ee se mus\u00edm zbl\u00e1znit z t\u00e9hle podivn\u00e9 samoty. M\u011bl jsem otup\u011bl\u00fd mozek a byl jsem jako bez energie. Neust\u00e1le jsem musel myslet na to, co se d\u011bje v pal\u00e1ci. Ur\u010dit\u011b to nebylo nic dobr\u00e9ho. Den co den jsem se probouzel do toho sam\u00e9ho kaln\u00e9ho r\u00e1na. Okolo byl jen sn\u00edh, tma a st\u00edny. C\u00edtil jsem se podivn\u011b bezmocn\u00fd. Nech\u00e1pal jsem, jak\u00e1 zm\u011bna se to se mnou ud\u00e1la. Jindy jsem byl pln\u00fd energie a n\u00e1pad\u016f, ov\u0161em to jsem m\u011bl tak\u00e9 vedle sebe Billa. Asi za to \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b mohlo i toto m\u00edsto bez jak\u00fdchkoliv v\u011bt\u0161\u00edch podn\u011bt\u016f. Na\u0161t\u011bst\u00ed tuhle nudu zm\u011bnil p\u0159\u00edjezd Tatsuyi. Vyb\u011bhl jsem na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, sotva jsem usly\u0161el p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed v\u016fz. Moje intuice m\u011b nezklamala. Byl to opravdu on v pom\u011brn\u011b dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b oproti na\u0161emu posledn\u00edmu setk\u00e1n\u00ed.  <\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsem z n\u011bj vym\u00e1mil dopis pro m\u011b. Prudce jsem ho otev\u0159el, a teprve nyn\u00ed si uv\u011bdomil, \u017ee se \u010dten\u00edm jsem daleko nepokro\u010dil, tud\u00ed\u017e nedok\u00e1\u017eu rozlu\u0161tit jedin\u00fd znak jejich slo\u017eit\u00e9ho p\u00edsma. Vtisknul jsem tedy alespo\u0148 na barevn\u00fd list pap\u00edru polibek a po ob\u011bd\u011b jsem potom nutil chud\u00e1ka Tatsuyu, aby mi obsah \u010detl znova a znova. <\/p>\n

L\u00e1sko, 
sna\u017e\u00edm se b\u00fdt siln\u00fd pro n\u00e1s oba, ale ani nev\u00ed\u0161, jak moc mi chyb\u00ed\u0161 a jak nev\u00fdslovn\u011b si m\u00e1 du\u0161e p\u0159eje b\u00fdt s tebou. Myslel jsem, \u017ee budu m\u00edt v\u00edce s\u00edly na\u0161e odlou\u010den\u00ed sn\u00e1\u0161et, ale pravda je takov\u00e1, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edce dn\u016f jsme od sebe, t\u00edm v\u00edce m\u00e9 srdce krv\u00e1c\u00ed. \u0158ekni, mluvil jsi u\u017e s matkou? Pov\u011bd\u011bla ti, jestli m\u00e1me proti Toriovi nad\u011bji?  
Miluji t\u011b 
Nav\u017edy tv\u016fj Bill<\/em>  <\/p>\n

Bylo to tak zoufal\u00e9 psan\u00ed. Sna\u017eil se p\u016fsobit radostn\u011b, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, jak moc trp\u00ed. M\u011bl jsem z t\u011bch p\u00e1r slov pocit, \u017ee Benjiro – bezstarostn\u00fd chlapec, se mi pod t\u00edhou \u00fatrap, kter\u00e9 n\u00e1s obklopovaly, n\u011bkam rychle vytr\u00e1c\u00ed. V\u0161ichni se m\u011bn\u00edme, ale krut\u00e9 okolnosti, kter\u00e9 k tomu nutily Billa, bych nep\u0159\u00e1l ani sv\u00e9mu nep\u0159\u00edteli.<\/p>\n<\/div>\n

V n\u00e1hl\u00e9m popudu jsem rychle vysko\u010dil z roho\u017ee a obul se. Prob\u011bhl jsem chodbami kl\u00e1\u0161tera, zahradou, a\u017e k hlavn\u00ed br\u00e1n\u011b. P\u0159inutil jsem mnichy, kte\u0159\u00ed m\u011bli slu\u017ebu, aby ji otev\u0159eli. Nech\u00e1pav\u011b se pod\u00edvali jeden na druh\u00e9ho, ale nakonec m\u011b pustili ven. P\u0159ede mnou se objevila b\u00edl\u00e1 namrzl\u00e1 planina. U\u0161el jsem p\u00e1r metr\u016f z\u00e1v\u011bjemi a v tom mi do\u0161la m\u00e1 po\u0161etilost. Takhle se za Billem nedostanu, a i kdyby ano, byl jsem nep\u0159ipraven\u00fd. Nijak bych mu nepomohl, jen bych se nejsp\u00ed\u0161 nechal lacin\u011b zab\u00edt. Cht\u011b necht\u011b jsem se musel vr\u00e1tit. Tolik jsem tou\u017eil n\u011bco ud\u011blat. M\u00fdm t\u011blem jako by vibrovala z\u00e1zra\u010dn\u00e1 energie. C\u00edtil jsem se tak siln\u00fd. Musel jsem n\u011bco podniknout hned te\u010f. Po\u0161lu Billovi vzkaz a to okam\u017eit\u011b.  
    <\/div>\n
„U\u017e jste se vr\u00e1til z proch\u00e1zky?“ Zeptal se Tatsuya klidn\u011b a napil se \u010daje. V tomto okam\u017eiku mi p\u0159i\u0161el na zabit\u00ed. Na\u0161el jsem list pap\u00edru a n\u011bjak\u00e9 psac\u00ed n\u00e1\u010din\u00ed a pak mi do\u0161lo, \u017ee moje l\u00e1ska nedok\u00e1\u017ee psan\u00ed p\u0159e\u010d\u00edst, kdy\u017e ho nap\u00ed\u0161u na\u0161\u00ed \u0159e\u010d\u00ed, a jeho \u0159e\u010d\u00ed jsem ps\u00e1t neum\u011bl. Frustrovan\u011b jsem si vzdychnul a zvednul o\u010di k Tatsuyovi, kter\u00fd se naproti mn\u011b pobaven\u011b \u0161klebil.  <\/div>\n
„Pros\u00edm vy\u0159i\u010f mu, \u017ee ho miluji nadev\u0161e na sv\u011bt\u011b. Ka\u017ed\u00e1 moje my\u0161lenka pat\u0159\u00ed jenom jemu.“ Odml\u010del jsem se a znovu pokra\u010doval, i kdy\u017e jsem tro\u0161ku lhal. Necht\u011bl jsem ho vyd\u011bsit v\u00edc, ne\u017e bylo nutn\u00e9. „Tvoje matka mi \u0159ekla, jak na toho d\u00e9mona. Brzo budeme voln\u00ed a nav\u017edy spolu. Pokus se to s n\u00edm vydr\u017eet. L\u00edb\u00e1m T\u011b.“ M\u016fj spole\u010dn\u00edk p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Vy\u0159\u00edd\u00edm. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale i j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee brzo budu svobodn\u00fd.“<\/div>\n
„Tak to je opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“ <\/div>\n
„Tak\u00e9 si mysl\u00edm. Odj\u00ed\u017ed\u00edm z\u00edtra, pokud se nevyskytnou n\u011bjak\u00e9 nep\u0159\u00edzniv\u00e9 okolnosti. Nejsem p\u00e1nem po\u010das\u00ed.“ Zatv\u00e1\u0159il se omluvn\u011b. Mo\u017en\u00e1 nedok\u00e1zal ovl\u00e1dat sn\u00edh, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem ovliv\u0148oval na\u0161e \u017eivoty. Kdyby jeho nebylo… rad\u0161i na to nemyslet.  <\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/div>\n
   <\/div>\n
Tatsuya odjel a j\u00e1 byl zase s\u00e1m. Sna\u017eil jsem se zabavit \u010detbou prastar\u00fdch svitk\u016f, ale uvnit\u0159 jsem m\u011bl pocit, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, moc \u0161patn\u011b. Dokonce minul\u00e9ho r\u00e1na jsem se probudil a m\u011bl v \u00fastech podivnou pachu\u0165, jako by to byla krev. Na\u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e jsem rozsv\u00edtil lucernu a pod\u00edval se do sv\u00e9ho kapesn\u00edho zrc\u00e1tka, nic jsem nevid\u011bl. Jen sv\u016fj pobledl\u00fd, tro\u0161ku zarostl\u00fd obli\u010dej. Najednou jsem uc\u00edtil o\u0161klivou bolest, kter\u00e1 prol\u00e9tla m\u00fdm t\u011blem a jako by m\u011b rozp\u016flila ve dv\u00ed. Svitek mi vyklouzl z dlan\u00ed a j\u00e1 se zhluboka nadechl. A stejn\u011b jako ta bolest p\u0159i\u0161la, zase odezn\u011bla.  
      
\u2026 
     <\/div>\n
Obli\u010dej Tatsuyi nev\u011b\u0161til nic dobr\u00e9ho. Objevil se tu nezvykle brzo, a to v doprovodu d\u00edvky, kterou jsem nikdy nevid\u011bl, ale byla mu hodn\u011b podobn\u00e1. Byl jsem ochromen\u00fd strachem, ml\u010del jsem. Tatsuya promluvil jako prvn\u00ed.<\/div>\n
„V pal\u00e1ci se d\u011bj\u00ed zm\u011bny. Xaniro je mrtv\u00fd. M\u011bl bych b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee byl m\u016fj v\u011bznitel popraven, ale nejsem. Tohle se dot\u00fdk\u00e1 v\u00edce lid\u00ed. Obvinil c\u00edsa\u0159e, vy dva spolu… ne\u017e zem\u0159el. \u0160og\u00fan se stra\u0161liv\u011b rozzu\u0159il. Nikomu nebude pro sm\u00edch. Vyhnal lidi, co p\u0159i\u0161li a odt\u00e1hl c\u00edsa\u0159e do sv\u00fdch komnat. Nem\u011bl jsem ani mo\u017enost vy\u0159\u00eddit mu v\u00e1\u0161 vzkaz.“ Odml\u010del se a obr\u00e1til se na d\u00edvku, kterou mi nejd\u0159\u00edv p\u0159edstavil jako svou sestru. „Tak \u0159ekni, co v\u00ed\u0161.“ Vyb\u00eddl ji, aby mluvila.<\/div>\n
„Nikoho k n\u011bmu nepou\u0161t\u00ed. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee onemocn\u011bl a je to s n\u00edm v\u00e1\u017en\u00e9, ale j\u00e1 ho jednou zahl\u00e9dla a…“<\/div>\n
„A co…“ Doch\u00e1zela mi trp\u011blivost.<\/div>\n
„Byl sam\u00e1 mod\u0159ina.“ P\u00edpla. Krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal. Sna\u017eil jsem se p\u016fsobit klidn\u011b, i kdy\u017e v\u0161e ve mn\u011b v\u0159elo jako hork\u00e1 l\u00e1va. Pod\u011bkoval jsem jim a omluvil se, \u017ee bych byl r\u00e1d o samot\u011b. Dostal jsem vztek na sebe i na Billovu matku. Jak jen po mn\u011b mohla cht\u00edt, abych sed\u011bl s rukama slo\u017een\u00fdma v kl\u00edn\u011b? Neurvale jsem zaklepal na jej\u00ed komnaty. Neozval se ani hl\u00e1sek.  <\/div>\n
Otev\u0159el jsem a ona se na m\u011b  ihned oto\u010dila. \u010cekal jsem, \u017ee bude p\u0159ekvapen\u00e1, ale m\u00fdlil jsem se. Byla a\u017e nadpozemsky klidn\u00e1. Perfektn\u011b oble\u010den\u00e1 a ani jedin\u00fd vlas nebyl na jin\u00e9m m\u00edst\u011b, ne\u017e m\u011bl b\u00fdt.<\/div>\n
„\u0158ekn\u011bte mi, jak mohu pomoct va\u0161emu synovi?“ Ihned jsem na ni spustil. „Mus\u00ed b\u00fdt i jin\u00e1 cesta, ne\u017e \u010dek\u00e1n\u00ed na z\u00e1zrak, v kter\u00fd j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee p\u0159ijde. Copak je v\u00e1m to lhostejn\u00e9 jako matce, co s n\u00edm bude? On mu ubli\u017euje, pot\u0159ebuje na\u0161i pomoct, co nejd\u0159\u00edve.“ Za\u010d\u00ednal jsem se v\u00edc a v\u00edc rozoh\u0148ovat. N\u011bjak\u00e9 spole\u010densk\u00e9 konvence \u0161ly stranou. Copak nech\u00e1pala, co je v s\u00e1zce? P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se k n\u00ed na p\u00e1r krok\u016f a zhluboka jsem oddychoval, jak uvnit\u0159 m\u011b v\u0161echno bublalo.<\/div>\n
„\u010cekala jsem, \u017ee se setk\u00e1me znovu. Poprv\u00e9 jsem ti ne\u0159ekla v\u0161echno. Neuzr\u00e1l \u010das a tys nebyl p\u0159ipraven\u00fd. \u0158ekni, te\u010f u\u017e se c\u00edt\u00ed\u0161 na tolik siln\u00fd postavit se samotn\u00e9mu d\u00e9monovi?“<\/div>\n
„Ano.“ Vyhrkl jsem bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„Potom m\u00e1m pro tebe ale jedno upozorn\u011bn\u00ed. Kdy\u017e prohraje\u0161, tak ztrat\u00ed\u0161 svoji du\u0161i a p\u0159ijde\u0161 o nesmrtelnost. U\u017e nikdy se znovu nep\u0159evt\u011bl\u00ed\u0161.“ Za\u010d\u00ednal jsem ztr\u00e1cet nervy. Zase za\u010d\u00ednala s poh\u00e1dkama. U\u017e te\u010f jsem v pekle bez Benjira. K \u010demu by mi byla bez n\u011bj m\u00e1 du\u0161e? Nav\u00edc j\u00e1 nev\u011b\u0159il v ty jejich nesmysly s reinkarnac\u00ed. Je\u017e\u00ed\u0161 n\u00e1m d\u00e1val jeden \u017eivot a ten j\u00e1 hodlal pro\u017e\u00edt s \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho jsem nadev\u0161e miloval.<\/p>\n<\/div>\n
Pokra\u010dovala.<\/div>\n
„D\u00e9mona zahl\u00e9dne\u0161 v jeho prav\u00e9 podob\u011b, kdy\u017e se k n\u011bmu oto\u010d\u00ed\u0161 z\u00e1dy a p\u0159es rameno zachyt\u00ed\u0161 jeho obraz v zrcadle. Jestli z t\u00e9 hr\u016fzy nezem\u0159e\u0161, tak t\u011b \u010dek\u00e1 nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u00fakol. Torio bude m\u011bnit podoby, a ty bude\u0161 muset p\u0159ekonat s\u00e1m sebe. Naj\u00edt svoji vnit\u0159n\u00ed s\u00edlu. A nezapome\u0148, jeho kouzelnou moc oslabuje p\u0159\u00edtomnost psa.“ Pohybem ruky mi dala na srozum\u011bnou, \u017ee vynucen\u00e1 audience skon\u010dila. Z jej\u00edch slov jsem nebyl o nic moud\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Hlavou se mi honily nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenky. Sna\u017eil jsem se v\u0161e kombinovat dohromady, ale m\u016fj mozek na nic nemohl p\u0159ij\u00edt.  <\/div>\n
Konec dne jsem na\u0161t\u011bst\u00ed  str\u00e1vil s Tatsuyou a jeho sestrou Miyu. Nab\u00eddli mi, abych jel s nimi. Nikdo se nic nedozv\u00ed, kdy\u017e se ubytuji u nich doma. Budu tak bl\u00edzko pal\u00e1ci a bude jen ot\u00e1zkou \u010dasu zjistit Toriovy zvyky a za\u00fato\u010dit na n\u011bj. Tihle dob\u0159\u00ed lid\u00e9 v\u011bd\u011bli, co v\u0161echno riskuj\u00ed. Rozsek\u00e1n\u00ed na kousky byl ten nejmen\u0161\u00ed trest, ale p\u0159esto mi cht\u011bli pomoct. Za zdi kl\u00e1\u0161tera se sice Torio neodv\u00e1\u017eil, a j\u00e1 tedy riskoval odjezdem pry\u010d, mnohem v\u011bt\u0161\u00edm rizikem mi ale p\u0159ipadalo nechat to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pro m\u011b – Billa jemu na pospas. To na n\u011bm si ta bestie p\u0159edev\u0161\u00edm vyb\u00edjela sv\u00e9 vzteky a choutky, a j\u00e1 u\u017e to tak nehodlal d\u00e1l nechat. Byl jsem roztr\u017eit\u00fd z rozru\u0161en\u00ed a nemohl jsem se do\u010dkat odjezdu do hlavn\u00edho m\u011bsta. „U\u017e brzo budeme spolu. Slibuji.“ Zamumlal jsem polohlasn\u011b. 
  
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Dopoledne druh\u00e9ho dne bylo na n\u00e1dvo\u0159\u00ed docela \u017eivo. Uprost\u0159ed prostranstv\u00ed b\u011bhem noci vyrostlo mal\u00e9 podium. Nebylo to obvykl\u00e9 m\u00edsto k vykon\u00e1v\u00e1n\u00ed trest\u016f smrti, ale byl tu dostatek prostoru, aby se sem ve\u0161li v\u0161ichni ti, co se pohybovali v pal\u00e1ci,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-10880","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10880","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10880"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10880\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10880"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10880"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10880"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}