{"id":10883,"date":"2010-08-25T16:30:00","date_gmt":"2010-08-25T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10856"},"modified":"2010-08-25T16:30:00","modified_gmt":"2010-08-25T15:30:00","slug":"v-temnote-22-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/25\/v-temnote-22-konec\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 22. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa
<\/strong><\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tak, zazvonil zvonec a Temnoty je konec. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to aspo\u0148  tro\u0161ku l\u00edbilo a t\u0159eba se je\u0161t\u011b  n\u011bkdy v budoucnosti sejdeme u n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed pov\u00eddky, ale neslibuju \ud83d\ude42 va\u0161e \u00c1\u010fa<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill p\u0159ech\u00e1zel po pokoji jako tygr v kleci. David i Georg sed\u011bli na pohovce a u\u017e se vzdali jak\u00fdchkoliv pokus\u016f zp\u011bv\u00e1ka uklidnit. Sv\u00fdm zp\u016fsobem jeho nervozitu a roz\u010dilov\u00e1n\u00ed se ch\u00e1pali. Do nemocnice ho l\u00e9ka\u0159i nepustili, ani na chodbu. Od\u016fvodnili to t\u00edm, \u017ee beztak Tom bude je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin po operaci v nark\u00f3ze, a proto\u017ee prim\u00e1\u0159 s\u00e1m z vlastn\u00ed zku\u0161enosti v\u011bd\u011bl, co to je starost o dvoj\u010de a jak by hodiny v nemocnici, kdy se minuty i vte\u0159iny t\u00e1hnou nekone\u010dn\u011b pomalu jako hutn\u00e9 sliny, Billa deprimovaly, na\u0159\u00eddil mu, aby rad\u0161i z\u016fstal doma, ve zn\u00e1m\u00e9m prost\u0159ed\u00ed, s n\u011bk\u00fdm, kdo tam bude s n\u00edm, kdo na n\u011bj dohl\u00e9dne a kdo mu bude psychickou \u00fat\u011bchou a podporou v t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch hodin\u00e1ch. Sl\u00edbil, \u017ee a\u017e bude mo\u017en\u00e9 za Tomem p\u0159ijet, tak mu sestra z recepce zavol\u00e1.  <\/div>\n
A\u010d nerad, Bill na jeho nal\u00e9h\u00e1n\u00ed uposlechl a nechal se, by\u0165 proti sv\u00e9 v\u016fli, a p\u0159edev\u0161\u00edm proti sv\u00e9mu srdci, odv\u00e9zt dom\u016f. Tam u\u017e na n\u011bj \u010dekal mana\u017eer i kamar\u00e1d, z Billa v\u0161ak nedostali jedin\u00e9 kloudn\u00e9 slovo. A tak jenom ti\u0161e sed\u011bli a ml\u010dky pozorovali, jak Bill p\u0159ech\u00e1z\u00ed tam a zp\u00e1tky, div\u017ee za n\u00edm v dla\u017eb\u011b ji\u017e nez\u016fst\u00e1vala vydupan\u00e1 cesti\u010dka. Nespou\u0161t\u011bl o\u010di z n\u00e1st\u011bnn\u00fdch hodin, kter\u00e9 mu p\u0159ipadaly, jako by se zasekly a co chv\u00edli bezd\u016fvodn\u011b nakopnul ze\u010f, \u017eidli nebo st\u016fl. Dos\u00e1hl sice jenom pulzuj\u00edc\u00ed bolesti ve \u0161pi\u010dce nohy, ale bylo to aspo\u0148 kr\u00e1tkodob\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed a do\u010dasn\u00e9 n\u011bkolikavte\u0159inov\u00e9 pokulh\u00e1v\u00e1n\u00ed aspo\u0148 bylo n\u011bjakou zm\u011bnou v jeho jednotv\u00e1rn\u00e9 ch\u016fzi. Takt\u00e9\u017e mu ulevoval zvuk t\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9ho porcel\u00e1nu, jak co chv\u00edli nevydr\u017eel, se vztekl\u00fdm \u0159evem vb\u011bhl do kuchyn\u011b a v\u0161\u00ed silou t\u0159\u00edsknul tal\u00ed\u0159em nebo hrn\u00ed\u010dkem o zem. U\u017e takhle zlikvidoval snad deset, mo\u017en\u00e1 i v\u00edce kousk\u016f n\u00e1dob\u00ed, ale to ne\u0159e\u0161il. Koup\u00ed se pak nov\u00fd a t\u0159\u00ed\u0161tiv\u00fd dopad ho na chvili\u010dku dok\u00e1zal odreagovat. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
David ani Georg mu v tom nebr\u00e1nili, pln\u011b jeho rozpolo\u017een\u00ed ch\u00e1pali. P\u0159esn\u011b tak, jak jim to doktor poradil, ale i bez jeho rady by to byli ud\u011blali intuitivn\u011b \u00fapln\u011b stejn\u011b, jenom sed\u011bli a svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed poskytovali Billovi pocit toho, \u017ee nen\u00ed v t\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 situaci s\u00e1m. Zas\u00e1hnout museli pouze v jedin\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, a to p\u0159i rozbit\u00ed asi sedm\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. Billa toti\u017e u\u017e i to \u0159in\u010den\u00ed o dla\u017ebu p\u0159estalo bavit a pro zpest\u0159en\u00ed si za\u010dal hr\u00e1t se st\u0159epy, co\u017e mu David nekompromisn\u011b zatrhnul. Bill sice p\u016fvodn\u011b pl\u00e1noval po\u0159\u00e1dn\u011b si dupnout a op\u011bt dok\u00e1zat svou vzpurnou povahu, ale pot\u00e9, co se k mana\u017eerovi p\u0159ipojil i Georg, kter\u00fd klidn\u011b sl\u00edbil, \u017ee pak Billovi, kdy\u017e neposlechne, na\u0159e\u017ee va\u0159e\u010dkou na holou, pot\u00e9 Bill usoudil, \u017ee skute\u010dn\u011b bude lep\u0161\u00ed ustoupit. Zarputile tedy za\u010dal znovu p\u0159ech\u00e1zet, sem tam op\u011bt nakopnul ze\u010f a neust\u00e1le drtil v ruce sv\u016fj mobil, up\u00ednaj\u00edc my\u0161lenky k tomu, aby se tam co nevid\u011bt objevilo nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo se t\u0159emi jedni\u010dkami na konci, kter\u00e9 by znamenalo, \u017ee u\u017e kone\u010dn\u011b bude moct vyjet za sv\u00fdm br\u00e1\u0161kou. Za svou l\u00e1skou…<\/p>\n<\/div>\n
Posl\u00e9ze ho i to chozen\u00ed  p\u0159estalo bavit a s dramatick\u00fdm zasku\u010den\u00edm sebou pl\u00e1cnul do k\u0159esla.<\/div>\n
„Dav\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed,“ zakv\u00edlel zoufale a obr\u00e1til sv\u00e9 opuchl\u00e9 o\u010di na mana\u017eera. „Pros\u00ed\u00ed\u00edm, a\u0165 mi u\u017e zavolaj\u00ed!“<\/div>\n
David si smutn\u011b povzdychnul.<\/div>\n
„Bille, tohle nedok\u00e1\u017eu ovlivnit… J\u00e1-„<\/div>\n
„Ne, dok\u00e1\u017ee\u0161 to! Davide, j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm! Dostal jsi n\u00e1s z nuly tam, kde jsme te\u010f, v\u017edycky jsi dok\u00e1zal za\u0159\u00eddit, co bylo pot\u0159eba, v\u017edycky se ti to povedlo! J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm! Pros\u00edm, za\u0159i\u010f to!“<\/div>\n
Bill \u00fap\u011bnliv\u011b hypnotizoval Davidovy o\u010di a mana\u017eer je po chv\u00edli sklopil k zemi. Nedok\u00e1zal \u010delit tomu pohledu pln\u00e9mu nal\u00e9havosti a zoufalstv\u00ed, pln\u00e9mu touhy po tom jednom jedin\u00e9m p\u0159\u00e1n\u00ed. I kdyby dok\u00e1zal a skute\u010dn\u011b mohl za\u0159\u00eddit cokoliv, tohle ovlivnit nemohl, i kdyby k tomu povolal v\u0161echny lidi z jejich t\u00fdmu, i kdyby si p\u0159ed sestru na recepci kleknul a dal j\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b tu\u010dn\u00fd \u00faplatek. Operaci ovlivnit prost\u011b nemohl, a pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomu, \u017ee jinak byl, zejm\u00e9na kdy\u017e se jednalo o jeho \u010dty\u0159i sv\u011b\u0159ence, tak\u0159ka v\u0161emocn\u00fd, tak ho tohle drtilo o to v\u00edc. Mu\u010dil ho pohled na zp\u011bv\u00e1ka, kter\u00fd byl v\u017edycky tak pln\u00fd energie a \u017eivota, a kter\u00fd byl nyn\u00ed d\u00edky ran\u00e1m osudu zm\u011bn\u011bn\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 k nepozn\u00e1n\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Hele,“ \u0161eptnul ti\u0161e Georg a uk\u00e1zal na k\u0159eslo.<\/div>\n
Oba se museli pousm\u00e1t, kdy\u017e  vid\u011bli, \u017ee Billa kone\u010dn\u011b p\u0159emohla \u00fanava a on se ve sv\u00e9m k\u0159esle sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka a usnul. I p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 strasti posledn\u00edch t\u00fddn\u016f si zachoval ve sp\u00e1nku svou roztomilost. Jindy napjat\u00e1 a sinal\u00e1 k\u016f\u017ee se mu uvolnila, do tv\u00e1\u0159\u00ed se vr\u00e1tilo t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00e9, ale p\u0159esto viditeln\u00e9 nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 zbarven\u00ed, a ani jeden jedin\u00fd sval nebyl v k\u0159e\u010di. Vlasy, kter\u00e9 mu u\u017e tr\u010dely v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi sm\u011bry, proto\u017ee se od Andyho smrti nedal je\u0161t\u011b ost\u0159\u00edhat, mu voln\u011b spl\u00fdvaly kolem obli\u010deje i na z\u00e1dech, ty, co byly z boku sest\u0159\u00edhan\u00e9, se vtipn\u011b je\u017eily a evokovaly vzpom\u00ednky na n\u011bkdej\u0161\u00ed \u00fa\u010des ve stylu dikobraze. Odrosty u\u017e byly neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, za b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed by Bill nikdy nedopustil, aby mu jeho p\u0159\u00edrodn\u00ed barva byla vid\u011bt tak moc, ale te\u010f to ne\u0159e\u0161il, tak jako nehty. Nezbyla u\u017e ani \u0161petka laku a u\u017e jenom na dvou t\u0159ech prstech byly zn\u00e1t posledn\u00ed zbyte\u010dky gelu, kter\u00fd se je\u0161t\u011b nestihnul oloupat.  <\/div>\n
Na jeden krati\u010dk\u00fd okam\u017eik se na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i objevil dokonce i n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu, pak ale zak\u0148oural, p\u0159eto\u010dil se ve sp\u00e1nku na druh\u00fd bok takov\u00fdm stylem, \u017ee zna\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st jeho t\u011bla visela ve vzduchu, a z\u016fstal sp\u00e1t d\u00e1l. Jen \u0159asy se ob\u010das zachv\u011bly, ale jinak spal docela klidn\u011b, dokonce po chv\u00edli pootev\u0159el pusu, tro\u0161ku zachr\u00e1pal, a kdy\u017e se mu z koutku \u00fast spustil tenouli\u010dk\u00fd pram\u00ednek slin, Georg pobaven\u011b vyt\u00e1hnul mobil a sp\u00edc\u00edho Billa si vyfotil.<\/div>\n
Nikdo u\u017e nevn\u00edmal, kolik uplynulo \u010dasu. Billovo pokojn\u00e9 pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed  bylo siln\u011b naka\u017eliv\u00e9 a po chv\u00edli za\u010dali klimbat i David s Georgem. Nakonec to skon\u010dilo tak, \u017ee Georg se s pusou doko\u0159\u00e1n rozvalil s hlavou v z\u00e1klonu po op\u011bradle gau\u010de a zalomil to rovnou vsed\u011b, Davidovi bezvl\u00e1dn\u011b klesla hlava na jeho rameno a p\u0159\u00edpadn\u00fd dobr\u00fd pozorovatel by mohl vid\u011bt, jak se na t\u00e9 \u010d\u00e1sti tri\u010dka tvo\u0159\u00ed pomalu, ale jist\u011b mokr\u00e9 kole\u010dko.  <\/div>\n
Spali tak hluboce, \u017ee je skoro ani neprobudilo vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed Billova mobilu. A\u017e kdy\u017e melodie postupn\u011b za\u010dala zesilovat, probral se Bill jako prvn\u00ed a v prvn\u00edm momentu, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to je kone\u010dn\u011b ten tou\u017eebn\u011b o\u010dek\u00e1van\u00fd vymodlen\u00fd hovor, v n\u011bm hrklo natolik, \u017ee vyk\u0159ikl a s hlasit\u00fdm zadun\u011bn\u00edm se skut\u00e1lel z k\u0159esla na zem. Ani si zanad\u00e1v\u00e1n\u00edm neulevil, jak si narazil kostr\u010d, a rychle hm\u00e1tnul po mobilu, kter\u00fd zu\u0159iv\u011b poskakoval na stole, doprov\u00e1zen dv\u011bma p\u00e1ry je\u0161t\u011b nap\u016fl zalepen\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se za\u010daly pomalu, ale jist\u011b probouzet k \u017eivotu.<\/div>\n
Na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik Bill znejist\u011bl a zmaten\u011b se na displej zad\u00edval. Bylo tam p\u0159esn\u011b  to \u010d\u00edslo, o kter\u00e9m mu dal doktor hl\u00e1\u0161ku, \u017ee mu zavol\u00e1. Cel\u00e9 hodiny na ten hovor \u010dekal jak na bo\u017e\u00ed smilov\u00e1n\u00ed, ale te\u010f se ho najednou b\u00e1l p\u0159ijmout. Co kdy\u017e mu \u0159eknou n\u011bco \u0161patn\u00e9ho? \u017de se Tomovi n\u011bco stalo, \u017ee z\u00e1krok se nepovedl, \u017ee operaci nep\u0159e\u017eil? Dal\u0161\u00ed ztr\u00e1tu bl\u00edzk\u00e9 osoby by u\u017e neunesl, to v\u011bd\u011bl s naprostou jistotu, v\u017edy\u0165 jak dlouho mu trvalo vypo\u0159\u00e1dat se se smrt\u00ed Andyho?<\/p>\n<\/div>\n
„Proboha na co \u010dek\u00e1\u0161? Zvedni to, ty pako!“<\/div>\n
A\u017e Georg\u016fv p\u0159\u00edsn\u00fd  hlas ho vytrhnul z kr\u00e1tkodob\u00e9ho d\u011bsiv\u00e9ho tranzu, a on kone\u010dn\u011b rozechv\u011bl\u00fdm palcem p\u0159ijal hovor.<\/div>\n
„Bill Kau – Kaulitz… pros\u00edm?“ \u0161eptnul p\u0159i\u0161krcen\u00e9 do telefonu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane Kaulitzi,“ za\u0161veholila sestra na druh\u00e9m konci telefonu vesel\u00fdm hlasem. „Tak m\u016f\u017eete p\u0159ijet. P\u0159i operaci sice prob\u011bhly men\u0161\u00ed i v\u011bt\u0161\u00ed komplikace, bylo to n\u00e1ro\u010dn\u00e9, chv\u00edlemi by se dalo \u0159\u00edct a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed, ale v\u00e1\u0161 bratr to state\u010dn\u011b ust\u00e1l. Zhruba za dv\u011b, t\u0159i hodinky mu p\u0159estanou p\u016fsobit usp\u00e1vac\u00ed l\u00e1tky, a pak se uvid\u00ed, jak to cel\u00e9 dopadlo-„<\/div>\n
Na v\u00edc Bill ne\u010dekal. Radost\u00ed  za\u0159val jako Tarzan, a\u017e mu p\u0159itom vypadl z ruky mobil, jeho\u017e dopad na tvrdou dla\u017ebu zp\u016fsobil rozlet\u011bn\u00ed se na t\u0159i kousky a ukon\u010den\u00ed hovoru, a za\u010dal po ob\u00fdv\u00e1ku poskakovat jako \u0161\u00edlenec.<\/p>\n<\/div>\n
„Povedlo se to, povedlo se, zvl\u00e1dnul to! Dok\u00e1zali to, povedlo se!“<\/div>\n
„A u\u017e vid\u00ed?“ zeptal se Georg, kter\u00fd s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i pozoroval, jak Bill jan\u010d\u00ed jako mal\u00e9 rozdov\u00e1d\u011bn\u00e9 d\u00edt\u011b. Nejrad\u0161i by si nafackoval, kdy\u017e zjistil, \u017ee Billa po jeho slovech nad\u0161en\u00ed p\u0159e\u0161lo a posmutn\u011ble dosednul zp\u00e1tky do k\u0159esla.<\/div>\n
„To mi je\u0161t\u011b ne\u0159ekli… \u0159ekli jen, \u017ee m\u011bl p\u0159i operaci probl\u00e9my a \u017ee to zvl\u00e1dnul… \u017ee te\u010f sp\u00ed… co kdy\u017e se to ale zvrtlo a on u\u017e nikdy neuvid\u00ed?“  \u0161eptnul a popot\u00e1hnul.<\/div>\n
„Neboj, ur\u010dit\u011b to dopadlo dob\u0159e,“ za\u010dal ho uji\u0161\u0165ovat David. „Tom je state\u010dn\u00fd a siln\u00fd, a nav\u00edc, v\u00ed\u0161, co ti v\u017edycky \u0159\u00edkal, kdy\u017e m\u011bl na krku n\u011bjakou \u0161lamastyku?“<\/div>\n
„\u0160v\u00e1bi a j\u00e1 p\u0159e\u017eijem i atomov\u00fd v\u00fdbuch,“ zazn\u011blo dvouhlasn\u011b, jak Bill i Georg ve stejn\u00e9m okam\u017eiku zavzpom\u00ednali na Tomovu obl\u00edbenou machrovskou hl\u00e1\u0161ku, a to p\u0159im\u011blo Billa k tomu, aby se znovu v\u00e1hav\u011b pousm\u00e1l. Sklonil se, sebral mobil, automaticky ho slo\u017eil zase dohromady a zvednul se.<\/div>\n
„Tak jedeme?“<\/p>\n<\/div>\n
Vyrazili v pom\u011brn\u011b dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b, ale b\u011bhem cesty se autem rozhostilo ticho. David a Georg rad\u0161i taktn\u011b ml\u010deli, aby Billa sv\u00fdmi \u0159e\u010dmi neprovokovali, a zp\u011bv\u00e1kovi se mezit\u00edm nervozitou st\u00e1hnul \u017ealudek. Jak ta operace dopadla? Sna\u017eil se v\u011b\u0159it, \u017ee to cel\u00e9 dopadne dob\u0159e, ale \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e byli nemocnici, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed za\u010d\u00ednal m\u00edt pochybnosti. P\u0159i vystoupen\u00ed z auta dokonce m\u00edrn\u011b poblednul, a kdy\u017e proch\u00e1zeli nemocni\u010dn\u00ed chodbou, za\u010dal se chv\u011bt.<\/div>\n
„Tome!“ vydechl zhrozen\u011b, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dostali na pokoj, a David s Georgem ho rad\u0161i p\u0159ichytili ka\u017ed\u00fd z jedn\u00e9 strany, proto\u017ee bylo poznat, \u017ee Billovi hroz\u00ed zv\u00fd\u0161en\u00e9 riziko p\u00e1du na zem.<\/div>\n
Pohled na Toma skute\u010dn\u011b  nebyl nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159\u00edjemn\u00fd. Milovn\u00edci \u010dern\u00e9ho humoru by sice nejsp\u00ed\u0161 \u0159ekli, \u017ee kytarista vypad\u00e1 s g\u00e1zov\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky na o\u010d\u00edch, kter\u00e9 mu p\u0159ikr\u00fdvaly skoro i p\u016flku obou tv\u00e1\u0159\u00ed, jako gigantick\u00e1 masa\u0159ka, ale Billovi ten pohled nahnal je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed strach. Kam se pod\u011bla jeho sk\u00e1lopevn\u00e1 nad\u011bje a v\u00edra, kterou se sna\u017eil Toma cel\u00e9 ty m\u011bs\u00edce slepoty povzbuzovat? Kde jsou? Pro\u010d se \u010das op\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1 t\u00e1hnout zrovna te\u010f, kdy\u017e v\u0161ichni tak napjat\u011b \u010dekaj\u00ed na Tomovo probuzen\u00ed se, aby se zjistilo, zda operace byla \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1 nebo zda Tom z\u016fstane do konce \u017eivota definitivn\u011b ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b temnoty?<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Tom ti\u0161e zast\u00e9nal a pohnul hlavou, Bill radostn\u011b vyp\u00edsknul.<\/div>\n
„Tomi, jsem tady! Jsem tady s tebou! Zvl\u00e1dnul jsi tu operaci, jsi \u0161ikulka! Jsem na tebe tak py\u0161n\u00fd!“<\/div>\n
„Ale nic… nic nevid\u00edm,“ \u0161eptnul Tom a boj\u00e1cn\u011b se zachv\u011bl. Docela \u010dasto se mu st\u00e1valo, i kdy\u017e si u\u017e na \u017eivot slepce v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed zvyknul, \u017ee se probudil a tro\u0161ku se toho temn\u00e9ho nezn\u00e1ma kolem sebe vyd\u011bsil, ne\u017e se zase dok\u00e1zal uklidnit s v\u011bdom\u00edm, \u017ee ho tohle \u010dek\u00e1 do konce \u017eivota.<\/div>\n
„Nebojte, pane Kaulitzi,“ ozval se doktor. „Je\u0161t\u011b jsme v\u00e1m z o\u010d\u00ed nesundali pol\u0161t\u00e1\u0159ky, s t\u00edm jsme museli \u010dekat, a\u017e se proberete.“<\/div>\n
Bill se zvednul na vratk\u00e9  nohy, pevn\u011b se chytil Georga a Davida a napjat\u011b doktora pozoroval, jak se k jeho bratrovi skl\u00e1n\u00ed. Jak opatrn\u011b z jeho o\u010d\u00ed sundav\u00e1 ty b\u00edl\u00e9 bordely, pod kter\u00fdmi se skr\u00fdval v\u00fdsledek operace. Malinko se zachv\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee okol\u00ed o\u010d\u00ed je cel\u00e9 mokr\u00e9, pravd\u011bpodobn\u011b od slz. Slz strachu a nejistoty. To u\u017e nevydr\u017eel a p\u0159ib\u011bhl k l\u016f\u017eku, kde Toma pevn\u011b chytil za ruku, kterou za\u010dal nerv\u00f3zn\u011b hladit a s nar\u016fstaj\u00edc\u00edm zrychlov\u00e1n\u00edm tep\u016f jeho srdce hypnotizoval Tomovy o\u010di, kter\u00e9 byly pevn\u011b zav\u0159en\u00e9. Ty slepen\u00e9 \u0159asy mu trhaly srdce…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, pane Kaulitzi… m\u016f\u017eete zkusit otev\u0159\u00edt. Pomalu a opatrn\u011b,“ vydal doktor pokyn, na kter\u00fd Bill i ostatn\u00ed u\u017e takovou dobu \u010dekali.<\/div>\n
Tom k\u00fdvnul hlavou. Opatrn\u011b  a hodn\u011b pomalu za\u010dal otev\u00edrat o\u010di. Byl to stejn\u00fd pohyb, jak\u00fd d\u011blal ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdykoliv se probudil. Ani nepo\u010d\u00edtal, \u017ee n\u011bco uvid\u00ed, \u017ee by se to mohlo n\u011bjak zm\u011bnit, byl to p\u0159ece jeho osudem dan\u00fd trest.<\/div>\n
Jen\u017ee te\u010f to bylo jinak! Sotva pootev\u0159el o\u010di na miniaturn\u00ed skulinu, vyjekl a znovu je k\u0159e\u010dovit\u011b zav\u0159el. M\u011bl pocit, jako by do nich dostal z\u00e1sah laserem! Rozechv\u011bl se a na doktorovo povzbuzen\u00ed se o\u010di pokusil otev\u0159\u00edt znovu. Poznal p\u0159itom, \u017ee nikdo v m\u00edstnosti t\u00e9m\u011b\u0159 ani ned\u00fdch\u00e1, jak ho v\u0161ichni napjat\u011b pozorovali. Znovu od sebe v\u00ed\u010dka odd\u011blil, tentokr\u00e1t se mu je povedlo otev\u0159\u00edt v\u00edc, ne\u017e za\u010dal zb\u011bsile mrkat. Zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a op\u011bt mu unikl tich\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e se mu z divok\u00e9ho mrk\u00e1n\u00ed spustily slzy. Tolik sv\u011btla! To nejde vydr\u017eet! Znovu a znovu se pokou\u0161el o\u010di p\u0159ed t\u00edm n\u00e1valem zav\u0159\u00edt a znovu a znovu byl doktorem povzbuzov\u00e1n, aby udr\u017eel o\u010di otev\u0159en\u00e9, co nejd\u00e9le to p\u016fjde. Sna\u017eil se ho poslechnout, ale kdy\u017e ono to ne\u0161lo! Povedlo se mu to a\u017e asi na des\u00e1t\u00fd pokus…<\/p>\n<\/div>\n
Najednou mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee ostr\u00e1  z\u00e1\u0159, kter\u00e1 ho do o\u010d\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e p\u00e1lila, pon\u011bkud polevuje. Utlumovala se \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc… a najednou za\u010dal kolem sebe rozezn\u00e1vat postavy. Nap\u0159ed je vid\u011bl matn\u011b a hodn\u011b rozmazan\u011b, sp\u00ed\u0161 jako n\u011bjak\u00e9 st\u00edny. Postupn\u011b za\u010dal rozezn\u00e1vat doktora, kousek za n\u00edm st\u00e1l David a Georg, a kdy\u017e sto\u010dil hlavu ke sv\u00e9mu lev\u00e9mu rameni, vid\u011bl tam…<\/div>\n
„Bill\u00ed,“ vydechl \u0161eptem rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. „J\u00e1… j\u00e1 t\u011b… vid\u00edm!“<\/div>\n
Slovo vid\u00edm<\/em> se t\u00e9m\u011b\u0159 ztratilo v jeho rozechv\u011bl\u00fdch vzlyc\u00edch, ve kter\u00e9 propukl. Okam\u017eit\u011b si dlan\u011bmi zakryl o\u010di, kdy\u017e se hystericky rozbre\u010del, ale kdy\u017e prsty rozt\u00e1hnul od sebe a skrz mezery mezi nimi zam\u017eoural, nic z toho, co vid\u011bl, nezmizelo. Ani sv\u011btlo, ani doktor, ani mana\u017eer s baskytaristou… a ani Bill, kter\u00fd m\u011bl pusu rozta\u017eenou od ucha k uchu, po tv\u00e1\u0159i se mu \u0159inuly slzy \u0161t\u011bst\u00ed, a kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil, co je dneska za den.<\/div>\n
„V\u0161echno… v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m, Tomi,“ \u0161eptnul dojat\u011b a oba brat\u0159i v tu chv\u00edli v\u011bd\u011bli, \u017ee n\u00e1vrat zraku je ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd oba dva mohli dostat. Tom se kone\u010dn\u011b dostal ze sv\u011bta tmy a nejistoty, a pro Billa kone\u010dn\u011b kon\u010dilo utrpen\u00ed, kter\u00e9 mu svou krutost\u00ed tolik t\u00ed\u017eilo \u017eivot…<\/p>\n<\/div>\n
Epilog<\/p>\n<\/div>\n
Billovi netrvalo ani dva m\u011bs\u00edce, ne\u017e op\u011bt nabral svou p\u016fvodn\u00ed v\u00e1hu, mo\u017en\u00e1 dokonce i n\u011bjak\u00e9 to kilo p\u0159ibral nav\u00edc, ale jeho vzhledu to jedin\u011b prosp\u011blo. Op\u011bt za\u010dal pe\u010dliv\u011b db\u00e1t o sv\u016fj vzhled, nehty op\u011bt dostaly d\u00e1vku leskl\u00e9ho gelu a laku, odrosty zmizely pod nov\u00fdm p\u0159\u00edlivem havran\u00ed \u010dern\u00e9 s n\u00e1dechem a\u017e do modra. A Tom si a\u017e do nejdel\u0161\u00ed smrti moc dob\u0159e uv\u011bdomoval v\u00fdznam r\u010den\u00ed d\u00e1t na n\u011bco pozor jako na oko v hlav\u011b. U\u017e nikdy necht\u011bl slepotu za\u017e\u00edt. Ale i kdyby se mu to n\u011bkdy znovu stalo, v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill bude st\u00e1t na jeho stran\u011b a\u017e do skon\u00e1n\u00ed sv\u011bta. Byl mu za to neuv\u011b\u0159iteln\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, tak jako za ponau\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu osud nad\u011blil a kter\u00e9 bral jako v\u00fdstrahu do budoucna.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tak, zazvonil zvonec a Temnoty je konec. Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to aspo\u0148  tro\u0161ku l\u00edbilo a t\u0159eba se je\u0161t\u011b  n\u011bkdy v budoucnosti sejdeme u n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed pov\u00eddky, ale neslibuju \ud83d\ude42 va\u0161e \u00c1\u010fa Bill p\u0159ech\u00e1zel po pokoji jako tygr v kleci. David i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-10883","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10883","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10883"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10883\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10883"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10883"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10883"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}