{"id":1089,"date":"2017-08-11T16:00:00","date_gmt":"2017-08-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1082"},"modified":"2017-08-11T16:00:00","modified_gmt":"2017-08-11T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/08\/11\/vampire-sunrise-9\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 9."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Probudil jsem se d\u0159\u00edv ne\u017e Tom. Z\u016fstal jsem le\u017eet \u00fapln\u011b nehnut\u011b a jen naslouchal pravideln\u00e9mu tlukotu jeho srdce. N\u011bco se mu muselo zd\u00e1t, proto\u017ee v jednu chv\u00edli za\u010dalo zb\u011bsile uh\u00e1n\u011bt a pak se zase vr\u00e1tilo do klidn\u00e9ho tempa. Ve tm\u011b jsem ho nevid\u011bl, ale c\u00edtil jsem teplo, kter\u00e9 vyza\u0159ovalo z jeho k\u016f\u017ee. Bo\u017ee a jak von\u011bl. Dok\u00e1zal bych ho rozeznat v tis\u00edcihlav\u00e9m davu, proto\u017ee takhle specifickou v\u016fni m\u011bl jen on.<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ zamumlal ospal\u00fdch hlasem.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl jsem up\u0159\u00edmn\u011b a p\u0159i\u0161oupl se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Pokusil se m\u011b obejmout, ale s\u00e1dra mu to neumo\u017e\u0148ovala ud\u011blat plnohodnotn\u011b, tak\u017ee rozmrzele zabru\u010del.<\/div>\n
„A slunce?“ dodal po chvilce, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b uvelebil ke sv\u00e9 spokojenosti.<\/div>\n
„U\u017e zapadlo.“<\/div>\n
„Stejn\u011b nedok\u00e1\u017eu pochopit, jak to pozn\u00e1\u0161, kdy\u017e jsou okna zakryt\u00e1,“ zavrt\u011bl l\u00edn\u011b hlavou, jak se ho sp\u00e1nek po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dr\u017eel.<\/div>\n
„Taky bys poznal, kdyby za okny bylo n\u011bco, co se t\u011b chyst\u00e1 zab\u00edt,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu s \u00fasm\u011bvem a natla\u010dil se mu je\u0161t\u011b o malinko v\u00edc do osobn\u00edho prostoru t\u00edm, \u017ee jsem p\u0159es n\u011bj p\u0159ehodil nohu i ruku. Hodnou chv\u00edli jsme le\u017eeli v tichu a Tom\u016fv dech se prohloubil natolik, a\u017e jsem si myslel, \u017ee znova usnul.<\/div>\n
\n

„Nem\u011bl bys vst\u00e1vat?“ zavrt\u011bl se, ale jinak m\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017eel v pevn\u00e9m objet\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Dneska \u017e\u00e1dn\u00ed nov\u00ed host\u00e9, tak\u017ee si nemus\u00edm hr\u00e1t na posran\u00fd uv\u00edtac\u00ed v\u00fdbor,“ zamru\u010del jsem otr\u00e1ven\u011b. Byl jsem opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee bylo up\u00edrsk\u00fdm zvykem nikoho neotravovat v ned\u011bli. Takhle jsme se s Tomem mohli cel\u00fd den v\u011bnovat jen sob\u011b a t\u0159eba n\u00e1\u0161 vztah posunout n\u011bkam d\u00e1l. A\u0165 u\u017e to znamenalo cokoliv.<\/div>\n
„To je fajn,“ vydechl nep\u0159\u00edtomn\u011b. Po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch mu zakru\u010delo v b\u0159i\u0161e tak mocn\u011b, \u017ee jsem se neovl\u00e1dl a vyprskl sm\u00edchy.<\/div>\n
„Ty m\u016fj chud\u00e1\u010dku. M\u00e1\u0161 hlad?“ utahoval jsem si z n\u011bj a nat\u00e1hl se p\u0159es no\u010dn\u00ed stolek, abych mohl ovlada\u010dem spustit odkryt\u00ed okenic. M\u00edstnost zahalilo p\u0159\u00edjemn\u00e9 m\u011bkk\u00e9 sv\u011btlo. Do \u00fapl\u0148ku u\u017e zb\u00fdval m\u00e9n\u011b ne\u017e den, a tak n\u00e1m m\u011bs\u00edc vpou\u0161t\u011bl do lo\u017enice dostatek paprsk\u016f, abych kone\u010dn\u011b mohl Tomovi pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e. P\u0159esto jsem p\u0159idal i lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku, abych si ho mohl vychutnat po\u0159\u00e1dn\u011b.<\/div>\n
\n
„Tome?“ zkusil jsem to. M\u00edsto odpov\u011bdi jsem dostal jen zahu\u010den\u00ed. „Cht\u011bl by ses nasn\u00eddat s mou rodinou?“<\/div>\n
„Nasn\u00eddat?“ \u0161kubnul sebou a kone\u010dn\u011b o\u010di otev\u0159el do \u0161iroka.<\/div>\n
„Jo, zn\u00e1\u0161 to. Vaj\u00ed\u010dka, toasty, vafle. Slanina, pro ty z n\u00e1s, co jed\u00ed maso,“ vyjmenov\u00e1val jsem, ale ani j\u00e1 s\u00e1m jsem si nebyl jist\u00fd, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee je nem\u00e1\u0161 r\u00e1d. \u017de se jim rad\u0161i vyh\u00fdb\u00e1\u0161,“ nadzvedl se na loktech a p\u00e1trav\u011b se mi zahled\u011bl do tv\u00e1\u0159e, jako by tam odpov\u011b\u010f cht\u011bl vy\u010d\u00edst.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, \u017ee bych je nem\u011bl r\u00e1d. M\u016fj bratr je tot\u00e1ln\u00ed kret\u00e9n, ale s t\u00edm se nic d\u011blat ned\u00e1. A Sonja je v pohod\u011b, kdy\u017e si zvykne\u0161 na ten jej\u00ed up\u0159en\u00fd v\u00fdraz.“<\/div>\n
„V\u010dera jsem s n\u00ed mluvil,“ p\u0159iznal mi a skousnul si spodn\u00ed ret. Dle rychlosti jeho tepu spolu prob\u00edrali n\u011bco, co by se mi ur\u010dit\u011b nel\u00edbilo. „O Alexisovi.“<\/div>\n
Lehnul jsem si a dlan\u011bmi si p\u0159ikryl o\u010di. „Pro\u010d nikdo v moj\u00ed rodin\u011b neum\u00ed dr\u017eet jazyk za zuby?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee se mi jen sna\u017eila pomoct pochopit n\u011bkter\u00e9 v\u011bci,“ br\u00e1nil ji. I bez toho bych ale moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Sonja nem\u011bla v \u00famyslu mi u\u0161kodit. A\u0165 u\u017e se jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed zd\u00e1lo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, v\u017edycky se nakonec uk\u00e1zalo, \u017ee m\u011bla pravdu a jednala v nejlep\u0161\u00edm z\u00e1jmu v\u0161ech.<\/div>\n
„\u0158ekla ti v\u0161echno?“ zji\u0161\u0165oval jsem a sundal si ruce z obli\u010deje, abych se na n\u011bj mohl pod\u00edvat.<\/div>\n
„V\u00edcem\u00e9n\u011b. Detaily vynechala.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b\u017ee tak,“ zamumlal jsem si pro sebe a p\u0159ehodil nohy z postele dol\u016f.<\/div>\n
„Nezlob\u00ed\u0161 se, \u017ee ne?“ uji\u0161\u0165oval se s obavou v hlase.<\/div>\n
„Nezlob\u00edm. Chce\u0161 na tu sn\u00eddani?“<\/div>\n
„Chci,“ odpov\u011bd\u011bl Tom prost\u011b, i kdy\u017e jsem nap\u016fl doufal, \u017ee odm\u00edtne. Pokusil jsem se ze sebe set\u0159\u00e1st podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a vydal se do \u0161atny.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e jsme o n\u011bkolik minut pozd\u011bji sch\u00e1zeli schodi\u0161t\u011b a m\u00ed\u0159ili do jedn\u00e9 z men\u0161\u00edch j\u00eddelen, po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b jsem m\u011bl ten divn\u00fd pocit. Nel\u00edbilo se mi, \u017ee Sonja Tomovi \u0159ekla o Alexisovi. V\u00edc m\u011b v\u0161ak tr\u00e1pilo, pro\u010d m\u011bla tu pot\u0159ebu o tom za\u010d\u00ednat. Ona nikdy ned\u011bl\u00e1 nic bez\u00fa\u010deln\u011b. V\u011bd\u011bla n\u011bco, co j\u00e1 ne. Jej\u00ed podivn\u00fd v\u011b\u0161tecko-empatick\u00fd talent zachytil zpr\u00e1vu, o kterou se se mnou pravd\u011bpodobn\u011b necht\u011bla pod\u011blit. Kdyby tomu tak bylo, \u0159ekla by mi to, u\u017e kdy\u017e jsem ji v\u010dera potkal na chodb\u011b.<\/p><\/div>\n

„Bille, jestli se ti tam u\u017e nechce, tak tam nemus\u00edme,“ zastavil m\u011b Tom. Asi jsem nedok\u00e1zal nahodit v\u00fdraz pokerov\u00e9ho hr\u00e1\u010de dost p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b a n\u011bco z m\u00fdch my\u0161lenek se muselo prom\u00edtat i v m\u00e9m obli\u010deji.<\/div>\n
„To nic. Jsem v pohod\u011b,“ pokusil jsem se o \u00fasm\u011bv a v\u0161echno ostatn\u00ed zastr\u010dil n\u011bkde do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00e9 mysli.<\/div>\n
\n

„Ale, kdopak se to rozhodl k n\u00e1m p\u0159ipojit?“ zahalasil bratr\u016fv hlas, a\u017e se to rozlehlo cel\u00fdm prostorem. U\u017e l\u00e9ta si vyb\u00edrali pro sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b tento men\u0161\u00ed s\u00e1l, proto\u017ee m\u011bl n\u00e1dhern\u00fd v\u00fdhled do zahrady, kde byly rozm\u00edst\u011bny drobn\u00e9 lampiony.<\/p><\/div>\n

„Cusi,“ ok\u0159ikla Sonja sv\u00e9ho man\u017eela a hodila po n\u011bm v\u00fdhru\u017en\u00fdm pohledem. Poc\u00edtil jsem jasnou zm\u011bnu v jej\u00edm chov\u00e1n\u00ed. Ze za\u010d\u00e1tku se na Toma d\u00edvala se zna\u010dnou ned\u016fv\u011brou, dokonce m\u011b p\u0159ed n\u00edm varovala, ale te\u010f v jej\u00edm pohledu nebylo nic ne\u017e radost a ur\u010dit\u00e1 d\u00e1vka n\u011bhy. „Jsme tak r\u00e1di, \u017ee jste tady. Posa\u010fte se.“<\/div>\n
P\u0159idali jsme se k nim ke stolu, kter\u00fd byl ur\u010den\u00fd pro deset lid\u00ed. Bratr sed\u011bl v \u010dele a Sonja po jeho pravici, usadili jsme se tedy naproti n\u00ed. J\u00e1 pro jistotu hned vedle Cuse, aby ho nenapadlo n\u011bjak \u00fato\u010dit na Toma. Bratr nikdy nem\u011bl lidi r\u00e1d. Ne, \u017ee by byl p\u0159\u00edmo proti nim, ale nikdy k nim nena\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd vztah, a tak se jim rad\u0161i vyh\u00fdbal.<\/div>\n
„Vyspali jste se dob\u0159e?“ nadhodil a j\u00e1 se opravdu sna\u017eil, abych v tom nevid\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 popichov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ano, d\u00edky,“ odpov\u011bd\u011bl jsem \u00fase\u010dn\u011b. V\u0161iml jsem si, jak Tom nen\u00e1padn\u011b pokukuje po stole. Pravd\u011bpodobn\u011b se uji\u0161\u0165oval, jestli na stole nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 krev. Nebyl jsem takov\u00fd masochista, \u017ee bych ho nutil se d\u00edvat na up\u00edry, jak pij\u00ed krev, je\u0161t\u011b p\u0159ed sn\u00eddan\u00ed, ale nijak jsem jeho chov\u00e1n\u00ed nekomentoval.<\/div>\n
„A kdepak je Matias?“<\/div>\n
„Matias je trochu nerv\u00f3zn\u00ed z na\u0161eho nov\u00e9ho hosta,“ mrkla Sonja sm\u011brem pod st\u016fl a j\u00e1 odtamtud usly\u0161el zachichot\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Mati, vylez ven. Tom t\u011b neukousne,“ zkusil jsem to a za okam\u017eik u\u017e se na prot\u011bj\u0161\u00ed \u017eidli vyno\u0159ila mal\u00e1 st\u0159apat\u00e1 hlavi\u010dka s buclat\u00fdmi tv\u00e1\u0159i\u010dkami.<\/div>\n
„Ten je v\u00e1\u0161?“ zalapal Tom p\u0159ekvapen\u011b po dechu a m\u011b\u0159il si m\u00e9ho synovce zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem.<\/div>\n
„Ano, tenhle uli\u010dn\u00edk jen n\u00e1\u0161,“ pohladila Sonja syna po hlavi\u010dce. P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed mu to v\u0161ak muselo b\u00fdt jasn\u00e9. Matias zd\u011bdil mat\u010diny fialkov\u00e9 o\u010di a prohnan\u00fd \u00fasm\u011bv. „Matiasi, pozdrav Toma.“<\/div>\n
Chlape\u010dek v\u0161ak jen zakroutil hlavou a svezl se zp\u00e1tky pod st\u016fl. Podlezl pod n\u00edm a za chvilku u\u017e se rozb\u011bhl, aby proklouzl pry\u010d.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se, nikdy nebyl v kontaktu s lidmi a tvoje v\u016fn\u011b je pro n\u011bj trochu matouc\u00ed,“ usm\u00e1la se na Toma a ten j\u00ed to pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b oplatil. Ur\u010dit\u011b mu te\u010f b\u011b\u017eela hlavou p\u0159edstava mal\u00e9ho Matiase, jak se mu zahryz\u00e1v\u00e1 do krku.<\/p><\/div>\n

„Jak je star\u00fd?“ vykoktal Tom, aby zakryl sv\u00e9 rozpaky.<\/div>\n
„Dle va\u0161ich m\u011b\u0159\u00edtek mu m\u016f\u017ee b\u00fdt asi tak p\u011bt,“ zamyslela se Sonja a vlo\u017eila si do \u00fast miniaturn\u00ed sousto. „Ano, p\u011bt.“<\/div>\n
„Promi\u0148 a podle va\u0161ich m\u011b\u0159\u00edtek?“<\/div>\n
Zasm\u00e1l jsem se a pohladil Toma po ruce, kterou m\u011bl polo\u017eenou na stole. Kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1m, rychle jsem se zase st\u00e1hnul a za\u010dal si na tal\u00ed\u0159 nakl\u00e1dat vaj\u00ed\u010dka. „Mus\u00ed\u0161 si uv\u011bdomit, \u017ee my nevn\u00edm\u00e1me \u010das jako vy. Co je pro tebe den, je pro n\u00e1s jako hodina. Ve va\u0161ich po\u010dtech je Matiasovi dvacet p\u011bt.“<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ vydechl Tom a tak\u00e9 si za\u010dal nab\u00edrat sn\u00eddani. Vybral si vafle a mn\u011b hlavou bezd\u011b\u010dn\u011b projela p\u0159edstava toho, jak z n\u011bj sl\u00edz\u00e1v\u00e1m \u0161leha\u010dku.<\/div>\n
„Bill t\u011b zasv\u011bcuje do taj\u016f up\u00edrstv\u00ed?“ zeptal se Cus a zhluboka se napil ze \u0161\u00e1lku s k\u00e1vou.<\/div>\n
„Tak trochu,“ sklopil Tom o\u010di do tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 s t\u00edm n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m?“ za\u00fato\u010dil jsem na bratra d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl za\u010d\u00edt r\u00fdpat.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nem\u00e1,“ utnula n\u00e1s oba Sonja. V\u011bd\u011bla, \u017ee n\u00e1\u0161 rozhovor sm\u011b\u0159uje k h\u00e1dce, a tak se rozhodla tomu p\u0159edej\u00edt.<\/div>\n
Od t\u00e9 doby, co m\u016fj bratr odm\u00edtl n\u00e1rok na tr\u016fn pro sebe i pro sv\u00e9ho syna, jsem se na n\u011bj u\u017e nedok\u00e1zal pod\u00edvat jako d\u0159\u00edv. V\u0161echnu odpov\u011bdnost hodil na m\u011b, ani\u017e by p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, s \u010d\u00edm se pak budu pot\u00fdkat. On byl ten star\u0161\u00ed. M\u011bl b\u00fdt ten, kdo m\u011b bude chr\u00e1nit. Nemohl jsem mu odpustit, \u017ee je takov\u00fd hrozn\u00fd zbab\u011blec a d\u00e1val jsem mu to pat\u0159i\u010dn\u011b najevo. A jeliko\u017e on byl na m\u00e9 v\u00fdpady zvykl\u00fd, o\u010dek\u00e1val je po\u0159\u00e1d, a tak v\u016f\u010di mn\u011b nasadil podobn\u011b rozmrzel\u00fd postoj.<\/div>\n
\n

„U\u017e jsi to tady Tomovi uk\u00e1zal?“ m\u011bnila Sonja t\u00e9ma.<\/p><\/div>\n

„V\u00edcem\u00e9n\u011b,“ zabru\u010del jsem. Najednou mi cel\u00e1 ta sn\u00eddan\u011b s rodinou p\u0159i\u0161la jako tot\u00e1ln\u011b pitom\u00fd n\u00e1pad. V\u017edy\u0165 s Cusem nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt v jedn\u00e9 m\u00edstnosti d\u00e9le ne\u017e p\u011bt minut, ani\u017e bych m\u011bl chu\u0165 ho pra\u0161tit n\u011b\u010d\u00edm po hlav\u011b.<\/div>\n
„A co zahrady? Vid\u011bl jsi zahrady, Tome?“ obr\u00e1tila svou pozornost na n\u011bj.<\/div>\n
„Ne, venku jsem nebyl od t\u00e9 doby, co jsme sem p\u0159i\u0161li,“ zakroutil hlavou a zt\u011b\u017eka polkl. Zakuckal se, a tak se rychle napil d\u017eusu.<\/div>\n
„Ty ho tady dr\u017e\u00ed\u0161 zav\u0159en\u00e9ho?“ povyt\u00e1hla na m\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ne,“ zavrt\u011bl jsem okam\u017eit\u011b hlavou. Kdy\u017e to te\u010f nakousla, bylo to trochu, jako bych tady Toma dr\u017eel. Trp\u011bl jsem n\u011bjak\u00fdm paranoidn\u00edm strachem, \u017ee kdy\u017e p\u016fjdeme n\u011bkam ven, nebude se cht\u00edt vr\u00e1tit zp\u00e1tky. „Cht\u011bl by ses proj\u00edt po okol\u00ed?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ rozt\u00e1hl pusu do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, p\u0159i kter\u00e9m m\u011b bodlo n\u011bkde ve slabin\u00e1ch.<\/div>\n
„To je sm\u011b\u0161n\u00e9,“ vybuchl zni\u010dehonic bratr a odhodil p\u0159\u00edpor na tal\u00ed\u0159, a\u017e to hlasit\u011b zarachotilo. Odsunul \u017eidli, kter\u00e1 sk\u0159\u00edpav\u011b zavrzala po mramorov\u00e9 podlaze, a duniv\u00fdmi kroky se vydal pry\u010d.<\/div>\n
„Tak\u017ee o\u010dividn\u011b m\u00e1 n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m,“ neodpustil jsem si.<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 bratra,“ pokr\u010dila Sonja nevzru\u0161en\u011b rameny a d\u00e1l u\u017edibovala sv\u00e1 mini souste\u010dka.<\/p>\n

Zap\u0159edla s Tomem rozhovor o jeho \u017eivot\u011b, ale j\u00e1 je dok\u00e1zal vn\u00edmat jen okrajov\u011b. T\u00edha v\u0161eho, co se na m\u011b val\u00ed, na m\u011b dolehla s Cusov\u00fdm odchodem. \u00dakosem jsem pohl\u00e9dl na Toma a sledoval jeho spokojenou gestikulaci, kdy\u017e se se Sonjou bavil o v\u011bcech, kter\u00e9 znal a d\u011blaly ho \u0161\u0165astn\u00fdm. Byl jsem idiot, \u017ee jsem si ho tady po\u0159\u00e1d dr\u017eel. My dva jsme nem\u011bli \u017e\u00e1dnou budoucnost. Byl si jist\u00fd, \u017ee jakmile ho ojedu, po\u0161lu ho pry\u010d. Te\u010f jsem se na okam\u017eik zhrozil, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee to budu muset ud\u011blat je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv. A pokud mo\u017eno hned. Za\u010dalo mi na n\u011bm opravdu z\u00e1le\u017eet a necht\u011bl jsem, aby se p\u0159ipletl do strkanice mezi up\u00edry. Mohl bych mu do za\u010d\u00e1tku pomoct, aby se nemusel vr\u00e1tit k t\u00e9 band\u011b tupc\u016f. I kdy\u017e m\u011b v\u016fbec nenapadalo, jak to ud\u011blat. Byl moc hrd\u00fd na to, aby si ode m\u011b vzal pen\u00edze jen tak. I kv\u016fli p\u00e1r kousk\u016fm oble\u010den\u00ed d\u011blal sc\u00e9ny.<\/div>\n

„Bille,“ vytrhla m\u011b z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Sonja.<\/div>\n
„Ano?“ zam\u011b\u0159il jsem se na ni.<\/div>\n
„Nep\u0159em\u00fd\u0161lej tolik,“ mrkla na m\u011b a vstala. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee ona i Tom dojedli.<\/div>\n
\n

„Chce\u0161 se j\u00edt teda proj\u00edt?“ obr\u00e1til jsem se k Tomovi, kdy\u017e jsme osam\u011bli. Tom p\u0159ik\u00fdvl, a tak jsem ho vyvedl ze z\u00e1mku ven. Kdy\u017e jsme vy\u0161li na mal\u00e9 n\u00e1dvo\u0159\u00ed\u010dko, zabo\u010dili jsme doleva kolem jez\u00edrka. Jako d\u00edt\u011b jsem to tady miloval. Hr\u00e1l jsem si na pir\u00e1ta a schov\u00e1val se matce v korun\u00e1ch strom\u016f. Bodlo m\u011b u srdce, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee nikdy neuvid\u00ed Matiase d\u011blat to sam\u00e9. Zem\u0159ela d\u0159\u00edv, ne\u017e se narodil.<\/p><\/div>\n

„Jsi najednou takov\u00fd zamy\u0161len\u00fd,“ dloubl do m\u011b Tom. „Je to kv\u016fli Alexisovi?“<\/div>\n
„Ale ne,“ povzdechl jsem si a nat\u00e1hl se po jeho ruce. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to bylo naposledy, co jsem si mohl u\u017e\u00edvat jeho dotek, tak\u017ee jsem odhodil ve\u0161ker\u00e9 rozpaky. „P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o jin\u00fdch v\u011bcech.“<\/div>\n
„Souvis\u00ed to se mnou?“ zkou\u0161el to. Pod nohama n\u00e1m k\u0159upal \u0161t\u011brk, kdy\u017e jsme vstoupili na jednu z mnoha cesti\u010dek.<\/div>\n
„To taky,“ k\u00fdvnul jsem a vedl ho kolem star\u00e9 vrby do men\u0161\u00edho h\u00e1jku, kde i te\u010f v noci kvetly stromy. Speci\u00e1ln\u011b vy\u0161lecht\u011bn\u00e9, aby si i up\u00ed\u0159\u00ed mohli u\u017e\u00edvat jejich kr\u00e1su. Uk\u00e1zal jsem na jednu z lavi\u010dek a k\u00fdvnul, aby se posadil. V\u00edm, \u017ee jsem si pro n\u00e1\u0161 rozhovor vybral to nejk\u00fd\u010dovit\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto, ale bylo mi to fuk.<\/div>\n
„Pro\u010d m\u00e1m takov\u00fd dojem, \u017ee to, co se mi chyst\u00e1\u0161 \u0159\u00edct, se mi nebude l\u00edbit?“ zamra\u010dil se, ale ruku mi nepustil.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 odej\u00edt, Tome,“ vybalil jsem to na n\u011bj. „Mus\u00ed\u0161 odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159ijede otec a budeme \u0159e\u0161it v\u0161echny ty sra\u010dky ohledn\u011b kralov\u00e1n\u00ed. Byl jsem idiot, \u017ee jsem t\u011b sem vzal. V prv\u00e9 \u0159ad\u011b jsem t\u011b nem\u011bl v\u016fbec oslovit. Bavilo m\u011b v\u00e1s v t\u011bch tunelech sledovat, proto\u017ee to bylo fajn rozpt\u00fdlen\u00ed od v\u0161ech dramat, ale byla chyba nechat to zaj\u00edt tak daleko. Nechci, aby t\u011b to tady semlelo.“<\/div>\n
„Tak\u017ee to je v\u0161echno? Takhle to skon\u010d\u00ed?“ nadechl se Tom a poprv\u00e9 pro m\u011b byl naprosto ne\u010diteln\u00fd. V\u016fbec nep\u016fsobil na\u0161tvan\u011b a ani jeho srdce mi v tom necht\u011blo napov\u011bd\u011bt, proto\u017ee tlouklo ve stejn\u00e9m rytmu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, \u017ee bych t\u011b vyhazoval, proto\u017ee t\u011b tady nechci. Je to pro tv\u00e9 dobro,“ obhajoval jsem se.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee by to m\u011blo b\u00fdt hlavn\u011b moje rozhodnut\u00ed, ne?“ zeptal se m\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ne, tohle nen\u00ed tvoje rozhodnut\u00ed. Je to m\u016fj posran\u00fd \u017eivot, se kter\u00fdm se mus\u00edm vypo\u0159\u00e1dat. Chci abys…“ v\u00edc jsem \u0159\u00edct nedok\u00e1zal, proto\u017ee mi do toho sko\u010dil.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161 se? Celou dobu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 jen: J\u00e1 chci, J\u00e1 nechci. Pro\u010d se m\u011b nezept\u00e1\u0161, co bych cht\u011bl j\u00e1?“<\/div>\n
„A co bys teda cht\u011bl?“ rozhodil jsem zoufale rukama. Myslel jsem si, \u017ee na m\u011b bude k\u0159i\u010det a bude hul\u00e1kat. Ten jeho klid, s jak\u00fdm mluvil, m\u011b vyv\u00e1d\u011bl z rovnov\u00e1hy.<\/div>\n
„Chci tady z\u016fstat. Chci b\u00fdt s tebou, a\u0165 u\u017e se d\u011bje cokoliv. A\u0165 u\u017e bude\u0161 kr\u00e1l, nebo ne. A\u0165 u\u017e budeme moct b\u00fdt spolu, nebo ne. J\u00e1 tady prost\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1m,“ dokon\u010dil svou malou \u0159e\u010d a vstal. „Jde\u0161?“ pokynul mi hlavou, abych ho n\u00e1sledoval.<\/div>\n
„Tak\u017ee to je konec rozhovoru?“ zeptal jsem se, kdy\u017e jsem ho dohnal.<\/div>\n
„Jo,“ pokr\u010dil prost\u011b rameny a znova vyhledal moji ruku.<\/div>\n
„Nejsem zvykl\u00fd, \u017ee nen\u00ed po m\u00e9m.“<\/div>\n
„No, tak si na to zvykni,“ ozn\u00e1mil mi se sebed\u016fv\u011brou v hlase.<\/div>\n
„V tomhle p\u0159\u00edpad\u011b mi to ani nevad\u00ed,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. Chytil m\u011b za z\u00e1tylek a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. V\u011bnoval mi vroucn\u00fd hlubok\u00fd polibek. Byl bych \u0161\u00edlen\u00fd zoufalstv\u00edm, kdyby m\u011b poslechl a ode\u0161el. Zlomilo by mi to srdce. <\/a><\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Probudil jsem se d\u0159\u00edv ne\u017e Tom. Z\u016fstal jsem le\u017eet \u00fapln\u011b nehnut\u011b a jen naslouchal pravideln\u00e9mu tlukotu jeho srdce. N\u011bco se mu muselo zd\u00e1t, proto\u017ee v jednu chv\u00edli za\u010dalo zb\u011bsile uh\u00e1n\u011bt a pak se zase vr\u00e1tilo do klidn\u00e9ho tempa. Ve tm\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1089","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1089","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1089"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1089\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1089"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1089"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1089"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}