{"id":10891,"date":"2010-08-24T17:00:00","date_gmt":"2010-08-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10864"},"modified":"2010-08-24T17:00:00","modified_gmt":"2010-08-24T16:00:00","slug":"pripravar-mrtvol","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/24\/pripravar-mrtvol\/","title":{"rendered":"P\u0159\u00edprav\u00e1\u0159 mrtvol"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm, tak jsem tady s dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovou z\u00e1le\u017eitost\u00ed. Mo\u017en\u00e1 pon\u011bkud nezvykl\u00e9ho t\u00e9matu, a ne, nebojte, by\u0165 to p\u00ed\u0161e sadistick\u00e1 zl\u00e1 teta \u00c1\u010fa, tak s n\u00ed\u017ee uveden\u00fdmi praktikami NEM\u00c1M \u017e\u00e1dnou osobn\u00ed zku\u0161enost! To jen pro p\u0159\u00edpad, abych zabr\u00e1nila p\u0159\u00edpadn\u00fdm koment\u00e1\u0159\u016fm, kter\u00e9 by se zam\u011b\u0159ily na poetick\u00e9 p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed o m\u00e9 povaze, zajist\u00e9 by se takov\u00e9 mohly naj\u00edt \ud83d\ude42 tak se m\u016f\u017eete zvesela pustit do \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Celou oblohu, kam a\u017e  jen oko dohl\u00e9dlo, halily ocelov\u011b \u0161ed\u00e9 mraky, kter\u00e9  hrozily de\u0161t\u011bm. Zat\u00edm sice nepr\u0161elo, ale vlhkost ve vzduchu byla z\u0159eteln\u011b c\u00edtit. Krajina se st\u00e1vala o to temn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee u\u017e se schylovalo k ve\u010deru. Nikde nebylo vid\u011bt ani \u017eiv\u00e1\u010dka, lid\u00e9 i zv\u00ed\u0159ata se rad\u0161i zakutali do tepla sv\u00fdch domov\u016f, proto\u017ee po\u010das\u00ed nev\u011bstilo nic dobr\u00e9ho a nikdo necht\u011bl z\u016fstat v bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se ne\u010dase venku.  <\/div>\n
Le\u010d p\u0159ece se na\u0161el n\u011bkdo, kdo se pohyboval pod \u0161ir\u00fdm nebem. Alej\u00ed letit\u00fdch topol\u016f, v jejich\u017e korun\u00e1ch hv\u00edzdal teskn\u00fd v\u00edtr a pohr\u00e1val si s jejich v\u011btvemi, jako by byly z pe\u0159\u00ed, kr\u00e1\u010dela osam\u011bl\u00e1 postava. Na pohled by toho \u010dlov\u011bka jen m\u00e1lokdo dok\u00e1zal poznat a i obyvatel\u00e9 m\u00edstn\u00ed vesni\u010dky, kterou nech\u00e1val za z\u00e1dy, se mu vyh\u00fdbali obloukem. V\u011bd\u011bli, \u017ee je to \u010dlov\u011bk zcela ne\u0161kodn\u00fd, ale i tak se od n\u011bj dr\u017eeli d\u00e1l. Ani nebylo \u010demu se divit. Nikdo ho v\u011bt\u0161inou nev\u00eddal jinak ne\u017e v pl\u00e1\u0161ti s kapuc\u00ed, kter\u00e1 v\u017edy padala hluboko do obli\u010deje. T\u00e9m\u011b\u0159 dokonale zakr\u00fdvala temn\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed or\u00e1movan\u00e9 zlov\u011bstn\u011b \u010dern\u00fdmi st\u00edny, a st\u00ednila jinak sinal\u00fd obli\u010dej. Jedin\u00e9, co z kapuce v\u011bt\u0161inou vykouk\u00e1valo, byly rozcuchan\u00e9 havran\u00ed vlasy, spadaj\u00edc\u00ed tomu podiv\u00ednovi a\u017e pod ramena. Sem tam se v uhlov\u00fdch pramenech mihly sv\u00edtiv\u011b b\u00edl\u00e9 tenou\u010dk\u00e9 prou\u017eky, av\u0161ak to byla asi nejidentifikovateln\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho t\u011bla. Ano, pak pro n\u011bj byly typick\u00e9 dlouh\u00e9, p\u011bst\u011bn\u00e9, na\u010derno nalakovan\u00e9 nehty, kter\u00fdmi doty\u010dn\u00fd v\u017edycky d\u011bsil hostinsk\u00e9ho, kdykoliv za\u0161el do vsi na pivo \u010di medovinu. Jinak z n\u011bj neb\u00fdvalo vid\u011bt nic, jen povl\u00e1vaj\u00edc\u00ed kusy \u010dern\u00e9 l\u00e1tky, jak za n\u00edm pl\u00e1\u0161\u0165 v\u00ed\u0159il, kdy\u017e ten z\u00e1hadn\u00fd \u010dlov\u011bk nat\u00e1hnul ch\u016fzi, aby se svi\u017en\u00fdm tempem v\u0161em ztratil z o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n
Z nebe za\u010daly padat prvn\u00ed de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky, kdy\u017e bled\u00e9 prsty tlakem p\u0159im\u011bly \u017eeleznou br\u00e1nu, aby se s d\u011bsiv\u00fdm sk\u0159\u00edpotem otev\u0159ela. Kdy\u017e ve\u0161el, pe\u010dliv\u011b ji za sebou zav\u0159el a v tu chv\u00edli oblohu pro\u010d\u00edsl prvn\u00ed blesk. Oz\u00e1\u0159il v\u0161echno, co m\u011bl chlapec v dohledu. Des\u00edtky, mo\u017en\u00e1 snad stovky hrob\u016f. Nov\u00fdch, modern\u00edch z b\u011blostn\u00e9ho mramoru, i t\u011bch star\u00fdch, popraskan\u00fdch, kter\u00e9 dr\u017eely pohromad\u011b u\u017e jen silou v\u016fle, pakli\u017ee se na\u0161el n\u011bkdo, kdo tu v\u016fli m\u011bl. Ve sv\u011btle blesku zaz\u00e1\u0159il i k\u0159\u00ed\u017e m\u00e1rnice, ke kter\u00e9 se chlapec bl\u00ed\u017eil. Vyt\u00e1hnul mosazn\u00fd kl\u00ed\u010d, kter\u00fd m\u00edsty napadala rez, s a\u017e p\u0159ekvapivou silou, siln\u011b kontrastuj\u00edc\u00ed s jeho \u00fatl\u00fdm t\u011blem, jej vrazil do z\u00e1mku, a kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch naposledy ohl\u00e9dl, vid\u011bl u\u017e, \u017ee se rozpr\u0161elo natolik, \u017ee se v\u0161echny hroby do jednoho leskly jako zbrusu nov\u00e9. Pokoj v\u00e1m,<\/em> pomyslel si chlapec a zav\u0159el dve\u0159e. Zamknul se zevnit\u0159, pro\u0161el rozlehlou halou, v n\u00ed\u017e b\u011b\u017en\u011b prob\u00edhaly smute\u010dn\u00ed ob\u0159ady, docela vzadu otev\u0159el nen\u00e1padn\u00e9 dve\u0159e a hm\u00e1tnul po vyp\u00edna\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
Mdl\u00e9 sv\u011btlo z jedin\u00e9 \u017e\u00e1rovky oz\u00e1\u0159ilo nevelkou m\u00edstn\u016fstku, kter\u00e1 tvo\u0159ila jeho p\u0159\u00edbytek. Zav\u0159el za sebou, i zde se zamknul a roz\u017eehnul sv\u00edce na p\u011btiramenn\u00e9m sv\u00edcnu. Zhasnul elektrick\u00e9 sv\u011btlo a p\u0159esunul sv\u00edcen na st\u016fl tak, aby sv\u011btlo oza\u0159ovalo celou skromn\u011b vybavenou m\u00edstnost. Vzhledem k velikosti prostoru to nebyl v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/div>\n
Shodil ze sebe pl\u00e1\u0161\u0165, polo\u017eil ho p\u0159es \u017eidli a v mal\u00e9m krbu podp\u00e1lil p\u00e1r pol\u00ednek, aby mu bylo tepleji. Chvilku drkotal zuby, ale kdy\u017e ohe\u0148 p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b zahu\u010del, pousm\u00e1l se, a kdy\u017e se u n\u011bj dostate\u010dn\u011b oh\u0159\u00e1l, vyt\u00e1hl si z poli\u010dky kraj\u00edc chleba a kousek s\u00fdra a usedl k ve\u010de\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Leckomu by nad t\u00edm pohledem ustrnulo srdce soucitem. Z mali\u010dkat\u00e9 m\u00edstn\u016fstky, kterou chlapec ob\u00fdval, vedly dve\u0159e do vedlej\u0161\u00ed kom\u016frky, v n\u00ed\u017e byl z\u00e1chod a sprchov\u00fd kout postar\u0161\u00edho typu. Sice tu tekla tepl\u00e1 voda, ale to bylo asi tak jedin\u00e9, co tu krom\u011b elekt\u0159iny p\u0159ipom\u00ednalo civilizaci. M\u00e1lokdo by odhadl, \u017ee se budova nach\u00e1z\u00ed skute\u010dn\u011b v jednadvac\u00e1t\u00e9m stolet\u00ed, pouze jen ve v\u011bt\u0161\u00ed vzd\u00e1lenosti od velik\u00fdch m\u011bst.  <\/div>\n
Aby zahnal zimu, kterou zd\u016fraz\u0148ovaly chladn\u00e9 kamenn\u00e9 zdi, musel chlapec topit v krbu. Naproti krbu byl mal\u00fd st\u016fl, kter\u00fd mu v\u0161ak bohat\u011b sta\u010dil, u n\u011bj chatrn\u00e1 \u017eidle a napravo od krbu star\u00e1 postel. Nalevo byla almarka, v n\u00ed\u017e m\u011bl chlapec sv\u00e9 oble\u010den\u00ed a pracovn\u00ed pom\u016fcky, a vedle n\u00ed byla poli\u010dka, kde uchov\u00e1val j\u00eddlo. Nic jin\u00e9ho zde nebylo. I p\u0159es ve\u0161kerou nuznost, kter\u00e1 z m\u00edstnosti \u010di\u0161ela, zde v\u0161ak bylo \u010disto a v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed by se dalo \u0159\u00edct i \u00fatulno. Nebyla tu c\u00edtit \u017e\u00e1dn\u00e1 zatuchlost, proto\u017ee chlapec r\u00e1d otev\u00edral okno. St\u016fl i podlaha byly \u010dist\u00e9, tak jako duchny na posteli, a chlapec tu byl docela spokojen\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Teprve te\u010f, kdy\u017e ze sebe shodil pl\u00e1\u0161\u0165, vynikla jeho \u00fatl\u00e1 postava. Postava, kterou by nikdo z t\u011bch, kdo by ho byli potkali p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, neh\u00e1dal. M\u00edsto tajemn\u00e9ho podiv\u00edna poj\u00eddala svou skromnou ve\u010de\u0159i p\u016fvabn\u00e1 bytost, nad kterou by mnoh\u00fd z vesni\u010dan\u016f vzdychnul obdivem.<\/div>\n
P\u016fvabu v\u0161ak pro norm\u00e1ln\u00edho \u010dlov\u011bka ub\u00edrala na kr\u00e1se osam\u011blost. Ka\u017ed\u00fd by si ur\u010dit\u011b  pomyslel, \u017ee n\u011bkdo tak charismatick\u00fd nem\u016f\u017ee b\u00fdt s\u00e1m, chlapec ale s\u00e1m byl. Av\u0161ak v\u016fbec mu to tak nep\u0159ipadalo. Snad za to mohl \u017eivot, kter\u00fd \u017eil. V \u00fatl\u00e9m d\u011btstv\u00ed osi\u0159el, ujal se ho m\u00edstn\u00ed far\u00e1\u0159. Doba v\u0161ak byla zl\u00e1 a chlapec musel ji\u017e od sv\u00fdch dvan\u00e1cti let pracovat. A proto\u017ee ve vsi lid\u00e9 m\u011bli sami sv\u00e9 pr\u00e1ce m\u00e1lo, nato\u017e aby si k sob\u011b vzali n\u011bkoho dal\u0161\u00edho, domluvil mu far\u00e1\u0159 pr\u00e1ci u b\u00fdval\u00e9ho kn\u011bze, kter\u00fd si na star\u00e1 kolena vyd\u011bl\u00e1val n\u011b\u010d\u00edm ne zcela obvykl\u00fdm, av\u0161ak docela d\u016fle\u017eit\u00fdm. P\u0159ipravoval mrtvoly na poh\u0159eb. Staral se o zesnul\u00e1 t\u011bla od jejich smrti a\u017e po poh\u0159eb. Koupal je, balzamoval, od\u00edval do \u0161at\u016f na posledn\u00ed cestu, l\u00ed\u010dil jim obli\u010deje. \u010cas ale plynul a jednoho dne s\u00e1m Bill musel sv\u00e9ho u\u010ditele a chlebod\u00e1rce p\u0159ipravit na jeho vlastn\u00ed poh\u0159eb. \u0158emeslo p\u0159e\u0161lo automaticky na n\u011bj, tak jako kamrl\u00edk, kter\u00fd sta\u0159e\u0161ina ob\u00fdval. Nebylo ani \u010demu se divit. I kdyby chlapec tohle \u0159emeslo d\u011blat necht\u011bl, nebyl tu nikdo jin\u00fd, kdo by m\u011bl o takovou pr\u00e1ci z\u00e1jem.<\/p>\n<\/div>\n
Jemu sam\u00e9mu nep\u0159i\u0161lo na jeho \u017eivot\u011b divn\u00e9ho v\u016fbec nic. Nevadilo mu ani to, \u017ee p\u0159ed n\u00edm v\u0161ichni ut\u00edkali. Byl na to odmali\u010dka zvykl\u00fd. U\u017e jako mal\u00e9 batol\u00e1tko p\u0159i\u0161el ostatn\u00edm d\u011btem jin\u00fd na to, aby si s n\u00edm cht\u011bly hr\u00e1t, a kdy\u017e p\u0159i\u0161el k t\u00e9hle pr\u00e1ci a odhalil, jak \u010dern\u00e9 st\u00edny, kter\u00fdmi b\u011b\u017en\u011b zkr\u00e1\u0161loval nebo\u017et\u00edky, zv\u00fdraznily jeho o\u010di, u\u010dinil nev\u011bdomky svou separaci od ostatn\u00edch je\u0161t\u011b v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed. Nemohl sice pop\u0159\u00edt, \u017ee ho ob\u010das zarmoutilo, kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm mal\u00e9 d\u011bti ut\u00edkaly, nebo kdy\u017e hostinsk\u00fd p\u0159i p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed korbelu piva odvracel svou tv\u00e1\u0159, ale nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 to ne\u0159e\u0161il. On \u017eil svou prac\u00ed, a kdy\u017e zrovna nebyli nebo\u017et\u00edci, bylo zapot\u0159eb\u00ed ope\u010dov\u00e1vat h\u0159bitov.  <\/div>\n
Kdykoliv m\u011bl volnou chv\u00edli, udr\u017eoval hroby, zejm\u00e9na ty, k nim\u017e ji\u017e nikdo nechodil. Otrh\u00e1val z nich plevel, opra\u0161oval listy a nafoukan\u00e1 sm\u00edtka prachu a nepo\u0159\u00e1dku ze vzduchu. Tyhle \u010dinnosti mu zab\u00edraly ve\u0161ker\u00fd jeho voln\u00fd \u010das a on si nest\u011b\u017eoval. M\u011bl st\u0159echu nad hlavou a platem, by\u0165 ne n\u011bjak valn\u00fdm, se dok\u00e1zal u\u017eivit, v\u017edycky m\u011bl v poli\u010dce n\u011bco k zakousnut\u00ed.<\/div>\n
Po lehk\u00e9 ve\u010de\u0159i se odebral do sprchov\u00e9ho koutu a krapet chladn\u011bj\u0161\u00ed vodou o\u010distil sv\u00e9  t\u011blo od prachu a potu. Pot\u00e9 ulehnul na sv\u00e9 l\u016f\u017eko a zachumlal se do duchen. Z\u00edvnul, chv\u00edli je\u0161t\u011b hled\u011bl do plamen\u016f  a c\u00edtil, jak se mu postupn\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed kl\u00ed\u017eit o\u010di. Z\u00edvnul podruh\u00e9 a p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok. Mus\u00ed usnout, z\u00edtra ho \u010dek\u00e1 pr\u00e1ce. V\u011bd\u011bl, \u017ee v \u010dasn\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch mu p\u0159ivezou jednoho nebo\u017et\u00edka na zpracov\u00e1n\u00ed a p\u0159\u00edpravu k poh\u0159bu. Tro\u0161ku si povzdychnul. Pro\u010d je jen lidsk\u00fd \u017eivot tak k\u0159ehk\u00fd a pom\u00edjiv\u00fd?<\/em> S t\u011bmito my\u0161lenkami kone\u010dn\u011b usnul.<\/p>\n<\/div>\n
Posmutn\u011ble se zad\u00edval na mrtv\u00e9ho, kter\u00e9ho mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u0159ivezl poh\u0159ebn\u00ed povoz, ta\u017een\u00fd dv\u011bma uhlov\u011b \u010dern\u00fdmi ko\u0148mi. Far\u00e1\u0159 zat\u00edm telefonem postar\u0161\u00edho typu z vesnice domlouval term\u00edn poh\u0159bu, a kdy\u017e se zp\u011btn\u011b Billovi ozval, zjistil chlapec, \u017ee m\u00e1 \u010dty\u0159i dny, ne\u017e nebude posledn\u00ed rozlou\u010den\u00ed. \u010cty\u0159i dny na to, aby toho ubo\u017e\u00e1ka ope\u010dov\u00e1val, aby vypadal jako za\u017eiva.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edve se za n\u011bj pomodlil a pok\u0159i\u017eoval, na\u010de\u017e nau\u010den\u00fdmi pohyby zbavil t\u011blo od\u011bvu, v n\u011bm\u017e vydechlo naposledy, a \u0161el do speci\u00e1ln\u00ed vany nachystat pot\u0159ebnou l\u00e1ze\u0148. P\u0159ipravil si n\u00e1\u010din\u00ed a vr\u00e1til se pro t\u011blo. Kdyby ho n\u011bkdo byl vid\u011bl, asi by hv\u00edzdnul obdivem, jak takov\u00e9 tint\u00edtko, jako je on, dok\u00e1\u017ee hodit p\u0159es rameno bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo a by\u0165 s ob\u010dasn\u00fdm zafun\u011bn\u00edm, relativn\u011b bez probl\u00e9m\u016f jej odnesl do vany.<\/p>\n<\/div>\n
Nap\u0159ed ho omyl tak, jako by se myl b\u011b\u017en\u00fd \u010dlov\u011bk, tedy pe\u010dliv\u011b vydrhnul k\u016f\u017ei m\u00fddlem. T\u011blo pot\u00e9 opl\u00e1chnul a osu\u0161il, zabalil ho do m\u011bkk\u00e9 osu\u0161ky. V\u00edc prozat\u00edm ud\u011blat nemohl. Pot\u0159eboval po\u010dkat do doby, ne\u017e t\u011blo bude absolutn\u011b such\u00e9, co\u017e p\u00e1r hodin zabere.<\/div>\n
Ve\u010der vzal speci\u00e1ln\u00ed  balzamovac\u00ed roztok a such\u00e9 t\u011blo j\u00edm pe\u010dliv\u011b za\u010dal nat\u00edrat. Dbal na to, aby nevynechal jedin\u00fd centimetr \u010dtvere\u010dn\u00ed  k\u016f\u017ee. Vmas\u00edrov\u00e1val do n\u00ed roztok, dalo by se \u0159\u00edct, skoro a\u017e s l\u00e1skou a n\u011bhou. A\u017e teprve kdy\u017e dokon\u010dil mazac\u00ed proces, teprve pak si pe\u010dliv\u011b umyl ruce a \u0161el sp\u00e1t…<\/p>\n<\/div>\n
O dva dny pozd\u011bji ji\u017e  navl\u00e9kal nebo\u017et\u00edka do \u0161at\u016f na poh\u0159eb. Tohle byla jeho nejm\u00e9n\u011b  obl\u00edben\u00e1 \u010d\u00e1st pr\u00e1ce. T\u011bla se mu v\u017edycky obl\u00e9kala dost \u0161patn\u011b. Musel si je v\u0161elijak nastavovat a bylo v tom mnohdy dost komplikac\u00ed. N\u011bco jin\u00e9ho je obl\u00e9kat mal\u00e9 miminko nebo t\u00e9m\u011b\u0159 bezmocn\u00e9ho seniora, proto\u017ee ti sice leckdy nespolupracuj\u00ed, ale po\u0159\u00e1d to jsou \u017eiv\u00e9 bytosti. Kde\u017eto te\u010f, tak jako p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm ob\u0159adem, c\u00edtil jenom ledov\u00e9 kon\u010detiny. Co kon\u010detiny, cel\u00e9 t\u011blo studilo jako sama smrt.  <\/div>\n
Oddychl si, kdy\u017e nebo\u017et\u00edkovi kolem krku dov\u00e1zal kravatu a s podstatn\u011b lep\u0161\u00ed n\u00e1ladou vyt\u00e1hl kosmetickou ta\u0161ti\u010dku. Nebyla v n\u00ed sice jeho l\u00ed\u010didla, ale pou\u017e\u00edval na l\u00ed\u010den\u00ed mrtvol ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f stejnou zna\u010dku, jakou pou\u017e\u00edval on s\u00e1m. Mohl aspo\u0148 hromadn\u00fdm n\u00e1kupem v drogerii, nach\u00e1zej\u00edc\u00ed se v deset mil vzd\u00e1len\u00e9m m\u011bst\u011b, u\u0161et\u0159it cenn\u00e9 pen\u00edze, kter\u00fdch nikdy nebylo dost.<\/div>\n
Ze t\u0159\u00ed barevn\u00fdch odst\u00edn\u016f  makeupu vybral ten, kter\u00fd nebo\u017et\u00edkovi sed\u011bl nejl\u00edp. Lehce mu j\u00edm nat\u0159el cel\u00fd obli\u010dej, d\u00e1vaj\u00edc si dobr\u00fd pozor na to, aby vrstvi\u010dka byla rovnom\u011brn\u00e1 a nepo\u0161pinila slavnostn\u00ed od\u011bv. Chvilku po\u010dkal a pot\u00e9 cel\u00fd obli\u010dej p\u0159epudroval. To d\u011blal r\u00e1d jin\u00fdm i sob\u011b, l\u00edbily se mu doteky jemn\u00e9ho \u0161t\u011bte\u010dku po citliv\u00e9 poko\u017ece obli\u010deje. Nanesl vrstvi\u010dku jemn\u00e9ho pr\u00e1\u0161ku i na \u0161\u00edji, na\u010de\u017e oklepal \u0161t\u011bte\u010dek od pudru a pe\u010dliv\u011b jej ulo\u017eil. Vyt\u00e1hnul malou krabi\u010dku s pom\u011brn\u011b \u0161irokou \u0161k\u00e1lou o\u010dn\u00edch st\u00edn\u016f. Vzhledem k tomu, \u017ee mrtv\u00fd byl za\u017eiva oby\u010dejn\u00fd venkovsk\u00fd sedl\u00e1k, p\u0159ejel o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka jenom velmi zlehoulinka st\u00ednem t\u011blov\u00e9 barvy a pak s povzdychem s\u00e1hnul do ta\u0161ti\u010dky pro tmav\u011b hn\u011bdou \u0159asenku. Dlouh\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem a palcem otev\u0159el o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dko, le\u010d vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej op\u011bt upustil a s d\u011bsiv\u00fdm zamrazen\u00edm v z\u00e1tylku se odvr\u00e1til.<\/p>\n<\/div>\n
Tohle se mu st\u00e1valo t\u00e9m\u011b\u0159 v\u017edy. Proto\u017ee byl detailista, pova\u017eoval \u0159asenku, a\u0165 ji\u017e \u010dernou nebo hn\u011bdou, sv\u011btle \u010di tmav\u011b, jako samoz\u0159ejmou sou\u010d\u00e1st p\u0159edpoh\u0159ebn\u00ed \u00fapravy. Av\u0161ak v\u017edy ho spolehliv\u011b dok\u00e1zal vylekat pr\u00e1zdn\u00fd pohled ne\u017eiv\u00fdch o\u010d\u00ed. I kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jen nebo\u017et\u00edk, kter\u00fd mu neubl\u00ed\u017e\u00ed, v\u017edycky mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee duhovky na okam\u017eik hled\u00ed p\u0159\u00edmo na n\u011bj up\u0159en\u00fdm, pronikav\u00fdm, snad i vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem. V\u017edy musel l\u00ed\u010den\u00ed zanechat a uklidnit se, ne\u017e mohl ve sv\u00e9 pr\u00e1ci pokra\u010dovat, aby ji dokon\u010dil. Rozechv\u011bl\u00fdmi prsty tedy nanesl \u0159asenku, rty p\u0159ejel balz\u00e1mem, kter\u00fd pe\u010dliv\u011b separoval od sv\u00e9ho vlastn\u00edho, a zvedl se. S tich\u00fdm zafun\u011bn\u00edm si p\u0159ehodil t\u011blo p\u0159es ramena a odnesl jej p\u0159\u00edmo do ob\u0159adn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00e1rnice. Ulo\u017eil ho do rakve vystlan\u00e9 jemnou l\u00e1tkou, zkontroloval, zda na oble\u010den\u00ed nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd nepat\u0159i\u010dn\u00fd z\u00e1hyb, kter\u00fd by hyzdil jeho pe\u010dlivou pr\u00e1ci, a ode\u0161el. Tady jeho pr\u00e1ce skon\u010dila, zbytek byl ji\u017e na far\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
O 24 hodin pozd\u011bji<\/p>\n<\/div>\n
\u010cern\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 v\u00ed\u0159il vzduchem, kdy\u017e Bill dlouh\u00fdm, by\u0165 pomal\u00fdm krokem kr\u00e1\u010del zadn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed h\u0159bitova. Co chv\u00edli obr\u00e1til sv\u016fj ka\u0161tanov\u00fd zrak ke kaln\u00fdm t\u011b\u017ek\u00fdm oblak\u016fm, kter\u00e9 co chv\u00edli hrozily de\u0161t\u011bm. I p\u0159es hrozbu zmoknut\u00ed v\u0161ak chlapec odm\u00edtal j\u00edt do sv\u00e9ho p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ku, a\u010d j\u00edm chv\u00edlemi proj\u00ed\u017ed\u011bla zima. Jen kousek od vstupu do m\u00e1rnice se toti\u017e poh\u0159b\u00edvalo j\u00edm p\u0159ipravovan\u00e9 t\u011blo a jemu p\u0159i\u0161lo netaktn\u00ed jen tak bez pov\u0161imnut\u00ed proj\u00edt kolem truchl\u00edc\u00edch lid\u00ed. Proto pro jistotu od t\u00e9 skupinky v \u010dern\u00e9m odvr\u00e1til zrak a rad\u0161i si hled\u011bl plevele, kter\u00fd vytrvale obr\u016fstal hroby t\u011bch, kte\u0159\u00ed ji\u017e nikoho nem\u011bli.  <\/div>\n
Z pr\u00e1ce ho vyru\u0161ilo, a\u017e kdy\u017e mu za krk za\u010daly dopadat t\u011b\u017ek\u00e9 studen\u00e9 kapky. Zvednul hlavu a kdy\u017e zjistil, \u017ee d\u00e9\u0161\u0165 \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc houstne a \u017ee se lid\u00e9 ji\u017e roze\u0161li, narovnal sv\u00e1 z\u00e1da a l\u00edn\u00fdm krokem se vydal k m\u00e1rnici. Nem\u011bl kam sp\u011bchat, pl\u00e1\u0161\u0165 ho na tu chv\u00edli dostate\u010dn\u011b ochr\u00e1n\u00ed, jenom si pro jistotu p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hl k\u00e1pi. Ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch ani nevn\u00edmal, \u017ee vrazil do n\u011bjak\u00e9 postavy…<\/p>\n<\/div>\n
Nevyjekl, ale hrklo v n\u011bm, kdy\u017e p\u0159ekvapen\u011b k ne\u010dekan\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi zvedl zrak. Nebyl zvykl\u00fd, \u017ee by se tu krom\u011b n\u011bj n\u011bkdo zdr\u017eoval, s v\u00fdjimkou zatoulan\u00fdch ko\u010dek nebo jin\u00fdch zv\u00ed\u0159at, kter\u00e1 ne\u0159e\u0161ila, kde se nach\u00e1z\u00ed.<\/div>\n
Pe\u010dliv\u011b si \u010dlov\u011bka prohl\u00e9dl. Ten nem\u011bl takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se jenom nitern\u011b lekl, oproti Billovi upadl. Rozechv\u011ble p\u0159ijal chlapcovu bledou ruku, kter\u00e1 mu pomohla na nohy, a Billovi nemohlo uniknout, \u017ee ten \u010dlov\u011bk mus\u00ed b\u00fdt v jeho v\u011bku. Pov\u0161imnul si t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00e9ho odst\u00ednu o\u010dn\u00edch duhovek a taky toho, \u017ee b\u011blmo bylo zarudl\u00e9 pl\u00e1\u010dem.<\/p>\n<\/div>\n
„Odpus\u0165, necht\u011bl jsem do tebe vrazit,“ promluvil tlumen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e automaticky p\u0159e\u0161el na tyk\u00e1n\u00ed. „Myslel jsem, \u017ee tady u\u017e nikdo nen\u00ed, \u017ee u\u017e v\u0161ichni ode\u0161li.“<\/div>\n
Chlapec jenom krati\u010dce p\u0159ik\u00fdvnul, a kdy\u017e mu o\u010di sklouzly na \u010derstv\u00fd hrob, zalil jeho zrak nov\u00fd p\u0159\u00edval slz a on klesl do tr\u00e1vy, jej\u00ed\u017e st\u00e9bla se ji\u017e leskla de\u0161\u0165ov\u00fdmi kr\u016fp\u011bjemi.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1… j\u00e1 jsem cht\u011bl taky j\u00edt, ale.. ale… ale j\u00e1… nem\u016f\u017eu ho opustit!“ zakv\u00edlel a v zajet\u00ed zoufalstv\u00ed sebou ude\u0159il o zem, jak se sna\u017eil b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017ee t\u011blu toho, kdo pro n\u011bj v \u017eivot\u011b tolik znamenal, sv\u00e9ho otce.  <\/div>\n
Bill rozpa\u010dit\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. Bylo mu toho chlapce l\u00edto a rovn\u011b\u017e intuitivn\u011b vyc\u00edtil, \u017ee te\u010f ani v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b h\u0159bitov neopust\u00ed. Ale necht\u011bl ho nech\u00e1vat napospas de\u0161ti a s\u00edl\u00edc\u00edmu v\u011btru. Podebral jej tedy pod pa\u017e\u00ed a chlapec se nechal odevzdan\u011b odv\u00e9st a\u017e do Billovy kom\u016frky. Nechal se usadit na postel a ani neprotestoval, kdy\u017e mu Bill sundal prom\u00e1\u010denou mikinu i kalhoty a m\u00edsto toho studen\u00e9ho oble\u010den\u00ed ho zabalil do hu\u0148at\u00e9 deky. Nedok\u00e1zal ani pod\u011bkovat, jen se slzami, kanouc\u00edmi po tv\u00e1\u0159\u00edch, koukal do pr\u00e1zdna, zat\u00edmco Bill dal na trojno\u017eku nad ohni\u0161t\u011bm konev s vodou.  <\/div>\n
Chvilku trvalo, ne\u017e na\u0161el z\u00e1palky, a kdy\u017e \u0161krtnul, tak to zpo\u010d\u00e1tku vypadalo, \u017ee nejist\u00fd mali\u010dkat\u00fd plam\u00ednek uhasne, av\u0161ak nakonec se vzchopil a o p\u00e1r minut pozd\u011bji ji\u017e m\u00edstnost za\u010dalo zal\u00e9vat p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 vysou\u0161elo de\u0161\u0165ovou vodu z mikiny, kalhot i Billova dlouh\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b. Zah\u0159\u00edvalo sice pomalu, zato v\u0161ak s jistotou vodu na \u010daj, a kdy\u017e u\u017e to v konvici za\u010dalo bublat, Bill do dvou m\u00edrn\u011b otlu\u010den\u00fdch hrn\u00ed\u010dk\u016f vlo\u017eil po hrsti bylinek. Zalil je a m\u00edstnost\u00ed okam\u017eit\u011b zavon\u011bla v\u016fn\u011b l\u00e9ta, evokuj\u00edc\u00ed rozkvetl\u00e9 louky, zur\u010d\u00edc\u00ed pot\u016f\u010dky a zp\u00edvaj\u00edc\u00ed pt\u00e1\u010dky. \u010caje dochutil medem a jeden hrn\u00ed\u010dek vtisknul do rozechv\u011bl\u00fdch dlan\u00ed.<\/div>\n
A\u017e teprve hork\u00fd  porcel\u00e1n v rukou p\u0159im\u011bl uplakan\u00e9ho chlapce znovu vn\u00edmat sv\u00e9 okol\u00ed. Na chvili\u010dku se zatv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b, jako by si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil, kde je, pak se zad\u00edval na hrnek ve sv\u00fdch rukou a pak na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011b – d\u011bkuju,“  \u0161pitnul a tro\u0161i\u010dku \u010daje usrknul. „Je to… v\u00fdborn\u00e9.“<\/div>\n
Nelhal. Tepl\u00fd \u010daj jako by mu skute\u010dn\u011b vl\u00e9val do \u017eil novou energii, nov\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
„J\u00e1… moc se omlouv\u00e1m, \u017ee jsem do v\u00e1s tak vrazil, nevid\u011bl jsem v\u00e1s…“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ pousm\u00e1l se Bill a nat\u00e1hnul k n\u011bmu ruku. „Nemus\u00ed\u0161 mi vykat… jsem Bill.“<\/div>\n
„T – Tom,“ p\u00edpnul chlapec a Bill si a\u017e te\u010f v\u0161imnul, \u017ee m\u00e1 vlasy spleten\u00e9 do havran\u00edch cop\u00e1nk\u016f. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e Tom dok\u00e1zal povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv p\u0159ijmout a op\u011btovat. Sice byl na jednu stranu Billovi neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee tu je s n\u00edm v t\u00e9hle t\u011b\u017ek\u00e9 chv\u00edli, \u017ee ho vzal k sob\u011b do tepla, \u017ee mu ud\u011blal \u010daj… ale p\u0159esto trvalo, ne\u017e alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pominul strach. V\u017edy\u0165 mlad\u00e9ho p\u0159\u00edprav\u00e1\u0159e mrtvol se b\u00e1la cel\u00e1 ves, v\u017edy byl tak tajemn\u00fd, tak z\u00e1hadn\u00fd. Bill si jeho nejistoty pov\u0161imnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, nic ti neud\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
Musel se pousm\u00e1t, kdy\u017e  vid\u011bl, jak se Tomovy o\u010di jen zt\u011b\u017eka, av\u0161ak p\u0159eci jen zbavuj\u00ed  nejistoty. Copat\u00fd chlapec se po chv\u00edli znovu napil, ale pak za\u010dal teskn\u00fdm pohledem hypnotizovat kamennou podlahu.<\/div>\n
„Nechci u\u017e d\u00e1l \u017e\u00edt… bez t\u00e1ty to nedok\u00e1\u017eu,“ f\u0148uknul a promnul si klouby prst\u016f o\u010di. Jeho ramena se op\u011bt za\u010dala chv\u011bt p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010dem, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed strnul. A to kdy\u017e uc\u00edtil, jak ho objala ciz\u00ed pa\u017ee. V tu chv\u00edli nedok\u00e1zal vydat ani jedin\u00fd vzlyk. A\u010dkoliv mu Bill sl\u00edbil, \u017ee mu neubl\u00ed\u017e\u00ed, po\u0159\u00e1d z n\u011bj m\u011bl podv\u011bdom\u011b strach, v\u017edy\u0165 dosud ho v\u017edy vid\u011bl jenom zahalen\u00e9ho, jak ml\u010dky svi\u017en\u00fdm krokem br\u00e1zd\u00ed vesnici.<\/div>\n
„T\u00edm, \u017ee s\u00e1m skon\u010d\u00ed\u0161 sv\u016fj \u017eivot, jej sv\u00e9mu otci nevr\u00e1t\u00ed\u0161,“ pronesl Bill ti\u0161e.<\/div>\n
„Ale u\u017e m\u011b aspo\u0148 nebude t\u00ed\u017eit to, co se stalo, a v\u00fd\u010ditky, \u017ee jsem tomu t\u0159eba mohl n\u011bjak zabr\u00e1nit, kdybych ten den byl doma,“ nam\u00edtl Tom.<\/div>\n
„A ty p\u0159enech\u00e1\u0161 ten smutek, kter\u00fd c\u00edt\u00ed\u0161 te\u010f ty s\u00e1m, sv\u00e9 matce, a k n\u011bmu j\u00ed p\u0159id\u00e1\u0161 \u017eal ze ztr\u00e1ty tv\u00e9ho vlastn\u00edho \u017eivota?“ nadzvedl Bill jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Ne\u017e se do\u010dkal odpov\u011bdi, uplynulo n\u011bkolik vte\u0159in, snad i minut. Teprve pak se k n\u011bmu copat\u00fd chlapec smutn\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„Nem\u00e1m matku… otec byl jedin\u00fd, kdo mi z rodiny z\u016fstal… jedin\u00fd, kdo se mnou \u017eil, kdo mi pom\u00e1hal, kdo tu byl pro m\u011b, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159… a te\u010f je pry\u010d!“ zakv\u00edlel. „Nen\u00ed d\u016fvod, pro\u010d se nezab\u00edt… v\u017edy\u0165 u\u017e nem\u00e1m ani nikoho, kdo by mi p\u0159i\u0161el na poh\u0159eb,“ dodal s ho\u0159k\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/p>\n<\/div>\n
Bill neodpov\u00eddal. Jako by snad n\u00e1hle ani nebyl svou du\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomen v m\u00edstnosti. Nev\u011bd\u011bl, co to je, ale c\u00edtil jemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed u srdce. Chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 mu vys\u00edlalo do mozku impulsy, aby ruku, j\u00ed\u017e Toma konej\u0161iv\u011b obj\u00edmal, nespou\u0161t\u011bl. Chv\u011bn\u00ed, po kter\u00e9m m\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc pocit, \u017ee ten ne\u0161\u0165astn\u00edk pot\u0159ebuje ochranu, n\u011b\u010d\u00ed spole\u010dnost… l\u00e1sku. Chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 jako by mu \u0161eptalo do u\u0161\u00ed, \u017ee jsou na tom oba dva stejn\u011b…<\/div>\n
„T\u0159eba bys nez\u016fstal na v\u0161echno s\u00e1m,“ zamumlal zamy\u0161len\u011b. „T\u0159eba tady je n\u011bkdo, kdo by t\u011b nenechal, abys tomu \u010delil s\u00e1m.“<\/div>\n
Tom zamrkal, aby se zbavil slzav\u00e9ho z\u00e1voje, kter\u00fd mu rozmaz\u00e1val okoln\u00ed sv\u011bt.<\/div>\n
„A kdo asi by se mnou byl, kdy\u017e u\u017e nikoho nem\u00e1m?“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 m\u011b,“ vypadlo z Billa zcela spont\u00e1nn\u011b a sebejist\u011b.<\/div>\n
Na chv\u00edli oba dva chlapci vykulili o\u010di. Bill proto, \u017ee si ani neuv\u011bdomil, \u017ee sv\u00e9 nitern\u00ed  my\u0161lenky vy\u0159kl nahlas, \u017ee to z n\u011bj vypadlo tak n\u00e1hle, tak ne\u010dekan\u011b, ale p\u0159itom tak up\u0159\u00edmn\u011b. A Tomovi poklesla \u010delist. N\u011bkolik okam\u017eik\u016f p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli sly\u0161el dob\u0159e, a kdy\u017e se na Billa op\u011bt pod\u00edval, zra\u010dilo se mu v o\u010d\u00edch mnoho otazn\u00edk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Co… co jsi t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct?“ hlesnul ti\u0161e a mali\u010dko se zachv\u011bl.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj zahled\u011bl up\u0159\u00edmn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„To, co jsem \u0159\u00edkal,“  \u0161eptnul. „Svou smrt\u00ed bys akor\u00e1t ubl\u00ed\u017eil. Kdyby u\u017e nikomu jin\u00e9mu, tak mn\u011b,“ p\u0159iznal a malinko sv\u011bsil hlavu.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 m\u011b v\u016fbec nezn\u00e1\u0161,“ p\u00edpl Tom, ale za clonou smutku a beznad\u011bje se i jemu zatetelilo srd\u00ed\u010dko z radosti, \u017ee na sv\u011bt\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b \u017eije a d\u00fdch\u00e1 n\u011bkdo, komu na n\u011bm aspo\u0148 tro\u0161ku z\u00e1le\u017e\u00ed. A co na tom, \u017ee to je \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho se v\u0161ichni boj\u00ed? Sed\u00ed vedle n\u011bj u\u017e dost dlouho na to, aby mu mohl ubl\u00ed\u017eit, kdykoliv by se mu zacht\u011blo, a on mu neubl\u00ed\u017eil, naopak. Je\u0161t\u011b stoj\u00ed i p\u0159es to v\u0161echno na jeho stran\u011b… Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee se mu rty vln\u00ed do \u00fasm\u011bvu. Do velice \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se p\u0159itom tak\u00e9  usm\u00edval \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. Post\u0159ehl, \u017ee \u00fasm\u011bv Tomovi velice slu\u0161\u00ed a \u017ee uplakan\u00e1 \u010derve\u0148 se z o\u010d\u00ed pomalou\u010dku ztr\u00e1c\u00ed. Dodal si odvahy a posunul svou ruku z Tomova ramene na jeho tv\u00e1\u0159, kterou zlehka pohladil. Nemohl si nev\u0161imnout, \u017ee copat\u00fd chlapec p\u0159i tom doteku p\u0159iv\u0159el o\u010di a na tv\u00e1\u0159i se mu p\u0159itom rozhostil spokojen\u00fd v\u00fdraz. Zkusmo za\u010dal jeho ple\u0165 hladit a Tom po chv\u00edli otev\u0159el o\u010di a t\u00e9m\u011b\u0159 oddan\u011b se na Billa zad\u00edval.<\/div>\n
„U\u017e… u\u017e se t\u011b neboj\u00edm,“ pousm\u00e1l se, by\u0165 mali\u010dko pla\u0161e, a na opl\u00e1tku nesm\u011ble pohladil Billovy rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ na\u0161pulil Bill rty. „Proto\u017ee j\u00e1 u\u017e bych t\u011b te\u010f od sebe ani nepustil.“<\/div>\n
Zatv\u00e1\u0159il se tak v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee se oba dva rozesm\u00e1li… a pot\u00e9 Tom sebral ve\u0161kerou svou odvahu a lehoulince Billovy rty pol\u00edbil. Nap\u0159ed jen opatrn\u011b, hodn\u011b zlehka, ale kdy\u017e se Bill do polibku op\u0159el a za\u010dal mu ve\u0161kerou n\u011b\u017enost dotek\u016f vracet, jejich polibek se za\u010dal prohlubovat. Byl st\u00e1le hlub\u0161\u00ed a v\u0159elej\u0161\u00ed a po chv\u00edli copat\u00fd chlapec nemusel u\u017e ani sb\u00edrat odvahu k tomu, aby jeho dla\u0148 zkoumav\u011b vklouzla pod Billovu ko\u0161ili a za\u010dala ji odstra\u0148ovat pry\u010d, tak jako Billova dla\u0148 za\u010dala zkoumat k\u016f\u017ei na Tomov\u011b hrudi, kdy\u017e vyhrnula tri\u010dko…<\/p>\n<\/div>\n
… a co tam potom ti dva spolu d\u011blali za pras\u00e1rny, to u\u017e ani rad\u0161i necht\u011bjte v\u011bd\u011bt!!!<\/strong>  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Zdrav\u00edm, tak jsem tady s dal\u0161\u00ed jednor\u00e1zovou z\u00e1le\u017eitost\u00ed. Mo\u017en\u00e1 pon\u011bkud nezvykl\u00e9ho t\u00e9matu, a ne, nebojte, by\u0165 to p\u00ed\u0161e sadistick\u00e1 zl\u00e1 teta \u00c1\u010fa, tak s n\u00ed\u017ee uveden\u00fdmi praktikami NEM\u00c1M \u017e\u00e1dnou osobn\u00ed zku\u0161enost! To jen pro p\u0159\u00edpad, abych zabr\u00e1nila p\u0159\u00edpadn\u00fdm koment\u00e1\u0159\u016fm, kter\u00e9 by se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-10891","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10891","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10891"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10891\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10891"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10891"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10891"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}