{"id":10919,"date":"2010-08-21T16:30:00","date_gmt":"2010-08-21T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10892"},"modified":"2010-08-21T16:30:00","modified_gmt":"2010-08-21T15:30:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/21\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-14\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 14."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Skv\u011bl\u00fd  pocit radostn\u00e9 euforie z toho, \u017ee jsme s Tomem navz\u00e1jem propojen\u00ed i na d\u00e1lku, se vytratil stejn\u011b rychle, jako se dostavil, a j\u00e1 si za\u010d\u00ednal skoro myslet, \u017ee jsem si to cel\u00e9 jen vsugeroval n\u00e1sledkem sv\u00e9 zoufalosti, kter\u00e1 se prohloubila o to v\u00edc, kdy\u017e jsem na chodb\u011b zaslechl kroky a tlumen\u00fd rozhovor. Torio s n\u011bk\u00fdm vzru\u0161en\u011b debatoval, a i kdy\u017e se oba sna\u017eili neb\u00fdt hlu\u010dn\u00ed, bylo poznat, \u017ee se kv\u016fli n\u011b\u010demu zlob\u00ed. Nepoznal jsem ten druh\u00fd hlas, ale nebylo vcelku d\u016fle\u017eit\u00e9, komu pat\u0159il. M\u011b jen znepokojovalo, \u017ee \u0161og\u00fan d\u00edky tomu nebyl v dobr\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Zatkn\u011bte ho\u2026“ donesl se ke mn\u011b \u00faryvek a mn\u011b se roz\u0161\u00ed\u0159ily zornice \u00falekem. O kom se to jenom mohli bavit? Ne snad o m\u00e9m Tomovi, ten byl v bezpe\u010d\u00ed, daleko od pal\u00e1ce, a Torio se po n\u011bm od sv\u00e9ho n\u00e1vratu nesh\u00e1n\u011bl. Jen se zm\u00ednil, \u017ee se byl pod\u00edvat v p\u0159\u00edstavu a lod\u011b jsou pr\u00fd p\u0159esn\u011b podle jeho p\u0159edstav, vychv\u00e1lil Holan\u010fana, ale o setk\u00e1n\u00ed s n\u00edm, aby svou spokojenost projevil i jemu, nem\u011bl z\u00e1jem. V tomto sm\u011bru jsem tedy p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Nehrozilo mu nebezpe\u010d\u00ed, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, dokud si neuv\u011bdom\u00ed, \u017ee ho tu vlastn\u011b je\u0161t\u011b nikde nepotkal. A Torio se v\u011bt\u0161inou nezaj\u00edmal o lidi, kte\u0159\u00ed byli pod n\u00edm, pokud se snad k n\u011bmu nedoneslo, \u017ee mu n\u011bjak \u0161kod\u00ed a intrikuj\u00ed za z\u00e1dy, tak\u017ee jsem nem\u011bl strach, \u017ee by si na n\u011bj v dohledn\u00e9 dob\u011b jen tak vzpomn\u011bl. Ten chud\u00e1k, kter\u00e9ho na\u0159\u00eddil zatknout, musel b\u00fdt tedy n\u011bkdo jin\u00fd. „\u2026postar\u00e1m se o n\u011bj pozd\u011bji.“ Rozlou\u010dili se a jedny kroky se chvatn\u011b vzdalovaly pry\u010d, a ty druh\u00e9 do\u0161ly a\u017e ke dve\u0159\u00edm m\u00fdch komnat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Podv\u011bdom\u011b  jsem se je\u0161t\u011b v\u00edce p\u0159ikr\u010dil na roho\u017ei, kde jsem sed\u011bl, kdy\u017e  jsem vytu\u0161il, jak doty\u010dn\u00fd sah\u00e1  na kliku, aby mohl dve\u0159e vz\u00e1p\u011bt\u00ed  odsunout. M\u016fj klid netrval dlouho a zase byl tu a mn\u011b bezd\u011b\u010dn\u011b projel mysl\u00ed v\u0161echen ten \u010das, kter\u00fd jsem s n\u00edm po jeho n\u00e1vratu byl nucen str\u00e1vit.<\/em><\/div>\n
\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no jsem se probouzel jen velice neochotn\u011b a c\u00edtil jsem nep\u0159\u00edjemnou rozbolav\u011blost cel\u00e9ho t\u011bla. V\u016fn\u011b aromatick\u00fdch sv\u00ed\u010dek, kter\u00e9  tu v\u010dera ve\u010der v\u0161ude pl\u00e1ly, byla je\u0161t\u011b  st\u00e1le slab\u011b c\u00edtit ve vzduchu. Prot\u0159el jsem si ospalkami slepen\u00e9 o\u010di, a kdy\u017e jsem je dok\u00e1zal otev\u0159\u00edt kone\u010dn\u011b natolik, abych n\u011bco vid\u011bl, \u0161kubnul jsem sebou \u00falekem. P\u00e1r metr\u016f od m\u00e9 postele sed\u011bl Torio a prohl\u00ed\u017eel si m\u011b. Okam\u017eit\u011b to ve mn\u011b vyvolalo nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. Tohle nikdy d\u0159\u00edve neud\u011blal. V\u011bt\u0161inou m\u011b nech\u00e1val sp\u00e1t, jak dlouho mi bylo milo, ani\u017e by se by\u0165 jen uk\u00e1zal v m\u00fdch komnat\u00e1ch a ru\u0161il m\u011b, a kdy\u017e n\u00e1hodou pot\u0159eboval moji mali\u010dkost ji\u017e r\u00e1no, jednodu\u0161e m\u011b p\u0159i\u0161el vzbudit, ale rozhodn\u011b nikdy ti\u0161e nesed\u00e1val vedle m\u011b a nez\u00edral na m\u011b.<\/em>  <\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Jsi tu dlouho?“ Rozespale jsem zachrapt\u011bl a d\u00e1val si z\u00e1le\u017eet na tom, abych zn\u011bl flegmaticky, a m\u00e1 ot\u00e1zka vyzn\u00edvala nep\u0159\u00edli\u0161 d\u016fle\u017eit\u011b. Torio po\u010dkal, a\u017e se prot\u00e1hnu, hlasit\u011b zaz\u00edv\u00e1m a p\u0159estanu se vrt\u011bt v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch, teprve potom promluvil.<\/em><\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, veli\u010denstvo. Jsem tu asi hodinu, mo\u017en\u00e1 d\u00e9le. Jen doh\u00e1n\u00edm ten ztracen\u00fd  \u010das, kdy jsme nebyli spolu, ale bylo mi l\u00edto v\u00e1s budit.“ K\u0159iv\u011b se usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
‚Kecy.‘ Projelo mi hlavou, ale nahlas jsem pouze \u0159ekl:<\/em><\/div>\n
„To je od tebe moc mil\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Slou\u017e\u00edc\u00ed u\u017e p\u0159ipravili koupel. B\u011b\u017ete se um\u00fdt a nechte se obl\u00e9knout do n\u011b\u010deho tepl\u00e9ho, cht\u011bl bych se s v\u00e1mi proj\u00edt v zahrad\u00e1ch, popov\u00eddat si a n\u011bco v\u00e1m uk\u00e1zat.“ Jednoduch\u00e1 \u017e\u00e1dost, ale mn\u011b zn\u011bla sp\u00ed\u0161e jako rozkaz. Vyhrabal jsem se zpod pe\u0159iny, a ani\u017e bych snad m\u011bl snahu se jakkoli zakr\u00fdt, zam\u00ed\u0159il jsem si to do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti m\u00fdch komnat, kter\u00e1 slou\u017eila jako koupelna. Bylo mi jedno, \u017ee na m\u011b nepokryt\u011b z\u00edr\u00e1. Po tom, co se mnou prov\u00e1d\u011bl v\u010dera, to bylo to posledn\u00ed, co by mi vadilo. Stejn\u011b u\u017e m\u00e9 nah\u00e9 t\u011blo znal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ne\u0161el za mnou a alespo\u0148 p\u0159i koupeli mi tak poskytl trochu soukrom\u00ed. Bylo p\u0159\u00edjemn\u00e9, nechat se om\u00fdvat. Na poko\u017ece se mi tvo\u0159ily vo\u0148av\u00e9 m\u00fddlov\u00e9 bubliny a tepl\u00e1 voda docela \u00fasp\u011b\u0161n\u011b odn\u00e1\u0161ela pry\u010d v\u0161echno to po\u0161pin\u011bn\u00ed a jeho chl\u00edpn\u00e9 doteky, kter\u00e9 jsem na sob\u011b je\u0161t\u011b p\u0159ed koupel\u00ed c\u00edtil. Uvoln\u011bn\u00fd a osv\u011b\u017een\u00fd jsem se nechal usu\u0161it, a pot\u00e9 m\u011b obl\u00e9kli do \u0161at\u016f s teplou pod\u0161\u00edvkou, kolem krku mi uv\u00e1zali \u0161\u00e1tek a vlasy spletli do copu. S Toriem jsme je\u0161t\u011b kr\u00e1tce posn\u00eddali trochu su\u0161enek, kter\u00e9 jsme zapili lahodn\u00fdm \u010dajem, potom mi p\u0159es ramena p\u0159ehodil ko\u017ee\u0161inu, abych tak pr\u00fd z\u016fstal v co nejv\u011bt\u0161\u00edm teple, a vy\u0161li jsme ven.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bjakou dobu jsme jenom tak bloumali zahradami a bavili se o v\u0161em a o ni\u010dem. L\u00ed\u010dil mi spoustu z toho, co d\u011blal, kdy\u017e byl pry\u010d a na opl\u00e1tku vyzv\u00eddal, co se d\u011blo u m\u011b. Pochopiteln\u011b jsem si vym\u00fd\u0161lel. Tedy ne tak \u00fapln\u011b. Sp\u00ed\u0161e jsem toho jen hodn\u011b vynechal, a to, co zbylo, byla jen\u2026 nuda, tud\u00ed\u017e z m\u00e9 strany to bylo velice kr\u00e1tk\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. On ov\u0161em konverzaci pln\u011b obstar\u00e1val s\u00e1m. Mnohem v\u00edce ne\u017e jeho slova, jsem ale vn\u00edmal z\u00e1kout\u00ed zahrad, kter\u00e1 jsme m\u00edjeli. Bylo to mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed, a hlavn\u011b to na m\u011b p\u016fsobilo v\u00edtan\u011b pokojn\u00fdm dojmem. Zahrady, kter\u00e9 vytv\u00e1\u0159eli na\u0161i mist\u0159i, byly toti\u017e kr\u00e1sn\u00e9 v ka\u017ed\u00e9m ro\u010dn\u00edm obdob\u00ed. Po\u010d\u00edtalo se i s napadan\u00fdm sn\u011bhem na stromech a kamenech. Nyn\u00ed to byl stejn\u011b dokonal\u00fd pohled jako slune\u010dn\u00ed z\u00e1blesk na hladin\u011b jez\u00edrka v l\u00e9t\u011b, a nebo st\u00edny strom\u016f a jejich barevn\u00e9 list\u00ed, kter\u00e9 se mihot\u00e1 ve v\u011btru na podzim, barevnost a v\u016fn\u011b kv\u011bt\u016f, pu\u010d\u00edc\u00edch zjara. Jednodu\u0161e to byla naprost\u00e1 harmonie tvar\u016f, barev, st\u00edn\u016f. Pod\u00edvan\u00e1, kter\u00e1 nenud\u00ed a nikdy v\u00e1s neomrz\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Z m\u00e9ho vlastn\u00edho sv\u011bta m\u011b vytrhla a\u017e dal\u0161\u00ed postava, kter\u00e1 se uk\u00e1zala v na\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomnosti. Se shrben\u00fdm h\u0159betem k n\u00e1m do\u0161el postar\u0161\u00ed mu\u017e, jeden z na\u0161ich zahradn\u00edk\u016f.<\/em><\/div>\n
„Dal jste pro m\u011b poslat, pane?“ Je\u0161t\u011b n\u00ed\u017ee se sklonil p\u0159ed Toriem.<\/em><\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl mu ten stru\u010dn\u011b. Zmaten\u011b jsem se na n\u011bj zad\u00edval. Nezm\u00ednil se mi, \u017ee nebudeme sami. O to m\u00ed\u0148 jsem ch\u00e1pal spole\u010dnost pr\u00e1v\u011b tohoto nev\u00fdznamn\u00e9ho poddan\u00e9ho. Velice z\u00e1hy jsem ale pochopil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Klekni na zem, sklo\u0148 hlavu a nezvedej pohled, pokud ti to nep\u0159ik\u00e1\u017eu!“ Vydal rozkaz sm\u011brem k mu\u017ei a ten tak bez protest\u016f u\u010dinil. Pot\u00e9 se Torio oto\u010dil \u010delem ke mn\u011b. „Vzpom\u00edn\u00e1te, jak jsem v\u00e1m r\u00e1no \u0159\u00edkal, \u017ee v\u00e1m chci n\u011bco uk\u00e1zat?“ Zamyslel jsem se, a dokonce se mi povedlo n\u011bco takov\u00e9ho vybavit. K\u00fdvl jsem tedy na souhlas. „P\u0159i sv\u00fdch cest\u00e1ch po severu zem\u011b jsem mimo jin\u00e9 narazil tak\u00e9 na vyhl\u00e1\u0161enou d\u00edlnu toho nejlep\u0161\u00edho mistra v zemi, je\u017e vyr\u00e1b\u00ed samurajsk\u00e9 me\u010de. Neodolal jsem a nechal si zhotovit jeden speci\u00e1ln\u011b pro m\u011b. P\u0159\u00edmo skvostn\u00e9 d\u00edlo, nemysl\u00edte?“ Vyt\u00e1hl z pochvy me\u010d a nechal m\u011b si ho prohl\u00e9dnout. Zdoben\u00e1 rukoje\u0165, a dokonce i n\u011bjak\u00e9 rytiny na \u010depeli. Skoro bych ho p\u0159irovnal ke \u0161perku, neb\u00fdt to smrt\u00edc\u00ed zbra\u0148 a j\u00e1 nem\u011bl zbran\u011b r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„Hezk\u00e9,“ nezmohl jsem se na barvit\u011bj\u0161\u00ed koment\u00e1\u0159. Co by tak\u00e9 ode m\u011b cht\u011bl. Moc dob\u0159e p\u0159eci znal m\u016fj vztah k podobn\u00fdm v\u011bcem.<\/em><\/div>\n
„To nen\u00ed v\u0161echno,“ ujistil m\u011b. „Chci v\u00e1m uk\u00e1zat, jak dokonal\u00e9 ost\u0159\u00ed m\u00e1.“ S t\u011bmito slovy zdvihl me\u010d do vzduchu, a hned na to se velice rychle mihl v z\u00e1blesku vzduchem a j\u00e1 post\u0159ehl u\u017e jen kut\u00e1lej\u00edc\u00ed se hlavu star\u00e9ho mu\u017ee. Uc\u00edtil jsem \u017eelezitou pachu\u0165 krve na rtech, jak mi p\u00e1r kapek dost\u0159\u00edklo a\u017e na obli\u010dej. Zbytek t\u011bla se svezl k zemi a proudy pr\u00fd\u0161t\u00edc\u00ed krve barvily b\u00edl\u00fd sn\u00edh do ruda. Zvednul se mi \u017ealudek a na p\u00e1r vte\u0159in se mi i zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima z toho, jak se o m\u011b pokusily mdloby. Nen\u00e1vid\u011bl jsem to. Proto jsem se tak\u00e9 nikdy ne\u00fa\u010dastnil ve\u0159ejn\u00fdch poprav. A tohle bylo snad stokr\u00e1t hor\u0161\u00ed. Stalo se to toti\u017e p\u0159\u00edmo u m\u00fdch nohou. Vid\u011bl jsem ten mrtvoln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd se usadil na tv\u00e1\u0159i u\u0165at\u00e9 hlav\u011b, kter\u00e1 se povalovala opod\u00e1l, o\u010di st\u00e1le otev\u0159en\u00e9, ale bez \u017eivota, zakalen\u00e9 \u0161ed\u00ed. Do t\u011bch m\u00fdch mi automaticky vyhrkly slzy, kter\u00e9 jsem se sna\u017eil co nejrychleji zapla\u0161it. Torio zajist\u00e9 v\u011bd\u011bl o m\u00fdch slabostech, p\u0159esto jsem je p\u0159ed n\u00edm necht\u011bl nijak v\u00fdrazn\u011b ukazovat. Prsty jsem si rozmaz\u00e1val krev po tv\u00e1\u0159i v marn\u00e9 snaze dostat ji dol\u016f, neschopen odtrhnout zrak od onoho uboh\u00e9ho mu\u017ee. Jako \u0161\u00edlen\u00fd jsem si \u0161mudlal obli\u010dej ji\u017e ob\u011bma rukama a t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak neu\u017eite\u010dn\u00ed tihle zahradn\u00edci v obdob\u00ed zimy.“ Utrousil si Torio pozn\u00e1mku jen tak r\u00e1doby na okraj, a kone\u010dn\u011b vr\u00e1til me\u010d zp\u011bt do pochvy. „Je ohromuj\u00edc\u00ed, co ten me\u010d dok\u00e1\u017ee, co \u0159\u00edk\u00e1te?“ J\u00e1 ne\u0159\u00edkal nic, jen mi mezi rty unikl tich\u00fd vzlyk. Popadl m\u011b za pa\u017ei a m\u00edrn\u00fdm tahem m\u011b donutil rozpohybovat se. „V pal\u00e1ci se umyjete, a pak spolu poob\u011bdv\u00e1me.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
To byla jen prvn\u00ed  z ohavnost\u00ed, kterou mi Torio po sv\u00e9m n\u00e1vratu uk\u00e1zal. Bylo mi zn\u00e1mo, \u017ee je nekompromisn\u00ed, nel\u00edtostn\u00fd a velmi krut\u011b dok\u00e1\u017ee trestat pouh\u00e9 mali\u010dkosti proti \u0159\u00e1du. Nikdy ale nic podobn\u00e9ho neventiloval p\u0159ede mnou, nav\u00edc tento mu\u017e ani nic neprovedl. Byl jen n\u00e1zorn\u00e1 uk\u00e1zka. Tenkr\u00e1t jsem tak \u00fapln\u011b nech\u00e1pal, co mohlo za jeho jedn\u00e1n\u00edm st\u00e1t, dnes u\u017e jsem za\u010d\u00ednal tu\u0161it. Se\u0161vihan\u00e1 slu\u017eebn\u00e1, v souboji pora\u017een\u00fd nejlep\u0161\u00ed samuraj m\u00e9 osobn\u00ed str\u00e1\u017ee, to, kolik \u010dasu se mnou tr\u00e1vil, jak moc m\u011b sledoval, to v\u0161echno byly jen mal\u00e9 \u010d\u00e1sti z v\u00fd\u010dtu dlouh\u00e9 \u0159ady podivnost\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 jsem nep\u0159edst\u00edral tak dob\u0159e, jak bych m\u011bl, a Torio tu\u0161il, \u017ee je tu n\u011bco \u0161patn\u011b. Jen je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, odkud ta zrada kl\u00ed\u010d\u00ed, proto nijak neubli\u017eoval p\u0159\u00edmo mn\u011b, ale pouze p\u0159ede mnou demonstroval svou s\u00edlu, d\u00e1val mi najevo, \u010deho v\u0161eho je bez slitov\u00e1n\u00ed a bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed schopen. Su\u017eovaly m\u011b \u00fazkostn\u00e9 pocity paniky v\u017edy, kdy\u017e se n\u011bco podobn\u00e9ho stalo. Jak by se mu mohl jen postavit Tom, kdyby to skute\u010dn\u011b byl ochotn\u00fd ud\u011blat? Ta ohavn\u00e1 nestv\u016fra by ho zabila d\u0159\u00edv, ne\u017e by proti n\u00ed sta\u010dil pozvednout me\u010d.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ Zaj\u00edmal jsem se, kdy\u017e vstoupil do m\u00edstnosti. Torio si jen v\u00fdmluvn\u011b odfrkl, ne\u017e na m\u011b vychrlil vodop\u00e1d rozho\u0159\u010denosti.<\/em><\/div>\n
„P\u0159ed p\u00e1r dny jsem kontroloval stav pokladny a zjistil jsem, \u017ee spousta pen\u011bz chyb\u00ed. V\u016fbec to nesed\u011blo s finan\u010dn\u00edmi dokumenty\u2026“ zavalil m\u011b je\u0161t\u011b p\u00e1r detaily, ale \u00fa\u010detnictv\u00ed a v\u0161echno to kolem nebyla v\u016fbec moje siln\u00e1 str\u00e1nka, tak\u017ee jsem z toho pochytil jen pram\u00e1lo, „\u2026no a ono se uk\u00e1zalo, \u017ee to v\u0161echno podnikav\u00fd Xaniro. Vyb\u00edral st\u00e1tn\u00ed pokladnu u\u017e velice dlouho a j\u00e1 tomu v\u016fbec nev\u011bnoval pozornost.“ S\u00e1m pro sebe jsem se u\u0161kl\u00edbl. Dovedl jsem si velice dob\u0159e p\u0159edstavit, jak moc musel Torio b\u00fdt rozl\u00edcen\u00fd. Dokonce bych se vsadil, \u017ee mnohem v\u00edce ne\u017e ztr\u00e1ta pen\u011bz, mu vadil fakt, \u017ee ho n\u011bkdo \u00fasp\u011b\u0161n\u011b dok\u00e1zal podv\u00e1d\u011bt tak vcelku dlouhou dobu, a p\u0159itom vzbuzovat naprosto dokonal\u00fd obraz loaj\u00e1lnosti, kter\u00fd u sv\u00e9ho sekret\u00e1\u0159e Torio neprokoukl se v\u0161emi t\u011bmi schopnostmi, kter\u00fdmi opl\u00fdval, d\u0159\u00edv, ne\u017e se o to Xaniro v\u016fbec poprv\u00e9 pokusil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pochopiteln\u011b bude exempl\u00e1rn\u011b potrest\u00e1n, o to se postar\u00e1m, a to hned z\u00edtra.“ Pochodoval po m\u00edstnosti, a pak se n\u00e1hle zprudka zastavil. Zabodl do m\u011b sv\u00e9 zelen\u00e9 jedovat\u00e9 o\u010di a nekompromisn\u00edm hlasem, kter\u00fd jasn\u011b d\u00e1val najevo, \u017ee jak\u00fdkoli nesouhlas nebude vzat na v\u011bdom\u00ed, dodal: „Chci, abyste se popravy z\u00fa\u010dastnil tak\u00e9. V\u00edm, \u017ee norm\u00e1ln\u011b to ned\u011bl\u00e1te, ale tohle bude v\u00fdjimka. Chci, abyste vid\u011bl, jak trest\u00e1m zr\u00e1dce z kruh\u016f t\u011bch, co jsou mi nejbl\u00ed\u017ee.“ Ta slova se drala z jeho krku skoro a\u017e v zlov\u011bstn\u00e9m vr\u010den\u00ed. Nasucho jsem polkl.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b.“ Ku\u0148knul jsem p\u0159i\u0161krcen\u011b.<\/em><\/div>\n
„A te\u010f m\u011b omluvte. \u010cek\u00e1 m\u011b je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e1 pr\u00e1ce, tak\u017ee dnes se v\u00e1m nebudu v\u011bnovat tolik, co obvykle. Sejdeme se z\u00edtra mo\u017en\u00e1 u sn\u00eddan\u011b.“ M\u00edrn\u011b se mi poklonil a stejn\u011b rychle, jak se tu objevil, zase zmizel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Usadil se mi na tv\u00e1\u0159i pot\u011b\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv. Vyhl\u00eddka cel\u00e9ho voln\u00e9ho ve\u010dera m\u011b nev\u00fdslovn\u011b pot\u011b\u0161ila. Nechal jsem si don\u00e9st ve\u010de\u0159i, a zat\u00edmco jsem po velmi dlouh\u00e9 dob\u011b s chut\u00ed jedl, p\u0159istoupila ke mn\u011b slu\u017eebn\u00e1, kter\u00e1 jako jedin\u00e1 v m\u00edstnosti z\u016fstala, aby pot\u00e9 sklidila n\u00e1dob\u00ed, p\u0159\u00edpadn\u011b mi byla k ruce, kdybych b\u011bhem j\u00eddla je\u0161t\u011b n\u011bco pot\u0159eboval.<\/em><\/div>\n
„Nerada vyru\u0161uji, veli\u010denstvo,“ p\u0159istoupila ke mn\u011b, klekla na kolena a sklonila hlavu. J\u00e1 tu svou zvedl od nedojeden\u00e9ho tal\u00ed\u0159e a vyzval ji, aby \u0159ekla, co m\u011bla na srdci. „Jsem sestra chlapce, kter\u00fd se v kl\u00e1\u0161te\u0159e setkal\u2026 ehm, s va\u0161\u00edm cizincem,“ nadechla se, aby pokra\u010dovala, ale j\u00e1 ji p\u0159eru\u0161il.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161.“ M\u011bl jsem tak trochu obavy jakkoli se projevit. Ta holka mohla b\u00fdt nastr\u010dena k\u00fdmkoli a mn\u011b jeden vyd\u011bra\u010d bohat\u011b sta\u010dil. Toho m\u011b sice Torio z\u00edtra nev\u011bdomky zbav\u00ed, ale nerad bych, aby jeho m\u00edsto nahradil n\u011bkdo jin\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nemus\u00edte se b\u00e1t. Mnoho toho o v\u00e1s a tom mu\u017ei nev\u00edm, ale i to m\u00e1lo u m\u011b z\u016fstane bezpe\u010dn\u011b skryto. M\u016f\u017eete mi v\u011b\u0159it.“ Chv\u00edli jsem si ji zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017eel. Ona nevypadala jako ten typ, co by v\u00e1m cht\u011bl podle vrazit kudlu do zad. M\u011bla o\u010di vzbuzuj\u00edc\u00ed d\u016fv\u011bru.<\/em><\/div>\n
„Pokra\u010duj tedy, co mi chce\u0161 \u0159\u00edct?“<\/em><\/div>\n
„Tatsuya, m\u016fj bratr,“ zopakovala, „ten mu\u017e ho po\u017e\u00e1dal, aby zjistil, jak se m\u00e1te. Se\u0161el by se s v\u00e1mi zhruba za hodinu ve st\u00e1j\u00edch, a pokud byste cht\u011bl po n\u011bm do kl\u00e1\u0161tera n\u011bco poslat, r\u00e1d to p\u0159ed\u00e1.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u017dmoulal jsem v ruk\u00e1ch nervozitou a netrp\u011blivost\u00ed \u00fahledn\u011b poskl\u00e1dan\u00fd mal\u00fd pap\u00edrek se vzkazem pro Toma v tom nejzaz\u0161\u00edm rohu st\u00e1j\u00ed, a nap\u00ednal u\u0161i, aby mi neunikl jedin\u00fd zvuk. V tuto dobu se tu u\u017e nikdo nepohyboval. St\u00e1jn\u00edci m\u011bli v\u0161echny kon\u011b pe\u010dliv\u011b vyh\u0159ebelcovan\u00e9 a nakrmen\u00e9. Sv\u00edtila tu jen jedna lucerna u vchodu, tak\u017ee v \u010d\u00e1sti, kde jsem se p\u0159ikr\u010doval, byla t\u00e9m\u011b\u0159 tma. Ob\u010das se ozvalo jen odfrknut\u00ed n\u011bkter\u00e9ho z kon\u00ed, jinak tu byl naprost\u00fd klid.<\/em>  <\/div>\n
Zbyst\u0159il jsem, kdy\u017e  se dve\u0159mi mihla zahalen\u00e1 postava. Podup\u00e1vala, jak ze sv\u00fdch bot sklep\u00e1vala sn\u00edh, pak si sundala i kapucu, kter\u00e1  halila jej\u00ed tv\u00e1\u0159. Byl to mlad\u00ed\u010dek se zubat\u011b ost\u0159\u00edhan\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 mu tr\u010dely do v\u0161ech stran. Jeho tv\u00e1\u0159 mi p\u0159i\u0161la pov\u011bdom\u00e1, ale netu\u0161il jsem, kam bych ho m\u011bl za\u0159adit. Mo\u017en\u00e1 se mihl v pal\u00e1ci jako slou\u017e\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Veli\u010denstvo,“ za\u0161eptal do ticha. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se zhluboka nadechl, abych si dodal odvahy. Po\u0159\u00e1d se toti\u017e mohlo uk\u00e1zat, \u017ee je to past. Ov\u0161em a\u0165 u\u017e mi hrozilo cokoli, touha d\u00e1t o sob\u011b v\u011bd\u011bt Tomovi, byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e m\u016fj strach.<\/em><\/div>\n
„Tady jsem,“  \u0161pitnul jsem v odpov\u011b\u010f a vystoupil ze st\u00ednu. „Ty jsi Tatsuya?“<\/em><\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane.“ Potvrdil mi a hluboce se p\u0159ede mnou poklonil.<\/em><\/div>\n
„Vid\u011bl jsi Toma? Mluvil jsi s n\u00edm? Jak se mu da\u0159\u00ed?“ Zasypal jsem ho ot\u00e1zkami.<\/em><\/div>\n
„Ano,“ usm\u00e1l se a k\u00fdvl. „Nic mu nen\u00ed, ale tr\u00e1p\u00ed se pro v\u00e1s a d\u011bl\u00e1 si starosti, jestli jste v po\u0159\u00e1dku. On se mi moc nesv\u011b\u0159uje, ale je na n\u011bm vid\u011bt, jak moc mu chyb\u00edte.“<\/em><\/div>\n
„Oh,“ vydechl jsem. Byl jsem dojat\u00fd p\u0159i jeho slovech. Byly to prvn\u00ed zpr\u00e1vy, kter\u00e1 jsem o n\u011bm od na\u0161eho odlou\u010den\u00ed m\u011bl. \u010cinilo m\u011b \u0161\u0165astn\u00fdm, \u017ee za zdi kl\u00e1\u0161tera neproniklo nic, co by se mu pokusilo ubl\u00ed\u017eit, a cel\u00e9 to je\u0161t\u011b potrhovalo sladk\u00e9 opojen\u00ed faktem, \u017ee nejen j\u00e1 na n\u011bj tak moc mysl\u00edm, ale \u017ee i on si m\u011b uchov\u00e1v\u00e1 ve sv\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch a srdci. „Vy\u0159i\u010f mu, \u017ee nemus\u00ed m\u00edt strach. Nic mi nen\u00ed. Tor\u2026 nikdo mi tu neubli\u017euje. Ne fyzicky.“ Dodal jsem polohlasem a sklopil o\u010di k zemi. Nemohl jsem si post\u011b\u017eovat. Tom by m\u011b od toho cht\u011bl za ka\u017edou cenu uchr\u00e1nit, opustil by kl\u00e1\u0161ter a\u2026 rad\u011bji jsem nedom\u00fd\u0161lel, co by to m\u011blo za n\u00e1sledky. „Tady,“ p\u0159istr\u010dil jsem mu pap\u00edr. „M\u016f\u017ee\u0161 mu tohle d\u00e1t?“<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b.“ K\u00fdvl a vzkaz si ode m\u011b p\u0159evzal. Zastr\u010dil ho do kapsy na sv\u00e9m pl\u00e1\u0161ti a povzbudiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Nebojte se, veli\u010denstvo. Postar\u00e1m se, aby to dostal.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji. Je zp\u016fsob, jak bych se ti mohl odvd\u011b\u010dit?“ <\/em><\/div>\n
„Ne, nic po v\u00e1s ne\u017e\u00e1d\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, kdyby se ale cokoli v budoucnu naskytlo. I mali\u010dkost, nezapome\u0148, \u017ee m\u00e1\u0161 u m\u011b tuhle slu\u017ebu schovanou.“ Chlapec u\u017e na to nikterak nereagoval. Jen si zp\u011bt na hlavu nasadil kapuci a zmizel ven do tmy a hust\u00e9 clony sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, kter\u00e9 se sypaly z \u010dern\u00e9 oblohy.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Skv\u011bl\u00fd  pocit radostn\u00e9 euforie z toho, \u017ee jsme s Tomem navz\u00e1jem propojen\u00ed i na d\u00e1lku, se vytratil stejn\u011b rychle, jako se dostavil, a j\u00e1 si za\u010d\u00ednal skoro myslet, \u017ee jsem si to cel\u00e9 jen vsugeroval n\u00e1sledkem sv\u00e9 zoufalosti, kter\u00e1 se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-10919","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10919","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10919"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10919\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10919"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10919"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10919"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}