{"id":10921,"date":"2010-08-21T15:30:00","date_gmt":"2010-08-21T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10894"},"modified":"2010-08-21T15:30:00","modified_gmt":"2010-08-21T14:30:00","slug":"homeless-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/21\/homeless-8\/","title":{"rendered":"Homeless 8."},"content":{"rendered":"
autor: S & Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se na Toma rozpa\u010dit\u011b zad\u00edval. N\u011bco takov\u00e9ho u\u017e dlouho nesly\u0161el a o to v\u00edc to pro n\u011bj bylo nepochopiteln\u00e9. Najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct, a snad i na okam\u017eik zalitoval, \u017ee za n\u00edm p\u0159i\u0161el.
„Pro\u010d? Ani m\u011b nezn\u00e1\u0161. Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b m\u00edt r\u00e1d,“ pokr\u010dil rameny a zad\u00edval se do betonu mezi sv\u00fdmi koleny.
„Ale m\u00e1m. Jsi na m\u011b hodn\u00fd. Jako jedin\u00fd.“ Polo\u017eil si Tom hlavu na kolena, kter\u00e1 objal a m\u00edrn\u011b se pohupoval. Bill se nejist\u011b kousnul do rtu. On, \u017ee je hodn\u00fd? Sp\u00ed\u0161e sl\u00fdch\u00e1val opak. \u017de je jen sebest\u0159edn\u00e1 svin\u011b. A ona to taky byla pravda. V\u011bd\u011bl to. Ale Tom to nemohl v\u011bd\u011bt. Vid\u011bli se jen p\u00e1rkr\u00e1t a Tom byl v situaci, \u017ee by si zamiloval i ps\u00ed blechu.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e mysl\u00ed\u0161.“ Pokr\u010dil Bill rameny co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc ledabyle. Necht\u011bl se do tohohle t\u00e9matu n\u011bjak moc pono\u0159it. Bylo mu to nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Nev\u011bd\u011bl, co by Tomovi m\u011bl odpov\u011bd\u011bt, ale slova typu: „J\u00e1 tebe taky,“ byla nemysliteln\u00e1. Ani to tak nec\u00edtil. Sp\u00ed\u0161e c\u00edtil jen jistou d\u00e1vku l\u00edtosti. D\u00e1vku l\u00edtosti, kter\u00e1 u n\u011bj byla u\u017e v\u00fdjimkou t\u00e9\u017e.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si jablko?“ nadhodil Tom prvn\u00ed blbost, je\u017e se mu zrodila na jazyku. Necht\u011bl rad\u011bji Billa provokovat, i kdy\u017e v\u011b\u0159il, \u017ee je nesm\u00edrn\u011b m\u00edrumilovn\u00fd P\u0159\u00edzrak.<\/p>\n<\/div>\n
Pro Toma byl a nikdo mu to nemohl vymluvit, ani kdyby snesl na Billovu hlavu nejhor\u0161\u00ed proh\u0159e\u0161ky.
„Ne, jsou tvoje,“ zamru\u010del Bill mrzut\u011b a podrbal se v hlav\u011b. Najednou ho za\u010dalo v\u0161echno sv\u011bdit a \u0161kr\u00e1bal se na b\u0159i\u0161e. Je\u0161t\u011b to tak, aby chytl od Toma n\u011bjakou nemoc.<\/div>\n
\n
M\u00edrn\u011b zhnusen\u011b se \u0161klebil a prot\u00e1\u010del prsty na rukou p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by na sob\u011b m\u011bl n\u011bjakou blechu nebo v hor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b svrab. Tom vytuhnul ve sv\u00fdch pohybech. Bylo mu naprosto jasn\u00e9, na co Bill mysl\u00ed. Z jeho v\u00fdrazu to bylo dost patrn\u00e9.
„Nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou drbac\u00ed nemoc,“ p\u00edpnul a zad\u00edval se na dno igelitky. Bylo mu to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ale z\u00e1rove\u0148 se Billovi moc nedivil. Bylo to v celku pochopiteln\u00e9.
„A jsi si t\u00edm jistej. Ty u\u017e to t\u0159eba nec\u00edt\u00ed\u0161,“ zaprskal Bill okam\u017eit\u011b, ani\u017e by nad sv\u00fdmi slovy p\u0159em\u00fd\u0161lel, a d\u00e1l se sna\u017eil po\u0161kr\u00e1bat mezi lopatkami. Dost dob\u0159e mu to ne\u0161lo. Nem\u011bl v\u010dera na Toma sahat. Ur\u010dit\u011b na n\u011bj n\u011bco sko\u010dilo.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zarazil a odlo\u017eil nakousnut\u00e9 jablko zp\u00e1tky do ta\u0161ky.
„Tak jsi na m\u011b nem\u011bl sahat, kdy\u017e se boj\u00ed\u0161. J\u00e1 se ti sice nediv\u00edm, ale p\u0159ipad\u00e1m si dost pon\u00ed\u017een\u011b, kdy\u017e si mysl\u00ed\u0161, \u017ee kv\u016fli mn\u011b se \u0161kr\u00e1be\u0161,“ vyhrkl ze sebe Tom a zamra\u010dil se. Cht\u011bl dodat, \u017ee m\u016f\u017ee klidn\u011b odej\u00edt a j\u00edt, \u017ee se o nic neprosil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by se Bill mohl urazit, sebrat se a odej\u00edt. U\u017e by se mu t\u0159eba nikdy nevr\u00e1til. „Promi\u0148,“ \u0161pitl hned. Omlouval se mu. Te\u010f litoval i toho, \u017ee mu \u0159ekl jaksi sv\u016fj pohled na onu situaci. Ur\u010dit\u011b mu te\u010f Bill vynad\u00e1, na\u0161tve se i tak a p\u016fjde. P\u016fjde pry\u010d a nech\u00e1 tu Toma samotn\u00e9ho, opu\u0161t\u011bn\u00e9ho.
Tom se schoulil je\u0161t\u011b v\u00edce a pohupov\u00e1n\u00ed zintenzivnil. V o\u010d\u00edch k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fd d\u00e9\u0161\u0165.<\/div>\n
Bill ustal ve v\u0161em drb\u00e1n\u00ed a s pootev\u0159enou pusou na Toma z\u00edral. M\u00e1lokdo si dovolil po n\u011bm \u0161t\u011bknout a nedej bo\u017ee mu nazna\u010dit, \u017ee by v n\u011b\u010dem nem\u011bl pravdu. Naposledy se je\u0161t\u011b podrbal za krkem a n\u011bkolikr\u00e1t mlasknul. K\u0159ivil u toho \u00fasta a prot\u00e1\u010del o\u010di. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, \u017ee by te\u010f m\u011bla p\u0159ij\u00edt ta chv\u00edle, kdy on \u0159ekne „Omlouv\u00e1m se“, ale neud\u011blal to. Tak nerad se omlouval. <\/p>\n

„On je dost poni\u017euj\u00edc\u00ed celej tv\u016fj \u017eivot,“ vzdychnul Bill a trochu se zavrt\u011bl, aby na\u0161el pohodln\u011bj\u0161\u00ed pozici na betonu.
„J\u00e1 si ho takhle nevybral.“ Odseknul trochu Tom. Billova v\u011bta pro n\u011bj m\u011bla sp\u00ed\u0161e \u00fa\u010dinek jako p\u0159ilit\u00ed oleje do ohn\u011b. Odvr\u00e1til hlavu stranou, aby Bill nevid\u011bl ty lesknouc\u00ed se duhovky. <\/p>\n

„To je mi jasn\u00fd. Myslel jsem to jako takovou v\u011btu zvolac\u00ed. Nic konkr\u00e9tn\u00edho,“ sna\u017eil se trochu ohradit Bill. Pln\u011b si uv\u011bdomoval, kdy\u017e \u0159ekl nebo ud\u011blal n\u011bco nevhodn\u00e9ho. Ale v\u017edy se hodn\u011b rychle sna\u017eil to ze sebe n\u011bjak sm\u00fdt. N\u011bjak to okecat. N\u011bkdy kv\u016fli tomu i lhal, aby z\u016fst\u00e1val po\u0159\u00e1d ten nejlep\u0161\u00ed. A n\u011bkdy… n\u011bkdy mu to bylo i jedno, co \u0159ekl nebo ud\u011blal. Te\u010f ale mu to a\u017e tak jedno nebylo.<\/div>\n

„Nebudu poslouchat ani tohle,“ p\u0159ipl\u00e1cl si Tom dlan\u011b na u\u0161i a oto\u010dil se k Billovi z\u00e1dy. P\u0159edklonil se a \u010delo op\u0159el o beton pod sebou. Vypadal jak du\u0161evn\u011b nemocn\u00fd \u010dlov\u011bk. Bill nedok\u00e1zal jaksi vst\u0159ebat… vst\u0159ebat… co to proboha d\u011bl\u00e1?
„Jdi pry\u010d, jdi…“ houpal se Tom st\u00e1le dokola s hlavou na zemi. Bouchal se o beton.<\/div>\n
Bill se v prvn\u00ed chv\u00edli opravdu hrabal na kolena, aby vylezl z Tomova \u00fakrytu, ale pohled na dred\u00e1\u010dka ho na okam\u017eik a\u017e vyd\u011bsil. Vypadal mimo. Snad jako by ani nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1.
„Tome… Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ chytil jeho kym\u00e1cej\u00edc\u00ed se t\u011blo pevn\u011b za ramena, aby mu zabr\u00e1nil v dal\u0161\u00edm omlacov\u00e1n\u00ed. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to d\u011bl\u00e1. Nebyl vy\u0161inut\u00fd. Jen se takov\u00fdmhle jedn\u00e1n\u00edm v\u017edy sna\u017eil zahnat smutek nebo l\u00edtost. Trhan\u011b se nadechl, kdy\u017e c\u00edtil Billovy dlouh\u00e9 prsty ovinut\u00e9 kolem jeho ramen. <\/p>\n

„Jo, jsem,“ popot\u00e1hl a pomalu se narovnal. C\u00edtil se hloup\u011b. Cht\u011bl, aby s n\u00edm Bill z\u016fstal, a z\u00e1rove\u0148 si p\u0159\u00e1l, aby ode\u0161el. T\u0159eba na v\u011bky. Pocity, kter\u00e9 v jeho p\u0159\u00edtomnosti za\u017e\u00edval, ho a\u017e d\u011bsily. Nebyl na n\u011b zvykl\u00fd a nev\u011bd\u011bl, co znamenaj\u00ed. Necht\u011bl si lidi p\u0159ipou\u0161t\u011bt k t\u011blu, oni o to ani nest\u00e1li, ale pak p\u0159i\u0161el P\u0159\u00edzrak a v\u0161echno jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a odhodl\u00e1n\u00ed zhatil. Tom si p\u0159ipadal pr\u00e1zdn\u00fd bez sv\u00fdch p\u0159edsevzet\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 pln\u00fd Billovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ji m\u011bl.<\/div>\n

„Se\u0161 si jist\u00fd?“ optal se znova Bill a oto\u010dil si Toma k sob\u011b \u010delem. Ano, sahal na n\u011bj, ale te\u010f nad t\u00edm necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let. Jeho pozornost p\u0159it\u00e1hly slzy v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. Mal\u00e9 t\u0159pytiv\u00e9 kapi\u010dky linouc\u00ed se ji\u017e bez ostychu z jeho stud\u00e1nek.
Tom uh\u00fdbal pohledem.
M\u011bl ho tak bl\u00edzko. Kdyby cht\u011bl, mohl by omotat sv\u00e9 pevn\u00e9 pa\u017ee kolem Billova t\u011bla a plakat mu na rameni. On to cht\u011bl ud\u011blat. Tou\u017eil a m\u011bl \u0161\u00edlenou pot\u0159ebu fyzick\u00e9ho tepla. A dred\u00e1\u010dek v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill ono teplo v sob\u011b ur\u010dit\u011b m\u00e1. Mo\u017en\u00e1 nev\u011bd\u011bl, ale doufal.<\/p>\n<\/div>\n
Bill trochu zmaten\u011b t\u011bkal pohledem po jeho obli\u010deji a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na p\u0159\u00ed\u010dinu on\u011bch t\u0159pytiv\u00fdch kapi\u010dek. Tu\u0161il, \u017ee to je jeho vinou, a bylo mu to nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Palcema set\u0159el slanou tekutinu z Tom\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, a ani\u017e by si to n\u011bjak uv\u011bdomoval, nebo sp\u00ed\u0161e p\u0159ipou\u0161t\u011bl, p\u0159it\u00e1hl si jeho t\u011blo ke sv\u00e9mu. Tom vyvalil o\u010di a hodnou chv\u00edli jen ne\u010dinn\u011b dr\u017eel a koukal kamsi za Billovo rameno. Billova v\u016fn\u011b a teplo jeho t\u011bla bylo ale a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 opojn\u00e9. Omotal mu ruce kolem pasu a pevn\u011b stiskl v dlan\u00edch jeho triko. \u010celo op\u0159el o Billovo kostnat\u00e9 rameno a nechal kapky smutku st\u00e9kat a vp\u00edjet se do tmav\u00e9 l\u00e1tky.<\/div>\n
„No tak… ne… neplakej,“ \u0161eptnul Bill. C\u00edtil se cel\u00fd zmaten\u00fd, a snad a\u017e pomaten\u00fd. Dr\u017eel Toma kolem ramen, dot\u00fdkal se jeho \u0161pinav\u00e9ho oble\u010den\u00ed, nos t\u00e9m\u011b\u0159 ot\u00edral o Tom\u016fv zpocen\u00fd krk a jeho dredy jej \u0161imraly do nosu. P\u00e1chl. Cel\u00fd tak nechutn\u011b smrd\u011bl a bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9. A Bill st\u00e1le Toma tiskl k sob\u011b, hlad\u00edc jej dlan\u00ed po z\u00e1dech a krku. Zav\u0159el o\u010di a vypnul \u010dichov\u00e9 bu\u0148ky. Vypnul mysl.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to pro n\u011bj velice obt\u00ed\u017en\u00e9 se od v\u0161eho oprostit, ale sna\u017eil se te\u010f Toma vn\u00edmat jako norm\u00e1ln\u00edho kluka. Ne jako n\u011bkoho, k\u00fdm Tom byl. Tom se postupn\u011b na jeho rameni za\u010dal uklid\u0148ovat. Vzlyky ust\u00e1valy a nahradilo je jen ob\u010dasn\u00e9 popot\u00e1hnut\u00ed. Jeho triko ale st\u00e1le nepou\u0161t\u011bl. Dr\u017eel ho tak siln\u011b, a\u017e mu zb\u011blaly klouby. <\/p>\n

„U\u017e je to lep\u0161\u00ed?“ ozval se znovu Bill\u016fv hlas, kter\u00fd se st\u00e1le neodva\u017eoval otev\u0159\u00edt o\u010di, aby nemusel vid\u011bt tu krutou realitu. Toma to vytrhlo z transu a skoro od Billa usko\u010dil. Bylo to sice p\u0159\u00edjemn\u00e9, sed\u011bt mu tak bl\u00edzko, ale pro Billa jist\u011b ne. Jist\u011b mu to muselo b\u00fdt cel\u00e9 odporn\u00e9, a to Tom necht\u011bl. Necht\u011bl ho odrazovat.
„Ano. Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ pok\u00fdval Tom hlavou a set\u0159el si posledn\u00ed zbytky slz. „Jestli chce\u0161… m\u016f\u017ee\u0161… m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dom\u016f,“ zvedl k Billovi zrak a zrudl v obli\u010deji. P\u0159ipadal si hloup\u011b. „D\u011bkuju ti moc za v\u0161echno, co pro m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161.“
„U\u017e jsem…“
„…ti \u0159\u00edkal, \u017ee nem\u00e1\u0161 d\u011bkovat,“ dopov\u011bd\u011bl Tom za Billa. „Ale zkus pochopit, \u017ee pro m\u011b za cel\u00e9 dva roky nikdo neud\u011blal n\u011bco jako ty. Ani se na m\u011b nikdo neusm\u00e1l.“
Billovi automaticky cukly koutky \u00fast. Nep\u0159ipadalo mu, \u017ee by to on d\u011blal. Posadil se ale zp\u00e1tky a sledoval Toma. Nat\u00e1hl se k ta\u0161ce, ve kter\u00e9 bylo j\u00eddlo, pit\u00ed a m\u00fddlo, a podal Tomovi zp\u00e1tky ohryzan\u00e9 ovoce. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee na n\u011bm byly p\u0159edt\u00edm Tomovy zanedban\u00e9 zuby a sliny.
„Na,“ natahoval k n\u011bmu ruku s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Cht\u011bl zm\u011bnit t\u00e9ma. „Sn\u011bz ho. Nemus\u00ed\u0161 jedno jablko \u0161et\u0159it cel\u00fd den.“
Tom si s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem ovoce vzal a znovu se do n\u011bj zakousl. <\/p>\n

„Jsem zvykl\u00fd si hodn\u011b v\u011bc\u00ed \u0161et\u0159it. Tedy v\u011bt\u0161inou. N\u011bkdy se to ned\u00e1. Kdy\u017e je v\u00e1\u017en\u011b velkej hlad,“ za\u010dal ze sebe Tom chrlit s plnou pusou. Bill pobaven\u011b zakroutil hlavou.
„Jez v klidu, nebo se je\u0161t\u011b udus\u00ed\u0161.“ Prohr\u00e1bl si svoje \u010dern\u00e9 vlasy a kouknul na hodinky. Byl tu u\u017e v\u00e1\u017en\u011b dost dlouho a m\u011bl by j\u00edt, ale zase necht\u011bl vypadat a\u017e tak neurvale, \u017ee odch\u00e1z\u00ed p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy m\u011bl Tom n\u011bjakou slabou chvilku. Vykoukl ven a zab\u011bdoval. <\/p>\n

„Ach ne… ono bude pr\u0161et,“ zkonstatoval, kdy\u017e si prohl\u00e9dl zamra\u010den\u00e9 nebe. Dokonce to vypadalo na bou\u0159ku. Vzduch kolem byl t\u011b\u017ek\u00fd a dusn\u00fd, a mraky \u010dern\u00e9 a t\u011b\u017ek\u00e9.
„Co\u017ee? Pr\u0161et?“ svra\u0161til Tom obo\u010d\u00ed, d\u00e1vaj\u00edc si v \u00fastech kus jablka do tv\u00e1\u0159e. Jako sysel. Po \u010dty\u0159ech se p\u0159esunul bl\u00ed\u017e. Rukama p\u0159elezl Billa. Kle\u010del bokem nad n\u00edm a zamra\u010den\u011b z\u00edral ven.
„Doprdele,“ ulevil si. „Nechci bou\u0159ku. Boj\u00edm se bou\u0159ky.“
Bill zhluboka vzdychnul a nasucho polknul. Opatrn\u011b se vymanil od Toma a vylezl ven zpod rampy. Zap\u0159el se dlan\u011bmi o okraj a nakoukl dovnit\u0159.
„Vylez a poj\u010f se mnou,“ kejvnul hlavou a poode\u0161el p\u00e1r krok\u016f. Okusoval si u toho nejist\u011b nehet a ka\u017edou chv\u00edli sledoval zamra\u010den\u00e9 nebe. Mo\u017en\u00e1 bude litovat, ale je to v danou chv\u00edli nejv\u00edc, co m\u016f\u017ee ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n

autor: S & Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: S & Doris Bill se na Toma rozpa\u010dit\u011b zad\u00edval. N\u011bco takov\u00e9ho u\u017e dlouho nesly\u0161el a o to v\u00edc to pro n\u011bj bylo nepochopiteln\u00e9. Najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 \u0159\u00edct, a snad i na okam\u017eik zalitoval, \u017ee za n\u00edm p\u0159i\u0161el. „Pro\u010d? Ani m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[343],"tags":[],"class_list":["post-10921","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-homeless"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10921","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10921"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10921\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10921"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10921"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10921"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}