{"id":10929,"date":"2010-08-20T15:00:00","date_gmt":"2010-08-20T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10902"},"modified":"2010-08-20T15:00:00","modified_gmt":"2010-08-20T14:00:00","slug":"ukryty-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/20\/ukryty-18\/","title":{"rendered":"Ukryt\u00fd 18."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille, u\u017e jsem skoro doma.“ Zasm\u00e1l se Tom do telefonu. Byl u Billa, tak jako ji\u017e snad ka\u017ed\u00fd den po \u0161kole. M\u011bl v\u00fdbornou n\u00e1ladu. Za prv\u00e9 jeho test z matematiky dopadl na v\u00fdbornou a za druh\u00e9, byl jednodu\u0161e nad\u0161en\u00fd z Billovy p\u0159\u00edtomnosti a pozornosti. Bill ho ale celou dobu popichoval. Koukali spolu na horor a Tom byl r\u00e1d, \u017ee na n\u011bj koukaj\u00ed p\u0159es den. Ve\u010der by to asi jen tak nezvl\u00e1dl. Bill si z n\u011bj d\u011blal legraci a jen co se za Tomem zav\u0159ely dve\u0159e, volal mu, aby ho mohl popichovat celou cestu dom\u016f.<\/div>\n
„No tak te\u010f pozor. V bl\u00edzkosti domu se v\u017edycky potulujou vrazi.“ Pronesl Bill zcela v\u00e1\u017en\u011b, p\u0159esto\u017ee mu pobaven\u00edm cukaly koutky. Le\u017eel na gau\u010di s dlan\u00ed na \u010dele a vychutn\u00e1val si alespo\u0148 Tom\u016fv hlas, kdy\u017e u\u017e nemohl jeho \u017eivou osobu. Tom jen proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„Nen\u00ed to vtipn\u00fd.“ Zak\u0159enil se a Bill se up\u0159\u00edmn\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„No to nen\u00ed. Ale sm\u011bje\u0161 se.“<\/div>\n
„To je jedno, ale nen\u00ed to vtipn\u00fd.“ Na oko se urazil Tom a zalovil v kapse po kl\u00ed\u010d\u00edch. Bill se jen usm\u00e1l, i kdy\u017e to Tom vid\u011bt nemohl.<\/div>\n
„Dob\u0159e Tome\u2026 U\u017e toho nech\u00e1m. Zavol\u00e1m ti ve\u010der. M\u00e1m je\u0161t\u011b pr\u00e1ci.“ Promluvil pro zm\u011bnu v\u00e1\u017en\u011b a vl\u00eddn\u011b, a\u017e se Tomovi podlamovala kolena.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 m\u011bj se, Bille.“ Rozlou\u010dil se a hovor ukon\u010dil. Str\u010dil kl\u00ed\u010de do z\u00e1mku a vpadl do domu. Hned mezi dve\u0159mi ho do nosu ude\u0159ila v\u016fn\u011b pala\u010dinek. Miloval je. Skoro a\u017e vtan\u010dil do kuchyn\u011b, kde Simone tuhle pochoutku chystala. <\/div>\n
\n
„Jsem doma\u2026“ p\u0159ihopsal k n\u00ed a l\u00edbnul ji na tv\u00e1\u0159. Lehce ho zarazil Simonin v\u00fdraz. Tv\u00e1\u0159ila se p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1\u017en\u011b a na jeho pozdrav skoro nereagovala.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ nakr\u010dil \u010delo a ukradl j\u00ed pod rukou jednu malinu, kterou si str\u010dil do pusy.<\/div>\n
„A\u017e se naj\u00ed\u0161\u2026“ odv\u011btila Simone a Tom zkoprn\u011bl o pozn\u00e1n\u00ed v\u00edc. Tak tohle mus\u00ed b\u00fdt n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho. Urychlen\u011b vzpom\u00ednal, co mohl prov\u00e9st. Nebyl si ni\u010deho v\u011bdom. Simon namazala n\u011bkolik pala\u010dinek marmel\u00e1dou, p\u0159isypala do nich \u010derstv\u00e9 maliny a s po\u0159\u00e1dnou d\u00e1vkou \u0161leha\u010dky a \u010dokol\u00e1dov\u00e9 polevy je podala Tomovi.<\/div>\n
„D\u00edky.“ P\u00edpnul Tom a s j\u00eddlem se usadil ke stolu. To napjat\u00e9 ticho mu zal\u00e9zalo a\u017e do morku kost\u00ed a on to nech\u00e1pal. Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 j\u00edst rychle, aby se dozv\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, a nebo to co nejv\u00edc protahovat, jeliko\u017e se o\u010dividn\u011b nejednalo o nic pozitivn\u00edho. A\u0165 tak \u010di onak, jednou do fini\u0161e s j\u00eddlem doj\u00edt mus\u00ed. Polknul posledn\u00ed sousto a prstem z tal\u00ed\u0159e set\u0159el uk\u00e1pnutou marmel\u00e1du. Tal\u00ed\u0159 odsunul stranou a chv\u00edli ml\u010dky sledoval Simone op\u00edraj\u00edc\u00ed se o kuchy\u0148skou linku.  <\/div>\n
„Tak\u017ee?“ ozval se opatrn\u011b. Nerad m\u011bl pr\u016fsery. Simone se mo\u017en\u00e1 nezd\u00e1la, ale um\u011bla pekeln\u011b vybuchnout.<\/div>\n
„Potkala jsem dneska Andreasovu m\u00e1mu…“ spustila a nespou\u0161t\u011bla z Toma zrak. Tom nasucho polknul. Tak te\u010f u\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee je mal\u00e9r. „Nikdy jsi u n\u011bj nespal. A hlavn\u011b jsi mi nikdy nelhal.“ Dodala ost\u0159e a Tom uhnul pohledem. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Nerad lhal, ale pravdu \u0159\u00edct nemohl.<\/div>\n
„Kde jsi byl, Tome? A byla bych velice r\u00e1da, kdybys mi \u0159ekl pravdu.“ Zalo\u017eila si ruce v bok a jej\u00ed pohled jasn\u011b nep\u0159ipou\u0161t\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdmluvy. Tom zakroutil pusou.<\/div>\n
„Venku.“ Vypadlo z n\u011bj po chv\u00edli. Taky to nebyla pravda, ale byla to p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed varianta, ne\u017e kdyby \u0159ekl, \u017ee spal u Billa. Simone zask\u0159\u00edpala zuby.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsi mi, \u017ee do p\u016flnoci bude\u0161 doma Thomasi. M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, co jsi d\u011blal venku celou noc? A nepokou\u0161ej se mi tvrdit, \u017ee kluci byli s tebou. Dost siln\u011b o tom pochybuju.“ Nebezpe\u010dn\u011b na n\u011bj m\u00ed\u0159ila dlouh\u00fdm nehtem ukazov\u00e1\u010dku. Pro Toma se tahle situace vyv\u00edjela st\u00e1le h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159.<\/div>\n
„Ne, byl jsem s\u00e1m. J\u00e1 nevim\u2026 n\u011bjak jsem tak p\u0159emej\u0161lel a coural se venku,“ pokr\u010dil Tom rameny. Rozhodn\u011b si moc nepomohl, ale n\u011bco \u0159\u00edct musel.<\/div>\n
„A nezbl\u00e1znil ses n\u00e1hodou? Co kdyby se ti n\u011bco stalo? Na takov\u00e9hle extempore jsi pon\u011bkud mal\u00fd. A to, \u017ee jsi kluk, neznamen\u00e1, \u017ee by ti nikdo nic nemohl ud\u011blat. Uv\u011bdomuje\u0161 si, kolik je venku po noc\u00edch opilc\u016f a podobn\u011b?“ Lamentovala Simone p\u0159\u00edsn\u011b. Byla roz\u010dilen\u00e1 a tohle ji nav\u00e1d\u011blo na dal\u0161\u00ed v\u011bc, o kter\u00e9 cht\u011bla s Tomem mluvit.<\/div>\n
„Tohle u\u017e se nebude v\u00edckr\u00e1t opakovat, jasn\u00e9?“ dokon\u010dila svoje k\u00e1z\u00e1n\u00ed a Tom se zmohl jedin\u011b na n\u011bm\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Co jin\u00e9ho mu zb\u00fdvalo. U\u017e te\u010f ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tenhle z\u00e1kaz stejn\u011b d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji poru\u0161\u00ed. Prost\u011b musel.  <\/div>\n
„A te\u010f dal\u0161\u00ed v\u011bc, Tome.“ Promluvila po chv\u00edli ticha u\u017e pon\u011bkud klidn\u00fdm t\u00f3nem. Byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee za tuhle v\u011bc, kterou s n\u00edm chce probrat, se na n\u011bj zlobit nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Co je dal\u0161\u00ed v\u011bc?“ zat\u011bkal Tom zmaten\u011b pohledem. Jeho matka najednou p\u0159e\u0161la z na\u0161tvanosti a\u017e do lehk\u00e9 \u00fazkosti. Sedla si na \u017eidli vedle Toma a chv\u00edli volila slova.<\/div>\n
„No\u2026 sly\u0161ela jsem, \u017ee tu jednomu mu\u017ei ven\u010d\u00ed\u0161 psa.“ Zad\u00edvala se do Tomovy tv\u00e1\u0159e a Tom na okam\u017eik p\u0159estal d\u00fdchat. Srdce se mu nebezpe\u010dn\u011b rozbu\u0161ilo a on c\u00edtil jeho \u00fadery a\u017e v krku. Tohle u\u017e v\u016fbec nebylo dobr\u00e9. To by rad\u011bji p\u0159e\u017eil p\u00e1r po\u0159\u00e1dn\u00fdch facek za sv\u016fj prvn\u00ed proh\u0159e\u0161ek, ne\u017e tohle.<\/div>\n
„Jo\u2026 no a?“ sna\u017eil se p\u016fsobit pokud mo\u017eno klidn\u011b a p\u0159irozen\u011b. Nedat na sob\u011b zn\u00e1t, \u017ee tahle zm\u00ednka ho uzemnila v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho. 
„V\u00ed\u0161, Tome\u2026 je to od tebe hezk\u00e9, ale tohle ti mus\u00edm zak\u00e1zat.“ Promluvila Simone m\u011bkce, ale p\u0159esto pevn\u011b. S Tomem se zamotal sv\u011bt.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ bylo jedin\u00e9, na co se v dan\u00fd moment zmohl. Simone se zatv\u00e1\u0159ila trochu zmaten\u011b. Tom\u016fv v\u00fdraz v o\u010d\u00edch ji pon\u011bkud zasko\u010dil.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, ten mu\u017e\u2026 je nebezpe\u010dn\u00fd. Nesm\u00ed\u0161 se s n\u00edm st\u00fdkat. Nezlob\u00edm se na tebe. Nemohl jsi to v\u011bd\u011bt, ale v\u00e1\u017en\u011b, Tome\u2026 nesm\u00ed\u0161 tam chodit.“  <\/div>\n
Tom tiskl zuby k sob\u011b a cht\u011blo se mu bre\u010det. N\u011bjak ho nenapadlo nikdy p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, \u017ee by se to jeho m\u00e1ma mohla dozv\u011bd\u011bt, a u\u017e v\u016fbec nebyl p\u0159ipraven\u00fd na takov\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159. Simone se m\u00edrn\u011b zamra\u010dila, kdy\u017e zaznamenala Tomovy lesknouc\u00ed se o\u010di.<\/div>\n
„Zlato, co se stalo? Ubl\u00ed\u017eil ti snad?“ pohladila ho, konej\u0161iv\u011b a vypla\u0161en\u011b z\u00e1rove\u0148, po vlasech. Tom jen okam\u017eit\u011b nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne, proboha, to ne. Nic mi neud\u011blal.“ Op\u00e1\u010dil Tom a mermomoc\u00ed se sna\u017eil uklidnit. V\u0161echno uvnit\u0159 ho sv\u00edralo a o\u010di nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161t\u00edpaly.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ d\u00edvala se Simone na sv\u00e9ho syna trochu podez\u00edrav\u011b. „Tome, jestli ano, mus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edct.“ Sna\u017eila se uv\u011bdomit sv\u00e9ho syna, ale ten d\u00e1l jen kroutil hlavou. Zoufalstv\u00ed se v n\u011bm hromadilo.<\/div>\n
„Ne… ne. Nic mi neud\u011blal. Nikdy nic.“ Skoro vyk\u0159ikl a p\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b ho vlastn\u00ed hlas zradil. Zaj\u00edknul se. Simone sv\u011bsila ruku z jeho vlas\u016f a n\u011b\u017en\u011b chytila jeho dla\u0148.<\/div>\n
„Tome, co se d\u011bje? Je tu n\u011bco, co bych m\u011bla v\u011bd\u011bt?“ <\/div>\n
Nech\u00e1pala to. Nech\u00e1pala, pro\u010d Tom najednou bre\u010d\u00ed. I kdy\u017e se sna\u017e\u00ed dr\u017eet, n\u011bkolik neposlu\u0161n\u00fdch slz mu p\u0159esto uniklo. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Jeho matka mu pr\u00e1v\u011b zak\u00e1zala v\u00eddat Billa. V domn\u011bn\u00ed, \u017ee je n\u00e1siln\u00edk. Tak jako si to mysl\u00ed v\u0161ichni. Tom s\u00e1m si nebyl stoprocentn\u011b jist\u00fd, zda je nebo nen\u00ed. Konec konc\u016f Bill mu tu situaci nevysv\u011btlil. Ale v\u011b\u0159il, \u017ee to neud\u011blal. Nebo tomu aspo\u0148 v\u011b\u0159it cht\u011bl. N\u011bkolikr\u00e1t cuknul rameny, jak zavzlykal. Simon to nech\u00e1pala. Byla rozru\u0161en\u00e1 z Tomovy reakce.  <\/div>\n
„Zlato, no tak. Co se d\u011bje. Vyd\u011bsila jsem t\u011b? To jsem necht\u011bla.“ Objala Toma a ten j\u00ed jen rezignovan\u011b zabo\u0159il obli\u010dej do ramene. Necht\u011bl plakat, ale te\u010f u\u017e to ne\u0161lo zastavit. Slzy tekly sami. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by prost\u011b u\u017e Billa nevid\u011bl. \u017de by se ho nedotkl. Pot\u0159eboval ho. C\u00edtil, \u017ee ano. Simon ho tiskla na svoji hru\u010f a zmaten\u011b t\u011bkala pohledem po st\u011bn\u011b za Tomem. Nerozum\u011bla tomu. P\u0159ikl\u00e1n\u011bla se k mo\u017enosti, \u017ee se Tom prost\u011b jen vyd\u011bsil t\u00edm zji\u0161t\u011bn\u00edm, \u017ee Kaulitz by mu mohl ubl\u00ed\u017eit. Ona sama byla zd\u011b\u0161en\u00e1, kdy\u017e se to dnes dozv\u011bd\u011bla. Pochopiteln\u011b ihned v\u011bd\u011bla, o koho se jedn\u00e1. V\u0161ak byli tak\u00e9 z Berl\u00edna a ten p\u0159\u00edpad tenkr\u00e1t plnil v\u0161echny televizn\u00ed zpr\u00e1vy a noviny. A p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bla, jak skon\u010dil soud a s jak\u00fdm verdiktem Bill ode\u0161el\u2026 nev\u011b\u0159ila mu.  <\/div>\n
Tom sed\u011bl zasmu\u0161ile za sv\u00fdm stolem a na kus pap\u00edru si kreslil grafitti. Lehce sebou \u0161kubnul, kdy\u017e jeho mobil za\u010dal po stole poskakovat. Tom se pod\u00edval na display a hnusn\u00e9 slzy ho op\u011bt za\u0161t\u00edpaly v o\u010d\u00edch. Bill. To jedin\u00e9 jm\u00e9no blikalo na displeji a nedo\u010dkav\u011b \u017e\u00e1dalo o p\u0159ijet\u00ed hovoru. Tom si povzdychl a mobil odsunul stranou. Jeho m\u00e1ma byla doma, hned ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti a Tom necht\u011bl riskovat, \u017ee by jeho hovor zaslechla. Jist\u011b by ho zaslechla a jen t\u011b\u017eko by vysv\u011btloval, s k\u00fdm mluvil. Kor, kdy\u017e hovor s Billem by nebyl ukon\u010den\u00fd b\u011bhem p\u011bti minut. Popot\u00e1hl a tv\u00e1\u0159 si ot\u0159el do ruk\u00e1vu, kdy\u017e jeho telefon p\u0159estal vyd\u00e1vat jak\u00fdkoliv zvuk a blik\u00e1n\u00ed ustalo.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris „Bille, u\u017e jsem skoro doma.“ Zasm\u00e1l se Tom do telefonu. Byl u Billa, tak jako ji\u017e snad ka\u017ed\u00fd den po \u0161kole. M\u011bl v\u00fdbornou n\u00e1ladu. Za prv\u00e9 jeho test z matematiky dopadl na v\u00fdbornou a za druh\u00e9, byl jednodu\u0161e nad\u0161en\u00fd z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[324],"tags":[],"class_list":["post-10929","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ukryty"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10929","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10929"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10929\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10929"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10929"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10929"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}