{"id":1097,"date":"2017-08-08T15:00:00","date_gmt":"2017-08-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1090"},"modified":"2017-08-08T15:00:00","modified_gmt":"2017-08-08T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/08\/08\/vampire-sunrise-8\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 8."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e dlouhou chodbou dozn\u011bly Billovy kroky, frustrovan\u011b jsem sebou hodil do matrace a n\u011bkolik vte\u0159in jsem vztekle kopal nohama. J\u00e1 jsem fakt expert na tot\u00e1ln\u00ed posr\u00e1n\u00ed v\u0161eho. Tak dlouho jsem \u010dekal, ne\u017e mi Bill \u0159ekne, \u017ee m\u011b miluje, a j\u00e1 to p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti poseru. On mi v\u011b\u0159\u00ed i p\u0159esto, \u017ee jsem byl lovec up\u00edr\u016f. Vzal m\u011b k sob\u011b dom\u016f, kdy\u017e jsem nem\u011bl kam j\u00edt. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b ode m\u011b udr\u017euje v\u0161echny \u010dleny rodiny, abych m\u011bl klid. Dop\u0159\u00e1l mi \u00fapln\u011b v\u0161echno, a jak se mu odvd\u011b\u010d\u00edm? T\u00edm, \u017ee se zase jako zbab\u011blec boj\u00edm toho, \u010d\u00edm je. Nejrad\u0161i bych si nafackoval, jen\u017ee pravou ruku jsem m\u011bl v s\u00e1d\u0159e a v leva\u010dce jsem nem\u011bl tolik s\u00edly, tak\u017ee by to nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd trest.<\/em><\/div>\n
Posadil jsem se a zahled\u011bl se ven z okna, kde se p\u0159es m\u011bs\u00edc za\u010daly honit t\u011b\u017ek\u00e1 mra\u010dna. Kdyby tu byl Bill, bez probl\u00e9m\u016f by mi dok\u00e1zal \u0159\u00edct, za jak dlouho se spust\u00ed d\u00e9\u0161\u0165. I j\u00e1 jsem ale tu\u0161il, \u017ee u\u017e to nebude trvat moc dlouho.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Kam mohl Bill j\u00edt? Jen si vyv\u011btrat hlavu? Na co jsem si to hr\u00e1l? Jasn\u011b, \u017ee prvn\u00ed my\u0161lenka, kter\u00e1 mi bleskla hlavou, kdy\u017e ode\u0161el, byla o tom, jestli se bude obt\u011b\u017eovat j\u00edt a\u017e do nemocnice, nebo jestli si n\u011bkde na party najde n\u011bkoho, kdo mu d\u00e1 krev dobrovoln\u011b.<\/em><\/div>\n

Do\u0161el jsem a\u017e k oknu a op\u0159el si \u010delo o chladn\u00e9 sklo. Byl jsem mu jen na obt\u00ed\u017e. Zbyte\u010dn\u011b jsem ho vyt\u00e1\u010del ve chv\u00edl\u00edch, kdy se m\u011bl soust\u0159edit na \u00fapln\u011b jin\u00e9 v\u011bci. Sna\u017eil jsem se zapadnout do jeho sv\u011bta, ale o\u010dividn\u011b na to nem\u00e1m koule. Zvedl jsem ze zem\u011b kalhoty a nat\u00e1hl si je. Tri\u010dko bylo zni\u010den\u00e9, tak\u017ee jsem c\u00e1ry z n\u011bj vyhodil do ko\u0161e a do\u0161el si do \u0161atny pro jin\u00e9. Bill mi tady vyhradil p\u00e1r poli\u010dek a nechal je naplnit oble\u010den\u00edm. Kdy\u017e jsem nad t\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161lel, bylo to jako z n\u011bjak\u00e9ho posran\u00e9ho filmu. Hlavn\u00ed hrdina vyt\u00e1hne losera ze stoky a d\u00e1 mu v\u0161echno. A loser mu za to nedok\u00e1\u017ee b\u00fdt dost vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/em><\/div>\n
Vzal jsem si oby\u010dejn\u00e9 \u010dern\u00e9 tri\u010dko a svou mikinu, kterou jsem od sv\u00e9ho p\u0159\u00edchodu na z\u00e1mek nem\u011bl na sob\u011b. Boty jsem na\u0161el zakopnut\u00e9 v rohu, a tak jsem si je nazul. Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til zp\u00e1tky do lo\u017enice, poprv\u00e9 se zablesklo a o n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji se ozval vzd\u00e1len\u00fd zvuk hromu. Kone\u010dky prst\u016f jsem pohladil vychladlou l\u00e1tku prost\u011bradla a nechal hlavu naplnit obrazy na\u0161ich propleten\u00fdch t\u011bl, kdy\u017e jsme tu spole\u010dn\u011b us\u00ednali nebo jen le\u017eeli a sledovali n\u011bjak\u00fd film. Povzdechl jsem si a vydal se pry\u010d. Nemohl jsem se tu zdr\u017eovat ani o vte\u0159inu d\u00e9le, jinak by se ze m\u011b stala ubulen\u00e1 hrom\u00e1dka sra\u010dek.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Netu\u0161il jsem, kam p\u016fjdu, nebo jak dok\u00e1\u017eu bez Billa v\u016fbec d\u00fdchat, ale i tak jsem rozhodn\u00fdm krokem vyrazil dlouhou chodbou s draze vypadaj\u00edc\u00edm kobercem. \u010cas od \u010dasu jsem narazil na n\u011bkoho ze slu\u017eebnictva a prohodil s n\u00edm p\u00e1r slov, ale tentokr\u00e1t byla tato \u010d\u00e1st z\u00e1mku \u00fapln\u011b opu\u0161t\u011bn\u00e1. Doufal jsem, \u017ee nepotk\u00e1m nikoho z up\u00ed\u0159\u00edch host\u016f, a\u017e budu proch\u00e1zet vstupn\u00edmi dve\u0159mi. D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se stihl dostat ke schodi\u0161ti vedouc\u00edmu do hlavn\u00ed haly, usly\u0161el jsem, jak n\u011bkdo vol\u00e1 m\u00e9 jm\u00e9no. Ohl\u00e9dl jsem se a uvid\u011bl z\u00e1blesk n\u011b\u010deho zelen\u00e9ho, jak miz\u00ed za dvouk\u0159\u00eddl\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi. Zv\u011bdavost byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e strach, tak\u017ee jsem se k nim opatrn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil a nakoukl dovnit\u0159.<\/em><\/div>\n

M\u011bl jsem mo\u017enost vstoupit do jednoho z mnoha sal\u00f3nk\u016f, kter\u00e9 tu na z\u00e1mku byly. Tenhle jsem zat\u00edm nestihl nav\u0161t\u00edvit a div\u00edm se, \u017ee se s n\u00edm Bill nepochlubil, proto\u017ee byl opravdu velkolep\u00fd. Na bohat\u011b zdoben\u00e9 pohovce tu sed\u011bla Sonja a nep\u0159\u00edtomn\u00fd pohled up\u00edrala k oknu, kde se te\u010f u\u017e rozpout\u00e1valo prav\u00e9 peklo. B\u011blostn\u00e9 z\u00e1v\u011bsy tancovaly po okraj\u00edch, jak se do nich op\u00edral prudk\u00fd v\u00edtr.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

„M\u00e1m r\u00e1da bou\u0159ku,“ pronesla zni\u010dehonic \u017eena. Na sob\u011b m\u011bla n\u00e1dhern\u00e9 smaragdov\u00e9 \u0161aty, kter\u00e9 j\u00ed obep\u00ednaly hrudn\u00edk, a vytv\u00e1\u0159ely bohat\u00fd dekolt. Sukn\u011b byla \u00fazk\u00e1 a tak dlouh\u00e1, \u017ee odhalovala jen jej\u00ed kotn\u00edky a nohy v \u010dern\u00fdch lodi\u010dk\u00e1ch. Se Sonjou jsem se vid\u011bl jen p\u00e1rkr\u00e1t a nikdy se mnou nepromluvila ani jedin\u00e9 slovo, ale poka\u017ed\u00e9 byla oble\u010den\u00e1 jako na b\u00e1l. Byl jsem z n\u00ed dost nerv\u00f3zn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Cel\u00e9 nebe se zat\u00e1hne temn\u00fdmi mraky, blesky rozehraj\u00ed dokonalou pod\u00edvanou a hromy jim dod\u00e1vaj\u00ed zvukovou kulisu. Je to dokonal\u00fd koncert, jak\u00fd dok\u00e1\u017ee vytvo\u0159it jen matka p\u0159\u00edroda,“ pokra\u010dovala ve sv\u00e9m monologu, jako bych tam ani nebyl. „M\u00e1\u0161 r\u00e1d bou\u0159ku, Tome?“ zeptala se a tv\u00e1\u0159 j\u00ed na okam\u017eik oz\u00e1\u0159il blesk. Mohl jsem si v\u0161imnout, \u017ee m\u00e1 v obli\u010deji lehce maniak\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, asi jo,“ odpov\u011bd\u011bl jsem, proto\u017ee \u0159\u00edct cokoliv jin\u00e9ho by bylo krajn\u011b nevhodn\u00e9.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co je na bou\u0159ce nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed?“ t\u00e1zala se znovu. Cht\u011bl jsem jen zavrt\u011bt hlavou, ale ned\u00edvala se na m\u011b, tak\u017ee jsem \u0159ekl: „Ne.“<\/em><\/div>\n
„Ten vzduch po n\u00ed. Kdy\u017e se bou\u0159ka uklidn\u00ed, najednou se l\u00e9pe d\u00fdch\u00e1 a v\u0161echno se znovu projasn\u00ed. V\u0161echno se vr\u00e1t\u00ed do p\u016fvodn\u00edho stavu, akor\u00e1t je to v\u0161echno tak n\u011bjak \u010dist\u0161\u00ed, nemysl\u00ed\u0161?“ Oto\u010dila se ke mn\u011b a probodla m\u011b sv\u00fdma fialkov\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 divoce kontrastovaly s jej\u00edmi \u0161aty. Vstala a velmi pomalu do\u0161la a\u017e ke mn\u011b a p\u00e1trav\u011b mi hled\u011bla do tv\u00e1\u0159e. „Ot\u00e1zkou z\u016fst\u00e1v\u00e1, jestli dok\u00e1\u017ee\u0161 tu bou\u0159ku ust\u00e1t a po\u010dkat si na chv\u00edli, kdy zase vyjdou hv\u011bzdy.“ Pohladila m\u011b dlan\u00ed po tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed ucuknout. Nos mi naplnila v\u016fn\u011b fialek a n\u011b\u010deho t\u011b\u017ek\u00e9ho a nezn\u00e1m\u00e9ho, a j\u00e1 zjistil, \u017ee mi jej\u00ed dotek v\u016fbec nen\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Naopak. C\u00edtil jsem se najednou tak klidn\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tak\u017ee Tome, dok\u00e1\u017ee\u0161 se vyrovnat s bou\u0159kou?“ povyt\u00e1hla dokonale tvarovan\u00e9 obo\u010d\u00ed a vp\u00edjela se do m\u011b pohledem. Najednou se mi my\u0161lenky v hlav\u011b za\u010daly srovn\u00e1vat. V\u016fbec nemluvila o vrto\u0161\u00edch po\u010das\u00ed. Bou\u0159ka byla metaforou pro m\u011b a pro Billa. A taky pro tu monstr\u00f3zn\u00ed h\u00e1dku, kterou jsme p\u0159ed p\u00e1r okam\u017eiky absolvovali. Pokud bych te\u010f utekl, byl bych jen zbab\u011blec, kter\u00fd ut\u00edk\u00e1 p\u0159ed bou\u0159kou a nedok\u00e1\u017ee si uv\u011bdomit, \u017ee jakmile skon\u010d\u00ed, \u010dekaj\u00ed na n\u011bj mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci.<\/em><\/div>\n

„Dok\u00e1\u017eu,“ ujistil jsem ji pevn\u00fdm t\u00f3nem. Z\u00e1hadn\u011b se na m\u011b usm\u00e1la, oto\u010dila se a n\u011bkolika kroky do\u0161la ke krbu, kde se op\u0159ela o \u0159\u00edmsu. \u0160el jsem k n\u00ed bl\u00ed\u017e, proto\u017ee jsem m\u011bl dojem, \u017ee se mnou je\u0161t\u011b neskon\u010dila.<\/em><\/div>\n
„Bill se zd\u00e1 b\u00fdt velmi komplikovan\u00fd a tvrd\u00fd. Tv\u00e1\u0159\u00ed se jako rozmazlen\u00fd arogantn\u00ed aristokrat, ale nemohl bys b\u00fdt od pravdy d\u00e1l, kdyby sis n\u011bco takov\u00e9ho myslel. Jeho srdce je m\u011bkk\u00e9 a pln\u00e9 l\u00e1sky. Jen\u017ee dosud nem\u011bl mo\u017enost tu l\u00e1sku pustit ven, tak\u017ee v n\u011bm v\u0159e a ob\u010das vybouchne v n\u00e1hl\u00e9m n\u00e1valu v\u00e1\u0161n\u011b nebo vzteku,“ lehce k\u00fdvla k obraz\u016fm nad krbem a j\u00e1 si a\u017e te\u010f v\u0161imnul, \u017ee jsou na nich zachyceni \u010dlenov\u00e9 rodiny Kaulitzov\u00fdch. Na jednom z nich st\u00e1l Bill jako mal\u00fd chlapec po boku kr\u00e1sn\u00e9 \u017eeny, kter\u00e1 sv\u00edrala jeho drobnou ru\u010dku ve sv\u00e9. Fotografie byla \u010dernob\u00edl\u00e1, tak\u017ee jsem jen odhadoval, \u017ee barva jej\u00edch o\u010d\u00ed je \u00fapln\u011b stejn\u00e1 jako ta jeho.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Kdy\u017e rodina p\u0159i\u0161la o matku, byli z toho hrozn\u011b zdrcen\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 kv\u016fli tomu, za jak\u00fdch okolnost\u00ed k tomu do\u0161lo. J\u00e1 tehdy je\u0161t\u011b byla tak\u00e9 mal\u00e1 hol\u010di\u010dka, ale dodnes si pamatuju ty pochmurn\u00e9 dny, kter\u00e9 na cel\u00e9m dvo\u0159e zavl\u00e1dly. Dr\u017eeli jsme smutek n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, proto\u017ee ztratit kr\u00e1lovnu, jako je ona, bylo velmi bolestn\u00e9. Bill\u016fv otec se sna\u017e\u00ed j\u00edt v jej\u00edch \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch a hlavn\u011b d\u00edky n\u011bmu m\u00e1me m\u00edsta, kde si m\u016f\u017eeme doj\u00edt pro d\u00e1vku krve, a lid\u00e9 se stali na\u0161imi p\u0159\u00e1teli, ale matkou t\u00e9 my\u0161lenky byla Lorrean.“<\/em><\/div>\n

Jm\u00e9no Billovy matky si na jazyku h\u00fd\u010dkala, jako by to byl vz\u00e1cn\u00fd klenout, ne\u017e pokra\u010dovala. „M\u016fj man\u017eel by nebyl dobr\u00fd kr\u00e1l. Krom\u011b toho, \u017ee ho politika nezaj\u00edm\u00e1 a m\u00e1 r\u00e1d sv\u00e9 pohodl\u00ed, nem\u00e1 onen pot\u0159ebn\u00fd cit pro jedn\u00e1n\u00ed s lidmi. Miluji ho cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem a v\u00edm, \u017ee sv\u00fdm rozhodnut\u00edm ubl\u00ed\u017eil spoust\u011b lidem, ale \u010das uk\u00e1\u017ee, jak moudr\u00e9 a odv\u00e1\u017en\u00e9 bylo.“<\/em><\/div>\n
„Bill ale nechce b\u00fdt kr\u00e1l,“ nam\u00edtl jsem a hled\u011bl do o\u010d\u00ed tomu mal\u00e9mu \u0161\u0165astn\u00e9mu chlape\u010dkovi.<\/em><\/div>\n
„Bill si pouze mysl\u00ed, \u017ee nechce b\u00fdt kr\u00e1lem. Nakonec se to stejn\u011b stane. Je to jeho osud,“ opravila m\u011b, a z\u00e1rove\u0148 potvrdila m\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed domn\u011bnky. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tahle situace nem\u00e1 jin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed a Bill nakonec ud\u011bl\u00e1, co se od n\u011bj \u010dek\u00e1. Sly\u0161et to z jej\u00edch \u00fast bylo, jako by to byl kone\u010dn\u00fd verdikt.<\/em><\/div>\n
„Jen\u017ee to nezvl\u00e1dne, pokud nebude m\u00edt po boku n\u011bkoho, kdo bude krotit jeho v\u00e1\u0161e\u0148. Bude mu oporou, kdy\u017e nabude dojmu, \u017ee to nezvl\u00e1dne, a \u017ee takov\u00fdch chvil bude hodn\u011b.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Pokud se stane kr\u00e1lem, nebudeme moct b\u00fdt spolu,“ nam\u00edtl jsem a pohl\u00e9dl j\u00ed do kr\u00e1sn\u00e9ho obli\u010deje.<\/em><\/div>\n

„To nen\u00ed probl\u00e9m, kter\u00fd by ne\u0161el vy\u0159e\u0161it,“ usm\u00e1la se sladce, a\u017e m\u011b z toho p\u00edchlo n\u011bkde pod \u017eebry. Co jen to na n\u00ed bylo?<\/em><\/div>\n
„Mluvili jsme o tom. \u0158ekl, \u017ee m\u011b nikdy neprom\u011bn\u00ed a \u017ee by to nikdy nikomu neud\u011blal.“<\/em><\/div>\n
„To ale byla le\u017e,“ zamrkala na m\u011b sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami. Znovu se zablesklo a j\u00e1 polekan\u011b nadsko\u010dil. Tak jsem se zabral do rozhovoru, \u017ee jsem na bou\u0159ku \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. „Bill u\u017e jednou n\u011bkoho v up\u00edra prom\u011bnil.“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ zalapal jsem po dechu, proto\u017ee jsem tomu necht\u011bl v\u011b\u0159it.<\/em><\/div>\n
„Ano, ten hoch byl velmi,“ odml\u010dela se, aby na\u0161la spr\u00e1vn\u00e1 slova. „Divok\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„O tom mi ne\u0159ekl,“ p\u0159iznal jsem a kolem srdce se mi rozlil podivn\u00fd chlad. Pro\u010d Bill tak zarputile odm\u00edtal jen uva\u017eovat o tom, \u017ee by m\u011b prom\u011bnil, ale n\u011bkomu jin\u00e9mu u\u017e to ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
„Bill se za to hrozn\u011b styd\u00ed,“ \u0159ekla jako by v odpov\u011b\u010f na moje my\u0161lenky. „Kdy\u017e se \u010dlov\u011bk prom\u011bn\u00ed v up\u00edra, n\u011bkdy ho to zm\u011bn\u00ed. Ne v\u017edycky, ale ob\u010das se to st\u00e1v\u00e1. A u Alexise ta prom\u011bna byla p\u0159\u00edmo d\u011bsiv\u00e1. Nedok\u00e1zal se ovl\u00e1dat a nad\u011blal v kr\u00e1lovstv\u00ed spoustu probl\u00e9m\u016f. Ubl\u00ed\u017eil hodn\u011b lidem.“<\/em><\/div>\n
„Lidem?“ za\u0161eptal jsem.<\/em><\/div>\n
„Ano, lidem. Po\u0161pinil tak pam\u00e1tku milovan\u00e9 Lorrean. Tehdy se Bill za\u0159ekl, \u017ee u\u017e nikdy nikoho neprom\u011bn\u00ed. \u010c\u00e1ste\u010dn\u011b proto\u017ee nemohl Alexisovi odpustit, co provedl, a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b proto, \u017ee vinil s\u00e1m sebe. To on jej prom\u011bnil. To on tomu klukovi zni\u010dil \u017eivot.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„To ale nebyla jeho vina,“ vyhrkl jsem, abych ho br\u00e1nil. Sonja na to zareagovala jen dal\u0161\u00edm pousm\u00e1n\u00edm. Nechala m\u011b u krbu samotn\u00e9ho a \u0161la se znovu posadit.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, aby si to rozmyslel?“ zeptal jsem se j\u00ed po chvilce a byl jsem si jist\u00fd, \u017ee post\u0159ehla dychtivost v m\u00e9m hlase.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee nakonec nebude m\u00edt na v\u00fdb\u011br,“ odpov\u011bd\u011bla z\u00e1hadn\u011b a zase u\u017e hled\u011bla na bou\u0159ku, kter\u00e1 se te\u010f zd\u00e1la b\u00fdt p\u0159\u00edmo nad z\u00e1mkem. „N\u011bkdy se v\u011bci d\u011bj\u00ed, a\u0165 chceme nebo ne.“<\/em><\/div>\n
„Boj\u00edm se,“ p\u0159iznal jsem, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl pro\u010d. S n\u00ed jsem m\u011bl pocit, \u017ee m\u016f\u017eu \u0159\u00edct cokoliv a nebudu vypadat jako bl\u00e1zen. Jako by m\u011b dok\u00e1zala \u010d\u00edst je\u0161t\u011b l\u00e9pe, ne\u017e to um\u011bl Bill.<\/em><\/div>\n
„Byl bys hlup\u00e1k, kdybys nem\u011bl strach. Ot\u00e1zka je, jestli ten strach dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159ekonat. N\u011bco t\u011b sem p\u0159ivedlo, Tome. Bude\u0161 v Billov\u011b \u017eivot\u011b jen kapitolou nebo mu pom\u016f\u017ee\u0161 dopsat i zbytek p\u0159\u00edb\u011bhu?“ Vstala a uhladila si neviditeln\u00e9 z\u00e1hyby na \u0161atech. „Bou\u0159ka bude brzy u konce,“ mrkla na m\u011b, ale i bez toho jsem pochopil jej\u00ed dvojsmysl.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e ode\u0161la, vydal jsem se zp\u00e1tky do Billovy lo\u017enice. Kdy\u017e jsem to tu opou\u0161t\u011bl, myslel jsem si, \u017ee je to naposledy, co pokoj vid\u00edm. \u00daleva v podob\u011b t\u00edhy, kter\u00e1 mi spadla z ramen, sv\u011bd\u010dila o tom, \u017ee jsem se rozhodl spr\u00e1vn\u011b. Svl\u00e9kl jsem se a nechal si na sob\u011b jen boxerky, vlezl si do postele a p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161em, co Sonja \u0159ekla. \u010c\u00edm v\u00edc jsem se sna\u017eil soust\u0159edit na jednotliv\u00e1 slova, t\u00edm v\u00edc mi unikala. Po chvilce jsem si u\u017e ani nebyl jist\u00fd, jestli se ten rozhovor skute\u010dn\u011b odehr\u00e1l.<\/em><\/div>\n
\n

Promokl jsem a\u017e na k\u016f\u017ei, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem mi to bylo jedno. Pot\u0159eboval jsem vypadnout, ale sotva jsem pro\u0161el branou, u\u017e jsem m\u011bl chu\u0165 vr\u00e1tit se zp\u00e1tky. Necht\u011bl jsem od Toma odej\u00edt a rozhodn\u011b jsem necht\u011bl, aby ode\u0161el on. Ne, \u017ee bych m\u011bl probl\u00e9m ho vyp\u00e1trat, ale l\u00edbilo se mi, kdy\u017e na m\u011b \u010dekal v posteli. Stal se sou\u010d\u00e1sti m\u00e9ho sv\u011bta tak snadno, \u017ee jsem \u010das od \u010dasu zapom\u00ednal, jak\u00fd je nov\u00e1\u010dek. Nejrad\u0161i bych si nafackoval za svou v\u00fdbu\u0161nou povahu. Nem\u011bl jsem tak vylet\u011bt, kdy\u017e m\u011bl obavu o sv\u016fj vz\u00e1cn\u00fd poklad. J\u00e1 s\u00e1m bych asi taky byl nerv\u00f3zn\u00ed, kdyby se mi n\u011bjak\u00e1 zubat\u00e1 bestie p\u0159ibl\u00ed\u017eila k rozkroku. Nad tou p\u0159edstavou jsem se musel uchechtnout.<\/p><\/div>\n

Pro\u0161el jsem hlavn\u00ed branou, kterou te\u010f po ka\u017ed\u00e9 stran\u011b hl\u00eddala \u010destn\u00e1 str\u00e1\u017e. Dal\u0161\u00ed pitom\u00fd up\u00ed\u0159\u00ed v\u00fdmysl pro obdob\u00ed oslav. Na schodech jsem u\u017e skoro sprintoval, abych byl v pokoji co nejd\u0159\u00edve a zjistil, jestli Tom opravdu ode\u0161el. P\u0159ekvapilo m\u011b, kdy\u017e jsem u dlouh\u00e9ho okna uvid\u011bl Sonju. St\u00e1la nehybn\u011b a z\u00edrala do zahrady.<\/a><\/div>\n
„Co ty tady d\u011bl\u00e1\u0161? Jsi trochu daleko od va\u0161ich pokoj\u016f,“ nakr\u010dil jsem podez\u0159\u00edvav\u011b \u010delo. Sonja byla zlat\u00ed\u010dko. Miloval jsem ji jako vlastn\u00ed sestru a nejen proto, \u017ee d\u00edky n\u00ed byl m\u016fj bratr trochu men\u0161\u00ed kret\u00e9n. Jen\u017ee \u010das od \u010dasu bylo jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed ne\u010dekan\u00e9 a naprosto nelogick\u00e9. J\u00e1 u\u017e jsem si na to zvyknul, jen\u017ee pro Toma by mohla b\u00fdt\u2026 no, jak to \u0159\u00edct? Nestraviteln\u00e1.<\/div>\n
\n

„Jen se tak proch\u00e1z\u00edm,“ usm\u00e1la se na m\u011b t\u00edm sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem Mony Lisy.<\/p><\/div>\n

„Sonjo, v\u00ed\u0161, \u017ee na tohle ti j\u00e1 nesko\u010d\u00edm.“<\/div>\n
„No tak \u0159ekn\u011bme, \u017ee dohl\u00ed\u017e\u00edm na to, aby v\u0161echno bylo, jak m\u00e1,“ rozt\u00e1hla rty o mali\u010dko v\u00edc.<\/div>\n
„Mluvila jsi s Tomem?“ zeptal jsem se podez\u0159\u00edvav\u011b a pak pohledem st\u0159elil sm\u011brem ke sv\u00e9 lo\u017enici.<\/div>\n
„Jen kr\u00e1tce,“ p\u0159iznala nakonec.<\/div>\n
„Je tady?“ vyhrkl jsem d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011b m\u00e9 ego stihlo zarazit.<\/div>\n
„Nem\u011bl by b\u00fdt?“ pozvedla jedno obo\u010d\u00ed a na tv\u00e1\u0159i se j\u00ed rozlil samolib\u00fd v\u00fdraz. Jen jsem zakroutil hlavou, obe\u0161el ji a vydal se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m.<\/div>\n
„Nakonec ta bou\u0159ka nebyla tak hrozn\u00e1, co?“ dolehl ke mn\u011b jej\u00ed hlas, kdy\u017e u\u017e jsem pokl\u00e1dal ruku na kliku. Usoudil jsem se, \u017ee tohle prohl\u00e1\u0161en\u00ed nepot\u0159ebuje odpov\u011b\u010f a vstoupil dovnit\u0159.<\/p>\n

Nejd\u0159\u00edve se do m\u011b zakousl strach, \u017ee tu Tom p\u0159ece jen nen\u00ed. M\u00edstnost byla tich\u00e1 a temn\u00e1. V\u0161echny lampy byly zhasnut\u00e9 a kv\u016fli hon\u00edc\u00edm se mrak\u016fm sem nesv\u00edtil ani m\u011bs\u00edc. Jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla byl ob\u010dasn\u00fd blesk, kter\u00fd se zhmotnil v d\u00e1lce. D\u0159\u00edv, ne\u017e si m\u00e9 o\u010di zvykly na tmu, jsem usly\u0161el pravideln\u00fd tlukot jeho srdce, a pak jsem ho kone\u010dn\u011b uvid\u011bl. Le\u017eel na z\u00e1dech a p\u0159ikr\u00fdvka mu sahala jen do pasu, tak\u017ee jsem si mohl prohl\u00e9dnout jeho vypracovan\u00fd hrudn\u00edk a b\u0159icho. \u0160\u00e1tek odlo\u017eil na no\u010dn\u00ed stolek a jeho cop\u00e1nky byly rozprost\u0159eny po pol\u0161t\u00e1\u0159i. K\u00e1men, kter\u00fd mi spadl ze srdce, musel m\u00edt rozm\u011bry men\u0161\u00edho poho\u0159\u00ed. Potichu, abych ho nevzbudil, jsem do\u0161el do \u0161atny, abych ze sebe sundal vlhk\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/div>\n

\n

Kdy\u017e jsem se kradl pod p\u0159ikr\u00fdvku, Tom se ze sp\u00e1nku zavrt\u011bl. „Poj\u010f ke mn\u011b,“ zamumlal a nat\u00e1hl ke mn\u011b ruce. V\u00edc ne\u017e ochotn\u011b jsem ho poslechl a propletl si sv\u00e9 zmrzl\u00e9 nohy s jeho proh\u0159\u00e1t\u00fdmi.<\/p><\/div>\n

„Jsi ledov\u00fd,“ ot\u0159\u00e1sl se, ale i tak si m\u011b natiskl co mo\u017en\u00e1 nejbl\u00ed\u017ee k t\u011blu. „Myslel jsem, \u017ee si jde\u0161 d\u00e1t sv\u016fj d\u017eus\u00edk.“<\/div>\n
„Nem\u011bl jsem chu\u0165,“ odv\u011btil jsem a zavrtal nos do jemn\u00e9 poko\u017eky na jeho krku. Tentokr\u00e1t se nenapjal, jak to m\u011bl ve zvyku. Jen d\u00e1l spokojen\u011b oddechoval.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem tak vylet\u011bl,“ zamumlal jsem proti jeho krku.<\/div>\n
„Taky se omlouv\u00e1m,“ za\u0161eptal a pohladil m\u011b po boku. Nahmatal na no\u010dn\u00edm stolku ovlada\u010d a jedin\u00fdm stisknut\u00edm se postaral o to, aby n\u00e1s neobt\u011b\u017eovaly dot\u011brn\u00e9 paprsky slunce. Okenice se zat\u00e1hly a lo\u017enice potemn\u011bla docela. Sta\u010dilo mi se t\u0159ikr\u00e1t nadechnout Tomovy \u010dist\u00e9 v\u016fn\u011b, ne\u017e jsem se propadl do sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Kdy\u017e dlouhou chodbou dozn\u011bly Billovy kroky, frustrovan\u011b jsem sebou hodil do matrace a n\u011bkolik vte\u0159in jsem vztekle kopal nohama. J\u00e1 jsem fakt expert na tot\u00e1ln\u00ed posr\u00e1n\u00ed v\u0161eho. Tak dlouho jsem \u010dekal, ne\u017e mi Bill \u0159ekne, \u017ee m\u011b miluje, a j\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1097","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1097","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1097"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1097\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1097"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1097"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1097"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}