{"id":10986,"date":"2010-08-12T18:00:00","date_gmt":"2010-08-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10959"},"modified":"2010-08-12T18:00:00","modified_gmt":"2010-08-12T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/12\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-13\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 13."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Str\u00e1vil jsem s Toriem p\u00e1r hodin, ale pak u\u017e jsem za\u010dal b\u00fdt unaven\u00fd nejen z pozdn\u00ed doby, ale i z jeho p\u0159\u00edtomnosti. Byly nep\u0159edstaviteln\u011b vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed v\u0161echny ty vynucen\u00e9 \u00fasm\u011bvy a hran\u00e9 nad\u0161en\u00ed z toho, \u017ee je op\u011bt u m\u011b. A on se ode m\u011b ani na chv\u00edli nevzd\u00e1lil, tak\u017ee mi v\u016fbec nedal p\u0159\u00edle\u017eitost vydechnout si a zahodit masku. Kdy\u017e jsem u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 demonstrativn\u011b zaz\u00edval, aby bylo naprosto nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9, jak moc u\u017e m\u00e9 t\u011blo tou\u017e\u00ed po sp\u00e1nku, teprve potom m\u011b doprovodil do m\u00fdch komnat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V koutku du\u0161e jsem si p\u0159\u00e1l, aby m\u011b nechal odpo\u010dinout si, a jen mi pop\u0159\u00e1l dobrou noc. To bylo ale nejsp\u00ed\u0161 naivn\u00ed a bl\u00e1hov\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. \u017de to tak nebude, mi bylo jasn\u00e9 hned, jak jsem uvid\u011bl sv\u016fj pokoj. Musel to nechat n\u011bk\u00fdm p\u0159ipravit, proto\u017ee se mnou byl skute\u010dn\u011b po celou dobu ve\u010dera. Cel\u00e1 m\u00edstnost byla proz\u00e1\u0159en\u00e1 des\u00edtkami mo\u017en\u00e1 stovkami mal\u00fdch pl\u00e1polaj\u00edc\u00edch r\u016fznobarevn\u00fdch sv\u00ed\u010dek. Nikdy jsem jich pohromad\u011b tolik nevid\u011bl, u\u017e jen d\u00edky tomu, \u017ee tento zdroj sv\u011btla u n\u00e1s nebyl tak \u00fapln\u011b b\u011b\u017en\u00fd, a kdy\u017e u\u017e byly sv\u00ed\u010dky n\u011bkde k dost\u00e1n\u00ed, byly docela drah\u00fdm a luxusn\u00edm zbo\u017e\u00edm, kter\u00fd si nemohl dovolit \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd. Vzduchem se neslo t\u011b\u017ek\u00e9 aroma n\u011bjak\u00fdch vonn\u00fdch ty\u010dinek a na mal\u00e9m stole\u010dku p\u0159ed rozprost\u0159en\u00fdm l\u016f\u017ekem byla p\u0159ipraven\u00e1 konvi\u010dka pravd\u011bpodobn\u011b s \u010dajem, a m\u00edsa s ovocem, kter\u00e9 se ale nedalo skladovat p\u0159es zimu. Kde jej tedy mohl vz\u00edt te\u010f uprost\u0159ed chladn\u00fdch m\u011bs\u00edc\u016f, z\u016fst\u00e1valo z\u00e1hadou, ov\u0161em tenhle detail byl t\u00edm posledn\u00edm, co m\u011b tr\u00e1pilo.<\/em><\/div>\n
\n
„Posa\u010fte se, v\u00fdsosti.“ Pokynul rukou k posteli. Kdy\u017e u\u017e jsem se cht\u011bl usadit, jak na\u0159\u00eddil, zadr\u017eel m\u011b. Ohl\u00e9dl jsem se p\u0159es rameno s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch. „Dovol\u00edte?“ P\u0159istoupil t\u011bsn\u011b ke mn\u011b, prot\u00e1hl mi ruce kolem pasu a zat\u00e1hl za uzel, jen\u017e dr\u017eel m\u00e9 kimono. „Takhle to bude pohodln\u011bj\u0161\u00ed.“ Zatrnulo ve mn\u011b, kdy\u017e mi do\u0161lo, \u017ee jeho z\u00e1m\u011brem je sundat ze m\u011b \u0161aty. P\u00e1r zru\u010dn\u00fdmi pohyby tak u\u010dinil a nechal mi na sob\u011b jen tenkou spodn\u00ed vrstvu. \u00dazkostn\u011b jsem si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl c\u00edpy a sna\u017eil se ned\u00e1vat najevo nelibost, kterou ve mn\u011b tahle situace vyvol\u00e1vala. Skoro se mi ani necht\u011blo v\u011b\u0159it, \u017ee se to stane hned prvn\u00ed den jeho n\u00e1vratu. M\u00e1lem jsem vzlyknul, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na Toma a zvednul se mi \u017ealudek v moment\u011b, kdy jsem se octl na l\u016f\u017eku, a v m\u00e9 t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti se mi on ot\u0159el o pa\u017ei sv\u00fdm trupem, don\u00e1\u0161eje k m\u00fdm \u00fast\u016fm kuli\u010dku hroznov\u00e9ho v\u00edna. Rad\u011bji bez protest\u016f jsem ji se\u017ev\u00fdkal, i kdy\u017e mi to sladk\u00e9 ovoce nep\u0159edstaviteln\u011b trpklo v \u00fastech.<\/em>  <\/div>\n
„Chutn\u00e1?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt a p\u0159i tom se na m\u011b pok\u0159iven\u011b usm\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a sto\u010dil jsem koutky rt\u016f tak\u00e9 do m\u00edrn\u00e9ho pousm\u00e1n\u00ed. „Je to vynikaj\u00edc\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, to r\u00e1d sly\u0161\u00edm. M\u011bl byste je\u0161t\u011b ochutnat \u010daj.“ Nab\u00edzel mi, a hned mi i pohotov\u011b nalil. „Je \u00fa\u017easn\u011b aromatick\u00fd s v\u00fdraznou chut\u00ed, objevil jsem ho te\u010f p\u0159i sv\u00fdch cest\u00e1ch po severu zem\u011b. Lid\u00e9 tam o n\u011bj obzvl\u00e1\u0161\u0165 pozorn\u011b pe\u010duj\u00ed.“ Pod\u00e1val mi v\u00fdklad, zat\u00edmco j\u00e1 jsem dou\u0161ek usrkl. Byl p\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak \u0159\u00edkal. Jen j\u00e1 bych je\u0161t\u011b dodal, \u017ee podivn\u011b omamuj\u00edc\u00ed. C\u00edtil jsem, jak otupuje moje smysly, a v\u0161echno kolem se rozost\u0159uje. Pevn\u011b jsem k sob\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a n\u00e1sledn\u011b p\u00e1rkr\u00e1t rychle zamrkal. Pokou\u0161el jsem se soust\u0159edit na jeden konkr\u00e9tn\u00ed bod p\u0159ed sebou, hlavn\u011b neztratit pov\u011bdom\u00ed o tom, co se se mnou d\u011bje.<\/em><\/div>\n
„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, veli\u010denstvo?“ Jeho hlas mi nyn\u00ed sy\u010del v u\u0161\u00edch jako n\u011bjak\u00fd jedovat\u00fd had. Kone\u010dky prst\u016f jsem si promnul sp\u00e1nky a zhluboka se nadechl, ne\u017e jsem byl schopen odpov\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
„V tom nejlep\u0161\u00edm.“ Hlesnul jsem nam\u00e1hav\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zatv\u00e1\u0159il se pochybova\u010dn\u011b, a pak se jeho v\u00fdraz rozjasnil, jako by si na n\u011bco vzpomn\u011bl.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco pro v\u00e1s m\u00e1m. To v\u00e1m zajist\u00e9 zvedne n\u00e1ladu.“ Odkudsi ze sv\u00fdch \u0161at\u016f vyt\u00e1hl malou, d\u0159ev\u011bnou, zdobn\u011b vy\u0159ez\u00e1vanou kazetu a podal mi ji. „Je to um\u011bleck\u00fd kousek t\u011bch nejlep\u0161\u00edch mistr\u016f ve sv\u00e9m \u0159emesle.“ S ned\u016fv\u011brou jsem si tu v\u011bc od n\u011bj p\u0159evzal a opatrn\u011b otev\u0159el. Musel jsem uznat, \u017ee v\u016fbec nep\u0159eh\u00e1n\u011bl. Ten \u0161perk, kter\u00fd byl uvnit\u0159, byl skvostn\u00fd. Zdoben\u00ed vypracovan\u00e9 do nejmen\u0161\u00edch detail\u016f a os\u00e1zen\u00fd \u010derven\u00fdmi a b\u00edl\u00fdmi t\u0159pytiv\u00fdmi kameny.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji, je p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd,“ vydechl jsem s up\u0159\u00edmn\u00fdm obdivem.<\/em><\/div>\n
„Dovolte, abych v\u00e1m ho nasadil.“ P\u0159idr\u017eel jsem si vlasy, kdy\u017e mi \u0161perk upev\u0148oval kolem krku. „Slu\u0161\u00ed v\u00e1m.“ Zhodnotil to a jako u\u017e dnes mnohokr\u00e1t, znovu se usm\u00e1l, ov\u0161em tentokr\u00e1t p\u0159idal je\u0161t\u011b pohlazen\u00ed po l\u00edci. D\u0159\u00edv jsem pod t\u00edmto dotekem automaticky p\u0159iv\u00edral v\u00ed\u010dka, dnes jsem na n\u011bj ale jen z\u016fstal vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00edrat v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed toho, co tento dotek p\u0159edes\u00edlal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jste cel\u00fd napjat\u00fd. Dovolte mi v\u00e1s uvolnit.“ Ani\u017e bych se by\u0165 jen v my\u0161lence dok\u00e1zal vzep\u0159\u00edt jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, st\u00e1hl mi z ramenou polopr\u016fsvitn\u00fd hedv\u00e1bn\u00fd pl\u00e1\u0161t\u00edk a polo\u017eil m\u011b na b\u0159icho do p\u0159ikr\u00fdvek. V p\u011bst\u00edch jsem stisknul c\u00edpy pe\u0159iny a hlavu zabo\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby nevid\u011bl, jak \u00fatrpn\u00e1 grimasa se mi usadila na tv\u00e1\u0159i. V duchu jsem k\u0159i\u010del Tomovo jm\u00e9no a sna\u017eil se navenek nepropadnout hysterii, je\u017e m\u011b s\u017e\u00edrala uvnit\u0159. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ale nezam\u00ed\u0159il tam dol\u016f, ale jeho ruce se mi rozeb\u011bhly po z\u00e1dech navlh\u010den\u00e9 n\u011bjakou chladivou mast\u00ed. S precizn\u00ed pe\u010dlivost\u00ed hn\u011btl ka\u017ed\u00fd m\u016fj sval a v\u011bnoval se mu tak dlouho, dokud neuc\u00edtil, \u017ee strnul\u00e1 k\u0159e\u010dovitost opad\u00e1v\u00e1. Dalo mu to hodn\u011b pr\u00e1ce, proto\u017ee a\u010d bylo jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed v podstat\u011b velice p\u0159\u00edjemn\u00e9, moje psychika se br\u00e1nila tomu si to u\u017e\u00edt, ale nakonec \u00fasp\u011bch slavil. Uvoln\u011bn\u00fd jsem spo\u010dinul zabo\u0159en\u00fd v m\u011bkk\u00e9 matraci, za\u0165at\u00e9 p\u011bsti, pevn\u011b sev\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a siln\u011b scvaknut\u00e1 \u010delist povolila. Bylo snaz\u0161\u00ed poddat se, ne\u017e se pokou\u0161et vzdorovat, co\u017e by v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku mohlo p\u0159in\u00e9st jen nep\u0159\u00edjemnosti. Dech se mi zklidnil a prohloubil, a m\u00e1 mysl mi poskytla p\u0159edstavu, \u017ee ty ruce, kter\u00e9 se m\u011b dot\u00fdkaj\u00ed a zp\u016fsobuj\u00ed mi v\u0161echny ty p\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity z mas\u00e1\u017ee, jsou Tomovy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9  v\u011bdom\u00ed odplouvalo n\u011bkam pry\u010d, daleko od Toria, a tou\u017eebn\u011b se up\u00ednalo k m\u00e9 l\u00e1sce. Ocital jsem se na hranici sn\u011bn\u00ed, a sta\u010dilo m\u00e1lo, a m\u00e9 o\u010di by zast\u0159el neproniknuteln\u011b \u010dern\u00fd z\u00e1voj sp\u00e1nku. Ten mi byl ale odep\u0159en. Dech se mi zadrhnul v hrdle a byl jsem hrub\u011b mr\u0161t\u011bn zp\u011bt do reality, kdy\u017e se do m\u00e9ho t\u011bla natla\u010dily dva prsty velice z\u00e1hy n\u00e1sledov\u00e1ny t\u0159et\u00edm, a za\u010daly m\u011b ne\u00faprosn\u011b roztahovat.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ ku\u0148knul jsem v slab\u00e9m protestu, „pros\u00edm, jsem unaven\u00fd.“ Pokusil jsem se dodat, i kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee vzdorovat si nem\u016f\u017eu dovolit. Ne tedy alespo\u0148 v takov\u00e9 m\u00ed\u0159e, v jak\u00e9 jsem si p\u0159\u00e1l. M\u011bl jsem chu\u0165 rozk\u0159i\u010det se na n\u011bj a poslat ho ke v\u0161em \u010dert\u016fm, jen aby m\u011b nechal na pokoji. Ov\u0161em n\u011bco podobn\u00e9ho nebylo mysliteln\u00e9. \u010cinilo m\u011b to zoufale zdrcen\u00fdm, kdy\u017e jsem nemohl nic, jen se mu otev\u0159\u00edt a zachovat tak zd\u00e1n\u00ed norm\u00e1lnosti.<\/em><\/div>\n
„P\u0161\u0161, j\u00e1 v\u00edm. Ji\u017e brzy si odpo\u010dinete,“ \u0161eptal mi ten jeho had\u00ed jazyk p\u0159\u00edmo do ucha. „J\u00e1 se ale na tohle tolik t\u011b\u0161il. Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e budete klidn\u011b le\u017eet. Budu jemn\u00fd. Bude se v\u00e1m to l\u00edbit.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Neodpov\u011bd\u011bl jsem. Jen jsem z\u016fstal tak, jak si p\u0159\u00e1l, nepohnut\u011b  le\u017eet, a p\u0159i tom jsem se v sob\u011b sna\u017eil potla\u010dit vlnu zvedaj\u00edc\u00edho se hnusu, kdy\u017e do m\u011b zvolna pronikal. Pochopiteln\u011b jsem si uv\u011bdomil ji\u017e d\u0159\u00edve, \u017ee s jeho n\u00e1vratem se tomuhle nevyhnu, p\u0159esto nebylo mo\u017en\u00e9 se na to p\u0159ipravit, i kdy\u017e jsem si nes\u010detn\u011bkr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm opakoval, \u017ee to zvl\u00e1dnu. Dokonce ani vybavovat si u toho Tomovu tv\u00e1\u0159 nepom\u00e1halo. Jen to ve mn\u011b prohloubilo moji bolest, v\u00fd\u010ditky a provinilost z m\u00e9 slabosti, strachu a neschopnosti se vzep\u0159\u00edt a bojovat o to, abych byl u\u017e jenom Tom\u016fv, a nevl\u00e1dl mi nikdo ciz\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nav\u00edc m\u011b  je\u0161t\u011b zrazovalo m\u00e9 t\u011blo. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli je to zp\u016fsobeno on\u00edm \u010dajem, pronikavou v\u016fn\u00ed, je\u017e se l\u00edn\u011b p\u0159evalovala ve vzduchu a p\u00e1lila m\u011b v nose, \u010di jeho n\u011b\u017enost\u00ed, se kterou ke mn\u011b v takov\u00e9 m\u00ed\u0159e nikdy d\u0159\u00edv nep\u0159istupoval, a nebo to bylo pouze vzpom\u00ednkou na d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle pro\u017eit\u00e9 s Tomem, ale byl jsem vzru\u0161en\u00fd. M\u00e9 mysli se to naprosto p\u0159\u00ed\u010dilo, ale t\u011blo reagovalo nez\u00e1visle na n\u00ed. Tla\u010dil m\u011b m\u016fj pulzuj\u00edc\u00ed tvrd\u00fd penis, kter\u00fd byl lisov\u00e1n mezi matrac\u00ed a m\u00fdm b\u0159ichem. Zoufale jsem se vrt\u011bl a zm\u00edtal, ve snaze ten tlak uvolnit. Bolest m\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed ale nebyla zdaleka tak velik\u00e1, jako bolest m\u00e9ho srdce. Pot\u0159eboval jsem, aby to skon\u010dilo, a j\u00e1 tak mohl d\u00e1t pr\u016fchod skute\u010dn\u00fdm emoc\u00edm, kter\u00e9 jsem u\u017e jen st\u011b\u017e\u00ed dr\u017eel za nestabiln\u00ed hr\u00e1z\u00ed, kter\u00e1 hrozila, \u017ee se co chv\u00edli proval\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Rychleji,“ pob\u00eddl jsem ho. \u010c\u00edm d\u0159\u00edv dop\u0159eje n\u00e1m ob\u011bma uvoln\u011bn\u00ed, t\u00edm d\u0159\u00edve budu moci b\u00fdt s\u00e1m. Donutil m\u011b vyk\u0159iknout a zalapat po dechu, kdy\u017e m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed splnil a prudce a hluboce do m\u011b p\u0159irazil. Ten besti\u00e1ln\u011b hrub\u00fd pohyb, kter\u00fd zp\u016fsobil, \u017ee se mi zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima a kolem hlavy se roztan\u010dila spousta b\u00edl\u00fdch sv\u011bt\u00e9lkuj\u00edc\u00edch bod\u016f, byl jako povel pro nasazen\u00ed toho spr\u00e1vn\u00e9ho tempa pro n\u00e1s oba. Rychle a pravideln\u011b se do m\u011b no\u0159il v kr\u00e1tk\u00fdch \u00faderech, kter\u00e9 neomyln\u011b nar\u00e1\u017eely na ono m\u00edsto tam uvnit\u0159. Dokonce jsem i st\u00e9nal. Musela to pro n\u011bj b\u00fdt dokonal\u00e1 iluze v\u00e1\u0161n\u011b, kterou jsme spolu v\u017edy pro\u017e\u00edvali. Z m\u00e9 strany to ale tentokr\u00e1t bylo jen mechanick\u00e9, skute\u010dn\u00e1 touha se nedostavila ani zdaleka. Nav\u00edc za st\u00e9n\u00e1n\u00ed se velice snadno daly skr\u00fdt prvn\u00ed drobn\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 vyplouvaly napovrch. C\u00edtil jsem se toti\u017e jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed odpad, kdy\u017e jsem pod sebou uc\u00edtil vlhko z m\u00e9ho vyvrcholen\u00ed, a hned na to se on s chraplav\u00fdm zvukem, kter\u00fd vybublal a\u017e n\u011bkde z hloubky jeho hrdla, ud\u011blal do m\u011b. Dnes u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se mi cht\u011blo zvracet. Zhluboka jsem d\u00fdchal, abych to nutk\u00e1n\u00ed zahnal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f odpo\u010d\u00edvejte, v\u00fdsosti. M\u011bjte dobrou noc.“ Pop\u0159\u00e1l mi tak, jak bylo u n\u011bj zvykem, a neopomn\u011bl m\u011b zabalit do p\u0159ikr\u00fdvky. Ani se neobt\u011b\u017eoval s t\u00edm, aby m\u011b o\u010distil, to Tom by to ud\u011blal. P\u0159i t\u00e9hle vzpom\u00ednce na n\u011bj jsem to ji\u017e nevydr\u017eel a roze\u0161tkal se naplno. Mohl jsem si to dovolit. Torio ode\u0161el a j\u00e1 m\u011bl kone\u010dn\u011b svoji vytou\u017eenou samotu. Pol\u0161t\u00e1\u0159 ochotn\u011b vp\u00edjel v\u0161echny ty ohromn\u00e9 p\u0159\u00edvaly m\u00fdch slz.<\/em><\/div>\n
„To\u2026 mi. Tomi.“  \u0160kytal jsem mezi jednotliv\u00fdmi trhan\u00fdmi n\u00e1dechy. Byl jsem \u0161p\u00edna. Jak m\u011b po tomhle bude je\u0161t\u011b v\u016fbec cht\u00edt? „Odpus\u0165.“ Za\u0161eptal jsem do ticha m\u00edstnosti, a pak se vy\u010derp\u00e1n\u00edm propadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Venku sn\u011b\u017eilo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc. Sed\u011bl jsem na terase a bylo mi tro\u0161ku zima. Chv\u00edlemi jsem se c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd a osam\u011bl\u00fd, i kdy\u017e mi Tatsuya d\u011blal spole\u010dnost. Napil jsem se \u010daje, ale neuklidnil m\u011b tak jako jindy. M\u00e9 my\u0161lenky se neust\u00e1le vracely k pal\u00e1ci. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak se Benjiro asi m\u00e1. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l b\u00fdt s n\u00edm, sev\u0159\u00edt ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed a u\u017e nikdy nepustit. Kdyby to tak \u0161lo, utekl bych s n\u00edm n\u011bkam daleko, ale on si nemohl ve sv\u00e9m postaven\u00ed dovolit jen tak ut\u00e9ct, tak\u017ee toto \u0159e\u0161en\u00ed nep\u0159ipadalo v \u00favahu.  <\/div>\n
Dokonce jsem si vzpomn\u011bl i na Amayu. Jak se vlastn\u011b m\u00e1? Snad Billovi poctiv\u011b p\u00ed\u0161e. Mus\u00ed se c\u00edtit stra\u0161n\u011b osam\u011bl\u00fd, drobek m\u016fj mal\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sm\u00edm si k v\u00e1m p\u0159isednout?“ M\u00edsto odpov\u011bdi jsem se nahnul a v rychlosti vytvaroval sn\u011bhovou kouli, kterou jsem hodil po Tatsuyovi. Zatv\u00e1\u0159il se p\u0159ekvapen\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pohor\u0161en\u011b. Nicm\u00e9n\u011b m\u011b pohotov\u011b nazp\u011bt obdaroval po\u0159\u00e1dnou sn\u011bhovou nad\u00edlkou. Neovl\u00e1dl jsem se. Byli jsme jako d\u011bti, sypali jsme na sebe sn\u00edh a j\u00e1 se ho sna\u017eil nal\u00e1kat pod v\u011btev. Prokoukl m\u016fj \u010f\u00e1belsk\u00fd pl\u00e1n nasypat mu jisk\u0159iv\u00e9 vlo\u010dky za krk, a nedal se. Br\u00e1nil se zuby nehty, p\u0159esto byl cel\u00fd prom\u00e1\u010den\u00fd. Na kimonu se r\u00fdsovaly mokr\u00e9 fleky.  <\/div>\n
„Pros\u00edm, u\u017e dost.“ Zaprosil cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd. Smiloval jsem se nad n\u00edm a vzal ho do sv\u00e9ho pokoje. Nalil jsem mu \u010daj, nicm\u00e9n\u011b na n\u011bm bylo vid\u011bt, \u017ee se do n\u011bj d\u00e1v\u00e1 zima a r\u00e1d by se zbavil sv\u00e9ho vodou zt\u011b\u017ekl\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Nezav\u00e1hal jsem ani minutu.<\/div>\n
„Nechcete se p\u0159evl\u00e9knout?“ Z\u010dervenal. „Vydr\u017ete, po\u0161lu n\u011bkoho pro va\u0161e oble\u010den\u00ed.“ M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed, sotva jsem vy\u0161el na chodbu, uvid\u011bl jsem mlad\u00e9ho novice a po\u017e\u00e1dal ho o Tatsuyovy v\u011bci. Ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl.  <\/div>\n
Tatsuya za\u010dal drkotat zuby.<\/div>\n
„Takhle to nejde, nastydnete. Necht\u011bl bych v\u00e1s m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed.“ St\u00e1hl jsem z postele dlouh\u00fd hedv\u00e1bn\u00fd p\u0159ehoz. Pochopil. Za\u010dal se rychle svl\u00e9kat. Po o\u010dku jsem ho sledoval. Pohled na jeho dokonal\u00e9 t\u011blo m\u011b, a\u010d jsem necht\u011bl, vzru\u0161il. Bojoval jsem s\u00e1m se sebou. Kdy to bylo naposledy, co jsem se miloval s Billem? M\u00e1 touha za\u010d\u00ednala b\u00fdt a\u017e bolestn\u00e1. Nikdy bych v\u0161ak nezklamal ani d\u016fv\u011bru Benjira, kterou ve mn\u011b vlo\u017eil, ani tu Tatsuyovu. Nevzal bych si nikoho proti jeho v\u016fli, i kdyby byl sebe p\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00ed. Dokonce ani kdyby se mi nab\u00eddl s\u00e1m. V m\u00e9m \u017eivot\u011b byl v tomto sm\u011bru u\u017e pouze Bill.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m jako n\u011bjak\u00e1 princezna.“ Zachichotal se. P\u0159it\u00e1hl jsem k n\u011bmu oh\u0159\u00edvadlo a on se naprosto p\u0159irozen\u011b uvelebil na posteli. Podal jsem mu \u010daj. Chv\u00edli jsme si pov\u00eddali a on nakonec usnul. P\u0159ikryl jsem ho a z\u016fstal na n\u011bj doz\u00edrat.  <\/div>\n
Nem\u016f\u017ee mi d\u011blat n\u00e1hradu za Billa, p\u0159esto jsem neodolal a dotkl se jeho tv\u00e1\u0159e. Zavrt\u011bl se a j\u00e1 se m\u00e1lem rozplakal. P\u0159ipom\u00ednal mi ho, a nebo si se mnou hr\u00e1la jenom m\u00e1 fantazie? \u010cert v\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148te mi, \u017ee jsem usnul. Bylo to ode m\u011b nevkusn\u00e9.“ Roztomile se omlouval a prot\u00edral si ospal\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Nic se nestalo. Mn\u011b to nevad\u00ed.“ Kus p\u0159ehozu mu sjel z ramene. Kdybych o n\u011bm nev\u011bd\u011bl pravdu, podez\u0159\u00edval bych ho, \u017ee se chov\u00e1 nadm\u00edru koketn\u011b. Mo\u017en\u00e1 si to ani s\u00e1m neuv\u011bdomoval. U\u017e jsem se nedivil, \u017ee se ho Xaniro nedok\u00e1\u017ee za \u017e\u00e1dnou cenu vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Va\u0161e \u0161aty u\u017e uschnuly.“ Dotkl jsem se jemn\u00e9ho vypod\u0161\u00edvkovan\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed. Sotva se obl\u00e9kl, a to si d\u00e1val na \u010das, ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a za nimi st\u00e1l mnich s v\u011bcmi na p\u0159evle\u010den\u00ed. To brzo, napadlo m\u011b, ale Tatsuya na sob\u011b nedal nic zn\u00e1t a s \u00fasm\u011bvem je p\u0159ijal.  <\/div>\n
Zbytek dne jsem str\u00e1vil \u010dten\u00edm a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm. Cel\u00fd unaven\u00fd jsem si zalezl do vyh\u0159\u00e1t\u00e9  postele. Stoupala z n\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b vanilky a ciz\u00edho mu\u017esk\u00e9ho t\u011bla. Omamovalo m\u011b to. Neodolal jsem a za\u010dal jsem se uspokojovat.<\/div>\n
  <\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
Ani jsem u\u017e nedoufal, \u017ee dostanu pozv\u00e1n\u00ed k c\u00edsa\u0159ovn\u011b matce. Bylo to kr\u00e1tce po Tatsuyov\u011b odjezdu zp\u011bt do pal\u00e1ce. Toho jsem se sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby mi pos\u00edlal informace. V\u00fdsledkem byl jeho neur\u010dit\u00fd souhlas. „Uvid\u00edme.“<\/div>\n
   <\/div>\n
C\u00edtil jsem tr\u00e9mu, kdy\u017e  jsem kr\u00e1\u010del studenou chodbou k bohat\u011b vy\u0159ez\u00e1van\u00fdm dve\u0159\u00edm. Za p\u00e1r okam\u017eik\u016f jsem byl uveden k Benjirov\u011b matce. V p\u0159etopen\u00e9 m\u00edstnosti sed\u011bla star\u0161\u00ed dlouhovlas\u00e1 \u017eena v prost\u00e9m kimonu. M\u011bla pravideln\u00e9 rysy a d\u0159\u00edve musela b\u00fdt velmi kr\u00e1sn\u00e1, p\u0159esto jsem marn\u011b hledal podobu s Benjirem a Amayou. Byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mohutn\u00e1. P\u0159edstavil jsem si Billovu vyhublou postavu a bylo mi do pl\u00e1\u010de. Tolik jsem tou\u017eil b\u00fdt s n\u00edm. Dot\u00fdkat se ho. Milovat ho.  <\/div>\n
Ml\u010dky mi uk\u00e1zala, a\u0165  se posad\u00edm. Dlouze si m\u011b prohl\u00ed\u017eela a j\u00e1 si p\u0159ipadal jako dobytek na por\u00e1\u017ece.<\/div>\n
„Tak v\u00e1s m\u00e1 m\u016fj syn r\u00e1d…“ \u010dekal jsem jen, kdy dod\u00e1 – odporn\u00e9. Pokra\u010dovala d\u00e1l, ale v tom duchu, ve kter\u00e9m jsem to ne\u010dekal. „D\u00e9mon se boj\u00ed ps\u016f, ti ho poznaj\u00ed. Jste oba ve velk\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed. Jsou dv\u011b cesty – bu\u010f se neoto\u010d\u00ed\u0161 a odjede\u0161 do sv\u00e9 zem\u011b, a nebo bude\u0161 setrv\u00e1vat zde a klidn\u011b \u010dekat, a\u017e se b\u011blovlas\u00fd mu\u017e zni\u010d\u00ed s\u00e1m. Jedin\u011b prav\u00e1 l\u00e1ska p\u0159ekon\u00e1 n\u00e1strahy v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9ho zla.“ Nech\u00e1pal jsem, o \u010dem mluv\u00ed. Copak zv\u011bsti o tom, \u017ee ze\u0161\u00edlela, jsou pravdiv\u00e9? Chv\u00edli nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edrala p\u0159ed sebe a pak mi pokynem ruky dala v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u016fj \u010das vypr\u0161el. Mo\u017en\u00e1 za to mohl datum \u00famrt\u00ed jej\u00edho man\u017eela. Mni\u0161i u\u017e t\u00fddny p\u0159ed t\u00edm p\u00e1lili v chr\u00e1mu ty odporn\u00e9 ty\u010dinky, ze kter\u00fdch se mi zvedal \u017ealudek a na d\u0159even\u00fdch tabulk\u00e1ch bylo zaznamen\u00e1no jm\u00e9no b\u00fdval\u00e9ho c\u00edsa\u0159e. Tak snad proto byla tak bl\u00e1zniv\u00e1, a proto m\u011b nechala tak dlouho \u010dekat, ne\u017e mi bylo povoleno se s n\u00ed sej\u00edt. \u017dal nad ztr\u00e1tou milovan\u00e9ho \u010dlov\u011bka dok\u00e1\u017ee ovlivnit cel\u00fd \u017eivot t\u011bch, co z\u016fstali. Cel\u00fd zmaten\u00fd a nesv\u016fj jsem vy\u0161el na terasu. Stm\u00edvalo se a sn\u011b\u017eilo. Nev\u00edm, co m\u011b to napadlo, ale nat\u00e1hl jsem dla\u0148 a dlouze foukl.<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem ve sv\u00e9m pokoji a vybrnk\u00e1val si n\u011bjakou melodii, ti\u0161e si k tomu pobrukuj\u00edc, a vychutn\u00e1val jsem si p\u00e1r tolik vz\u00e1cn\u00fdch chvil samoty, kter\u00e9 mi po dlouh\u00fdch dnech Toriovy p\u0159\u00edtomnosti byly dop\u0159\u00e1ny, kdy\u017e se zvedl nenad\u00e1l\u00fd poryv v\u011btru. Nem\u011bl jsem ani otev\u0159en\u00e1 okna, p\u0159esto z\u00e1v\u011bsy v m\u00edstnosti se rozpohybovaly a lucerna, je\u017e zaplavovala pokoj p\u0159\u00edjemn\u011b zlatav\u00fdm sv\u011btlem, zhasla. Nedbale upevn\u011bn\u00e1 stuha, je\u017e mi svazovala vlasy, se povolila a v\u00edtr mi prameny vlas\u016f rozprost\u0159el po z\u00e1dech a p\u00e1r mi jich nafoukal do obli\u010deje. Dal jsem je pry\u010d, uhladil dlan\u00ed a \u0161\u0165astn\u011b jsem se usm\u00e1l. To Tom\u016fv dech a jeho v\u016fn\u011b se usadila na k\u0159\u00eddlech v\u011bt\u0159\u00edku a nav\u0161t\u00edvila m\u011b v m\u00e9 teskn\u00e9 samot\u011b.<\/em><\/div>\n
„L\u00e1sko, c\u00edt\u00edm t\u011b.“ Za\u0161eptal jsem, p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a sto\u010dil v\u0161echny sv\u00e9 my\u0161lenky k n\u011bmu ve v\u00ed\u0159e, \u017ee mu dok\u00e1\u017eu podobn\u011b na d\u00e1lku odpov\u011bd\u011bt. ‚Miluju t\u011b.‘ Poslal jsem mu svou mysl\u00ed zpr\u00e1vu, a kdy\u017e se m\u00fdm t\u011blem rozlil v tepl\u00fdch vln\u00e1ch zvl\u00e1\u0161tn\u011b uklid\u0148uj\u00edc\u00ed pokoj, byl jsem si jist\u00fd, \u017ee mou zpr\u00e1vu obdr\u017eel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Str\u00e1vil jsem s Toriem p\u00e1r hodin, ale pak u\u017e jsem za\u010dal b\u00fdt unaven\u00fd nejen z pozdn\u00ed doby, ale i z jeho p\u0159\u00edtomnosti. Byly nep\u0159edstaviteln\u011b vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed v\u0161echny ty vynucen\u00e9 \u00fasm\u011bvy a hran\u00e9 nad\u0161en\u00ed z toho, \u017ee je op\u011bt u m\u011b. A on se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-10986","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10986","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10986"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10986\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10986"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10986"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10986"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}