{"id":10995,"date":"2010-08-11T17:00:00","date_gmt":"2010-08-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10968"},"modified":"2010-08-11T17:00:00","modified_gmt":"2010-08-11T16:00:00","slug":"v-temnote-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/11\/v-temnote-20\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 20."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sed\u011bl na chladn\u00e9m n\u00e1hrobku a pravou dlan\u00ed se p\u0159itom dot\u00fdkal desky z le\u0161t\u011bn\u00e9ho mramoru. Byl tu s\u00e1m u\u017e dost dlouhou dobu, nev\u011bd\u011bl ani, jak dlouho. Bill r\u00e1no musel odjet do m\u011bsta, tak mu Tom \u0159ekl, \u017ee se sb\u011bhne pod\u00edvat na h\u0159bitov. Ochranka ho doprovodila na jeho \u017e\u00e1dost jenom ke h\u0159bitovn\u00ed br\u00e1n\u011b, zbytek cesty Tom u\u0161el popam\u011bti. Nau\u010den\u00fdm hmatem vym\u011bnil povadl\u00e9 kv\u011btiny ve v\u00e1ze za kytici \u010derstv\u00fdch, a pak se s povzdechem usadil vedle desky, na n\u00ed\u017e byl vyobrazen\u00fd Andyho usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se obli\u010dej.  <\/div>\n
Nikdo nezasv\u011bcen\u00fd by nebyl tipoval, \u017ee nebo\u017et\u00edk, le\u017e\u00edc\u00ed n\u011bkolik stop pod zem\u00ed  ve sv\u00e9 rakvi, skonal ji\u017e p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny. Nikde v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti hrobu ani na kameni nebyla jedin\u00e1 sn\u00edtka plevelu, nikde nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 \u0161p\u00edna ani fleky od zaschl\u00fdch de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek. Brat\u0159i se toti\u017e o hrob starali naprosto vzorn\u011b. Tom se sp\u00ed\u0161 v\u011bnoval zji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed hmatem, zda se n\u011bkde kolem kamen\u016f neov\u00edj\u00ed ne\u017e\u00e1douc\u00ed rostlinky a vym\u011b\u0148oval kytky ve v\u00e1ze a punti\u010dk\u00e1\u0159 Bill si dokonce sehnal speci\u00e1ln\u00ed roztok na \u010di\u0161t\u011bn\u00ed a le\u0161t\u011bn\u00ed mramoru a v\u017edycky jednou t\u00fddn\u011b kompletn\u011b cel\u00fd hrob omyl a vyle\u0161til. Ve sklen\u011bn\u00e9 v\u00e1ze nikdy nechyb\u011bly \u010derstv\u00e9 kv\u011btiny a ka\u017ed\u00fd by snad i dok\u00e1zal p\u0159\u00edsahat, \u017ee Andyho portr\u00e9t dok\u00e1\u017ee, kdy\u017e chce, rozt\u00e1hnout rty do je\u0161t\u011b p\u016fvabn\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom p\u0159em\u00edstil \u010dern\u00e9 br\u00fdle z o\u010d\u00ed do sv\u00fdch vlas\u016f a nato\u010dil tv\u00e1\u0159 k n\u00e1hrobku p\u0159esn\u011b v momentu, kdy jeho sm\u011brem zavanul jemn\u00fd v\u00e1nek.<\/div>\n
\n
„Ach Andy… j\u00e1 u\u017e nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat,“ povzdychnul si ti\u0161e a zazd\u00e1lo se mu, jako by mu najednou cel\u00fd h\u0159bitov naslouchal, i kdy\u017e tam krom\u011b n\u011bj nikdo nebyl. „M\u00e1m pocit, \u017ee Bill chce, abychom byli spolu. Ne, j\u00e1 nem\u00e1m takovej pocit, j\u00e1 to v\u00edm! Jen\u017ee… jen\u017ee j\u00e1 nev\u00edm… nev\u00edm, jestli si ho zaslou\u017e\u00edm, po tom v\u0161em,“ \u0161eptnul Tom a op\u0159el si obli\u010dej do dlan\u00ed. „Jestli jsi v nebi a vid\u00ed\u0161 to v\u0161ecko, taks ur\u010dit\u011b vid\u011bl, jak jsme se u\u017e asi t\u0159ikr\u00e1t spolu vyspali. Ale j\u00e1 mu nechci ubli\u017eovat, i kdy\u017e on to tak nebere… j\u00e1 nev\u00edm, jestli na n\u011bj m\u00e1m v\u016fbec n\u011bjak\u00fd pr\u00e1vo! Andy, j\u00e1 nev\u00edm tot\u00e1ln\u011b nic!“<\/p>\n<\/div>\n
Na chvilku zmlknul a zasoust\u0159edil se do ticha kolem sebe. P\u0159ipadalo mu, jako by najednou do jeho dlan\u011b, kter\u00e1 byla st\u00e1le lehce polo\u017een\u00e1 na n\u00e1hrobek, proudily jemn\u00e9 elektrick\u00e9 v\u00fdboje. Nikoliv v\u0161ak ty, co ubl\u00ed\u017e\u00ed, ale ty slabou\u010dk\u00e9, ty p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„Andy… mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych s n\u00edm m\u011bl \u017e\u00edt? \u017de z toho nebudete m\u00edt trauma ani ty, ani on?“<\/div>\n
Jeho ot\u00e1zka z\u016fstala n\u011bkolik okam\u017eik\u016f nezodpov\u011bzen\u00e1. Dokud najednou znovu nezafoukal v\u011bt\u0159\u00edk, kter\u00fd pro\u010dechral Tomovy vlasy, dokud je\u0161t\u011b byly rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 a ne spleten\u00e9, a dokud najednou na v\u011btvi stromu, stoj\u00edc\u00edho kousek od Andreasova hrobu, neza\u010dal \u0161veholit pt\u00e1\u010dek. Za\u010dal zp\u00edvat tak jemn\u011b, tak kr\u00e1sn\u011b! M\u011bl pocit, jako by mu snad t\u00edmto kamar\u00e1d d\u00e1val odpov\u011b\u010f…<\/p>\n<\/div>\n
„Andy, ty teda mysl\u00ed\u0161, \u017ee jo?“<\/div>\n
V\u00e1nek jej znovu pohladil v obli\u010deji… a z\u00e1rove\u0148 zask\u0159\u00edpala otev\u00edran\u00e1 h\u0159bitovn\u00ed br\u00e1na. Tom instinktivn\u011b stisknul svou h\u016fl, a kdy\u017e tr\u00e1vou dusaly svi\u017en\u00e9 kroky, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eily \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc k n\u011bmu, podv\u011bdom\u011b ji nat\u00e1hnul v obrann\u00e9m gestu. Kdy\u017e v\u0161ak rozpoznal hlas sv\u00e9ho dvoj\u010dete, s \u00falevou h\u016fl odlo\u017eil.<\/div>\n
„Vylekal jsi m\u011b,“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„J\u00e1 – j\u00e1 v\u00edm… pro – promi\u0148,“ vydechl Bill a st\u00e1le je\u0161t\u011b lapal po dechu, jak se vyd\u00fdch\u00e1val z pro n\u011bj dlouh\u00e9ho b\u011bhu od auta, stoj\u00edc\u00edho na parkovi\u0161ti jen kous\u00ed\u010dek od h\u0159bitova, a\u017e sem k Tomovi. Aby taky ne, v\u017edy\u0165 to vzal sprintem a m\u00e1lem se o jeden hrob p\u0159erazil, ale on si prost\u011b musel m\u00e1knout. V\u017edy\u0165 m\u011bl taky zpr\u00e1vu, na kterou tak dlouho \u010dekal, na kterou se tak dlouho t\u011b\u0161ili, on i Tom! P\u0159ece t\u011bch pades\u00e1t, nebo kolik to bylo metr\u016f od jeho auta, nep\u016fjde pomalu! Trvalo mu asi je\u0161t\u011b p\u016fl minuty, ne\u017e znovu nabral dech. Na okam\u017eik se zad\u00edval na Andyho portr\u00e9t, v\u011bnoval mu p\u00e1r sv\u00fdch nitern\u00edch my\u0161lenek, na\u010de\u017e se kone\u010dn\u011b oto\u010dil k Tomovi, op\u011bt s rozz\u00e1\u0159en\u011b planouc\u00edma o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi… byl jsem v nemocnici.“<\/div>\n
Tom nato\u010dil hlavu jeho sm\u011brem.<\/div>\n
„Fakt? A cos tam d\u011blal, dy\u0165 j\u00e1 tam m\u00e1m j\u00edt na kontrolu a\u017e za dva tejdny a ty se\u0161 zdravej jak \u0159\u00edpa, ne?“<\/div>\n
Bill si naoko t\u011b\u017ece dramaticky povzdychnul, ne\u017e s \u00fasm\u011bvem naklonil hlavu k Tomovi je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 jsem mluvil s tv\u00fdm doktorem. A v\u00ed\u0161, co mi \u0159ekl? V\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm, titul z dokto\u0159iny nem\u00e1m, abych to mohl odhadnout… ale asi to bude n\u011bco v\u00e1\u017en\u00fdho, jak tak sly\u0161\u00edm tvoji intonaci, co?“<\/div>\n
Bill radostn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee to je n\u011bco v\u00e1\u017en\u00fdho… to vy\u0161et\u0159en\u00ed, co na n\u011bj za dva t\u00fddny p\u016fjde\u0161, bude toti\u017e posledn\u00ed!“<\/p>\n<\/div>\n
Posledn\u00ed slovo vyj\u00e1d\u0159il t\u00edm nejradostn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, jak\u00e9ho byl schopn\u00fd, ale Tomovi se v tu chv\u00edli m\u00e1lem zastavilo srdce. Posledn\u00ed… To ale m\u016f\u017ee znamenat jedin\u00e9. \u017de dokto\u0159i u\u017e na n\u011bj zanev\u0159eli a jeho stav je ji\u017e natolik v\u00e1\u017en\u00fd, \u017ee zjistili, \u017ee operace prost\u011b nebude mo\u017en\u00e1 ani p\u0159i t\u00e9 nejlep\u0161\u00ed v\u016fli. Tak n\u011bjak se s tou my\u0161lenkou sna\u017eil s\u017e\u00edt u\u017e od sam\u00fdch po\u010d\u00e1tk\u016f slepoty, ale nemohl ne\u0159\u00edct, \u017ee by v n\u011bm, v jeho nejhlub\u0161\u00edm nitru, neskom\u00edral drobou\u010dk\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje. Nad\u011bje, v n\u00ed\u017e doufal, \u017ee ji l\u00e9ka\u0159i jednou objev\u00ed a \u017ee mu pom\u016f\u017eou. \u017de zase n\u011bkdy uvid\u00ed. A\u0165 u\u017e d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji, ale \u017ee k tomu jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho dne dojde. Jen\u017ee to byl jeden velk\u00fd omyl a Bill mu te\u010f ur\u010dit\u011b \u0159ekne n\u011bco, co ten nejist\u00fd plam\u00ednek naprosto uhas\u00ed, bez jak\u00e9koliv \u0161ance na op\u011btovn\u00e9 vzplanut\u00ed…<\/div>\n
„U\u017e to se mnou vzdali, co?“ hlesnul.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zarazil a pod\u00edval se na n\u011bj jako na magora. Schv\u00e1ln\u011b si tu nejhlavn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00ed\u010dinu sv\u00e9 radosti nechal na sam\u00fd konec, cht\u011bl Toma navnadit, aby pak m\u011bl z toho v\u0161eho o to v\u011bt\u0161\u00ed radost. A podle jeho vlastn\u00edho m\u00edn\u011bn\u00ed se mu to dost obstojn\u011b i da\u0159ilo… tak pro\u010d ten Tom\u016fv na v\u0161e rezignuj\u00edc\u00ed t\u00f3n? \u00dapln\u011b ho to zm\u00e1tlo. \u010cekal, \u017ee Tom bude m\u00edt radost p\u0159inejmen\u0161\u00edm tak velikou, jako on s\u00e1m, ba dokonce je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, v\u017edy\u0165 koneckonc\u016f p\u016fjde o jeho vlastn\u00ed zrak… Tak pro\u010d proboha tenhle t\u00f3n?<\/div>\n
„Tome… ty nem\u00e1\u0161 radost?“<\/div>\n
„No… u\u017e jsem si na to, \u017ee hovno vid\u00edm, docela zvyknul,“ pokr\u010dil Tom zasmu\u0161ile rameny, „ale po\u0159\u00e1d jsem tajn\u011b doufal, \u017ee t\u0159eba jednou…“<\/div>\n
„No dy\u0165 to tvoje jednou u\u017e je p\u0159ece tady!“ nam\u00edtnul Bill a m\u011bl u\u017e docela co d\u011blat, aby dr\u017eel sv\u016fj hlas v norm\u00e1ln\u00edch t\u00f3nin\u00e1ch, aby neza\u010dal k\u0159i\u010det. „Tome, ty jde\u0161 za dva tejdny na posledn\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed p\u0159ed operac\u00ed!“<\/div>\n
Tom vyt\u0159e\u0161til bezv\u00fdrazn\u00e9  o\u010di.<\/div>\n
„Co… jak… jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„No jak asi…“ proto\u010dil Bill o\u010di v sloup. „Tak, jak ti to celou dobu \u0159\u00edk\u00e1m… posledn\u00ed srpnovej tejden je  napl\u00e1novan\u00e1 operace, pokud te\u010f to tvoje vy\u0161et\u0159en\u00ed bude v po\u0159\u00e1dku!“<\/div>\n
Tomovi poklesla \u010delist.<\/div>\n
„To… to mysl\u00ed\u0161… v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„No to si pi\u0161, \u017ee jo,“ dupnul u\u017e mali\u010dko rozlad\u011bn\u011b Bill. „Dy\u0165 proto se sem taky \u017eenu jak idiot, ne? Od auta sem letim jak namydlenej blesk, o hrob se m\u00e1lem zabiju a je\u0161t\u011b jsem vyf\u00e1snul pokutu za rychlou j\u00edzdu, jak jsem ti to cht\u011bl co nejd\u0159\u00edv \u0159\u00edct-„<\/div>\n
„Po\u010dkej… tys dostal pokutu?“ zvednul Tom se z\u00e1jmem hlavu a v koutc\u00edch mu malinko \u0161kodolib\u011b zacukalo.<\/div>\n
„Jo,“ m\u00e1vnul Bill rukou. „Cht\u011bl jsem tu b\u00fdt u tebe co nejd\u0159\u00edv, tak jsem vyrazil… no a zn\u00e1\u0161 to, u Audiny podle zvuku motoru nepozn\u00e1\u0161, jestli jede\u0161 pades\u00e1t nebo sto pades\u00e1t,“ pousm\u00e1l se, ale to u\u017e ho Tom p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Br\u00e1cha… nechce\u0161 snad \u0159\u00edct, \u017ees jel centrem Hamburku sto pade, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Ne, neboj,“ zavrt\u011bl Bill hlavou. „Jenom sto deset v m\u00edst\u011b, kde je povolen\u00e1 p\u00e1\u010fa a je\u0161t\u011b k tomu tam byl n\u011bjakej p\u0159echod… j\u00e1 jsem ho teda nevid\u011bl, ale prej tam fakt je, a poldov\u00e9, co m\u011b u\u017e nah\u00e1n\u011bli, tak si v\u0161imli, \u017ee jsem nepustil n\u011bjakou b\u00e1brli,“ odfrknul si. Ta \u0159e\u010d o p\u0159echodu, kdy\u017e mu d\u00e1vali d\u00fdchnout, ho dostala. On prost\u011b ten p\u0159echod nevid\u011bl! Sice tam skute\u010dn\u011b byl, ale tak co se stalo? Bab\u010da se k p\u0159ech\u00e1zen\u00ed stejn\u011b je\u0161t\u011b nem\u011bla a ne\u017e by se tam s chod\u00edtkem dot\u00e1hla, tak by to zabralo celou v\u011b\u010dnost. Nav\u00edc, ostatn\u00ed \u0159idi\u010di ji taky ignorovali. Za  b\u011b\u017en\u00fdch okolnost\u00ed by byl sice t\u00edm, kdo by naopak galantn\u011b zabrzdil a nechal pan\u00ed v klidu p\u0159ej\u00edt (jak je n\u00e1dhern\u00fd pocit, kdy\u017e v\u00e1s Bild jednou pro zm\u011bnu nezjebe a naopak pochv\u00e1l\u00ed, \u017ee celebrita zastavila p\u0159ed p\u0159echodem!), ale prost\u011b jednou pro zm\u011bnu opravdu sp\u011bchal… no a zrovna ho museli chytnout.  <\/div>\n
„To museli m\u00edt radost, \u017ee chytli zrovna Billa Kaulitze, co?“ u\u0161kl\u00edbnul se Tom.<\/div>\n
„To jo… a jak si na mn\u011b smlsnuly, socky jedny!“ ulevil si Bill. „\u010cty\u0159i a p\u016fl litru v prdeli a p\u011bt bod\u016f v hajzlu! A to m\u00e1m je\u0161t\u011b kliku, \u017ee se body berou jen za nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed proh\u0159e\u0161ek, proto\u017ee jinak bych byl touhle dobou u\u017e bez \u0159idi\u010d\u00e1ku.“<\/div>\n
Tom vyvalil o\u010di.<\/div>\n
„Ty vole… co ti v\u0161ecko na\u0161li?“<\/div>\n
„No, p\u011bt bod\u016f za to, \u017ee jsem jel p\u0159\u00edli\u0161 rychle, t\u0159i body za to, \u017ee jsem nepustil tu slepici a dal\u0161\u00edch p\u011bt za to, \u017ee m\u00e1m p\u011bt dn\u00ed<\/em> pro\u0161lou technickou!“ dupnul si Bill nazloben\u011b. „Ch\u00e1pe\u0161 to? P\u011bt dn\u00ed! Hovno se d\u011bje, auto furt jezd\u00ed a prost\u011b jsem na to zapomn\u011bl! No a to mi je\u0161t\u011b cht\u011bli zkoumat, jestli nem\u00e1m sjetej vzorek na gum\u00e1ch, kdyby zrovna kolem neprojel jeden motork\u00e1\u0159 jak hovado… ten m\u011b asi zachr\u00e1nil,“ dokon\u010dil Bill sv\u00e9 dopravn\u00ed dobrodru\u017estv\u00ed a Tom ho soucitn\u011b objal.<\/div>\n
„Ty m\u016fj \u0161ikulko… m\u00e1\u0161 kliku, \u017ee sis p\u0159ed j\u00edzdou nedal v cukr\u00e1rn\u011b bombi\u010dku nebo makovej kol\u00e1\u010d, to bys pak musel trvat na odb\u011bru krve, jinak bys byl bez \u0159idi\u010d\u00e1ku taky d\u0159\u00edv, ne\u017e si stihne\u0161 prdnout. A ty a odb\u011bry krve…“<\/p>\n<\/div>\n
Tom neodolal a rozchechtal se. S\u00e1m odb\u011bry moc nemusel, kdy\u017e u\u017e se mu jednou za x po\u0161t\u011bstilo na n\u011b j\u00edt, ale bez probl\u00e9m\u016f si nechal jehlu vetknout do \u017eil a d\u00e1l to ne\u0159e\u0161il. Bill proti tomu naopak vyv\u00e1d\u011bl, jako kdyby mu snad cht\u011bli sebrat jeden litr krve a ne jedno deci. A kdy\u017e si p\u0159edstavil sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku s man\u017eetou kolem ruky, jak mu m\u011b\u0161\u0165\u00e1ci v t\u011bch sv\u00fdch sv\u00edtiv\u011b \u017elut\u00fdch vesti\u010dk\u00e1ch berou na kraji silnice krev…<\/div>\n
„Jako je na tom n\u011bco tak vtipn\u00fdho?“ naje\u017eil se Bill a p\u0159esto\u017ee ho Tom nemohl vid\u011bt, vyc\u00edtil se stoprocentn\u00ed p\u0159esnost\u00ed, \u017ee se jeho dvoj\u010de hodn\u011b zlob\u00ed. Sm\u00ed\u0159liv\u011b ho tedy pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed tob\u011b,“ pousm\u00e1l se. „J\u00e1 m\u00e1m… j\u00e1 m\u00e1m jen radost z toho, \u017ee snad bude ta operace…“<\/div>\n
P\u0159i t\u011bchto slovech Billa chmury p\u0159e\u0161ly, jako kdy\u017e m\u00e1vne kouzeln\u00fdm proutkem. Obli\u010dej se mu rozz\u00e1\u0159il, kdy\u017e Toma radostn\u011b objal kolem krku.<\/div>\n
„Tomi… j\u00e1 u\u017e se tak t\u011b\u0161\u00edm!“ v\u00fdsknul \u0161\u0165astn\u011b. „Zase uvid\u00ed\u0161… bude\u0161 m\u00edt v o\u010d\u00edch zase jisk\u0159i\u010dky… j\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm!“<\/p>\n<\/div>\n
Billova up\u0159\u00edmn\u00e1 radost byla neuv\u011b\u0159iteln\u011b naka\u017eliv\u00e1. Tom s\u00e1m byl z t\u00e9 p\u0159edzv\u011bsti taky \u0161\u0165astn\u00fd, ale Bill se v\u017edycky um\u011bl ze v\u0161eho, co se mu zamlouvalo, radovat jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b z vysn\u011bn\u00e9ho v\u00e1no\u010dn\u00edho d\u00e1rku. Dokonce to v jednu chv\u00edli u\u017e u\u017e vypadalo, \u017ee za\u010dne kolem Toma k\u0159ep\u010dit v rytmu jak\u00e9hosi oslavn\u00e9ho v\u00edt\u011bzn\u00e9ho tance, pak si to ale rozmyslel a rad\u0161i dal p\u0159ednost tomu, aby polo\u017eil svou hlavu na Tomovo rameno, spokojen\u011b zav\u0159el o\u010di a obmotal mu ruce kolem pasu. Kone\u010dky sv\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch dlouh\u00fdch prst\u016f p\u0159itom p\u0159es tri\u010dko jemn\u011b mas\u00edroval k\u016f\u017ei na bratrov\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
Te\u010f teprve byl po mnoha t\u00fddnech skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Ano, Andymu sice ka\u017ed\u00fd den v\u011bnoval hned n\u011bkolik vzpom\u00ednek a my\u0161lenek, ale z\u00e1rove\u0148 bohu\u017eel v\u011bd\u011bl, \u017ee blon\u010f\u00e1k je definitivn\u011b, nav\u011bky pry\u010d a nikdy se mu nevr\u00e1t\u00ed… a \u017ee by si Andy ur\u010dit\u011b p\u0159\u00e1l, aby se sebral a dok\u00e1zal zase \u017e\u00edt. A v\u011bd\u011bl i to, \u017ee jeho srdce u\u017e nikomu jin\u00e9mu, ne\u017e Tomovi pat\u0159it nebude. V b\u0159eznu si sice myslel, \u017ee Tom je jen pokryteck\u00fd sobec, ale za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f mu bratr dok\u00e1zal, \u017ee tenkr\u00e1t na hotelu to byl skute\u010dn\u011b jenom \u00falet, omyl, kter\u00fd u\u017e se nikdy nebude opakovat. Andreas by byl ur\u010dit\u011b r\u00e1d, kdyby v\u011bd\u011bl, jak to nakonec dopadlo…<\/p>\n<\/div>\n
Skoro jako odezva na tyhle my\u0161lenky p\u0159i\u0161el jemn\u00fd v\u00e1nek, kter\u00fd kolem dvojice zakrou\u017eil. Rozv\u00ed\u0159il jemn\u00e1 zrnka prachu ve vzduchu a p\u0159\u00edjemn\u011b pocuchal sourozenc\u016fm vlasy. Byl to t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u00fd dotyk, jak\u00fdm Andreas hlad\u00edval ve vlasech…<\/div>\n
„P\u016fjdeme dom\u016f,“ rozhodnul Bill. P\u0159i\u0161lo mu hloup\u00e9 se tu takhle obj\u00edmat p\u0159ed hrobem toho, kter\u00fd ho tolik miloval a tolik pro n\u011bj znamenal. P\u0159i\u0161lo mu to, konkr\u00e9tn\u011b na tomhle m\u00edst\u011b, jako vysm\u00edv\u00e1n\u00ed se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Zase n\u011bkdy p\u0159ijdu,“ \u0161eptnul, automaticky pohladil b\u011blostn\u00fd k\u00e1men a dob\u011bhl Toma. Jemn\u011b s n\u00edm propletl sv\u00e9 prsty, kdy\u017e ho vedl h\u0159bitovem sm\u011brem k autu a dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom sed\u011bl na chladn\u00e9m n\u00e1hrobku a pravou dlan\u00ed se p\u0159itom dot\u00fdkal desky z le\u0161t\u011bn\u00e9ho mramoru. Byl tu s\u00e1m u\u017e dost dlouhou dobu, nev\u011bd\u011bl ani, jak dlouho. Bill r\u00e1no musel odjet do m\u011bsta, tak mu Tom \u0159ekl, \u017ee se sb\u011bhne pod\u00edvat na h\u0159bitov.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-10995","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10995","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10995"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10995\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10995"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10995"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10995"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}