{"id":11041,"date":"2010-08-05T16:30:00","date_gmt":"2010-08-05T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11014"},"modified":"2010-08-05T16:30:00","modified_gmt":"2010-08-05T15:30:00","slug":"zoom-into-me-3-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/05\/zoom-into-me-3-3\/","title":{"rendered":"Zoom into me 3\/3"},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Do koho se to sakra ten Bill zamiloval? Je to sice elegantn\u00ed vysv\u011btlen\u00ed zm\u011bny jeho chov\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 je ale ta \u0161\u0165astn\u00e1, kter\u00e1 z n\u011bj ud\u011blala zase snesiteln\u00e9ho \u010dlov\u011bka? P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom celou noc. Napadla m\u011b dokonce i takov\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee bych to byl j\u00e1. Hned jsem to ale zavrhl s t\u00edm, \u017ee je to kravina. Napadly m\u011b v\u0161echny mo\u017en\u00e9 varianty. N\u011bkter\u00e1 z fanynek, to je nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed. D\u00e1le jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad n\u011bkterou z na\u0161ich b\u00fdval\u00fdch kamar\u00e1dek z ml\u00e1d\u00ed, ale to je m\u00e1lo pravd\u011bpodobn\u00e9, jeliko\u017e jsme se s nimi u\u017e dost dlouho nevid\u011bli. Jak noc postupovala, za\u010dal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let i nad Georgem, Gustavem, Davidem a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b i nade mnou. Musel jsem se zasm\u00e1t, Bill a j\u00e1? Hovadina.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
A nyn\u00ed sed\u00edm s kruhy pod o\u010dima a sna\u017e\u00edm se neusnout nad tal\u00ed\u0159em sn\u00eddan\u011b. Spal jsem asi p\u016fl hodiny, mo\u017en\u00e1 ani to ne.<\/span><\/div>\n
Kouknu po Billovi a dost m\u011b p\u0159ekvap\u00ed, \u017ee on vypad\u00e1 stejn\u011b. Nevyspale a ustaran\u011b. Pokus\u00edm se o \u00fasm\u011bv jeho sm\u011brem, ale on to asi ani nezaregistruje, nato\u017e aby se vzmohl na n\u011bjakou odezvu. Jenom tup\u011b z\u00edr\u00e1 do vaj\u00ed\u010dek a tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by sv\u00e1d\u011bl boj s\u00e1m se sebou. Mus\u00edm si s n\u00edm promluvit, usoud\u00edm a u\u017e uva\u017euju, kdy budeme spolu nejd\u0159\u00edve sami. Mo\u017en\u00e1 p\u0159ed koncertem. Hmmm\u2026 zkus\u00edm to.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Cel\u00fd den jsme chodili po rozhovorech, focen\u00edch a Bill n\u00e1s zat\u00e1hl do obcho\u010f\u00e1ku. Koupil si jen n\u011bkolik tri\u010dek, ale ob\u011bhali jsme kv\u016fli tomu s n\u00edm cel\u00e9 n\u00e1kupn\u00ed centrum. Takto p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o cel\u00e9m dni, zat\u00edmco sed\u00edm v backstage a sleduju br\u00e1\u0161ku, jak si obl\u00edk\u00e1 n\u011bjak\u00fd pot\u00edtka, nebo co to je. \u010cek\u00e1m na chv\u00edli, kdy se ztrat\u00ed n\u011bkam na z\u00e1chod, nebo n\u011bkam, kde bychom mohli b\u00fdt chvilku sami. Cel\u00fd den si v hlav\u011b pohr\u00e1v\u00e1m s t\u00edm, jak rozhovor za\u010d\u00edt. Nevymyslel jsem nic p\u0159evratn\u00fdho, a tak usuzuju, \u017ee na to p\u0159ijdu, a\u017e budu st\u00e1t p\u0159ed n\u00edm.<\/span><\/div>\n
\n
„Kluci, jdu si d\u00e1t je\u0161t\u011b kafe, Za deset minut budu zp\u011bt.“ Vytrhne m\u011b z my\u0161lenek hlas m\u00e9ho dvoj\u010dete.
Po\u010dk\u00e1m chvilku a pak se taky zvednu.<\/span><\/div>\n
„Taky by mi jedno bodlo. Za chv\u00edli jsem tu.“ Prohl\u00e1s\u00edm a u\u017e si to \u0161inu k automatu na kafe.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka u\u017e tam post\u00e1v\u00e1 a up\u00edj\u00ed z plastov\u00e9ho kel\u00edmku. Dojdu k n\u011bmu, op\u0159u se o ze\u010f a jen na n\u011bj tak kouk\u00e1m.
Chv\u00edli nic ned\u011bl\u00e1, ale po chv\u00edli ke mn\u011b zvedne o\u010di.<\/span><\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Podiv\u00ed se. N\u011bm\u011b zavrt\u00edm hlavou a d\u00e1l na n\u011bj z\u00edr\u00e1m. Na okam\u017eik se na\u0161e pohledy st\u0159etnou, ale hned na to sklop\u00ed Bill zrak k zemi.<\/span><\/div>\n
„Bille, cht\u011bl bych si s tebou popov\u00eddat. Posledn\u00ed dobou mi ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 u\u017e ani to dobr\u00fd r\u00e1no. Co se d\u011bje? Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161 za to, co jsem ti \u0159ekl tu noc, ale\u2026“ p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b to, kdy\u017e zaregistruji, \u017ee vrt\u00ed hlavou.<\/span><\/div>\n
„Nezlob\u00ed\u0161 se na m\u011b?“ zept\u00e1m se m\u011bkce. Dal\u0161\u00ed zavrt\u011bn\u00ed. „To jsem r\u00e1d“ oddechnu si. Na chv\u00edli p\u0159evezme vl\u00e1du trapn\u00fd ticho. Vis\u00ed mezi n\u00e1mi jako de\u0161\u0165ovej mrak.<\/span><\/div>\n
„O kom to bylo?“ vypadne ze m\u011b n\u011bco, co nezam\u00fd\u0161l\u00edm zat\u00edm v\u016fbec vytahovat. T\u00e1zav\u011b na m\u011b koukne. No jo, te\u010f u\u017e budu muset s pravdou ven. „Ten text co ti le\u017eel na posteli. Koho miluje\u0161? O kom to je?“ sypu na n\u011bj ot\u00e1zky a sna\u017e\u00edm se v hlase potla\u010dit \u017e\u00e1rlivost, co\u017e se ur\u010dit\u011b moc nepoda\u0159ilo. Vykul\u00ed na m\u011b o\u010di a sklop\u00ed hlavu.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Dob\u0159e, \u0159eknu ti to.“ Vypadne z n\u011bj po chv\u00edli „Ale nesm\u00ed\u0161 m\u011b p\u0159eru\u0161ovat.“ Dod\u00e1 podm\u00ednku, na kterou bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159istoup\u00edm.<\/span><\/div>\n
„Fajn, Tome\u2026 vezmu to od za\u010d\u00e1tku.“
Jde na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee pe\u010dliv\u011b vol\u00ed slova. Jsem hodn\u011b zv\u011bdavej, co z n\u011bj vypadne.<\/span><\/div>\n
„U\u017e v patn\u00e1cti jsem se zamiloval. Tahle l\u00e1ska m\u011b ni\u010dila dva roky, ne\u017e jsem j\u00ed v sob\u011b dok\u00e1zal potla\u010dit. Celou dobu sv\u00e1d\u011blo srdce boj s rozumem. Ty prvn\u00ed dva roky vyhr\u00e1valo srdce, ale tyhle posledn\u00ed roky z\u00edskal p\u0159evahu mozek. Ov\u0161em jen do t\u00fd doby, ne\u017e si mi tu noc po koncertu \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje\u0161. Za\u010dalo to nanovo. M\u00e1m pocit, \u017ee tentokr\u00e1t m\u011b to u\u017e zni\u010d\u00ed doopravdy.“ Koukl na m\u011b a v\u0161iml si m\u00e9ho vykulen\u00e9ho pohledu a m\u00edrn\u011b se pousm\u00e1l. „Jo, to tebe miluju, Tome. To o tob\u011b byla napsan\u00e1 ta \u010d\u00e1st textu. Je to ironie co? Ten ve\u010der se mi splnil m\u016fj sen, kter\u00fd se mi zd\u00e1l u\u017e od patn\u00e1cti. Ten, kde mi moje dvoj\u010de vyzn\u00e1 l\u00e1sku. A j\u00e1 m\u00edsto toho, abych m\u011bl radost, jsem t\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc odkopl. Omlouv\u00e1m se, odpus\u0165 mi to.“ Posledn\u00ed slova u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161ept\u00e1 a z o\u010d\u00ed se mu koulej\u00ed slan\u00e9 kapky smutku. Nejsem schopn\u00fd slova, stoj\u00edm jako paralyzovan\u00fd. M\u011b miluje? Ned\u011bl\u00e1 si ze m\u011b srandu? Ne! Takov\u00fd nen\u00ed! Z cit\u016f si nikdy legraci ned\u011blal.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Palcem mu set\u0159u slzy a p\u0159it\u00e1hnu ho k sob\u011b.<\/span><\/div>\n
„Odpustil jsem ti u\u017e d\u00e1vno. Vlastn\u011b jsem se na tebe nikdy doopravdy nezlobil. Hlavn\u011b u\u017e nebre\u010d.“ \u0160ept\u00e1m a hlad\u00edm ho po vlasech. Pousm\u011bje se a pohledem vyhled\u00e1 moje rty. Za\u010dne se ke mn\u011b nakl\u00e1n\u011bt a j\u00e1 se nebr\u00e1n\u00edm ani v nejmen\u0161\u00edm. Spoj\u00edme na\u0161e rty v n\u00e1dhern\u00e9m polibku. Po chv\u00edli se odtrhnu a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem za\u0161ept\u00e1m „Je to nez\u00e1konn\u00fd.“<\/span><\/div>\n
„A ty ses n\u011bkdy staral o z\u00e1kony?“ op\u00e1\u010d\u00ed a znovu se do\u017eaduje m\u00fdch rt\u016f. S radost\u00ed mu vyhov\u00edm a dovol\u00edm, aby se na\u0161e jazyky propletly v t\u00e9 nejv\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed h\u0159e.<\/span><\/div>\n
„Mus\u00edme se vr\u00e1tit.“ \u0160eptnu mu do \u00fast a pousm\u011bju se nad jeho \u00fatrpn\u00fdm v\u00fdrazem.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Na koncert\u011b Bill b\u011bh\u00e1 jen kolem m\u011b a j\u00e1 se mus\u00edm sm\u00e1t nad jeho v\u00fdrazem. Lhal bych, kdybych tvrdil, \u017ee j\u00e1 \u0161\u0165astnej nejsem. Jsem \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe. Do hran\u00ed na kytaru d\u00e1v\u00e1m v\u0161echno, a p\u0159itom poslouch\u00e1m br\u00e1\u0161k\u016fv sametov\u00fd hlas. Zp\u00edv\u00e1 tak kr\u00e1sn\u011b, a ten jeho hlas\u2026 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a usm\u00edv\u00e1m se jak slun\u00ed\u010dko, kdy\u017e najednou\u2026<\/span><\/div>\n
Ten hlas utichne. Kouknu na n\u011bj a vid\u00edm, jak napr\u00e1zdno otev\u00edr\u00e1 \u00fasta. Pust\u00edm kytaru a moje gibsonka se u\u017e podruh\u00e9 porou\u010d\u00ed k zemi. To je mi te\u010f ale jedno, proto\u017ee jedin\u00e9, co m\u011b zaj\u00edm\u00e1, je Bill. Dob\u011bhnu k n\u011bmu s vystra\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch.<\/span><\/div>\n
„Billi, co je? Co se d\u011bje? Je ti \u0161patn\u011b?“ chrl\u00edm jednu ot\u00e1zku za druhou. Neodpov\u00edd\u00e1, jen si uk\u00e1\u017ee na krk a se slzami v o\u010d\u00edch zavrt\u00ed hlavou. Nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1m, ne\u017e mi to dojde. „Nem\u016f\u017ee\u0161 mluvit?“ Opt\u00e1m se s panikou v hlase i v o\u010d\u00edch. Odsouhlas\u00ed to, kdy\u017e k n\u00e1m dob\u011bhnou G\u00e9\u010dka.<\/span><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ vyhrknou unisono a koukaj\u00ed z Billa na m\u011b a zase zp\u00e1tky.<\/span><\/div>\n
„Bill nem\u016f\u017ee mluvit, zavolejte Davida, ale hlavn\u011b rychle.“ Vyhrknu a zase se oto\u010d\u00edm na Billa.
M\u00e1 slzy v o\u010d\u00edch a hr\u016fzu vepsanou ve tv\u00e1\u0159i. Vezmu ho kolem ramen a vedu ho do z\u00e1kulis\u00ed. Tam ho vezmu do n\u00e1ru\u010de a hlad\u00edm ho po vlasech.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Netrv\u00e1 dlouho, a Billa odv\u00e1\u017e\u00ed sanitka. Prohl\u00e9dl ho doktor z t\u00fdmu zdravotn\u00edk\u016f a prohl\u00e1sil, \u017ee mus\u00ed okam\u017eit\u011b do nemocnice. My jedeme v z\u00e1v\u011bsu za sanitou a v aut\u011b vl\u00e1dne hrobov\u00e9 ticho, kter\u00e9 prolom\u00ed Gustav.<\/span><\/div>\n
„Co kdy\u017e u\u017e nebude\u2026“ nedokon\u010d\u00ed, proto\u017ee ho p\u0159eru\u0161\u00edm r\u00e1zn\u00fdm zavrt\u011bn\u00edm hlavy.<\/span><\/div>\n
„Na tohle ani nemysli!“ varuju ho a vrac\u00edm se k pochmurn\u00e9mu ml\u010den\u00ed.<\/span><\/div>\n
V nemocnici \u010dek\u00e1me asi hodinu, ne\u017e na chodbu vyjde doktor.<\/span><\/div>\n
„Kdo z v\u00e1s je bratr pana Kaulitze?“ opt\u00e1 se, a kdy\u017e se zvednu, pokyne mi, abych \u0161el k n\u011bmu do kancel\u00e1\u0159e. Jsem jeden uzl\u00edk nerv\u016f. Kdy\u017e se posad\u00edm, doktor spust\u00ed.<\/span><\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr se v\u011bnoval zp\u011bvu, \u017ee?“ ujist\u00ed se, a kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvnu, pokra\u010duje „Bohu\u017eel, nem\u011bl na to stav\u011bn\u00e9 hlasivky. Byly p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9. Tento n\u00e1por vydr\u017eely hodn\u011b let, ale dnes\u2026 u\u017e to neust\u00e1ly a protrhla se membr\u00e1na uvnit\u0159.“ Kouk\u00e1m na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b a p\u0159ed o\u010dima mi b\u011b\u017e\u00ed ty nejhor\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e. Bude mluvit? Ne\u017e se stihnu zeptat, doktor znovu pokra\u010duje ve v\u00fdkladu. „Je mi l\u00edto, ale v\u00e1\u0161 bratr u\u017e se ke zp\u011bvu nikdy nebude moci vr\u00e1tit. Bude \u00fasp\u011bch, kdy\u017e bude \u0161eptat. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee po zbytek \u017eivota u\u017e nepromluv\u00ed. Jinak je fyzicky naprosto v po\u0159\u00e1dku. Ob\u00e1v\u00e1m se ale, \u017ee je na tom velmi \u0161patn\u011b po psychick\u00e9 str\u00e1nce.“ Pronese hrobov\u00fdm hlasem a mn\u011b se zatm\u00ed p\u0159ed o\u010dima. To ne! To nejde! Mus\u00ed mluvit! A zp\u00edvat! Nep\u0159e\u017eije to! Zp\u011bv je jeho \u017eivot.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Mohu za n\u00edm?“ ot\u00e1\u017eu se.<\/span><\/div>\n
„Ano, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee s v\u00e1mi nebude nijak komunikovat. Ta zpr\u00e1va ho naprosto zni\u010dila. Dostal siln\u00e1 antidepresiva.“ \u0158ekne a vede m\u011b ke dve\u0159\u00edm. Projdeme i kolem G\u00e9\u010dek a Davida, a ti, kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj v\u00fdraz, ztrat\u00ed odvahu zeptat se, jak na tom n\u00e1\u0161 zp\u011bv\u00e1k je.<\/span><\/div>\n
V pokoji je \u0161ero a z postele se oz\u00fdvaj\u00ed tich\u00e9 vzlyky. Bill sed\u00ed na posteli z\u00e1dy ke mn\u011b a pl\u00e1\u010de. Dojdu k n\u011bmu a obejmu ho kolem ramen.<\/span><\/div>\n
„Nepla\u010d, to bude dobr\u00fd. To bude dobr\u00fd.“ \u0160ept\u00e1m uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem. Bill se mi vykrout\u00ed a za\u010dne n\u011bco \u0161trachat pod postel\u00ed. Vyt\u00e1hne tabulku a fix, sklon\u00ed se k n\u00ed a n\u011bco p\u00ed\u0161e. Za chvilku mi ji str\u010d\u00ed pod nos.<\/span><\/div>\n
NIC NEBUDE DOBR\u00dd, CH\u00c1PE\u0160 TO? NIKDY U\u017d NEPROMLUV\u00cdM!!!<\/span><\/div>\n
„Billi, ch\u00e1pu to. Neboj, j\u00e1 t\u011b miluju, i kdy\u017e nemluv\u00ed\u0161. My to zvl\u00e1dneme.“ Sna\u017e\u00edm se o povzbudiv\u00fd hlas. „Spolu,“ dod\u00e1m je\u0161t\u011b a pokus\u00edm se o \u00fasm\u011bv. Jen se na m\u011b smutn\u011b koukne.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Od Billova propu\u0161t\u011bn\u00ed z nemocnice ub\u011bhl t\u00fdden. Te\u010f je doma a m\u00e1 m\u00edt klid. Sna\u017e\u00edme se ho s mamkou povzbuzovat, jak jen to jde. No, ale moc to nejde, je zara\u017een do sv\u00fdch chmurn\u00fdch my\u0161lenek a odm\u00edt\u00e1 spolupracovat s jak\u00fdmkoliv pokusem, pomoci mu z deprese.<\/span><\/div>\n
„Bille, d\u00e1\u0161 si ob\u011bd? Jsou \u0161pagety!“ l\u00e1k\u00e1m ho a \u010dek\u00e1m na reakci. Jen se na m\u011b sklesle koukne a d\u00e1l m\u011b zaryt\u011b nevn\u00edm\u00e1.<\/span><\/div>\n
„Billi, poj\u010f na ob\u011bd, mus\u00ed\u0161 j\u00edst.“ Sna\u017e\u00edm se d\u00e1l. Jen zvedne hlavu. Z jeho rt\u016f odez\u00edr\u00e1m razantn\u00ed NE, kter\u00e9 podpo\u0159\u00ed je\u0161t\u011b zavrt\u011bn\u00edm hlavou. U\u017e to chci vzd\u00e1t, kdy\u017e uvid\u00edm, jak n\u011bco p\u00ed\u0161e na tabulku.<\/span><\/div>\n
„CHCI ZASE MLUVIT!!! :(“ \u010dtu, kdy\u017e mi ji str\u010d\u00ed p\u0159ed o\u010di. Nev\u00edm co \u0159\u00edct, je v t\u011b\u017ek\u00fd situaci. Jenom ho vezmu kolem ramen a za\u0161ept\u00e1m. „Poj\u010f se naj\u00edst, bude ti l\u00edp.“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Stejn\u011b toho moc nesn\u011bdl. P\u011bt soust maxim\u00e1ln\u011b, ne\u017e se odebral zp\u011bt do pokoje.<\/span><\/div>\n
Ka\u017edou noc jsem tr\u00e1vil s n\u00edm, us\u00ednali jsme v objet\u00ed a j\u00e1 ho ut\u011b\u0161oval, kdy\u017e se v noci budil s do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma o\u010dima a \u00fasty v n\u011bm\u00e9m v\u00fdk\u0159iku. To bylo ka\u017edou noc. Dneska, kdy\u017e jsem se p\u0159ipravoval, \u017ee si k n\u011bmu p\u016fjdu lehnout, zarazil m\u011b.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
DNESKA CHCI B\u00ddT S\u00c1M, PROS\u00cdM. POT\u0158EBUJU SI UROVNAT MY\u0160LENKY. Napsal a hodil po mn\u011b prosebn\u00fd pohled. Vyhov\u011bl jsem mu, i kdy\u017e mi v hlav\u011b sv\u00edtilo v\u00fdstra\u017en\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko POZOR! tak jsem to ne\u0159e\u0161il. Le\u017e\u00edm tu na posteli a nem\u016f\u017eu sp\u00e1t. V hlav\u011b m\u00e1m jen jednu v\u011bc. PRO\u010c? Jdu to zjistit, nebo se nevysp\u00edm. Dojdu k jeho pokoji a zaklepu. Nic. Znovu \u0165uk\u00e1m. Op\u011bt nic! S obez\u0159etnost\u00ed otev\u0159u dve\u0159e. Pokoj je pr\u00e1zdn\u00fd! Na posteli le\u017e\u00ed l\u00edstek, no sp\u00ed\u0161 pap\u00edr. Vezmu ho do ruky, je to dopis. Sev\u0159e m\u011b chlad, tu\u0161\u00edm, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b. D\u00e1m se do \u010dten\u00ed.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Mil\u00fd Tome,<\/span><\/em><\/div>\n
u\u017e nem\u016f\u017eu d\u00e1l, mus\u00edm to ud\u011blat. Ano, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to ud\u011bl\u00e1m u\u017e od t\u00fd doby, co mi doktor \u0159ekl, \u017ee u\u017e nikdy nezazp\u00edv\u00e1m a ani nepromluv\u00edm. Asi si \u0159ekne\u0161, \u017ee je to zbab\u011bl\u00fd, ale j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu d\u00e1l \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee do konce \u017eivota nepromluv\u00edm, \u017ee ti nikdy ne\u0159eknu miluju t\u011b. Ano, miluju t\u011b a jsem r\u00e1d, \u017ee jsem ti to stihl \u0159\u00edci. Ten polibek nezapomenu nikdy, bylo to kr\u00e1sn\u00e9. Lou\u010d\u00edm se, ano lou\u010d\u00edm, a to s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem. V\u00edm, \u017ee ti t\u00edmto asi hodn\u011b ubl\u00ed\u017e\u00edm, ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty se s t\u00edm vyrovn\u00e1\u0161 a bude\u0161 \u017e\u00edt d\u00e1l.<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
U\u017e nikdy nezak\u0159i\u010d\u00edm do noci pro tebe,<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
Nech\u00e1v\u00e1m t\u011b ve \u0161tychu,<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
Promi\u0148, mus\u00edm sko\u010dit<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
Sv\u011btla m\u011b nezachyt\u00ed,<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
Podv\u00e1d\u011bj\u00ed m\u011b,<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n
Mus\u00edm sko\u010dit.<\/span><\/em><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
S l\u00e1skou, Bill.                                                                P.S. Miluju t\u011b!<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zatm\u00ed se mi p\u0159ed o\u010dima. To ne! To nesm\u00ed ud\u011blat! Ztr\u00e1c\u00edm hlavu a rozb\u00edh\u00e1m se ulicemi. Stihnu p\u0159edt\u00edm jen strhnout bundu z v\u011b\u0161\u00e1ku a u\u017e opou\u0161t\u00edm d\u016fm. B\u011b\u017e\u00edm, ale nev\u00edm kam. Nev\u00edm kudy. Najednou se ocitnu ve m\u011bst\u011b. Rozhl\u00e9dnu se kolem a srdcem vynech\u00e1 n\u011bkolik \u00fader\u016f. Na st\u0159e\u0161e jedn\u00e9 vysok\u00e9 budovy se u okraje r\u00fdsuje \u0161t\u00edhl\u00e1 postava. Nen\u00ed pochyb, je to on.<\/span><\/div>\n
„Billeee! Nesk\u00e1kej!“ za\u0159vu, i kdy\u017e si nejsem jist, zda to sly\u0161el. Znovu se rozb\u011bhnu. B\u011b\u017e\u00edm po nouzov\u00e9m schodi\u0161ti, sotva popad\u00e1m dech, ale b\u011b\u017e\u00edm d\u00e1l. Kone\u010dn\u011b vyb\u011bhnu na vrchol budovy. A\u2026<\/span><\/div>\n
Vid\u00edm u\u017e jen kone\u010dky \u010dern\u00fdch vlas\u016f, jak miz\u00ed za okrajem st\u0159echy do \u010dern\u00e9 propasti. Zhrout\u00ed se mi sv\u011bt. Dob\u011bhnu ke kraji st\u0159echy a tam se sesunu do kleku, hlavu zabo\u0159uj\u00edc do dlan\u00ed. Pro\u010d? Pro\u010d jsem mu v tom nezabr\u00e1nil? Pro\u010d? Pro\u010d? Slzy ani neot\u00edr\u00e1m, nem\u00e1 to cenu, stejn\u011b pote\u010dou dal\u0161\u00ed. Te\u010f pozn\u00e1v\u00e1m, \u017ee sv\u011bt se v\u00e1m opravdu m\u016f\u017ee zhroutit v jedn\u00e9 jedin\u00e9 sekund\u011b. Moje uslzen\u00e9 o\u010di zaost\u0159ily n\u011bco b\u00edl\u00e9ho vedle moj\u00ed lev\u00e9 nohy. Byl to c\u00e1r pap\u00edru. Opatrn\u011b ho zvednu a prohl\u00e9dnu ho.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/u><\/em><\/strong><\/div>\n
Miluju t\u011b, Tome. Nevy\u010d\u00edtej to mn\u011b ani sob\u011b. Nav\u017edy sbohem. Bill<\/span><\/u><\/em><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Zhrout\u00edm se v slz\u00e1ch na st\u0159echu. Ne\u017e upadnu do naprost\u00e9 apatie k okol\u00ed, usly\u0161\u00edm je\u0161t\u011b houkat sir\u00e9ny. Pak u\u017e nevn\u00edm\u00e1m nic.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/em><\/div>\n
Zp\u011bv\u00e1k skupiny Tokio Hotel, slavn\u00fd Bill Kaulitz, v noci na dne\u0161ek sp\u00e1chal sebevra\u017edu. Nejsp\u00ed\u0161e psychicky nezvl\u00e1dl skute\u010dnost o zni\u010den\u00ed jeho hlasivek. Jeho bratr, dvoj\u010de Tom Kaulitz, se psychicky zhroutil. Dal\u0161\u00ed informace\u2026<\/span><\/em><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
KONEC<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: GossipGirl<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Clarrkys<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Do koho se to sakra ten Bill zamiloval? Je to sice elegantn\u00ed vysv\u011btlen\u00ed zm\u011bny jeho chov\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 je ale ta \u0161\u0165astn\u00e1, kter\u00e1 z n\u011bj ud\u011blala zase snesiteln\u00e9ho \u010dlov\u011bka? P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom celou noc. Napadla m\u011b dokonce i takov\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11041","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11041","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11041"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11041\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11041"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11041"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11041"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}