{"id":11077,"date":"2010-08-01T14:30:00","date_gmt":"2010-08-01T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11050"},"modified":"2010-08-01T14:30:00","modified_gmt":"2010-08-01T13:30:00","slug":"laska-70","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/08\/01\/laska-70\/","title":{"rendered":"L\u00e1ska 70."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"418\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026Bill\u016fv pohled se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji st\u00e1\u010del k pomalounku vych\u00e1zej\u00edc\u00edmu slunci. Tyhle momenty m\u011bl ze v\u0161ech nejrad\u0161i. Chv\u00edle, kdy se obloha barvila do r\u016fzn\u00fdch odst\u00edn\u016f a za mraky se skr\u00fdvaly paprsky t\u0159pytiv\u00e9ho slunce, mu p\u0159i\u0161ly kouzeln\u00e9. Moc r\u00e1d se d\u00edval na to, jak si pomalu razily cestu skrz temnost noci, a kdy\u017e nad n\u00ed kone\u010dn\u011b zv\u00edt\u011bzily, rozz\u00e1\u0159ily cel\u00e9 m\u011bsto. K\u00e9\u017e by se mohl i on prom\u011bnit v drobn\u00fd paprsek a alespo\u0148 na chvilku zaz\u00e1\u0159it. Dal by cokoliv za chvilku, kdyby dok\u00e1zal n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jenom hled\u011bt z okna a ut\u00e1p\u011bt se ve sv\u00e9 bolesti. Jenom\u017ee k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu pot\u0159eboval s\u00edlu a odhodl\u00e1n\u00ed. A on nem\u011bl ani jedno, ani druh\u00e9.<\/em>  <\/div>\n
Zhluboka se nadechl, kone\u010dky prst\u016f si opatrn\u011b ot\u0159el vlhk\u00e9 rty a op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed o okno. Zav\u0159el o\u010di a soust\u0159edil se pouze na chlad, kter\u00fd j\u00edm pomalu prostupoval. Okenn\u00ed sklo bylo vcelku studen\u00e9 a p\u016fsobilo na jeho hork\u00e9 \u010delo jako h\u0159ejiv\u00fd obklad. Sna\u017eil se uklidnit a pomalu se p\u0159est\u00e1val t\u0159\u00e1st. Sna\u017eil se myslet na n\u011bco hezk\u00e9ho, na n\u011bco, co by jej dok\u00e1zalo rozveselit, jenom\u017ee nic takov\u00e9ho naj\u00edt nedok\u00e1zal. Proto byl moc r\u00e1d, jakmile k n\u011bmu dolehl zvuk p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta, a on unaven\u011b otev\u0159el ob\u011b o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Ach, Chantelle,“ za\u0161eptal sp\u00ed\u0161 pro sebe a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. P\u0159es ramena si p\u0159ehodil deku a smutn\u00fdma o\u010dima sledoval auto, kter\u00e9 nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak moc byla jeho sestra povrchn\u00ed. Nevadilo j\u00ed st\u0159\u00eddat kluky jako uboh\u00e9 pono\u017eky, nehled\u011bla na to, zdali jim sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm ubli\u017euje nebo ne, a ti kluci byli vlastn\u011b \u00fapln\u011b stejn\u00ed. V\u0161ichni se na n\u011bj d\u00edvali, jako by jim snad n\u011bco ud\u011blal. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co jej \u010dekalo. Jenom dal\u0161\u00ed tr\u00e1pen\u00ed, nic v\u00edc\u2026 <\/em><\/div>\n
\n
Jakmile ze dve\u0159\u00ed spolujezdce vysko\u010dila nat\u011b\u0161en\u00e1 Chantelle, smutn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159. Nepot\u0159eboval se d\u00edvat na to, co m\u011blo n\u00e1sledovat. U\u017e takhle se c\u00edtil dost \u0161patn\u011b. Byl odhodl\u00e1n vst\u00e1t a j\u00edt si je\u0161t\u011b na chvilku lehnout ke sv\u00e9mu mal\u00e9mu synovci, proto se zabalil do deky a rychle vstal. Do okna se u\u017e d\u00edvat necht\u011bl, p\u0159esto si neodpustil posledn\u00ed pohl\u00e9dnut\u00ed.<\/em><\/div>\n
V\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee zastavil v p\u016fli pohybu. Neuv\u011bdomoval si dokonce ani to, \u017ee dlan\u011b zoufale p\u0159itiskl na chladn\u00e9 sklo a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sledoval chlapce, op\u0159en\u00e9ho o auto a nejist\u011b m\u00e1vaj\u00edc\u00edho na vysm\u00e1tou Chantelle. V tu chv\u00edli se s n\u00edm cel\u00fd sv\u011bt zato\u010dil. P\u0159es vlastn\u00ed tlukot srdce nedok\u00e1zal naslouchat ani sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. V\u0161echno kolem n\u011bj mu n\u00e1hle p\u0159i\u0161lo tak ciz\u00ed. Okno se pomalounku pokr\u00fdvalo horkou p\u00e1rou, jak rozt\u0159esen\u011b d\u00fdchal. Netu\u0161il, co se s n\u00edm stalo, nebo co v n\u011bm ten kluk vyvolal, ale b\u00e1l se sv\u00fdch pocit\u016f. Dlan\u00ed se pohladil po b\u0159\u00ed\u0161ku a jemn\u011b na svou k\u016f\u017ei p\u0159itla\u010dil, jako by t\u00edm dok\u00e1zal zahnat ty kr\u00e1sn\u00e9 lechtav\u00e9 pocity.<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ach Bo\u017ee,“ pomalounku dosedl zp\u00e1tky na parapet a nesm\u011bl\u00fdma o\u010dima sledoval, jak si ten kluk ukryl tv\u00e1\u0159 v dlan\u00edch a n\u011bkolik vte\u0159in se neh\u00fdbal. Zaj\u00edmalo jej, co se mu mohlo st\u00e1t. Byl zmaten\u00fd, proto\u017ee je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl n\u011bkoho, kdo by nebyl ze Chantelle nad\u0161en\u00fd. Chantelle p\u0159eci milovali v\u0161ichni, to on byl t\u00edm v\u011bt\u0161inou p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00fdm.<\/em><\/div>\n
Chlapec zvedl sv\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di k obloze a zad\u00edval se kolem sebe o\u010dima zmaten\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Billovi se nezd\u00e1l moc \u0161\u0165astn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Tak takhle se c\u00edt\u00edm j\u00e1 po\u0159\u00e1d,“ za\u0161eptal ti\u0161e a smutn\u011b odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. A pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 chv\u00edli jej o\u010di nezn\u00e1m\u00e9ho chlapce zpozorovaly a z\u016fstaly na n\u011bm nev\u011bdomky viset. Jako by se nedok\u00e1zaly vzpamatovat z toho, co pr\u00e1v\u011b zahl\u00e9dly. Bill se je\u0161t\u011b jednou zhluboka nadechl, prsty si promnul unavenou tv\u00e1\u0159 a op\u011bt pohl\u00e9dl z okna. Jakmile se jejich pohledy setkaly, nevn\u00edmal u\u017e nic kolem sebe. Dokonce ani tich\u00fd sten, jen\u017e se prodral jeho pootev\u0159en\u00fdmi rty ve chv\u00edli, kdy zoufale zalapal po dechu\u2026<\/em>  <\/p>\n

<\/div>\n

Bill\u016fv \u017eivot by se dal tenkr\u00e1t p\u0159irovnat ke klouz\u00e1n\u00ed se po tenk\u00e9m led\u011b. \u0160lo mu to, s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se sna\u017eil j\u00edt d\u00e1l, ale led byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehounk\u00fd. Tom mu sv\u00fdm p\u0159\u00edchodem nab\u00edzel neviditeln\u00e1 k\u0159\u00eddla, d\u00edky kter\u00fdm by sv\u00fdm ledem mohl prolet\u011bt. Povzn\u00e9st se nad v\u0161echno to, co jej kdysi t\u00ed\u017eilo, a zapomenout, \u017ee \u017eivot dok\u00e1zal b\u00fdt n\u011bkdy opravdu krut\u00fd. Pamatoval si hodn\u011b o\u0161kliv\u00fdch dn\u00ed, byly tady v\u0161ak i takov\u00e9, na kter\u00e9 by nedok\u00e1zal nikdy zapomenout. A pr\u00e1v\u011b den, kdy Toma poprv\u00e9 spat\u0159il, pat\u0159il mezi t\u011bch n\u011bkolik vyvolen\u00fdch.<\/div>\n
„Spink\u00e1\u0161?“ Billovy rty se zvlnily do m\u011bkk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Pomalu se v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed narovnal tak, aby se mu mohl zad\u00edvat do tv\u00e1\u0159e a zlehka se j\u00ed dotkl.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu usnout,“ odpov\u011bd\u011bl \u0161eptem, o\u010dima bloud\u00edc v n\u00e1dhern\u00fdch hlubin\u00e1ch nekone\u010dn\u00e9ho oce\u00e1nu Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Kdykoliv se na n\u011bj zad\u00edval takhle zbl\u00edzka, p\u0159ipadal si, jako kdy\u017e se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed probouzel poprv\u00e9. D\u00edvali se na sebe \u00fapln\u011b stejn\u011b jako te\u010f. Jejich pohledy byly zamilovan\u00e9, nesm\u011bl\u00e9, a p\u0159itom oddan\u00e9. Cel\u00e1 ta situace jim byla nesm\u00edrn\u011b pov\u011bdom\u00e1, a p\u0159esto byla n\u011b\u010d\u00edm jin\u00e1. Tehdy svou l\u00e1sku a pot\u0159ebu b\u00fdt s t\u00edm druh\u00fdm skr\u00fdvali, pro\u017e\u00edvali sv\u016fj nejist\u00fd rom\u00e1nek a ka\u017ed\u00fdm dnem se d\u011bsili v\u00edc a v\u00edc toho, co je je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1. Jak dlouho svou l\u00e1sku p\u0159ed t\u00edm druh\u00fdm ukryj\u00ed? Co se m\u011blo st\u00e1t, kdyby se ze sv\u00fdch cit\u016f vz\u00e1jemn\u011b vyznali?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Nyn\u00ed u\u017e se za \u017e\u00e1dnou masku skr\u00fdvat nemuseli. Pat\u0159ili jeden druh\u00e9mu, milovali se a tak\u00e9 to d\u00e1vali najevo. Bylo hloup\u00e9 skr\u00fdvat n\u011bco tak siln\u00e9ho a n\u00e1dhern\u00e9ho p\u0159ed celi\u010dk\u00fdm sv\u011btem, ale je\u0161t\u011b hloup\u011bj\u0161\u00ed skr\u00fdvat to s\u00e1m p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„J\u00e1 tak\u00e9 ne,“ Tom sev\u0159el Billovy zk\u0159ehl\u00e9 prsty do sv\u00fdch dlan\u00ed, p\u0159ilo\u017eil si je ke rt\u016fm a pomalounku l\u00edbal jeden po druh\u00e9m. Ot\u00edral se tv\u00e1\u0159\u00ed o jeho ruce a s neskr\u00fdvanou radost\u00ed si u\u017e\u00edval v\u0161ech drobounk\u00fdch pohlazen\u00ed, kter\u00e1 mu Bill v\u011bnoval.<\/div>\n
„Tr\u00e1p\u00ed t\u011b n\u011bco?“ Bill\u016fv n\u011b\u017en\u00fd hlas, zp\u016fsoboval Tomovi hus\u00ed k\u016f\u017ei. Jako by je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it tomu, jak laskav\u00e9 stvo\u0159en\u00ed tolik miloval.<\/div>\n
„Tr\u00e1p\u00ed m\u011b, \u017ee ti nedok\u00e1\u017eu d\u00e1t v\u00edc. Tr\u00e1p\u00ed m\u011b, \u017ee nedok\u00e1\u017eu ud\u011blat n\u011bco, cokoliv, abys u\u017e nikdy netrp\u011bl,“ ne\u0161\u0165astn\u011b l\u00edbal bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho k\u0159ehk\u00e9ho and\u011bla.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Dal jsi mi p\u0159eci v\u0161echno, Tome. Celi\u010dk\u00fd m\u016fj sv\u011bt. D\u00edky tob\u011b \u017eiju, d\u00edky tob\u011b je\u0161t\u011b d\u00fdch\u00e1m, tou\u017e\u00edm a miluju. Dal jsi mi ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek ze v\u0161ech d\u00e1rk\u016f,“ \u010delem se op\u0159el o Tomovu tv\u00e1\u0159 a ti\u0161e vydechl. „Dovolil jsi mi vstoupit do tv\u00e9ho srdce,“ \u0161eptal, zat\u00edmco se kone\u010dky prst\u016f zlehka dot\u00fdkal jeho hork\u00fdch rt\u016f. „Bojoval jsi za n\u00e1s i ve chv\u00edl\u00edch, kdy j\u00e1 jsem se vzd\u00e1val,“ kr\u00e1tce se do nich pono\u0159il, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jich op\u011bt pomalounku dot\u00fdkal. Opatrn\u011b za n\u011b tahal, om\u00e1men\u00fdma o\u010dima sledoval Tom\u016fv jazyk, kter\u00fd se jeho prst\u016f m\u011bkce dot\u00fdkal, a vn\u00edmal, jak se vzduch kolem nich st\u00e1val po\u0159\u00e1d t\u011b\u017e\u0161\u00edm a t\u011b\u017e\u0161\u00edm.<\/div>\n
„A to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je, \u017ee jsi m\u011b nezavrhl, jakmile jsem ot\u011bhotn\u011bl.“ Tom na n\u011bkolik vte\u0159in stiskl v\u00ed\u010dka a opatrn\u011b se posadil. T\u00e9m\u011b\u0159 automaticky vzal Billa za ruku a posadil si jej na kl\u00edn. Pevn\u011b jej objal kolem bok\u016f, tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u0159el o jeho hol\u00e9 rameno a ti\u0161e zast\u00e9nal, jakmile jej do nosu ude\u0159ila n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b Billovy poko\u017eky.<\/div>\n
<\/div>\n
V t\u00e9 chv\u00edli si uv\u011bdomil, jak n\u00e1dhern\u00e9 bylo c\u00edtit jeho nah\u00e9 t\u011blo na tom sv\u00e9m, a p\u0159itom v\u011bd\u011bt, \u017ee neexistje nic, co by dok\u00e1zalo zp\u0159etrhat to kr\u00e1sn\u00e9 pouto, je\u017e je spojovalo ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc.  <\/div>\n
„Na\u0161e miminko je pro m\u011b z\u00e1zrak, Bille. \u00dapln\u011b stejn\u011b jako ty,“ l\u00e1skypln\u011b se usm\u00e1l do lehk\u00e9ho vzduchopr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, a je\u0161t\u011b v\u00edce se p\u0159itulil k Billov\u00fdm nah\u00fdm bok\u016fm.<\/div>\n
\u00dasm\u011bv mu v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed ochabl. Pohledem toti\u017e zabloudil k mal\u00e9mu t\u011bl\u00ed\u010dku, kr\u010d\u00edc\u00edmu se na druh\u00e9 p\u016flce velik\u00e9 postele. Samyho tv\u00e1\u0159 vypadala vcelku spokojen\u011b, i ze snu se roztomile usm\u00edval a t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017edou minutu zm\u011bnil svou polohu. P\u0159i pohledu na n\u011bj se Tomovi vybavila vzpom\u00ednka na ve\u010der, kdy spolu hr\u00e1li pexeso. Ub\u011bhlo sice jenom n\u011bkolik hodin, p\u0159esto nedok\u00e1zal p\u0159estat myslet na to, co mu to mal\u00e9 d\u00edt\u011b pov\u011bd\u011blo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak moc bych si p\u0159\u00e1l, abys byl m\u016fj tat\u00ednek,“ ta slova mu zp\u016fsobovala neuv\u011b\u0159itelnou bolest poka\u017ed\u00e9, kdy si na n\u011b vzpomn\u011bl. Na jedn\u00e9 stran\u011b jej to h\u0159\u00e1lo u srdce, ale zase na tu druhou jej to moc bolelo. To d\u00edt\u011b si d\u00edky Chantelle jist\u011b pro\u0161lo nehezk\u00fdm obdob\u00edm, a kdyby nebylo Billa, mo\u017en\u00e1 by se ani nenarodil.  <\/div>\n
„Bille, vezmeme se a ute\u010dme n\u011bkam hodn\u011b daleko,“ vydechl bezmocn\u00fdm hlasem a nato\u010dil tv\u00e1\u0159 tak, aby se mohl zad\u00edvat sv\u00e9 l\u00e1sce hluboce do o\u010d\u00ed. Bill jeho pohled bez dechu op\u011btoval, jeho o\u010di v\u0161ak byly pokryt\u00e9 vlhk\u00fdm povlakem drobn\u00fdch slz.<\/div>\n
„Ty v\u00ed\u0161, \u017ee si nic jin\u00e9ho nep\u0159eju, l\u00e1sko. Utekl bych s tebou kamkoliv, t\u0159eba i na kraj sv\u011bta, ale v\u00edm, \u017ee bych t\u00edm ztratil Sama. Nejde to,“ za\u0161eptal a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. Dlouh\u00e9 vlasy mu spadly do tv\u00e1\u0159e a ukryly t\u00edm slzy, je\u017e mu voln\u011b st\u00e9kaly po bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, n\u011bkdy to mus\u00ed p\u0159estat. J\u00e1 toho \u0161punta zbo\u017e\u0148uju, ale takhle to u\u017e nesm\u00ed j\u00edt d\u00e1l. M\u00e1me spolu p\u0159eci mal\u00e9 d\u00edt\u011b, a j\u00e1 u\u017e to se Chantelle pod jednou st\u0159echou nevydr\u017e\u00edm. U\u017e nem\u00e1m s\u00edlu poslouchat, jak o tob\u011b mluv\u00ed, nem\u00e1m s\u00edlu d\u00edvat se na to, jak tomu mal\u00e9mu klukovi po\u0159\u00e1d ubli\u017euje. Ona jej nem\u00e1 r\u00e1da. Kdy\u017e n\u00e1m jej nedovol\u00ed vz\u00edt sebou, klidn\u011b jej i unesu, jenom abyste byli od n\u00ed daleko. Pros\u00edm, rozmysli si to,“ necht\u011bl na Billa nal\u00e9hat, ale jinak to v t\u00e9 chv\u00edli vyj\u00e1d\u0159it nedok\u00e1zal. Byl zoufal\u00fd.  <\/div>\n
„J\u00e1 nejsem natolik odv\u00e1\u017en\u00fd, abych to dok\u00e1zal ud\u011blat. Nedok\u00e1\u017eu to. Pros\u00edm, pochop m\u011b, Tome,“ Billovi se sm\u011br jejich konverzace nel\u00edbil. Oba byli z cel\u00e9 situace zoufal\u00ed a nev\u011bdomky na sebe v n\u011bkter\u00fdch chv\u00edl\u00edch zvy\u0161ovali hlas. Bylo to vlastn\u011b \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co se spolu jako by h\u00e1dali. Mo\u017en\u00e1 zv\u00fd\u0161ili hlas, p\u0159esto se v\u0161ak sna\u017eili, aby tomu druh\u00e9mu, nijak neubl\u00ed\u017eili.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee se j\u00ed boj\u00ed\u0161, ale m\u00e1\u0161 p\u0159eci m\u011b. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee bych nedovolil, aby ti ubl\u00ed\u017eila. U\u017e nejsi s\u00e1m, Bille. U\u017e to nen\u00ed jenom o tob\u011b, ale tak\u00e9 o mn\u011b a na\u0161em d\u00edt\u011bti. Chci, abychom \u017eili jako rodina. Chci, abys byl u\u017e jenom \u0161\u0165astn\u00fd. Koupili bychom si n\u011bjak\u00fd mal\u00fd d\u016fm a,“ p\u0159estal mluvit a trpce stiskl rty. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch si dok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst jenom to, \u017ee se moc b\u00e1l. Nic v\u00edc. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd a v\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011blo smysl d\u00e1l o tom mluvit. Stejn\u011b by ni\u010deho nedos\u00e1hl.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 p\u016fjdu se proj\u00edt,“ vydechl ti\u0161e, opatrn\u011b vstal a rychle na sebe hodil prvn\u00ed oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161lo pod ruce. Jakmile se za n\u00edm ti\u0161e p\u0159iv\u0159ely dve\u0159e, Bill propukl v tich\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
Takhle to necht\u011bl. Opravdu ne.  <\/div>\n
„Tome,“ p\u00edpl i p\u0159esto, \u017ee si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee jej Tom ji\u017e sly\u0161et nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
Jakmile zaslechl d\u011btsk\u00fd pl\u00e1\u010d, pohotov\u011b vysko\u010dil z postele a p\u0159ib\u011bhl k post\u00fdlce mali\u010dk\u00e9ho.<\/div>\n
„\u010c\u0161\u0161\u0161, u\u017e jsem u tebe, Tomi,“ vzal jeho mal\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko do n\u00e1ru\u010de a zlehka j\u00edm houpal ze strany na stranu. Mali\u010dk\u00fd v\u0161ak plakat nep\u0159est\u00e1val, ba pr\u00e1v\u011b naopak, i p\u0159es v\u0161echny Billovy pokusy uti\u0161it jej, plakal je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm, neplakej,“ l\u00e1skypln\u011b jej l\u00edbal na hlavi\u010dku a smutn\u00fdma o\u010dima sledoval jeho tv\u00e1\u0159. Bylo a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak moc byl Tomovi podobn\u00fd. Tehdy nad t\u00edm za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let a uv\u011bdomil si, jak moc byl hloup\u00fd. Tom mu p\u0159eci nab\u00edzel \u017eivot bez zloby Chantelle. \u017divot, ve kter\u00e9m by u\u017e nemusel trp\u011bt a skr\u00fdvat se p\u0159ed jej\u00edm pov\u00fd\u0161en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tat\u00ednek m\u011bl pravdu,“ na chvilku jej polo\u017eil zp\u00e1tky do post\u00fdlky, rychle se obl\u00e9kl a op\u011bt jej vzal do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Necht\u011bl, aby sv\u00fdm pl\u00e1\u010dem vzbudil Samyho, a proto pomalu vykr\u00e1\u010del z pokoje. P\u0159es mali\u010dk\u00e9ho p\u0159ehodil teplou deku, p\u0159itiskl si jej je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b a zlehka jej l\u00edbal na ru\u010di\u010dk\u00e1ch. To byl zaru\u010den\u00fd zp\u016fsob, jak jej uklidnit.<\/div>\n
„P\u016fjdeme ho naj\u00edt, ano?“ vydechl, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee se miminko v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed pomalu uklid\u0148ovalo….  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay \u2026Bill\u016fv pohled se \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji st\u00e1\u010del k pomalounku vych\u00e1zej\u00edc\u00edmu slunci. Tyhle momenty m\u011bl ze v\u0161ech nejrad\u0161i. Chv\u00edle, kdy se obloha barvila do r\u016fzn\u00fdch odst\u00edn\u016f a za mraky se skr\u00fdvaly paprsky t\u0159pytiv\u00e9ho slunce, mu p\u0159i\u0161ly kouzeln\u00e9. Moc r\u00e1d se d\u00edval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[313],"tags":[],"class_list":["post-11077","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-laska-b-kay"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11077","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11077"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11077\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11077"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11077"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11077"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}