{"id":11079,"date":"2010-07-31T18:00:00","date_gmt":"2010-07-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11052"},"modified":"2010-07-31T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-31T17:00:00","slug":"homeless-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/31\/homeless-3\/","title":{"rendered":"Homeless 3."},"content":{"rendered":"
autor: S & Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom jen nakr\u010dil \u010delo, kdy\u017e ho probouzel ten pro n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk. Zavrt\u011bl se a promnul si o\u010di. Zam\u017eoural proti sv\u011btlu a div neomdlel, kdy\u017e uvid\u011bl, kdo ho to probudil.
„Ty?“ vydechl nech\u00e1pav\u011b. Absolutn\u011b nepob\u00edral, pro\u010d sem ten kluk chodil. V\u010dera mu dal p\u0159eci dostate\u010dn\u011b najevo, jak j\u00edm opovrhuje, tak pro\u010d se proboha sni\u017euje k tomu, aby se vracel a je\u0161t\u011b na n\u011bj mluvil.<\/div>\n

\n

„Ne asi… duch svatej,“ proto\u010dil Bill o\u010di a op\u0159el se o hranu rampy. Kotn\u00edk p\u0159ehodil p\u0159es kotn\u00edk a sledoval Toma, jak se hrabe ven. Dlouh\u00fdmi nehty se po\u0161kr\u00e1bal na \u010dele. Te\u010f zrovna nech\u00e1pal ani s\u00e1m sebe. P\u0159i\u0161el a co jako? Pro\u010d vlastn\u011b chodil. Ten kluk byl o\u010dividn\u011b v pohod\u011b, tak zase mohl odej\u00edt. Zalovil v kabelce po krabi\u010dce cigaret. P\u0159\u00edpadn\u011b si svoje zdr\u017eov\u00e1n\u00ed m\u016f\u017ee omluvit jednou vajgl pauzou.<\/p><\/div>\n

Dred\u00e1\u010d se hrabal po \u010dty\u0159ech a vykukoval z \u00fakrytu, jako by vyl\u00e9zal ze stanu. Pohled vypla\u0161en\u00e9ho kolou\u0161ka. A\u010d si v\u010dera dostate\u010dn\u011b dodal odvahu, dnes je tomu jinak.<\/div>\n
\n

„Provedl jsem n\u011bco?“ optal se zcela z cesty. Mrkal. Prohl\u00ed\u017eel si toho podivn\u00e9ho kluka, co vypadal jaksi jako d\u00edvka, i kdy\u017e m\u011bl kr\u00e1tk\u00e9 vlasy. Naskakovala mu hus\u00ed k\u016f\u017ee p\u0159i pohledu na jeho prop\u00edchan\u00fd obli\u010dej. Piercing v obo\u010d\u00ed, zahl\u00e9dl i v jazyku… t\u0159i n\u00e1u\u0161nice v jednom uchu, jedna v druh\u00e9m uchu. A nejv\u00edc ho zar\u00e1\u017eel krou\u017eek v nosn\u00ed p\u0159ep\u00e1\u017ece. Ne \u017ee by mu to p\u0159ipadalo o\u0161kliv\u00e9, ale z takov\u00fdchto okovan\u00fdch t\u00fdpk\u016f m\u011bl v\u017edy respekt. B\u016fh v\u00ed, zda nen\u00ed po t\u011ble potetovan\u00fd. To by to cel\u00fd jeho outfit podtrhlo.
„Co tak z\u00edr\u00e1\u0161?“ \u0161t\u011bkl nerv\u00f3zn\u011b Bill a vyt\u00e1hl krabi\u010dku cigaret.
„Nic… jen se d\u00edv\u00e1m na va\u0161e ozdoby a k\u00e9rku na ruce,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n

„Jo, byla drah\u00e1.“ Zkonstatoval Bill a vsunul si jednu h\u0159\u00ed\u0161nou ty\u010dinku do \u00fast. Nakl\u00e1n\u011bl hlavu do strany, kdy\u017e si p\u0159ipaloval a zbytek op\u011bt vr\u00e1til do kabelky. Na obli\u010deji mu v\u00fdrazn\u011b vylezly l\u00edcn\u00ed kosti, kdy\u017e dlouze pot\u00e1hnul.
„Ale ne dra\u017e\u0161\u00ed ne\u017e ta, co m\u00e1m na boku,“ dodal, zat\u00edmco p\u0159i mluv\u011b vydechoval kou\u0159 z \u00fast. R\u00e1d se vytahoval. Konec konc\u016f, v\u0161echny k\u00e9rky a percingy si nech\u00e1val d\u011blat pro obdiv.<\/div>\n
\n<\/div>\n
\n
„Ostatn\u011b ty taky n\u011bco m\u00e1\u0161, ne?“ pokr\u010dil ledabyle rameny a p\u011bst\u011bn\u00fdm nehtem si poklepal k lev\u00e9mu koutku \u00fast, aby nazna\u010dil, co m\u00e1 na mysli. Tom jen p\u0159ik\u00fdvl a ruce zarazil hloub\u011bji do kapes. Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, pro\u010d tu ten kluk je. Zda mu p\u0159i\u0161el za n\u011bco vynadat. T\u0159eba za ten bolav\u00fd kotn\u00edk.
„M\u00e1m ho u\u017e dlouho,“ hlesnul a zrak zabodl do asfaltu.<\/div>\n
„Jak dlouho?“ zeptal se Bill \u0159e\u010dnickou ot\u00e1zkou. Nezaj\u00edmalo ho to, jen necht\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. Potahoval pov\u00fd\u0161en\u011b z cigarety a je\u0161t\u011b egocentri\u010dt\u011bji vyfukoval mezi rty d\u00fdm.
„Asi od \u010dtrn\u00e1cti,“ odpov\u011bd\u011bl okam\u017eit\u011b Tom a v\u00e1hav\u011b se usadil naproti \u010dernovl\u00e1skovi. Zap\u0159el se z\u00e1dy o sv\u016fj \u00fakryt a zabolelo ho v z\u00e1dech. P\u0159edklonil se. Tahal za \u0161pi\u010dky bot a nev\u011bdomky se pohupoval zep\u0159edu dozadu. Byl po\u0159\u00e1d tak zmaten\u00fd a napjat\u00fd. R\u00e1d by vychrlil na toho kluka tolik ot\u00e1zek, ale Tom se jej b\u00e1l. U\u017e kolikr\u00e1t se mu nevyplatilo zav\u00e9st s n\u011bk\u00fdm \u0159e\u010d.
„Chce\u0161 cig\u00e1ro?“ nab\u00eddl mu Bill, kdy\u017e si \u0161el zapalovat do druh\u00e9 nohy. Bill hulil jak fabrika. Dok\u00e1zal vykou\u0159it dv\u011b krabi\u010dky za den jako nic.
„Ne, d\u011bkuju v\u00e1m,“ odm\u00edtl Tom. Zavrt\u011bl hlavou. „J\u00e1 nekou\u0159\u00edm,“ Tomovi p\u0159ech\u00e1zel zrak v hv\u011bzdi\u010dky. Asi se ten okovanec pom\u00e1tl. Pro\u010d mu nab\u00edz\u00ed cigaretu? A Bill nech\u00e1pal, pro\u010d mu \u0161pinavec vyk\u00e1.<\/div>\n
Jen se za\u0161klebil stylem Dob\u0159e, jak chce\u0161<\/em>. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee v\u0161ichni tihle lid\u00e9 kou\u0159\u00ed a pijou. Trochu ho to p\u0159ekvapilo. <\/div>\n
\n<\/div>\n
„Prosim t\u011b, pro\u010d mi vyk\u00e1\u0161? Vypad\u00e1m snad, \u017ee mi je v\u00edc jak t\u0159icet?“ povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a dal se do likvidace sv\u00fdch plic. Ani na t\u011bch cigaret\u00e1ch ne\u0161et\u0159il. Kupoval si v\u017edy jen ty nejdra\u017e\u0161\u00ed. Zna\u010dku Davidoff m\u011bl dost v oblib\u011b.
„To ne, ale nezn\u00e1m v\u00e1s a… je to p\u0159eci slu\u0161nost vykat,“ pokr\u010dil Tom rameny a sledoval, jak Bill odklepl p\u0159ebyte\u010dn\u00fd popel. Napadla ho my\u0161lenka, zda jsou ty dokonale dlouh\u00e9 nehty um\u011bl\u00e9, a nebo si je tak p\u011bstuje.
„Pro\u010d… pro\u010d jste p\u0159i\u0161el?“ polo\u017eil nejist\u011b ot\u00e1zku, kter\u00e1 ho v dan\u00fd moment zaj\u00edmala snad nejv\u00edc ze v\u0161eho. Bill proto\u010dil o\u010di. Za \u010dern\u00fdmi br\u00fdlemi to nebylo vid\u011bt, ale Tomovi to bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9. Bill najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. On s\u00e1m si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, pro\u010d vlastn\u011b p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
Proto zvolil mo\u017enost neodpov\u00eddat. Mo\u017en\u00e1 odpov\u00ed, ale ne hned.
„J\u00e1 se omlouv\u00e1m za ten kotn\u00edk a za v\u0161echno,“ poni\u017eoval se p\u0159ed n\u00edm Tom. Bill m\u011bl tohle chov\u00e1n\u00ed r\u00e1d, kdy\u017e ho lid\u00e9 brali jako n\u011bco extra. A Tomovo chov\u00e1n\u00ed pro n\u011bj bylo d\u016fkazem, \u017ee k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Hele, do m\u00e9ho kotn\u00edku ti nic nen\u00ed. Ale ned\u00e1v\u00e1m vinu tob\u011b, jsou to moje nohy a j\u00e1 blb\u011b \u0161l\u00e1pnul,“ ujasnil v\u0161echno mezi nimi. To zn\u011blo jak omluva nebo ne? Mohl to Tom vy\u010d\u00edst mezi \u0159\u00e1dky a Bill by v klidu ode\u0161el bez \u0161patn\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed, \u017ee se k tomuto sn\u00ed\u017eil.
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0161eptnul Tom.
„M\u016f\u017ee\u0161 p\u0159estat s t\u011bmi omluvami?“ zv\u00fd\u0161il Bill hlas. P\u0159ipadal si blb\u011b. Jako n\u011bjak\u00fd…<\/div>\n
No dob\u0159e, on mo\u017en\u00e1 byl n\u011bjak\u00fd takov\u00fd… ale nerad si to p\u0159ipou\u0161t\u011bl.
„V\u00edc ne\u017e ten kotn\u00edk m\u011b serou ty boty. Ale to je jedno. Koupim nov\u00fd,“ pokr\u010dil rameny. „Tak\u017ee to ne\u0159e\u0161,“ dodal, kdy\u017e se Tom nadechoval, a Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee to je k dal\u0161\u00ed omluv\u011b. Tom ji tedy spolkl na jazyku a jen p\u0159ik\u00fdvl. Na jednu stranu se mu ulevilo. Omluvil se a bylo mu tak n\u011bjak odpu\u0161t\u011bno. Na druhou stranu mu bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 poslouchat, jak si ten kluk m\u016f\u017ee dovolit utr\u00e1cet. N\u011bkolikr\u00e1t si ol\u00edzl vyprahl\u00e9 rty. M\u011bl \u017e\u00edze\u0148.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Byly hodn\u011b drah\u00e9?“ p\u00edpnul Tom. V\u011bd\u011bl, \u017ee na to by se pt\u00e1t nem\u011bl. Ale necht\u011bl t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, a kdy\u017e u\u017e se na to dostala \u0159e\u010d… Bill jenom p\u0159ik\u00fdvl.
„V celku. To ne\u0159e\u0161. Stejn\u011b jsem je cht\u011bl v jin\u00fd barv\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 m\u011bl \u010derven\u00fd boty, m\u011bl jsem je r\u00e1d,“ p\u00edpnul Tom. Nev\u011bd\u011bl, o \u010dem si m\u00e1 pov\u00eddat. Nebyl zvykl\u00fd s n\u011bk\u00fdm jen tak sed\u011bt a vykl\u00e1dat si. A\u017e takhle dlouh\u00fd rozhovor snad s nik\u00fdm nevedl. Nav\u00edc to, \u017ee u n\u011bj doty\u010dn\u00fd spole\u010dn\u00edk sed\u011bl. Pro dred\u00e1\u010dka to znamenalo n\u011bco jako n\u00e1v\u0161t\u011bva doma. Pro n\u011bj jeho rampa bylo cosi jako d\u016fm. \u00dato\u010di\u0161t\u011b. Byla pro n\u011bj osobn\u00ed v\u011bc. A tu mu te\u010f naru\u0161oval on.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„A kde…“ spolkl Bill ot\u00e1zku a zarazil se. Je hloup\u00e9 se bezdomovce pt\u00e1t, kde m\u00e1 v\u011bci. Ur\u010dit\u011b je musel prodat. Alespo\u0148 za alkohol nebo drogy.
„Kde je m\u00e1m?“ pohl\u00e9dl na n\u011bj Tom, pozoruj\u00edc Bill\u016fv obli\u010dej. Byl tak ledov\u00fd a bez v\u00fdrazu… „Doma. M\u011bl jsem je doma.“<\/div>\n
Billa te\u010f velice siln\u011b nahlod\u00e1vala ot\u00e1zka, kde m\u00e1 domov. Nebo sp\u00ed\u0161e, pro\u010d u\u017e ho nem\u00e1. Ale v\u010das se zarazil. I kdy\u017e ho to zaj\u00edmalo.
„To ti nic nez\u016fstalo?“ zvolil rad\u011bji tuhle variantu ot\u00e1zky. Tom sklopil pohled o pozn\u00e1n\u00ed v\u00edc.
„Ne,“ p\u00edpnul a jeho tv\u00e1\u0159e zaho\u0159ely \u010derven\u00ed. Styd\u011bl se. C\u00edtil, \u017ee mezi n\u00edm a t\u00edmhle klukem je vskutku velik\u00fd rozd\u00edl. Byl by i tenkr\u00e1t. \u010cernovl\u00e1sek p\u016fsobil, \u017ee si opravdu m\u016f\u017ee dovolit cokoliv.<\/p>\n<\/div>\n
Bill odhodil nedopalek od cigarety a z kabelky vyt\u00e1hl lahev s vodou. Tom z\u00e1vistiv\u011b sledoval Bill\u016fv ohryzek, jak v jeho hrdle klouzal nahoru a dol\u016f z toho, jak Bill polykal jednotliv\u00e9 dou\u0161ky. Bill za\u0161rouboval lahev a chystal se ji vlo\u017eit zp\u00e1tky.
„Chce\u0161?“ naklonil k n\u011bmu zav\u0159enou lahev. Tom se zatv\u00e1\u0159il trochu rozpa\u010dit\u011b, ale mile r\u00e1d nab\u00edzen\u00fd n\u00e1poj p\u0159ijal.
„D\u00edky… d\u00edky moc.“<\/div>\n
Bylo mu hloup\u00e9 si od n\u011bj n\u011bco br\u00e1t, ale v jeho situaci by bylo absurdn\u00ed nesouhlasit. \u017d\u00edze\u0148 m\u011bl cel\u00fd den, kdy\u017e se \u0161el nap\u00edt do Kauflandu, takov\u00fdch p\u00e1r lok\u016f mu vydr\u017eelo nejv\u00fd\u0161 na hodinu, mo\u017en\u00e1 dv\u011b. Venku bylo parno, horko s\u00e1lalo ode zd\u00ed a jeho betonov\u00fd ukryt t\u00e9m\u011b\u0159 ho\u0159el. Pro Toma to bylo jako ob\u00fdvat v roz\u017ehaven\u00e9 peci, kde se m\u011bl udusit. Trp\u011bl \u00fapalem i \u00fa\u017eehem. Nen\u00e1vid\u011bl to.
„Tak nekoukej a pij,“ pob\u00eddl jej Bill. Tom z n\u011bj nemohl poznat, co se mu hon\u00ed v hlav\u011b. Ani podle hlasu, pohledu… Ten opiercingovan\u00fd kluk byl podiv\u00edn. Tom si nedo\u010dkav\u011b p\u0159ilo\u017eil hrdlo fla\u0161ky k \u00fast\u016fm a dychtiv\u011b polykal. Voda v n\u011bm la\u010dn\u011b mizela, obli\u010dej \u010dervenal. M\u011bl takovou \u017e\u00edze\u0148, sucho v \u00fastech jej zu\u017eovalo. Pil tak moc rychle, a\u017e se za\u010dal d\u00e1vit.<\/p>\n<\/div>\n
Bill nat\u00e1hl ruku, \u017ee ho notn\u011b popl\u00e1c\u00e1 po z\u00e1dech, ale v\u010das ji zase st\u00e1hl pod\u00e9l t\u011bla. Sahat na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl.
„Prosim t\u011b, v klidu. Prvn\u00ed pomoc zrovna neovl\u00e1d\u00e1m,“ zahled\u011bl se na sv\u00e9 nehty, aby nep\u0159ipustil, \u017ee si pr\u00e1v\u011b ud\u011blal jistou starost o Tomovo zdrav\u00ed. Tom zaka\u0161lal, a\u017e mu vyhrkly slzy do o\u010d\u00ed. Nevypil ve\u0161ker\u00fd obsah, a tak zbytek podal zp\u00e1tky Billovi. Nebylo to jeho, c\u00edtil povinnost mu lahev vr\u00e1tit. Bill se dlouze zahled\u011bl na hrdlo fla\u0161ky a sjel na Tomovy zanedban\u00e9 a u\u0161pin\u011bn\u00e9 ruce.
„Dobr\u00fd, nech si to,“ zakroutil hlavou. P\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by z toho m\u011bl je\u0161t\u011b p\u00edt, se mu ned\u011blalo dvakr\u00e1t dob\u0159e. Tom si to zkr\u00e1tka neuv\u011bdomil, kdy\u017e mu n\u00e1poj vracel. Do\u0161lo mu to a\u017e ve chv\u00edli, kdy Bill svoje pit\u00ed odm\u00edtl. Zahanben\u011b sklonil hlavu a petku si zarazil mezi kolena. Ten \u010dernovlas\u00fd kluk vypadal tak sv\u011b\u017ee. S\u00e1lalo to z n\u011bj na d\u00e1lku. \u010cistota a podmaniv\u00e1 v\u016fn\u011b. Tom se c\u00edtil v\u00e1\u017en\u011b hloup\u011b. Nerv\u00f3zn\u011b kr\u010dil prsty na nohou ve sv\u00fdch o\u0161oupan\u00fdch bot\u00e1ch.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161?“ protrhl to napjat\u00e9 ticho Bill. Ch\u00e1pal s\u00e1m sebe m\u00ed\u0148 a m\u00ed\u0148. U\u017e m\u011bl dokou\u0159eno, tak klidn\u011b mohl odej\u00edt. Ale ne. On tu st\u00e1le stoj\u00ed, a te\u010f se dokonce zaj\u00edm\u00e1 o jm\u00e9no. Jako by mu to m\u011blo b\u00fdt k n\u011b\u010demu u\u017eite\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Tom,“ jednodu\u0161e odpov\u011bd\u011bl a prohl\u00ed\u017eel si \u010d\u00e1st fla\u0161ky, je\u017e m\u011bl v \u00fastech. Nem\u011bl si jak \u010distit dutinu \u00fastn\u00ed, jeho zuby byly bez p\u00e9\u010de kart\u00e1\u010dku \u010di zuba\u0159e stejn\u011b dlouhou dobu, jako co nem\u00e1 st\u0159echu nad hlavou. Ur\u010dit\u011b by se jej \u0161t\u00edtil, s\u00e1m Tom se mu nedivil, on by do \u00fast t\u00e9\u017e nevzal n\u011bco, co m\u011bl takov\u00fdto \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
\n

„Tom?“ odml\u010del se Bill. T\u0159eba by si Tom mohl do t\u00e9 l\u00e1hve nato\u010dit vodu. P\u0159em\u00fd\u0161lel \u010dernovl\u00e1sek.<\/p><\/div>\n

Dred\u00e1\u010dek jen p\u0159ik\u00fdvl na potvrzen\u00ed sv\u00e9ho jm\u00e9na. Na jazyku se mu rodila stejn\u00e1 ot\u00e1zka, ale p\u0159i\u0161lo mu to v dan\u00e9 situaci nevhodn\u00e9. Nebyl v postaven\u00ed, aby se vypt\u00e1val. Sp\u00ed\u0161e \u010dekal, zda se mu ten kluk p\u0159edstav\u00ed s\u00e1m. A pokud ne… ch\u00e1pal by ho.
„P\u011bkn\u00fd jm\u00e9no,“ pronesl Bill co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc ledabyle, p\u0159esto\u017ee tohle jm\u00e9no se mu v\u00e1\u017en\u011b l\u00edbilo. P\u0159i\u0161lo mu takov\u00e9 zvu\u010dn\u00e9. Tom… jo, zn\u011blo to hezky.
„Jsem Bill,“ prozradil po chv\u00edli i sv\u00e9 vlastn\u00ed a nato\u010dil na dred\u00e1\u010dka hlavu. Zkoumav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Tom se n\u011bjak neodva\u017eoval na n\u011bj koukat. Byl zmaten\u00fd. Mo\u017en\u00e1 i vystra\u0161en\u00fd. Rozhodn\u011b nebyl zvykl\u00fd na to, aby v jeho spole\u010dnosti vydr\u017eel n\u011bkdo d\u00e9le ne\u017e minutu. P\u0159esto\u017ee to bylo pro n\u011bj neskute\u010dn\u011b potupn\u00e9, nedivil se t\u011bm lidem. A pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f velice divil… jak \u017ee to \u0159\u00edkal… Bill? Ano, Bill. Divil se Billovi. <\/div>\n
\n<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d jsi vlastn\u011b p\u0159i\u0161el?“ nato\u010dil na \u010dernovl\u00e1ska nesm\u011ble sv\u016fj \u010dokol\u00e1dov\u00fd pohled. Tahle ot\u00e1zka ho nahlod\u00e1vala u\u017e od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku a on ji prost\u011b musel vyslovit. I kdyby m\u011bla z\u016fstat nezodpov\u011bzen\u00e1.<\/div>\n
„U\u017e ses jednou ptal,“ broukl Bill a vyt\u00e1hl si z krabi\u010dky dal\u0161\u00ed z p\u011bti cigaret, co mu zb\u00fdvalo. Necht\u011bl mu odpov\u00eddat. Prost\u011b si omluvu nedok\u00e1zal s\u00e1m v sob\u011b p\u0159iznat, a nahlas to ne\u0159ekne u\u017e v\u016fbec. Ne\u0159ekne a te\u010dka. Tom po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch pochopil, \u017ee se pravdu nedozv\u00ed asi nikdy. Tak rad\u011bji d\u00e1l ml\u010del a po o\u010dku sledoval, jak se ten n\u011bjak\u00fd Bill ud\u00ed zevnit\u0159ku.<\/div>\n
\n

„To… to jsou va\u0161e nehty, Bille?“ pok\u00fdval bradou k Billov\u00fdm ruk\u00e1m.
„Jo,“ ol\u00edzl si jmenovan\u00fd rty. „Ale te\u010f u\u017e ne. Tak\u017ee vlastn\u011b ne, nejsou moje. D\u0159\u00edv jsem m\u011bl svoje, ale stra\u0161n\u011b se mi l\u00e1maly… a tak jsem si dal prysky\u0159icov\u00e9,“ zamotal se Billovi jazyk. Kdy\u017e byl jaksi n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem rozt\u0159esen\u00fd, stra\u0161n\u011b rychle pov\u00eddal, a pot\u00e9 ani nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edkal.<\/div>\n

Tom kr\u010dil \u010delo. Takov\u00fd druh neht\u016f neznal, ale je pravda, \u017ee on, co se m\u00f3dy t\u00fd\u010de, nikdy nebyl zrovna zb\u011bhl\u00fd. Nato\u017e te\u010f. Ten Bill mluvil najednou hrozn\u011b rychle a tak Tomovi chvilku trvalo, ne\u017e to vst\u0159ebal.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee um\u011bl\u00e9. Nejsou p\u0159irozen\u00e9,“ breptal sp\u00ed\u0161 s\u00e1m k sob\u011b, ne\u017e aby to oznamoval Billovi.
„Jo. Ale vypadaj jako prav\u00fd, ne?“ poklepal s nima hrd\u011b o sebe. Tom jenom p\u0159ik\u00fdvl. Kdy\u017e se te\u010f tak na toho kluka d\u00edval, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je na n\u011bm v\u016fbec n\u011bco p\u0159irozen\u00e9ho. Vzhledem k tomu, \u017ee byl ozdoben\u00fd tolika kousky kovu a m\u011bl dv\u011b tetov\u00e1n\u00ed, o kter\u00fdch Tom v\u011bd\u011bl. Tyhle v\u011bci prost\u011b dod\u00e1valy um\u011bl\u00fd vzhled. Ne, \u017ee by to Tom odsuzoval. On s\u00e1m m\u011bl lesknouc\u00ed se kuli\u010dky ve rtu, ale v p\u0159\u00edpad\u011b Billa to p\u016fsobilo trochu jinak. Nav\u00edc ho trochu znerv\u00f3z\u0148ovalo, \u017ee mu nevid\u00ed pln\u011b do obli\u010deje. Bill rozhodn\u011b nem\u011bl v \u00famyslu svoje br\u00fdle sund\u00e1vat.<\/div>\n

\n

„Vypadaj\u00ed moc hezky,“ vr\u00e1til sv\u00e9 my\u0161lenky rad\u011bji zp\u011bt k neht\u016fm a z\u0159eteln\u011b si v\u0161iml Billova pot\u011b\u0161en\u00e9ho \u00fa\u0161klebku. \u010cernovl\u00e1skovi o\u010dividn\u011b d\u011blalo uzn\u00e1n\u00ed a komplimenty v\u00edc ne\u017e dob\u0159e.<\/p><\/div>\n

„Ov\u0161em… ke mn\u011b by se asi takov\u00e9to dr\u00e1pky nehodily,“ pokusil se o vtip, sledoval, zda se Billova grimasa prom\u011bn\u00ed ve sm\u00edch. Nic. Jako by nic ne\u0159ekl. Toma zaj\u00edmalo, co se mu hon\u00ed v mysli. Zda mu to p\u0159ipadalo vtipn\u00e9 \u010di trapn\u00e9. Mo\u017en\u00e1 byl Tom v\u00e1\u017en\u011b uboh\u00fd a u\u017e si ani srandu neum\u00ed ud\u011blat.
„K tob\u011b by se dlouh\u00e9 nehty nehodily,“ promluvil Bill, ned\u00edval se na mlad\u00e9ho bezdomovce. Zrak m\u011bl up\u0159en\u011b zabodnut\u00fd p\u0159ed sebe, do jednoho z kmen\u016f strom\u016f.
„J\u00e1… j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu,“ jako by se Bill probudil z letargie a rychlost\u00ed st\u00edha\u010dky st\u00e1l na sv\u00fdch nohou nad Tomem. Ten k n\u011bmu s pootev\u0159enou pusou vyhl\u00ed\u017eel jako k n\u011b\u010demu… nev\u011bd\u011bl \u010demu. Najednou mu bylo zvl\u00e1\u0161tn\u011b. \u00dazkostliv\u011b a t\u011b\u017eko.
„Vy u\u017e jdete?“ nad\u011bje v hlase. Kde a pro\u010d se v n\u011bm brala?<\/p>\n<\/div>\n
Bill si ze zvyku opr\u00e1\u0161il upl\u00e9 kalhoty a lem ko\u0161ile. P\u0159esto\u017ee by se na n\u00ed nena\u0161lo snad jedin\u00e9 zrnko prachu.
„U\u017e mus\u00edm. M\u00e1m… m\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci,“ jak chab\u00e1 to v\u00fdmluva. Ale Billa moment\u00e1ln\u011b nic rozumn\u011bj\u0161\u00edho nenapadlo a nevid\u011bl d\u016fvod se je\u0161t\u011b zdr\u017eovat. Ud\u011blal, co cht\u011bl. P\u0159i\u0161el, a te\u010f zase m\u016f\u017ee j\u00edt. U\u017e kdy\u017e sem \u0161el, tak jemu samotn\u00e9mu bylo jasn\u00e9, \u017ee v\u011btu Omlouv\u00e1m se<\/em>, stejn\u011b nevyslov\u00ed. Tak\u017ee ho samotn\u00e9ho p\u0159ekvapilo, \u017ee tu str\u00e1vil tolik \u010dasu. Tom pochopiteln\u011b nebyl v pozici, aby mu br\u00e1nil. P\u0159esto\u017ee necht\u011bl, aby ten tajemn\u00fd kluk ode\u0161el. Po dlouh\u00e9 dob\u011b na n\u011bj n\u011bkdo mluvil. I kdy\u017e pov\u00fd\u0161en\u011b, ale mluvil. N\u011bkdo kdo p\u0159i\u0161el za n\u00edm. Nebo mo\u017en\u00e1 ne, mo\u017en\u00e1 to byla jen n\u00e1hoda a havran\u00ed chlapec tudy \u0161el jen n\u00e1hodou. I tak to bylo pro Toma d\u016fle\u017eit\u00fdch p\u00e1r chvil.<\/div>\n
Uvid\u00ed ho je\u0161t\u011b? Bylo to naposled, co s n\u00edm mluvil? A bude s n\u00edm n\u011bkdo je\u0161t\u011b jen tak mluvit? S Tomem nikdo nehovo\u0159\u00ed… c\u00edtil jak\u00fdsi vd\u011bk. Postavil se a stanul tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 Billovi, jen\u017e m\u011bl kamenn\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji. \u017d\u00e1dn\u00e1 stopa emoc\u00ed.
„D\u011bkuju v\u00e1m, Bille,“ zrudl snad a\u017e na zadku a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval. Ruce m\u011bl zara\u017een\u00e9 hluboko v kaps\u00e1ch a vrt\u011bl se, zkoumaj\u00edc si v m\u00edrn\u00e9m p\u0159edklonu \u0161pi\u010dky bot. Stydlivost byla hmatateln\u00e1. Bill povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

„Nech\u00e1pu, za co mi d\u011bkuje\u0161, ale budi\u017e. Nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ pokr\u010dil rameny a oto\u010dil se na podpatku. Je\u0161t\u011b se ohl\u00e9dl p\u0159es rameno.
„A nevykej mi po\u0159\u00e1d,“ dodal, a te\u010f u\u017e bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed nebo zav\u00e1h\u00e1n\u00ed zam\u00ed\u0159il pry\u010d. Tom st\u00e1l na m\u00edst\u011b a sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Bill se mu ztr\u00e1cel z dohledu, jako se ztr\u00e1c\u00ed sny nad r\u00e1nem. Vzdychl s\u00e1m pro sebe, slab\u011b se usm\u00e1l na plastovou lahev, kter\u00e1 tu po Billovi z\u016fstala. Jako\u017eto jedin\u00fd d\u016fkaz toho, \u017ee tu v\u00e1\u017en\u011b byl. Tom si ji p\u0159itiskl k hrudi jako nejv\u011bt\u0161\u00ed poklad. C\u00edtil ve sv\u00fdch \u017eil\u00e1ch jistou d\u00e1vku energie. \u010ci prost\u011b pozitivn\u00ed n\u00e1lady. A tak m\u00e1lo k tomu sta\u010dilo. Za cel\u00fd den ho nemohlo rozhodit, nebo snad roz\u010d\u00edlit, v\u016fbec nic. Ne dneska.<\/p>\n<\/div>\n

autor: S & Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: S & Doris Tom jen nakr\u010dil \u010delo, kdy\u017e ho probouzel ten pro n\u011bj nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk. Zavrt\u011bl se a promnul si o\u010di. Zam\u017eoural proti sv\u011btlu a div neomdlel, kdy\u017e uvid\u011bl, kdo ho to probudil. „Ty?“ vydechl nech\u00e1pav\u011b. Absolutn\u011b nepob\u00edral, pro\u010d sem ten<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[343],"tags":[],"class_list":["post-11079","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-homeless"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11079","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11079"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11079\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11079"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11079"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11079"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}