{"id":11095,"date":"2010-07-29T18:00:00","date_gmt":"2010-07-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11068"},"modified":"2010-07-29T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-29T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/29\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-12\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 12."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
V prvn\u00edch momentech mi nedoch\u00e1zelo, co mi Benjiro sd\u011bluje. M\u011bl jsem pocit, jako by n\u00e1s od sebe d\u011blilo slab\u00e9 sklo. Jeho slova jsem vn\u00edmal jako ve snu. Copak jsme nebyli \u0161\u0165astn\u00ed? A najednou p\u0159i\u0161lo tohle. Sotva jsem ho z\u00edskal, u\u017e  zase bych m\u011bl j\u00edt a nechat ho zde sv\u00e9mu neradostn\u00e9mu osudu. \u010c\u00edm l\u00e9pe bude Bill p\u0159edst\u00edrat, t\u00edm bude ve v\u011bt\u0161\u00edm bezpe\u010d\u00ed. Ni\u010dilo m\u011b to a m\u00e9 srdce se stahovalo \u00fazkost\u00ed. Znovu se ho bude dot\u00fdkat, vlastnit jeho t\u011blo, ale rozd\u00edl tu p\u0159esto byl. J\u00e1 m\u011bl u\u017e nav\u017edy to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed – jeho du\u0161i a srdce. Ty byly jenom moje.<\/p>\n<\/div>\n
Nezvl\u00e1dl prodlu\u017eovat tyto bolestn\u00e9 okam\u017eiky. Po polibku se na m\u011b naposledy pod\u00edval a zmizel ve tm\u011b. Povzdychl jsem si a rozsv\u00edtil lucernu. M\u00edstnost\u00ed  krou\u017eily prchav\u00e9 doteky jeho parf\u00e9mu. Za\u010dal jsem si balit nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Pl\u00e1ny jsem hodil na st\u016fl. B\u016fhv\u00ed, jestli jich je\u0161t\u011b bude pot\u0159eba. Ironi\u00ed osudu se bou\u0159liv\u00e1k jako j\u00e1 dost\u00e1v\u00e1 do kl\u00e1\u0161tera. Usly\u0161el jsem za\u0161kr\u00e1b\u00e1n\u00ed na dve\u0159e a n\u00e1sledn\u011b dovnit\u0159 ve\u0161lo n\u011bkolik slu\u017eebn\u00edk\u016f. Jeden z nich ke mn\u011b p\u0159istoupil, poklonil se a polohlasem mi vysv\u011btlil:<\/div>\n
„Pane, pos\u00edl\u00e1 n\u00e1s c\u00edsa\u0159, abychom v\u00e1m pomohli s v\u011bcmi.“ Ud\u00edlel jsem jim tedy tich\u00e9 rozkazy, co maj\u00ed vz\u00edt s sebou. Naposledy jsem se pod\u00edval po m\u00e9m p\u0159\u00edbytku a zhasnul lampu.<\/p>\n<\/div>\n
Nasedl jsem do voz\u00edku. M\u011bs\u00edc se mi drze sm\u00e1l do obli\u010deje. P\u0159it\u00e1hl jsem si pl\u00e1\u0161\u0165 je\u0161t\u011b v\u00edce k t\u011blu, proto\u017ee mi za\u010d\u00ednala b\u00fdt protivn\u00e1 zima. Zavrt\u00e1vala se mi sv\u00fdmi miniaturn\u00edmi prst\u00ed\u010dky a\u017e do morku kost\u00ed. Chv\u00edlemi jsem se pokou\u0161el usnout, ale mou mysl zam\u011bstn\u00e1valo tis\u00edce ot\u00e1zek a odpov\u011bdi nep\u0159ich\u00e1zely. Necht\u011bl jsem, aby mu ubl\u00ed\u017eil a u\u017e\u00edral jsem se p\u0159edstavou, \u017ee bych snad n\u011bkdy st\u00e1l nad jeho mrtv\u00fdm t\u011blem. Neznal jsem dob\u0159e Toria a netu\u0161il jsem, \u010deho je schopn\u00fd ve vzteku. Jestli by ubl\u00ed\u017eil sv\u00e9mu… mil\u00e1\u010dkovi. Ne. Bill je p\u0159ece m\u016fj. Nikdy se nedozv\u00ed, co se stalo, a my najdeme zp\u016fsob, jak b\u00fdt spolu. Z o\u010d\u00ed mi skanula osam\u011bl\u00e1 slza. Nic u\u017e nebude jako d\u0159\u00edv. N\u00e1\u0161 osud v rukou dr\u017e\u00ed tenhle b\u011blovlas\u00fd mu\u017e a nejen to. Ovl\u00e1d\u00e1 celou \u0159\u00ed\u0161i. Tolik bych ho cht\u011bl porazit, ale nev\u00edm jak. <\/div>\n
\n
M\u011bs\u00edc zmizel za mraky a kolem m\u011b se rozprost\u0159ela \u010dern\u00e1 tma. Drnc\u00e1n\u00ed vozu na nerovn\u00e9 cest\u011b mi \u0161lo na nervy. Za sv\u00edt\u00e1n\u00ed jsem kone\u010dn\u011b uvid\u011bl br\u00e1nu kl\u00e1\u0161tera, m\u00e9ho nov\u00e9ho domova. Snad do\u010dasn\u00e9ho. Chv\u00edli jsem se musel dohadovat s p\u0159edstaven\u00fdm, ale nakonec jsem mohl z\u016fstat. Vybalil jsem si v\u011bci v kr\u00e1sn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9m pokoji. P\u0159ekvapilo m\u011b to. \u010cekal jsem prostotu a hol\u00e9 m\u00edstnosti, aby neodv\u00e1d\u011bly pozornost od modlitby. Nenapadlo m\u011b, \u017ee m\u011b ubytovali v k\u0159\u00eddle pro \u0161lechtice, kte\u0159\u00ed ob\u010das v kl\u00e1\u0161te\u0159e p\u0159enocovali, aby meditovali a oprostili svou du\u0161i od nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch h\u0159\u00edch\u016f, a nebo aby se modlili za zdrav\u00ed sv\u00fdch bl\u00edzk\u00fdch. Svl\u00e9kl jsem se a sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo ulo\u017eil do hedv\u00e1bn\u00fdch pokr\u00fdvek. Okam\u017eit\u011b jsem usnul. Nev\u00edm, jak dlouho jsem spal, ale probudil jsem se zmaten\u00fd. Chv\u00edli mi trvalo uv\u011bdomit si, kde jsem.  <\/div>\n
P\u0159evl\u00e9kl jsem se a vy\u0161el ven. Mni\u0161i v hn\u011bd\u00fdch rouch\u00e1ch mal\u00fdmi hr\u00e1b\u011bmi vytv\u00e1\u0159eli nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed obrazce z p\u00edsku okolo velk\u00fdch kamen\u016f. Jednoho z nich jsem se zeptal, kde je p\u0159edstaven\u00fd. Uk\u00e1zal mi neur\u010dit\u011b rukou. Nakonec se mi ho poda\u0159ilo naj\u00edt. Byl sd\u00edln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159i na\u0161em prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Uk\u00e1zal jsem mu dopis od c\u00edsa\u0159e.<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, ale tady to nen\u00ed jako v pal\u00e1ci. V\u0161e m\u00e1 sv\u016fj \u010das. Budete muset vy\u010dkat.“<\/div>\n
<\/div>\n
Vy\u0161el jsem na zahradu. M\u00e1  \u00fazkost se stup\u0148ovala a nutila m\u011b po\u0159\u00e1d dokola myslet na Billa. Byl jsem skoro \u0161\u00edlen\u00fd obavami o jeho zdrav\u00ed. Neust\u00e1le jsem doufal, \u017ee Torio je civilizovan\u00fd mu\u017e a nebude se chovat jako zv\u00ed\u0159e. Po\u0159\u00e1d dokola jako mantru jsem si opakoval, \u017ee se nic nedozv\u00ed. I ten jeho \u010dmuchal Xaniro m\u011bl jin\u00e9 starosti. Ten na n\u00e1s snad don\u00e1\u0161et nebude. Po\u0159\u00e1d byl zalezl\u00fd v t\u00e9 sv\u00e9 svatyni, jako by si myslel, \u017ee Minoru vzk\u0159\u00eds\u00ed. I kdy\u017e p\u0159ekvapil m\u011b, netu\u0161il jsem, \u017ee je schopen n\u011bjak\u00e9ho citu krom\u011b sebel\u00e1sky. Po\u010d\u00ednali jsme si p\u0159ece nanejv\u00fd\u0161 opatrn\u011b, tak, jak n\u00e1s mohl odhalit?  <\/div>\n
Pokou\u0161el jsem se zklidnit. Krev ve sp\u00e1nc\u00edch p\u0159estala tepat jako spla\u0161en\u00e1. Za\u010dalo drobn\u011b sn\u011b\u017eit. Ve sv\u00e9 domovin\u011b jsem m\u011bl sn\u00edh r\u00e1d, ale tady mi byl protivn\u00fd. P\u0159ipom\u00ednal mi Toriovy vlasy. Vr\u00e1til jsem se do sv\u00e9ho pokoje. Byl p\u0159\u00edjemn\u011b vyh\u0159\u00e1t\u00fd. Dopis jsem polo\u017eil na stolek a studoval dlouh\u00fd prastar\u00fd svitek nad n\u00edm. Byly tam vyobrazeny nejsp\u00ed\u0161 postavy z japonsk\u00e9 mythologie. Vybledl\u00ed d\u00e9moni po\u0159\u00e1d nah\u00e1n\u011bli hr\u016fzu. Hlavn\u011b ten s modr\u00fdmi vlasy.  <\/div>\n
Ozvalo se za\u0161krab\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Vstal jsem. M\u00e9 smysly byly napjat\u00e9 k prasknut\u00ed. Otev\u0159ely se a v nich st\u00e1l mlad\u00fd novic s j\u00eddlem. Ml\u010dky mi p\u0159edal t\u00e1c a zmizel v labyrintu chodeb. U\u017e za\u010d\u00edn\u00e1m bl\u00e1znit a hled\u00e1m nep\u0159\u00edtele tam, kde nen\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Uplynulo n\u011bkolik dn\u00ed  a j\u00e1 se st\u00e1le nemohl setkat s Benjirovou matkou. Byl jsem zoufal\u00fd. Sed\u011bl jsem na terase a sledoval sn\u00edh. St\u00e1le ho p\u0159ib\u00fdvalo a ka\u017ed\u00fdm dnem byl zlov\u011bstn\u011bj\u0161\u00ed a zlov\u011bstn\u011bj\u0161\u00ed. Najednou b\u011blost z\u00e1v\u011bje naru\u0161ila blankytn\u011b modr\u00e1 skvrna.  <\/div>\n
„Jauuu!“ V\u00fdk\u0159ik pro\u0165al ticho. Vstal jsem. Kolem se pl\u00e1caly ruk\u00e1vy a j\u00e1 vid\u011bl nar\u016f\u017eov\u011blou pod\u0161\u00edvku. Vstal jsem a \u0161el k tomu stvo\u0159en\u00ed. \u010cekal jsem mladou \u017eenu podle od\u011bvu. Chytil jsem tu drobnou ruku, abych t\u00e9 kr\u00e1sce pomohl na nohy. Jak\u00e9 bylo m\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e jsem uvid\u011bl zn\u00e1m\u00fd obli\u010dej a podivn\u011b ost\u0159\u00edhan\u00e9 vlasy po lopatky.<\/div>\n
„Tatsuya.“ Xanir\u016fv mlad\u00fd milenec. Vy\u0161kubl se mi a dal se na \u00fat\u011bk. Vypadalo to komicky, m\u00e1lem znova n\u011bkolikr\u00e1t upadl. Z\u016fstal mi po n\u011bm ulomen\u00fd sand\u00e1l geta. \u00dapln\u011b jako v poh\u00e1dce o Popelce. P\u0159esto m\u011b zaj\u00edmalo, co zde d\u011bl\u00e1. Necht\u011bl jsem ho vyd\u011bsit. Muselo pro n\u011bj b\u00fdt p\u0159ekvapen\u00edm, \u017ee cizinec zn\u00e1 jeho jm\u00e9no, i kdy\u017e ho nikdy nevid\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
Um\u00edral jsem nudou. Cel\u00e9 hodiny jsem se proch\u00e1zel sem a tam. Pro\u0161el jsem u\u017e v\u011bt\u0161inu kl\u00e1\u0161tera. Ztr\u00e1cel jsem nad\u011bji na setk\u00e1n\u00ed s c\u00edsa\u0159ovnou. Ano, v\u0161e m\u00e1 sv\u016fj \u010das a j\u00e1 touto ne\u010dinnost\u00ed ohro\u017euji \u017eivot toho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Toho sladk\u00e9ho a roztomil\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed. Nevadilo mi, \u017ee je Bill n\u011bkdy jako d\u00edt\u011b. Bavilo m\u011b starat se o n\u011bj.  <\/div>\n
Pohr\u00e1val jsem si s t\u00edm  \u010derven\u00fdm sand\u00e1lem. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b nepraktick\u00e1 obuv. Nen\u00ed  divu, \u017ee se chlapec m\u00e1lem zabil. P\u0159esto mi d\u00e1l vrtalo hlavou, co zde m\u016f\u017ee Tatsuya pohled\u00e1vat? \u017de by ho u\u017e zpracoval, a nebo mu utekl? Jeho vlasy byly v\u00e1\u017en\u011b divn\u00e9, jako by si je ve vzteku ost\u0159\u00edhal s\u00e1m. Rozhodl jsem se prozkoumat hlavn\u00ed svatyni kl\u00e1\u0161tera. Tam jsem je\u0161t\u011b nebyl. Vonn\u00e9 ty\u010dinky u\u017e zd\u00e1lky dr\u00e1\u017edily m\u016fj nos a cht\u011blo se mi zvracet, p\u0159esto jsem to p\u0159ekonal. Necht\u011bl jsem si kazit dojem z t\u00e9to prastar\u00e9 pam\u00e1tky.  <\/div>\n
A znovu jsem ho potkal. M\u011bl ty sam\u00e9 \u0161aty jako v\u010dera. Jeho rty se pohybovaly, ale j\u00e1  nesly\u0161el slova. V rukou dr\u017eel r\u016f\u017eovou doutnaj\u00edc\u00ed ty\u010dinku. D\u011blal s n\u00ed pohyby do stran, a pak ji zap\u00edchl k ostatn\u00edm. Necht\u011bl jsem ho popla\u0161it, chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bych se nen\u00e1padn\u011b ztratil, ov\u0161em on mi nedal p\u0159\u00edle\u017eitost. Prudce se oto\u010dil a m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i slzy. Promluvil na m\u011b prvn\u00ed.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za v\u010derej\u0161ek. Choval jsem se nevkusn\u011b. Vyd\u011bsil jste m\u011b. Nikdy jsem nevid\u011bl n\u011bkoho jako vy.“<\/div>\n
„M\u00e1m va\u0161i botu.“<\/div>\n
„Ach tak.“ P\u0159i\u0161el a\u017e ke mn\u011b a dotkl se m\u00fdch vlas\u016f. „Opravdu divn\u00e9. Tr\u010d\u00ed v\u00e1m z hlavy provazy.“ Pohledem zavadil o podlahu. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee se styd\u00ed. „A jak v\u00edte, jak se jmenuji? Je to snad n\u011bjak\u00e9 kouzlo? Jste snad d\u00e9mon nebo \u010darod\u011bj?“ P\u0159em\u00edtal jsem, jestli mu \u0159\u00edci pravdu. „Ml\u010d\u00edte… tak p\u0159ece je to opravdu n\u011bjak\u00e9 kouzlo, i to, \u017ee zn\u00e1te na\u0161i \u0159e\u010d.“ Probral jsem se.<\/div>\n
„Nechcete j\u00edt ke mn\u011b na \u010daj? Je tu zima. Vysv\u011btl\u00edm v\u00e1m to.“<\/div>\n
„J\u00e1…nev\u00edm.“ Usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Nebojte se, neubl\u00ed\u017e\u00edm v\u00e1m.“ <\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl. Chlapec \u0161el poslu\u0161n\u011b p\u00e1r krok\u016f za mnou.<\/div>\n
<\/div>\n
Vyklepal si ze svrchn\u00edho od\u011bvu sn\u00edh a sundal ty nepraktick\u00e9 boty. Vystra\u0161en\u011b se posadil na roho\u017e a upravil si rozcuchan\u00e9 vlasy. Nalil jsem mu \u010daj do misky. Nikdy jsem si nezvykl na ty jejich hrnky. B\u00e1l jsem se, \u017ee mi vypadnou z dlan\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Ruce se mu chv\u011bly. P\u00e1r kapek pot\u0159\u00edsnilo jeho kimono.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje. M\u016f\u017eu v\u00e1m d\u00e1t dal\u0161\u00ed.“ Usm\u00e1l se.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. A odkud m\u011b zn\u00e1te?“ Sob\u011b jsem nalil taky a posadil se naproti n\u011bmu. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jestli m\u00e1m lh\u00e1t. Nedok\u00e1zal jsem to v\u0161ak. Nejsem \u010dlov\u011bk, kter\u00fd by vym\u00fd\u0161lel dlouh\u00e9 slo\u017eit\u00e9 konstrukce, a necht\u011bl jsem se nechat chytit v pavu\u010din\u011b v\u00fdmysl\u016f.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem v\u00e1s s Xanirem. M\u011bl jste sv\u00e1zan\u00e9 ruce a…“ Sko\u010dil mi do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„U\u017e nic ne\u0159\u00edkejte. Je to trapn\u00e9. Tolik se za to styd\u00edm, ale nemohl jsem\u2026 nem\u011bl jsem jinou mo\u017enost. Rad\u0161i bych um\u0159el, ale rodina…“ Po jeho b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i sklouzla osam\u011bl\u00e1 slza. „Ty vlasy jsem si ost\u0159\u00edhal kv\u016fli n\u011bmu,“ pokra\u010doval, „myslel jsem, \u017ee kdy\u017e se mu zo\u0161kliv\u00edm, d\u00e1 mi pokoj. Omyl. \u0158val na m\u011b, \u017ee jsem se sna\u017eil zbyte\u010dn\u011b, a a\u0165 nepo\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee se vzd\u00e1 sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 hra\u010dky.“ Vyhrnul si ruk\u00e1v a j\u00e1 uvid\u011bl n\u011bkolik obrovsk\u00fdch mod\u0159in. „M\u00e1m je v\u0161ude… v\u0161ude…“ Zlomil se mu hlas a rozbre\u010del se naplno.  <\/div>\n
Nemohl jsem mu pomoci. Nemohl jsem se ho dotknout, i kdy\u017e nesn\u00e1\u0161\u00edm n\u011b\u010d\u00ed pl\u00e1\u010d, bral bych to jako zradu na Billovi. Mo\u017en\u00e1 p\u0159eh\u00e1n\u00edm, ale Tatsuya mi nebyl natolik bl\u00edzk\u00fd, abych byl ochoten to ud\u011blat. Vyt\u00e1hl modr\u00fd kapesn\u00edk a za\u010dal si j\u00edm ut\u00edrat obli\u010dej. „Po tom, co ten jeho p\u0159\u00edtel um\u0159el, s n\u00edm nen\u00ed k vydr\u017een\u00ed. Jeho osoba mi je odporn\u00e1. To jeho ml\u00e1cen\u00ed… nejhor\u0161\u00ed je muset ho p\u0159ijmout do sebe n\u011bkolikr\u00e1t za den, jestli v\u00edte, co t\u00edm mysl\u00edm… stra\u0161n\u00e9. Na\u0161t\u011bst\u00ed i on mus\u00ed respektovat p\u0159edky a rodi\u010de, a proto jsem zde. Modl\u00edm se za zdrav\u00ed sv\u00e9 matky. Nen\u00ed nemocn\u00e1, ale musel jsem pry\u010d, jinak bych zem\u0159el. Nem\u011bl jsem u\u017e s\u00edlu to sn\u00e1\u0161et. Nejsem schopn\u00fd u\u017e v\u016fbec j\u00edst. V\u0161echno je to tak odporn\u00e9. Vy\u017e\u00edv\u00e1 se v tom, \u017ee tohle nem\u00e1m r\u00e1d, vzru\u0161uje ho to k nep\u0159\u00ed\u010detnosti. Po pravd\u011b m\u00e1m rad\u0161i d\u00edvky.“ Bylo mi l\u00edto t\u00e9 \u00fazkostn\u00e9 postavi\u010dky, kr\u010d\u00edc\u00ed se p\u0159ede mnou. Jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee ubli\u017eovat tak kr\u00e1sn\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed? Vzpomn\u011bl jsem si na Benjira a bylo mi t\u011b\u017eko u srdce. Mus\u00edm b\u00fdt v\u00edc trp\u011bliv\u00fd. V\u0161e se ur\u010dit\u011b v dobr\u00e9 obr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd  zbytek noci jsem probd\u011bl. Nem\u011bl jsem s\u00edlu u\u017e ani plakat. Jen jsem koukal do pr\u00e1zdn\u00e9 tmy, kter\u00e1 m\u011b obklopovala, a vzpom\u00ednal na ka\u017edou chvilku, kterou jsem s Tomem mohl str\u00e1vit. M\u016fj rozum byl r\u00e1d, \u017ee m\u011b poslechl, a souhlasil s odjezdem do kl\u00e1\u0161tera, ov\u0161em m\u00e9 srdce krv\u00e1celo a zoufale tou\u017eilo po jeho n\u00e1vratu, bl\u00edzkosti, h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Byl jsem tak ne\u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mi moment\u00e1ln\u011b p\u0159ipadalo nemo\u017en\u00e9 dok\u00e1zat se p\u0159etva\u0159ovat p\u0159ed Toriem, a\u017e dojde na na\u0161e setk\u00e1n\u00ed. C\u00edtil jsem, \u017ee na to nem\u00e1m s\u00edlu, \u017ee to jednodu\u0161e nedok\u00e1\u017eu, i kdy\u017e jsem m\u011bl st\u00e1le na pam\u011bti, jak zl\u00e9 by to pro n\u00e1s bylo, kdyby nabyl podez\u0159en\u00ed, \u017ee v\u0161echno nen\u00ed tak, jak by m\u011blo a jeho domn\u011bnky se nakonec i potvrdily, proto\u017ee on by po pravd\u011b jisto jist\u011b p\u00e1tral.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Dopoledne mi dva slou\u017e\u00edc\u00ed, kter\u00fdm jsem d\u016fv\u011b\u0159oval, a v noci je po\u017e\u00e1dal, aby \u0161li Tomovi pomoci sbalit a doprovodili ho do kl\u00e1\u0161tera, p\u0159i\u0161li sd\u011blit, \u017ee cesta prob\u011bhla v po\u0159\u00e1dku a mlad\u00e9ho p\u00e1na, \u017e\u00e1daj\u00edc\u00edho azyl, nakonec p\u0159edstaven\u00fd p\u0159ijal. Malinko se mi ulevilo. Alespo\u0148 o n\u011bj jsem se u\u017e nemusel tolik b\u00e1t. P\u0159esto mi bylo cel\u00fd zbytek dne nep\u0159edstaviteln\u011b \u0161patn\u011b. Nedok\u00e1zal jsem nic poz\u0159\u00edt, \u017ealudek se mi houpal jako mal\u00e1 b\u00e1rka na rozbou\u0159en\u00e9m mo\u0159i a hlava nesnesiteln\u011b t\u0159e\u0161tila. Nebyl jsem schopn\u00fd v\u016fbec konstruktivn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let a ujasnit si, \u010deho v\u0161eho bych se m\u011bl vyvarovat, a jak se co nejp\u0159esn\u011bji chovat, aby ve mn\u011b Torio vid\u011bl toho star\u00e9ho c\u00edsa\u0159e, kter\u00e9ho tu p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci zanechal. Jedin\u00e9, co m\u011b napadlo, bylo sh\u00e1n\u011bt se po jeho d\u00e1rku, kter\u00fd mi poslal k narozenin\u00e1m. Pot\u0159eboval jsem minim\u00e1ln\u011b v\u011bd\u011bt, co je uvnit\u0159, kdyby na to do\u0161la \u0159e\u010d. Nav\u00edc mi slab\u00fd hl\u00e1sek kdesi uvnit\u0159 m\u00e9 mysli na\u0161ept\u00e1val, \u017ee se b\u011blovlas\u00fd mu\u017e vr\u00e1t\u00ed mnohem d\u0159\u00edve, ne\u017e uplynou dva dny, o kter\u00fdch mluvil Xaniro. Nem\u00fdlil jsem se. M\u00e1 p\u0159edtucha se vyplnila zoufale brzo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ji\u017e  k ve\u010deru se pal\u00e1cem rozeb\u011bhl vzru\u0161en\u00fd \u0161um a spousta hlas\u016f ke mn\u011b p\u0159in\u00e1\u0161ela zpr\u00e1vu o \u0161og\u00fanov\u011b n\u00e1vratu. Bylo na \u010dase vzpamatovat se a naj\u00edt v sob\u011b alespo\u0148 zlomek s\u00edly, o kter\u00e9 mluvila Amaya. Byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee ji v sob\u011b m\u00e1m a mn\u011b te\u010f nezb\u00fdvalo nic, ne\u017e d\u016fv\u011b\u0159ovat jej\u00edm slov\u016fm a p\u0159estat b\u00fdt mal\u00fdm ustra\u0161en\u00fdm d\u00edt\u011btem. M\u011bl jsem nyn\u00ed zodpov\u011bdnost za Tom\u016fv \u017eivot, kter\u00fd bylo pot\u0159eba zachr\u00e1nit, udr\u017eet v bezpe\u010d\u00ed. Pod n\u00e1porem \u00faleku a stresov\u011b vypjat\u00e9 situace, \u017ee je tady a nejsp\u00ed\u0161 \u010dek\u00e1 na n\u00e1dvo\u0159\u00ed na to, a\u017e ho jeho c\u00edsa\u0159 p\u0159ijde p\u0159iv\u00edtat, jsem zu\u0159iv\u011b roztrhal kv\u011btinov\u00fd pap\u00edr na krabici, kterou jsem na\u0161el povalovat se v mal\u00e9 m\u00edstnosti za m\u00fdmi komnatami, kam slou\u017e\u00edc\u00ed odkl\u00e1dali v\u011bci, kter\u00e9 jsem u\u017e nepot\u0159eboval nebo o n\u011b nejevil z\u00e1jem.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"23\"<\/div>\n
Odklopil jsem v\u00edko a musel jsem uznat, \u017ee b\u00fdt to za jin\u00fdch okolnost\u00ed, mo\u017en\u00e1  v \u017eivot\u011b p\u0159ed Tomem, tak m\u011b obsah uvnit\u0159 naprosto ohrom\u00ed. Bylo tam karm\u00ednov\u011b rud\u00e9 kimono z materi\u00e1lu, kter\u00fd se lesknul, kdy\u017e se l\u00e1tka pohnula, s \u010dern\u00fdm lemov\u00e1n\u00edm a zlato \u010dern\u00fdmi kv\u011btinov\u00fdmi v\u00fd\u0161ivkami. Jednodu\u0161e p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd kus, snad a\u017e um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo. Nem\u011bl jsem ale \u010das se nad t\u00edm jakkoli rozpl\u00fdvat. Vyt\u00e1hl jsem ho ven, a jak nejrychleji jsem byl schopen, shodil jsem ze sebe \u017eupan, ve kter\u00e9m jsem se cel\u00fd den poflakoval, proto\u017ee jsem stejn\u011b nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 opustit sv\u016fj pokoj, a nat\u00e1hl ho na sebe. P\u0159ivolan\u00e1 slu\u017eka mi pomohla zav\u00e1zat p\u00e1s a uhladit z\u00e1hyby l\u00e1tky, a pak u\u017e jsem jen posp\u00edchal navr\u00e1tiv\u0161\u00ed se dru\u017ein\u011b v \u00fastrety.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V jednu chv\u00edli jsem se ale musel zastavit a rukou se podep\u0159\u00edt o st\u011bnu chodby, kterou jsem pr\u00e1v\u011b proch\u00e1zel. Zmocnila se m\u011b mal\u00e1tnost a v hlav\u011b mi podivn\u011b hu\u010delo. Kdybych si myslel, \u017ee je to mo\u017en\u00e9, \u0159ekl bych, \u017ee stejn\u011b jako ta rud\u00e1 l\u00e1tka halila m\u00e9 t\u011blo, sna\u017eila se spoutat m\u00e9 vn\u00edm\u00e1n\u00ed a pocity. Trvalo to ale jen slabou chvilku a p\u0159e\u0161lo to, ani\u017e by se snad n\u011bco zm\u011bnilo. Po\u0159\u00e1d jsem byl zamilovan\u00fd do Toma, kter\u00fd mi sch\u00e1zel, a vystra\u0161en\u00fd z toho, co se nyn\u00ed d\u011blo, ale p\u0159edev\u0161\u00edm odhodlan\u00fd zabojovat a nevzdat se.<\/em>  <\/div>\n
Odlepil jsem se od zdi a sp\u011b\u0161n\u011b pokra\u010doval d\u00e1l. Na n\u00e1dvo\u0159\u00ed jsem p\u0159imhou\u0159il o\u010di pod n\u00e1porem v\u011btru, kter\u00fd mi do tv\u00e1\u0159e vehnal \u0159ezav\u00e9 krystalky zledovat\u011bl\u00e9  vlhkosti, kterou zimn\u00ed profukov\u00e1n\u00ed rozmet\u00e1valo v\u0161ude po okol\u00ed, ale m\u00e9mu zraku neuniknul. St\u00e1le byl dechberouc\u00ed, ale obdiv, se kter\u00fdm jsem k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel d\u0159\u00edve, se nedostavil. P\u0159edal uzdu sv\u00e9ho kon\u011b st\u00e1jn\u00edkovi, ten si ji p\u0159ezval a s p\u00e1r dal\u0161\u00edmi mu\u017ei odv\u00e1d\u011bl i kon\u011b samuraj\u016f do st\u00e1j\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u011bd\u011bl o moj\u00ed p\u0159\u00edtomnosti, a to i p\u0159esto, \u017ee ke mn\u011b st\u00e1l z\u00e1dy. Oto\u010dil se na jisto m\u00fdm sm\u011brem a pusa se mu rozt\u00e1hla do \u00fasm\u011bvu, ov\u0161em jeho o\u010di byly z\u00fa\u017een\u00e9 do zlostn\u011b podez\u0159\u00edvav\u00e9 \u0161t\u011brbiny. Nenechal jsem se t\u00edm ale rozhodit. Torio v\u017edy v\u0161echno kolem sebe zkoumal t\u00edmhle pohledem, a pokud j\u00e1 se nech\u00e1m ovl\u00e1dnout t\u00edm, \u017ee m\u011b mus\u00ed okam\u017eit\u011b prohl\u00e9dnout, v\u0161echno se pokaz\u00ed. S velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm jsem mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1til a s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k n\u011bmu. Posp\u00ed\u0161il si ke mn\u011b a schoval m\u011b do sv\u00e9ho objet\u00ed. D\u0159\u00edv jsem m\u011bl takto ukryt\u00fd u n\u011bj pocit naprosto opojn\u00e9ho bezpe\u010d\u00ed, ale nyn\u00ed to ve mn\u011b vyvolalo jen \u00fazkost. Pevn\u011b jsem k sob\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a soust\u0159edil se na to, abych se nezapom\u00ednal nadechovat.<\/em><\/div>\n
„Tak r\u00e1d t\u011b vid\u00edm,“ dostal jsem skrz sta\u017een\u00e9 hrdlo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki V prvn\u00edch momentech mi nedoch\u00e1zelo, co mi Benjiro sd\u011bluje. M\u011bl jsem pocit, jako by n\u00e1s od sebe d\u011blilo slab\u00e9 sklo. Jeho slova jsem vn\u00edmal jako ve snu. Copak jsme nebyli \u0161\u0165astn\u00ed? A najednou p\u0159i\u0161lo tohle. Sotva jsem ho z\u00edskal,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11095","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11095","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11095"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11095\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11095"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11095"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11095"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}