{"id":11105,"date":"2010-07-28T16:00:00","date_gmt":"2010-07-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11078"},"modified":"2010-07-28T16:00:00","modified_gmt":"2010-07-28T15:00:00","slug":"v-temnote-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/28\/v-temnote-18\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 18."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bill\u00ed… no tak, mus\u00ed\u0161 taky n\u011bco sn\u00edst…“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
Tom nazloben\u011b odlo\u017eil p\u0159\u00edbor. Podle sm\u011bru hlasu mu bylo jasn\u00e9, \u017ee Bill stoj\u00ed u okna a proto\u017ee sv\u00e9 dvoj\u010de znal tak dob\u0159e, tu\u0161il na devades\u00e1t dev\u011bt procent, \u017ee Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b kouk\u00e1 z okna. Na jednu stranu ho ch\u00e1pal, a to docela dost, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, jak moc byl na Andyho fixovan\u00fd. Ale na stranu druhou bral jako svoje osobn\u00ed selh\u00e1n\u00ed, \u017ee ho nedok\u00e1\u017ee p\u0159iv\u00e9st na jin\u00e9 my\u0161lenky. U\u017e druh\u00fd t\u00fdden byli z nemocnice doma a Bill se po\u0159\u00e1d uzav\u00edral do sebe. Nebyl ani na Andreasov\u011b poh\u0159bu. S Tomem po boku zvl\u00e1dnul doj\u00edt jenom p\u0159ed ob\u0159adn\u00ed s\u00ed\u0148, ne\u017e se v bezv\u011bdom\u00ed zhroutil do bratrovy n\u00e1ru\u010de a str\u00e1vil tak cel\u00fd ob\u0159ad ve slastn\u00e9m nev\u011bdom\u00ed. Tom si ve skrytu du\u0161e \u0159\u00edkal, \u017ee je mo\u017en\u00e1 dob\u0159e, \u017ee se to stalo, proto\u017ee Bill by samotn\u00fd poh\u0159eb psychicky nejsp\u00ed\u0161 nedal. On s\u00e1m se \u0161el dovnit\u0159 pod\u00edvat, ale byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee nem\u016f\u017ee nic vid\u011bt, jinak by to psychicky taky asi nedal, i tak mu to sta\u010dilo bohat\u011b k tomu, aby si poplakal jako je\u0161t\u011b dosud nikdy v \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Zvednul se a p\u0159e\u0161el k Billovi.<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to te\u010f pro tebe t\u011b\u017ek\u00fd… ale Andreas by necht\u011bl, abys p\u0159estal kv\u016fli n\u011bmu \u017e\u00edt.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval kaln\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Nikdy se u\u017e nedozv\u00edm, co by cht\u011bl nebo necht\u011bl,“ \u0161eptnul a po tv\u00e1\u0159i se mu skut\u00e1lelo p\u00e1r slz.<\/div>\n
Tom si povzdychnul a konej\u0161iv\u011b  sv\u00e9 dvoj\u010de obejmul.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to v\u00edm… Bille, miloval t\u011b a\u017e do posledn\u00ed chv\u00edle… do posledn\u00edho dechu,“ zamumlal. „Um\u00edral s tv\u00fdm jm\u00e9nem na rtech… tr\u00e1pilo by ho, kdyby vid\u011bl, jak se kv\u016fli n\u011bmu mu\u010d\u00ed\u0161.“<\/div>\n
V tu chv\u00edli ho Bill prudce objal a zabo\u0159il mu hlavu do ramene.<\/div>\n
\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tome! Ale tolik… tolik mi chyb\u00ed! Sliboval mi\u2026 sliboval mi, \u017ee se vezmeme!“ zakv\u00edlel a zavrtal sv\u00e9 \u010delo do Tomova ramene je\u0161t\u011b v\u00edc. Chvilku jenom ti\u0161e vzlykal, na\u010de\u017e se se slzami v o\u010d\u00edch zad\u00edval do pr\u00e1zdna. „Cht\u011bli jsme se vz\u00edt… v Dr\u00e1\u017e\u010fanech. Stra\u0161n\u011b moc se mu l\u00edbil Frauenkirche… a j\u00e1 mu sl\u00edbil, \u017ee se vezmeme tam!“<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t za\u0161tkal a posl\u00e9ze se rozechv\u011bl.<\/div>\n
„Sliboval mi… kytic\u00ed b\u00edl\u00fdch lili\u00ed a r\u016f\u017e\u00ed… m\u011bli jsme m\u00edt b\u00edl\u00e9 obleky a st\u0159\u00edbrn\u00e9 dopl\u0148ky… a cht\u011bl jsem tebe za sv\u011bdka,“ za\u0161eptal Bill a polknul. „A te\u010f z toho nebude nic… nevezme si m\u011b… u\u017e nikdy m\u011b neuvid\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom ho konej\u0161iv\u011b stisknul je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Chvilku v\u00e1hal, jestli to od n\u011bj po tom v\u0161em nebude moc troufal\u00e9, nakonec ale Billa zvednul do n\u00e1ru\u010d\u00ed a houpal j\u00edm jako mal\u00fdm miminkem.<\/div>\n
„M\u00fdl\u00ed\u0161 se, br\u00e1\u0161ko,“ zavrt\u011bl hlavou. „Vid\u00ed t\u011b…“<\/div>\n
„Nechce\u0161 mi tvrdit, \u017ee z neb\u00ed\u010dka,“ vzlyknul ironicky Bill. Kdyby v\u011b\u0159il tomu, \u010demu v\u011b\u0159il, kdy\u017e byl mal\u00e9 d\u00edt\u011b, tak by rozhodn\u011b \u0159ekl, \u017ee Andy je v neb\u00ed\u010dku, ale t\u011bm \u010das\u016fm d\u00e1vno odzvonilo a jeliko\u017e byl naprost\u00fd ateista a krom\u011b osudu nev\u011b\u0159il ni\u010demu, mo\u017en\u00e1 tak maxim\u00e1ln\u011b tro\u0161ku na duchy a to je\u0161t\u011b podle situace, nemohl si drobnou j\u00edzlivost odpustit.<\/div>\n
„Ne, to netvrd\u00edm,“ zavrt\u011bl Tom hlavou. „Dy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee ani j\u00e1 na n\u011bjak\u00fd neb\u00ed\u010dko a pekl\u00ed\u010dko nev\u011b\u0159\u00edm. Ale tak jako ty, i j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee Andy neode\u0161el doopravdy.“<\/div>\n
Bill znovu zakv\u00edlel a Tom ho k sob\u011b p\u0159itisknul je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Ano, mo\u017en\u00e1 ode\u0161lo jeho t\u011blo, ale j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, j\u00e1 v\u00edm<\/em>, \u017ee jeho duch tady setrval! Bille, sl\u00edbil ti p\u0159ece, \u017ee t\u011b nikdy neopust\u00ed! A j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee on tu z\u016fstal! V\u017edy\u0165 copak n\u00e1m tolikr\u00e1t nep\u0159i\u0161lo, jako by byl d\u011bde\u010dek od toho dne, co um\u0159el, tolikr\u00e1t s n\u00e1mi? Nevid\u011bli jsme ho, ale byla zn\u00e1t jeho p\u0159\u00edtomnost, i kdy\u017e neviditeln\u00e1! A kdy\u017e tohle dok\u00e1zal d\u011bde\u010dek, pro\u010d by to nezvl\u00e1dnul Andy?“<\/div>\n
Bill popot\u00e1hnul nosem a z jeho o\u010d\u00ed se vyronily nov\u00e9 slzy.<\/div>\n
„Kdy\u017e j\u00e1 nev\u00edm… sl\u00edbil, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed a najednou je pry\u010d… pry\u010d,“ za\u0161eptal a bezd\u011b\u010dn\u011b nat\u00e1hnul ruku do prostoru p\u0159ed sebou. Jako by se snad mohl Andyho je\u0161t\u011b jednou, naposledy v \u017eivot\u011b dotknout, ale p\u0159itom v\u011bd\u011bl, \u017ee to je marn\u00e9. Nav\u00edc se mu za\u010daly dost siln\u011b kl\u00ed\u017eit o\u010di. \u00danava z pl\u00e1\u010de, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel ka\u017edou chv\u00edli b\u011bhem posledn\u00edch dn\u016f s t\u00e9m\u011b\u0159 \u017eeleznou pravidelnost\u00ed, s\u00edlila \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.  <\/div>\n
Tom po chv\u00edli poznal, jak stisk Billov\u00fdch rukou kolem jeho krku jemn\u011b polevil a podle nast\u00e1vaj\u00edc\u00edho pravideln\u011bj\u0161\u00edho oddychov\u00e1n\u00ed usoudil, \u017ee Bill z\u0159ejm\u011b usnul. Dot\u00e1pal a\u017e do lo\u017enice, d\u00e1vaj\u00edc si dvojn\u00e1sobn\u00fd pozor na to, kudy jde. D\u00edky Billov\u011b a Andyho v\u00fdchov\u011b se po dom\u011b pohyboval ji\u017e s naprostou jistotou a d\u016fv\u011brou, dokonce u\u017e mu ned\u011blaly probl\u00e9m ani schody, u\u017e v\u011bd\u011bl, kudy j\u00edt a kam spr\u00e1vn\u011b na\u0161l\u00e1pnout, aby p\u0159ekonal bari\u00e9ru bez \u00fajmy na zdrav\u00ed.<\/div>\n
Te\u010f, cestou do lo\u017enice, sice schody zdol\u00e1vat nemusel, ale p\u0159esto kr\u00e1\u010del a\u017e neskute\u010dn\u011b  opatrn\u011b, aby Billa nevzbudil. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho dvoj\u010de te\u010f pot\u0159ebuje sp\u00e1nek jako s\u016fl. I kdy\u017e se sna\u017eil s n\u00edm co nejv\u00edce komunikovat a co nejv\u00edce mu br\u00e1nit v upad\u00e1n\u00ed do depres\u00ed a bolestn\u00fdch vzpom\u00ednek, p\u0159esto Billa tr\u00e1pily no\u010dn\u00ed m\u016fry, nedostatek sp\u00e1nku a p\u0159em\u00edra zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Opatrn\u011b ho ulo\u017eil na postel, chvilinku zat\u00e1pal, ne\u017e nahmatal pe\u0159inu a p\u0159ikryl jeho drobou\u010dk\u00e9 t\u011blo. Na chv\u00edli zav\u00e1hal a pak si vlezl pod pe\u0159inu k n\u011bmu. Pohrdav\u011b se u\u0161kl\u00edbnul, kdy\u017e ho vz\u00e1p\u011bt\u00ed napadlo, s jak\u00fdmi my\u0161lenkami by se takhle k bratrovi vt\u011bsnal je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u016fl rokem, a musel v duchu zase a znovu uznat s\u00e1m sebe za toho nejv\u011bt\u0161\u00edho debila na sv\u011bt\u011b.  <\/div>\n
Te\u010f naopak m\u00edsto toho vsunul svou ruku pod Billa a pevn\u011b ho k sob\u011b p\u0159itulil. Bill ze span\u00ed n\u011bco zak\u0148oural, ale neprobudil se, spinkal d\u00e1l a podv\u011bdom\u011b se s\u00e1m k Tomovi tisknul, hledaj\u00edc u n\u011bj intuitivn\u011b ochranu a bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom se zaseknul. M\u011bl takov\u00e9  nutk\u00e1n\u00ed Billa stisknout, jak nejpevn\u011bji to bylo mo\u017en\u00e9, aby ho ochr\u00e1nil p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem, p\u0159ed ve\u0161ker\u00fdmi no\u010dn\u00edmi m\u016frami, zkr\u00e1tka p\u0159ede v\u0161ema a p\u0159ede v\u0161\u00edm! Zav\u0159el o\u010di a skousnul si spodn\u00ed ret. Ne, nem\u016f\u017eu to ud\u011blat. Bylo by to ode m\u011b nef\u00e9r. V\u016f\u010di v\u00e1m ob\u011bma. V\u016f\u010di m\u00fdmu mal\u00fdmu br\u00e1\u0161kovi… i v\u016f\u010di tob\u011b, Andy. Neud\u011bl\u00e1m to! Budu ho chr\u00e1nit, ale s m\u00edrou! Tak, aby se z toho vzpamatoval, ale z\u00e1rove\u0148 tak, abych mu ani omylem nep\u0159ipomenul to, co jsem mu tehdy na pokoji ud\u011blal! A \u017ee k p\u0159ipomenut\u00ed sta\u010d\u00ed m\u00e1lo, t\u0159eba jen pevn\u011bj\u0161\u00ed objet\u00ed! Ne. Budu st\u0159e\u017eit jeho sp\u00e1nek, ale nic v\u00edc!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Takov\u00e9 byly Tomovy my\u0161lenky. Ov\u0161em jen do doby, ne\u017e k jeho u\u0161\u00edm pronikly a\u017e d\u011bsiv\u011b zn\u00e1m\u00e9 zvuky. Bill za\u010dal ze span\u00ed plakat. Netrvalo dlouho a za\u010dal sebou i cukat. K\u0159e\u010dovit\u011b zar\u00fdval do pe\u0159iny nehty, jejich\u017e lak u\u017e d\u00e1vno opr\u00fdskal, ani\u017e by m\u011bl zp\u011bv\u00e1k jak\u00fdkoliv z\u00e1jem posledn\u00ed zbyte\u010dky barvy bu\u010f odlakovat, nebo nanovo p\u0159elakovat. Jeho t\u011blo se nap\u00ednalo a po chv\u00edli se tich\u00e9 vzlyky, kter\u00e9 Tomovo mlask\u00e1n\u00ed neuml\u010delo, za\u010daly m\u011bnit v panick\u00e9 k\u0159i\u010den\u00ed.<\/div>\n
To u\u017e ale Tom nemohl. Nedok\u00e1zal jen tak ne\u010dinn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak jeho milovan\u00fd  mal\u00fd br\u00e1\u0161ka trp\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e musel, a zejm\u00e9na p\u0159i \u010dinnosti, kter\u00e1 mu naopak m\u011bla dodat s\u00edlu a energii!<\/p>\n<\/div>\n
„Odpus\u0165, Andy,“ \u0161eptnul a stulil si Billa pod sebe. Opatrn\u011b ho zakryl a h\u0159\u00e1l sv\u00fdm vlastn\u00edm t\u011blem. Dlan\u011b p\u0159em\u00edstil na bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Palci za\u010dal jemn\u011b t\u0159\u00edt sinalou k\u016f\u017ei a b\u0159\u00ed\u0161ky ostatn\u00edch prst\u016f konej\u0161iv\u011b krou\u017eil ve vlasech. P\u0159itom neopomn\u011bl tich\u00fdm hlasem mumlat uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sl\u016fvka. Netrvalo dlouho a Bill skute\u010dn\u011b zkrotnul jako ber\u00e1nek. P\u00e1rkr\u00e1t je\u0161t\u011b sotva sly\u0161iteln\u011b zana\u0159\u00edkal, ale po zbytek sv\u00e9ho odpo\u010dinku ji\u017e pokojn\u011b spo\u010d\u00edval v bla\u017een\u00e9 n\u00e1ru\u010di sp\u00e1nku, kter\u00fd hojil r\u00e1ny v jeho srdci, aby p\u0159i probuzen\u00ed p\u00e1lily alespo\u0148 o mali\u010dko m\u00ed\u0148…<\/p>\n<\/div>\n
O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy ho nep\u0159estanu milovat,“ \u0161eptnul Bill, hlad\u00edc p\u0159itom n\u00e1hrobek z le\u0161t\u011bn\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho mramoru tak n\u011b\u017en\u011b a citliv\u011b, jako by to byla Andyho tv\u00e1\u0159 a ne jenom pouh\u00fd k\u00e1men. Oproti minul\u00fdm n\u00e1v\u0161t\u011bv\u00e1m v\u0161ak bylo dnes n\u011bco jin\u00e9. Nezasv\u011bcen\u00fd \u010dlov\u011bk by to nepoznal. U nov\u00e9ho hrobu byla stejn\u00e1 dvojice, kter\u00e1 k n\u011bmu chodila ka\u017ed\u00fd den, u br\u00e1ny post\u00e1vala skupina bodyguard\u016f, kte\u0159\u00ed je st\u0159e\u017eili, aby nedopadli stejn\u011b jako blon\u010f\u00e1k. By\u0165 jim nech\u00e1vali taktn\u011b soukrom\u00ed, jejich ruce byly obemknuty kolem rukojet\u00ed pistol\u00ed, kter\u00e9 byly skryty v hlubok\u00e9 kapse. Kytice sn\u011bhob\u00edl\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed byla taky stejn\u00e1, tak jako sv\u00ed\u010dky, kter\u00e9 huben\u011bj\u0161\u00ed z bratr\u016f zapaloval.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 byl rozd\u00edl v po\u010das\u00ed, kter\u00e9 m\u00edsto toho, aby odpov\u00eddalo slune\u010dn\u00e9mu za\u010d\u00e1tku \u010dervence, sp\u00ed\u0161e p\u0159ipom\u00ednalo mlhav\u00fd chmurn\u00fd listopad. Nikdo nemohl \u0159\u00edct, kdy se z kaln\u00fdch t\u011b\u017ek\u00fdch mrak\u016f spust\u00ed kapky de\u0161t\u011b, a celkov\u00fd r\u00e1z po\u010das\u00ed p\u0159isp\u00edval zna\u010dnou m\u00edrou k Billov\u011b smutn\u00e9 n\u00e1lad\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Av\u0161ak zm\u011bna skute\u010dn\u011b  tkv\u011bla jinde. Dne\u0161n\u00ed den byl prvn\u00edm dnem v\u016fbec, kdy byl Bill nav\u0161t\u00edvit Andreas\u016fv hrob a nerozplakal se p\u0159itom. Ano, m\u011bl sice na kraj\u00ed\u010dku a jeho zarudl\u00e9 o\u010di v\u011bstily, \u017ee pl\u00e1\u010d jej doma p\u00e1r hodin zp\u00e1tky neminul a z\u0159ejm\u011b ani nemine, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed, ale poprv\u00e9 dok\u00e1zal hled\u011bt na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se podobiznu, kter\u00e1 byla do mramoru vykreslena, ani\u017e by se ho zmocnilo \u010dir\u00e9 zoufalstv\u00ed.<\/div>\n
Chyb\u011bl mu, Andreas mu po\u0159\u00e1d velice chyb\u011bl. U\u017e v\u0161ak alespo\u0148 v posledn\u00edch dnech dok\u00e1zal aspo\u0148 tro\u0161ku j\u00edst, dok\u00e1zal i usnout, ani\u017e by jej pron\u00e1sledovaly no\u010dn\u00ed m\u016fry, nebo naopak kouzeln\u011b n\u00e1dhern\u00e9 sny, kter\u00e9 bohu\u017eel u\u017e nav\u017edy z\u016fstanou jenom sny, ani\u017e by byla do budoucnosti jak\u00e1koliv vidina, \u017ee by se kdy mohly naplnit.<\/p>\n<\/div>\n
A to bylo dob\u0159e, v\u0161ichni u\u017e si o Billa d\u011blali starosti. David, kdy\u017e p\u0159ijel dvoj\u010data nav\u0161t\u00edvit, m\u00e1lem hned na prahu omdlel \u0161okem, kdy\u017e jej m\u00edsto Billa pozvala dovnit\u0159 chod\u00edc\u00ed mrtvola. Bill byl d\u00edky sv\u00e9mu smutku mnohem vyz\u00e1blej\u0161\u00ed ne\u017e doposud p\u0159edt\u00edm, krom \u017eeber by mu te\u010f ka\u017ed\u00fd dok\u00e1zal spo\u010d\u00edtat a detailn\u011b prozkoumat ji\u017e jakoukoliv kost v t\u011ble, jak moc se kostra r\u00fdsovala pod bledou k\u016f\u017e\u00ed, a kruhy pod o\u010dima dod\u00e1valy zp\u011bv\u00e1kovi v\u011brn\u00fd vzhled zombie.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee Tom nevid\u011bl, proto\u017ee kdyby tohle v\u0161echno vid\u011bl, nejen, \u017ee by David\u016fv \u0161ok pln\u011b pochopil, ale s\u00e1m u\u017e by byl na psychiatrick\u00e9m l\u00e9\u010den\u00ed z toho, co ze sebe truchl\u00edc\u00ed Bill nev\u011bdomky ud\u011blal. A to mu Georg s Gustavem taktn\u011b zaml\u010deli, jak\u00e9 kecy se \u0161\u00ed\u0159\u00ed bulv\u00e1rem a na fanou\u0161kovsk\u00fdch blog\u00e1ch. Zeza\u010d\u00e1tku m\u011bli v\u0161ichni pro zp\u011bv\u00e1ka pochopen\u00ed, ale te\u010f u\u017e to bylo sam\u00e1 anorexie, sam\u00fd pokus o sebevra\u017edu, nov\u00fd look, kter\u00fdm zkaz\u00ed stravovac\u00ed syst\u00e9my tis\u00edc\u016f pubert\u00e1ln\u00edch d\u00edvek, \u010d\u00edm\u017e si \u00fadajn\u011b hodl\u00e1 vykompenzovat \u00famrt\u00ed bl\u00edzk\u00e9 osoby a kdov\u00edco je\u0161t\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
Bill si p\u0159isedl na rov vedle Toma. Zamy\u0161len\u011b se zahled\u011bl do nep\u0159\u00edtomna zrovna ve chv\u00edli, kdy zafoukal poryv sv\u011b\u017e\u00edho v\u00e1nku. Bill podv\u011bdom\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di. Byl to tak p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit! Dalo by se \u0159\u00edct skoro stejn\u00fd, jako kdy\u017e jej hladily Andyho ruce… Zav\u0159el o\u010di, nastavil svou tv\u00e1\u0159 v\u011btru je\u0161t\u011b v\u00edc a po chv\u00edli se dokonce na p\u00e1r okam\u017eik\u016f pousm\u00e1l.<\/div>\n
Nechal se od Toma konej\u0161iv\u011b  obejmout a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno, av\u0161ak tak, aby ani p\u0159es p\u0159\u00edjemnou oporu nep\u0159i\u0161el o v\u00edtr ve tv\u00e1\u0159i. K zav\u0159en\u00fdm o\u010d\u00edm p\u0159idal sv\u00e9 voln\u011b plovouc\u00ed my\u0161lenky a vzpom\u00ednky. Najednou u\u017e nebyl na h\u0159bitov\u011b. Byl s Andym na proch\u00e1zce v parku. Byl u\u017e skoro ve\u010der, slunce zrovna zapadalo a jemu se povedlo na okam\u017eik ut\u00e9ct ze studia, aby pro\u017eil alespo\u0148 p\u00e1r des\u00edtek minut se sv\u00fdm mil\u00e1\u010dkem. \u017div\u011b si vybavoval, jak \u0161li tehdy k jez\u00edrku, a pofukoval jim tenkr\u00e1t skoro stejn\u00fd v\u00e1nek, jako jemu te\u010f tady. Kdov\u00ed, jestli te\u010f je to vlastn\u011b v\u00edtr? Co kdy\u017e ho jen konej\u0161iv\u011b hlad\u00ed Andreas, kter\u00fd tu s nimi z\u016fstal alespo\u0148 du\u0161\u00ed, jak \u0159\u00edkal Tom?<\/div>\n
Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee s Tomem propletl sv\u00e9 ruce a podv\u011bdom\u011b se na n\u011bj se st\u00e1le zav\u0159en\u00fdma o\u010dima tiskne v\u00edc a v\u00edc a v\u00edc, zat\u00edmco Andyho podobizna se na n\u011b z n\u00e1hrobku mile usm\u00edvala…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Bill\u00ed… no tak, mus\u00ed\u0161 taky n\u011bco sn\u00edst…“ „Ne.“ Tom nazloben\u011b odlo\u017eil p\u0159\u00edbor. Podle sm\u011bru hlasu mu bylo jasn\u00e9, \u017ee Bill stoj\u00ed u okna a proto\u017ee sv\u00e9 dvoj\u010de znal tak dob\u0159e, tu\u0161il na devades\u00e1t dev\u011bt procent, \u017ee Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b kouk\u00e1 z okna. Na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11105","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11105","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11105"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11105\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11105"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11105"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11105"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}