{"id":11113,"date":"2010-07-27T16:00:00","date_gmt":"2010-07-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11086"},"modified":"2010-07-27T16:00:00","modified_gmt":"2010-07-27T15:00:00","slug":"forgive-me-do-not-lie-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/27\/forgive-me-do-not-lie-16\/","title":{"rendered":"Forgive me… do not lie 16."},"content":{"rendered":"
autor: J\u00e1jinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Jako v\u017edy d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych podotknout n\u011bco k Billovi. Pot\u0159ebuji ho takov\u00e9ho pro rozvoj p\u0159\u00edb\u011bhu a miluju Billa jako z\u00e1por\u00e1ka \ud83d\ude42 Tak douf\u00e1m, \u017ee Billa tu p\u0159ekousnete a zachov\u00e1te p\u0159\u00edze\u0148 Forgive me. \ud83d\ude42 J\u00e1jinka.<\/em><\/div>\n

<\/u><\/em><\/strong><\/div>\n
\"356\"<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Gustav mi hned ze za\u010d\u00e1tku polo\u017eil z\u00e1ke\u0159nou ot\u00e1zku, pr\u00fd jestli si ho pamatuji. Bl\u00e1zn\u00ed? Taky by m\u011bl j\u00edt na n\u011bjakou terapii.<\/div>\n
„Ne, byl jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9 terapie,“ odpov\u00edd\u00e1m s klidem.<\/div>\n
Gustav jen nech\u00e1pav\u011b krout\u00ed hlavou. H\u00e1\u017eu na n\u011bj frajersk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Kde je Georg?“ pt\u00e1 se najednou Bill.<\/div>\n
„Je je\u0161t\u011b se svoj\u00ed nevlastn\u00ed sestrou. Ale brzy p\u0159ijede, vezl ji dom\u016f,“ odpov\u00edd\u00e1 Gustav.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka se usadil u laptopu a n\u00e1s nevn\u00edm\u00e1. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Nejsou tu n\u011bjak\u00e9 noty?“ pt\u00e1m se.<\/div>\n
D\u00edv\u00e1m se st\u0159\u00eddav\u011b do tv\u00e1\u0159e Billa a Gustava. Bill na m\u011b nech\u00e1pav\u011b z\u00edr\u00e1 a Gustavovi cukaj\u00ed koutky.<\/div>\n
„Je to vtipn\u00e9?“ pt\u00e1m se ironicky.<\/div>\n
„Ne… jsou bu\u010f ve vedlej\u0161\u00edm studiu, a nebo je m\u00e1 David. J\u00e1 nev\u00edm, nikdy jsme se o tvoje texty a noty nestarali,“ dod\u00e1v\u00e1 u\u017e s klidem Gustav.<\/div>\n
K\u00fdv\u00e1m. Jdu ke dve\u0159\u00edm a vch\u00e1z\u00edm do druh\u00e9 m\u00edstnosti. Jsou tu stojany, na nich noty a na jednom text. To mus\u00ed b\u00fdt to, co Bill zp\u00edv\u00e1. Beru do ruky kytaru, kter\u00e1 tu stoj\u00ed ve stojanu opu\u0161t\u011bn\u00e1. Sed\u00e1m si na jednu z t\u011bch barov\u00fdch \u017eidli\u010dek, kytaru polo\u017e\u00edm na koleno. Klepou se mi ruce.<\/div>\n
„Neboj, pam\u011b\u0165 m\u016f\u017ee\u0161 ztratit… ale talent nikdy,“ \u0161ept\u00e1 za mnou Bill.<\/div>\n
Usm\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„Nech\u00e1m t\u011b o samot\u011b,“ zav\u00edr\u00e1 za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
Zav\u00edr\u00e1m o\u010di a nech\u00e1v\u00e1m m\u00e9 prsty b\u011bhat po pra\u017eci kytary. Je to ona. P\u00edsni\u010dka, kterou Bill zp\u00edval. Na\u0161e p\u00edse\u0148, n\u00e1\u0161 text… o n\u00e1s dvou. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi samovoln\u011b kut\u00e1l\u00ed slzy. Nev\u00edm, \u010d\u00edm to je, ale v\u00edm, \u017ee a\u017e si vzpomenu, u\u017e nikdy Billa neopust\u00edm. A\u0165 se stalo, co se stalo, miluji ho. Dohr\u00e1v\u00e1m song, odkl\u00e1d\u00e1m kytaru zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto a vrac\u00edm se k bratrovi a Gustavovi. Sed\u00ed tu jen Gustav a David.<\/div>\n
„Kde je Bill?“ pt\u00e1m se nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ode\u0161el, jen co jsi za\u010dal hr\u00e1t In die Nacht,“ odpov\u00edd\u00e1 mi David.<\/div>\n
Tak, tak se ta p\u00edse\u0148 jmenuje. Lov\u00edm v kapse od kalhot sv\u016fj mobil. Hled\u00e1m v seznamu bratrovo jm\u00e9no. P\u0159ikl\u00e1d\u00e1m telefon k uchu a \u010dek\u00e1m, co se bude d\u00edt.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Hr\u00e1l ji. Hr\u00e1l In die Nacht, ale pro\u010d? Pro\u010d zrovna tuhle p\u00edse\u0148. Proch\u00e1z\u00edm parkem, zastavuji se vedle d\u011btsk\u00e9ho h\u0159i\u0161t\u011b. Jdu po jemn\u00fdch kam\u00ednk\u00e1ch a\u017e k houpa\u010dce. Je kryta stromy, tak\u017ee sem nen\u00ed vid\u011bt. Sed\u00e1m si, zakl\u00e1n\u00edm hlavu a zav\u00edr\u00e1m o\u010di. V hlav\u011b m\u00e1m zmatek a miliony ot\u00e1zek, na kter\u00e9 se ani nikdy nedov\u00edm odpov\u011b\u010f.
Kdybych mohl vr\u00e1tit \u010das, ud\u011blal bych tenkr\u00e1t v\u0161echno jinak.<\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Beru do rukou list pap\u00edru, na kter\u00e9m m\u00fdm ne\u010diteln\u00fdm p\u00edsmem tkv\u00ed nov\u00fd text. Je\u0161t\u011b mus\u00edm vymyslet n\u00e1zev. O\u010dima hlt\u00e1m ka\u017ed\u00e9 slovo v \u0159\u00e1dku. M\u00e1m to, pojmenuji ji In die Nacht. Je o n\u00e1s, jen o mn\u011b a o m\u00e9m bratrovi.<\/em><\/div>\n
„Bille, co d\u011bl\u00e1\u0161?“ vch\u00e1z\u00ed vzpom\u00ednan\u00e1 osoba do m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
„Napsal jsem novou p\u00edse\u0148,“ kouk\u00e1m na n\u011bj se \u0161t\u011bst\u00edm v o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
P\u0159ich\u00e1z\u00ed ke mn\u011b, div mi nevytrhne pap\u00edr z rukou a u\u017e si \u010dte \u0159\u00e1dky. Jeho \u010delo se divn\u011b kr\u010d\u00ed, obo\u010d\u00ed se ty\u010d\u00ed nahoru.<\/em><\/div>\n
„Bille, je to hezk\u00e9, ale… sobeck\u00e9. Jen o n\u00e1s dvou.“<\/em><\/div>\n
„V\u017edy jsem psal o sob\u011b a o n\u011bkom a nikdy ti to nep\u0159ipadlo sobeck\u00e9,“ k\u0159i\u010d\u00edm se slzami v o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00ed se z\u00e1dy ke mn\u011b, z \u00fast mu vych\u00e1z\u00ed poni\u017euj\u00edc\u00ed posm\u011bch. Zav\u00edr\u00e1m o\u010di, sly\u0161\u00edm jen, jak zav\u00edr\u00e1 dve\u0159e. Co se to mezi n\u00e1mi d\u011bje? Po\u0159\u00e1d na mn\u011b vid\u00ed n\u011bco sobeck\u00e9ho, problematick\u00e9ho, egoistick\u00e9ho a b\u016fhv\u00ed, co je\u0161t\u011b. Co m\u00e1m d\u011blat?<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Konec Flashbacku<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Jsem v rozjet\u00e9m vlaku, nen\u00ed zde brzda, nejsou dve\u0159e k vysko\u010den\u00ed. Kdy\u017e ne dve\u0159e, tak ani okna. Jen \u010dek\u00e1n\u00ed na n\u00e1raz, \u010di zastaven\u00ed. Co bude, a\u017e si Tom vzpomene? Zbije m\u011b hodn\u011b? V\u017edy\u0165 j\u00e1… on se mnou spal, m\u011bl se mnou sex. P\u0159i t\u00e9to my\u0161lence se mus\u00edm pousm\u00e1t, t\u0159epu hlavou, abych tuhle my\u0161lenku vystrnadil ven. Je to \u0161\u00edlen\u00e9, j\u00e1 jsem \u0161\u00edlen\u00fd. V\u017edy\u0165 j\u00e1 tady l\u017eu do o\u010d\u00ed bratrovi, kter\u00fd ke mn\u011b chov\u00e1 jedin\u00fd cit – nen\u00e1vist? Lhostejnost? Ba dokonce ignorace. N\u011bkdy… Mus\u00edm se tomu zasm\u00e1t. A zasm\u011bju se tomu, a\u017e se mu vr\u00e1t\u00ed pam\u011b\u0165 a j\u00e1 z toho vyv\u00e1znu bez zran\u011bn\u00ed. To se budu sm\u00e1t, a\u017e se budu za b\u0159icho popadat. V kapse mi vibruje telefon. Nem\u00e1m n\u00e1ladu se s n\u011bk\u00fdm bavit, tak\u017ee ho ponech\u00e1v\u00e1m jeho osudu. Jsem tak pesimistick\u00fd. Ale co, mysl\u00edm dop\u0159edu h\u016f\u0159 ne\u017e l\u00edp. Lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt naivn\u00ed. Chlad mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed od nohou, a\u017e ke kone\u010dk\u016fm vlas\u016f. O\u0161\u00edv\u00e1m se. Za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt zima a j\u00e1 bl\u00e1zen si vyb\u011bhl jen v tri\u010dku. Ale vyd\u011bsilo m\u011b to, p\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee zrovna tu p\u00edse\u0148 hraje jako prvn\u00ed. Vst\u00e1v\u00e1m z houpa\u010dky, rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem. Stm\u00edv\u00e1 se, \u010derv\u00e1nky na obloze m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed je\u0161t\u011b k v\u011bt\u0161\u00ed melancholii. Pouli\u010dn\u00ed lampy u\u017e t\u00e9\u017e sv\u00edt\u00ed, sice je je\u0161t\u011b sv\u011btlo, ale asi maj\u00ed pen\u00edze na rozhazov\u00e1n\u00ed. M\u00e9 kroky vedou zp\u011bt do studia, v kapse se mi znovu k \u017eivotu probouz\u00ed telefon a vibrac\u00ed \u017e\u00e1d\u00e1 o pozornost, sp\u00ed\u0161e volaj\u00edc\u00ed je netrp\u011bliv\u00fd. Rukou zaj\u00ed\u017ed\u00edm dovnit\u0159, vytahuji telefon a automaticky zah\u00e1j\u00edm hovor.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Bille, sakra, kde jsi a pro\u010d nebere\u0161 telefon?!“ k\u0159i\u010d\u00ed do p\u0159\u00edstroje Tom.<\/div>\n
Vzdech se dere ven z \u00fast, ale nedovol\u00edm mu dokon\u010dit jeho cestu.<\/div>\n
„Jsem na cest\u011b do studia. Byl jsem se proj\u00edt.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ukon\u010d\u00ed hovor.<\/div>\n
Krout\u00edm hlavou, telefon vrac\u00edm zp\u011bt na jeho m\u00edsto a protahuji krok, aby o m\u011b nem\u011bli strach. Jestli ho v\u016fbec maj\u00ed. My\u0161lenkami l\u00edt\u00e1m b\u016fhv\u00ed kde, ani si nev\u0161\u00edm\u00e1m, \u017ee stoj\u00edm u studia. Stoup\u00e1m po schodech, vch\u00e1z\u00edm do m\u00edstnosti a zav\u00edr\u00e1m za sebou dve\u0159e. Ot\u00e1\u010d\u00edm se, kdy\u017e v tom m\u011b n\u011bco tiskne k sob\u011b. Pozn\u00e1v\u00e1m bratrovu v\u016fni a jeho hebkou \u010dernou mikinu. Obt\u00e1\u010d\u00edm ruce okolo jeho t\u011bla. Hlad\u00ed m\u011b konej\u0161iv\u011b po z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdepak jsi byl? M\u011bl jsem strach,“ \u0161ept\u00e1 mi do vlas\u016f.<\/div>\n
Choul\u00edm se do jeho mikiny.<\/div>\n
„Prov\u011btrat hlavu, proj\u00edt se a p\u0159em\u00fd\u0161let.“<\/div>\n
Nev\u00edm, zda je mi rozum\u011bt, kdy\u017e m\u00e1m obli\u010dej zabo\u0159en\u00fd v kusu jeho oble\u010den\u00ed. Odtahuji se od n\u011bj, d\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Jeho tv\u00e1\u0159 se bl\u00ed\u017e\u00ed k m\u00e9, hladov\u011b se vp\u00edj\u00edm do jeho rt\u016f, jeho jazyk mi vych\u00e1z\u00ed vst\u0159\u00edc, hebk\u00e9 rty a Tom\u016fv pierc. Vn\u00edm\u00e1m jejich chu\u0165, doteky. Je to \u00fa\u017easn\u00e9. Nikdy jsem z l\u00edb\u00e1n\u00ed nem\u011bl tak kr\u00e1sn\u00fd pocit jako s Tomem. Tiskne m\u011b k sob\u011b v\u00edc a v\u00edc. Odtahuji se od n\u011bj s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Udus\u00ed\u0161 m\u011b, nebo n\u00e1s n\u011bkdo uvid\u00ed.“<\/div>\n
„A\u0165. M\u011bl jsem o tebe strach,“ znovu tiskne sv\u00e9 rty k m\u00fdm.<\/div>\n
Hladov\u00e9 polibky st\u0159\u00eddaj\u00ed n\u011b\u017en\u00e9 a proc\u00edt\u011bn\u00e9. Sv\u00e9 ruce p\u0159emis\u0165uji z jeho pasu, po z\u00e1dech, a\u017e ke krku a lokty si p\u0159itahuji jeho hlavu bl\u00ed\u017e k m\u00e9. Jeho ruce bloud\u00ed pod m\u00fdm tri\u010dkem, h\u0159ejiv\u00fd dotek zah\u00e1n\u00ed chlad z proch\u00e1zky a st\u0159\u00edd\u00e1 ho horkost vzru\u0161en\u00ed. Znovu odtahuje svoji tv\u00e1\u0159 od m\u00e9.<\/div>\n
„Poj\u010f, nebo si budou myslet b\u016fhv\u00ed co,“ usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
Odlepuji se od dve\u0159\u00ed, ty se za mnou otev\u00edraj\u00ed.<\/div>\n
„Nazdar, kluci.“<\/div>\n
Uf, o vte\u0159inu pozd\u011bji a Georg by v\u0161e vid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di, nebo by se divil, pro\u010d nejdou otev\u0159\u00edt dve\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/div>\n

<\/em><\/strong><\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed n\u00e1s Georg nevid\u011bl. Vch\u00e1z\u00edme s Billem do m\u00edstnosti, kter\u00e1 mi \u0161\u00edlen\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 ob\u00fdv\u00e1k ne\u017e studio. Bill si sed\u00e1 za Gustavem a Davidem, j\u00e1 se usazuji za otev\u0159en\u00fdm laptopem, u kter\u00e9ho sed\u011bl bratr. Je tu n\u011bjak\u00e1 str\u00e1nka, klik\u00e1m na ni. Okno se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed na celou obrazovku a j\u00e1 pozn\u00e1v\u00e1m bulv\u00e1rn\u00ed str\u00e1nky.<\/div>\n
<\/div>\n
Dvoj\u010data Bill a Tom Kaulitzovi (oba 23) maj\u00ed n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m. Podle informac\u00ed maj\u00ed mezi sebou napjatou atmosf\u00e9ru. Star\u0161\u00ed z bratr\u016f Tom se k tomuto t\u00e9ma vyj\u00e1d\u0159il negativn\u011b: „S nar\u016fstaj\u00edc\u00edm v\u011bkem sl\u00e1bne na\u0161e pouto, m\u016fj bratr se hodn\u011b zm\u011bnil.“ Co se d\u011bje s frontmanem skupiny Tokio Hotel? Je snad v depres\u00edch? S novin\u00e1\u0159i odm\u00edt\u00e1 komunikovat a vztah s jeho bratrem nevypad\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 nad\u011bjn\u011b. V jejich sedmn\u00e1cti a osmn\u00e1cti letech prohla\u0161ovali, \u017ee z\u016fstanou do smrti spolu. Co se stalo? M\u00e1 v tom n\u011bjak\u00fd v\u00fdznam Tomova p\u0159\u00edtelkyn\u011b Anita L.(21)? Ptali jsme se j\u00ed na jej\u00ed n\u00e1zor a t\u00e9hle odpov\u011bdi se n\u00e1m dostalo: „Bill m\u011b nikdy nem\u011bl r\u00e1d. Boj\u00edm se, \u017ee Tom\u016fv vztah s bratrem upad\u00e1 kv\u016fli mn\u011b.“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Nem\u00e1m chu\u0165 d\u00e1l \u010d\u00edst. Pro\u010d si Bill \u010dte takov\u00e9 \u010dl\u00e1nky? Co s t\u00edm m\u00e1 co d\u011blat Anita? Zved\u00e1m o\u010di od obrazovky a zjist\u00edm, \u017ee jsem tu s\u00e1m. Kam v\u0161ichni \u0161li? Zved\u00e1m se od stolu a m\u00ed\u0159\u00edm ke zku\u0161ebn\u011b. Ji\u017e sly\u0161\u00edm bratr\u016fv zp\u011bv. Zkou\u0161\u00ed. Vch\u00e1z\u00edm do dve\u0159\u00ed vedle zku\u0161ebny. David tu sed\u00ed na \u017eidli a vesele si podup\u00e1v\u00e1 nohou. Ot\u00e1\u010d\u00ed na m\u011b hlavu.<\/div>\n
„\u00c1, Tome. Poj\u010f se p\u0159idat. Bill se dneska sna\u017e\u00ed,“ rty m\u00e1 rozt\u00e1hl\u00e9 do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Proch\u00e1z\u00edm a\u017e k n\u011bmu. Bill je jako ve v\u00fdloze v obchodn\u00edm dom\u011b. Se zav\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky, s jeho rt\u016f linouc\u00ed se text za doprovodu ji\u017e nahran\u00fdch n\u00e1stroj\u016f Georga a Gustava, vypad\u00e1 skvostn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Davide, m\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“ pronesu do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ptej se,“ vy\u0161le odpov\u011b\u010f, ani\u017e by se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
V hlav\u011b mi l\u00e9t\u00e1 ot\u00e1zka za ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Pro\u010d se s Billem nem\u00e1me r\u00e1di?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome, p\u00e1rkr\u00e1t jsem o tom s tv\u00fdm bratrem mluvil. Jednou se mi dokonce sesypal na rameno, ale nikdy mi ne\u0159ekl prav\u00fd d\u016fvod.“<\/div>\n
Moje nad\u011bje na odpov\u011b\u010f se pr\u00e1v\u011b bort\u00ed jako Berl\u00ednsk\u00e1 ze\u010f.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, Bille, dneska kon\u010d\u00edme. Jsme domluveni,“ mluv\u00ed do mikrofonku a dr\u017e\u00ed mal\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka se na n\u011bj usm\u00edv\u00e1 a k\u00fdv\u00e1. Sluch\u00e1tka v\u011b\u0161\u00ed na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd stojan a miz\u00ed n\u00e1m z dohledu. B\u011bhem minuty se ale objevuje ve dve\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Bylo to dobr\u00e9?“ pt\u00e1 se s jiskrami v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
David mu s \u00fasm\u011bvem p\u0159itak\u00e1, \u017ee ano. Spokojeni odch\u00e1z\u00edme z m\u00edstnosti. Georg s Gustavem u\u017e jsou pry\u010d. Lou\u010d\u00edme se s Davidem a t\u00e9\u017e odch\u00e1z\u00edme ze studia, k autu a sm\u011br domov.<\/div>\n
„Jo, mamka mi psala, \u017ee odj\u00ed\u017ed\u00ed dom\u016f. Pr\u00fd, aby ji Gordon s p\u0159\u00e1teli nerozbili d\u016fm.“<\/div>\n
Sm\u011bji se. P\u0159edstava na\u0161eho nevlastn\u00edho otce, jak po\u0159\u00e1d\u00e1 n\u011bjakou akci s p\u0159\u00e1teli u n\u00e1s doma, m\u011b opravdu rozesm\u00e1la.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille… pro\u010d si \u010dte\u0161 takov\u00e9 nesmysln\u00e9 \u010dl\u00e1nky?“ pt\u00e1m se ti\u0161e.<\/div>\n
Up\u0159en\u011b hled\u00ed p\u0159ed sebe, jen tich\u00fd motor auta prot\u00edn\u00e1 tuhle napjatou a tichou atmosf\u00e9ru.<\/div>\n
„Nesmysln\u00e9? Nejsou nesmysln\u00e9, \u010dtu je po\u0159\u00e1d. A jsou pravdiv\u00e9. Anitu beru takovou ,jak\u00e1 je, nikdy jsem o n\u00ed ne\u0159ekl, \u017ee ji nem\u00e1m r\u00e1d, akor\u00e1t se mezi n\u00e1s postavila. A tv\u00e1 slova? Jsou taky pravdiv\u00e1. Nev\u00edm, pro\u010d jsi to tenkr\u00e1t do t\u011bch novin \u0159ekl.“<\/div>\n
Co\u017ee? Pro\u010d bych \u0159\u00edkal takov\u00e9 blbosti. D\u00edv\u00e1m se z okna a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm \u010dl\u00e1nkem a bratrov\u00fdmi slovy. Z my\u0161lenek m\u011b vytrhne p\u0159\u00edjezdov\u00e1 cesta k domu. Jasn\u011b, od Billa je to jen chvilka. Vystupujeme z auta a\u017e v gar\u00e1\u017ei. Ml\u010dky stoup\u00e1me po schodech a\u017e do horn\u00ed \u010d\u00e1sti domu. A\u017e tady se Bill odv\u00e1\u017e\u00ed promluvit.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ned\u011blej si s t\u00edm starosti. Te\u010f je te\u010f. Jsme tu a to je d\u016fle\u017eit\u00e9.“<\/div>\n
Choul\u00ed se mi do n\u00e1ru\u010de, tisknu mu do vlas\u016f polibek na souhlas.<\/div>\n
„Sko\u010d\u00edm si do sprchy, hned jsem zp\u011bt,“ oznamuje.<\/div>\n
K\u00fdv\u00e1m na souhlas. Jdu do lo\u017enice, kone\u010dn\u011b m\u00e1m \u010das se tu trochu rozhl\u00e9dnout a snad pochopit, pro\u010d se s Billem tak nem\u00e1me r\u00e1di, kdy\u017e je to ve skute\u010dnosti jinak. D\u00edv\u00e1m se na jeho psac\u00ed st\u016fl, proch\u00e1z\u00edm k n\u011bmu a vztahuji ruku na z\u00e1suvku. Otev\u00edr\u00e1m ji, le\u017e\u00ed v n\u00ed kniha, je ale oto\u010den\u00e1 zadn\u00ed stranou. Beru ji do rukou a ot\u00e1\u010d\u00edm ji na jej\u00ed tituln\u00ed stranu. R\u016fzn\u00e9 oblasti filozofie. Co to Bill proboha \u010dte? Klou\u017eu po knize o\u010dima. Je tu z\u00e1lo\u017eka. Nalistuji stranu, kter\u00e9 tento pap\u00edrek n\u00e1le\u017e\u00ed. Filozofick\u00e1 antropologie. Co to ksakru znamen\u00e1? M\u00e1 tu potr\u017eenou v\u011btu. S jistotou m\u016f\u017eeme \u0159\u00edci, \u017ee \u010dlov\u011bk je pro \u010dlov\u011bka tou nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1hadou, t\u00edm tajemstv\u00edm, kter\u00e9 se sna\u017e\u00ed nejintenzivn\u011bji odhalit<\/em>. Pro\u010d si tohle potrhl?<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d si v n\u00ed listuje\u0161?“ sly\u0161\u00edm za sebou.<\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00edm se a d\u00edv\u00e1m se do jeho zmaten\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Pro\u010d ji \u010dte\u0161?“ pt\u00e1m se pro zm\u011bnu zmaten\u011b j\u00e1.<\/div>\n
„Hledal jsem v n\u00ed s\u00e1m sebe, sv\u016fj smysl \u017eivota…“<\/div>\n
<\/div>\n
autor: J\u00e1jinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Clarrkys<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: J\u00e1jinka Jako v\u017edy d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e \ud83d\ude42 Cht\u011bla bych podotknout n\u011bco k Billovi. Pot\u0159ebuji ho takov\u00e9ho pro rozvoj p\u0159\u00edb\u011bhu a miluju Billa jako z\u00e1por\u00e1ka \ud83d\ude42 Tak douf\u00e1m, \u017ee Billa tu p\u0159ekousnete a zachov\u00e1te p\u0159\u00edze\u0148 Forgive me. \ud83d\ude42 J\u00e1jinka. Tom Gustav mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[301],"tags":[],"class_list":["post-11113","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-forgive-me-do-not-lie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11113","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11113"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11113\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11113"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11113"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11113"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}