{"id":11117,"date":"2010-07-26T18:30:00","date_gmt":"2010-07-26T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11090"},"modified":"2010-07-26T18:30:00","modified_gmt":"2010-07-26T17:30:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/26\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-11\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 11."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
S vd\u011b\u010dnost\u00ed jsem p\u0159ij\u00edmal jeho polibky a nech\u00e1val tak svou mysl, aby se na p\u00e1r okam\u017eik\u016f odpoutala od obav, je\u017e m\u011b tolik su\u017eovaly. Jeho h\u0159ejiv\u00e1 n\u00e1ru\u010d, doteky, bl\u00edzkost, to v\u0161echno mi umo\u017e\u0148ovalo zapomenout. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tenhle pocit vydr\u017e\u00ed jen chv\u00edli, a pak znovu budeme muset \u010delit t\u00e9 trpk\u00e9 skute\u010dnosti, \u017ee nejsem voln\u00fd, nem\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm, pokud nechci ohrozit jeho \u017eivot.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Byl tolik n\u011b\u017en\u00fd  a citupln\u00fd, kdy\u017e m\u011b hladil a l\u00edbal. Je\u0161t\u011b  nikdy d\u0159\u00edv ke mn\u011b nep\u0159istupoval s tak velkou opatrnost\u00ed. Ji\u017e vcelku zru\u010dn\u011b m\u011b vymotal z m\u00e9ho oble\u010den\u00ed, s\u00e1m si p\u0159es hlavu p\u0159et\u00e1hl ko\u0161ili, a pak mi m\u00edrn\u00fdm tlakem proti m\u00e9 hrudi nazna\u010dil, abych se polo\u017eil. Nechal jsem tedy svou hlavu klesnout do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a chytl ho za pa\u017ei, abych si ho mohl p\u0159it\u00e1hnout k sob\u011b. Kolenem mi od sebe odd\u00e1lil nohy a uvelebil se mezi nimi, podp\u00edraje se rukama vedle m\u00e9 hlavy, aby m\u011b tak nezat\u00ed\u017eil celou svou vahou. Byla to ale zbyte\u010dn\u00e1 ohleduplnost. Cht\u011bl jsem ho c\u00edtit naplno. Kdy\u017e tedy znovu za\u010dal l\u00edbat m\u00e9 rty, p\u0159itahoval jsem si ho za ramena k sob\u011b. Pochopil, co po n\u011bm chci, a j\u00e1 si spokojen\u011b zamru\u010del, kdy\u017e se jeho t\u011blo ocitlo na tom m\u00e9m.<\/em>  <\/div>\n
Pohnul se proti mn\u011b, a\u017e  jsme oba nar\u00e1z tlumen\u011b zast\u00e9nali do \u00fast tomu druh\u00e9mu. Na\u0161e rozp\u00e1len\u00e1  poko\u017eka po sob\u011b bez probl\u00e9m\u016f klouzala a j\u00e1 tou\u017eil za\u017e\u00edt to jedin\u00e9, k \u010demu jsme se s Tomem je\u0161t\u011b nikdy nedostali. Tohle toti\u017e mo\u017en\u00e1 byla posledn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost a j\u00e1 ji hodlal pln\u011b vyu\u017e\u00edt. Musel jsem v\u011bd\u011bt, zn\u00e1t ten pocit, jak\u00fd mi p\u0159inese naprost\u00e9 odevzd\u00e1n\u00ed se osob\u011b, kter\u00e1 zako\u0159enila hluboko do m\u00e9ho srdce. Nechal jsem ho, aby je\u0161t\u011b jednou zano\u0159il jazyk do m\u00e9 pusy, a pak jsem n\u00e1\u0161 polibek p\u0159eru\u0161il. Zhluboka jsem se nadechl a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
\n
„Vezmi si m\u011b, Tome,“ za\u0161eptal jsem svou prosbu potichu, p\u0159esto z\u0159eteln\u011b. V\u0161iml jsem si, \u017ee se malinko zarazil. P\u0159i na\u0161ich sch\u016fzk\u00e1ch, kter\u00e9 se staly tak moc \u010dast\u00fdmi v posledn\u00ed dob\u011b, se mi sv\u011b\u0159il se svoj\u00ed nezku\u0161enost\u00ed s chlapci a drobn\u00fdmi obavami, aby mi neubl\u00ed\u017eil pr\u00e1v\u011b proto, jak moc mu na mn\u011b z\u00e1le\u017eelo. „Neboj se,“ povzbudiv\u011b jsem se na n\u011bho pousm\u00e1l. „Milujme se. Nezran\u00ed\u0161 m\u011b, pom\u016f\u017eu ti,“ dod\u00e1val jsem mu odvahu a p\u0159i jednotliv\u00fdch slovech mu vtisk\u00e1val drobn\u00e9 polibky po cel\u00e9m obli\u010deji. „Chci t\u011b. Ud\u011blej to, Tomi.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ chraplav\u011b se mu vydralo z hlasivek a p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
T\u011bkav\u011b  se rozhl\u00e9dl kolem sebe a mn\u011b  neuniklo nap\u011bt\u00ed v jeho svalech. Cht\u011bl jsem ho ubezpe\u010dit o tom, jak zbyte\u010dn\u00fd je jeho strach. Nemohl ud\u011blat nic, co by se mi p\u0159\u00ed\u010dilo, u\u017e jen d\u00edky tomu, \u017ee to byl on, moje l\u00e1ska, moje sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e. M\u00edsto uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed jsem ho ale znovu pol\u00edbil. Hluboce a dlouze. L\u00edn\u011b jsem se no\u0159il jazykem do jeho \u00fast, laskal a konej\u0161il ten jeho, sem tam zlehka skous\u00e1val jeho polibky nab\u011bhl\u00e9 a rud\u011b prokrven\u00e9 rty. Zatla\u010dil jsem proti n\u011bmu, abych mu tak dal najevo, \u017ee chci, aby si on nyn\u00ed lehl na z\u00e1da. Vyhov\u011bl mi a j\u00e1 pokra\u010doval v l\u00edb\u00e1n\u00ed a hlazen\u00ed, dokud jsem si nebyl jist\u00fd, \u017ee ve\u0161ker\u00e1 rozechv\u011blost je ta tam a jeho touha se vr\u00e1tila v pln\u00e9 s\u00edle. Jeho nab\u011bhl\u00fd penis mi tla\u010dil do stehna a t\u0159el se o n\u011bj. Bylo rajskou hudbou pro moje u\u0161i sly\u0161et ho zrychlen\u011b d\u00fdchat, tichoulince vzdychat a ob\u010das \u0161eptat m\u00e9 jm\u00e9no.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nespokojen\u011b  zamru\u010del, kdy\u017e jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl a sna\u017eil se m\u011b  za pa\u017ei dr\u017eet si m\u011b u sebe po tom, co jsem se od n\u011bj za\u010dal vzdalovat na druhou stranu l\u016f\u017eka, kde byly odhozen\u00e9 m\u00e9 \u0161aty.<\/em><\/div>\n
„Vydr\u017e chvilku.“ Usm\u00e1l jsem se a set\u0159\u00e1sl ze sebe jeho ruku, je\u017e sv\u00edrala m\u00e9 p\u0159edlokt\u00ed. Nevypt\u00e1val se, co d\u011bl\u00e1m, ov\u0161em nespou\u0161t\u011bl ze m\u011b la\u010dn\u00e9 o\u010di. Rychle jsem prohmatal svoje kimono a vyt\u00e1hl z n\u011bj malinkou lahvi\u010dku. Nosil jsem ji u sebe od doby, kdy se v\u011bci mezi mnou a Tomem zlep\u0161ily a my se sbl\u00ed\u017eili, a\u017e dote\u010f j\u00ed ov\u0161em nebylo pot\u0159eba. Odd\u011blal jsem \u0161punt a trochu vonn\u00e9ho oleje jsem si nalil do dlan\u011b. Tom m\u011b d\u00e1l zaujat\u011b pozoroval, ale ne dlouho. Donutil jsem ho stisknout v\u00ed\u010dka k sob\u011b a hlasit\u011b zast\u00e9nat, kdy\u017e jsem mastnou dlan\u00ed promas\u00edroval jeho penis od ko\u0159ene a\u017e po vrchol, a potom za\u010dal pravideln\u011b pohybovat z\u00e1p\u011bst\u00edm, zat\u00edmco druhou rukou jsem p\u0159ipravoval s\u00e1m sebe.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Oh, m\u016fj Bo\u017ee!“ Uniklo mu, kdy\u017e se na mn\u011b op\u011bt byly jeho duhovky ztmavl\u00e9 vzru\u0161en\u00edm schopn\u00e9 pod\u00edvat. „Bille,“ vydechl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a vyhoupl se do sedu. „M\u016f\u017eu\u2026 m\u016f\u017eu to vid\u011bt?“ Mumlal si ne zcela srozumiteln\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 to nebyla ot\u00e1zka, na kterou by \u010dekal odpov\u011b\u010f. Posadil jsem se mu na stehna a on, obj\u00edmaj\u00edc m\u011b kolem ramen, nakoukl, co p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1m. Prudce vydechl zadr\u017eovan\u00fd dech, kdy\u017e se ve mn\u011b ztratil druh\u00fd prst velice rychle n\u00e1sledovan\u00fd t\u0159et\u00edm. Tom neuv\u011b\u0159iteln\u011b trhan\u011b d\u00fdchal, skoro a\u017e hlasit\u011b fun\u011bl a nehty mi zar\u00fdval do k\u016f\u017ee na pa\u017e\u00edch, kter\u00fdch se k\u0159e\u010dovit\u011b p\u0159idr\u017eoval, aby mu nic z t\u00e9 pod\u00edvan\u00e9 neuniklo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti to?“ Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt. Kdy\u017e Tom bez dechu p\u0159ik\u00fdvl jako \u017ee ano, vy\u0161pulil jsem je\u0161t\u011b v\u00edce zade\u010dek a zasunul do sebe sv\u00e9 prsty, jak nejv\u00edc to bylo mo\u017en\u00e9. Povzdechnul jsem si, kdy\u017e jsem tam uvnit\u0159 zavadil o to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto, a hned na to je v\u0161echny ze sebe vyndal. Tohle sta\u010dilo, proto\u017ee jak jsem se tam toho dotknul, podn\u00edtilo to ve mn\u011b tak velkou touhu, \u017ee u\u017e jsem to nedok\u00e1zal d\u00e9le odkl\u00e1dat. Cht\u011bl jsem, pot\u0159eboval jsem n\u011bco mnohem v\u00edc, n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edho v sob\u011b, co by mi p\u0159ineslo mnohon\u00e1sobn\u011b vy\u0161\u0161\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed. Povalil jsem Toma zp\u011bt na z\u00e1da a kousek jsem povylezl nad jeho kl\u00edn. Nebyl pro m\u011b nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9m nasm\u011brovat jeho chloubu na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto, a i kdy\u017e jsem se poprv\u00e9 malinko lekl t\u00e9 velikosti, nyn\u00ed jsem se p\u0159\u00edmo t\u011b\u0161il, a\u017e bude ve mn\u011b. Tak hork\u00fd, pulzuj\u00edc\u00ed a tvrd\u00fd. Bolest byla jen velice kr\u00e1tk\u00e1 a slab\u00e1, a jakmile jsem ho pohltil cel\u00e9ho, do\u010dista zmizela a vyst\u0159\u00eddala ji ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed rozko\u0161, jakou jsem kdy za\u017eil, kdy\u017e se ve mn\u011b Tom za\u010dal zvolna pohybovat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
I on s\u00e1m na tom musel b\u00fdt velice podobn\u011b. Hlasit\u011b st\u00e9nal, p\u0159idr\u017eoval si m\u011b  za boky a pom\u00e1hal mi nadzved\u00e1vat se ve st\u00e1le rychlej\u0161\u00edm tempu. C\u00edtil jsem, jak mi po z\u00e1dech a skr\u00e1n\u00edch st\u00e9kaj\u00ed  kapi\u010dky potu, i Tomova poko\u017eka se leskla, ve tv\u00e1\u0159\u00edch byl \u010derven\u00fd a kr\u00e1tk\u00e9 vl\u00e1sky, lemuj\u00edc\u00ed jeho \u010delo, kter\u00e9 mu vyklouzly z t\u011bch jeho zapleten\u00fdch pramen\u016f, se mu lepily na sp\u00e1nky. Bylo fascinuj\u00edc\u00ed pozorovat jeho v\u00e1\u0161n\u00ed pok\u0159iven\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd se m\u011bnil s t\u00edm, jak bl\u00edzko byl jeho orgasmus. Ten m\u016fj byl t\u00e9m\u011b\u0159 tady, za\u010dala se mi motat hlava a nekontrolovateln\u011b jsem se t\u0159\u00e1sl. Ne\u017e to ale p\u0159i\u0161lo, Tom m\u011b jedn\u00edm prudk\u00fdm pohybem p\u0159ekulil pod sebe. Necht\u011bn\u011b p\u0159i tom ze m\u011b vyklouzl, ale pohotov\u011b se do m\u011b pono\u0159il znovu. Moje do\u0161iroka rozta\u017een\u00e9 nohy uchopil pod koleny, p\u0159itiskl mi je k trupu a nalehl na m\u011b. N\u00e1\u0161 z\u00e1v\u011br se nesl p\u0159\u00edmo ve zb\u011bsil\u00e9m tempu, p\u0159i kter\u00e9m a\u017e s besti\u00e1ln\u00ed razanc\u00ed nar\u00e1\u017eel do m\u00e9ho kouzeln\u00e9ho bodu. M\u00e9 vid\u011bn\u00ed zatemnily \u010dern\u00e9 fleky, kter\u00e9 mi poskakovaly p\u0159ed o\u010dima, v u\u0161\u00edch mi hu\u010delo tak, \u017ee jsem t\u00e9m\u011b\u0159 ani nebyl schopn\u00fd jimi zachytit, jak oba k\u0159i\u010d\u00edme ve spole\u010dn\u00e9m orgasmu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  jsem dostal sv\u016fj zb\u011bsil\u00fd tlukot srdce do norm\u00e1lu a byl schopn\u00fd  norm\u00e1ln\u011b vn\u00edmat, Tom u\u017e  le\u017eel vedle m\u011b, podp\u00edral se na lokti, shl\u00ed\u017eel na m\u011b, a kr\u00e1sn\u011b se usm\u00edval, hlad\u00edc m\u011b ve vlasech.<\/em><\/div>\n
„Tohle bylo to nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed\u2026“ Sv\u011b\u0159il mi a vtiskl mi pusu na \u010delo. „L\u00e1sko moje, d\u011bkuju ti za to.“<\/em><\/div>\n
„Ned\u011bkuj,“ p\u0159itiskl jsem mu svou dla\u0148 na tv\u00e1\u0159 a nechal ji tam polo\u017eenou. „To j\u00e1 bych m\u011bl. Proz\u00e1\u0159il jsi moje osam\u011bl\u00e9 dny.“ P\u0159it\u00e1hl jsem si ho bl\u00ed\u017e a kr\u00e1tce polaskal jeho rty. Tom zavrt\u011bl nesouhlasn\u011b hlavou, kdy\u017e se odt\u00e1hl.<\/em><\/div>\n
„M\u00fdl\u00ed\u0161 se. To ty jsi to sv\u011btlo. S tebou v m\u00e9m \u017eivot\u011b op\u011bt vy\u0161lo slunce. U\u017e jsem v to ani nedoufal. Miluju t\u011b a nevzd\u00e1m se na\u0161\u00ed l\u00e1sky.“ Jeho slova m\u011b dojala. P\u0159\u00e1l jsem si, aby to bylo mo\u017en\u00e9, abychom dok\u00e1zali p\u0159ekonat v\u0161echny p\u0159ek\u00e1\u017eky, kter\u00e9 n\u00e1m st\u00e1ly v cest\u011b, ov\u0161em zd\u00e1lo se to tolik nemo\u017en\u00e9. Smutn\u011b jsem se pousm\u00e1l a oto\u010dil se na bok, aby se vedle m\u011b mohl polo\u017eit. Nereagoval jsem ji\u017e v\u00edce na jeho posledn\u00ed v\u011bty. Necht\u011bl jsem tu kr\u00e1snou chv\u00edli zkazit t\u00edm, \u017ee bych \u0159ekl n\u011bco o tom, \u017ee my dva spolu budoucnost nem\u00e1me. Rad\u011bji jsem se k n\u011bmu jenom p\u0159itulil, hladil ho po z\u00e1dech a poslouchal jeho zvolna se prohlubuj\u00edc\u00ed dech. Us\u00ednal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  jsem si byl jist\u00fd, \u017ee sp\u00ed  natolik tvrd\u011b, abych ho neprobudil, opatrn\u011b  jsem se vymanil z jeho n\u00e1ru\u010de, vstal z postele, a co nejti\u0161eji jsem se obl\u00e9kl. Najednou jsem se prost\u011b b\u00e1t jakkoli d\u00e9le se tu s n\u00edm zdr\u017eet. M\u011bl jsem nep\u0159\u00edjemnou p\u0159edtuchu, kter\u00e1 m\u011b ponoukala odej\u00edt a vr\u00e1tit se do pal\u00e1ce. Zlehka jsem na\u0161lapoval po m\u00edstnosti a zvolna odsouval dve\u0159e, kter\u00e9 by mohly ud\u011blat nejv\u00edce hluku. Ne\u017e jsem vyklouzl ven, ohl\u00e9dl jsem se a zad\u00edval se na n\u011bj. Vypadal tak spokojen\u011b, jak se ze span\u00ed usm\u00edval a tulil k sob\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fd jsem mu m\u00edsto sebe vt\u011bsnal do n\u00e1ru\u010de. Bylo mi z toho \u00fazko. Jak r\u00e1d bych se rozeb\u011bhl nazp\u011bt a z\u016fstal tu le\u017eet s n\u00edm. Zkrou\u0161en\u011b jsem si povzdychl a honem ode\u0161el. St\u00e1t tam je\u0161t\u011b o chvilinku d\u00e9le, nedok\u00e1\u017eu odej\u00edt a ud\u011bl\u00e1m to, po \u010dem jsem prahnul.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1  p\u0159edtucha se naplnila hned, jak jsem se objevil v hlavn\u00edm s\u00e1le. S pokr\u010den\u00fdm h\u0159betem se ke mn\u011b p\u0159i\u0159\u00edtil Xaniro a za\u010dal mi vykl\u00e1dat, jak u\u017e m\u011b n\u011bjakou dobu bez \u00fasp\u011bchu hled\u00e1 po cel\u00e9m pal\u00e1ci. Nem\u011bl jsem chu\u0165 vysv\u011btlovat svoji nep\u0159\u00edtomnost n\u011bjakou smy\u0161lenou historkou, proto jsem ho vyb\u00eddl, aby p\u0159e\u0161el rovnou k v\u011bci a \u0159ekl mi, pro\u010d se po mn\u011b tak vehementn\u011b sh\u00e1n\u011bl.<\/em><\/div>\n
„P\u0159ijel posel z dru\u017einy na\u0161eho velect\u011bn\u00e9ho \u0161og\u00fana. Vracej\u00ed se. Budou tu do dvou dn\u016f.“ Ozn\u00e1mil mi tu skv\u011blou novinu s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu a ve mn\u011b se bolestn\u011b sev\u0159ely snad v\u0161echny \u00fatroby. Zesl\u00e1bla mi kolena a bylo mi na zvracen\u00ed. Tohle nemohla b\u00fdt pravda. V\u017edy\u0165 je\u0161t\u011b v posledn\u00edm dopise, kter\u00fd p\u0159i\u0161el ned\u00e1vno, mi Torio psal, \u017ee st\u00e1le netu\u0161\u00ed, kdy se vr\u00e1t\u00ed. Domn\u00edval jsem se, \u017ee to znamen\u00e1 je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouh\u00fd \u010das k \u010dek\u00e1n\u00ed a najednou tohle. To bylo snad to nejhor\u0161\u00ed, co se mohlo st\u00e1t. Nebyl jsem p\u0159ipraven\u00fd, my nebyli. Jak bychom te\u010f jenom mohli stihnout se p\u0159ipravit?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Je v\u00e1m n\u011bco, veli\u010denstvo?“ Ta starost musela b\u00fdt p\u0159edst\u00edran\u00e1, p\u0159esto jsem byl docela r\u00e1d, \u017ee m\u011b Xaniro pohotov\u011b zachytil, kdy\u017e hrozilo, \u017ee slabost, kter\u00e1 m\u011b zachv\u00e1tila, mi nedovol\u00ed udr\u017eet se na nohou, a nenechal m\u011b sk\u00e1cet se na zem p\u0159ed zraky v\u0161ech dvo\u0159an\u016f.<\/em><\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ zachrapt\u011bl jsem nam\u00e1hav\u011b a pracn\u011b jsem sb\u00edral zp\u011bt svou ztracenou rovnov\u00e1hu.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1te snad radost, \u017ee se Torio vrac\u00ed?“ U\u0161kl\u00edbl se a j\u00e1 nabyl obavu, \u017ee v jeho pohledu se zalesklo v\u00edce v\u011bd\u011bn\u00ed, ne\u017e by mi bylo milo.<\/em><\/div>\n
„Ale samoz\u0159ejm\u011b,“ sna\u017eil jsem se honem vzpamatovat a nasadit si masku, kterou by neprokoukl. „M\u00e1m velkou radost. Takovou, a\u017e se mi z toho zato\u010dila hlava.“ Hran\u011b jsem se pousm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Doprovod\u00edm v\u00e1s do pokoje.“ Nab\u00eddl se a pokynut\u00edm ruky odvolal samuraje z m\u00e9 osobn\u00ed str\u00e1\u017ee, kte\u0159\u00ed si v\u0161imli, \u017ee je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku a cht\u011bli mi p\u0159isp\u011bchat na pomoc. Vymanil jsem se z Xanirova sev\u0159en\u00ed a zvolna jsem kr\u00e1\u010del s\u00e1m. On se mi vlezle dr\u017eel po boku v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti, kterou objas\u0148oval t\u00edm, \u017ee kdybych se mi znovu ud\u011blalo mdlo, aby mohl co nejefektivn\u011bji pomoci, ani\u017e bych si ubl\u00ed\u017eil. M\u011bl jsem chu\u0165 odfrknout si nad tou jeho p\u0159ehnanou p\u00e9\u010d\u00ed a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b se na n\u011bj rozk\u0159iknout, aby mi dal pokoj a neotravoval m\u011b v m\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 situaci.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Neud\u011blal jsem to a nechal ho, aby se mnou do\u0161el a\u017e p\u0159ed m\u00e9  komnaty, kde u\u017e jsme byli z doslechu a dohledu v\u0161ech lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se po pal\u00e1ci potulovali, a cel\u00e9 m\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed ten podl\u00fd sk\u0159et je\u0161t\u011b ston\u00e1sobn\u011b zhor\u0161il, kdy\u017e t\u00edm sv\u00fdm jedovat\u00fdm hlasem pronesl:<\/em><\/div>\n
„Dok\u00e1\u017eete velice dob\u0159e p\u0159edst\u00edrat, v\u00fdsosti, ale nejste opatrn\u00fd,“ nech\u00e1pal jsem. Oto\u010dil jsem se na n\u011bj s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm a nep\u0159\u00edjemn\u011b mi zamrazilo v z\u00e1tylku, kdy\u017e jsem si v\u0161iml jeho po\u0165ouchl\u00e9ho a zlov\u011bstn\u00e9ho pohledu. „\u0158ekn\u011bte, jak moc si cen\u00edte \u017eivota va\u0161eho nov\u00e9ho p\u0159\u00edtele?“ St\u00e1hlo se mi hrdlo, proto\u017ee jsem za\u010d\u00ednal tu\u0161it, kam t\u00edm v\u0161\u00edm nejsp\u00ed\u0161 m\u00ed\u0159\u00ed. Pokud ale jen h\u00e1dal, necht\u011bl jsem mu poskytnout jednozna\u010dnou odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1pu, o \u010dem to mluv\u00ed\u0161 a je mi to jedno. Nechej m\u011b b\u00fdt, chci si odpo\u010dinout.“ Odseknul jsem a s\u00e1hnul na kliku dve\u0159\u00ed s \u00famyslem otev\u0159\u00edt je a co nejrychleji se p\u0159ed n\u00edm ztratit. Bolestiv\u011b mi ale stisknul pa\u017ei a donutil m\u011b znovu mu v\u011bnovat pozornost.<\/em><\/div>\n
„Au, pus\u0165! To bol\u00ed. Co si to v\u016fbec dovoluje\u0161?!“ Sna\u017eil jsem se mu vymanit, ale dr\u017eel m\u011b pevn\u011b, na tv\u00e1\u0159i st\u00e1le ten zlov\u011bstn\u00fd \u0161kleb. Nah\u00e1n\u011bl mi hus\u00ed k\u016f\u017ei. Xaniro nebyl dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, to jsem v\u011bd\u011bl v\u017edycky. Z\u00e1rove\u0148 to byl ale tak\u00e9 zbab\u011bl\u00fd patol\u00edzal, kter\u00fd si v\u016f\u010di mn\u011b nikdy nic nedovolil.<\/em><\/div>\n
„Tak tedy dovolte, abych v\u00e1m osv\u011b\u017eil pam\u011b\u0165. \u010cast\u00e9 tajn\u00e9 sch\u016fzky v zadn\u00edm are\u00e1lu pal\u00e1ce. Mal\u00fd domek s p\u0159edzahr\u00e1dkou\u2026\u2026\u2026 cizinec, je\u017e ho ob\u00fdv\u00e1, spousta dotek\u016f a st\u00e9n\u00e1n\u00ed,“ v o\u010d\u00edch se mi odrazila \u010dir\u00e1 hr\u016fza a j\u00e1 zapomn\u011bl i d\u00fdchat, „tak co, u\u017e si vzpom\u00edn\u00e1te na va\u0161e nov\u00e9 povyra\u017een\u00ed?“<\/em>  <\/div>\n
Nebyl jsem schopn\u00fd  slova. Rozechv\u011bl jsem se a hlavou mi za\u010daly zb\u011bsile v\u00ed\u0159it ty nejstra\u0161liv\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavy toho, jak zle to s n\u00e1mi ob\u011bma mus\u00ed dopadnout, kdy\u017e n\u00e1s tenhle jedovat\u00fd had odhalil. Z\u0159ejm\u011b bylo na mn\u011b jasn\u011b viditeln\u00e9, jak moc m\u011b to zas\u00e1hlo, proto ani\u017e by m\u011b nutil do n\u011bjak\u00e9 reakce, pokra\u010doval. „Ale nemus\u00edte m\u00edt strach. Nepov\u00edm to,“ vykulil jsem na n\u011bj o\u010di. Co to tu pov\u00edd\u00e1? Hraje si snad se mnou? „Chci pen\u00edze. Pravidelnou vysokou rentu. Pla\u0165te a va\u0161e mal\u00e9 tajemstv\u00ed u m\u011b bude v bezpe\u010d\u00ed.“ Tak p\u0159eci jenom. Bylo by bl\u00e1hov\u00e9 myslet si, \u017ee nebude nic cht\u00edt.<\/em><\/div>\n
„Ty sprostej vyd\u011bra\u010di!“ Prsknul jsem na n\u011bj, ale byl to jen zoufal\u00fd v\u00fdk\u0159ik, o kter\u00e9m jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee mi bude k ni\u010demu. M\u011bl m\u011b v hrsti a j\u00e1 nem\u011bl na v\u00fdb\u011br. Musel jsem k\u00fdvnout, jinak by byl Tom mrtv\u00fd mnohem d\u0159\u00edve, ne\u017e by sta\u010dil alespo\u0148 n\u011bkam ut\u00e9ct.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  Xaniro dos\u00e1hl sv\u00e9ho, nechal m\u011b kone\u010dn\u011b b\u00fdt. Mnul si ruce, kdy\u017e odch\u00e1zel, a tlumen\u011b se uchicht\u00e1val. Zav\u0159el jsem za sebou dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f hloub do m\u00edstnosti. Op\u011bt tu byla ta nevolnost. Jak jsem osam\u011bl, za\u00fato\u010dila na m\u011b ukrutn\u00e1 zoufalost, strach, beznad\u011bj ob\u0159\u00edch rozm\u011br\u016f. Vn\u00edmal jsem to jako naprost\u00fd konec sv\u00e9ho \u017eivota, m\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. P\u0159ipadalo mi, jako kdyby p\u0159ede mnou nele\u017eela u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed budoucnost. Jen utrpen\u00ed a pak smrt n\u00e1sledkem stesku, proto\u017ee nebudu moci b\u00fdt s t\u00edm, koho nadev\u0161e miluji. Zhoupnula se se mnou podlaha, rozmazalo se mi vid\u011bn\u00ed, a pak jsem jen kr\u00e1tce vn\u00edmal, jak m\u011b m\u00e9 nohy odm\u00edtly d\u00e1l n\u00e9st a j\u00e1 se jako list stromu na podzim snesl na zem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pak bylo dlouhou dobu jen \u010derno. Z mdlob jsem se probral, a\u017e kdy\u017e se slunce na obzoru ukl\u00e1dalo ke sp\u00e1nku. Jen st\u011b\u017e\u00ed jsem se alespo\u0148 posadil. T\u0159e\u0161tila mi hlava a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi rozkut\u00e1lelo spousta pram\u00ednk\u016f slan\u00e9 vody. Zaj\u00edkal jsem se hysterick\u00fdmi vzlyky a mezi zoufal\u00fdm lap\u00e1n\u00edm po dechu jsem, tlumen\u011b na\u0159\u00edkaj\u00edc, volal Tomovo jm\u00e9no. Kdy\u017e se mi slzy z o\u010d\u00ed p\u0159estaly valit s tak velkou intenzitou, a j\u00e1 byl schopn\u00fd alespo\u0148 n\u011bco vid\u011bt, ani\u017e bych vstal, po zemi jsem se doplazil k mal\u00e9mu stolku, kter\u00fd slou\u017eil k psan\u00ed. Zap\u00e1lil jsem malou lucerni\u010dku, kter\u00e1 st\u00e1la vedle, a rozt\u0159esenou rukou na pap\u00edr napsal p\u00e1r v\u011bt adresovan\u00fdch m\u00e9 matce. List jsem pe\u010dliv\u011b slo\u017eil, zape\u010detil a ukryl ho do \u0161at\u016f. Te\u010f jen sta\u010dilo po\u010dkat na \u00faplnou tmu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
T\u0159\u00e1sl jsem se obavami, \u017ee jsem op\u011bt sledov\u00e1n n\u011bk\u00fdm nepovolan\u00fdm, kdy\u017e  jsem se v noci pl\u00ed\u017eil zahradami. V\u0161ude kolem m\u011b byl ale klid. Ob\u010das se jen oz\u00fdvalo \u0161um\u011bn\u00ed list\u00ed strom\u016f nebo st\u00e9bel bambusu, to jak se v nich prohnal v\u00edtr. Xaniro m\u011bl nejsp\u00ed\u0161e jin\u00fd program. To, co cht\u011bl, ze m\u011b u\u017e vym\u00e1mil. Z\u0159ejm\u011b nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt v\u00edc. To, co na m\u011b m\u011bl, bohat\u011b sta\u010dilo k tomu, aby zni\u010dil nejen Toma, ale i m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Neobt\u011b\u017eoval jsem se s klep\u00e1n\u00edm a rovnou vklouzl do Tomova domku. Slab\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed zevnit\u0159 mi napov\u011bd\u011blo, \u017ee je\u0161t\u011b nesp\u00ed. Na\u0161el jsem ho skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edho se nad n\u011bjak\u00fdmi pl\u00e1ny, jak do nich soust\u0159ed\u011bn\u00fd n\u011bco zapisuje. Zvedl hlavu, kdy\u017e sly\u0161el \u0161ramot, a n\u00e1dhern\u011b se na m\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e poznal, kdo k n\u011bmu p\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bille, vydechl pot\u011b\u0161en\u00fd a vysko\u010dil na nohy. \u00dasm\u011bv se ale st\u00e1hl do ustaran\u00e9ho zakabon\u011bn\u00ed hned, jak ke mn\u011b p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e a v\u0161iml si, jak zb\u011bdovan\u011b vypad\u00e1m. „L\u00e1sko,“ \u0161eptnul a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. On samoz\u0159ejm\u011b p\u0159edpokl\u00e1dal, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed, proto se zbyte\u010dn\u011b nevypt\u00e1val a jen m\u011b objal. Netu\u0161il ov\u0161em o kolik hr\u016fz se to je\u0161t\u011b nabalilo za ten kr\u00e1tk\u00fd \u010das, co jsme se nevid\u011bli. Znovu jsem se neubr\u00e1nil vzlyk\u016fm. Pevn\u011b m\u011b dr\u017eel, kol\u00e9bal m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed a nech\u00e1val m\u00e9 slzy, aby se vp\u00edjely do hrub\u00e9 l\u00e1tky jeho ko\u0161ile.<\/em>  <\/div>\n
„Tome, mus\u00ed\u0161 odjet.“ Ku\u0148knul jsem do jeho ramene tlumen\u011b. On ale rozum\u011bl a kousek si m\u011b od sebe odt\u00e1hl, aby se na m\u011b mohl zad\u00edvat s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“ Nech\u00e1pav\u011b vrt\u011bl hlavou. „Bille, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se boj\u00ed\u0161, ale je\u0161t\u011b m\u00e1me \u010das.“<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1me!“ Vyjeknul jsem. „On se vrac\u00ed. Mo\u017en\u00e1 z\u00edtra, mo\u017en\u00e1 za dva dny. Mus\u00ed\u0161 zmizet, hned!“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nechci,“ odporoval a m\u011b tak \u010dinil je\u0161t\u011b v\u00edce zoufalej\u0161\u00edm. „Sly\u0161\u00ed\u0161, Bille, j\u00e1 t\u011b neopust\u00edm. On p\u0159eci nebude o ni\u010dem v\u011bd\u011bt. M\u016f\u017eeme to d\u00e1l tajit, b\u00fdt velmi velmi opatrn\u00ed, a mezit\u00edm vymyslet, jak se ho\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ne! Poslouchej!“ Skoro jsem zak\u0159i\u010del, ale pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee b\u00fdt tak moc hlu\u010dn\u00fd, nen\u00ed zrovinka nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. „Xaniro to v\u00ed. Nem\u016f\u017eeme\u2026 nejde to. Mus\u00ed\u0161 pry\u010d. Pros\u00edm, tolik se o tebe boj\u00edm. Tome, pros\u00edm, odje\u010f.“ Nal\u00e9hal jsem na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161? Kam? Neopust\u00edm Japonsko. Neopust\u00edm tebe.“ Um\u00edn\u011bnec. P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee tohle \u0159ekne, a abych byl zcela up\u0159\u00edmn\u00fd, ani j\u00e1 s\u00e1m necht\u011bl, aby opustil zemi. Vyt\u00e1hl jsem z jednoho ze z\u00e1hyb\u016f sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed ob\u00e1lku a podal mu ji.<\/em><\/div>\n
„Je\u010f do kl\u00e1\u0161tera za moj\u00ed matkou. Tohle je dopis pro ni. Vysv\u011btluji v n\u011bm celou na\u0161i situaci a to, jak d\u016fle\u017eit\u00fd pro m\u011b jsi. Tam bude\u0161 na n\u011bjakou dobu v bezpe\u010d\u00ed.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale co ty?“<\/em><\/div>\n
„Jak co j\u00e1?“ <\/em><\/div>\n
„Kdo ochr\u00e1n\u00ed tebe? Nem\u016f\u017ee\u0161 tu z\u016fstat s\u00e1m.“ Pevn\u011b jsem k sob\u011b stisknul v\u00ed\u010dka. Tolik m\u011b tohle vy\u010derp\u00e1valo. Nebylo tu m\u00edsto na jeho obavy o m\u011b. J\u00e1 nebyl zdaleka v tak velk\u00e9m ohro\u017een\u00ed. Alespo\u0148 jsem o tom byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Mn\u011b se nic nestane. Kdy\u017e tu nebude\u0161, Toria zvl\u00e1dnu. Nem\u011bj strach. J\u00e1 jen mus\u00edm v\u011bd\u011bt, \u017ee ty jsi v po\u0159\u00e1dku, abych m\u011bl s\u00edlu b\u00fdt t\u00edm jeho star\u00fdm c\u00edsa\u0159em, jak\u00fdm jsem byl, ne\u017e odjel, ne\u017e jsem poznal tebe.“ T\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b jsem hlesnul t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r slov.<\/em><\/div>\n
„To znamen\u00e1, \u017ee bude\u0161\u2026 zase jeho.“ Zlomen\u011b si Tom uv\u011bdomil, co v\u0161echno to bude obn\u00e1\u0161et, aby se zakrylo, co se tu za \u0161og\u00fanovy nep\u0159\u00edtomnosti d\u011blo.<\/em><\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161,“ p\u0159ipustil jsem rezignovan\u00fd a sv\u00fdm zp\u016fsobem sm\u00ed\u0159en\u00fd s tou ohavnost\u00ed. Hnusila se mi p\u0159edstava, \u017ee by se m\u011b m\u011bly krom\u011b Tomov\u00fdch rukou dot\u00fdkat je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9, ale pokud to zajist\u00ed bezpe\u010d\u00ed pro moji l\u00e1sku, tak to podstoup\u00edm. „J\u00e1 t\u011b ale uji\u0161\u0165uji, \u017ee miluji jenom tebe. Rozum\u00ed\u0161, Tomi. To jenom ty jsi v m\u00e9m srdci, a aby nepuklo, pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, \u017ee se ti nic nestane.“ Vysv\u011btloval jsem mu. Trhalo m\u011b na kusy vid\u011bt ho, jak p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence trp\u00ed, ale vyhov\u011bl mi. K\u00fdvl.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Vydej se na cestu je\u0161t\u011b dnes v noci, ano?“ Znovu p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Vid\u011bl jsem, jak se mu nepatrn\u011b chv\u011bje brada, a o\u010di lesknou potla\u010dovan\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Nedivil jsem se. I m\u011b tohle lou\u010den\u00ed mu\u010dilo.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, l\u00e1sko. Slibuju, \u017ee p\u0159ijdu na to, jak b\u00fdt spolu.“ P\u0159isl\u00edbil, kdy\u017e m\u011b znovu objal. Pak m\u011b naposledy nal\u00e9hav\u011b pol\u00edbil. Byl to ho\u0159koslan\u00fd polibek pln\u00fd bolesti a m\u00edchaj\u00edc\u00edch se slz n\u00e1s obou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki S vd\u011b\u010dnost\u00ed jsem p\u0159ij\u00edmal jeho polibky a nech\u00e1val tak svou mysl, aby se na p\u00e1r okam\u017eik\u016f odpoutala od obav, je\u017e m\u011b tolik su\u017eovaly. Jeho h\u0159ejiv\u00e1 n\u00e1ru\u010d, doteky, bl\u00edzkost, to v\u0161echno mi umo\u017e\u0148ovalo zapomenout. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tenhle pocit vydr\u017e\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11117","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11117","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11117"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11117\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11117"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11117"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11117"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}