{"id":11121,"date":"2010-07-26T16:00:00","date_gmt":"2010-07-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11094"},"modified":"2010-07-26T16:00:00","modified_gmt":"2010-07-26T15:00:00","slug":"zoom-into-me-2-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/26\/zoom-into-me-2-3\/","title":{"rendered":"Zoom into me 2\/3"},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b probudily slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 m\u011b jemn\u011b \u0161imraly na tv\u00e1\u0159i. Rozlepil jsem v\u00ed\u010dka od sebe a ospale se rozhl\u00e9dl po pokoji. Vlastn\u011b si ani nepamatuju, jak jsem usnul. Pamatuju si Billova z\u00e1da miz\u00edc\u00ed za dve\u0159mi, a pak u\u017e m\u00e1m tot\u00e1ln\u00ed okno. Zmo\u017een\u011b si lehnu zp\u011bt na postel a ut\u00e1p\u00edm se v my\u0161lenk\u00e1ch na sv\u00e9 ct\u011bn\u00e9 dvoj\u010de. Jenom n\u00e1hodou zabloud\u00edm pohledem na hodiny, a ve vte\u0159in\u011b vysko\u010d\u00edm z postele jako raketa. U\u017e p\u016fl hodiny m\u00e1m sn\u00eddat a nem\u00e1m ani sbaleno!<\/div>\n
Navl\u00edknu na sebe p\u00e1r kousk\u016f oble\u010den\u00ed, co najdu v\u00e1let po podlaze. Zbytek v\u011bc\u00ed nacpu do t\u0159\u00ed velk\u00fdch cestovn\u00edch ta\u0161ek. V koupeln\u011b p\u0159ejedu zuby kart\u00e1\u010dkem, dredy voskem a rovnou je st\u00e1hnu do velk\u00e9 gumi\u010dky. K\u0161iltku str\u010d\u00edm do kapsy u kalhot, \u0161\u00e1tek do druh\u00fd, a jdu.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ed prosklen\u00fdmi dve\u0159mi do j\u00eddelny se zaraz\u00edm a nen\u00e1padn\u011b nakouknu dovnit\u0159. Br\u00e1\u0161ka tam je\u0161t\u011b nen\u00ed, tak s klidem vejdu dovnit\u0159. Pozdrav\u00edm G\u00e9\u010dka, nalo\u017e\u00edm si na tal\u00ed\u0159 vafle a usednu ke sn\u00eddani. <\/div>\n
„Tome, co ti to v\u010dera bylo?“ zept\u00e1 se Georg a Gustav se k n\u011bmu hned p\u0159id\u00e1v\u00e1: „U\u017e jsi v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Jo, kluci, u\u017e jsem v pohod\u011b. Cht\u011bl jsem se v\u00e1m omluvit za zka\u017eenej koncert, nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo. Omlouv\u00e1m se.“ Odpov\u00edm a pust\u00edm se do j\u00eddla. Kluci jen m\u00e1vnou rukou, jako \u017ee je to v pohod\u011b, a d\u00e1l u\u017e na tohle t\u00e9ma nemluv\u00edme.<\/div>\n
\n
S t\u00edm, \u017ee moje dvoj\u010d\u00e1tko nep\u0159ijde na sn\u00eddani, jsem se radoval asi p\u0159ed\u010dasn\u011b, Bill si to toti\u017e pr\u00e1v\u011b p\u0159ifa\u0159il ke stolu a sj\u00ed\u017ed\u00ed m\u011b znechucen\u00fdm pohledem. To jsem to dopracoval, vlastn\u00edmu dvoj\u010deti je ze m\u011b na blit\u00ed.<\/div>\n
„Je mi to celkem fuk, ale jak ses vyspal?“ opt\u00e1 se ironicky, nand\u00e1vaj\u00edc si toasty.<\/div>\n
„Copak, zapomn\u011bl sis na noc zaplatit n\u00e1v\u0161t\u011bvu, \u017ee si p\u0159\u00edjemnej jak osina v zadku?“ odseknu sice state\u010dn\u011b, ale v o\u010d\u00edch m\u00e1m slzy, a i kdy\u017e si hraju na hrdinu, m\u00e1m srdce na tis\u00edc kousk\u016f. Jeho v\u010derej\u0161\u00ed odm\u00edtnut\u00ed m\u011b vzalo v\u00edc, ne\u017e jsem si myslel. Perifern\u011b vid\u00edm, jak si sed\u00e1 naproti mn\u011b a celou dobu se na m\u011b \u0161kleb\u00ed.<\/div>\n
„Vy jste se poh\u00e1dali?“ podiv\u00ed se Gustav a uk\u00e1\u017ee na m\u011b a na Billa.<\/div>\n
„No jo, Tom m\u011bl v\u010dera n\u011bjak\u00fd zatm\u011bn\u00ed a \u0159ekl mi, \u017ee m\u011b-“ To u\u017e nedo\u0159ekne, proto\u017ee to u\u017e ho t\u00e1hnu ven z j\u00eddelny. Hned za dve\u0159mi se na n\u011bj zlostn\u011b pod\u00edv\u00e1m a \u0161t\u011bknu: „To to mus\u00ed\u0161 v\u0161ude rozhla\u0161ovat? To u\u017e jsi takovej kokot, \u017ee si ani tohle nem\u016f\u017ee\u0161 nechat pro sebe?“ znovu mi do o\u010d\u00ed vhrknou slzy. Bo\u017ee, tohle se mus\u00edm nau\u010dit ovl\u00e1dat, po\u0159\u00e1d je mi do breku, fakt u\u017e jak mal\u00e1 holka.<\/div>\n
„Ne, nem\u016f\u017eu si to nechat pro sebe. Jak jsi v\u010dera \u0159ekl, nechov\u00e1m se u\u017e jako tv\u016fj br\u00e1cha, a taky to tak z\u016fstane! Nebudu m\u00edt za bratra \u00fachyla!“ prskne a odupe do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Vhrkly mi slzy do o\u010d\u00ed. Jedna v\u011bc byla si to namlouvat, \u017ee u\u017e m\u011b nepova\u017euje za bratra, a druh\u00e1 v\u011bc byla, kdy\u017e mi to vp\u00e1lil rovnou do obli\u010deje. Rozb\u011bhnu se do pokoje. P\u0159es slzy skoro nevid\u00edm na cestu, a tak zakopnu asi o t\u0159i schody a o koberec. V lo\u017enici dopadnu na postel a rozbre\u010d\u00edm se naplno. Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b! Je mu ze m\u011b \u0161patn\u011b! Co budu d\u011blat? Jak se k n\u011bmu m\u00e1m chovat? M\u00e1m opustit kapelu? \u0158ekne to mamce? Novin\u00e1m? A nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee j\u00e1 ho i p\u0159es to miluju. Ut\u00e1p\u00edm se v p\u0159edstav\u00e1ch. Je to te\u010f je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, kdy\u017e v\u00edm, jak chutnaj\u00ed jeho rty. Pro n\u011bj to v\u010dera byla mo\u017en\u00e1 jen nechutn\u00e1 pusa od vlastn\u00edho dvoj\u010dete, ale se mnou se zato\u010dil sv\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu za\u010d\u00edn\u00e1 ustupovat nejhor\u0161\u00ed pl\u00e1\u010d, a te\u010f u\u017e mi jenom te\u010dou slzy. Asi tu u\u017e le\u017e\u00edm dlouho, proto\u017ee se tu najednou zjev\u00ed David s jedn\u00edm bodyguardem. Ten popadne moje ta\u0161ky a nese je ven. David si sedne ke mn\u011b na postel a spust\u00ed:<\/div>\n
„Klid, kluci u\u017e mi v\u0161echno vysv\u011btlili. Beru to, jste hodn\u011b vyt\u00ed\u017een\u00fd, a nav\u00edc ten tlak m\u00e9di\u00ed. No, bulv\u00e1ry si to sice rozebraly po sv\u00e9m, ale tak do t\u00fddne na to stoprocentn\u011b zapomenou. Mluvil jsem s nimi a vysv\u011btlil jim, \u017ee to bylo v d\u016fsledku \u00fanavy a tak, zn\u00e1\u0161 to. Je mi pros\u00edm \u0159ekni, jsi u\u017e v pohod\u011b? Nem\u00e1m zru\u0161it ten dne\u0161n\u00ed koncert?“ zaraz\u00ed se. „Moment, tys bre\u010del?“<\/div>\n
„Ne, jsem v pohod\u011b. Nebre\u010del jsem. Hlavn\u011b neru\u0161 ten koncert, Bill by m\u011b zabil, a j\u00e1 se nav\u00edc c\u00edt\u00edm u\u017e docela fajn.“ Vysoukal jsem ze sebe a set\u0159el si slzy. Je to fakt. Bill by m\u011b zabil. Na tenhle koncert se t\u011b\u0161\u00ed celej rok, a to mu nem\u016f\u017eu ud\u011blat, u\u017e tak je na m\u011b dost na\u0161tvanej.<\/div>\n
<\/div>\n
„Fajn, hele, tourbus odj\u00ed\u017ed\u00ed za p\u016fl ho\u010fky, tak bu\u010f dole na \u010das, jo?“ prohod\u00ed David je\u0161t\u011b ve dve\u0159\u00edch, ne\u017e odejde.<\/div>\n
Pl\u00e1cnu sebou zp\u011bt do pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a zaujat\u011b pozoruju strop. Po chv\u00edli se zvednu, dobal\u00edm si ta\u0161ku na cestu a vyd\u00e1m se dol\u016f. Dole u\u017e post\u00e1vaj\u00ed v\u0161ichni, a\u017e na Davida a na Billa. David se zjev\u00ed do dvou minut, ale na brat\u0159\u00ed\u010dka mus\u00edme v\u0161ichni je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b dvacet minut po\u010dkat. No jo, hv\u011bzda. Kdyby alespo\u0148 nebyl tak hezkej.<\/div>\n
Kdy\u017e se naskl\u00e1d\u00e1me do tourbusu, okam\u017eit\u011b zalezu do spac\u00ed m\u00edstnosti, abych se vyhnul st\u0159etu s Billem. To se mi nepovede a celou cestu se bu\u010fto ignorujeme, nebo m\u011b brat\u0159\u00ed\u010dek ur\u00e1\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
*o p\u00e1r t\u00fddn\u016f pozd\u011bji*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Koncert na Manhattanu se povedl dokonale. J\u00e1 dokonce ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel, a jen si to u\u017e\u00edval. Tahle chvilka bezstarostnosti v\u0161ak skon\u010dila, hned jak jsme vstoupili do backstage. Tam na m\u011b v\u0161echny probl\u00e9my a my\u0161lenky zase hezky rychle dolehly. Po New Yorku jsme objeli je\u0161t\u011b n\u011bkolik m\u011bst z\u00e1padn\u00edho pob\u0159e\u017e\u00ed, ne\u017e tourbusy zam\u00ed\u0159ily do Los Angeles. Ano, tourbusy, Georga bychom nedostali do letadla. (xD)<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f sed\u00edme v toubusu a za p\u016fl hodiny m\u00e1me vystupovat u hotelu. V Kalifornii panuj\u00ed hrozn\u00e1 vedra. Je 34 ve st\u00ednu a na slun\u00ed\u010dku nejde p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
Zastavujeme u hotelu a u\u017e vid\u00edme, jak se k na\u0161emu autu nahrne dav fanynek.<\/div>\n
„Fajn, Bill jde prvn\u00ed s Tobiasem, Toma si vezme jako druh\u00fdho Saki, Gustav p\u016fjde t\u0159et\u00ed spolu s Harrym a Georg posledn\u00ed s Jakem.“ Organizuje celou situaci David. Okam\u017eit\u011b se k n\u00e1m nahrnou p\u0159\u00edslu\u0161n\u00ed \u010dlenov\u00e9 ochranky a postav\u00ed se kolem n\u00e1s.<\/div>\n
Nasad\u00edm si slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a p\u0159itisknu se k Sakimu. Vezme m\u011b za ramena a prob\u011bhneme spolu davem hned za Billem s Tobim. S \u00falevou dopadnu do k\u0159esla v hale hotelu, hned naproti Billovi. Vedle m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed dopadne Gustav s Georgem v z\u00e1v\u011bsu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty holky sou \u0161\u00edlen\u00fd“ odfrkne si Gusty a d\u00edv\u00e1 se, kam zmizel David. Jen k\u00fdvnu a kouknu na Billa. Kouk\u00e1 n\u011bkam do neur\u010dita, nereaguje na nic ani na nikoho. Je pohrou\u017eenej do my\u0161lenek. Takhle u\u017e jsem ho dlouho nevid\u011bl. Vlastn\u011b se chov\u00e1 jinak u\u017e od t\u00fd doby, co jsme odjeli z New Yorku. Jako by tu svou masku tvr\u010f\u00e1ka nechal na Manhattanu, a sem u\u017e p\u0159ijel jako v\u011b\u010dn\u011b zamy\u0161lenej, starej Bill. Jsem r\u00e1d. Ale na druhou stranu, t\u00edm, \u017ee se zase chov\u00e1 jako moje dvoj\u010de, moje l\u00e1ska k n\u011bmu je\u0161t\u011b zes\u00edlila. Nech\u00e1pu se! Odm\u00edtnul m\u011b, dokonce dvakr\u00e1t, a j\u00e1 si stejn\u011b ned\u00e1m pokoj.<\/div>\n
Z my\u0161lenek m\u011b vytrhne a\u017e p\u0159\u00edchod Davida, s v\u00fdrazem, \u017ee okam\u017eit\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to, co n\u00e1m \u0159ekne, se n\u00e1m l\u00edbit nebude. A taky \u017ee jo.<\/div>\n
„Kluci, \u0161patn\u011b jsem objednal pokoje, sp\u00edte po dvou.“ Ozn\u00e1m\u00ed, a \u010dek\u00e1 na hysterick\u00e9 ‚co\u017ee‘ od Billa a na n\u011bjakou tu nejapnou pozn\u00e1mku ode m\u011b. Nic takov\u00e9ho ale nem\u00e1m v pl\u00e1nu, a Bill jak se zd\u00e1, taky ne. Zato Georg se hned hl\u00e1s\u00ed s ozn\u00e1men\u00edm:<\/div>\n
„S Tomem nesp\u00edm, je hroznej bordel\u00e1\u0159, a s Billem taky ne, to bych se nedostal do koupelny.“ Prohl\u00e1s\u00ed a \u010dapne Gustava a jeden kl\u00ed\u010d. Pokr\u010d\u00edm rameny, v\u00e1hav\u011b vezmu druh\u00fd a kouknu na moje dvoj\u010d\u00e1tko. \u010cek\u00e1m, \u017ee ud\u011bl\u00e1 n\u011bjakou meg\u00e1ln\u00ed sc\u00e9nu, ale ono nic. Jen se na Davida \u00fatrpn\u011b koukne a jde k v\u00fdtah\u016fm. Vykulen\u011b ho n\u00e1sleduju a vrt\u00edm hlavou. Nev\u00edm, jak je to mo\u017en\u00e9, ale n\u011bkdo nebo n\u011bco ho zm\u011bnilo zase zp\u011bt na toho star\u00e9ho Billa, kter\u00e9ho tolik miluju.<\/p>\n<\/div>\n
Ve v\u00fdtahu jsem si vzpomn\u011bl na song na koncert\u011b. Zoom into me\u2026 When you can’t breathe – I will be there\u2026<\/em> Zavrt\u00edm hlavou. M\u00e1me takovejch p\u00edsni\u010dek a mn\u011b po\u0159\u00e1d v hlav\u011b zn\u00ed tahle jedna. Divn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Na pokoji hod\u00edm v\u011bci na postel a jdu se vysprchovat. Po tak dlouh\u00fd cest\u011b to u\u017e pot\u0159ebuju jako s\u016fl. V koupeln\u011b ze sebe shod\u00edm oble\u010den\u00ed a vlezu pod proud vody. Po deseti minut\u00e1ch vodu vypnu a vylezu ven. Obmot\u00e1m si kolem pasu ru\u010dn\u00edk a p\u0159ejedu zuby kart\u00e1\u010dkem. Pohr\u00e1v\u00e1m si s my\u0161lenkou, \u017ee bych si navoskoval dredy, abych s t\u00edm u\u017e nem\u011bl pr\u00e1ci p\u0159ed koncertem. Soupe\u0159\u00ed u m\u011b lenost s t\u00edm, \u017ee se alespo\u0148 budu moci zdr\u017eet v koupeln\u011b. Lenost prohraje a j\u00e1 vyt\u00e1hnu n\u00e1dobku s voskem. Po t\u0159i\u010dtvrt\u011b hodin\u011b vyjdu z koupelny.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dnu se po pokoji, zji\u0161\u0165uj\u00edc, \u017ee br\u00e1\u0161ka spokojen\u011b sp\u00ed a vedle n\u011bj se v\u00e1l\u00ed list pap\u00edru. N\u011bm\u011bl bych se mu hrabat ve v\u011bcech, ale ned\u00e1 mi to. Zv\u011bdav\u011b ho zvednu a to, co se tam do\u010dtu, mi vyraz\u00ed dech.<\/div>\n
Miluju t\u011b stra\u0161n\u011b moc – Jak nikoho v \u017eivot\u011b – L\u00edb\u00ed se mi tvoje chyby – Tolerance sto procent – L\u00edb\u00ed se mi, \u017ee m\u011b ch\u00e1pe\u0161 – N\u00e1zory emoce – Ch\u00e1pe\u0161 moje chov\u00e1n\u00ed – Ch\u00e1pe\u0161, \u017ee jsem\u2026<\/em><\/div>\n
A tady byl konec. Bylo to Billovo p\u00edsmo, nebylo pochyb, \u017ee to psal on. Bodlo m\u011b u srdce nejrad\u011bji bych v tu chv\u00edli zabil toho, do koho je zamilovanej. Teda \u00fadajn\u011b. Polo\u017e\u00edm pap\u00edry zp\u011bt na postel a sednu si na tu svou k \u010dasopisu. A\u017e se vzbud\u00ed, promluv\u00edm s n\u00edm o tom. Snad se nena\u0161tve, \u017ee sem mu lezl do v\u011bc\u00ed. <\/p>\n

<\/div>\n

Nemusel jsem \u010dekat dlouho, Bill se probral do deseti minut. Rozespale koukal kolem sebe, a kdy\u017e si v\u0161imnul pap\u00edr\u016f, rychle je sebral a hodil do no\u010dn\u00edho stolku.<\/div>\n
Seberu v\u0161echnu svou odvahu a vydechnu: „Billi, o kom to je?“<\/div>\n
Cukne sebou. „Tys to \u010detl?“ vyjev\u00ed se vz\u00e1p\u011bt\u00ed a vykul\u00ed na m\u011b o\u010dka.<\/div>\n
„Promi\u0148, jestli se t\u011b to dotklo, ale na\u0161el jsem to n\u00e1hodou,“ br\u00e1n\u00edm se v\u0161emi prost\u0159edky. Zmlknu. On taky. Nastane trapn\u00fd ticho. Ani jeden nev\u00edme, co \u0159\u00edct. J\u00e1 se vzpamatuju jako prvn\u00ed. Znovu si dod\u00e1m odvahy a vym\u00e1\u010dknu ze sebe. „Bille, o kom to je? Koho miluje\u0161?“ Kdy\u017e to vyslov\u00edm, p\u00edchne m\u011b u srdce. Bill vykul\u00ed o\u010di, ale neodpov\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli na m\u011b jen z\u00edr\u00e1, a kdy\u017e u\u017e to vypad\u00e1, \u017ee odpov\u00ed, za\u010dne se sb\u00edrat z postele a rozejde se sm\u011br koupelna. Sv\u011bs\u00edm ramena. Co jsem si myslel? \u017de jen proto, \u017ee u\u017e se nechov\u00e1, jako kdyby byl za namy\u0161lenost placenej, tak mi hned sko\u010d\u00ed okolo krku a za\u010dne se mi znova sv\u011b\u0159ovat \u00fapln\u011b se v\u0161\u00edm? To asi t\u011b\u017eko. Z koupelny se oz\u00fdv\u00e1 \u0161um sprchy. S povzdechem dopadnu zp\u011bt do pe\u0159in.<\/p>\n<\/div>\n
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/a><\/strong><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl R\u00e1no m\u011b probudily slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 m\u011b jemn\u011b \u0161imraly na tv\u00e1\u0159i. Rozlepil jsem v\u00ed\u010dka od sebe a ospale se rozhl\u00e9dl po pokoji. Vlastn\u011b si ani nepamatuju, jak jsem usnul. Pamatuju si Billova z\u00e1da miz\u00edc\u00ed za dve\u0159mi, a pak u\u017e m\u00e1m<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11121","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11121","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11121"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11121\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11121"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11121"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11121"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}