{"id":11128,"date":"2010-07-25T17:00:00","date_gmt":"2010-07-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11101"},"modified":"2010-07-25T17:00:00","modified_gmt":"2010-07-25T16:00:00","slug":"das-ziel-nr-484-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/25\/das-ziel-nr-484-1\/","title":{"rendered":"Das Ziel Nr. 484 1."},"content":{"rendered":"
autor: Bitter<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tak a m\u00e1me to tady, druh\u00e1  \u010d\u00e1st Das Ziel, tentokr\u00e1t nr. 484. Od prvn\u00ed  \u0159ady je tam \u010dasovej posun, a to dost razantn\u00ed.<\/em><\/div>\n
Tom a Bill (Cara) u\u017e jsou \u010dty\u0159i roky man\u017eel\u00e9, Tom d\u00e1l s \u00fasp\u011bchem vra\u017ed\u00ed v\u0161echno, co se hne. Z Billa se zat\u00edm stala bohat\u00e1 pani\u010dka a zd\u00e1 se, \u017ee je v\u0161e tak, jak m\u00e1… Podle m\u011b nuda, tak\u017ee navrhuju trochu v\u00edc akce, n\u011bjakou tu kulku atd… myslim, \u017ee jste na to u m\u011b u\u017e zvykl\u00ed, tak\u017ee komu se l\u00edbila prvn\u00ed \u010d\u00e1st a nebo moje psan\u00ed, nech\u0165 se do toho pust\u00ed.<\/em><\/div>\n
Budu r\u00e1da za ka\u017edej koment a douf\u00e1m, \u017ee si pov\u00eddku u\u017eijete.     Bitter<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"423\"<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1ska, sed\u00edc\u00ed v pohodln\u00e9m ko\u017een\u00e9m k\u0159esle, jen nespokojen\u011b nakr\u010dila nos a zad\u00edvala se na dokumenty tak nen\u00e1vistn\u011b, \u017ee m\u00e1lem sho\u0159ely.<\/div>\n
„Bo\u017ee, jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee je toho zase tolik.“ Posteskla si, pousm\u00e1la se na fotku sv\u00e9ho man\u017eela na stole a jala se pro\u010d\u00edtat objedn\u00e1vky, kdy\u017e se ozvalo tich\u00e9 za\u0165uk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 se odsud snad nikdy nevyhrabu.“ Rozhodila rukama a vyzvala klepaj\u00edc\u00edho k p\u0159\u00edchodu.<\/div>\n
Byla to Anie, jedna z jej\u00edch t\u0159ech kade\u0159nic.<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Hlavn\u011b mi ne\u0159\u00edkej, \u017ee zase vypadly pojistky, minulej tejden to opravovali.“<\/div>\n
„Nene, v klidu, zat\u00edm v\u0161echno jde a nikdo si nest\u011b\u017eoval.“<\/div>\n
„Tak to je fajn… a co jsi teda pot\u0159ebovala?“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tady man\u017eela.“ Usm\u00e1la se mlad\u00e1 blond\u00fdnka na svou \u0161\u00e9fovou a zase za sebou zav\u0159ela dve\u0159e. jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e. Cara jen urovnala pap\u00edry a trochu se zap\u0159ela o st\u016fl, kdy\u017e se zvedala.<\/div>\n
„Bo\u017ee, a\u017e tomuhle bude konec.“ Zamumlala a s dlan\u00ed na b\u0159\u00ed\u0161ku opustila kancel\u00e1\u0159. T\u00e9m\u011b\u0159 hned byla vta\u017eena do n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9ho nedo\u010dkav\u00e9ho man\u017eela.<\/div>\n
\n
„Tome! Uma\u010dk\u00e1\u0161 n\u00e1s…“ Roz\u010d\u00edlila se, ale Tomovy rty byly rychlej\u0161\u00ed a jak\u00e9koliv dal\u0161\u00ed protesty se rozplynuly v n\u011b\u017en\u00e9m polibku.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed.“  \u0160eptl Tom t\u011bsn\u011b vedle jej\u00edho ucha a l\u00edbnul ji na tv\u00e1\u0159. „Za jak dlouho si t\u011b m\u016f\u017eu odv\u00e9zt?“ Mrkl na ni, zat\u00edmco dlan\u011bmi omluvn\u011b hladil jej\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/div>\n
„P\u0159ekvapen\u00ed? V tom p\u0159\u00edpad\u011b hned te\u010f. Stejn\u011b u\u017e m\u00e1m jen pap\u00edrov\u00e1n\u00ed, a to m\u016f\u017eu d\u011blat i doma. Nebo taky v\u016fbec. Zav\u0159u a bude klid…“ U\u0161kl\u00edbla se, kdy\u017e si p\u0159edstavila, kolik hovor\u016f ji kv\u016fli objedn\u00e1vk\u00e1m zase \u010dek\u00e1 a promnula si sp\u00e1nky.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, zabal si a jedem, bude\u0161 koukat. Hlavn\u011b si posp\u011b\u0161, mil\u00e1\u010dku.“ Usm\u00e1l se, py\u0161n\u011b pohladil jej\u00ed velk\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko a se z\u00e1hadn\u00fdm \u00fasm\u011bvem odkr\u00e1\u010del do sv\u00e9ho Cadillacu.<\/div>\n
„No ty se\u0161 taky dobrej… Hlavn\u011b si posp\u011b\u0161…“ U\u0161kl\u00edbla se. „Bych ho cht\u011bla vid\u011bt, frajera, jak by si posp\u00ed\u0161il, kdyby m\u011bl m\u00edsto b\u0159icha valn\u00edk.“ Post\u011b\u017eovala si dot\u010den\u011b a Anie jen zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Je to chlap, co bys od n\u011bj \u010dekala.“<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco Tomova drah\u00e1  Cara si st\u011b\u017eovala na to, jak je hroznej, on netrp\u011bliv\u011b \u0165ukal do volantu v rytmu n\u011bjak\u00e9 p\u00edsni\u010dky a po\u0159\u00e1d se musel usm\u00edvat. To p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 pro sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka m\u011bl, ho k tomu nutilo, a kdy\u017e si k tomu je\u0161t\u011b p\u0159edstavil, jako moc bude jeho l\u00e1ska \u0161\u0165astn\u00e1, musel se usm\u00edvat je\u0161t\u011b v\u00edc…<\/div>\n
Kupodivu ani ne\u010dekal dlouho. Za necel\u00fdch deset minut na p\u0159edn\u00edm sedadle p\u0159ist\u00e1l \u0161tos pap\u00edr\u016f a za nima u\u017e se do auta sna\u017eila uvelebit i Cara.<\/div>\n
„Se z toho b\u0159icha zbl\u00e1znim.“ Zanad\u00e1vala, a kone\u010dn\u011b se uvelebila.<\/div>\n
„Vydr\u017e to, zlato, u\u017e jen tak \u010dtvrt ho\u010fku a m\u016f\u017ee\u0161 to sundat natrvalo.“<\/div>\n
„No jasn\u011b…“ U\u0161kl\u00edbla se a zk\u0159\u00ed\u017eila ruce na prsou. „Tak \u0159ekne\u0161 mi kone\u010dn\u011b, co za p\u0159ekvapen\u00ed pro m\u011b m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Trp\u011blivost, zlato.“ Pousm\u00e1l se Tom a kochal se pohledem na svou ura\u017eenou l\u00e1sku.<\/div>\n
„Ty se\u0161 stra\u0161nej… nesn\u00e1\u0161im t\u011b.“<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, j\u00e1 t\u011b miluju.“<\/div>\n
„Miluje\u0161 tohle auto, miluje\u0161 Hip Hop, miluje\u0161 feferonkovou pizzu, miluje\u0161 kafe… ty toho miluje\u0161, prosimt\u011b…“ M\u00e1vla nad n\u00edm rukou.<\/div>\n
„A taky miluju, kdy\u017e se opije\u0161 a tancuje\u0161 na stole.“<\/div>\n
„To bylo jen jednou!“ Ohradila se hned a v\u00fdchovn\u011b ho pl\u00e1cla do ramene.<\/div>\n
„Se\u0161 nehor\u00e1zn\u011b sexy, kdy\u017e se vztek\u00e1\u0161…“ Okomentoval jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed a smykem zaparkoval p\u0159ed jejich domem.<\/div>\n
„Co \u0161\u00edl\u00ed\u0161, chce\u0161 n\u00e1s zab\u00edt?!“ V\u00fdskla Cara a okam\u017eit\u011b pra\u0161tila man\u017eela do ruky.<\/div>\n
„Je, to moje pr\u00e1ce.“ Uchechtl se a rychle z auta utekl p\u0159ed dal\u0161\u00ed ranou a rad\u011bji Ca\u0159e pomohl z auta, aby si ji usm\u00ed\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak u\u017e se nemra\u010d, l\u00e1sko.“ \u0160eptl j\u00ed do ucha a p\u0159ev\u00e1zal jej\u00ed zelen\u00e9 o\u010di \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem. „A te\u010f bude p\u0159ekv\u00e1pko.“ \u0160eptl znova a opatrn\u011b ji vedl do domu.<\/div>\n
„Tommy, po\u010dkej, rozva\u017e to je\u0161t\u011b na chvilku, u\u017e m\u011b z t\u011bch \u010do\u010dek p\u00e1l\u00ed o\u010di.“ Ozvalo se zak\u0148our\u00e1n\u00ed a Tom si jen povzdychl.<\/div>\n
„Ty mus\u00ed\u0161 v\u0161echno tak komplikovat.“ Proto\u010dil o\u010di a \u0161\u00e1tek rozv\u00e1zal. B\u011bhem chvilky u\u017e Ca\u0159iny o\u010di ztratily sv\u016fj pronikav\u011b zelen\u00fd n\u00e1dech a Toma zaplavila lavina o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 hn\u011bd\u00e9.<\/div>\n
„Oh, kone\u010dn\u011b… A tohle u\u017e taky nen\u00ed t\u0159eba…“ Zamru\u010dela, sundala si z krku medailonek se speci\u00e1ln\u00edm \u010dipem, kter\u00fd m\u011bnil jej\u00ed, vlastn\u011b te\u010f u\u017e ne jej\u00ed, ale jeho hlas na jej\u00ed. Hlas Billa na hlas Cary.<\/div>\n
„Tohle je u\u017e lep\u0161\u00ed.“ Zavrn\u011bl spokojen\u011b, je\u0161t\u011b si vyndal vycpan\u00e9 b\u0159icho a prsa a prot\u00e1hl se.<\/div>\n
„Tak a te\u010f u\u017e mi m\u016f\u017ee\u0161 uk\u00e1zat to p\u0159ekvapen\u00ed.“ Zamrkal na Toma a ten jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To nemohlo po\u010dkat, jo?“<\/div>\n
„Ne… si to zkus celej den tahat, frajere,“ vypl\u00e1zl na n\u011bj jazyk a nechal si znova p\u0159ev\u00e1zat o\u010di. Tom se okam\u017eit\u011b jal veden\u00ed do schod\u016f, a\u017e se kone\u010dn\u011b dostali do d\u011btsk\u00e9ho pokoje p\u0159ed post\u00fdlku. Co\u017e Bill zaregistroval a jen nech\u00e1pav\u011b kr\u010dil obo\u010d\u00ed, co\u017e pod \u0161\u00e1tkem stejn\u011b vid\u011bt nebylo.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m, Billy.“ \u0160eptl a rozv\u00e1zal mu o\u010di.<\/div>\n
„Tome, co…“ Nadechl se Bill na ot\u00e1zku, ale m\u00edsto toho z\u016fstal ohromen\u011b z\u00edrat do mal\u00e9 kol\u00e9bky s modr\u00fdmi nebesy.<\/div>\n
Ti\u0161e tam spalo malink\u00e9  miminko se sv\u011btlounk\u00fdmi vl\u00e1sky.<\/div>\n
„A- ale m\u011bl… m\u011bl…“ Zakoktal se Bill a zmaten\u011b na Toma zamrkal. Ten se jen usm\u00e1l, polo\u017eil mu na rty ukazov\u00e1\u010dek a za pas si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl.<\/div>\n
„Narodil se v p\u00e1tek, ale cht\u011bl jsem t\u011b p\u0159ekvapit… z porodnice je pustili u\u017e v\u010dera, tak ho m\u011bla Sandra u sebe… Ale odedne\u0161ka je u\u017e jen n\u00e1\u0161. M\u016fj a tv\u016fj syn. Tobias Zwinger…“ \u0160eptl Tom a Bill\u016fv naprosto \u0161\u0165astn\u00fd pohled byl snad tou nejv\u011bt\u0161\u00ed odm\u011bnou, jakou kdy dostal. Naposledy byl takhle \u0161\u0165astn\u00fd p\u0159ed \u010dty\u0159mi roky, kdy\u017e si Billa u\u017e jako Caru p\u0159ivezl dom\u016f.<\/div>\n
Pomalu tomu ani necht\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee jsou to u\u017e \u010dty\u0159i dlouh\u00e9 roky, co Billa, tehdy rozmazlenou primadonu, poznal.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo a\u017e k neuv\u011b\u0159en\u00ed, co v\u0161echno se za tu dobu stalo. Z Toma se po jeho vra\u017ed\u011b stal snad ten nej\u017e\u00e1dan\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1jemn\u00fd vrah a Bill zat\u00edm dokonale hr\u00e1l svou roli pan\u00ed Cary Zwingrov\u00e9, kter\u00e1 si ned\u00e1vno otev\u0159ela kade\u0159nick\u00fd a kosmetick\u00fd salon a \u010dek\u00e1 se sv\u00fdm man\u017eelem syna.<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti se v\u0161ak za zelen\u00fdmi \u010do\u010dkami skr\u00fdval pro v\u0161echny mrtv\u00fd zp\u011bv\u00e1k, co v duchu prokl\u00ednal to silikonov\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, kter\u00e9 musel nosit, jen aby to vypadalo. Ve skute\u010dnosti jim d\u00edt\u011b odnosila Sandra, kterou Tom najal a zaplatil ji.<\/div>\n
A te\u010f, po \u010dty\u0159ech rok\u00e1ch a dev\u00edti m\u011bs\u00edc\u00edch, jsou kone\u010dn\u011b rodina.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju t\u011b…“ \u0160eptl Bill, sotva se vzpamatoval a vysko\u010dil Tomovi do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ten se jen nahlas zasm\u00e1l, kdy\u017e si Bill omotal nohy kolem jeho pasu a za\u010dal ho l\u00edbat v\u0161ude na obli\u010deji a rad\u0161i rychle i s t\u00edm \u010f\u00e1bl\u00edkem v n\u00e1ru\u010d\u00ed opustil pokoj, ne\u017e toho mali\u010dk\u00e9ho and\u00edlka probud\u00ed.<\/div>\n
„To je ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, co jsem kdy dostal.“ \u0160eptl dojat\u011b a nezabr\u00e1nil p\u00e1r drobn\u00fdm slzi\u010dk\u00e1m probojovat se a\u017e k jeho rt\u016fm, kde byly nemilosrdn\u011b sl\u00edbnuty Tomem.<\/div>\n
„To jsi \u0159\u00edkal loni taky.“ Zavrt\u011bl Tom hlavou a pomalu svoje kroky sm\u011b\u0159oval k lo\u017enici.<\/div>\n
„Ale letos je to opravdu nejhez\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe je\u0161t\u011b i jin\u00fd d\u00e1re\u010dky, pokud t\u011b to ov\u0161em zaj\u00edm\u00e1…“ Navrhl, ale Bill jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Te\u010f dostane\u0161 d\u00e1re\u010dek ty… a klidn\u011b ti i zatancuju na stole.“ Zamrkal Bill a t\u00e9m\u011b\u0159 ve vte\u0159in\u011b p\u0159ist\u00e1l v jejich obrovsk\u00e9 posteli.<\/div>\n
 „Tancovat nemus\u00ed\u0161, jen nek\u0159i\u010d jako v\u017edycky, a\u0165 nevzbud\u00ed\u0161 mal\u00fdho. To bude \u00fapln\u011b sta\u010dit.“<\/div>\n
„To bys nesm\u011bl bejt tak nehor\u00e1zn\u011b dobrej,“ \u0161eptl Bill Tomovi do ucha, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed stiskl mezi zuby a byl by i pokra\u010doval, neb\u00fdt n\u00e1hl\u00e9ho k\u0159iku z d\u011btsk\u00e9ho pokoje…<\/p>\n<\/div>\n
„Ale j\u00e1 byl ticho.“ Upozornil Bill, kdy\u017e z n\u011bj Tom rychle slezl a oba byli ve vte\u0159in\u011b v pokoj\u00ed\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
„No copak, brou\u010dku…“ Pousm\u00e1l se Bill a s Tomovou pomoc\u00ed si vzal to mali\u010dk\u00e9 do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad? Jo?“  \u017dvatlal na n\u011bj celou dobu, ne\u017e se doloudal do kuchyn\u011b, kde se s n\u00edm uvelebil na linku, zat\u00edmco Tom dal oh\u0159\u00e1t u\u017e p\u0159ipraven\u00e9 ml\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„No neboj, za chvilku to bude… koukej, jak ti to tat\u00ednek hezky p\u0159ipravuje, ten je ale \u0161ikovnej, vi\u010f…“ \u0160veholil, ale mal\u00e9mu to bylo stejn\u011b putna a vytrvale ho p\u0159e\u0159v\u00e1val, zat\u00edmco Tom je spokojen\u011b pozoroval a v duchu p\u0159\u00edsahal, \u017ee ty dva bude chr\u00e1nit do posledn\u00edho dechu. Nikdy nikomu nedovol\u00ed ubl\u00ed\u017eit ani Billovi ani Tobimu. Klidn\u011b kv\u016fli nim zabije.<\/div>\n
Bez kouska sv\u011bdom\u00ed a slitov\u00e1n\u00ed, stejn\u011b jako dnes dopoledne jednoho sen\u00e1tora, na kter\u00e9ho ho najala jeho \u017eena, ne kv\u016fli pen\u011bz\u016fm, tohle by vzal i zadarmo. Ten parchant si na ve\u0159ejnosti hr\u00e1l na \u00fa\u017easn\u00e9ho tat\u00ednka a man\u017eela, a p\u0159itom zneu\u017e\u00edval svou desetiletou dceru. Naprosto ch\u00e1pal zoufalstv\u00ed t\u00e9 \u017eeny a touhu zbavit se toho bastarda jednou prov\u017edy.<\/div>\n
Stejn\u011b tak jako zabil jeho, zabil by ka\u017ed\u00e9ho, kdo by cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit jeho rodin\u011b, i kdyby to byl ten nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bitter<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bitter Tak a m\u00e1me to tady, druh\u00e1  \u010d\u00e1st Das Ziel, tentokr\u00e1t nr. 484. Od prvn\u00ed  \u0159ady je tam \u010dasovej posun, a to dost razantn\u00ed. Tom a Bill (Cara) u\u017e jsou \u010dty\u0159i roky man\u017eel\u00e9, Tom d\u00e1l s \u00fasp\u011bchem vra\u017ed\u00ed v\u0161echno, co se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[344],"tags":[],"class_list":["post-11128","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-das-ziel-nr-484"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11128","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11128"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11128\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11128"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11128"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11128"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}