{"id":1113,"date":"2017-07-31T16:00:00","date_gmt":"2017-07-31T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1106"},"modified":"2017-07-31T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-31T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-7-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/31\/berlin-anonymous-7-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 7. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee si nerozum\u00edme; pan\u00ed Jelana Revestin-Kaulitzov\u00e1 se rozhodla tu posledn\u00ed v\u016fli napadnout. To znamen\u00e1, zjednodu\u0161en\u011b \u0159e\u010deno, \u017ee chce nechat anulovat p\u0159\u00e1n\u00ed va\u0161eho otce a n\u00e1rokovat si jeho poz\u016fstalost.“ Anthony Bergmann si dv\u011bma prsty sundal sv\u00e9 mal\u00e9 br\u00fdle a lehce se naklonil kup\u0159edu mezi st\u016fl a Toma. Mu\u017e zopakoval v\u0161echno, co \u0159ekl, pomalu a opatrn\u011b poka\u017ed\u00e9, kdy mu Tom odpov\u011bd\u011bl pr\u00e1zdn\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom zv\u011bdav\u011b nakr\u010dil nos a \u017ev\u00fdkal si spodn\u00ed ret, jako by mu to mohlo pomoct pochopit tu situaci snadn\u011bji.<\/div>\n
<\/div>\n
Dokonce ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee se J\u00f6rg znovu o\u017eenil.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom zaslechl p\u0159es vzd\u00e1len\u00e9ho bratrance necel\u00fd rok pot\u00e9, co opustil N\u011bmecko, \u017ee se jeho otec usadil s novou \u017eenou, poprv\u00e9 za \u0161est let od smrti jeho matky. Opravdu se o to nestaral, alespo\u0148 ne tenkr\u00e1t, ani se nad tou p\u0159edstavou n\u00e1hradn\u00ed matky nepozastavil. Okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee J\u00f6rg \u0161el po mlad\u00e9 a kr\u00e1sn\u00e9 \u017een\u011b s vysok\u00fdm spole\u010densk\u00fdm postaven\u00edm – to byl typ \u017een, se kter\u00fdmi se J\u00f6rg tahal za z\u00e1dy sv\u00e9 man\u017eelky, kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed. B\u00fdvalo mnoho noc\u00ed, kdy J\u00f6rg prosil sv\u00e9ho mal\u00e9ho syna, aby p\u0159ed matkou zachoval tajemstv\u00ed, tajemstv\u00ed, je\u017e mal\u00e9ho chlapce velice m\u00e1tla; pro\u010d by jeho matka nemohla v\u011bd\u011bt o t\u00e9 hezk\u00e9 obchodn\u00ed kolegyni, kterou vid\u011bl, jak j\u00ed t\u00e1ta pom\u00e1hal do auta pozd\u011b ve\u010der po hodin\u011b kytary?<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom v\u0161ak J\u00f6rga respektoval, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161; jeho nejlep\u0161\u00ed rysy, neboj\u00e1cnost a vynal\u00e9zavost, se v\u0161echny p\u0159enesly na Toma t\u00edm nejlep\u0161\u00edm zp\u016fsobem, a\u010dkoliv, bohu\u017eel tak\u00e9 i jeho zh\u00fdral\u00e1 povaha.<\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e po smrti jeho matky ty kr\u00e1sn\u00e9, mlad\u00e9 \u00b4obchodn\u00ed kolegyn\u011b\u00b4 a \u00b4sekret\u00e1\u0159ky\u00b4 p\u0159estaly b\u00fdt vid\u011bny. J\u00f6rg se n\u00e1hle st\u00e1hl a n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed l\u00e9ta po man\u017eel\u010din\u011b smrti byl rozmrzel\u00fd, a Tom, jako jeho velk\u00fd n\u00e1sledovn\u00edk, se stal stejn\u011b zdevastovan\u00fdm. Tom v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee otec jeho matku vroucn\u011b miloval a te\u010f, kdy\u017e m\u011bl mo\u017enost nad t\u00edm uva\u017eovat jako dosp\u011bl\u00fd, ten mu\u017e trp\u011bl dvakr\u00e1t tolik za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, jakmile zem\u0159ela.<\/div>\n
<\/div>\n
Musela to b\u00fdt a\u017e mat\u010dina smrt, kter\u00e1 v J\u00f6rgovi probudila vinu a l\u00edtost, a musela to b\u00fdt a\u017e otcova smrt, kter\u00e1 z Toma vyt\u00e1hla v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed a beznad\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Pane Kaulitzi? Vn\u00edm\u00e1te m\u011b, pane?“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom na mu\u017ee pohl\u00e9dl a bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Advok\u00e1t si na n\u011bj opatrn\u011b pod\u00edval a zopakoval, co \u0159ekl p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sedmn\u00e1ct\u00e9ho tohoto m\u011bs\u00edce prob\u011bhne soudn\u00ed \u0159\u00edzen\u00ed a soudce znovu posoud\u00ed posledn\u00ed v\u016fli; vy byste nebyl v\u016fbec uzn\u00e1n, pokud by prvn\u00ed posudek nebyl proveden tak pe\u010dliv\u011b. V dokumentu do\u0161lo k podez\u0159el\u00fdm zm\u011bn\u00e1m, kter\u00e9 nebyly nikdy podeps\u00e1ny rukou va\u0161eho otce, a to t\u00e9m\u011b\u0159 zp\u016fsobilo \u00fapln\u00e9 zru\u0161en\u00ed v\u016fle. J\u00e1 s\u00e1m jsem byl sv\u011bdkem fin\u00e1ln\u00ed autorizovan\u00e9 zm\u011bny pouh\u00fdch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159ed smrt\u00ed pana J\u00f6rga Kaulitze a v\u00edm, \u017ee v\u0161echno bylo jasn\u011b a \u010dist\u011b podeps\u00e1no a jeho majetek byl p\u0159enech\u00e1n v\u00e1m. Druh\u00e1 man\u017eelka va\u0161eho otce tvrd\u00ed, \u017ee to zm\u011bnil, aby do toho zahrnul i ji a jej\u00ed malou dceru, a\u010dkoliv o tom neexistuje \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fkaz, s v\u00fdjimkou neopr\u00e1vn\u011bn\u00e9ho z\u00e1sahu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

Malou dceru? J\u00e1 m\u00e1m nevlastn\u00ed sestru?<\/em> Tom pomalu p\u0159ik\u00fdvl a sna\u017eil se vst\u0159ebat ka\u017ed\u00e9 slovo, kter\u00e9 mu advok\u00e1t \u0159ekl. „Tak\u017ee se tam mus\u00edm uk\u00e1zat a podat n\u011bjak\u00e9 to odvol\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n

<\/div>\n
„J\u00e1 se o v\u0161echno postar\u00e1m,“ ujistil Anthony sv\u00e9ho mlad\u00e9ho klienta, polo\u017eil si ruce na st\u016fl a dr\u017eel s n\u00edm pevn\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt. „Prozat\u00edm, ano, pouze pot\u0159ebuji, abyste se tam uk\u00e1zal. J\u00e1 se postar\u00e1m o v\u0161echny eventuality.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se na \u017eidli neklidn\u011b zavrt\u011bl a sledoval, jak se Anthony p\u0159edklonil, aby otev\u0159el to, o \u010dem p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je \u0161upl\u00edk s archivem. Advok\u00e1t st\u0159edn\u00edho v\u011bku si znovu nasadil br\u00fdle a hlasit\u011b se prohraboval pap\u00edry, ne\u017e na st\u016fl kone\u010dn\u011b polo\u017eil mal\u00fd stoh pap\u00edr\u016f scvaknut\u00fdch k sob\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tyhle budete pot\u0159ebovat,“ \u0159ekl a podal je Tomovi. „Pe\u010dliv\u011b si to p\u0159e\u010dt\u011bte. Tady je moje telefonn\u00ed \u010d\u00edslo a pracovn\u00ed doba: kontaktujte m\u011b, pokud budete m\u00edt n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky. Uvid\u00edme se v p\u00e1tek v p\u011bt hodin, adresa je na zadn\u00ed stran\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ehm, skv\u011bl\u00e9\u2026 mysl\u00edm. D\u011bkuju.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ano, to je v\u0161echno. Jsem r\u00e1d, \u017ee jste dnes mohl p\u0159ij\u00edt.“ Anthony vstal a znovu si sundal br\u00fdle. Tom odstr\u010dil svou \u017eidli, taky se postavil a nat\u00e1hl ruku, aby si pot\u0159\u00e1sl s tou, kterou mu pod\u00e1val pr\u00e1vn\u00edk. „Je\u0161t\u011b jednou, up\u0159\u00edmnou soustrast, pane. Smrt va\u0161eho otce byla p\u0159ed\u010dasn\u00e1, skute\u010dno to byl \u010dlov\u011bk, kter\u00fd bude postr\u00e1d\u00e1n.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se c\u00edtil jako k\u00fdvac\u00ed pan\u00e1k, proto\u017ee b\u011bhem rozhovoru toho \u0159ekl tak m\u00e1lo, a p\u0159esto jeho hlava vypadala, jako by se po celou dobu jen nep\u0159etr\u017eit\u011b k\u00fdvala. „Tak dob\u0159e, d\u011bkuju, cen\u00edm si toho.“<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bjte hezk\u00fd ve\u010der, pane,“ zaslechl Tom Anthonyho, kdy\u017e se nat\u00e1hl pro kliku. Hodil p\u0159es rameno zam\u00e1v\u00e1n\u00ed a vyb\u011bhl z kancel\u00e1\u0159e na \u010derstv\u00fd vzduch.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

Ach, takov\u00fd chaos<\/em>, truchlil a sna\u017eil se udr\u017eet sv\u016fj obli\u010dej bez jak\u00e9hokoliv viditeln\u00e9ho znepokojen\u00ed, kdy\u017e se vydal do ulic a vpadl do centra m\u011bsta zahlcen\u00e9ho popracovn\u00edm \u0161\u00edlenstv\u00edm.<\/div>\n

<\/div>\n
Pokusil se ignorovat ten ohromuj\u00edc\u00ed n\u00e1val negativity zaplavuj\u00edc\u00ed jeho syst\u00e9m soust\u0159ed\u011bn\u00edm na sv\u00e9 kroky a jejich po\u010d\u00edt\u00e1n\u00edm, aby rozpt\u00fdlil svou mysl.<\/div>\n
<\/div>\n
Co to ksakru<\/em>. Tom se hluboce zabral do sv\u00e9 mysli a prohled\u00e1val sv\u00e9 vzpom\u00ednky, aby na\u0161el odpov\u011bdi. Znovu si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val ten poh\u0159eb a sna\u017eil se nal\u00e9zt n\u011bjak\u00e9 detaily, kter\u00e9 si mohl vybavit, tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 vid\u011bl, nebo ruce, se kter\u00fdmi si pot\u0159\u00e1sal. Zoufale se sna\u017eil vyvolat obraz \u017eeny, kter\u00e1 tvrdila, \u017ee je otcovou ovdov\u011blou man\u017eelkou, ale v\u0161e, na co si dok\u00e1zal vzpomenout, bylo to, jak v rohu trucoval a s\u00e1m sebe litoval.<\/div>\n
<\/div>\n
S tak siln\u00fdm zam\u011b\u0159en\u00edm na sv\u00e9 nohy a snahou vyh\u00fdbat se ka\u017ed\u00e9 prasklin\u011b na chodn\u00edku t\u00e9m\u011b\u0159 narazil do n\u011bkoho, kdo v\u011bnoval stejnou, ne-li men\u0161\u00ed pozornost tomu, co se d\u011bje p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Jej, omlouv\u00e1m se!“ vyk\u0159ikl zn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd za\u00fato\u010dil na Tomovy u\u0161i svou melodi\u010dnost\u00ed. Postava p\u0159ed n\u00edm trochu poodstoupila a kytarista p\u0159ekvapen\u011b zvedl pohled.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
M\u00e1lem vy\u0161t\u011bkl \u00b4d\u00e1vej pozor, kam jde\u0161!\u00b4, ne\u017e zpracoval zdroj toho hlasu – daleko od toho, aby zva\u017eoval, \u017ee ta kolize byla jeho vina. „Tome,“ vydechl Bill a p\u0159itiskl si ruku k hrudi. Mlad\u00fd u\u010ditel klop\u00fdtl kup\u0159edu a vzad, jak kolem proch\u00e1zeli chodci, ne\u017e na\u0161el zp\u00e1tky svou rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se neobt\u011b\u017eoval odpov\u011bd\u011bt a nam\u00edsto toho v\u011bnoval Billovi z\u00e1ludn\u00fd pohled, jak byl vyveden z m\u00edry jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chov\u00e1n\u00edm. O\u010dek\u00e1val, \u017ee bude obvin\u011bn z toho, \u017ee je neohraban\u00fd, \u017ee mu zlomil nehet nebo naru\u0161il jeho auru – nebo cokoliv jin\u00e9ho, na co si hou\u017eevnat\u00ed metrosexu\u00e1lov\u00e9 pravideln\u011b st\u011b\u017eovali.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ned\u00edvej se na m\u011b tak,“ varoval ho Bill a poupravil si na z\u00e1dech sv\u016fj batoh. „U\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee se omlouv\u00e1m. I kdy\u017e by ses m\u011bl omluvit ty. Jsem si jist\u00fd, \u017ee u\u017e jsem p\u0159i\u0161el o n\u011bjak\u00fd drahocenn\u00fd \u010das.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Mm-hmm,“ zvedl Tom pochybova\u010dn\u011b obo\u010d\u00ed. Uhnul z cesty proch\u00e1zej\u00edc\u00edmu postar\u0161\u00edmu p\u00e1ru a jejich k\u0148u\u010d\u00edc\u00edmu mal\u00e9mu psovi, sev\u0159el prsty kolem pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 dr\u017eel, a d\u00edval se, jak Bill proto\u010dil o\u010di. Mlad\u0161\u00ed mu\u017e se opatrn\u011b rozhl\u00e9dl a pomalu vykro\u010dil sm\u011brem ke konci ulice, kde nat\u00e1hl krk, jak si Tom pomyslel, \u017ee to Bill pova\u017eoval za rafinovan\u00fd styl, aby se pod\u00edval na n\u011bco, co muselo b\u00fdt schovan\u00e9 u zaparkovan\u00fdch aut a rohov\u00fdch obch\u016fdk\u016f. Tom si pomyslel, \u017ee mus\u00ed vypadat docela n\u00e1padn\u011b, jak tam st\u00e1l na chodn\u00edku a sledoval Billa, kter\u00fd se propl\u00e9tal davem lid\u00ed a hledal kdov\u00edco. Potla\u010dil kr\u00e1tk\u00fd sm\u00edch, kdy\u017e spat\u0159il, jak se mlad\u00edk nat\u00e1hl do sv\u00e9ho batohu a vyndal slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, kter\u00e9 si nasadil s komickou eleganc\u00ed v imitaci \u0161peha – bylo u\u017e po \u0161est\u00e9 hodin\u011b ve\u010der a slunce t\u00e9m\u011b\u0159 \u00fapln\u011b zmizelo za obzorem.<\/div>\n
<\/div>\n
Alespo\u0148 mohli vypadat n\u00e1padn\u011b spolu, pokud nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom pokr\u010dil rameny a vydal se po zb\u00fdvaj\u00edc\u00edm chodn\u00edku sm\u011brem k bludn\u00e9mu vyslanci, zamrkal a \u010dekal, a\u017e Bill vyt\u00e1hne vys\u00edla\u010dku a za\u010dne \u0161eptat nekone\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed slov v nesrozumiteln\u00e9m \u017eargonu \u010dlov\u011bku na druh\u00e9m konci, vystupuj\u00edc\u00edmu pod jm\u00e9nem \u00b4jest\u0159\u00e1b\u00b4.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
M\u00edsto toho se Bill prudce oto\u010dil, popadl Toma za ruk\u00e1v a t\u00e1hl jej do sousedn\u00ed ulice k dal\u0161\u00ed k\u0159i\u017eovatce. Prob\u011bhli cel\u00fd zbytek ulice a Tom m\u011bl pocit, \u017ee by m\u011bl vzn\u00e9st n\u011bjakou ot\u00e1zku, ale n\u011bco jej nutilo nechat \u00fasta zav\u0159en\u00e1, zat\u00edmco Billa pouze n\u00e1sledoval (proti sv\u00e9 v\u016fli).<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1hle se Bill \u00fapln\u011b zastavil po cest\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 kolem cel\u00e9ho bloku, a Tom do n\u011bj m\u00e1lem znovu vrazil. Bill se oto\u010dil a Tom otev\u0159el pusu, ale druh\u00fd z nich u\u017e mu dok\u00e1zal \u010d\u00edst my\u0161lenky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rande Gustava a Felicie; j\u00e1 jsem jen dobr\u00fd p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
<\/div>\n
Jist\u011b, kdy\u017e obe\u0161li dal\u0161\u00ed roh a dostali se na mnohem m\u00e9n\u011b ru\u0161nou ulici, p\u0159ed o\u010dima se jim objevila restaurace Nuit Etoil\u00e9e Parisienne, ve kter\u00e9 Tom rozpoznal tu nejlep\u0161\u00ed francouzskou restauraci v cel\u00e9m m\u011bst\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cty\u0159hv\u011bzdi\u010dkov\u00e1 kategorie, t\u0159i podla\u017e\u00ed a t\u0159i \u00faseky na otev\u0159en\u00fdch balk\u00f3nech, dva otev\u0159en\u00e9 bary – z nich\u017e jeden je vin\u00e1rna, o kter\u00e9 se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee m\u00e1 na sklad\u011b smetanu z plodin z cel\u00e9 Evropy, a jedna velk\u00e1 m\u011bstsk\u00e1 botanick\u00e1 zahrada v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti.“ Bill si \u0161\u0165astn\u011b povzdechl a Tom mohl pod jeho br\u00fdlemi prakticky vid\u011bt ten tou\u017eebn\u00fd pohled a byl si jist\u00fd, \u017ee mu po brad\u011b brzy za\u010dne t\u00e9ct slina.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Pohled na restauraci byl opravdu k nezaplacen\u00ed a Tom Billa ml\u010dky ocenil za jeho vkus. Budova byla vysok\u00e1 a elegantn\u00ed, des\u00edtky velk\u00fdch oken lemovan\u00fdch zlat\u00fdmi r\u00e1my, byly ulo\u017eeny mezi masivn\u00edmi b\u00e9\u017eov\u00fdmi st\u011bnami, kter\u00e9 se ty\u010dily nad bezchybn\u00fdmi k\u0159ovinami a kv\u011btinov\u00fdmi z\u00e1honky. Znovu a znovu vych\u00e1zely p\u00e1ry a mal\u00e9 skupinky, oble\u010den\u00e9 sp\u00ed\u0161e form\u00e1ln\u011b, z neskute\u010dn\u011b zdoben\u00e9ho vchodu, kde jim podr\u017eel dve\u0159e vr\u00e1tn\u00fd ve smokingu, zat\u00edmco si zdvo\u0159ile pov\u00eddali a chichotali se pravd\u011bpodobn\u011b nudn\u00fdm vt\u00edpk\u016fm.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Mm-hmm,“ Tom si nebyl zcela jist\u00fd, co to m\u00e1 za smysl st\u00e1t n\u011bkolik metr\u016f od restaurace, a\u010dkoliv prakticky viditeln\u00e9 vlny lahodn\u00fdch v\u016fn\u00ed linouc\u00ed se z restaurace pos\u00edlaly jeho \u017ealudek do stavu pln\u00e9ho nal\u00e9hav\u00fdch proseb. „Tak pro\u010d ty, a te\u010f d\u00edky n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 n\u00e1hod\u011b i j\u00e1, stoj\u00edme tady v zim\u011b a d\u00edv\u00e1me se, jak ostatn\u00ed lid\u00e9 vch\u00e1zej\u00ed dovnit\u0159, aby si u\u017eili n\u011bjak\u00e9 n\u00f3bl j\u00eddlo, zat\u00edmco my tady m\u00e1me hlad? Proto\u017ee, mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee stalkov\u00e1n\u00ed n\u011b\u010d\u00edho rande nen\u00ed jedn\u00edm z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch kon\u00ed\u010dk\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill oto\u010dil hlavu a v\u011bnoval Tomovi pohled, kter\u00fd vid\u011bl jen nap\u016fl, jeliko\u017e jeho slune\u010dn\u00ed br\u00fdle mu pokr\u00fdvaly skoro p\u016flku obli\u010deje, a v rostouc\u00ed temnot\u011b, kter\u00e1 byla p\u0159edzv\u011bst\u00ed bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se chladn\u00e9 noci, toho mohl vid\u011bt je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b. „Proto\u017ee, Tome.“<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom zvedl obo\u010d\u00ed. Jist\u011b, to v\u0161e vysv\u011btlovalo.<\/div>\n
<\/div>\n
Povzdechl si, upravil si \u010depici, a pak zastr\u010dil svou volnou a mrznouc\u00ed ruku do velk\u00e9 kapsy na sv\u00e9 bund\u011b, aby ji ochr\u00e1nil p\u0159ed upadnut\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jejich rezervace byla na sedmou hodinu, tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm\u2026“ Jako na zavolanou Billovi za\u010dal v kapse vibrovat telefon, a Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed nad zu\u0159iv\u00fdm vyhr\u00e1v\u00e1n\u00edm hardcore melodie z devades\u00e1t\u00fdch let ve sv\u00e9 rychl\u00e9 a chmurn\u00e9 sl\u00e1v\u011b. Bill povystr\u010dil jazyk a zastr\u010dil si ruce v rukavic\u00edch do kapes, aby vylovil to probuzen\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed, a p\u0159ijal hovor, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval zkontrolovat jm\u00e9no volaj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„\u017dlut\u00e1,“ \u0159ekl, a Tom se proti sv\u00e9 v\u016fli usm\u00e1l.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Bill m\u011bl na tv\u00e1\u0159i \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv a spokojen\u011b p\u0159ikyvoval, zat\u00edmco mluvil hlas na druh\u00e9m konci. Netrvalo dlouho a \u00fasm\u011bv mu z tv\u00e1\u0159e zmizel a obo\u010d\u00ed mu sklouzlo a\u017e pod slune\u010dn\u00ed br\u00fdle.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d?“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se trp\u011bliv\u011b po\u0161kr\u00e1bal na zadn\u00ed stran\u011b krku a rozpa\u010dit\u011b se zaj\u00edmal o to, co Billa tak n\u00e1hle zdeptalo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale – on – ne! Lisho, to nen\u00ed f\u00e9r. No tak, pro\u010d? \u0158ekni mi pro\u010d!“ Bill se kousl do spodn\u00edho rtu. „Pro\u010d nem\u016f\u017ee\u0161? \u0158ekni mi, pros\u00edm, tohle je\u2026 pro\u010d ne?!“<\/div>\n
<\/div>\n
Neuplynulo ani p\u016fl minuty a telefon s pr\u00e1sknut\u00edm zav\u0159el a str\u010dil si ho do kapsy.<\/div>\n
<\/div>\n
„Uh, nev\u00edm, jestli bych se m\u011bl pt\u00e1t, ale\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
„Felicia nep\u0159ijde.“ Bill k\u0159e\u010dovit\u011b nat\u00e1hl ruku, sundal si br\u00fdle a zt\u011b\u017eka vydechl. „Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it – ani mi ne\u0159ekla pro\u010d. Gustav tady bude ka\u017edou minutu! Co mu \u0159eknu? Dostal jsi kopa\u010dky, no, promi\u0148, troubo!“<\/div>\n
<\/div>\n
Sklopil pohled a mnul si sp\u00e1nky ve snaze se uklidnit – u\u017e te\u010f c\u00edtil velk\u00fd n\u00e1por viny.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom si nebyl jist\u00fd, co \u0159\u00edct, a\u010dkoliv to netrvalo tak dlouho, ne\u017e mu bylo cosi poskytnuto. „Gustav je tady, mysl\u00edm.“ Bill vzhl\u00e9dl a n\u00e1sledoval Tom\u016fv pohled, o\u010di mu dopadly na zn\u00e1m\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka, cel\u00e9ho vy\u0161\u0148o\u0159en\u00e9ho a s kytic\u00ed v ruce, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel po druh\u00e9 stran\u011b ulice. \u017dalostn\u011b sledoval, jak se jeho milovan\u00fd kamar\u00e1d neohraban\u011b sune kup\u0159edu a nerv\u00f3zn\u011b sleduje hodinky, a jen st\u011b\u017e\u00ed potla\u010dil \u00fasm\u011bv. V\u011bd\u011bl, jak moc Gustav nesn\u00e1\u0161\u00ed n\u00f3bl oble\u010den\u00ed, ale i p\u0159esto se tolik sna\u017eil, aby se na dne\u0161n\u00ed ve\u010der p\u0159ipravil, dokonce i kdy\u017e nebyl ve sv\u00e9m nejlep\u0161\u00edm stavu, a\u017e Billa bolestiv\u011b p\u00edchlo u srdce.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„M\u011bl bys mu to alespo\u0148 \u0159\u00edct, kdy u\u017e jsi tady. Ocen\u00ed to, v\u00ed\u0161. Nemysl\u00edm si, \u017ee by preferoval tady \u010dekat b\u016fhv\u00edjak dlouho.“<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ za\u0161eptal Bill a u\u0161kl\u00edbnul se na chodn\u00edk.<\/div>\n
<\/div>\n
Nemysli si o mn\u011b, \u017ee jsem zbab\u011blec, ale<\/em>\u2026 Bill znovu vyt\u00e1hl sv\u016fj mobil a otev\u0159el ho. Rychle napsal Gustavovi textovou zpr\u00e1vu, t\u0159\u00e1sl se mu p\u0159itom spodn\u00ed ret a o\u010di m\u011bl pln\u00e9 v\u00fd\u010ditek.<\/div>\n
<\/div>\n
\u00b4Gusti\u2026 Felicia m\u011bla n\u011bco nal\u00e9hav\u00e9ho, o co se musela postarat, a \u0159ekla mi, abych ti vy\u0159\u00eddil, \u017ee to nezvl\u00e1dne v\u010das. Je mi moc l\u00edto, \u017ee nep\u0159ijde, ale pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edme nad t\u00edm, jak to brzy napravit. Popov\u00edd\u00e1me si z\u00edtra<\/em>.\u00b4<\/div>\n
<\/div>\n
Stiskl odeslat a pak se jen d\u00edval a \u010dekal, a\u017e Gustavovi jeho zpr\u00e1va p\u0159ijde.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill s Tomem tam v tichosti st\u00e1li asi deset minut, a kdy\u017e se Gustav oto\u010dil k odchodu s hlavou sklopenou, Tom Billovi konej\u0161iv\u011b stiskl rameno.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Je mi l\u00edto, \u017ee tv\u016fj pl\u00e1n nevy\u0161el,“ \u0159ekl Billovi up\u0159\u00edmn\u011b. „Myslel jsi to dob\u0159e. V\u017edycky to m\u016f\u017ee\u0161 zkusit znovu.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill znovu hlasit\u011b vydechl, oto\u010dil se a poslal kytaristovi mal\u00fd \u00fasm\u011bv. „Hej\u2026d\u00edky. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jo.“<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm ur\u010dit\u011b, \u017ee jo.“ Tom mu op\u011btoval \u00fasm\u011bv, a dokonce i ve tm\u011b z\u00e1\u0159il tak, \u017ee to Billovi p\u0159ipadalo a\u017e nemo\u017en\u00e9. \u017daludek mu posko\u010dil velkou chut\u00ed, kter\u00e1 v\u016fbec nep\u0159ipom\u00ednala hlad.<\/div>\n
<\/div>\n
V tom se mu zablesklo v o\u010d\u00edch a zatahal za Tom\u016fv ruk\u00e1v, aby jej p\u0159et\u00e1hl na druhou stranu ulice, jakmile nejelo \u017e\u00e1dn\u00e9 auto.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
„N\u011bkdo mus\u00ed tu rezervaci vyu\u017e\u00edt – mohl jsem si upracovat sv\u016fj mal\u00fd, hezk\u00fd zadek, aby se mi ji poda\u0159ilo sehnat, v\u00ed\u0161!“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di a uprost\u0159ed sv\u00e9ho t\u00e1hnut\u00ed sklopil pohled sm\u011brem ke sv\u00e9mu oble\u010den\u00ed a pot\u00e9 k honosn\u00e9 budov\u011b, ke kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eili.<\/div>\n
<\/div>\n
„Budou si myslet, \u017ee jsem to tam p\u0159i\u0161el p\u0159epadnout – jsi bl\u00e1zen?“<\/p>\n

autor: Estricnina<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
p\u0159eklad: Zuzu<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/span><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/span><\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina „Pane Kaulitzi, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee si nerozum\u00edme; pan\u00ed Jelana Revestin-Kaulitzov\u00e1 se rozhodla tu posledn\u00ed v\u016fli napadnout. To znamen\u00e1, zjednodu\u0161en\u011b \u0159e\u010deno, \u017ee chce nechat anulovat p\u0159\u00e1n\u00ed va\u0161eho otce a n\u00e1rokovat si jeho poz\u016fstalost.“ Anthony Bergmann si dv\u011bma prsty sundal sv\u00e9 mal\u00e9 br\u00fdle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1113","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1113","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1113"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1113\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1113"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1113"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1113"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}