{"id":11136,"date":"2010-07-24T18:00:00","date_gmt":"2010-07-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11109"},"modified":"2010-07-24T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-24T17:00:00","slug":"homeless-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/24\/homeless-1\/","title":{"rendered":"Homeless 1."},"content":{"rendered":"
autor: S & Doris<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
\u010cusky Leute, tak jsme s Doris p\u0159i\u0161ly s v\u00edced\u00edlnou pov\u00eddkou, kter\u00e9 soukrom\u011b \u0159\u00edk\u00e1me „emo\u010dn\u011b labiln\u00ed“, pon\u011bvad\u017e kdy\u017e jsme si jen tak z nudy psaly tento n\u00e1pad a nebylo to v tomto stylu psan\u00ed, za\u017e\u00edvaly jsme emo\u010dn\u00ed horskou dr\u00e1hu.<\/em><\/div>\n
K pov\u00eddce bychom asi nic moc ne\u0159\u00edkaly, u\u017e n\u00e1zev<\/em> „Homeless“<\/em><\/strong> v\u00e1m napov\u00ed, o\u010d asi p\u016fjde, no a obr\u00e1zek t\u00e9\u017e \ud83d\ude09 Pov\u00eddku m\u00e1me r\u00e1dy, a nejen to, za\u017e\u00edv\u00e1me sweet zamilovan\u00e9 pocity xD To by bylo asi v\u0161e, p\u0159ejeme v\u00e1m p\u0159\u00edjemnou z\u00e1bavu…<\/em><\/div>\n
S & Doris \ud83d\ude09<\/em> <\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo n\u011bco m\u00e1lo kolem p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9 hodiny dopoledne. Slunce mocn\u011b pra\u017eilo do rozp\u00e1len\u00fdch zd\u00ed berl\u00ednsk\u00fdch dom\u016f. Do chodn\u00edk\u016f, aut, lid\u00ed… a Tom se pr\u00e1v\u011b probouzel ze sv\u00e9ho \u00fakrytu p\u0159ed \u0161kodliv\u00fdmi paprsky \u017ehav\u00e9 koule. Sed\u011bl schoulen\u011b pod jednou z ramp ve skate parku soused\u00edc\u00edm s Kauflandem. Kr\u010dil se v mal\u00e9m prostoru, kde byl chl\u00e1dek. Pozoroval d\u011bti s batohy na z\u00e1dech, pr\u00e1v\u011b jdouc\u00ed ze \u0161koly.
„Auu,“ zana\u0159\u00edkal. Chytl se za bedra a svra\u0161til bolestn\u011b \u010delo. Prot\u00e1hl se a s k\u0159up\u00e1n\u00edm v p\u00e1te\u0159i zanad\u00e1val. <\/div>\n
Nebyl si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli m\u00e1 vyl\u00e9zat do ostr\u00e9ho slunce, ale bolest v z\u00e1dech mu br\u00e1nila z\u016fstat st\u00e1le skr\u010den\u00fd pod rampou. Po \u010dty\u0159ech vylezl ven, a te\u010f u\u017e se rad\u011bji na kolemjdouc\u00ed ned\u00edval. Jejich zhnusen\u00e9 pohledy by nevydr\u017eel. Nedej bo\u017ee matky postrkuj\u00edc\u00ed sv\u00e9 ratolesti, aby se n\u00e1hodou nep\u0159ibl\u00ed\u017eily na n\u011bjakou netoleruj\u00edc\u00ed vzd\u00e1lenost. Se za\u00fap\u011bn\u00edm se postavil a sna\u017eil se pokud mo\u017eno narovnat rozl\u00e1man\u00e9 obratle. Zase jeden z hork\u00fdch dn\u016f. Tom to nesn\u00e1\u0161el. Um\u00edral horkem a jen t\u011b\u017eko sh\u00e1n\u011bl z\u00e1soby pitn\u00e9 vody. D\u0159\u00edv mu tohle po\u010das\u00ed nevadilo, ale dneska bylo v\u0161echno jinak. Nesn\u00e1\u0161el horko stejn\u011b tak jako zimu. Povzdychl si, kdy\u017e se do jeho zorn\u00e9ho pole p\u0159eci jen dostalo n\u011bkolik d\u011bt\u00ed sp\u011bchaj\u00edc\u00edch dom\u016f. Z\u00e1vid\u011bl jim. <\/div>\n
Tak r\u00e1d by se vr\u00e1til do d\u011btsk\u00fdch let. Nebo ani ne, ale vr\u00e1til by ten \u010das, kdy mohl \u017ebrblat zhnusen\u011b nad mili\u00f3nem dom\u00e1c\u00edch \u00fakol\u016f a haldou u\u010den\u00ed. Hlavn\u011b, \u017ee by m\u011bl kam j\u00edt. M\u011bl by kde sp\u00e1t a m\u00edt st\u0159echu nad hlavou. Chyb\u011blo mu teplo domova. Tom byl bezdomovec. U\u017e dva roky. \u017dil na ulici. S\u00e1m. Opu\u0161t\u011bn\u00fd. Bez rodiny a p\u0159\u00e1tel. <\/p>\n

<\/div>\n

\n
„Ned\u00edvej se na n\u011bj!“ k\u0159ikla jak\u00e1si \u017eena se sta\u017een\u00fdmi vlasy v ohonu na sv\u00e9 asi \u0161estilet\u00e9 d\u00edt\u011b. To se jen zamra\u010dilo a z\u00edralo na Toma d\u00e1l. Prohl\u00ed\u017eelo si jeho zevn\u011bj\u0161ek. Tom byl \u0161pinav\u00fd, neupraven\u00fd a p\u00e1chnul.
„Mami, pro\u010d tak smrd\u00ed?“ zeptalo se d\u00edt\u011b bezelstn\u011b, zakop\u00e1vaj\u00edc o obrubn\u00edk, jak se st\u00e1le za Tomem zv\u011bdav\u011b ot\u00e1\u010delo.<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee tohle Tom sl\u00fdchal \u010dasto, nedok\u00e1zal to po\u0159\u00e1d p\u0159ijmout. Nebo snad hodit za hlavu a ne\u0159e\u0161it.
„Je to neslu\u0161n\u00fd \u010dlov\u011bk. Tak poj\u010f a neot\u00e1\u010dej se po\u0159\u00e1d,“ t\u00e1hla ho za ruku d\u00e1l a Tom se sna\u017eil v\u0161emo\u017en\u011b tenhle z\u00e1\u017eitek do sb\u00edrky zahrabat kamsi hluboko do mozku. Marn\u011b.
„Tys to dopracoval,“ vzdychnul si s\u00e1m pro sebe. Nerad se ut\u00e1p\u011bl v sebel\u00edtosti, ale n\u011bkdy to prost\u011b ne\u0161lo. Je\u0161t\u011b p\u0159ed dv\u011bma lety byl obklopen\u00fd kamar\u00e1dy, m\u011bl p\u0159\u00edtelkyni, slu\u0161n\u00e9 oble\u010den\u00ed a velice dobr\u00fd prosp\u011bch ve \u0161kole. A dneska… nem\u00e1 nic z toho. Bylo mu z toho \u00fazko. L\u00edn\u00fdm krokem a s pohledem zabodnut\u00fdm do asfaltu se vydal sm\u011br obchodn\u00ed d\u016fm s \u010derven\u00fdm n\u00e1pisem Kaufland. Alespo\u0148 tamn\u00ed toalety vyu\u017e\u00edval. I kdy\u017e se divil, \u017ee ho odtamtud je\u0161t\u011b nikdo nevyhnal.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 se choval natolik slu\u0161n\u011b, \u017ee zdej\u0161\u00ed zam\u011bstnanci jej p\u0159ehl\u00ed\u017eeli. Tom ned\u011blal nepo\u0159\u00e1dek a nekradl. Cht\u011bl se jen um\u00fdt a nap\u00edt. <\/p>\n

Ve\u0161el dovnit\u0159 hypermarketu a hned jej ude\u0159il zdej\u0161\u00ed chlad. Bylo tu p\u0159\u00edjemn\u011b a Tom \u00falevn\u011b vydechl. Jako st\u00edn ti\u0161e proklouzl mezi lidmi sm\u011br toalety a zapadl za dve\u0159e.
„To je puch…“ ucpal si nos. Tom m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed vz\u00edt mop s hadrem, Savo a cel\u00e9 to tu uklidit. Nejrad\u011bji by celou m\u00edstnost provon\u011bl n\u011bkolika osv\u011b\u017eova\u010di. P\u0159istoupil k zanedban\u00fdm umyvadl\u016fm a pod\u00edval se na sebe do zrcadla.
„Doprdele,“ zhrozil se s\u00e1m sebe. Jeho odraz byl pro n\u011bj utrpen\u00edm. Nesn\u00e1\u0161el na sebe pohl\u00ed\u017eet do zrcadla. Nen\u00e1vid\u011bl sv\u00e9 vzez\u0159en\u00ed. <\/div>\n

Zapraskal klouby na ruce, jak zatnul p\u011bst a ovl\u00e1dal se, aby ten kus skla nerozt\u0159\u00ed\u0161til za tak krutou pravdu, kterou mu ukazovalo. Pustil proud chladn\u00e9 vody a vydrhnul si ruce. Tekut\u00e9 m\u00fddlo tu nebylo nic moc, ale rozhodn\u011b lep\u0161\u00ed ne\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9. D\u016fkladn\u011b tu mazlavou tekutinu rozt\u00edral po k\u016f\u017ei a\u017e po lokty, kde mu kon\u010dily vyhrnut\u00e9 ruk\u00e1vy. Nejrad\u011bji by se takhle umyl cel\u00fd, ale to si dovolit nemohl. Kdykoliv se mohly rozrazit dve\u0159e. Spl\u00e1chnul z\u00e1soby p\u011bny a do dlan\u00ed nabral \u010distou vodu, do kter\u00e9 zabo\u0159il obli\u010dej. Bylo to osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed.
„Davide, \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee to ne…“ rozrazil dve\u0159e toalet huben\u00fd \u010dernovlas\u00fd kluk s mobilem u ucha. Tom polekan\u011b nadsko\u010dil. Doty\u010dn\u00fd se jen za\u0161klebil a stejn\u011b tak rychle se vypa\u0159il. U zdej\u0161\u00edch zrcadel si teda svoje l\u00ed\u010den\u00ed upravovat nebude. Ten n\u011bkdo tam mu zap\u0159\u00ed\u010di\u0148oval \u017ealude\u010dn\u00ed nevolnosti. <\/div>\n
„No bezva,“ zamra\u010dil se na sebe Tom do zrcadla, kdy\u017e tu byl op\u011bt s\u00e1m. P\u00e1r vte\u0159in mu sta\u010dilo na to, aby z toho doty\u010dn\u00e9ho c\u00edtil notnou d\u00e1vku znechucen\u00ed a opovr\u017een\u00ed.<\/div>\n
Opravdu se tu nebude moct dlouho zdr\u017eet, pomyslel si Tom, a dr\u017eel dlan\u011b pod ledov\u00fdm proudem vody. Nech\u00e1val ji prot\u00e9kat voln\u011b mezi prsty. Pro Toma to bylo snad a\u017e lask\u00e1n\u00ed. Zat\u0159epal hlavou, aby si z n\u00ed vymazal prapodivn\u00e9 my\u0161lenky a oto\u010dil kohoutkem. \u010cirost p\u0159estala t\u00e9ct. P\u0159it\u00e1hl si pa\u017ee t\u011bsn\u011b k obli\u010deji a z\u00edral na n\u011b.
„Kdysi jste byly tak kr\u00e1sn\u00e9…“ l\u00edtostiv\u011b je p\u0159em\u011b\u0159il pohledem. Tom si pov\u00eddal s\u00e1m se sebou, jinak by se zcvoknul nadobro. Hodiny a hodiny ml\u010den\u00ed jej ub\u00edjely.
„Kurva, pot\u0159eboval bych se vykoupat cel\u00fd…“ zakrou\u017eil rameny a vpadl do jedn\u00e9 z kabinek, aby vykonal lidskou pot\u0159ebu. Kopnul do z\u00e1chodov\u00e9ho v\u00edka, nehodlal na takov\u00fd hnus sahat, a rozepl si kalhoty. <\/div>\n
Lidsk\u00e9 pot\u0159eby ho celkem su\u017eovaly. A to ve\u0161ker\u00e9 pot\u0159eby. Sna\u017eil se mermomoc\u00ed z\u016fst\u00e1vat co nejv\u00edc jako \u010dlov\u011bk, a ne jako ti ostatn\u00ed bezdomovci, kter\u00fdm u\u017e bylo jedno, co kde ud\u011blaj\u00ed, nebo jak vypadaj\u00ed. Ti, co \u0161kemraj\u00ed o drobn\u00e9, aby si koupili l\u00e1hev alkoholu. Takhle \u0161patn\u011b na tom Tom nebyl. Drobn\u00e9, co n\u00e1hodn\u011b na\u0161el, nikdy ne\u017eebral, si schov\u00e1val, a pak byl r\u00e1d, kdy\u017e se mu povedlo koupit si rohl\u00edk. Za sv\u016fj nejv\u011bt\u0161\u00ed triumf pova\u017eoval, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo nasb\u00edrat tolik drobn\u00fdch, aby si koupil zubn\u00ed pastu. Spl\u00e1chnul a vypot\u00e1cel se z kabinky. P\u0159esto\u017ee nesn\u00e1\u0161el tenhle z\u00e1pach, byl by tu rad\u011bji ne\u017e n\u011bkde venku. Znovu opl\u00e1chl svoje ruce a nalokal se po\u0159\u00e1dn\u00e9 z\u00e1soby vody, ne\u017e tohle m\u00edsto pomalu opustil. Ruce zabo\u0159en\u00e9 hluboko v kaps\u00e1ch a hlavu co nejv\u00edc sklon\u011bnou. Necht\u011bl, aby na n\u011bj koukali, a necht\u011bl ani on koukat na lidi. Z\u00e1vist byla \u0161patn\u00e1 vlastnost, ale on lidem z\u00e1vid\u011bl. Bylo to p\u0159irozen\u00e9. <\/div>\n
Vy\u0161el p\u0159ed Kaufland a zhluboka se nadechl hork\u00e9ho vzduchu. Nerad tu post\u00e1val, a tak se l\u00edn\u00fdm krokem vydal pry\u010d. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct kam. Ale v\u011bt\u0161inou se pohyboval jen v okol\u00ed skate parku. Jen lehce nato\u010dil hlavu, kdy\u017e z parkovi\u0161t\u011b sly\u0161el roz\u010dilen\u00fd hlas. Byl to ten kluk. Teda p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to byl kluk, kdy\u017e vlet\u011bl na p\u00e1nsk\u00e9 toalety. Po\u0159\u00e1d se roz\u010diloval do telefonu a p\u0159ech\u00e1zel sem tam kolem draze vypadaj\u00edc\u00edho auta. Tom si povzdychl.
„Jestli \u010dek\u00e1\u0161, \u017ee po tob\u011b hodim drobn\u00fd, tak si nech zaj\u00edt chu\u0165,“ \u0161t\u011bkl po n\u011bm \u010dernovl\u00e1sek a Tom jen n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. Ne proboha. Tohle ho nenapadlo.
„Ne ty, Davide… N\u011bjakej \u0161pind\u00edra tady kus ode m\u011b stoj\u00ed,“ ohradil se do telefonu a jen po Tomovi st\u0159elil pohledem. Byl roz\u010d\u00edlen\u00fd a protivn\u00fd.<\/div>\n
Tom z\u016fst\u00e1val st\u00e1t a p\u0159em\u00e1hal ho \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc pocit m\u00e9n\u011bcennosti. Jako by byl odpad. Nepot\u0159ebn\u00fd, p\u0159ek\u00e1\u017eel. Najednou v sob\u011b poc\u00edtil n\u00e1val hork\u00fdch perel, je\u017e cht\u011bly opustit jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di ve tvaru mandl\u00ed. Slanost zahalila jantarov\u011b medov\u00e9 duhovky a Tom utekl pry\u010d. Za tak malou chv\u00edli to pro n\u011bj bylo pro dne\u0161ek nadm\u00edru. Ut\u00edkal pry\u010d. Pry\u010d, do sv\u00e9ho \u00fakrytu pod jeho ‚domov‘, kter\u00fdm byla rampa, za n\u00ed\u017e ka\u017ed\u00fd den a ve\u010der d\u011bkoval. <\/p>\n

Nevrl\u00fd chlapec si jen znechucen\u011b odfrkl a dlan\u00ed se zap\u0159el o kapotu sv\u00e9 Audi. Byl r\u00e1d, \u017ee se nemusel d\u00edvat na takovou spodinu. Ostuda spole\u010dnosti a m\u011bsta.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek na\u0161tvan\u011b ukon\u010dil sv\u016fj hovor a opustil parkovi\u0161t\u011b. Jeho dne\u0161n\u00ed den st\u00e1l za starou ba\u010dkoru a taky to d\u00e1val v\u0161em n\u00e1le\u017eit\u011b najevo. U\u017e se jen modlil, aby neztroskotaly jeho pl\u00e1ny na ve\u010der. M\u011bl v pl\u00e1nu j\u00edt se svoj\u00ed parti\u010dkou na zdej\u0161\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed diskot\u00e9ku. R\u00e1d se bavil a r\u00e1d si u\u017e\u00edval, a tak doufal, \u017ee aspo\u0148 tohle mu vyjde. <\/p>\n

Tom dob\u011bhl na svoje m\u00edsto a zalezl, co nejv\u00edc mohl. Cht\u011bl se st\u00e1t neviditeln\u00fdm. Popotahoval a obli\u010dej schov\u00e1val do pokr\u010den\u00fdch kolen. Necht\u011bl bre\u010det. U\u017e dlouho nebre\u010del, ale n\u011bkdy to prost\u011b ne\u0161lo. On s\u00e1m p\u0159eci v\u011bd\u011bl, jak vypad\u00e1, nemuseli mu to je\u0161t\u011b ostatn\u00ed p\u0159ipom\u00ednat. A je\u0161t\u011b v situac\u00edch, kdy v\u016fbec nic neud\u011blal. V\u017edy\u0165 tam jen st\u00e1l ani nepromluvil. Tak pro\u010d mu ten kluk nezapomn\u011bl uk\u00e1zat, jak odporn\u00fd Tom je. Ot\u0159el si nos do za\u0161l\u00e9ho ruk\u00e1vu a na\u0161tvan\u011b odkopl kamen p\u0159ed sebou.
„Ne… seru na to,“ p\u0159ik\u00e1zal s\u00e1m sob\u011b a osu\u0161il zvlhl\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Oni v\u011bd\u00ed hovno, jak\u00fd to je. Nestojej mi za to,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe, a dokonce sv\u00fdm slov\u016fm za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it.<\/div>\n

\u0158ekl si, \u017ee dne\u0161ek str\u00e1v\u00ed inkognito tady na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a nebude l\u00e9zt lidem na o\u010di, dokud se nesetm\u00ed. Mohl by naspat n\u011bkolik hodin, kdy p\u0159ede\u0161lou noc pouze pro\u010dum\u00e1koval do tmy. <\/p>\n

Obloha se zatem\u0148ovala a na nebi se za\u010daly st\u0159\u00eddat oran\u017eovo r\u016f\u017eov\u00e9 barvy. Z\u00e1pad slunce pomalu p\u0159ich\u00e1zel, zrovna kdy\u017e Tom z\u00edvl a promnul si bolavou poko\u017eku hlavy. Spal celou dobu a ud\u011blalo se mu pon\u011bkud l\u00e9pe. Nem\u011bl u\u017e tak depresivn\u011b zalo\u017eenou n\u00e1ladu. Sedl si a prsty prot\u0159el mezi vlasy. Jeho dredy byly zplzl\u00e9 a zanedban\u00e9. Byla v nich za\u017eran\u00e1 \u0161p\u00edna a prach, kter\u00fd ne\u0161el ledabyle sm\u00fdt pouhou vodou. Chobotni\u010dky odr\u016fstaly a tahaly \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. <\/p>\n

„Chci \u0161ampon…“ zasteskl si Tom. „A j\u00edst… m\u00e1m stra\u0161n\u00fd hlad a \u017e\u00edze\u0148,“ mumlal si pod nos a \u010denichal kolem sebe. V\u0161echno jej sv\u011bdilo a p\u00e1lilo. Tom netu\u0161il, kde by mohl sehnat dneska j\u00eddlo. Jeho drobn\u00e9 utratil v\u010dera za dva rohl\u00edky, co\u017e mu vydr\u017eelo na jeden z\u00e1tah. M\u011bl nesm\u00edrn\u00fd hlad, nedok\u00e1zal odolat a schovat si pe\u010divo na pozd\u011bji. Musel se poohl\u00eddnout po okol\u00ed, zda n\u011bjak\u00fd ten spadl\u00fd pen\u00edz nenajde.<\/div>\n

A\u010d neochotn\u011b, p\u0159esto se vypot\u00e1cel zpod rampy a ze zvyku opr\u00e1\u0161il kolena, kdy\u017e se narovnal. Bylo to vlastn\u011b zhola zbyte\u010dn\u00e9 gesto, ale s\u00edla zvyku. U\u017e se nevracel k \u017e\u00e1dn\u00e9mu incidentu, co se stal b\u011bhem dne. Proch\u00e1zel mezi jednotliv\u00fdmi rampami a koukal pod nohy, jestli neuvid\u00ed z\u00e1blesk kovu. P\u0159es den tu b\u00fdvalo dost kluk\u016f proh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edch se na prknech nebo brusl\u00edch, aby co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc oslnili mlad\u00e9 holky v minisukn\u00edch. Ob\u010das se tu tak n\u011bjak\u00e1 ta mince na\u0161la.<\/div>\n
\n

„Oh… takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed m\u00edt nem\u016f\u017eu,“ skoro a\u017e dob\u011bhl k jedn\u00e9 z lavi\u010dek, na kter\u00e9 byl polo\u017een\u00fd jogurt. Byl zav\u0159en\u00fd. Z\u0159ejm\u011b si n\u011bkdo p\u0159inesl sva\u010dinu, ale ode\u0161el s n\u011bjakou jinou. Koukl na datum spot\u0159eby. Pro\u0161l\u00fd nebyl. Rozhl\u00e9dl se kolem, zda tu p\u0159eci jen neuvid\u00ed majitele jogurtu, ale byl tu s\u00e1m. Usadil se na kraj lavi\u010dky a odlepil v\u00ed\u010dko. D\u016fkladn\u011b ho ol\u00edzal a pomalu up\u00edjel obsah kel\u00edmku. Tomovi p\u0159ipadalo, \u017ee vyhr\u00e1l nejvy\u0161\u0161\u00ed mo\u017enou v\u00fdhru v loterii. Jak\u00fdsi jackpot. Jogurtov\u00fd jackpot. Srkal labu\u017enicky onen meru\u0148kov\u00fd obsah a t\u00e9m\u011b\u0159 st\u00e9nal slast\u00ed, jak si u\u017e\u00edval ovocnou chu\u0165 na jazyku. Tak dlouho nepoz\u0159el ovoce, nato\u017e jogurt! P\u0159i\u0161lo mu to, jako by m\u011bl co nejd\u0159\u00edv vyvrcholit.
„To je orgasmus…“ vzdychl a zaklonil hlavu. Meru\u0148kov\u00e1 pochoutka mu klouzala do \u017ealudku a pomalu, a\u010d m\u00e1lo, jej zapl\u0148ovala. Tom byl vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou mali\u010dkost, co dal do sv\u00e9ho sta\u017een\u00e9ho \u017ealudku. Ob\u010das dost\u00e1val mal\u00e9 k\u0159e\u010de, kdy\u017e se najedl. <\/div>\n

Vyl\u00edzal co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc z kel\u00edmku a pr\u00e1zdn\u00fd ho ne\u0161\u0165astn\u011b vyhodil do ko\u0161e. Tak a t\u00edm nejsp\u00ed\u0161 jeho ve\u010de\u0159e skon\u010dila. Ale necht\u011bl si st\u011b\u017eovat. Bylo to v\u00edc ne\u017e kolikr\u00e1t. Zaklonil hlavu p\u0159es op\u011brku lavi\u010dky a sledoval st\u00e1le rychleji tmavnouc\u00ed nebe. Jen se zak\u0159enil, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se stahuj\u00ed mraky. Pravda, \u017ee vyprahl\u00fd vzduch pot\u0159eboval svla\u017eit, ale bubnov\u00e1n\u00ed de\u0161t\u011b do plechov\u00fdch ramp mu dr\u00e1salo u\u0161i. Nechal se ov\u00edvat te\u010f u\u017e chladn\u00fdm v\u011btrem a no\u0159il se v\u00edc a v\u00edc do sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek a p\u0159estav. <\/div>\n
Setrval tak nejsp\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny, dokud mu na obli\u010dej neskanula prvn\u00ed studen\u00e1 kapka z nebes.
„Ne…“ bouchnul p\u011bst\u00ed do d\u0159eva pod sv\u00fdm zadkem a zamrkal. Dal\u0161\u00ed kapka. P\u0159\u00edmo do jeho oka. „Kdyby tak pr\u0161elo po\u0159\u00e1dn\u011b a mohl jsem se tak \u00b4osprchovat\u00b4…“ zatou\u017eil najednou po po\u0159\u00e1dn\u00e9m slejv\u00e1ku. Nep\u0159i\u0161lo by to na \u0161kodu. Ale to znamenalo, \u017ee by se musel schovat n\u011bkam, kde nechod\u00ed moc lid\u00ed a sv\u00e9 such\u00e9 oble\u010den\u00ed d\u00e1t do bezpe\u010d\u00ed. Pohl\u00e9dl na hodiny, kter\u00e9 byly um\u00edst\u011bny na jednom ze sloup\u016f mezi billboardy. P\u016fl dev\u00e1t\u00e9.<\/div>\n
Jen si povzdychl. Te\u010f u\u017e by to asi ani riskovat nemohl. Je sobota a v \u010dase od dev\u00edti do jedn\u00e9 se venku cour\u00e1 spousta mladistv\u00fdch. A\u0165 u\u017e do zdej\u0161\u00edch hospod nebo na m\u00edstn\u00ed diskot\u00e9ku. Tom sobotn\u00ed noci tr\u00e1vil sledov\u00e1n\u00edm neonov\u00fdch sv\u011btel na obloze a p\u0159edstavami, jak\u00e9 to tam asi je. Ne \u017ee by tou\u017eil po tom se tam j\u00edt op\u00edt a hledat povyra\u017een\u00ed na jednu noc, sp\u00ed\u0161e mu \u0161lo o ty lidi. O to \u017ee lid\u00e9 v jeho v\u011bku tam prost\u011b b\u00fdvali a bavili se. Nat\u00e1hl se na lavi\u010dku a nechal ob\u010dasn\u00e9 kapky dopadnout libovoln\u011b na svoje t\u011blo nebo tv\u00e1\u0159. <\/div>\n
„Au, do prdele,“ ozval se pronikav\u00fd hlas a Tom sebou popla\u0161en\u011b cuknul. Musel bu\u010f usnout na chladn\u00e9m vzduchu, a nebo se a\u017e moc nad n\u011b\u010d\u00edm zadumal, \u017ee nevn\u00edmal. P\u0159ikl\u00e1n\u011bl se ale k t\u00e9 prvn\u00ed variant\u011b vhledem k tomu, \u017ee te\u010f ony hodiny ukazovaly n\u011bco po druh\u00e9. Tom se vyhoupl do sedu a m\u017eoural do tmy, odkud se oz\u00fdvalo nad\u00e1v\u00e1n\u00ed.
„Nech\u00e1pu, \u017ee ty idioti nem\u016f\u017eou ty lahve hodit n\u011bkam do hazjlu,“ lamentoval d\u00e1l doty\u010dn\u00fd a jeho kroky se p\u0159ibli\u017eovaly. Bylo poznat, \u017ee \u00fapln\u011b st\u0159\u00edzliv\u00fd nen\u00ed, soud\u011b podle toho, jak nep\u0159irozen\u011b se oz\u00fdvalo klap\u00e1n\u00ed podpatk\u016f. Na chv\u00edli to utichlo, a kus od Toma se jen roz\u017ehnulo mal\u00e9 sv\u011btlo od zapalova\u010de. Ten n\u011bkdo se na\u0161tvan\u011b usadil na prot\u011bj\u0161\u00ed lavi\u010dce a s brouk\u00e1n\u00edm zkoumal svoje boty. Tom znejist\u011bl, nerad ve\u010der potk\u00e1val lidi. Mo\u017en\u00e1 by m\u011bl zal\u00e9zt pod rampu a d\u011blat, \u017ee tu nikdo nen\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ipadal si dost divn\u011b, \u017ee skoro po\u0159\u00e1d spal a unikal tak s\u00e1m p\u0159ed sebou. Ale te\u010f ho zaj\u00edmala v\u00edc osoba, kter\u00e1 za\u010dala naproti n\u011bmu poku\u0159ovat z cigarety. Tom m\u017eoural do noci a sna\u017eil se rozpoznat, zda to nen\u00ed jeden z t\u00fdpk\u016f, co jej v\u017edy vyh\u00e1n\u00ed z jeho m\u00edsta. Sed\u011bl ti\u0161e, nedutal a jen se se z\u00e1jmem a zase p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed \u00fanavou d\u00edval na… chlapce. Ano, podle hlasu to d\u00edvka rozhodn\u011b nebyla. <\/p>\n

„Do p\u00ed\u010di!“ k\u0159ikl ten n\u011bkdo a upustil cosi drn\u010div\u00e9ho na zem. Zn\u011blo to jako kl\u00ed\u010de. Najednou Toma oslepilo sv\u011btlo z mobilu, kdy\u017e p\u0159iopil\u00fd mu\u017e hledal pomoc\u00ed jeho sv\u011btla spadlou v\u011bc.<\/div>\n

„Aaaa,“ vyp\u00edskl chlapec, a hned na to na zemi skon\u010dil i jeho mobiln\u00ed telefon a ne jen kl\u00ed\u010de. Tak stra\u0161n\u011b se Toma lekl. Nevid\u011bl ho. Celou dobu si myslel, \u017ee tu nikdo nen\u00ed, a te\u010f ho m\u00e1lem trefilo, kdy\u017e jen kousek od n\u011bj zahl\u00e9dl v tom matn\u00e9m sv\u011btle obrys postavy. Zvrtnul si nohu na vratk\u00e9m podpatku a tvrd\u011b skon\u010dil na asfaltu. Jen za\u00fap\u011bl, sebral svoje poztr\u00e1cen\u00e9 v\u011bci a sna\u017eil se vyhrabat na nohy.
„V\u016fbec ke mn\u011b necho\u010f,“ pohrozil vzty\u010den\u00fdm ukazov\u00e1\u010dkem, kdy\u017e se postava pohnula a p\u0159ibl\u00ed\u017eila. Tom se vylekal. Cht\u011bl jen v\u011bd\u011bt, \u017ee tomu klukovi nic nen\u00ed, ale jeho ostr\u00fd hlas ho zarazil v dal\u0161\u00edch pohybech. Jen se d\u00edval, jak se ta \u0161t\u00edhl\u00e1 postava souk\u00e1 na nohy. Bill… tak se jmenoval. S usyk\u00e1v\u00e1n\u00edm se postavil a oto\u010dil se na doty\u010dn\u00e9ho v domn\u011bn\u00ed, \u017ee to je jeden z fraj\u00edrk\u016f, s jak\u00fdmi u\u017e m\u011bl mockr\u00e1t tu \u010dest. Jen se za\u0161klebil, kdy\u017e zjistil, \u017ee i tohohle kluka u\u017e vid\u011bl. Na z\u00e1chodech v Kauflandu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: S & Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: S & Doris \u010cusky Leute, tak jsme s Doris p\u0159i\u0161ly s v\u00edced\u00edlnou pov\u00eddkou, kter\u00e9 soukrom\u011b \u0159\u00edk\u00e1me „emo\u010dn\u011b labiln\u00ed“, pon\u011bvad\u017e kdy\u017e jsme si jen tak z nudy psaly tento n\u00e1pad a nebylo to v tomto stylu psan\u00ed, za\u017e\u00edvaly jsme emo\u010dn\u00ed horskou dr\u00e1hu.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[343],"tags":[],"class_list":["post-11136","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-homeless"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11136","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11136"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11136\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11136"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11136"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11136"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}