{"id":11165,"date":"2010-07-21T16:00:00","date_gmt":"2010-07-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11138"},"modified":"2010-07-21T16:00:00","modified_gmt":"2010-07-21T15:00:00","slug":"v-temnote-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/21\/v-temnote-17\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 17."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa
<\/strong><\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u011bkuji, u\u017e m\u016f\u017eete j\u00edt, j\u00e1 se o n\u011bj postar\u00e1m,“ zavr\u010del Tom odhodlan\u011b, kdy\u017e ho doktor usadil vedle Billovy postele. Necht\u011bli ho sem pustit, ale on si to vydupal. Kdyby mohl vid\u011bt, spat\u0159il by doktor\u016fv pohled, kter\u00fd ho ozna\u010doval p\u0159inejmen\u0161\u00edm za bl\u00e1zna. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed nevid\u011bl… a na\u0161t\u011bst\u00ed po chvilce zaklaply dve\u0159e a on s Billem osam\u011bl. Tedy… aspo\u0148 si to myslel do chv\u00edle, dokud se nezaposlouchal do ticha pokoje. Zamra\u010dil se, kdy\u017e mu jeho sluch, vycvi\u010den\u00fd slepotou k t\u00e9m\u011b\u0159 naprost\u00e9 dokonalosti, dal najevo, \u017ee doktor v m\u00edstnosti z\u016fstal, ti\u0161e stoj\u00ed u dve\u0159\u00ed a up\u0159en\u011b ho pozoruje, co\u017e mu pro zm\u011bnu dalo v\u011bd\u011bt s naprostou jistotou jemn\u00e9 brn\u011bn\u00ed v z\u00e1tylku. D\u0159\u00edve takov\u00e9hle v\u011bci nevn\u00edmal, proto\u017ee v\u0161echno kolem sebe vid\u011bl, ale te\u010f byl k t\u011bmhle okolnostem mnohem citliv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 se o bratra skute\u010dn\u011b dok\u00e1\u017eu postarat, opravdu m\u016f\u017eete odej\u00edt, nic zat\u00edm nepot\u0159ebuju ani j\u00e1, ani on,“ syknul mraziv\u011b ledov\u00fdm hlasem, ani\u017e by k doktorovi nato\u010dil hlavu. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e sly\u0161el zalap\u00e1n\u00ed po dechu, a potom doktor kone\u010dn\u011b ode\u0161el. Chvilku se je\u0161t\u011b zaposlouchal, aby m\u011bl jistotu, \u017ee jsou v m\u00edstnosti opravdu sami, a teprve pak se mali\u010dko p\u0159edklonil. Odlo\u017eil svou b\u00edlou h\u016fl a ruce nat\u00e1hnul p\u0159ed sebe. Chvilku t\u00e1pal vzduchem, dokud nenahmatal Billovo t\u011blo. Dotekem se ujistil, \u017ee mu s\u00e1hnul p\u0159esn\u011b na hru\u010f a lev\u00e9 nadlokt\u00ed, teprve potom p\u0159em\u00edstil sv\u00e9 ruce tak, aby je mohl jemn\u011b polo\u017eit do bratrov\u00fdch vlas\u016f. Posmutn\u011ble zlehka hladil nakr\u00e1tko sest\u0159\u00edhanou stranu, do n\u00ed\u017e ob\u010das vklouznul del\u0161\u00ed pram\u00ednek z vrcholku hlavy. Nemusel se ani pt\u00e1t, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee dokto\u0159i Billa nadopovali takov\u00fdm mno\u017estv\u00edm otupovac\u00edch a zklid\u0148uj\u00edc\u00edch sajrajt\u016f, \u017ee by to, b\u00e1snicky \u0159e\u010deno, zabilo i slona. A nemohl se jim divit, i kdyby cht\u011bl. Zaslechl toti\u017e, \u017ee Bill u\u017e o smrti Andrease v\u00ed.<\/div>\n
\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b si vzdychnul. V\u011bd\u011bl, jak moc Bill na Andym lp\u011bl, v\u011bd\u011bl, jak moc ho miloval. Nedok\u00e1zal si ani p\u0159edstavit situaci, kdy se Bill probere a i p\u0159es oblbuj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinky sedativ to v\u0161echno bude muset sly\u0161et a p\u0159ijmout znovu. Bude to pro n\u011bj psycho, v\u016fbec by se nedivil, kdyby se z toho jeho bratr nervov\u011b zhroutil.<\/div>\n
S\u00e1m se z toho zcela je\u0161t\u011b nevzpamatoval. \u017div\u011b si vybavoval, jak se policajt\u016fm vzpouzel, jak se jich b\u00e1l, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, co jsou za\u010d, a\u017e kv\u00edlen\u00ed sanitky ho tro\u0161ku zklidnilo. Ale kdy\u017e sly\u0161el Andyho posledn\u00ed slova a pak doktorovu diagn\u00f3zu, museli mu p\u00edchnout uklid\u0148uj\u00edc\u00ed injekci. P\u0159evezli ho sem, a te\u010f sem dostali i Billa… Ono mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude zp\u011bv\u00e1k pod dozorem l\u00e9ka\u0159\u016f. Ur\u010dit\u011b by byl schopn\u00fd se utopit v sebeobvi\u0148ov\u00e1n\u00ed, a nebo by dok\u00e1zal sp\u00e1chat sebevra\u017edu. Tomu se Tom sna\u017eil nev\u011b\u0159it, ale znal Billa moc dob\u0159e a v\u011bd\u011bl, jak siln\u00fd dok\u00e1\u017ee b\u00fdt afekt, v n\u011bm\u017e by se Bill ocitnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach br\u00e1\u0161ko,“ \u0161eptnul ti\u0161e a pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i, na\u010de\u017e mu vr\u00e1til dla\u0148 do vlas\u016f. Ty si te\u010f zkus\u00ed\u0161… Pro\u010d zrovna ty,<\/em> dodal v duchu. J\u00e1 bych si to zaslou\u017eil mnohem v\u00edc… Ale a\u0165 se stane cokoliv… j\u00e1 jsem s tebou. Ned\u00e1m t\u011b, pom\u016f\u017eu ti… v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed teda…<\/em><\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kolik \u010dasu uplynulo. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho u\u017e tady takhle strnule sed\u00ed. Z automatick\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed do ztracena ho probralo a\u017e Billovo probouzen\u00ed se. Nepot\u0159eboval k tomu, aby ho nap\u0159ed sly\u0161el ti\u0161e zak\u0148ourat, vyc\u00edtil prvn\u00ed zn\u00e1mky pom\u00edjen\u00ed sp\u00e1nku je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve. Nap\u0159ed c\u00edtil, jak v k\u016f\u017ei pod jeho dlan\u00ed p\u00e1rkr\u00e1t prud\u010deji zatepalo, citliv\u00e9 u\u0161i zaznamenaly zkr\u00e1cen\u011bj\u0161\u00ed dech, a teprve pak p\u0159i\u0161el tich\u00fd sten. P\u0159itom je\u0161t\u011b p\u00e1r t\u00fddn\u016f zp\u00e1tky by probr\u00e1n\u00ed se on s\u00e1m poznal a\u017e podle posledn\u00edho z v\u00fd\u0161e jmenovan\u00fdch n\u00e1znak\u016f. Sklopil k bratrovi nevidomou tv\u00e1\u0159 a instinktivn\u011b ho po l\u00edci pohladil.<\/p>\n<\/div>\n
„A… Andre… asi…“ zachropt\u011bl Bill, ani\u017e by je\u0161t\u011b otev\u0159el o\u010di. Op\u0159el se podv\u011bdom\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed do dlan\u011b, aby vn\u00edmal jej\u00ed teplo a znovu zana\u0159\u00edkal. „Andy…“<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, Bill\u00ed,“  \u0161eptnul Tom. „Jsi slab\u00fd… odpo\u010d\u00edvej.“<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017eil se Billa uklidnit, dokud to je\u0161t\u011b \u0161lo, z intonace jeho hlasu poznal, \u017ee Bill, otup\u011bl\u00fd vlivem sedativ a dal\u0161\u00edch chemick\u00fdch sajrajt\u016f, si Andreasovu smrt pln\u011b neuv\u011bdomuje, a \u017ee jeho jm\u00e9no vyslovuje automaticky, proto\u017ee byl zvykl\u00fd na to, \u017ee tu pro n\u011bj blon\u010f\u00e1k byl dnem i noc\u00ed. Cht\u011bl, aby jeho dvoj\u010de nabralo co nejv\u00edce sil d\u0159\u00edv, ne\u017e mu bude muset tu smutnou zpr\u00e1vu p\u0159ipomenout, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, \u017ee to Billa psychicky zran\u00ed. Sice se pak co do slabosti vr\u00e1t\u00ed z jak\u00e9s tak\u00e9s \u00farovn\u011b op\u011bt na tuhle slabost a t\u00e9m\u011b\u0159 absolutn\u00ed bezmoc, ale na stranu druhou, kdyby se mu tohle \u0159eklo u\u017e te\u010f, mohl by ho zchv\u00e1tit nervov\u00fd nebo srde\u010dn\u00ed kolaps a to Tom nehodlal za \u017e\u00e1dnou cenu dopustit.<\/div>\n
„Odpo\u010d\u00edvej, br\u00e1\u0161ko,“ za\u0161eptal, popam\u011bti Billa objal a konej\u0161iv\u011b ho za\u010dal hladit ve vlasech tak dlouho, dokud neusly\u0161el tich\u00e9 pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed, ob\u010das p\u0159eru\u0161en\u00e9 tichou\u010dk\u00fdm n\u00e1\u0159kem. To pak v\u017edycky zamlaskal nebo uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem za\u0161eptal sl\u016fvka \u00fat\u011bchy, kter\u00e1 zabrala, a op\u011bt Billa ukol\u00e9bala do naprost\u00e9ho \u00fatlumu.<\/p>\n<\/div>\n
Kdykoliv p\u0159i\u0161el doktor, Tom ho sice nechal d\u011blat svou pr\u00e1ci, ale a\u010d ho nevid\u011bl, hlavu m\u011bl neomyln\u011b vytrvale nato\u010denou jeho sm\u011brem a ve tv\u00e1\u0159i se mu us\u00eddlil p\u0159\u00edsn\u00fd v\u00fdraz. Su\u017eovalo ho, \u017ee nem\u016f\u017ee vid\u011bt, co ten man\u00edk v b\u00edl\u00e9m prov\u00e1d\u00ed. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to bude jen n\u011bjak\u00e1 banalita, n\u011bco jako v\u00fdm\u011bna kapa\u010dky nebo tak n\u011bjak, p\u0159esto ale nap\u00ednal u\u0161i a v\u0161echny zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed smysly, aby mohl zaznamenat jak\u00fdkoliv podez\u0159el\u00fd zvuk, po kter\u00e9m by okam\u017eit\u011b uchopil svou dlouhou b\u00edlou h\u016fl a za\u010dal by bezbrann\u00e9ho bratra br\u00e1nit.  <\/div>\n
Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee je te\u010f jeho povinnost\u00ed nahradit Andreasovo m\u00edsto Billova ochr\u00e1nce. Trpce se pou\u0161kl\u00edbnul nad t\u00edm, kdy\u017e si \u017eiv\u011b p\u0159edstavil, jak by asi na tohle reagoval p\u0159ed p\u016fl rokem, kdy by b\u00fdval vysk\u00e1kal d\u00edru do zem\u011b, jak by z toho byl nad\u0161en\u00fd, a hned by mu ur\u010dit\u011b mozek zapl\u0148ovaly my\u0161lenky na sam\u00e9 h\u0159\u00ed\u0161nosti. Tehdy by na tuhle mo\u017enost p\u0159istoupil hned a okam\u017eit\u011b, ale copak te\u010f mohl? V duchu se z Andyho smrti \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b obvi\u0148oval. Kdyby vid\u011bl, mohl mu pomoct, mohl by n\u011bkoho zavolat, mohl by ty vet\u0159elce vid\u011bt v\u010das, mohl… v podstat\u011b cokoliv. Ale takhle se akor\u00e1t b\u00e1zliv\u011b kr\u010dil u kmene stromu, k n\u011bmu\u017e ho Andreas nekompromisn\u011b dotla\u010dil a neud\u011blal v\u016fbec nic. A\u0165 nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel jakkoliv, tak minim\u00e1ln\u011b z\u010d\u00e1sti za Andyho smrt mohl, a\u0165 se to sna\u017eil br\u00e1t z jak\u00e9hokoliv hlediska.<\/p>\n<\/div>\n
Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee se mu z pr\u00e1zdn\u00fdch o\u010d\u00ed za\u010daly koulet slzy. Bill si tohle nezaslou\u017eil, ne tohle utrpen\u00ed. A on s\u00e1m si nezaslou\u017eil b\u00fdt t\u00edm, kdo br\u00e1\u0161ku provede dny pln\u00fdmi zoufalstv\u00ed. Byl p\u0159ece takov\u00fd kazisv\u011bt, nebyl si jist\u00fd, zda je v\u016fbec p\u0159ipraven\u00fd n\u00e9st tohle b\u0159\u00edm\u011b na vlastn\u00edch bedrech. R\u00e1d bratrovi ulev\u00ed a samoz\u0159ejm\u011b, tak jako na z\u00e1kladce, se pokus\u00ed vychytat ty nejo\u0161kliv\u011bj\u0161\u00ed \u00fatoky osudu, kter\u00e9 budou na st\u0159apatou humanoidn\u00ed hlavinku sm\u011b\u0159ovat. Ale nebyl si jist\u00fd, zda to dok\u00e1\u017ee natolik dob\u0159e, aby Bill t\u00edmto zoufal\u00fdm a t\u011b\u017ek\u00fdm obdob\u00edm pro\u0161el pokud mo\u017eno bez \u00fahony…<\/div>\n
„Nebojte, pane Kaulitzi,“ popleskal ho doktor konej\u0161iv\u011b na nadlokt\u00ed. „Vypad\u00e1 to, \u017ee je z nejhor\u0161\u00edho venku… sice bude muset b\u00fdt je\u0161t\u011b chv\u00edli pod sedativy, aby nabral s\u00edlu a energii, ale jeho stav je lep\u0161\u00ed, ne\u017e p\u0159ed  p\u00e1r hodinami, kdy ho p\u0159ivezli.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ hlesnul podv\u011bdom\u011b Tom a dlan\u00ed si set\u0159el slzy.<\/div>\n
Doktor se soucitn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Rozum\u00edm v\u00e1m,“ povzdychnul si. „Taky mi jednou museli odv\u00e9zt sourozence na jipku… nebylo to pro m\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9. Ale to u\u017e je d\u00e1vno,“ zakon\u010dil rad\u0161i tok sv\u00fdch my\u0161lenek a hm\u00e1tnul do kapsy pl\u00e1\u0161t\u011b. Vyt\u00e1hnul st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9 plat\u00ed\u010dko a vyloupnul z n\u011bj pr\u00e1\u0161e\u010dek. „Nate, vezm\u011bte si tohle…ulev\u00ed v\u00e1m to.“<\/div>\n
Nat\u00e1hnul k Tomovi dla\u0148 a vtisknul mu do ruky pr\u00e1\u0161ek i skleni\u010dku s vodou.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ hlesnul Tom.<\/div>\n
Poslu\u0161n\u011b pr\u00e1\u0161ek spolknul a skute\u010dn\u011b n\u011bkolik chvil pot\u00e9, co doktor ode\u0161el, se mu krapet ulevilo, ne v\u0161ak natolik, aby zmizely jeho chmury.<\/div>\n
„Mus\u00edme to zvl\u00e1dnout,“  \u0161eptnul odhodlan\u011b a povzbudiv\u011b stisknul sp\u00edc\u00edmu Billovi dla\u0148. „A zvl\u00e1dneme to… mus\u00edme si v\u011b\u0159it…“<\/div>\n
Netrvalo dlouho a s\u00e1m hlavou klesnul na Bill\u016fv pol\u0161t\u00e1\u0159 a po boku bratra se tak\u00e9 odebral do tajupln\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e mimo vn\u00edm\u00e1n\u00ed a \u010das…  <\/div>\n
Dva mal\u00ed  kluci ve v\u011bku p\u0159ibli\u017en\u011b \u0161esti sedmi let vyhopsali z auta a se z\u00e1jmem se rozhl\u00ed\u017eeli po velik\u00e9 zahrad\u011b. Zahrad\u011b, kter\u00e1 n\u00e1le\u017eela jejich nov\u00e9mu domu, kam se te\u010f, s maminkou a nov\u00fdm tat\u00ednkem st\u011bhovali. V\u011bci u\u017e m\u011bli d\u00e1vno p\u0159evezen\u00e9, d\u016fm u\u017e byl za\u0159\u00edzen\u00fd, ale kluci tady byli zcela poprv\u00e9. Zkoumav\u011b si prohl\u00ed\u017eeli nezn\u00e1m\u00fd prostor, pot\u00e9 si vym\u011bnili pohled, zak\u0159enili se, a u\u017e z nich byly vid\u011bt jenom ze strany na stranu poskakuj\u00edc\u00ed hn\u011bdovlas\u00e9 kebulky. Za\u010dali dov\u00e1d\u011bt, skota\u010dit a zlobit se navz\u00e1jem, co\u017e byla jejich obl\u00edben\u00e1 z\u00e1bava. Ani jeden z nich si nev\u0161imnul blon\u010fat\u00e9ho chlape\u010dka, kter\u00fd je skrz plot vedlej\u0161\u00edho domu posmutn\u011ble pozoroval. On s\u00e1m si nem\u011bl s k\u00fdm hr\u00e1t a byl p\u0159\u00edli\u0161 plach\u00fd na to, aby se jich zeptal, jestli se  k nim m\u016f\u017ee p\u0159idat…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Roky plynuly a dvoj\u010data rostla a lep\u0161ila se ve sv\u00e9m hudebn\u00edm talentu. Oba chlapci rostli do kr\u00e1sy, ale do s\u00edly rostl u\u017e jenom jeden. Ten, kter\u00fd u\u017e del\u0161\u00ed dobu p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee si nech\u00e1 vlasy zamotat do t\u011bch sm\u011b\u0161n\u00fdch prov\u00e1zk\u016f, kter\u00e9 jednou vid\u011bl na fotce v \u010dasopisu, kde byl vyfocen\u00fd Bob Marley. Ten druh\u00fd u\u017e se naopak d\u00e1vno barvil na \u010derno, make – up byl neodmyslitelnou sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho viz\u00e1\u017ee a \u010dern\u011b nal\u00ed\u010den\u00e9 o\u010di jakbysmet. Podle Toma to jeho bratrovi velice slu\u0161elo, ale ne v\u0161ichni byli toho n\u00e1zoru…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nazdar, hv\u011bzdo,“ syknul vysok\u00fd blon\u010f\u00e1k a jeho zelen\u00e9 o\u010di se \u0161kodolib\u011b z\u00fa\u017eily, zat\u00edmco Toma dr\u017eela za ruce jeho parta tak, aby nemohl Billa br\u00e1nit. Sednul si suver\u00e9nn\u011b vedle \u010dernovl\u00e1ska.<\/em><\/div>\n
„A heleme se, maminka ti pekla kol\u00e1\u010dky… koukej se pod\u011blit!“ za\u0159val a ne\u017e se Bill nad\u00e1l, vy\u0161kubnul mu Andreas sva\u010dinu od maminky z rukou. Tro\u0161ku se mu zaleskly o\u010di. To byl jeho obl\u00edben\u00fd kol\u00e1\u010d s \u010dokol\u00e1dovou polevou sypanou kokosem! Av\u0161ak ob\u00e1val se, \u017ee tohle nebylo zdaleka to posledn\u00ed, co ho te\u010f \u010dekalo. Bezmocn\u011b za\u0161ilhal k zav\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm u\u010debny, ale to u\u017e mu p\u0159ist\u00e1la facka.<\/em><\/div>\n
„\u010cum na m\u011b, kdy\u017e s tebou mluvim!“<\/em><\/div>\n
Billovi steklo p\u00e1r slz. Pro\u010d jsou ti kluci na n\u011bj tak zl\u00ed? V\u017edycky si na n\u011bj a Toma po\u010d\u00edhali, kdy\u017e u\u017e kolem nikdo nebyl a v\u017edycky Toma chytli a jemu ubli\u017eovali. Pro\u010d? Co jim ud\u011blal, \u017ee jsou na n\u011bj tak zl\u00ed?<\/em>  <\/div>\n
Z my\u0161lenek ho probralo a\u017e nad\u0161en\u00e9 povzbuzov\u00e1n\u00ed, a kdy\u017e vid\u011bl, jak se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e\u00ed Andreasova p\u011bst, vyjekl a boj\u00e1cn\u011b se schoulil pod lavici. Jenom\u017ee o\u010dek\u00e1van\u00fd \u00fader nep\u0159i\u0161el. Kluci ztichli a Bill se odv\u00e1\u017eil pootev\u0159\u00edt o\u010di. Zmaten\u011b je vykulil, kdy\u017e vid\u011bl, jak se v\u00fdraz v zelen\u00fdch duhovk\u00e1ch, je\u017e byly jen kousek od n\u011bj, m\u011bn\u00ed. Jako by snad za\u010daly zrcadlit… soucit? Strachy se ani nehnul, kdy\u017e se ho Andreas dotknul na tv\u00e1\u0159i v m\u00edstech, kde st\u00e9kaly pl\u00e1\u010dem rozmazan\u00e9 linky a \u0159asenka. Bill boj\u00e1cn\u011b dr\u017eel a ke sv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed zjistil, \u017ee blon\u010f\u00e1k mu st\u00edr\u00e1 slzy formou jemn\u00e9ho hlazen\u00ed!<\/em><\/div>\n
Zasko\u010den\u011b  vykulil o\u010di, kdy\u017e Andreas, kter\u00fd  jim do dne\u0161ka tak o\u0161kliv\u011b ubli\u017eoval, za\u0159val na svou partu, a\u0165 vypadne a u\u017e se nepokou\u0161\u00ed na n\u011b dva s\u00e1hnout…<\/em><\/div>\n
Od t\u00e9  doby se z Billa, Toma a Andrease stali nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1di. Nikdo se nikdy nedozv\u011bd\u011bl, pro\u010d zrovna tehdy p\u0159emohl Andyho m\u00edsto vzteku soucit. Jist\u00e9 v\u0161ak bylo to, \u017ee od t\u00e9 doby byli chlapci nerozlu\u010dn\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 a \u017ee postupem \u010dasu Andyho city k Billovi za\u010daly s\u00edlit, a\u017e to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se s prudk\u00fdm cuknut\u00edm vzbudil. Zmaten\u011b zamrkal, ale po chv\u00edli si s povzdychem uv\u011bdomil, \u017ee ty kr\u00e1sn\u00e9 pestr\u00e9 obrazy, kter\u00e9 se mu je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u00edhaly p\u0159ed o\u010dima, byly pouh\u00e9 sny. Ne\u0161\u0165astn\u011b zachr\u010del a smutn\u011b si povzdychnul. Neb\u00fdval t\u00edm typem \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu by se \u010dasto zd\u00e1ly sny, respektive v\u011bt\u0161inou po r\u00e1nech ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee se mu v\u016fbec n\u011bco zd\u00e1lo. Od doby, kdy oslepl, se mu v\u0161ak ka\u017edi\u010dk\u00fd sen vybavil tak jasn\u011b, tak z\u00e1\u0159iv\u011b, vid\u011bl v\u0161echny obrysy, barvy, tak, jak si je pamatoval z dn\u016f, kdy je\u0161t\u011b vid\u011bl. Tr\u00e1va byla z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00e1, pt\u00e1\u010dci \u0161veholili, po blankytn\u00e9 obloze se honily mr\u00e1\u010dky. V\u017edycky, kdy\u017e se mu n\u011bco zd\u00e1lo, m\u00edval po probuzen\u00ed depresi a trp\u011bl l\u00edtost\u00ed nad t\u00edm, \u017ee to, co b\u011bhem sp\u00e1nku vid\u011bl, jsou jenom mozkem vyvolan\u00e9 a upraven\u00e9 vzpom\u00ednky. Vzpom\u00ednky na v\u011bci, kter\u00e9 u\u017e nikdy, nikdy neuvid\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ale tenhle sen, kter\u00fd  m\u011bl p\u0159ed chvili\u010dkou, ho uvedl do je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edho smutku. Zd\u00e1lo se mu o dob\u00e1ch, kdy byli s Billem a Andym je\u0161t\u011b \u0161kolou povinn\u00e9 d\u011bti. O dob\u00e1ch, kdy v\u0161echno za\u010dalo. Zpo\u010d\u00e1tku je blon\u010f\u00e1k tak moc nen\u00e1vid\u011bl, snad kv\u016fli tomu, jak moc se Bill od ostatn\u00edch li\u0161il a jak moc ho Tom v\u017edycky chr\u00e1nil. A o dob\u00e1ch, kdy z nich byli nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1di v dobr\u00e9m i zl\u00e9m…<\/div>\n
Uc\u00edtil, jak mu zpod v\u00ed\u010dka bezd\u011b\u010dn\u011b skanula zbloudil\u00e1 slza, ne\u017e ji v\u0161ak sta\u010dil set\u0159\u00edt, ud\u011blal to n\u011bkdo jin\u00fd.<\/div>\n
„Copak Tomi?“ \u0161eptnul jemn\u011b Bill, kdy\u017e bratrovu tv\u00e1\u0159 zbavil svou dlan\u00ed slan\u00e9 tekutiny. „N\u011bco se ti zd\u00e1lo, vi\u010f?“<\/div>\n
Ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f, a a\u010dkoliv byl po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b po sedativech zna\u010dn\u011b mal\u00e1tn\u00fd, st\u00e1hnul si bratra na hru\u010f a konej\u0161iv\u011b j\u00edm p\u00e1rkr\u00e1t zahoupal.<\/div>\n
„Neboj… zase bude\u0161 vid\u011bt, slibuju…“<\/div>\n
Tom mu n\u011bco cht\u011bl nam\u00edtnout, ale rad\u0161i se vzdal slov. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to bylo zbyte\u010dn\u00e9. Oba si v tomhle t\u00e9matu vedli svou. Bill si um\u00edn\u011bn\u011b st\u00e1l za nad\u011bj\u00ed a dobr\u00fdm v\u00fdsledkem budouc\u00ed operace, Tom tomu naopak nev\u011b\u0159il. Probrala ho a\u017e pro n\u011bj d\u011bsiv\u011b zn\u011bj\u00edc\u00ed slova.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde je Andy? P\u0159ijde za n\u00e1mi dneska?“<\/div>\n
Tom si skousnul rty a zachmu\u0159il se. Bill\u016fv hlas zn\u011bl tak nad\u011bjn\u011b, tak pozitivn\u011b, tak klidn\u011b! Ale to se dalo \u010dekat, \u017ee po t\u00e9 ko\u0148sk\u00e9 d\u00e1vce tlum\u00edc\u00edch sajrajt\u016f si skoro nic nebude pamatovat.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… Andy u\u017e nep\u0159ijde,“  \u0161eptnul ti\u0161e.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b  zad\u00edval.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161? Nikdy m\u011b nenechal v nemocnic\u00edch del\u0161\u00ed dobu samotn\u00e9ho…“<\/div>\n
„Ale on nep\u0159ijde u\u017e nikdy,“ p\u0159eru\u0161il ho ti\u0161e Tom. „V\u00ed\u0161… kdy\u017e jsme byli v tom parku… tak n\u00e1s napadla n\u011bjak\u00e1 parti\u010dka. A…“<\/p>\n<\/div>\n
Zap\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1  pokra\u010dovat nebo ne. Na jednu stranu se mu moc necht\u011blo Billovi p\u0159ipomenout krutou pravdu, nev\u011bd\u011bl, jak moc dob\u0159e na tom je \u010di ne co do zdravotn\u00edho stavu. Jenom\u017ee na stranu druhou jednak c\u00edtil, \u017ee Billovi je o dost l\u00edp, ne\u017e p\u0159ed p\u00e1r hodinami, a kdyby mu to ne\u0159ekl on, museli by mu to \u0159\u00edct dokto\u0159i nebo policie. Ne, bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1 on s\u00e1m. Zhluboka se tedy nadechl a nato\u010dil hlavu sm\u011brem, kter\u00fdm tu\u0161il bratr\u016fv obli\u010dej.<\/div>\n
„A n\u011bkdo z t\u00fd party Andyho uhodil a on spadnul. Ale tak, \u017ee se krkem pra\u0161til o obrubn\u00edk. A… zlomilo mu to vaz,“ dokon\u010dil smutn\u011b a podv\u011bdom\u011b omotal ruce kolem Billova krku.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 p\u0159i n\u011bm v tu chv\u00edli st\u00e1li v\u0161ichni svat\u00ed. Kdyby toti\u017e vid\u011bl, asi by se o n\u011bj pokusil nervov\u00fd z\u00e1chvat, kdyby vid\u011bl, jak se jeho dvoj\u010de zatv\u00e1\u0159ilo…<\/div>\n
Bill vyt\u0159e\u0161til o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9  hr\u016fzou. V jeho doposud klidn\u00e9 hlav\u011b to divoce zav\u00ed\u0159ilo… a on si za\u010dal vybavovat vzpom\u00ednky. Konverzaci s Georgem na icq… policii… to, \u017ee mu Andreas nebral mobil… to, \u017ee je v nemocnici… a Tomova slova, kter\u00e1 vzduchem zazn\u011bla p\u0159ed chv\u00edl\u00ed… v\u0161echno to nazna\u010dovalo jedin\u00e9. A to, \u017ee o svou \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku doopravdy p\u0159i\u0161el. Pro\u010d jinak by tu Andy d\u00e1vno nesed\u011bl a neuklid\u0148oval ho sv\u00fdmi n\u011b\u017en\u00fdmi povzbuzuj\u00edc\u00edmi \u00fasm\u011bvy?<\/p>\n<\/div>\n
Pokojem se rozlehl nap\u0159ed jeho v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd po chvilce umlknul. Bylo sly\u0161et tlumen\u00e9  \u017euchnut\u00ed, jak v \u0161oku dopadl do pe\u0159in, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed pro\u0159\u00edzlo vzduch kv\u00edlen\u00ed kardiografu, jeho\u017e k\u0159ivky okam\u017eit\u011b nasko\u010dily na hodnoty ohro\u017euj\u00edc\u00ed \u017eivot…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „D\u011bkuji, u\u017e m\u016f\u017eete j\u00edt, j\u00e1 se o n\u011bj postar\u00e1m,“ zavr\u010del Tom odhodlan\u011b, kdy\u017e ho doktor usadil vedle Billovy postele. Necht\u011bli ho sem pustit, ale on si to vydupal. Kdyby mohl vid\u011bt, spat\u0159il by doktor\u016fv pohled, kter\u00fd ho ozna\u010doval p\u0159inejmen\u0161\u00edm za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11165","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11165","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11165"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11165\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11165"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11165"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11165"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}