{"id":11179,"date":"2010-07-19T18:30:00","date_gmt":"2010-07-19T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11152"},"modified":"2010-07-19T18:30:00","modified_gmt":"2010-07-19T17:30:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/19\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-9\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 9."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, jak to, \u017ee t\u011b napadaj\u00ed takov\u00e9 v\u011bci?“ Za\u010d\u00ednal se chovat trochu hystericky a m\u011b zaplavil pocit viny.<\/div>\n
„Mluvil jsem s Amayou. V\u0161echno mi \u0159ekla. Rozum\u00ed\u0161, v\u0161echno, o t\u00e9 va\u0161\u00ed noci.“ Zad\u00edval se do zem\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak mu to v\u0161echno vysv\u011btlit. „Ml\u010d\u00ed\u0161. Nejsem pro tebe nic.“<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed. Jsi pro m\u011b moc d\u016fle\u017eit\u00fd.“ <\/div>\n
„Jak pozn\u00e1m, \u017ee mi nel\u017ee\u0161? \u017de si nezahr\u00e1v\u00e1\u0161 s n\u00e1mi ob\u011bma? Jak?“ Schoval sv\u016fj p\u016fvabn\u00fd obli\u010dej\u00edk za ruk\u00e1v. Cht\u011bl p\u0159ede mnou zakr\u00fdt sv\u00e9 slzy, kter\u00e9 jsem zp\u016fsobil j\u00e1. C\u00edtil jsem stejnou bolest jako on. Tolik bych si p\u0159\u00e1l, aby se v\u0161e vysv\u011btlilo a bylo to zase v po\u0159\u00e1dku. V\u017edy\u0165 na\u0161e spole\u010dn\u00e9 r\u00e1no bylo tak kouzeln\u00e9. Jako vyst\u0159i\u017een\u00e9 z n\u011bjak\u00e9ho zamilovan\u00e9ho rom\u00e1nu nebo hry.  <\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it, to ty jsi pro m\u011b nejdra\u017e\u0161\u00ed. Bez tebe m\u016fj \u017eivot nem\u00e1 cenu. Amayu m\u00e1m r\u00e1d, to nepop\u00edr\u00e1m, ale ne tolik jako tebe. Ani nev\u00edm, jak se to vlastn\u011b stalo, ale t\u00edm nechci omlouvat svoje chov\u00e1n\u00ed. Opil jsem se s\u00e1m. Nikdo m\u011b nenutil to d\u011blat.“ Bylo mi z toho t\u011b\u017eko u srdce. Na\u0161e prvn\u00ed velk\u00e1 h\u00e1dka p\u0159i\u0161la tak brzo. Zoufale brzo.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, \u010demu m\u00e1m v\u011b\u0159it. Nechci, aby mi n\u011bkdo ubli\u017eoval. To si nezaslou\u017e\u00edm.“ F\u0148ukl. Jeho ruk\u00e1v byl mokr\u00fd od prolit\u00fdch slz.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat…“ Nenapadlo m\u011b nic lep\u0161\u00edho ne\u017e ho vz\u00edt do n\u00e1ru\u010de. Nechal se. C\u00edtil jsem, jak m\u00e1 ko\u0161ile na rameni za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt mokr\u00e1. Konej\u0161il jsem ho. „P\u0161\u0161ttt. To bude dobr\u00fd.“ Houpal jsem ho, dokud se alespo\u0148 tro\u0161ku neuti\u0161il. „Opravdu t\u011b m\u00e1m moc r\u00e1d. Dovol mi, a\u0165 ti to dok\u00e1\u017eu. Nikdy t\u011b u\u017e v\u00edc nezklamu. To rad\u0161i s\u00e1m zem\u0159u. Chci b\u00fdt s tebou nav\u017edy. Jenom my dva. Nic n\u00e1s u\u017e nerozd\u011bl\u00ed.“ Sliboval jsem. Moc jsem cht\u011bl, aby mi zase v\u011b\u0159il, ale z\u00e1rove\u0148 jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee d\u016fv\u011bra je k\u0159ehk\u00e1 v\u011bc. \u010clov\u011bk si ji mus\u00ed zaslou\u017eit. Napadlo m\u011b p\u0159irovn\u00e1n\u00ed k porcel\u00e1nov\u00e9mu \u0161\u00e1lku. Jakmile se rozbije, d\u00e1 se sice slepit, ale nen\u00ed to u\u017e t\u00fd\u017e \u0161\u00e1lek. Sn\u00e1z se zni\u010d\u00ed, kdy\u017e u\u017e je po\u0161kozen\u00fd. Tis\u00edckr\u00e1t bych mu cht\u011bl opakovat – miluji t\u011b. Nedovedl jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych ho m\u011bl ztratit, \u017ee by se stal odta\u017eit\u00fdm.<\/div>\n
\n
  <\/div>\n
„Tak dob\u0159e.“ Byl jsem \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe, kdy\u017e jeho \u00fasta opustila tato bo\u017esk\u00e1 v\u011bta.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi mi to odpustil. Je to pro m\u011b ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek. Nevyrovn\u00e1 se v\u0161em poklad\u016fm sv\u011bta. D\u011bkuji ti moc.“ Sev\u0159el jsem ho pevn\u011bji do n\u00e1ru\u010de a zato\u010dil se s n\u00edm. Kdy\u017e se \u0161pi\u010dkami dotkl zem\u011b, dlouze jsem ho pol\u00edbil. Pat\u0159ili jsme k sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u0161ker\u00e9  my\u0161lenky na to, \u017ee jsem mo\u017en\u00e1  neud\u011blal dob\u0159e, kdy\u017e jsem mu tak rychle odpustil, se vytratily v moment\u011b, kdy m\u011b dr\u017eel ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. U\u017e jsem d\u00e1l nedok\u00e1zal pochybovat o jeho slovech. Lidi jednodu\u0161e d\u011blaj\u00ed chyby. D\u016fle\u017eit\u00e9 bylo, \u017ee on si jich byl v\u011bdom a cht\u011bl je napravit, a to kv\u016fli mn\u011b.<\/em>  <\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj skrz slzy, kter\u00e9 za\u010d\u00ednaly osychat. On s\u00e1m mi n\u011b\u017en\u011b  set\u0159el posledn\u00ed zbytky vlhkosti z tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eeme j\u00edt dovnit\u0159? Tady by n\u00e1s mohl kdokoli vid\u011bt. A nav\u00edc\u2026 cht\u011bl bych\u2026“ Sklopil jsem pohled. Nebylo snadn\u00e9 pov\u011bd\u011bt mu o sv\u00fdch touh\u00e1ch. Vlastn\u011b jsem o tom nikdy d\u0159\u00edv nemluvil. Bylo to jen n\u011bco, co se d\u011blo, a te\u010f, kdy\u017e bych m\u011bl nahlas vyslovit, co bych si v tuhle chv\u00edli p\u0159\u00e1l nejv\u00edc, ne\u0161lo to. Styd\u011bl jsem se. On ale ne\u010dekal, a\u017e to dopov\u00edm. Z\u0159ejm\u011b pochopil podle m\u00fdch zr\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch l\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b, p\u016fjdeme.“ Odsouhlasil pouze m\u016fj n\u00e1vrh, vzal m\u011b za ruku a odv\u00e1d\u011bl si m\u011b do sv\u00e9ho domku.<\/em>  <\/div>\n
C\u00edtil jsem se mnohem v\u00edce uvoln\u011bn\u011bji, kdy\u017e za n\u00e1mi zat\u00e1hl posuvn\u00e9  dve\u0159e. To, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil, bych nejrad\u011bji vyk\u0159i\u010del do cel\u00e9ho sv\u011bta, ale nebyl jsem zase natolik bl\u00e1hov\u00fd, abych si myslel, \u017ee se to n\u011bkdy stane mo\u017en\u00fdm. Bude to muset z\u016fstat na\u0161\u00edm mal\u00fdm tajemstv\u00edm, a za zdmi jeho p\u0159\u00edbytku jsme tak byli skryti v\u0161em nepovolan\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Dopov\u011bz to. Co bys cht\u011bl?“ Vr\u00e1til se k tomu, co jsem \u0159\u00edkal venku, a v\u011bdoucn\u011b se u toho usm\u00edval. Vyvol\u00e1valo to ve mn\u011b dojem, \u017ee mus\u00ed moc dob\u0159e tu\u0161it, \u010deho se to t\u00fdk\u00e1, jen cht\u011bl, abych to vyslovil nahlas. Beztak tou\u017eil po tom stejn\u00e9m. Prozrazoval ho jeho pohled.<\/em><\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv polibek.“  \u0160eptnul jsem a nastavil mu sv\u00e1  \u00fasta.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Za\u010dneme tedy s n\u00edm.“ Zamumlal t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e spojil na\u0161e rty v hlubok\u00e9m proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A co by to m\u011blo b\u00fdt d\u00e1l?“ Ptal se, kdy\u017e jsme se od sebe po notn\u00e9 chv\u00edli m\u00edrn\u011b zad\u00fdchan\u00ed odt\u00e1hli. Vymanil jsem se z jeho n\u00e1ru\u010de a p\u00e1r kroky se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k l\u016f\u017eku. Nebylo uklizen\u00e9, jen pokr\u00fdvky na n\u011bm byly ustlan\u00e9. Spojil jsem s n\u00edm pohled, a ani\u017e bych se snad p\u0159estal d\u00edvat do jeho o\u010d\u00ed, uvolnil jsem p\u00e1s sv\u00e9ho kimona, nedbale ho odhodil stranou, a pak jsem si z ramen zvolna za\u010dal stahovat zbytek sv\u00e9ho \u0161atu. Tom to cel\u00e9 pozoroval se zatajen\u00fdm dechem. Hru\u010f se mu za\u010dala zvedat rychleji, jak se mu zrychlil do t\u00e9to chv\u00edle potla\u010dovan\u00fd dech, kdy\u017e jsem kousek od n\u011bj z\u016fstal st\u00e1t nah\u00fd. Polo\u017eil jsem se na postel a \u010dekal, \u017ee p\u016fjde ke mn\u011b. On se ale k ni\u010demu nem\u011bl. Jen si m\u011b d\u00e1l prohl\u00ed\u017eel, s jasnou touhou vepsanou v jeho duhovk\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b.“ Vyzval jsem ho tedy. Teprve te\u010f si nejsp\u00ed\u0161 uv\u011bdomil svoji ne\u010dinnost, probral se a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu ko\u0161ili. C\u00edtil jsem jeho rozechv\u011blost, kdy\u017e si ke mn\u011b lehnul, a znovu m\u011b pol\u00edbil, tentokr\u00e1te mnohem opatrn\u011bji, jako by se uji\u0161\u0165oval, \u017ee si m\u016f\u017ee dovolit tolik, co je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli. Pochopiteln\u011b, \u017ee mohl, a nejen to, ale mnohem v\u00edc. S\u00e1m jsem tak tedy prohloubil n\u00e1\u0161 polibek a ud\u011blal ho mnohem v\u00edce v\u00e1\u0161niv\u00fdm, abych mu dal najevo, \u017ee nemus\u00ed m\u00edt strach. Nebylo nic, \u010d\u00edm by mi ubl\u00ed\u017eil, a nebylo nic, co by mohl ud\u011blat, aby se mi to nel\u00edbilo. Tou\u017eil jsem toti\u017e p\u0159esn\u011b po tomhle, po jeho dotec\u00edch, polibc\u00edch, bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 ruce se rozeb\u011bhly po jeho ramenou a z\u00e1dech, kde jsem ho hladil a jemn\u011b \u0161krabkal nehty. Uvolnil se a v\u00edce se sv\u00fdm t\u011blem p\u0159esunul nad to moje. L\u00edbilo se mi c\u00edtit jeho v\u00e1hu na sob\u011b, teplo, je\u017e vych\u00e1zelo z jeho t\u011bla. Uk\u00e1zal mi, \u017ee nejen rty lze l\u00edbat. Drobn\u00fdmi polibky se p\u0159esunul na m\u016fj krk, u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek a j\u00e1 tak okusil znovu n\u011bco nov\u00e9ho. P\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity, je\u017e mi to p\u0159in\u00e1\u0161elo, se mi rozl\u00e9valy do cel\u00e9ho t\u011bla a \u0161imrav\u011b mraven\u010dily a kumulovaly se v m\u00e9m podb\u0159i\u0161ku. Nez\u016fstal ale jen u toho. Pokra\u010doval d\u00e1l, a kdy\u017e s\u00e1l a l\u00edzal m\u00e9 bradavky, k\u0148oural jsem a tlumen\u011b vzdychal, jak moc to bylo dobr\u00e9. Prohnul jsem se v z\u00e1dech, kdy\u017e jeho jazyk zajel do m\u00e9ho pup\u00edku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Necht\u011bl jsem jen p\u0159ij\u00edmat jeho doteky. I j\u00e1 jsem to tou\u017eil vyzkou\u0161et. Dotkl jsem se jeho tv\u00e1\u0159e, a kdy\u017e se na m\u011b  pod\u00edval, nazna\u010dil jsem mu, aby se vr\u00e1til ke mn\u011b nahoru. Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“ Ujistil se rad\u011bji ohledupln\u011b. K\u00fdvl jsem a dodal:<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych t\u011b taky ochutnat.“ Zatla\u010dil jsem proti jeho hrudi a tentokr\u00e1t to byl on, kdo le\u017eel na z\u00e1dech a j\u00e1 se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl. Tak jako on jsem za\u010dal jeho obli\u010dejem, tv\u00e1\u0159e mu pokryl polibky a dost\u00e1val se st\u00e1le n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. U bradavek jsem se zdr\u017eel del\u0161\u00ed dobu, proto\u017ee dr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed t\u011bchto mal\u00fdch vrcholk\u016f se Tomovi nejsp\u00ed\u0161 velmi zamlouvalo. Vzdychal a ti\u0161e \u0161eptal moje jm\u00e9no. Od pup\u00edku jsem jazykem maloval t\u00e1hlou linku po jeho podb\u0159i\u0161ku st\u00e1le n\u00ed\u017e. Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee u\u017e bych m\u011bl zastavit a m\u016fj jazyk se tak dotkl vrcholku jeho penisu, kter\u00fd mu pln\u011b p\u0159ipraven\u00fd a natekl\u00fd voln\u011b le\u017eel na b\u0159ichu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom zast\u00e9nal nahlas a p\u0159ipl\u00e1cl si dla\u0148 na obli\u010dej. Zm\u00e1tlo m\u011b to. Snad nebyla m\u00e1 nepozornost a\u017e tak velkou chybou. Tentokr\u00e1t jsem to byl j\u00e1, kdo se zaj\u00edmal, zda-li je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
„\u00d3, bo\u017ee\u2026 Ud\u011blej\u2026 to znovu.“ Dostal jen ze sebe trhan\u011b. Na moment jsem zav\u00e1hal, ale kdy\u017e nezm\u011bnil to, co \u0159ekl, sklonil jsem se tedy k jeho penisu a jen opatrn\u011b jsem ol\u00edzl leskl\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd vr\u0161ek. V Tomovi to vyvolalo stejnou reakci jako posledn\u011b a j\u00e1 si \u0159ekl, pro\u010d vlastn\u011b ne? Kdy\u017e jsme mohli l\u00edbat a l\u00edzat v\u0161echno ostatn\u00ed, tak nebyl nejmen\u0161\u00ed d\u016fvod vyh\u00fdbat se tomuto m\u00edstu. Dodal jsem si odvahy a ud\u011blal to pe\u010dliv\u011bji a tentokr\u00e1t jsem jazyk vystr\u010dil u\u017e u jeho ko\u0159ene a zmapoval s n\u00edm celou jeho d\u00e9lku. Bylo pro m\u011b fascinuj\u00edc\u00ed pozorovat p\u0159i tom, co v\u0161echno to d\u011blalo s Tomem. Fun\u011bl, hrudn\u00edk se mu nepravideln\u011b zvedal, jak bojoval o dech, a hlasit\u011b vzdychal. Dokonce vyk\u0159iknul, kdy\u017e jsem ho uchopil rukou a \u017ealud vcucnul do sv\u00e9 pusy cel\u00fd. I pro m\u011b samotn\u00e9ho bylo p\u0159ekvapiv\u00e9, \u017ee pro m\u011b v\u016fbec nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vz\u00edt do \u00fast tu nejintimn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho t\u011bla. Vychutn\u00e1val jsem si to a velice brzy p\u0159i\u0161el na to, \u017ee je nejlep\u0161\u00ed v pravideln\u00fdch intervalech si ho hluboko zasouvat, p\u0159i tom s\u00e1t a pomoci si rukou, abych se tak mohl v\u011bnovat cel\u00e9mu jeho penisu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom mumlal, ve snaze mi n\u011bco \u0159\u00edct, ale vzhledem k tomu, jak moc ho tohle dr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed \u010dinilo nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fdm, nerozum\u011bl jsem mu ani slovo. A hlavn\u011b jsem byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zaujat\u00fd svou vlastn\u00ed \u010dinnost\u00ed, tud\u00ed\u017e se mi to necht\u011blo p\u0159eru\u0161ovat, nav\u00edc kdy\u017e u\u017e jsem nyn\u00ed v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho v\u00fdk\u0159iky nejsou z d\u016fvodu n\u011bjak\u00e9 bolesti, ale jsou jen v\u00fdsledek m\u00e9ho brilantn\u00edho uspokojov\u00e1n\u00ed. Sv\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b to \u010dinilo hrd\u00fdm s\u00e1m na sebe, \u017ee jsem mu n\u011bco tak intenzivn\u00edho mohl dop\u0159\u00e1t pr\u00e1v\u011b j\u00e1. N\u00e1hle Tom hlasit\u011b a t\u00e1hle vyk\u0159ikl a mou pusu zaplnila hust\u00e1 tepl\u00e1 tekutina. Reflexivn\u011b jsem v\u0161echno spolkl, jen p\u00e1r kapek mi koutkem vyteklo ven a steklo po brad\u011b. Tohle bylo nejsp\u00ed\u0161 to, co se mi sna\u017eil sd\u011blit, upozornit m\u011b na sv\u016fj vrchol. Mn\u011b ale p\u0159ipadalo, \u017ee to snad ani nebylo zapot\u0159eb\u00ed. Nijak m\u011b to toti\u017e ne\u0161okovalo ani neznechutilo. P\u0159ipadalo mi to p\u0159irozen\u00e9. Ostatn\u011b cht\u011bl jsem ho p\u0159eci okusit a takhle jsem v\u011bd\u011bl dokonce i jak chutn\u00e1 jeho stav t\u00e9 nejvy\u0161\u0161\u00ed bla\u017eenosti.<\/em>  <\/div>\n
H\u0159betem ruky jsem si ut\u0159el bradu a po \u010dty\u0159ech se vr\u00e1til k n\u011bmu. D\u00edval jsem se, jak se vyd\u00fdch\u00e1v\u00e1, m\u011bl pevn\u011b zav\u0159en\u00e9 o\u010di, jeho srdce spla\u0161en\u011b bilo a snad ani nevn\u00edmal, \u017ee ho hlad\u00edm ve vlasech a tisknu mu dlouh\u00fd polibek na \u010delo. Chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e od sebe odlepil v\u00ed\u010dka a p\u0159\u00edtomn\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/em><\/div>\n
„To bylo \u00fa\u017easn\u00fd\u2026 naprosto nepopsateln\u00fd.“ Ochrapt\u011ble mi sv\u011b\u0159il a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b do n\u00e1ru\u010de. „Jsi b\u00e1je\u010dn\u00fd.“  \u0160eptal mi do ucha a lechtal m\u011b tak na krku. Zachichotal jsem se a o\u0161il.<\/em><\/div>\n
„Pro tebe bych ud\u011blal mnohem v\u00edc.“ Ujistil jsem ho a l\u00e1skypln\u011b jsem polaskal jeho rty.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Str\u00e1vili jsme spolu zbytek cel\u00e9ho ve\u010dera. Dokonce jsem i kone\u010dn\u011b  n\u011bco sn\u011bdl. Aby taky ne, kdy\u017e  i z toho dok\u00e1zal Tom ud\u011blat vzru\u0161ivou z\u00e1bavnou hru. Pokl\u00e1dal si kousky ovoce v\u0161ude po t\u011ble a j\u00e1 je uj\u00eddal p\u0159\u00edmo z n\u011bj. Mimo to jsme si tak\u00e9 hodn\u011b pov\u00eddali a sm\u00e1li se, a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b se v\u011bnovali jeden druh\u00e9mu a na\u0161im touh\u00e1m. Prozkoum\u00e1vali jsme dopodrobna t\u011blo toho druh\u00e9ho a zji\u0161\u0165ovali, co d\u011bl\u00e1 tomu druh\u00e9mu dob\u0159e. Myslel jsem, \u017ee v tomto sm\u011bru m\u00e1m spoustu zku\u0161enost\u00ed, ale m\u00fdlil jsem se. D\u0159\u00edve jsem neza\u017eil ani zlomek toho, co v\u0161echno mi nab\u00edzel Tom. Byl ochotn\u00fd pozorn\u011b se mi v\u011bnovat a bedliv\u011b vn\u00edmal ka\u017edou moji odezvu a reakci. O to v\u00edc m\u011b mrzelo, \u017ee jsem s n\u00edm nemohl str\u00e1vit noc. M\u011bl jsem strach, \u017ee by to mohlo vyvolat nev\u00edtan\u00fd z\u00e1jem a j\u00e1 nest\u00e1l o to, aby n\u011bkdo z pal\u00e1ce za\u010dal zji\u0161\u0165ovat, kde c\u00edsa\u0159 tr\u00e1v\u00ed noci.<\/em><\/div>\n
„Uvid\u00edme se r\u00e1no. Bude\u0161 mi chyb\u011bt.“ \u0160pital jsem mu sklesle, kdy\u017e jsme se lou\u010dili.<\/em><\/div>\n
„Ty mn\u011b taky.“ Naposledy m\u011b pol\u00edbil a j\u00e1 vklouzl do tmy, kter\u00e1 pomalu sestupovala do zahrad.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Uvnit\u0159 sebe jsem c\u00edtil smutek, nervozitu a v\u0161e mi p\u0159i\u0161lo l\u00edto, ale nebylo v m\u00e9 moci zm\u011bnit realitu, kter\u00e1 n\u00e1s obklopovala. Navenek jsem v\u0161ak p\u016fsobil klidn\u011b a pevn\u011b p\u0159i posledn\u00edch chv\u00edl\u00edch, kter\u00e9 jsem mohl str\u00e1vit s Amayou, proto\u017ee ji\u017e z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u011bla za sv\u00fdm snoubencem, a tohle byla takov\u00e1 mal\u00e1 neofici\u00e1ln\u00ed akce na rozlou\u010denou s jej\u00edmi nejbli\u017e\u0161\u00edmi. Nejl\u00e9pe na\u0161i posledn\u00ed ve\u010de\u0159i sn\u00e1\u0161ela pr\u00e1v\u011b ona. Byla lehce nal\u00ed\u010den\u00e1 v kr\u00e1sn\u00e9m kv\u011btovan\u00e9m kimonu. Sna\u017eila se, abychom si na\u0161e posledn\u00ed okam\u017eiky vychutnali. Z\u00edtra u\u017e bude pry\u010d a zbudou jenom vzpom\u00ednky na na\u0161e kouzeln\u00e9 chv\u00edle. Benjiro pof\u0148uk\u00e1val a sem tam mu uk\u00e1pla slza, kterou si neobratn\u011b set\u0159el hedv\u00e1bn\u00fdm ruk\u00e1vem. Moc jsme toho nejedli. Ty lah\u016fdky, kter\u00e9 daly tolik pr\u00e1ce, okor\u00e1valy. Yukiko nech\u00e1pala z\u00e1va\u017enost t\u00e9to chv\u00edle a neust\u00e1le se cht\u011bla bavit. Zlobila sv\u00e9ho bratra. Dokonce se na ni jednou i vztekle utrhl. Pak se j\u00ed musel dlouze omlouvat, proto\u017ee na\u0161e mal\u00e1 sle\u010dinka se urazila. Nakonec Bill vstal a \u0161el si s n\u00ed hr\u00e1t. Schov\u00e1vali se za stromy a sm\u00e1li se. Yukiko opravdov\u011b a Benjiro nucen\u011b. Jeho sestra nedok\u00e1zala pochopit, \u017ee Amaya odj\u00ed\u017ed\u00ed. V\u0161e bylo tak samoz\u0159ejm\u00e9, tak pro\u010d to m\u011bnit? V\u0161ichni t\u0159i byli p\u0159ece a\u017e doposud spolu.<\/div>\n
  <\/div>\n
Osam\u011bli jsme a Amaya pokra\u010dovala v rozhovoru.<\/div>\n
„Byla jsem s tebou moc \u0161\u0165astn\u00e1, za to ti d\u011bkuji. Sv\u00e9mu bratrovi budu hodn\u011b ps\u00e1t, je na mn\u011b citov\u011b z\u00e1visl\u00fd, a k tomu p\u0159ip\u00ed\u0161u i p\u00e1r \u0159\u00e1dek tob\u011b, nehodilo by se, abych jako vdan\u00e1 \u017eena psala n\u011bjak\u00e9mu mu\u017ei, kter\u00fd nen\u00ed z rodiny. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1da a nav\u017edy budu, a m\u00e1m r\u00e1da i Billa a v\u00edm, jak to mezi v\u00e1mi je. Oba hrajete nebezpe\u010dnou hru. A\u017e se vr\u00e1t\u00ed Torio, nez\u016fstane k\u00e1men na kameni. On nen\u00ed oby\u010dejn\u00fd \u010dlov\u011bk jako my, oba si mus\u00edte d\u00e1vat pozor. Co se okolo v\u00e1s d\u011bje, nen\u00ed n\u00e1hoda. Je to v\u0161echno jeho d\u00edlo, a nav\u00edc, oni s Billem maj\u00ed hodn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vztah…“  <\/div>\n
P\u0159eru\u0161ila n\u00e1s Yukiko, kter\u00e1  hlu\u010dn\u011b vlet\u011bla Amaye do n\u00e1ru\u010de. K tomuto t\u00e9matu u\u017e  jsme se znovu nedostali. Op\u011bt kolem stolu zavl\u00e1dla st\u00edsn\u011bn\u00e1  atmosf\u00e9ra. Omluvil jsem se a vstal. Napadlo m\u011b, \u017ee sourozenci cht\u011bj\u00ed b\u00fdt spolu o samot\u011b. Ur\u010dit\u011b si m\u011bli spolu hodn\u011b co \u0159\u00edct a j\u00e1 necht\u011bl p\u0159ek\u00e1\u017eet. Cestou k domku jsem si rekapituloval cel\u00fd n\u00e1\u0161 den. R\u00e1no jsme si s Billem prohl\u00ed\u017eeli u jez\u00edrka koy kapry, \u0161li na sn\u00eddani do m\u00e9ho domku. U\u017e\u00edvali si letm\u00fdch dotyk\u016f a polibk\u016f, Amaya mezi t\u00edm balila sv\u00e9 v\u011bci a popoh\u00e1n\u011bla slu\u017eebn\u00e9. Nevid\u011bl jsem ji cel\u00fd den a se\u0161li jsme se a\u017e na t\u00e9hle ve\u010de\u0159i. Mo\u017en\u00e1 to bylo z\u00e1m\u011brn\u00e9, ur\u010dit\u011b je pro ni tohle v\u0161echno t\u011b\u017ek\u00e9. Odej\u00edt z pal\u00e1ce, opustit bratra, malou sest\u0159i\u010dku, m\u011b. Tolik nov\u00fdch zm\u011bn a zkou\u0161ek. Jak\u00fd bude vlastn\u011b jej\u00ed man\u017eel? P\u0159\u00e1l bych si, aby to byl n\u011bkdo rozumn\u00fd a hodn\u00fd. Amaya by si nezaslou\u017eila b\u00fdt ve vleku n\u011bkoho nerozhodn\u00e9ho a hysterick\u00e9ho. Z cel\u00e9ho srdce bych j\u00ed p\u0159\u00e1l klidn\u00fd a spokojen\u00fd \u017eivot.  <\/div>\n
Nesoust\u0159edil jsem se a m\u00e9  my\u0161lenky l\u00e9taly sem a tam, tak jako vypla\u0161en\u00ed netop\u00fd\u0159i. Odpoledne jsme s Billem odjeli k mo\u0159i, ale bohu\u017eel se v t\u00e9hle ro\u010dn\u00ed  dob\u011b nedalo koupat. Na to bylo p\u0159\u00edli\u0161 zima. Byl to depresivn\u00ed  pohled do tmav\u00fdch kaln\u00fdch vln. Zvedaj\u00edc\u00ed se v\u00edtr mu cuchal vlasy a hr\u00e1l si s jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm \u0161atem, jako by ho z n\u011bj cht\u011bl servat.<\/div>\n
  <\/div>\n
Ulo\u017eil jsem se do postele a nemohl usnout. Co myslela Amaya t\u00edm, \u017ee Bill a Torio spolu maj\u00ed  n\u011bjak\u00fd podivn\u00fd vztah? Jsou dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9? Nebo snad milenci? To posledn\u00ed m\u011b d\u011bsilo. Dr\u00e1sal jsem s\u00e1m sebe, kdy\u017e jsem si p\u0159edstavil jejich milov\u00e1n\u00ed. Jak Benjiro pros\u00ed, aby pokra\u010doval. Jak on pronik\u00e1 do jeho \u00fa\u017easn\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9!“ Vyk\u0159ikl jsem na hlas. Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Torio je pro n\u011bj dobr\u00fd r\u00e1dce, p\u0159\u00edtel, mo\u017en\u00e1 mu vynahrazuje zesnul\u00e9ho otce, ale tohle ne. Benjiro byl tak nevinn\u00fd, kdy\u017e byl se mnou, pro\u010d by jinak byl tak plach\u00fd? Z\u00edtra se ho na to mus\u00edm zeptat, umi\u0148oval jsem si v duchu a chv\u00edli na to upadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki   „Bille, jak to, \u017ee t\u011b napadaj\u00ed takov\u00e9 v\u011bci?“ Za\u010d\u00ednal se chovat trochu hystericky a m\u011b zaplavil pocit viny. „Mluvil jsem s Amayou. V\u0161echno mi \u0159ekla. Rozum\u00ed\u0161, v\u0161echno, o t\u00e9 va\u0161\u00ed noci.“ Zad\u00edval se do zem\u011b. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11179","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11179","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11179"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11179\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11179"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11179"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11179"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}