{"id":11184,"date":"2010-07-19T15:30:00","date_gmt":"2010-07-19T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11157"},"modified":"2010-07-19T15:30:00","modified_gmt":"2010-07-19T14:30:00","slug":"on-the-other-side-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/19\/on-the-other-side-5\/","title":{"rendered":"On The Other Side 5."},"content":{"rendered":"
autor: Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
\"419\"<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bco za n\u011bco (1\/4)<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Vy\u0161li jsme oba z pokoje, (jestli se tomu tak d\u00e1 \u0159\u00edkat) a \u0161li jsme rovnou k t\u00e9 miniaturn\u00ed  kuchy\u0148ce, co byla vedle.<\/div>\n
„Tak, co m\u00e1me d\u011blat?“ \u0159ekl Bill pln optimismu. Usm\u00e1l jsem se nad t\u00edm. Pod\u00edval se na m\u011b, a na jeho rtech se vykouzlil z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Zasm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ zasm\u00e1l se taky, a \u0161\u0165ouchl do m\u011b.<\/div>\n
„Tob\u011b,“ odv\u011btil jsem a d\u00e1l jsem se sm\u00e1l.<\/div>\n
„N\u011bco se ti nel\u00edb\u00ed?“ za\u010dal m\u011b ukazov\u00e1\u010dkama \u0161\u0165ouchat do b\u0159icha.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148,“ sm\u00e1l jsem se. Stra\u0161n\u011b to lechtalo.<\/div>\n
„Ale, ale… Pro\u010dpak?“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Lecht\u00e1 to, Bille.“<\/div>\n
„Proto to d\u011bl\u00e1m, ty trubko,“ usm\u00e1l se a p\u0159estal.<\/div>\n
„D\u00edky,“ zasm\u00e1l jsem se, a na opl\u00e1tku jsem ho po\u017educhnul. Sjel jsem pohledem k t\u00fd kuchy\u0148ce, kde st\u00e1li oba na\u0161i mana\u017ee\u0159i. Po\u0161kr\u00e1bal jsem se na hlav\u011b, a uculil jsem se. Koukali na n\u00e1s jak vyoran\u00fd my\u0161i.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se s klidem Bill a odpochodoval k nim. J\u00e1 jsem ho n\u00e1sledoval. Petr s Davidem jen zakroutili hlavou a p\u0159esunuli se na seda\u010dku. Zasm\u00e1l jsem se. Stoupli jsme si s Billem k minilince. Vyu\u017eil jsem situace, \u017ee sem nebylo od nich vid\u011bt.<\/div>\n
\n
Usm\u00e1l jsem se a Stoupl jsem si za Billa. Polo\u017eil jsem mu ruce na boky a p\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b. Zasm\u00e1l se. Bradu jsem mu polo\u017eil na rameno, a pol\u00edbil jsem ho na krk. C\u00edtil jsem, jak se zachv\u011bl. Pousm\u00e1l jsem se a p\u0159iv\u0159el jsem spokojen\u011b o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f u\u017e nic nedok\u00e1\u017eu pochopit. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno to pro m\u011b byl \u010dlov\u011bk, ze kter\u00e9ho se mi zvedal \u017ealudek, a te\u010f tohle? U\u0161kl\u00edbl jsem se. Co kdy\u017e  to je jen chvilkov\u00e9? Ale mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee je mi s n\u00edm opravdu dob\u0159e. Moc dob\u0159e. Je takov\u00fd… Jin\u00fd. Ne, nem\u00e1m s klukama \u017e\u00e1dnou zku\u0161enost, a nikdy jsem si nemyslel, \u017ee to m\u016f\u017ee b\u00fdt takov\u00e9. Tokov\u00e9, kdy\u017e za\u010dnete c\u00edtit n\u011bco v\u00edc ke klukovi ne\u017e je pouze p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Za pouh\u00fdch p\u00e1r minut. To, co se stalo v pokoji… Bylo to… J\u00e1 nev\u00edm jak to nazvat nebo popsat. Bylo to kr\u00e1sn\u00fd!<\/div>\n
„Myslel jsi to v\u00e1\u017en\u011b?“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem Bill.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„To, co jsi mi p\u0159ed t\u00edm  \u0159ekl. \u017de bys cht\u011bl, aby to pokra\u010dovalo. To mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nic v \u017eivot\u011b  jsem nemyslel v\u00e1\u017en\u011bji,“ usm\u00e1l jsem se a v\u011bnoval jsem mu na krk dal\u0161\u00ed pusinku. Zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Nekecej.“<\/div>\n
„Nekec\u00e1m.“<\/div>\n
„Ale ano, kec\u00e1\u0161,“ zasm\u00e1l se, a oto\u010dil se. Op\u0159el se o linku a obmotal mi ruce okolo krku. Chytil jsem ho za boky a natiskl jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Chce\u0161, abych t\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil?“ culil jsem se. Zamy\u0161len\u011b na\u0161pulil rt\u00edky a koukal na m\u011b dv\u011bma mandlov\u00fdma o\u010dkama pln\u00fdma ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„Ano. Ano, chci,“ usm\u00e1l se. Zasm\u00e1l jsem se a vyhoupl jsem si ho nahoru. Obmotal okolo m\u00e9ho pasu nohy a j\u00e1 jsem si ho chytil za zade\u010dek. P\u0159is\u00e1l jsem se na jeho rty. C\u00edtil jsem ho lehk\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd dopadal na m\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky. Pousm\u00e1l jsem se, a pomalu jsem s n\u00edm ode\u0161el do koupelny. Zapi\u0161t\u011bl z\u00e1rove\u0148 se sm\u00edchem, kdy\u017e jsem s n\u00edm vlezl do men\u0161\u00ed vany. Zasm\u00e1l jsem se a posadil jsem se. Obkro\u010dmo mi sedl na kl\u00edn. Prohr\u00e1bl jsem mu \u010dern\u00e9 vlasy, kter\u00e9 mu voln\u011b padaly na ramena.<\/p>\n<\/div>\n
„No, tak dokazuj Cassanovo,“ zasm\u00e1l se a vtiskl mi na rty pusu. Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, a pol\u00edbil jsem ho na spodn\u00ed ret. Vjel jsem mu rukou pod tri\u010dko. Polo\u017eil mi hlavu sp\u00e1nkem na rameno, a zavrn\u011bl. Pousm\u00e1l jsem se, a skousnul jsem si ret. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jsem mu dlan\u00ed po b\u0159\u00ed\u0161ku. Nechal se ode m\u011b letm\u00fdmi a n\u011b\u017en\u00fdmi pohyby rukou h\u00fd\u010dkat. Pousm\u00edval jsem se p\u0159i tom. P\u00e1rkr\u00e1t se o mou k\u016f\u017ei na krku ot\u0159ely navlh\u010den\u00e9 rty toho nevinn\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed, co si m\u011b k sob\u011b tak pevn\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 n\u011b\u017en\u011b ma\u010dkalo. Jeho zuby jemn\u011b chytily mou lehce rozp\u00e1lenou k\u016f\u017ei. P\u0159inutilo m\u011b to ti\u0161e zavzdychat.<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch vz\u00e1jemn\u00e9ho h\u00fd\u010dk\u00e1n\u00ed a obj\u00edm\u00e1n\u00ed, se Bill nap\u0159\u00edmil, a pod\u00edval se mi s \u0161ibalsk\u00fdm odleskem v o\u010d\u00edch a provokativn\u011b skousl\u00fdm rtem a \u00fa\u0161klebkem, do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Kdy p\u0159ejdeme na to dokazov\u00e1n\u00ed, hm?“ za\u0161eptal, a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b za t\u00fdl. Pousm\u00e1l jsem se. Pol\u00edbil m\u011b na ucho, a n\u00e1sledovn\u011b po n\u011bm p\u0159ejel jazykem. Tichem v koupeln\u011b doprov\u00e1zen\u00fdm hlukem kol od autobusu se rozlehl tichounk\u00fd sten. Jeho ruce sjely cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo, a spadly na m\u016fj p\u00e1sek. Pomalu ho rozep\u00ednal, a p\u0159i tom se omylem<\/em> dot\u00fdkal m\u00e9ho rozkroku.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsme tam oba kone\u010dn\u011b  sed\u011bli jen v posledn\u00edm kousku oble\u010den\u00ed, a na\u0161i pozornost upout\u00e1valo v\u00e1\u0161niv\u00e9 propl\u00e9t\u00e1n\u00ed jazyk\u016f, nesm\u011bl\u00e9 doteky, a jeho rozkrok, kter\u00fd se st\u00e1le t\u0159el p\u0159es dva kusy l\u00e1tky o ten m\u016fj, p\u0159estal jsem spolupracovat. Bill se v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby pokou\u0161el m\u011b zase naladit na p\u016fvodn\u00ed vlnu, ale nepovedlo se. Otev\u0159el jsem o\u010di, a to u\u017e na m\u011b koukaly dva p\u00e1ry naprosto stejn\u00fdch kukadel.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zamrkal posmutn\u011ble. Zhluboka jsem se nadechnul, a sklopil jsem pohled.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee u\u017e se to jednou stalo, ale prost\u011b znovu… Nejde to,“ zakroutil jsem hlavou a zvedl jsem na n\u011bj posmutn\u011bl\u00fd pohled. Vyd\u011b\u0161en\u011b l\u00edtal pohledem po m\u00e9m obli\u010deji. Stisk jeho pa\u017e\u00ed okolo m\u00fdch ramen povolil, a jeho ruce se svezly k t\u011blu. Zamrkal jsem. Bill se bleskurychle ode m\u011b odtrhnul, a nama\u010dkal se do druh\u00e9ho kouta vany. Zakroutil hlavou se strachem v o\u010d\u00edch. Objal si nohy u t\u011bla, a probod\u00e1val m\u011b sv\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„B-Bille,“ za\u0161eptal jsem, a skousnul jsem si pevn\u011b ret.<\/div>\n
„Nep\u0159ibli\u017euj se ke mn\u011b!“ skoro ke mn\u011b k\u0159iknul. Nech\u00e1pal jsem. V\u016fbec jsem nech\u00e1pal.<\/div>\n
„B-bille, j\u00e1 jsem ti jen cht\u011bl \u0159-„<\/div>\n
„Nech m\u011b b\u00fdt!“ k\u0159ikl. Jen jsem nech\u00e1pav\u011b vyvalil o\u010di, a koukal jsem na n\u011bj.<\/div>\n
„Lhal jsi mi!“ Probodl m\u011b ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Ne, ne. Billi, pros\u00edm t\u011b,“ za\u010dal jsem, ale nebylo mi z jeho strany dovoleno pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Tak pro\u010d, hm? Pro\u010d?“ procedil zoufale mezi zuby.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d? Cht\u011blo se mi \u0159v\u00e1t z toho, jak bezmocn\u00e9 byly moje city. Popletlo mi jeho chov\u00e1n\u00ed hlavu. Nev\u00edm, co si m\u00e1m myslet, nejd\u0159\u00edv mi chce dok\u00e1zat, \u017ee chce nav\u00e1zat… N\u011bjak\u00fd vztah mezi n\u00e1ma, a te\u010f tohle? Nech\u00e1pu to. V\u016fbec ne, d\u00edky n\u011bmu m\u00e1m v hlav\u011b, v pocitech, uvnit\u0159 zmatek. Nev\u00edm, co k n\u011bmu m\u00e1m c\u00edtit, kdy\u017e takhle m\u011bn\u00ed n\u00e1zory. Byla to zm\u011bna n\u00e1zoru, nebo ne? Skousnul jsem si ret, nebo… Nebo ne? Zamra\u010dil jsem se.<\/div>\n
„Bille, chci ti jen vysv\u011btlit, pro\u010d-“ op\u011bt jsem ho nenechal dokon\u010dit jeho v\u011btu.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsi m\u011b jenom zneu\u017e\u00edt nebo co? Jenom se se mnou vyspat, nakecat mi n\u011bjakou blbost, abych ti znovu dal, a pak m\u011b jen odhodil? Co ti te\u010f br\u00e1n\u00ed, hm? V\u00fd\u010ditky, Hm? Co?“ k\u0159i\u010del jsem na n\u011bj. Sklopil pohled neur\u010dito kam do vany. Vypadal sklesle. Znerv\u00f3z\u0148ovalo m\u011b to skoro v\u00edc, jako \u017ee ml\u010del. Nic ne\u0159\u00edkal. Prost\u011b jen smutn\u011b koukal do neur\u010dit\u00e9ho m\u00edsta na b\u00edl\u00e9 van\u011b.<\/div>\n
„Tak co, kurva?“ za\u0161eptal jsem k n\u011bmu s nal\u00e9havost\u00ed a zoufalstv\u00edm v hlase. P\u00e1r minut se nic ned\u011blo. Bylo hrobov\u00e9 ticho, kter\u00e9 ru\u0161il zvuk motoru, a pneumatik jedouc\u00edch po asfaltu.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdybys m\u011b…“ za\u0161eptal, a zvedl pohled ke mn\u011b. Zamrkal jsem, a i kdy\u017e jsem ho p\u0159eru\u0161it cht\u011bl, ne\u0161lo to.<\/div>\n
„…nechal domluvit, dozv\u011bd\u011bl by ses ten d\u016fvod.“ Nic jsem nenam\u00edtal, jsem na n\u011bj up\u0159en\u011b a zaujat\u011b koukal.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct,“ skousnul si ret. Jen jsem d\u00e1l vn\u00edmal pouze jeho h\u00fdbaj\u00edc\u00ed se rty a slova.<\/div>\n
„Ch-cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee jen nechci, aby to, co bych cht\u011bl mezi n\u00e1mi nav\u00e1zat, bylo pouze o… o sexu,“ za\u0161eptal ke mn\u011b. Zalapal jsem po dechu. C-co\u017ee?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nasucho jsem polknul. Zakroutil jsem tro\u0161ku nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b s\u00e1m nad sebou hlavou. To jsem opravdu takov\u00fd… Idiot? De’Bill? No do h\u00e1je! Asi jsem to p\u011bkn\u011b pohnojil. Posmutn\u011ble jsem si povzdychnul, a omluvn\u011b jsem se pod\u00edval na Toma.<\/div>\n
„J-j\u00e1…“ spustil jsem skoro nesly\u0161n\u011b. Jenom p\u0159ik\u00fdvl a \u010dekal, co ze m\u011b vyleze. „Promi\u0148,“ sklopil jsem pohled. C\u00edtil jsem na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i dotek, pod kter\u00fdm se cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo zachv\u011blo. Donutilo m\u011b to slast\u00ed p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di, a vn\u00edmat jen jeden bod reality. Jen dotek h\u0159betu dlan\u011b, kter\u00e9 jsem moc dob\u0159e znal majitele. Se vzlykem jsem se pousm\u00e1l, a pohled jsem zvednul v\u00fd\u0161.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to, necht\u011bl jsem-“ ne\u017e jsem v\u011btu dokon\u010dil, na m\u00fdch rtech se ocitl jeho ukazov\u00e1\u010dek, kter\u00fd mi ozn\u00e1mil, \u017ee slova jsou zbyte\u010dn\u00e1, v tuhle chv\u00edli naprosto nepodstatn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sch-Rei N\u011bco za n\u011bco (1\/4) Tom Vy\u0161li jsme oba z pokoje, (jestli se tomu tak d\u00e1 \u0159\u00edkat) a \u0161li jsme rovnou k t\u00e9 miniaturn\u00ed  kuchy\u0148ce, co byla vedle. „Tak, co m\u00e1me d\u011blat?“ \u0159ekl Bill pln optimismu. Usm\u00e1l jsem se nad t\u00edm. Pod\u00edval se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[320],"tags":[],"class_list":["post-11184","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-on-the-other-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11184","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11184"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11184\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11184"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11184"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11184"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}