{"id":1119,"date":"2017-07-28T16:00:00","date_gmt":"2017-07-28T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1112"},"modified":"2017-07-28T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-28T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/28\/vampire-sunrise-5\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 5."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Kam to jdeme?“ zeptal se m\u011b Tom, kdy\u017e jsme vypadli z babi\u010d\u010dina domu, minuli m\u00e9 auto a p\u011b\u0161ky se vydali pod\u00e9l \u0159eky na jedn\u00e9 stran\u011b a vysok\u00fdch dom\u016f na druh\u00e9.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju se jen n\u011bkde stavit, ne\u017e se vyd\u00e1me dom\u016f,“ odbyl jsem ho, proto\u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee a\u017e zjist\u00ed, kam m\u00e1me nam\u00ed\u0159eno, nebude se mu to l\u00edbit.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych se m\u011bl vr\u00e1tit,“ zastavil se najednou a tv\u00e1\u0159il se rozpa\u010dit\u011b. Mohl jsem doslova c\u00edtit, jak se mu v hlav\u011b roj\u00ed jedna my\u0161lenka za druhou.<\/div>\n
„Jako kam? K t\u00e9 tvoj\u00ed protiup\u00edrks\u00e9 gard\u011b?“ vy\u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj znechucen\u011b a odvr\u00e1til se, abych se mohl zase vydat na cestu. O n\u011b\u010dem takov\u00e9m jsem s n\u00edm nem\u011bl chu\u0165 diskutovat.<\/div>\n
„Tak jsem to nemyslel,“ fun\u011bl, kdy\u017e m\u011b po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch dohnal. „P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee se za tebou akor\u00e1t vle\u010du jako koule na noze. J\u00e1\u2026 v\u016fbec nev\u00edm, co si myslet. O tob\u011b. O tom mezi n\u00e1mi.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee mi chce\u0161 dok\u00e1zat, jak v\u00e1\u017en\u011b to mysl\u00ed\u0161,“ odsekl jsem po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dost p\u0159\u00edsn\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, ale nebudu ti to dokazovat t\u00edm, \u017ee za tebou budu b\u011bhat jako pejsek a plnit tvoje rozmary. Cht\u011bl bych, abychom si byli rovni, ale ty m\u011b zat\u00edm stav\u00ed\u0161 do role n\u011bkoho pod\u0159adn\u00e9ho. Jsi sice \u00fachvatn\u00fd a m\u00e1m t\u011b plnou hlavu, ale nenech\u00e1m n\u011bkoho, aby se mnou takhle jednal.“<\/div>\n
\n

\u00dakosem jsem se na n\u011bj pod\u00edval a nedalo mi to, abych se neusm\u00e1l. „No pod\u00edvejme se. Kam se pod\u011bl ten klu\u010dina, co o sob\u011b prohla\u0161oval, \u017ee je loser?“<\/p><\/div>\n

„Asi na\u0161el svoji hrdost,“ zak\u0159enil se na m\u011b Tom nazp\u00e1tek.<\/div>\n
„Promi\u0148. Takov\u00fd jsem prost\u011b j\u00e1. Pokus\u00edm se b\u00fdt milej\u0161\u00ed,“ pokr\u010dil jsem rameny a zvolnil tempo, aby mi sta\u010dil. Kolem n\u00e1s se rozprost\u00edrala sladk\u00e1 noc a j\u00e1 se c\u00edtil mnohem l\u00edp. Jakmile do sebe vyklop\u00edm kel\u00edmek krve, mo\u017en\u00e1 se uvoln\u00edm natolik, aby si Tom mou spole\u010dnost op\u011bt u\u017e\u00edval. Za\u010d\u00ednal jsem c\u00edtit pal\u010divou bolest v d\u00e1sn\u00edch a m\u011bl co d\u011blat, abych ignoroval Tom\u016fv zb\u011bsil\u00fd tep. Bylo by a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 snadn\u00e9 op\u0159\u00edt si ho o cihlovou ze\u010f a nap\u00edt se z n\u011bj. V\u00edm, \u017ee si mus\u00ed \u0159\u00edkat, jak jsem odta\u017eit\u00fd, ale pro tuto chv\u00edli to bylo hlavn\u011b pro jeho bezpe\u010dnost. Necht\u011bl jsem mu ubl\u00ed\u017eit.<\/div>\n
\n
„Mohl bych se t\u011b na n\u011bco zeptat?“ nadhodil a j\u00e1 si povzdychl. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee te\u010f u\u017e nep\u016fjde o obvykl\u00e9 ot\u00e1zky na up\u00edra, jako t\u0159eba jestli pot\u0159ebuju sp\u00e1t nebo zda se m\u011bn\u00edm na netop\u00fdra.<\/div>\n
„Do toho,“ pokynul jsem mu rukou.<\/div>\n
„Co se stalo tvoj\u00ed matce? P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nebyla nemocn\u00e1 nebo \u017ee zem\u0159ela p\u0159i n\u011bjak\u00e9 nehod\u011b.“<\/div>\n
„Babi\u010dka o n\u00ed mluvila, co?“ tipnul jsem si a Tomovo ml\u010den\u00ed bylo v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed. „Byla zavra\u017ed\u011bna.“<\/div>\n
„Zabili ji lidi?“ zeptal se Tom a pusu p\u0159i tom nechal otev\u0159enou v komick\u00e9m o.<\/div>\n
„Ale pros\u00edm t\u011b. Ani nepamatuju, kdy by se n\u011bkter\u00e9mu \u010dlov\u011bku poda\u0159ilo zab\u00edt up\u00edra. Zabili ji up\u00ed\u0159i.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ polknul, jako by se mu ud\u011blal v krku knedl\u00edk.<\/a><\/div>\n
„Moje matka byla jin\u00e1 ne\u017e v\u011bt\u0161ina up\u00edr\u016f, kte\u0159\u00ed se stran\u00ed lid\u00ed a byli by nejrad\u0161i, kdyby o n\u00e1s nikdo nev\u011bd\u011bl. Kdy\u017e se stala kr\u00e1lovnou, za\u010dala usilovat o zlep\u0161en\u00ed vztah\u016f mezi n\u00e1mi a v\u00e1mi. Jen d\u00edky n\u00ed te\u010f \u017eijeme ve sv\u011bt\u011b, kde n\u00e1s nikdo nelov\u00ed,“ hodil jsem po n\u011bm pohledem a on se za\u010dervenal. „Jen\u017ee ne v\u0161ichni up\u00ed\u0159i ji za to byli vd\u011b\u010dn\u00ed. Jeden klan v Rumunsku proti tomu dost protestoval. Jela za nimi kv\u016fli vyjedn\u00e1v\u00e1n\u00ed. Cht\u011bla naj\u00edt kompromis, kter\u00fd by vyhovoval v\u0161em. Takov\u00e1 prost\u011b byla. Jen\u017ee to byla past. Pobili jej\u00ed str\u00e1\u017e a unesli ji. Pak ji p\u0159iv\u00e1zali ke k\u016flu a nechali slunce, a\u0165 za n\u011b vykon\u00e1 \u0161pinavou pr\u00e1ci. Zem\u0159ela sama a v hrozn\u00fdch bolestech.“ D\u00e1l jsem nedok\u00e1zal pokra\u010dovat, proto\u017ee ta vzpom\u00ednka byla moc \u017eiv\u00e1. Otec nakonec doty\u010dn\u00e9 up\u00edry na\u0161el a do\u010dkali se \u0159\u00e1dn\u00e9ho up\u00edrsk\u00e9ho soudu. Te\u010f hnij\u00ed n\u011bkde ve v\u011bzen\u00ed. Nebyl to v\u0161ak osud, kter\u00fd bych jim p\u0159\u00e1l. Cht\u011bl jsem, aby trp\u011bli stejn\u011b, jako trp\u011bla ona.<\/div>\n
„To je mi l\u00edto,“ za\u0161eptal Tom tak potichu, \u017ee kdybych nebyl up\u00edr, nesly\u0161el bych ho.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a sna\u017eil se zahnat slzy, kter\u00e9 se mi draly do o\u010d\u00ed. Sna\u017eil jsem se na ni myslet co nejm\u00e9n\u011b, proto\u017ee to po\u0159\u00e1d bolelo. Tom m\u011b n\u011b\u017en\u011b pohladil po ruce a pak propletl na\u0161e prsty dohromady.<\/div>\n
\n

„O \u010dem to tvoje babi\u010dka po\u0159\u00e1d mluv\u00ed? Pro\u010d tolik chce, aby ses vr\u00e1til dom\u016f?“ Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011b t\u00edm cht\u011bl rozpt\u00fdlit a odv\u00e9st m\u00e9 my\u0161lenky jinam, ale v\u00edc vedle \u0161l\u00e1pnout nemohl. Mat\u010dina smrt spustila koloto\u010d ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e9 m\u011b dnes dostaly do t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed situace.<\/p><\/div>\n

„Pozd\u011bji,“ odbyl jsem ho a pustil mu ruku. „Jsme tady,“ k\u00fdvl jsem k obrovsk\u00e9 b\u00edl\u00e9 budov\u011b, jej\u00ed\u017e okna z\u00e1\u0159ila do tmy jako maj\u00e1k.<\/div>\n
„Nemocnice?“ pokr\u010dil Tom obo\u010d\u00ed, jak se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Prozrad\u00edm ti dal\u0161\u00ed up\u00ed\u0159\u00ed tajemstv\u00ed, ty lov\u010de. Pokud bys cht\u011bl n\u011bjak\u00e9ho up\u00edra opravdu ulovit, sta\u010d\u00ed se potloukat kolem nemocnice. Pr\u00e1v\u011b sem si m\u016f\u017eeme zaj\u00edt pro krev, pokud na to nem\u00e1me n\u011bjak\u00e9ho ochotn\u00e9ho lidsk\u00e9ho kamar\u00e1da,“ zamrkal jsem na n\u011bj a on m\u011bl co d\u011blat, aby zkrotil sv\u016fj vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Nech\u00e1pal jsem to. Na jednu stranu tvrdil, \u017ee se mnou chce b\u00fdt, ale na druhou byl tot\u00e1ln\u011b vystra\u0161en\u00fd ze v\u0161eho, co se n\u011bjak t\u00fdkalo up\u00edr\u016f. Kdybych nebyl schopn\u00fd \u010d\u00edst v n\u011bm jako v otev\u0159en\u00e9 knize, myslel bych si, \u017ee to v\u0161echno jen hraje, aby mohl pod\u00e1vat hl\u00e1\u0161en\u00ed sv\u00fdm antiup\u00edrsk\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm. „Pokud je to na tebe moc, m\u016f\u017ee\u0161 na m\u011b po\u010dkat venku.“<\/div>\n
„Ne p\u016fjdu s tebou,“ pronesl odhodlan\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Vstoupili jsme do z\u00e1\u0159ivkami osv\u011btlen\u00e9 chodby a j\u00e1 neomyln\u011b zam\u00ed\u0159il k pult\u00edku, kde st\u00e1la mal\u00e1 usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se pan\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj Bille, n\u011bjakou dobu jsi tady nebyl,“ obda\u0159ila m\u011b sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ahoj Sue,“ pozdravil jsem ji. „To v\u00ed\u0161, byl jsem zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd.“<\/div>\n
„To vid\u00edm,“ mrkla pobaven\u011b na Toma v\u011bdouc\u00edm pohledem. „Tak\u017ee dneska maxim\u00e1ln\u00ed d\u00e1vku?“<\/div>\n
„Pokud bude\u0161 tak hodn\u00e1,“ klepl jsem n\u011bkolikr\u00e1t prsty o pult\u00edk a sledoval ji, jak p\u0159ed\u00e1v\u00e1 pokyny kolegyni.<\/div>\n
\n

„Tv\u016fj kamar\u00e1d si ned\u00e1?“ hodila o\u010dkem znovu po m\u00e9m velmi tich\u00e9m p\u0159\u00edteli.<\/p><\/div>\n

„Ne, on pat\u0159\u00ed k v\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl jsem j\u00ed hrav\u011b.<\/div>\n
„No, tak t\u0159eba p\u0159\u00ed\u0161t\u011b,“ rozesm\u00e1la se a j\u00e1 se ohl\u00e9dl, abych zkontroloval Toma. Jeho srdce za\u010dalo najednou b\u00edt mnohem pomaleji. Vid\u011bl jsem, \u017ee je ve tv\u00e1\u0159i cel\u00fd zelen\u00fd a rty tiskl k sob\u011b, tak\u017ee je m\u011bl \u00fapln\u011b odkrven\u00e9.<\/div>\n
„No tak. D\u011bl\u00e1 si srandu,“ zavrt\u011bl jsem nad jeho v\u00fdrazem hlavou. Pravd\u011bpodobn\u011b si te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee ho d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji budu nutit p\u0159em\u011bnit se v up\u00edra. Ale byl od pravdy tak daleko, jak jen to \u0161lo. Nikdy bych to nikomu neud\u011blal. Nikdy. A m\u011bl jsem k tomu sv\u00e9 d\u016fvody.<\/div>\n
„Tak\u017ee tady to m\u00e1\u0161. Ro\u010dn\u00edk devades\u00e1t, oh\u0159\u00e1t\u00e1 na 36,2. P\u0159esn\u011b, jak to m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ pod\u00e1vala mi nepr\u016fhledn\u00fd b\u00edl\u00fd kel\u00edmek zakryt\u00fd v\u00ed\u010dkem s br\u010dkem uprost\u0159ed.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Sue. Jsi nejlep\u0161\u00ed,“ stiskl jsem j\u00ed ruku ve sv\u00e9 a oto\u010dil se k odchodu.<\/div>\n
\n

Venku u\u017e jsem se doslova t\u0159\u00e1sl jako fe\u0165\u00e1k, kter\u00fd v\u00ed, \u017ee brzy dostane svou d\u00e1vku. Zarazil jsem se, kdy\u017e jsem si v\u0161iml, jak si m\u011b Tom prohl\u00ed\u017e\u00ed. „Nemus\u00ed\u0161 se na to d\u00edvat, pokud ti to nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9,“ pronesl jsem tvrd\u00fdm t\u00f3nem. Doufal jsem, \u017ee to bude zvl\u00e1dat l\u00edp.<\/p><\/div>\n

„Ne, j\u00e1 chci. V\u00edm, \u017ee to mus\u00ed\u0161 d\u011blat.“<\/div>\n
„Mus\u00edm? Tome, nen\u00ed to n\u011bco, co jen mus\u00edm d\u011blat. J\u00e1 to miluju. Ned\u011bl\u00e1m to s odporem,“ vyvedl jsem ho z omylu. Pokud si myslel, \u017ee jsem ten druh up\u00edra, kter\u00fd nen\u00e1vid\u00ed to, k\u00fdm je, \u0161eredn\u011b se pletl. B\u00fdt up\u00edrem je \u00fa\u017easn\u00e9 a nikdy bych to za lidsk\u00fd \u017eivot nevym\u011bnil. Ano, p\u0159izp\u016fsobil jsem se, ale pokud by k tomu p\u0159evratu nedo\u0161lo, s\u00e1l bych krev z lid\u00ed a ani bych se nad t\u00edm nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepozastavoval.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 takhle jsem to \u0159\u00edct necht\u011bl,“ koktal Tom. „J\u00e1 taky mus\u00edm j\u00edst, \u017ee jo,“ dodal s pokusem o \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e jsem ot\u00e1let nedok\u00e1zal. Sundal jsem krytku z br\u010dka a nas\u00e1l tu lahodnou tekutinu. Byla sladk\u00e1, rozhodn\u011b pat\u0159ila n\u011bjak\u00e9 d\u00edvce, kter\u00e1 \u017eila zdrav\u011b. Dostat takhle kvalitn\u00ed krev byla v\u00fdsada. Mohl jsem b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se mi da\u0159ilo v nemocnici udr\u017eovat dobr\u00e9 vztahy. D\u00edky tomu jsem m\u011bl tyhle v\u00fdhody. Tak\u00e9 bych si mohl nechat pos\u00edlat bal\u00ed\u010dky s krv\u00ed p\u0159\u00edmo dom\u016f, stejn\u011b jako to d\u011blal m\u016fj bratr, jen\u017ee mn\u011b se tenhle kontakt s lidmi l\u00edbil. Necht\u011bl jsem vycucnout s\u00e1\u010dek anonymn\u00ed krve, takhle to pro m\u011b m\u011blo osobn\u011bj\u0161\u00ed rozm\u011br.<\/div>\n
\n

„Ach bo\u017ee,“ zast\u00e9nal jsem, kdy\u017e jsem do sebe vt\u00e1hnul polovinu kel\u00edmku. Nebylo to tak dobr\u00e9 jako sex, ale m\u011blo to k tomu hodn\u011b bl\u00edzko. Teplo se mi rozl\u00e9valo a\u017e do kone\u010dk\u016f prs\u016f a nep\u0159\u00edjemn\u00fd tlak v d\u00e1sn\u00edch kone\u010dn\u011b povolil. C\u00edtil jsem, jak m\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed a vztek kone\u010dn\u011b opou\u0161t\u00ed. Kv\u016fli sledov\u00e1n\u00ed Toma jsem se v nemocnici p\u00e1r dn\u00ed neuk\u00e1zal, a a\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, jak\u00e1 to byla chyba.<\/p><\/div>\n

„Je ti dob\u0159e?“ zeptal se opatrn\u011b Tom, jako by \u010dekal, \u017ee na n\u011bj najednou sko\u010d\u00edm nebo mi naroste druh\u00e1 hlava.<\/div>\n
„Moc dob\u0159e,“ zazubil jsem se a a\u017e o chv\u00edli pozd\u011bji jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem to rozhodn\u011b nem\u011bl d\u011blat. \u0160pi\u010d\u00e1ky mi vyjely ven a ur\u010dit\u011b jsem m\u011bl zuby je\u0161t\u011b od krve. Tom to na\u0161t\u011bst\u00ed ust\u00e1l docela state\u010dn\u011b a ani to nijak nekomentoval. Vyhodil jsem pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek do ko\u0161e a je\u0161t\u011b chvilku jsem si u\u017e\u00edval onu sladkost v puse, pak jsem z kapsy vyt\u00e1hl \u017ev\u00fdka\u010dku. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee se Tom nebude c\u00edtit p\u0159\u00edjemn\u011b, dokud ze m\u011b uc\u00edt\u00ed krev.<\/div>\n
\n

„Babi\u010dka chce, abych se vr\u00e1til dom\u016f, proto\u017ee tam na m\u011b \u010dek\u00e1 m\u016fj osud,“ nav\u00e1zal jsem na n\u00e1\u0161 p\u0159edchoz\u00ed rozhovor, kdy\u017e jsme se vydali na cestu zp\u00e1tky. Byl jsem te\u010f tak uvoln\u011bn\u00fd, \u017ee jsem s\u00e1m chytil Toma za ruku a p\u0159itiskl se k n\u011bmu mnohem bl\u00ed\u017e.<\/p><\/div>\n

„A to je co p\u0159esn\u011b?“ vyzv\u00eddal.<\/div>\n
„Po mat\u010din\u011b smrti nebyl n\u00e1sledn\u00edk tr\u016fnu. J\u00e1 i bratr jsme byli je\u0161t\u011b d\u011bti, tak\u017ee to do\u010dasn\u011b p\u0159evzal n\u00e1\u0161 otec. Jen\u017ee on nen\u00ed z kr\u00e1lovsk\u00e9 krevn\u00ed linie, tak\u017ee by to spr\u00e1vn\u011b d\u011blat nem\u011bl. U\u017e od nepam\u011bti sed\u00ed na tr\u016fnu Dr\u00e1kulovi potomci, a to, \u017ee je tam te\u010f takovou dobu n\u011bkdo, kdo b\u00fdval d\u0159\u00edve \u010dlov\u011bkem, zp\u016fsobuje mezi klany hrozn\u00e9 t\u0159enice.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ty jsi Dr\u00e1kul\u016fv potomek?“ vykulil Tom o\u010di<\/div>\n
„Jasn\u011b, jsem princ,“ odv\u011btil jsem a m\u00e1vl rukou. „Bratr je star\u0161\u00ed, jen\u017ee jakmile dosp\u011bl do v\u011bku, kdy by mohl nastoupit na tr\u016fn, tak zbab\u011ble ucouvl a odm\u00edtl sv\u016fj n\u00e1rok. Co\u017e asi nebylo na \u0161kodu, proto\u017ee on by nebyl dobr\u00fd kr\u00e1l. On je\u2026 no\u2026 to uvid\u00ed\u0161, a\u017e ho pozn\u00e1\u0161. Tak\u017ee jako jedin\u00fd n\u00e1stupce tr\u016fnu z\u016fst\u00e1v\u00e1m j\u00e1. A nen\u00ed to tak dlouho, co jsem i j\u00e1 dosp\u011bl do toho spr\u00e1vn\u00e9ho v\u011bku. Ofici\u00e1ln\u011b jsem nab\u00eddku neodm\u00edtl, tak\u017ee te\u010f v\u0161ichni \u010dekaj\u00ed, co bude.“<\/div>\n
„A ty nechce\u0161 b\u00fdt kr\u00e1l?“<\/div>\n
„Bo\u017ee, kdo by n\u011bco takov\u00e9ho cht\u011bl? Zvl\u00e1\u0161\u0165 v t\u00e9hle dob\u011b? Otec byl na tr\u016fnu a\u017e moc dlouho a i klany, kter\u00e9 n\u00e1m p\u0159\u00edsahaly v\u011brnost, nakonec zb\u011bhly. Pokud bych to p\u0159ijal, musel bych napravovat spoustu bordelu,“ odml\u010del jsem se, ne\u017e jsem pokra\u010doval. „Boj\u00edm se, \u017ee bych nedok\u00e1zal naplnit odkaz, kter\u00fd se tu matka sna\u017eila vytvo\u0159it.“ Okam\u017eit\u011b jsem sv\u00fdch slov zalitoval. Tohle byl hlavn\u00ed d\u016fvod, pro\u010d jsem se tak hrozn\u011b br\u00e1nil tomu b\u00fdt kr\u00e1lem. Te\u010f poprv\u00e9 jsem ho p\u0159ed n\u011bk\u00fdm vyslovil nahlas.<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b nen\u00ed pravda,“ \u0159ekl Tom konej\u0161iv\u011b a p\u0159ejel mi palcem po h\u0159betu ruky. Oce\u0148oval jsem jeho snahu, ale u\u017e jsem o tom necht\u011bl d\u00e1l mluvit.<\/div>\n
\n

„M\u016fj otec za p\u00e1r dn\u00ed p\u0159ijede z Rumunska kv\u016fli v\u00fdro\u010dn\u00edmu plesu a chce ode m\u011b sly\u0161et odpov\u011b\u010f.“<\/p><\/div>\n

„Co by se stalo, kdybys odm\u00edtl?“<\/div>\n
„Za\u010dala by v\u00e1lka,“ p\u0159iznal jsem zt\u011b\u017eka. „Ka\u017ed\u00fd z klan\u016f by cht\u011bl na tr\u016fn dosadit n\u011bkoho ze sv\u00fdch a za\u010dalo by se vra\u017edit. J\u00e1 jsem posledn\u00ed Dr\u00e1kul\u016fv potomek. Po mn\u011b by si tr\u016fn mohl n\u00e1rokovat kdokoliv.“<\/div>\n
„Co t\u0159eba n\u011bjak\u00fd jin\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd? Tv\u00ed bratranci?“ nadhodil.<\/div>\n
„Nejsou to p\u0159\u00edm\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed. V\u0161ichni bratranci u\u017e jsou p\u0159es koleno. Matka nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 sourozence,“ vysv\u011btlil jsem a p\u0159edchoz\u00ed dobr\u00e1 n\u00e1lada m\u011b opou\u0161t\u011bla. Tom vypadal, \u017ee se ztr\u00e1c\u00ed ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, a tak jsem ho nechal.<\/div>\n
„Tak\u017ee tv\u016fj otec \u017eije v Rumunsku?“ uji\u0161\u0165oval se po chvilce ml\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsi kr\u00e1l, mus\u00ed\u0161 \u017e\u00edt tam?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. „V\u0161ichni jsme \u017eili tady v Lond\u00fdn\u011b, jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e je situace tak napjat\u00e1, je pro otce pohodln\u011bj\u0161\u00ed b\u00fdt po\u0159\u00e1d tam, ne\u017e pendlovat. Pro\u010d se na to pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jen tak,“ odbyl mou ot\u00e1zku r\u00e1doby p\u0159ez\u00edrav\u00fdm t\u00f3nem. „Up\u00ed\u0159i si m\u016f\u017eou br\u00e1t lidi?“ dodal po chvilce.<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u00ed up\u00ed\u0159i ano. Kr\u00e1lov\u0161t\u00ed up\u00ed\u0159\u00ed ne. Proto matka otce prom\u011bnila. Aby spolu mohli b\u00fdt napo\u0159\u00e1d,“ vysv\u011btlil jsem a v jeho tv\u00e1\u0159i jsem mohl doslova \u010d\u00edst tok jeho my\u0161lenek.<\/div>\n
„Bol\u00ed to?“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 t\u011b v up\u00edra neprom\u011bn\u00edm,“ rozesm\u00e1l jsem se. U\u017e jsme skoro p\u0159ich\u00e1zeli zp\u00e1tky k babi\u010d\u010dinu domu a k m\u00e9mu autu, tak\u017ee jsme se zastavili. „Nikdy bych nikoho neprom\u011bnil.“<\/div>\n
„Ani n\u011bkoho, koho bys miloval?“ nadhodil zvl\u00e1\u0161tn\u00edm hlasem pln\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Toho obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne,“ \u0159ekl jsem n\u011b\u017en\u00fdm t\u00f3nem a pohladil ho palcem po spodn\u00edm rtu, ne\u017e jsem na n\u011bj vtiskl polibek.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ nenechal se odb\u00fdt, kdy\u017e se ode m\u011b cel\u00fd om\u00e1men\u00fd odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Ach, m\u00e1\u0161 tolik ot\u00e1zek,“ povzdychl jsem si melodramaticky. „Nech si n\u011bco na pozd\u011bji. Je na \u010dase jet dom\u016f.“<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Kam to jdeme?“ zeptal se m\u011b Tom, kdy\u017e jsme vypadli z babi\u010d\u010dina domu, minuli m\u00e9 auto a p\u011b\u0161ky se vydali pod\u00e9l \u0159eky na jedn\u00e9 stran\u011b a vysok\u00fdch dom\u016f na druh\u00e9. „Pot\u0159ebuju se jen n\u011bkde stavit, ne\u017e se vyd\u00e1me dom\u016f,“ odbyl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1119","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1119","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1119"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1119\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1119"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1119"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1119"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}